Kód CZ 19141 Zlaté Hory
(Cukmantl,
Zuckmantel) Části: Rožmitál, Skřivánkov Připojené: Dolní Údolí, Horní Údolí,
Ondřejovice, Rejvíz,
Salisov Kostel Nanebevzetí P. Marie Zdroj A) Zdroj 2)
Farní.
Původně P.Marie a sv.Valentina. Impozantní trojlodní stavba v
barokním slohu se při pohledu od Jeseníku vypíná se svými třemi věžemi nad
historickým jádrem města. Dějiny kostela sahají pravděpodobně
do 60. let 13. století. První nepřímé zmínky o něm jsou z roku Největší změny zaznamenala budova po
požáru města 17. 7. 1699. Shořela střecha, 5 oltářů a varhany. Zvon byl
požárem roztaven a kronika zaznamenává, že shořel i 400 let starý dřevěný
krucifix. Poté byl kostel přestavěn v barokním slohu. Hrubá stavba byla
dokončena ještě za faráře Balthasara Chrisostoma Hauschilda (
1672-1702). Jeho nástupce Johann Anton Hoppe opravu v roce 1708 dokončil a vysvětil. Roku 1740 byla na severní straně
presbytáře vystavěna J.I. Töpperem
z Prudniku nová sakristie s oratoří. Nově opravený
a vnitřně vybavený kostel byl roku 1748 vysvěcem
vratislavským biskupem Philipem Gotthardem Schaffgotschem. Další stavební úpravou v historii kostela
byla v roce 1780 stavba kruhovité kaple sv. Josefa na jižní straně boční lodi . Stavbu financoval svobodný pán a rodák z Jarnoltowka, Joseph von Peretzki. V kapli byl také
pohřben. V roce 1945 dal farář Gerhard Schubert
ostatky Josepha von Peretzkého vyzvednout a uložit do nového sarkofágu. V okolí kostela jsou dodnes vidět
zbytky starého hřbitova, který byl zrušen farářem Philippem
Steinem roku 1813. Na východní zdi je ještě dnes umístěná nejstarší náhrobní
deska datována 7. srpna 1649. Jedná se o náhrobní desku Johanna
Zottmantla, starosty Zlatých Hor. Z kroniky se pro
zajímavost můžeme dovědět, že roku 1717 byla z kostela ukradena monstrance,
nejlepší ornáty, kalich a další věci. Zloděj nebyl vypátrán. 21. března 1833 vyhořel hlavní oltář,
ale již 4. října byl děkanem Philippem Dittrichem postaven v barokním slohu oltář nový.
Řezbářské práce byly provedeny známým řezbářem Bernardem Kutzerem
z Horního Údolí. Přes dva metry vysoké postavy sv. Gregora, sv. Ambrosia, sv.
Augustina, sv. Hieronyma, sv. Valentina a sv. Achacia
jsou rovněž vynikající díla tohoto mistra. V roce 1900 byl za děkana Gregora Kunze kostel vyzdoben nástěnnými malbami. Ty jsou dílem
známých malířů Franze Templera
a Emila Brendela ze Zlatých Hor. V noci ze 17. na 18. července 1870 udeřil
při povodni blesk do zadní věže kostela a hlavního oltáře. Některé části
oltáře byly poškozeny a ohořel rám mariánského obrazu. I5. srpna 1880
odpoledne udeřil blesk znovu a poškodil západní stěnu kostela a ciferník
hodin. Roku 1896 byly v kostele instalovány
nové varhany vyrobené firmou Rieger - Kloss z Krnova. Děkan Vincenc Brauner
nechal v kostele v roce 1912 položit barevnou dlažbu z umělého mramoru a
pořídit nové lavice. Dal postavit nové boční oltáře a zavedl elektrické
osvětlení. V roce 1937 byly postaveny podle návrhů stavitele Josefa Dittricha předsíně před západním a severním průčelím
kostela. Farář Gerhard Schubert (1941 - 1946)
nechal umístit do kaple sv. Josefa obraz sv. Rocha,
jehož autorem je opět Emil Brendel. V roce 1974 - 1976 byla za faráře
Josefa Holka provedena generální oprava kostela. Byla natřena plechová
střecha a zhotovena nová omítka. V listopadu roku 1999 byl proveden stavebně
historický průzkum stavby a v roce 2001 započala postupná celková oprava
kostela. Byla demontována celá báň východní věže, usazena nová konstrukce a
pokryta měděným plechem. Na špici se již nyní skví i nová zlacená makovice. [Kaple] Zdroj 2) Před 1687 špitální, měšťan Johann Georg Nentwig, vedle ní založen
1695 nový hřbitov, naproti chudobinec, zanikla 1741 při vypálení města Prusy Špitální kostel sv. Kříže Zdroj A)
Kostel se nachází na severním konci města u
státní silnice vedoucí do Polska. Dříve to bylo před Dolní bránou. Je
vystavěn v barokním slohu s prvky tzv. slezského baroka. Na jeho místě stávala starší kaple, která byla
postavena vedle městského špitálu zmiňovaného z roku 1552. Tuto kapli nechal
postavit poštmistr a výběrčí daní Johann Georg Nentwig ze Zlatých Hor a
je doložena z roku 1687. Vedle kaple byl v roce 1695 na ploše Dvorní zahrady
založen nový hřbitov. Za prusko-rakouské války v letech 1740 - 1742 bylo
město roku 1741 obsazeno pruským vojskem pod velením generála Schwerina a zapáleno. Shořelo na 300 domů i s touto
kaplí. Nový kostel byl vybudován po skončení tzv.
