Ondřejovice

(Endersdorf)

Osada: Salisov

Kostel sv. Martina a P.Marie Sedmibolestné C) D)

s hrazeným hřbitovem, z 16. století, barokizován v 70. letech 18.století. kostel sv. Martina se objevuje v listinách v roce 1413. Tento původní kostel v roce 1777 vyhořel, ale ještě téhož roku byl postaven kostel nový zasvěcen opět sv. Martinovi. Naposled byl kostel renovován v roce 1914.

image002.jpg

Fara

image010.jpg

 

Hřbitov D)

je nejstarším na zlatohorsku. Jsou zde náhrobky rozvětvené rodiny Rudzinských, ale také starší náhrobky zabudované ve zdi kostela.

 

Kaple sv. Floriána D)

http://files.ondrejovice.com/200004378-2d9692e909-public/Kaple%20sv.%20Flori%C3%A1na.JPG 

 

Kaple D)

Nedaleko školy

http://files.ondrejovice.com/200004379-5e0a65f049-public/Kapli%C4%8Dka,%20%C5%A1kola.JPG

 

Kamenný kříž D)

mramorový z roku 1810

 

Dřevěný kříž C)

Před kostelem

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cd/Ondrejovice_kostel.jpg

 

[Památník padlým] D)

Ve 20. letech byl před zámkem postaven pomník obětem 1. světové války, který byl v roce 1960 spolu se zámkem zbourán.

 

[Zámeček] B) C)

1668, zbořen Tvrz zanikla za patrně za Schroffů, kteří v Ondřejovicích nesídlili, ale Maltitzové zde vybudovali nevelký barokní zámeček, připomínaný poprvé roku 1668. Tehdy se zemřel poslední Maltitz Jan Zikmund a panství přebírala jeho dědička Voršila Johana Tauberová z Taubenfurtu a její manžel Ondřej Ludvík Jerin. Jerinové a jejich příbuzní (od roku 1671 Jan Karel Klinkovský, roku 1712 Adam Filip von Jerin, roku 1748 Anna Františka von Jerin, rozená von Rottenbach) zde byli do poloviny 18. století, v letech 1750-1794 Ondřejovice držel Lazar von Wimmersberg a jeho potomci. Jerinové a Wimmersbergové statek zadlužovali, až jej Štěpán Michal von Wimmersberg prodal v Karlu Ignazi von Salisovi. Ten a jeho syn Karl začali v Ondřejovicích s hutnictvím a založili resp. obnovili Javornou a Salisov. Od Karla von Salise koupili statek roku 1821 opavští obchodníci Vincenz Tlach (†1837) a Vincenz Keil (†1838), kteří vlastnili rovněž panství Město Albrechtice. Po obou dědily dcery, zprvu společně, až roku 1847 si dědictví rozdělily a Ondřejovice převzal Eduard Rudzinski von Rudna (1812-1874), manžel Keilovy dcery Charlotty, po němž dědila dcera Anna (†1924), provdaná za svého bratrance Karla Rudzinského von Rudna (†1906). Rodině patřil statek a zámek až do roku 1936, kdy ho koupil krnovský továrník Hubert Hein. Tomu byl zkonfiskován roku 1945.

http://files.ondrejovice.com/200004428-a10e9a2085-public/Pohlednice%202.JPG

 

Vila Zámeček D)

jednopatrová vybudovala Konstancie Rudzinská. Ta za svoji dobročinnost dostala od císaře Františka Josefa řád sv. Alžběty.

 

 

Škola D)

http://files.ondrejovice.com/200004428-a10e9a2085-public/Pohlednice%202.JPG

 

Dům

Pod kostelem

 

Zpět na okres

Panství

 Politický okres Jeseník, s.o.Zlaté Hory

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 Část Města Zlaté Hory

 

 image023.jpg
Historie obce B) C) >>

Krásně položená vesnička s množstvím starší zástavby.

