|
Kód CZ 2937 Dolní Údolí
(Dolní Grunt, Nieder Grund) Kostel sv.Acháce Zdroj B) Zdroj C) V roce 1770 byla v obci postavena dřevěná kaple
sv. Acháce. Ta byla roku 1819 nahrazena novou
dřevěnou stavbou. Kvůli poškození povodněmi však musela být před 1913 stržena
a nahrazena dnešním zděným kostelíkem stejného zasvěcení na jiném místě. Z
roku 1912-13, s mramorovým mariánským oltářem od Josefa Obetha
a malbami od Emila Brendla
[Kostel sv.Euchariáše] Zdroj E) …
Socha sv.Floriána Zdroj B) …
Památník padlým Zdroj C) Po
skončení 1. sv. války došlo k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a ke vzniku
mnoha nových států, ke kterým patřilo i Československo. Obětem této války
byly stavěny ve všech obcích i městech pomníky nesoucí jména padlých občanů,
na severní Moravě a ve Slezsku většinou německé národnosti. Kamenické a
sochařské dílny na Jesenicku byly zahrnuty objednávkami na stavby těchto
památníků. Nejhonosnější a přímo monumentální pomníky vyráběla sochařská
dílna Josefa Obetha ve Velké Kraši
a supíkovický ateliér sochaře Engelberta
Kapse. Z obce
Dolní Údolí ( tehdy Niedergrund), která měla v té
době okolo 400 obyvatel, padlo v 1. sv. válce 28 zdejších mužů. Bojovali
převážně v Haliči ( dnes jde o území jihovýchodního
Polska a západní Ukrajiny), v Srbsku, v Itálii a v Rusku. Jako první dolnoúdolský rodák padl Josef Müller
a to 26.8. 1914, posledním padlým rodákem byl Franz
Streit, který podlehl na následky zranění ve
vídeňském lazaretu 23.10. 1918. Bohužel sedmi rodinám se nikdy nepodařilo
zjistit, kde skončil osud jejich synů, otců, bratrů a manželů, protože
zůstali nezvěstní. Byli to Bannert Anton, Deseive Johann, Gesierich Albert, Müller Alois,
Niessner Johann, Tschanter Emil a Werdecker
Antonín. Na počest
všem těmto válečným obětem nechal postavit v roce 1923 dolnoúdolský
starosta Karl Doleczik žulový pomník před kostelem
sv. Acháce. Podstavec tohoto pomníku tvořily tři
schodové stupně. Na posledním z nich byl ukončující stupeň, na kterém stály
čtyři sloupky a mezi ně byly osazeny čtyři epitafní
desky. Na čelní desce byl v němčině nápis Na památku padlým a nezvěstným
rodným synům v 1. sv. válce. Dolní Údolí 1923. Na zbývajících deskách byla
zvěčněna jména obětí. Vrchol sloupků a epitafních
desek překrývala žulová deska s vegetativními prvky a na této desce stála
masivní žulová vojenská přílbice. Při slavnostním svěcení byl tento pomník
symbolicky osvětlen 28 žárovkami. Přešlo 16
let a začala další světová válka. Mnoho místních mužů bylo povoláno do německé
armády. Jak válečná léta běžela, tak u starého pomníku přibývaly křížky
dřevěné se jmény padlých na frontách 2. sv. války. Mezi nimi byl i syn
hostinského Emil Hein,, který padl ve svých 19
letech u Stalingradu. Válka skončila pro Německo katastrofální porážkou a u
starého pomníku přibylo celkem 56 dřevěných křížů. Ty už však byly trnem v
oku nově příchozím obyvatelům, kteří jakýmkoliv způsobem dávali německy
mluvícím obyvatelům najevo nenávist za spáchané zločiny nacistů. Místo toho
aby dřevěné kříže odstranili, tak bylo asi jednodušší zbourat celý pomník,
který neměl s nacismem vůbec nic společného. Tak se také stalo a pomník byl
okolo roku 1947 stržen. Jak šel
čas, tak jeho části postupně mizely v propadlišti dějin. Po roce 1989 zbyla
po pomníku jen železná zkorodovaná ohrádka, dva nejtěžší žulové prvky a jedna
deska se jmény padlých. V roce 1996 navštívili Dolní Údolí bývalí rodáci
žijící v Německu a tuto desku přenesli na místní hřbitov. Začalo se o pomníku
mluvit a pamětnice z Dolního Údolí si vzpomněla, že přilbice z válečného
pomníku leží v potoce. S velkou námahou se přilbici podařilo v roce 2003 z
potoka vytáhnout P. Rozbrojovi a B. Dobošovi, kteří jí věnovali do zlatohorského
muzea. Projekt
rekonstrukce tohoto pomníku se zrodil v roce 2005, kdy vzniklo občanské
sdružení Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku. Ve spolupráci
s městem Zlaté Hory bylo požádáno o dotaci na Ministerstvo obrany, které
poskytuje tyto dotace jako na válečné hroby. V roce 2006 projekt neprošel,
dotace byla schválena na rok 2007. Práce na
rekonstrukci byly započaty na jaře, kdy byly odstraněny nálety. V létě byla
odstraněna stará zkorodovaná zahrádka. Dále byly odvezeny dva žulové prvky,
které byly odborně ošetřeny v kamenické firmě AZ Granit Mikulovice,
jenž provádí veškeré kamenické práce týkající se rekonstrukce tohoto pomníku.