sedmileté války (1756 - 1763) v letech 1764 - V roce 1864 byla ke kostelu směrem k městu
přistavěna budova, která sloužila jako městská nemocnice a částečně jako
útulek pro místní staré občany. Za děkana V. Braunera
byl z farního kostela Nanebevzetí P. Marie přenesen do kostela sv. Kříže
oltář, který byl vyroben Raimundem a Rafaelem Kutzerem z Horního Údolí. V roce 1738 byl naproti kostela přes cestu
postaven chudobinec, který byl v roce 1899 zmodernizován. O provoz nemocnice,
chudobince i kostela pečovaly až do roku 1945 řeholní sestry z řádu
boromejek. V letech 1997 až 1999 uskutečnil farář M. Michna
generální rekonstrukci exteriéru. Byl opraven krov, střecha, fasáda a vstupní
dveře. Opravu financoval stát, římsko-katolická církev i město Zlaté Hory. V
roce 2000 se započalo s opravou interiéru. Kaple sv. Rocha
Zdroj A)
Při příjezdu do Zlatých Hor od Jeseníku nemůže
nikdo přehlédnout v popředí Biskupské kupy drobnou sakrální stavbu stojící na
vrchu v současnosti zvaném Rochus. Historie kaple
sv. Rocha je spojena s třicetiletou válkou a
morovými epidemiemi v letech 1632 - 1633. Tehdejší farář Martin Alois Berger
vyzval občany města, ať se v prosbách obracejí na ochránce proti moru - sv. Rocha. Pokud mor skončí, bude postavena kaple na kopci,
tehdy zvaném Kamenná hora. Prosby byly vyslyšeny a mor ve Zlatých Horách
ustal. Veřejná sbírka na stavbu kaple, zasvěcené tomuto
světci, začala roku 1634 usnesením magistrátu města. K 15. 9. 1639 bylo na
hotovosti 146 tolarů. Za tyto peníze se nakoupily cihly, kámen a vápno, ale
pro nedostatek peněz se nemohlo se stavbou začít. Další sbírky i zahájení
stavby přerušily vpády drancujících švédských vojsk v letech 1642, V roce 1657 vyslal niský probošt Franz Karl Nentwig muže do
Slezska, na Moravu a do Rakouska s prosbou o příspěvky. Biskupská konzistoř
ve Vratislavi dne 8. 6. 1661 stavbu kaple povolila a ještě téhož roku se
započalo se stavbou. Pozemek byl odkoupen od Johana Hillebranda za 12 tolarů a 12 grošů. Základy vykopali
horníci za 3 tolary a 14 grošů a stavbu zdí provedl biskupský dvorní zedník Melchior Werner z Nisy za 169 tolarů. Po 14 týdnech byly
zdi bez střechy hotovy a probošt Nentwig zde na
svátek sv. Rocha roku 1662 konal bohoslužby. V roce
1664 byla za 100 tolarů a stravu zhotovena biskupským dvorním truhlářem
Martinem Schmidtem z Nisy střecha s věžičkou. 18.12. 1664
byla na věžičku usazena makovice. Do 13. 8. 1666 bylo na stavbu vydáno 741
tolarů a přitom doprava a pomocné práce byly prováděny zadarmo. Téhož roku
byla kaple konečně dostavěna a vysvěcena. Měla šindelovou střechou se zeleně
natřenou věží. V dobách prusko -
rakouských válek v 18. století se stal vrch sv. Rocha
místem válečných událostí. Jeho strategickou polohu nad městem využívalo
rakouské vojsko k ochraně města a cesty vedoucí do Vrbna.
Pozice u kostelíka využilo roku 1759 rakouské vojsko . Dne
30. dubna 1759 zde rakouský generál de Ville
odrazil první nápor prušáků, ale téhož roku 17. 11.
dalšímu útoku neodolal a rakouští obránci se museli stáhnout do Vrbna. Při chvatném ústupu zapálili u kostela stan, oheň
se přenesl na kostelík a ten vyhořel až na základní zdivo. Opět se konaly sbírky na jeho opravu, ale bylo
přitom rozhodnuto prodloužit ho o 9 loktů ( Další válečnou vřavu zažil sv. Rochus v tzv. Bramborové válce roku 1778 - 1779, kdy byl
vrch opět obsazen rakouskými oddíly. Dne 14. 1. 1779 přitáhlo v 7.00 ráno od
Nisy pruské vojsko o síle 14 batalionů, 2 eskadron a mnoha děly a zaujalo
pozice před městem. Prusům velel generál Wunsch.
Vrch sv. Rocha byl hájen jen několika stovkami
vojáků 59. regimentu Langois (dříve L.J.M. von Daun)
a několika děly. Další rakouské jednotky - oddíl Chorvatů, batalion Německých
mistrů, Wanachské a Baumgartské
dobrovolnické jednotky - byly rozloženy od města až k Ovčí hoře u Ondřejovic, aby zabránily obklíčení města. Celkový počet
nepřesáhl 1000 mužů. Rakušanům veleli plk. Schindler od pluku Langois a plk. Löweneier od
dragounů. Prušáci začali ostrou kanonádou
ostřelovat rakouské pozice na vrchu sv. Rocha.