Obec, která patří od roku 1964 ke Zlatým Horám, leží na trase Zlaté Hory - Mikulovice. Poprvé je uvedena roku 1263 pod latinským názvem Villa Andree, později německy Endersdorf. Ondřejovice byly od svého vzniku rytířským statkem (alod). Ten často měnil majitele a tak můžeme jmenovat roku 1504 Františka Těšínského z Levenberka, pak rod Schoffů, rod Maltitzů do roku 1714 a pak rod Jerinů. Při rozdělení Slezska roku 1742 připadla část obce za říčkou Olešnicí Prusku.

V roce 1794 koupil panství pruský šlechtic Karel Ignác Salis, jenž založil roku 1795 obec Salisov. Jeho syn Karel vybudoval roku 1808 v Javorné (Latzdorf) železářskou huť s vysokou pecí, dva hamry a drátovnu. V r.1822 tuto železárnu koupili opavští obchodníci Tlach a Keil a zmodernizovali ji pro výrobu pozinkovaného plechu. Ten se vyvážel i do Londýna, Paříže, Amsterodamu, Berlína a Athén. V roce 1847 získal statek rod Rudzinských, v jejichž držení zůstal do roku 1945.

Původní rytířská pevnost, uváděná roku 1420, zanikla za třicetileté války, ale šlechtický zámeček z roku 1668 byl zbořen až roku 1960.

První zmínky o kostele v obci jsou ze 13. století. Současný kostel sv. Martina a Panny Marie Sedmibolestné, hřbitov a ohradní zeď jsou chráněnými památkami. Jádro kostela pochází pravděpodobně z konce 16. století. V roce 1770 vyhořel a po sedmi letech byl obnoven. Ondřejovice jsou dosud největší obec patřící pod správu města Zlatých Hor.

 

Ondřejovice jsou zmiňovány poprvé roku 1263 jako "villa Andreae", tj. Ondřejova ves, avšak s poznamenáním, že byly založeny již za vratislavského biskupa Vavřince (†1232). Tehdy se o ně před biskupem soudili potomci otmuchovských rychtářů Vítka a Siegfrieda. Ves vznikla v průběhu kolonizace, kterou v 13. století na nově nabytém území Jesenicka prováděli vratislavští biskupové za pomoci osídlenců z Frank a Durynska, a pojmenována je zřejmě po svém lokátoru Ondřejovi.

*  *  *

Roku 1305 náležela z poloviny vratislavskému biskupovi. Roku 1344 dal biskup Přeclav z Pohořelé Ondřejovice do zástavy Petrovi Santkemu a Janovi z Waldova; potomci Jana z Waldova je drželi již dědičně jako biskupské léno (1371 Jindřich z Waldova) až do roku 1444 a vybudovali zde zřejmě tvrz, připomínanou roku 1420. Roku 1413 zde byla zřízena farnost, jejíž farář měl titul probošta a ke které patřily mimo jiné Mikulovice. Po roce 1444 byl statek Ondřejovice rozdělen na dva díly patřící původně dvěma dcerám Jana ml. z Waldova, z nichž Hedvika byla manželkou Michala Pfaffenbergra a Anežka manželkou Matěje Orberera. Dalšími majiteli byli mj. roku 1504 František Těšínský z Levenberka, podnikatel ve zlatohorském hornictví, a roku 1527 Jindřich von Maltitz. Roku 1531 nabyl Ondřejovice, Javornou a část Dolního Údolí Wolfram (Wilhelm?) Schoff, majitel Vlčic na Jesenicku. Po Kryštofu Schroffovi (†1557) dědila jeho dcera Voršila provdaná za Seyfrieda z Promnice (von Promnitz), která Ondřejovice roku 1582 prodala Albertu von Maltitz.

Ondřejovice byly po odsunu dosídleny mimo jiné etnickými Slováky z Rumunska a volyňskými Čechy. Po zániku železáren v Javorné zůstala v obci strojírna. Jednotné zemědělské družstvo založené v roce 1948 se od počátku potýkalo s vážnými problémy a roku 1961 byla nakonec veškerá zemědělská půda převzata státním statkem Zlaté Hory. V roce 1960 byl zbořen místní zámeček, patřící v té době státnímu statku[2]. Roku 1964 pak obec ztratila samostatnost a byla přičleněna ke Zlatým Horám, jejichž místní části je dodnes.