V měsíci srpnu byl okolní terén upraven a obnažen až na starý základ, který
byl navýšen o 10 cm vrstvou betonu s armaturou. V měsíci září byly dovezeny
první žulové stupně a začalo se s jejich usazováním. Této odborné práce se
ujala stará zlatohorská kamenická garda – Jaroslav
Čep a Zdeněk Stavarčík.
[Hostinec Franze Bliesatha] Č.p.79
Dům č.p.19 …
Dům č.p.21 …
Dům č.p.46 …
Dům č.p.53 …
Dům č.p.66 …
Restaurace …
|
Panství Politický okres
Jeseník, s.o.Zlaté Hory 1961 Okres Šumperk 1996 Okres Jeseník Část Zlaté Hory 2003 Pověřený městský úřad Historie obce Zdroj C)
Zdroj D)
2004 VPZ Dolní Údolí je
poprvé jistě zmiňováno roku 1450 jako Dolní Olešnice
(něm. Nieder-Olsnitz),
počátkem 16. století již pod jménem Nieder Grund. Je však možné, že se ho týkají již starší zmínky k
letům 1337 a 1338. Těžba zlata a železné rudy, doložená v okolí archeologicky
již v 13. století, ranému vzniku vesnice nasvědčuje. Byla to původně
především hornická osada v zázemí horního města Zlaté Hory. Roku 1673 zde byl
postaven hamr na méně kvalitní železo, působila tu též mincovna a huť na
výrobu vitriolu. V 18. století zde stál pivovar. Hornictví bylo po roce 1848
nahrazeno částečně přadláctvím a průmyslem místního významu. Nacházela se zde
od roku 1893 respektive 1895 parní pila a pivovar E. Heina.
Další pily a dva mlýny. K roku 1925 se připomíná strojírna. Roku 1900 zde
byla záložna. K roku 1900 zde byl hasičský spolek, dále zde byl zemědělský a
katolický spolek. Obecná škola připomínána roku 1848, měla k roku 1900 jednu
třídu. Až do zrušení
patrimoniální správy roku 1850 patřila většina Dolního Údolí k panství Cukmantl (Zlaté Hory), které bylo v majetku
vratislavských biskupů, ale část patřila nejpozději od roku 1531 k samostatnému
statku Ondřejovice. V letech 1850 až 1869 byla obec
součástí Horního Údolí a od roku 1949 byly obě obce spojeny pod názvem Údolí.
Roku 1960 bylo připojeno jako osada ke Zlatým Horám. V roce 1770 byla
v obci postavena dřevěná kaple sv. Acháce. Ta byla
roku 1819 nahrazena novou dřevěnou stavbou. Kvůli poškození povodněmi však
musela být roku 1913 stržena a nahrazena dnešním zděným kostelíkem stejného
zasvěcení na jiném místě. Roku 1938
připojena obec k Německu a 8. května 1945 obsazena Rudou armádou. Až do roku
1945 byla obec čistě německou. Po odsunu původních německých obyvatel po roce
1945 byla v Dolním a Horním Údolí usazena řada řeckých rodin, které se
uchýlily do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nových obyvatel
se však vrátili do Řecka po změně poměrů v roce 1975. V roce 1953 zde
havarovala stíhačka polského vojenského letectva. Ve vsi je
zachováno několik dřevěných lidových staveb z 19. století. Od roku 2004 je
Dolní Údolí spolu s vedlejším Horním Údolím (a podobně jako sousedící Rejvíz) vesnickou památkovou zónou. Dolní Údolí, dříve Nieder – Olsnitz, později Niedergrund,
po roce 1945 Dolní Údolí, je dlouhá řadová obec, která ještě v roce 1945 měla
kolem 500 obyvatel a 105 domů. Obec má přibližně výměru 617 ha a pouze polovina z této výměry
byla zemědělsky využívána. Ostatní plochu pokrýval les. Půda je kamenitá a
úroda se sklízela většinou na dřevěných saních. Mnoho obyvatel vesnice se
mimo těžkou zemědělskou práci živilo dřevorubectvím. Učitel Philipp v jednom svém pojednání o této vesnici z roku
1893 napsal: „Kdo chce se obyvatelům co nejvíce přiblížit a jim porozumět
musí dlouho jíst houby a borůvky“. Staré spisy dokládají, že obec Dolní Údolí vznikla již ve 12.