Palba děl však byla neúčinná a útok pěšáků na zledovatělém terénu skončil
tragicky. Odhaduje se na 300 - 1000 mrtvých pruských vojáků. Úvoz a cesta
směrem k Rožmitálu byly tenkrát pokryty stovkami
mrtvých a spousta pruských vojáků dezertovala. Bylo sesbíráno a odevzdáno na
2000 pušek. Rakouské ztráty nepřesáhly 6 mužů. Útok byl odražen a Prušáci
odtáhli směrem k Nise. Jedna koule z pruského kanónu pronikla dovnitř
kaple, dlouhou dobu zde byla uchovávána a nyní je uložena v Městském muzeu ve
Zlatých Horách. O bitvě se vypráví pověst , že
rakouští vojáci, aby zatajili svůj malý počet, pochodovali kolem kostelíka,
aby si obléhající prušáci mysleli, že přicházejí
stále nové oddíly. Další zase vypráví, že pruský bubeník seděl na bubnu a
šňupal tabák. Nastavoval ho také směrem k Rakušanům a volal: "Také si
jednou šňupni", když v tom ho zasáhla kulka. Později byla v kapli na
stěnu nad kůrem namalován výjev, který zobrazuje
tehdejší bitvu. Ještě v současnosti si malbu můžeme prohlédnout. Kolem sv. Rocha vede
křížová cesta, ze které jsou v současnosti 4 zastavení v dobrém stavu, ale z
ostatních zbývají ruiny. Cesta začíná na severním úpatí kopce u smuteční
síně, pokračuje směrem k vodárně, pak se stáčí k Biskupské kupě. Šestým
zastavením pak směřuje přes sedlo, mezi Rochem a
Biskupskou kupou, a pak jižní stranou kopce směrem do Zlatých Hor až k
silnici vedoucí do Petrovic. Kaple sv. Rocha
byla opravována v roce 1818, Od roku 1994 v rámci městských oslav
"Zlatých dnů" se nepravidelně koná na tomto vrchu vzpomínková
historicko-vojenská akce, aby nám připomněla tyto pohnuté doby našeho města a
této kaple. V současnosti se zde bohoslužby nekonají, kaple
je uzavřena a čeká na svůj další osud. Kaple sv.Trojice Zdroj A) U cesty do Heřmanic, Sensenkapelle, nedaleko č.p.233,
pozdně barokní, přestavěna 1930. Její historie sahá až do 17. století, kdy v
roce 1633 řádil ve městě mor, a oběti moru nesměly být pohřbívány na městském
hřbitově, nýbrž daleko za branami města v místech kde stál morový sloup. Když epidemie moru opadly, sloup byl zbourán a v jeho místech
byla postavena kaple, která byla zapsána do pozemkové knihy města a byla po
generace udržována majiteli nedaleké pily a kovářství. V roce 1930 byla stará
kaple natolik podmáčena, že musela být stržena. Nová kaple, nad jejímž
vchodem je obraz Nejsvětější Trojice, byla postavena ještě v témže roce a
poté vysvěcena. [Kaple sv.Anny] Zdroj A) Cca 500m od zříceniny Edelštejna, před
1830, 1905 stržena a postavena nová, kol.1950
poškozena vichřicí, následně zanikla. stávala ve stínu Příčné hory necelého
půl kilometru za zříceninou Edelštejna. Doba vzniku
této kapličky není známa, ale na staré vojenské mapě z roku 1830 je již kaple
zaznačena. Kapli nechal postavit jistý lesník, kterého napadla v těchto
místech divoká zvěř. V zoufalé bezvýchodné situaci prosil sv. Annu o záchranu
a jako zázrakem byla jeho prosba vyslyšena. V roce 1905 byla stará původní
kaple stržena a na stejném místě byla roku 1906 postavena kaple nová. Kousek
od kapličky byla zřízena studánka s křišťálově čistou vodou. Na konci 50. let
20. století při silné vichřici spadl na kapličku strom a zničil střechu. Ta
již nebyla opravena a proto kaple za nějaký čas
zchátrala. V důsledku důlní činnosti na nedaleké štole Mír zanikla i
studánka. Zmizelo tak jedno z romantických zákoutí Zlatých Hor.... Poutní kostel P.Marie Pomocné Zdroj A) Kostel
se nachází na východním svahu lesy pokryté Příčné hory, jež je poznamenaná
staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku.