 

Rok

obyv.

domů

1869

1321

1880

1429

 

1890

1390

 

1900

1403

 

1910

1358

 

1921

1203

 

1927

 1489 N

 

1930

1449

 

1939

1645

 

1947

638

 

1950

550

 

1961

486

 

1970

489

 

1980

373

 

1991

303

 

2001

277

 

 

www odkazy

  

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) …

B) zlatehory.cz (5.7.2007)

C) cs.wikipedia.org (14.5.2014)

D) ondrejovice.com (14.5.2014)

E) levand.rajce.idnes.cz (14.5.2014)

F) salisov.unas.cz (14.5.2014)

 

 fotografie

 

 

Salisov

(Salisfeld)

Kaple D) E)

http://files.ondrejovice.com/system_preview_detail_200004390-642d465272-public/Salisov%202.jpg http://img3.rajce.idnes.cz/d0301/3/3804/3804325_423f4cacc6043336fae0037ea66db36d/images/Snmek038.jpg?ver=0

 

Hřbitov  E)

http://img3.rajce.idnes.cz/d0301/3/3804/3804325_423f4cacc6043336fae0037ea66db36d/images/Snmek047.jpg?ver=0

 

Hostinec D)

Franz Dittmann

http://files.ondrejovice.com/system_preview_detail_200004390-642d465272-public/Salisov%202.jpg

 

Škola D)

http://files.ondrejovice.com/system_preview_detail_200004390-642d465272-public/Salisov%202.jpg

 

 

Osada Salisov vznikla v letech 1795 – 96 po obou stranách cesty vedoucí tehdy ze Zlatých Hor do Mikulovic. V roce 1875 byla vybudována silnice nová, podél říčky Olešnice a vesnice tak zůstala mimo. V roce 1896 byla dokončena stavba železnice na úseku Mikulovice – Zlaté Hory. V Salisově bylo zbudováno vlakové nádraží s vlečkou na pruskou stranu s mostem přes říčku Olešnici. Tento železniční most stojí dodnes. Salisovský kostel Narození Panny Marie byl dostavěn a vysvěcen v roce 1892. Byla zde také škola a dva hostince. Jeden naproti školy a druhý u silnice vedoucí do Mikulovic. Významným rodákem byl Vincenz Brauner pozdější děkan zlatohorské fary a zasloužený starosta města Zlatých Hor. Za 2. světové války se stal významným tankovým esem rodák Kurt Knispel. Památným stromem je zdejší Salisovský dub. V okolí Salisova se vyskytují valouny finské žuly rapakivi, důsledek tzv. „Salfského zalednění.“

 

patří k nejmladším obcím jesenického okresu (Freiwaldauer Kreises). Vznikla nejdříve v roce 1796. Tam, kde vedle severozápadním směrem říšká silnice ze Zlatých Hor (Zuckmantel) do Mikulovic (Niklasdorf) podél blízké hranice s Polskem (pruským Slezskem), mezi Ondřejovicemi (Endersdorf) a Mikulovicemi je vesnička Salisov (Salisfeld).

Patříla k obci Ondřejovice (Endersdorf), jakož i k farnosti uvedeného místa. Od Zlatých Hor je vzdálena 6 km. Obec se rozkládala na 92 hektarech a 65 arech roviny nakloněné severovýchodním směrem k údolí Olešnice (Elsnitztale). Nejvyšší bod nad obcí, Královská hora (Königsberg) zvaná také Hraniční hora (Grenzberg) s 457,6 m nadmořskou výškou, poskytuje nádherný výhled severozápadním směrem přes slezskou rovinu; člověk vidí města Nisu (Neiße) a Otmuchov (Ottmachau) s okolními obcemi. Na severu výhled uzavírá Holzberg, na východě Biskupská kupa (Bischofskoppe), na západě vyvýšeniny u Písečné (Saubsdorf). Na jih od Salisova začínají lesy, které zčásti patřily k ondřejovickému panství a zčásti vratislavskému biskupství.