století. První osadníci byli, podobně jako jinde v okolí Příčné hory,
zlatokopové. Připomeňme alespoň několik význačnějších dat z historie této
obce. 1337 – ponejprv doloženo jméno vesnice. 1338 – rychtář z Jeseníku obdržel právo zřídit železárnu a
kovárnu. 1413 – v Ondřejovické matrice se z
roku 1708 nachází poznámka: „V roce 1413 byl vysvěcen chrám Boží biskupem Bernhardem. K této velké církevní slavnosti patřily osady
Dolní Údolí, Podlesí (dnes v Polsku), Široký Brod, Kolnovice
a Mikulovice.“ 1531 – Wolfram Schoff a jeho synové Christof a Hanns kupují statek Ondřejovice s Latzdorfem a
Dolním Údolím. 1584 – zahájen prodej niského piva. Jeden sud stál 3 tolary. 1653 – v obci je jeden kovář a jeden tkadlec. 1673 – pod vedením Johanna Hantkeho postavena kovárna a slévárna. Náklady na stavbu
dosáhly 733 guldenů. Obyvatelé Dolního a Horního údolí jsou povinni dodávat
jílovitou zeminu pro formy na odlitky (= robotní povinnost). Roční obrat
činil 1.500 guldenů. 1685 – požár kovárny i slévárny zničil provozy až na základní
zdivo. 1709 – 15. září dostal lesník Hanns
Michael Hanikel 7 guldenů a 50 krejcarů jako prémii
za 5 ulovených vlků. 1770 – obec obdržela povolení arcibiskupa Schaffgotsche
ke stavbě nové dřevěné kaple za obecní výdaje. 1795 – 27. 6. se v Dolním Údolí narodil známý řezbář Bernhard Kutzer jako syn
mlynářského mistra Johanna a jeho ženy Theresie, roz. Jakischinové. Kutzer zemřel v
roce 1864 na plícní tuberkulózu v Horním Údolí. 1819 – obyvatelé žádají o stavbu nové kaple. Kaple (dřevěná)
byla postavena na vlastní náklady obce a opatřena oltářem. 1822 – v obci žije 529 obyvatel. 1832 – obec zasáhla epidemie cholery. 1834 – mezi obyvatelstvem řádí úplavice. 1836 – v obci žije 499 obyvatel. 1887 – založen spolek hasičů s 50 členy. 1890 – na Zlatém potoku jsou v provozu 3 pily a 3 mlýny. 1896 – obec nemá ještě vlastní hřbitov. Zemřelí jsou pochováváni
ve Zlatých Horách. Obec má 571 obyvatel. 1903 - 10. a 11. července povodeň. Most pod kostelem stržen, dva
domy zničeny. 1904 – 1907 regulace řeky. Práce prováděli Italové. 1911 – stará kaple sv. Ucharia
postavená ze dřeva zchátrala. Komise z hejtmanství opravu nepovolila. Bylo
nutno postavit novou. Obec získala na stavbu 20.000 K, takže obci zůstaly
pouze práce nádenické. Položen základní kámen ke stavbě nové kaple. 1912 – postavena nová zděná kaple vedle nové školy a vysvěcena k
poctě sv. Achazia. Cenný mramorový oltář Početí P.
Marie. Naproti sakristie ve výklenku se nachází Marianský
oltář od známého sochaře Josefa Obetha z Terezína (Priessnitzovo sousoší v jesenickém parku je rovněž jeho
dílem). 1913 – na podzim byla stržena stará kaple sv. Ucharia a tak byl pohled ze silnice uvolněn na nový
kostel. 1914 – vysvěcena nová hasičská zbrojnice děkanem V. Braunerem. 1924 – vysvěcen (10. 8.) nový zvon a nový prapor hasičů. 1925 - kostel sv. Achazia vymalován známým malířem Emilem Brendlem. 1926 – 30. 4. byla dostavěn 6 km dlouhá nová silnice z Dolního
Údolí na Rejvíz. V zatáčce u odbočky na Ondřejovice (Nový Dvůr) stávala dřevěná rotunda s
lavečkami (U hříbku). Na tabuli bylo vytesáno: „Tato cesta byla postavena v
letech 1925 – 1926 pod záštitou zemského presidenta Josefa Šrámka. Okresní
zastupitelstvo ve Zlatých Horách.“ 1930 – 1. prosince v obce žije 469 občanů německé národnosti a 1
Čech. 1935 - 30. leden krátce
před 23 hodinou 20 minutou postihlo oblast Dolního Údolí slabé zemětřesení,
které trvalo 20 vteřin! Na různých staveních vznikly trhliny. 1938 – 20. 11. postavena stolárna a moderní elektrárna. Obec je
napojena na elektrický proud o napěti 110 V (firma Hein). Vesnice v krásném prostředí jesenických hor prožívala stejný osud
po roce 1945 jako osada Horní Údolí. Dnes je většinou využívána pro rekreaci
občanů z celé České republiky. Prameny: Kolektiv autorů: Heimatbuch Zuckmantel, 1995
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A) … B)
roubenky-horniudoli.cz (3.5.2014) C) cs.wikipedia.org
(7.5.2014) D) kpzh.cz
(7.5.2014) E) dolniudoli.webnode.cz (6.7.2017) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Stav: 9 - 9 - 0
Stav: 5 - 5 - 0
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 15.4.2017 Předchozí editace: 7.5.2014 |