Ke kostelu se dostaneme odbočením ze státní silnice Zlaté Hory - Heřmanovice. Toto
oblíbené slezské poutní místo má svou pohnutou historii. Jeho vznik je spojen
s příběhem z doby 30. leté války. Poslední vpád švédských vojsk roku 1647 přinesl
do kraje i města Zlatých Hor strach a hrůzu. Lidé před drancováním a
násilnostmi prchali z domovů do hor a lesů, kde mohli najít bezpečný úkryt. Také
žena místního řezníka Anna Tanheiserová, v
požehnaném stavu, našla úkryt na úbočí Příčné hory, zvaném Boží dar (Gottesgabe). V místě, které bylo skálou ohraničeno a
kryto mohutnou jedlí jako střecha, našla svůj úkryt. Zde přišly na ženu
porodní bolesti a v tísni prosila Boha a Pannu Marii o pomoc. Byla vyslyšena
a porodila 18.7. 1647 zdravého syna Martina, s nímž
se zakrátko vrátila domů. Vyučil se otcovu řemeslu a stal se váženým občanem
města - radním. Zemřel roku 1714. Jeho dcera Dorota Weisová
splnila otcovu poslední vůli a nechala u malíře Šimona Schwarzera
namalovat obraz Bohorodičky a zavěsila jej na starou jedli v místě otcova
narození. Stalo se tak v říjnu 1718. V příštím roce šel krejčí Samuel Richter
ze Zlatých Hor kolem tohoto stromu, aniž by obrazu věnoval nějakou pozornost.
Když přešel, vyšla z obrazu světlá záře, která ho přiměla k návratu. Poklekl
a pomodlil se. Když odcházel, zdálo se mu, že postava z obrazu vystoupila a
dívala se za ním. Vyprávění o tomto zjevení se rozšířilo a k obrazu začali
přicházet věřící z celého okolí. Dary
poutníků umožnily stavbu dřevěné kapličky, do které byl obraz umístěn. Ten
měl zázračnou léčebnou sílu. Když se uskutečnilo několik uzdravení závažných
případů onemocnění, dal arcibiskupský úřad ve Vratislavi tyto případy
vyšetřit komisí. Na základě posudku komise skládající se z kněze Ignáce
Schuberta a dvou lékařů, Mathiase Sommera a Christopha Pacheho, byl obraz , který byl namalován dle motivu pasovské Madony od Lucase Cranacha, přemístěn 21.
9. 1729 do farního kostela ve Zlatých Horách. Na stejné místo v kapličce byl
umístěn podobný. Za
vlády Josefa II. roku 1785 bylo nařízeno kapli zbourat, ale nenašel se nikdo,
kdo by státní příkaz splnil. Záchranila ji její
odlehlost. Roku
1805 nechal arcibiskupský lesmistr Hannich kapli
přestavět a zvětšit. Zlatohorský arcikněz Dr. Philipp Dittrich dal místo
dřevěné kaple postavit zděný kostel. Roku 1834 byl položen základní kámen a
dne 8. 9. 1841 byl kostel vysvěcen biskupem Danielem Sommerfeldem
z Vratislavi. Tísíce poutníků z širokého okolí i
ciziny pak každoročně navštěvovali toto poutní místo. Po
roce 1945 se situace změnila. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a politické
klima po roce 1948 tomuto místu nepřálo. 24. 5. 1955 byl státní správou
zakázán na poutní místo přístup z důvodů důlních prací a rudného průzkumu.
Toto neopodstatněné rozhodnutí zahájilo devastaci celého poutního areálu, v
němž kromě církevních staveb byly i dvě restaurace. Začal hlodat zub času a
vandalů. V roce 1968 se sice začalo s opravou kostela, ale v listopadu 1973
byl odstřelen a celý poutní areál srovnán se zemí. Pouze Posvátná studánka,
svou polohou vzdálenější od kostela, se zachovala. V
roce 1990 vznikla iniciativa pro obnovu poutního místa a již 22. 2. 1993 bylo
vydáno ve Zlatých Horách stavební povolení na postavení nového kostela.
Architektonickou studii vytvořil nedávno zesnulý arcibiskupský architekt
Tomáš Černoušek z Olomouce. Sbírkami se podařilo získat dostatek finančních
prostředků na zahájení i dokončení stavby v hodnotě 27 miliónu korun. Již 23.
9. 1995 byl nový kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, 17. 8. 1996 pak poutní dům, 16. 8.1997 ambity
a čtyři zvony a 10. 5. 1998 mozaikový obraz Panny Marie. Fara Zdroj 2) Č.p.15, Kostelní ulice, přízemní, barokně
přestavěná po požáru 1699 Kaple křížové cesty Zdroj C) … [Kaple sv.Antonína] Zdroj A) Roubená.
Tuto kapli postavili rožmitálští sedláci v roce
1781 jako dík za zrušení roboty císařem Josefem II. Kaple byla ze dřeva a nad
vchodem do ní stála malá věžička. Stěny kaple byly bíle natřeny a miniaturní
věžička byla pokryta břidlicí. Za kaplí stával silný dvojitý buk, někdy také
přezdívaný jako „siamské dvojče“. Kaple měla ve věžičce malý zvonek, který
byl na počátku 1. světové války odebrán na válečné účely. Nedaleko kaple byl
vydatný lesní pramen zvaný Antoníčkův. Majitel sousedního pozemku Treimer postavil v roce 1902 vedle kapličky chatu, kde
podával občerstvení pěším výletníkům jdoucím z Jarnoltovka
na Biskupskou kupu. Chata byla později rozšířena na ubytovnu s restaurací.