O vzniku osady Salisfeld: K rytířskému statku Endersdorf patřil rozsáhlý dubový les zvaný Kohlhau . Tento dubový les dal tehdejší majitel Karel Ignaz Freiherr von Salis v roce 1792 vykácet a prodal půdu osadníkům. V lidovém podání se traduje, že Karel Ignaz von Salis vášnivý pijan a karbaník byl o pozemky obehrán v kartách. Za prohrané částky vystavoval dlužní úpisy na části pozemků a tak vznikala Salisova pole - „Salisfeldern". Roku 1795 byly na pozemcích postaveny první domy a lesní půda byla obdělávána. V místním jméně Salisfeld (Salisov) tak bylo zachováno jméno dřívějšího zesnulého statkáře. V roce 1800 měla nově vznikající obec již 37 domů.

Ve třicátých letech 19. století byla vybudována silnice z Niklasdorfu (Mikulovice) přes Salisfeld (Salisov) do Zuckmantelu (Zlatých Hor). Tato dopravní cesta byla tehdy jediný spoj soudního okresu Freiwaldau (Jeseník) a Weidenau (Vidnava) se soudním okresem Zuckmantel (Zlaté Hory). Hospoda nebo zájezdní hostinec byl hlavní stanicí této cesty, kde většina vozků přenocovala. V roce 1875 byla říšká silnice přeložena do údolí potoka Olešnice (Eisnitzbaches). Salisfeld měl v roce 1890 46 domů a v roce 1945 56 domů. Při sčítání lidu 31.12.1890 činil počet obyvatel 308, vesměs Němců a zůstal takový do roku 1945.

Ačkoli téměř celé území Salisova bylo zemědělsky využívané, neposkytovalo vyhovující výtěžek k životní úrovni obyvatel. Byli odkázání na vedlejší zaměstnání. 16 zemědělců mělo pod 5 hektarů a jen 4 zemědělci vlastnili více než 5 hektarů.

Byla provozovaná některá běžná řemesla, jiní šli za výdělkem do Endersdorfer Eisenwerke (Ondřejovické železárny), do přádelny příze v Schönwalde nebo do strojírenského závodu Haßmann in Niederwiesen. Tento strojírenský závod byl koncem 19. století na tzv. Schulwiese (Školní louce) vybudován firmou Haßmann. Jeho součástí byly vlastní zámečnické dílny, soustružení, modelárna, slévárna a montážní hala. Vyráběny byly hlavně velké rámové pily pro dřevoprůmysl.

Zvláštností bylo množství ovocných stromů v Salisově. Podle starých seznamů z roku 1890 tam bylo 1300 ovocných stromů. V školní zahradě byly pěstovány ušlechtilé ovocné odrůdy, a každý školák při ukončení školní docházky obdržel ovocný stromek.

 

Javorná

(Latzdorf)

Kaple sv. Anny C)

novogotická v Javorné, postavená Karlem Rudzinským z Rudna

http://files.ondrejovice.com/200001494-1eed01fe6d-public/Zm%C4%9Bn%C4%9Bn%C3%A1%20velikost%20P1000967.JPG

 

 

Součástí Ondřejovic je dnes Javorná (něm. Latzdorf). Ves Javorná je zmiňována roku 1531 jako součást ondřejovického panství, za třicetileté války patrně zanikla (1687 se ještě zmiňuje ves s kaplí, ale roku 1801 jen samota s kaplí). Karl von Salis zde v roce 1808 vybudoval železárnu s vysokou pecí, dva hamry a drátovnu. Roku 1821 podnik získala firma Tlach a Keil, která zde založila první válcovnu plechu v českých zemích. Této firmě železárna patřila do I. světové války, poté se vystřídalo více vlastníků, ale výroba od hospodářské krize ve 30. letech 20. století skomírala a roku 1947 byla definitivně ukončena.

 

Srncov

 

 

Je bývalou osadou, která vznikla v 19. století při rozšiřování výroby v Javorné. Dnes je samotou se třemi domy a několika chatami.

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 14.5.2014)