Kaple sv. Antoníčka byla zbořena v 50. letech 20. století a sousedící
restauraci nato zabrala čs. lidová armáda. Nedaleko od Antoníčku
byl v 70. letech zřízen rekreační objekt Astra, jenž vlastnil podnik Diu
Jevíčko. Byly zde postaveny také dřevěné chatky, jež sloužily k letním
táborům. V parných měsících bylo k dispozici malé koupaliště a v zimě
lyžařský vlek. Po roce 2000 objekt mění majitele a z Astry se stává Maya. V současné době není objekt pod nedalekým
Antoníčkem v provozu. Bývalá letní restaurace u Antoníčka změnila v 90.
letech majitele a je v soukromí. V roce 1999 zde vznikla „Stezka sv.
Antoníčka“ vedoucí přes zříceninu Leuchtenštejna na
rozhlednu. V místě, kde stával statný buk, byla v roce 2003 postavena malá
zvonička. Výklenková kaplička Na
konci železniční trati u silnice Kaplička Božího hrobu Nad
poutním kostelem [Starý hřbitov] Zdroj 2) Kolem
kostela, zrušen 1813 [Morový hřbitov] Zdroj 2) 1695,
vedle kaple Nový hřbitov Zdroj 2) Nad
kostelem, 1897 Židovský hřbitov V části
současného hřbitova, zaniklý Hrobka rodiny Alberta Förstera Zdroj 2) zakladatele
kamenoprůmyslu, neoklasicistní kol.1920. Autor Engelbert Kaps. Hrobka rodiny Josefa Förstera Zdroj 2) Po
1921, klasicistně secesní. Autor Engelbert Kaps. Křížová cesta Zdroj 2) Ke kapli sv.Rocha, doplněné zaniklé kaple z betonových
odlitků. I.Zastavení
U hřbitova II.Zastavení
U Rožmitálu III.Zastavení
U Rožmitálu IV.Zastavení
U Rožmitálu V.Zastavení
U Rožmitálu VI.Zastavení
U Rožmitálu VII.Zastavení
U Rožmitálu VIII.Zastavení
U Rožmitálu IX.Zastavení
U Rožmitálu X.Zastavení
U Rožmitálu XI.Zastavení
U Rožmitálu XII.Zastavení
U Rožmitálu XIII.Zastavení
U Rožmitálu XIV.Zastavení
U Rožmitálu Socha sv.Josefa
s Ježíškem Zdroj A) Zdroj 2) Před radnicí, 1731, opravena 1851 a 1999
Socha Nanebevzetí P.Marie
Zdroj 2) Zdroj F) Před farním kostelem na zábradlí, pův.před kaplanským domem
Socha sv.Jana
Nepomuckého Zdroj F) Před kostelem před dvouramenným schodištěm
[Socha] Zdroj 2) Před kostelem P.Marie Pomocné
[Socha] Zdroj 2) Ve výklenku průčelí kostela P.Marie Pomocné
[Socha] Zdroj 2) Ve výklenku průčelí kostela P.Marie Pomocné
[Socha] Zdroj 2) Nad vstupem v průčelí kostela P.Marie Pomocné
Kamenný kříž
U poutního kostela poblíž kapličky
Kamenný kříž Zdroj A)
U rozhledny na Biskupské kupě
Kamenný kříž Zdroj C)
U poutního kostela
Dřevěný kříž Zdroj I)
U rozhledny Biskupská kupa na státní hranici
[Dřevěný kříž] Zdroj A)
Stával u kaple sv.Anny
Náhrobek Josefa Esche Zdroj 2) Na hřbitově, školní rada, od sochaře Josefa Obertha.
Kašna Zdroj G) Moderní
Památník Před školou
Památník V parku
Hrad Edelštejn Zdroj A)
Turista jdoucí ze Zlatých Hor po modré značce směrem
na Příčnou horu, dojde k ruinám hradu Edelštejna,
ležícího na severní straně Příčné hory. Jeden z nejmohutnějších středověkých
hradů Slezska sloužil hlavně jako pohraniční hrad a strážce zlatých dolů.
Zlato a osídlování preseky vratislavskými biskupy z
jedné strany a moravskými knížaty z druhé, vytvořilo z tohoto kraje zemskou
hranici a místo častých sporů mezi těmito útvary. Přesnou dobu, kdy byl hrad postaven, neznáme.
Dřívější dějepisci se domnívají, že Edelštejn byl
postaven biskupy na ochranu vznikajících osad, které zde zakládali a
především zlatých dolů (odtud také jeho jméno "Ušlechtilý kámen").
Dobu jeho vzniku kladou do první poloviny 13. století. Jiní jsou přesvědčeni,
že hrad byl postaven českým králem Přemyslem Otakarem II. ( 1253 - 78), známým
zakladatelem měst a hradů. Jistá je však souvislost mezi osídlováním, Edelštejnem a nalezišti zlata. Poprvé byl hrad písemně uveden v listině Mikuláše
I. Opolského ze dne 2.9. 1281, kdy byl hrad obsazen
loupeživými rytíři Otou a Oldřichem z Linavy, s
posádkou o síle asi padesáti mužů. Jak se však dostali k držení hradu Edelštejna, nevíme. Po smrti krále Otakara II. na
Moravském poli roku 1278 nastalo v zemi bezvládí a posádka hradu se živila
loupežemi nejen ve svém okolí, ale především v daleko bohatší biskupské zemi.
Proto Mikuláš I. z Opavy, nemanželský syn Otakara II., nutil Otu z Linavy k vydání hradu. K němu se připojil i Jindřich IV.
z Vratislavi (Wroclavi), bratranec Mikuláše I.,
který loupeživou posádku z hradu Edelštejnu silou
vyhnal (duben 1285). Mikuláš I. pak dal hrad do zástavy biskupovi jako
náhradu za škody, které byly způsobeny loupeživou posádkou hradu na
biskupském majetku. V biskupské zemi vzplanul boj mezi slezským
vévodou Jindřichem IV. a jeho biskupem Tomášem II. Válka trvala od roku 1284
do roku Roku 1339 musel opavský vévoda Mikuláš II. Edelštejn odstoupit českému králi Janu Lucemburskému
(1310 - 1346) společně se zlatými doly, ale již roku 1361 jej císař Karel IV.
(1346 - 78), vrátil Mikuláši II., vévodovi opavského knížectví. Roku 1365
Mikuláš II. zemřel a opavsko bylo rozděleno mezi jeho
4 syny. Edelštejn připadl vévodovi Mikuláši III.,
ale pro finanční potíže byl dán do zástavy vévodům z Olešnice.
Roku 1394 Mikuláš III zemřel a jeho bratr Přemysl hrad ze zástavy vyňal. Po Přemyslově smrti kolem roku 1434 byla opavská
země, jako již v roce 1377, rozdělena mezi jeho 4 syny. Mikuláš IV. obdržel Edelštejn, ale po třech letech zemřel a hrad převzal jeho
bratr Václav. Roku 1440 byl Edelštejn dán do
zástavy za 800 kop grošů opolskému knížeti Bolkovi. Hrad však v tu dobu
vyhořel i se všemi dokumenty města Zlatých Hor. Příčina požáru není známa.
Vévoda Bolko nechal hrad ihned roku 1455 opravit.
Po jeho smrti převzal hrad jeho bratr Mikuláš. Roku 1460 nastoupil v Čechách
husitský král Jiří z Poděbrad, který roku 1465 převzal podle listiny sepsané
s knížetem Bolkem (stoupenec husitů) hrad Edelštejn.
V tom čase byl hradním hejtmanem na Edelštejnu
utrakvista Jan ze Žerotína. Posádka Edelštejnu byla baštou husitství na okraji katolického
Slezska. Vratislavský biskup Jošt
(Jodok) z Rožmberka (1456 - 1467), pocházející z
českého rodu, se po váhání spojil v Čechách a ve Slezsku s katolickými stavy
proti králi Jiřímu z Poděbrad. Biskup Jošt zaútočil
14. července 1467 na hrad Edelštejn, obsadil jej a
po několika dnech jej rozbořil. V Niské pozemkové knize je zapsáno: "1467 třetí den
po Margaretě biskup Jošt ke vší spokojenosti hrad Edelštejn skrze sílu obsadil a jej v několika dnech kvůli
velkým výdajům, kterými byl udržován a držen, od základu zbořil, kostel ve
Zlatých Horách zpevněn a obsazen se vším příslušenstvím." Stejně informuje vratislavský biskup, že obsadil
hrad Edelštejn (Paskenštejn).
Pravým důvodem zboření hradu bylo, aby nezůstal nadále ohniskem boje proti
katolickému Slezsku. Ve stejném roce biskup Jošt
zemřel. Svými rozměry 120 x Hrad Kobrštejn Zdroj A)
Zřícenina hradu na skalnatém výběžku Zámecké hory
mezi Rejvízem a Vrbnem.
Tento hrad patřil k řadě menších hradů, které strážily zemskou stezku mezi
Zlatými Horami a Vrbnem. První písemné zprávy o něm
jsou až z roku 1687, kdy byl již pustý. Archeologické nálezy jsou datovány do
přelomu Hrad Leuchtenštejn Zdroj A)
Na severním úbočí Biskupské kupy, od Zlatých Hor
na levé straně horizontu kopce, ve výšce Hrad Quinburk Zdroj A)
Dva hrady stejného založení a významu se
nacházely při horské cestě z Moravy do Niska, ale
známější zůstal jen jeden. Zatímco vztyčenou špici kamenné věže na Koberštejně vidíme už na desítky kilometrů, hrad Quinburg (čti Kvinburk) bychom
málem ani nenašli. Leží zcela zapomenutý ve skalách a nevšimneme si jej, ani
stojíme-li mu na blízku.Rekonstrukce hradu pro dobu
kolem roku 1350 Počátky obou hradů jsou zcela nejasné a podle
nálezů víme s jistotou jen to, že vznikly ve druhé polovině 13. století. Je
ovšem nutno podotknout, že ve svých počátcích bývali tvrdými soky, neboť oba
stáli na hranicích dvou států – Koberštejn na jižní
výspě slezského Niska či Grodkovska,
hlásícího se k Polsku, zatímco Quinburg byl
moravský, tak jako Edelštejn – na území opavského
vévody Mikuláše I., nemanželského syna Přemysla Otakara II. Tehdy bylo
Opavsko ještě Moravou a nemělo oficiální statut, který mu byl udělen až
králem Janem Lucemburským v roce 1318. Za zakladatele Koberštejna
je pokládán vratislavský kníže či biskup, Quinburg
vznikl z vůle českého panovníka. Do dnešních dnů ovšem není rozluštěna záhada
vzniku obou hradů, která by zjistila, který z nich stál dříve a který
podnítil stavbu toho druhého. Něco málo napovídá, že hranici vůči sousedu
chtěla zabezpečit jako první česká strana. Nálezy z Quinburgu
jsou o málo starší a hlavně – Koberštejn je vůči
svému moravskému sousedu větší, mohutnější. Znamená to, že vyrostl jakoby „do
cesty“ svému protivníku, jemu na vzdor a tudíž i s mocnějším opevněním a
dalekým výhledem. Ostraha zmíněné moravsko-slezské cesty od třetiny
14. století v důsledku přičlenění Niska ke Koruně
české a podepsání mírové smlouvy mezi trůnem českým, polským a uherským v
roce 1335 poklesla. Dost možná došlo ke stavbě Quinburgu
za krále Václava II. Ten totiž opustil otcovu vizi rozšiřování českého vlivu
na jih a obrátil svou zahraniční politiku k získání polské koruny. Než k tomu
došlo, bylo Slezsko nepevným svazkem mezi dvěma slovanskými královstvími.
Proti tomu se bylo nutno zabezpečit kontrolou horských průsmyků, jimiž vedly
cesty do vnitrozemí. Takovým styčným místem bylo středisko v blízkosti
soutoku Černé, Bílé a Střední Opavy, a tím bylo sídlo Gesenek,
předchůdce Vrbna pod Pradědem. K němu vedly dvě
stezky ze severního Niska – údolími Bílého potoka a
Černé Opavy – tedy z obou stran Medvědího vrchu. Právě tato kontrola „brány
do země“ podnítila stavbu Quinburka. Archeologické nálezy pozůstávají ze střepů hrnců
a džbánů. Zajímavostí je kamenný přeslen, železné šipky do střel kuše a luku
a střelka nože. První nálezy byly ovšem známy již v 19. století – část koňské
výstroje a nádobky z hlíny. Quinburg během 14.
století posílil na významu zřízením opevněné celní stanice, která se
nacházela v údolí pod hradem. Návštěva trosek Quinburgu,
vypínajícího se v minulosti na strmých Sokolích skalách nad údolím Černé
Opavy, zabere celodenní pěší túru (cyklo –
půldenní) téměř liduprázdnou, ale překrásnou krajinou. Z vrcholu Sokolích
skal se nabízí jedinečný rozhled do okolní krajiny. Lze spatřit Heřmanovice, nad nimi vypínající se Komoru a Smrčník. Odhalí se nám Příčná hora s Táborskými skálami.
Za dobré viditelnosti lze spatřit sedlem nad Forvizem
město Prudnik (cca 25 km vzdušnou čarou). Návštěvu Quinburgu nelze nedoporučit, avšak musíme zde dbát o svou
bezpečnost. Quinburg není rozhodně nedělním výletem
pro rodinku s malými dětmi. K hradu se doporučuje neznačená asfaltová lesní
cesta, kterou uvítají cyklisté. Z Drakova vede proti proudu Slučího potoka a
cca po 2 km na první odbočce doleva, zhruba po 3 km je původní cesta
přerušena strží z povodně roku 1997. Strž obejdeme novou cestou a mostkem nad
Sokolím potokem. Zhruba po dalším 1 km, kdy je cesta v nejvyšším bodě (dál se
svažuje okolo Suchého vrchu do Mnichova a vyúsťuje u Penzionu Sněženka) je
nutno z asfaltové cesty sejít doleva do lesa a dojít až ke skalám, kde hrad
stával. [Horní brána] … [Dolní brána] … [Brána] … [Kostelní brána] … Radnice Zdroj A) Zdroj 2)
Č.p.80, přelom 15.a 16.stol.,
po radikální přestavbě po požáru 1821
Rozhledna Zdroj A) Zdroj H)
Na
Biskupské kupě. Rozhledna na Biskupské kupě je postavena na české straně ČR -
PL hranice. V době stavby to byla hranice mezi Rakousko - Uherskem a Pruskem.
Dříve zde stála dřevěná vyhlídková věž postavena v roce 1889. V roce 1895
byla povolena stavba zděné věže k příležitosti 50. výročí vlády císaře
Františka Josefa I. Tato kruhová 19,3 m vysoká věž byla slavnostně otevřena 26.8. 1898. Stavbu organizoval sudetský turistický spolek
(MSSGV), sekce Zlaté Hory. Celkové náklady byly 9200 korun. Po 2. světové
válce byla věž pro veřejnost uzavřena a dlouho sloužila jako televizní
vysílač. Po roce 1989 byl vysílač přemístěn na nový stožár. V roce 1996 se
začalo s celkovou opravou schodiště a omítky a v létě 1998 byla ke stému
jubileu stavby slavnostně znovu otevřena. průměrná
výška vyhlídkové terasy - 17,8 m, obvod rozhledny v základě - 19,5 m, průměr
rozhledny - 6,2 m, tloušťka zdiva - 0,95 m, objem zdiva - 280 m3 Zlatorudný mlýn Zdroj A)
Replika Lázně Zdroj 2) Zdroj F)
Nyní Edel,
1879 založil Karel Anjel, po 1950 dětská léčebna Sirotčinec Zdroj 2)
1911, u mostu, dnes MŠ Chudobinec Zdroj 2)
U kaple, 1738, přestavěn 1899 Nemocnice Zdroj 2)
Č.p.404, 1864-73, zdevastována modernizací po 1950 Chlapecká škola Zdroj 2)
1871, jižní polovina č.p.144
Hotel Tham Zdroj C)
1830 Měšťanský dům č.p.18 Zdroj C)
…
Měšťanský dům č.p.22 Zdroj 2)
Renesanční jádro, po 1550, fasáda klasicistní
Měšťanský dům č.p.31
…
Měšťanský dům č.p.39 Zdroj 2)
Empírová fasáda
Měšťanský dům č.p.67 Zdroj 2)
Empírový, Palackého ul.
Měšťanský dům č.p.87 Zdroj 2)
Barokní jádro, přestavěný po 1900
Měšťanský dům č.p.88 Zdroj 2)
S gotickým jádrem, přestavěný renesančně,
empírové průčelí
Měšťanský dům č.p.89 Zdroj 2)
Renesanční jádro, přestavěný před 1850
Měšťanský dům č.p.90
…
Měšťanský dům č.p.91
…
Měšťanský dům č.p.93 Zdroj 2)
Empírový, před 1850
Měšťanský dům č.p.94 Pošta Zdroj A) Zdroj 2)
Vrcholně barokně přestavěn 1698, pošta do 1936,
dnes muzeum
Měšťanský dům č.p.95 Zdroj 2)
Renesanční jádro, přestavěn 1676 a přelom 18.a 19.stol.
Měšťanský dům č.p.145 Zdroj 2)
Původně empírové průčelí, zničeno
Měšťanský dům č.p.321
…
Dům č.p.
…
Měděná štola
… Poštovní štola
… Štoly Sarkander a Barbora
… Rudný důl P.Marie
Pomocné I
… Rudný důl P.Marie
Pomocné III
… Měkké doly
… |
1743 Niské knížectví 1848 Panství Cukmantl (Zlaté Hory) 1850 Politický okres Jeseník, s.o.Zlaté
Hory 1960 Okres Bruntál 1996 Okres Jeseník 2003 Pověřený městský úřad Jeseník Historie města
>>
MPZ Historie
města i jeho okolí je od svých mlhavých počátků spjata se zlatem a hornickou
činností. Ta přinášela blahobyt i pády v životě jeho obyvatel. Ale nejen
hornictvím zde lidé byli živi. Kromě běžných řemesel to v průběhu posledních
tří staletí bylo a dosud je "textiláctví". Tradiční bylo zpracování
dřeva a významná byla papírna. Koncem 19. století založila rodina Förstrů firmu na zpracování kamene, která se vypracovala
mezi největší podniky svého oboru v bývalém Rakousko - Uhersku. Dále můžeme
jmenovat likérku a konzervárnu ovoce, výrobu jízdních kol, dvě cihelny, v Ondřejovicích pak železné hutě s válcovnou plechu a
strojírnu. K nejvýznamnějšímu podnikání se ke konci 19. stol. zařadilo
lázeňství a služby spojené s turistikou. Schweinburgovo
sanatorium bylo vyhledávaným léčebným ústavem a zdejší kraj známým
turistickým a poutním místem. Svým
životem a dílem byla s městem spjata řada osobností. Jsou to například sochař
B. Kutzer a jeho rodina, malíři F. Templer, E. Brendel, F.
Pospíšil, literáti V. Heeger, O. Šuléř, historici J.C.Hoffman,
J. Pfitzner, R. Zuber a
E. Sauer. Zlaté Hory jsou rodištěm Alžběty Vitzové, matky hudebního skladatele F. Schuberta. Z
významných návštěvníků města bychom uvedli v roce 1766 císaře Josefa II. s
doprovodem, roku 1887 se v sanatoriu léčil hudební skladatel Leoš Janáček a v
roce
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 2) Města a městečka v Č. na M. a ve S., Karel Kuča, 2011 A)
zlatehory.cz (6.8.2007) B) … C) cs.wikipedia.org
(17.3.2014) D) ado.cz (17.3.2014) E)
mesta.atlasceska.cz (17.3.2014) F)
foto.mapy.cz (17.3.2014) G)
opaso.rajce.idnes.cz (17.3.2014) H)
jeseniky.net (17.3.2014) I) kctfenix.wz.cz (17.3.2014) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ Rožmitál (Rosenthal) Dřevěný kříž
…
|
1930
- 154 ob. - 35 d. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ Skowronków (Skřivánkov, Lerchenfeld) |
Před
14. únorem 1959 byla součástí města také osada Skřivánkov
(německy Lerchenfeld), která byla založena roku
1786. Ta pak byla na základě zákona č. 62/1958 Sb. „o konečném vytyčení
státních hranic s Polskou lidovou republikou“ přisouzena Polsku v rámci
hraničních úprav. Kompenzací na tomto úseku byla dosud polská osada Krasov, která je dnes součástí města Vidnavy.
Dnes nese Skřivánkov polské jméno Skowronków a je součástí Hlucholaz
(gminy Głuchołazy). 1930
- 146 ob. - 19 d. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
86 – 77 - 0
65 – 44 - 0
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 17.3.2014 |