Kód CZ 1203

Břeclav

(Lundenburg)

Části: Stará Břeclav, Židovská obec Pohansko

Připojené: Charvátská Nová Ves, Poštorná

[Kostel sv. Václava] ^{Zdroj A)}

Zničen při náletu 1944

Kostel sv. Václava ^{Zdroj A)}

Farní je situován na místě původního barokního kostela, zničeného při náletu angloamerických svazů 20. listopadu 1944. Jeho vysvěcení, které provedl brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle 10. září 1995, se stalo završením více než padesátileté snahy břeclavských farníků a hlavně současného děkana Mgr. Josefa Ondráčka o obnovení kostela a současně znamenalo i vytoužené ukončení provizorií, v nichž musely být do té doby bohoslužby konány. Zároveň tato monumentální moderní stavba vytvořila důstojný poslední článek na růženci tvořeném všemi předchozími kostely, jež uprostřed hlavního břeclavského náměstí stávaly zřejmě již od poloviny 13. století.

Autorem výtvarného návrhu je brněnský malíř Ludvík Kolek, který se tvorbě sakrálních staveb věnuje velmi intenzivně již po řadu let. Břeclavský kostel je po kostele v Hustopečích, dokončeném v roce 1994, jeho druhou realizací na Břeclavsku. Vnitřní zařízení kostela vzniklo za spolupráce několika výtvarníků pod vedením akademického sochaře Karla Stádníka, který je kromě jiných objektů autorem křížové cesty na bočních stěnách lodi kostela. Při pohledu zvenčí je velmi působivé osazení zvonů v průhledu mezi věžemi. Největší z nich o váze 752 kg, nazvaný Santa Maria Bassanella, je darem věřících ze Soave v severní Itálii. Zvon pojmenovaný sv. Josef, vážící 311 kg, věnovali kostelu břeclavští farníci. Oba vyrobila firma Josefa Tkadlece z Halenkova. Zvon sv. Václav o Váze 615 kg, který darovali manželé Dohnalovi z USA, pochází ze zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova. V podzemních prostorách kostela jsou zpřístupněny odkryté části základů původního románského kostela a lze zde zhlédnout i stálou výstavu, dokumentující jednotlivá období existence kostela v Břeclavi od doby románské až po dnešek.

Fara^{Zdroj A)}

1864, přestavěna 1909, od 1952 děkanství

Kaple sv. Cyrila a Metoděje^{Zdroj A)}

postavená v roce 1856 princem Aloisem z Lichtenstejna jako poděkování za uzdravení. v parku před nádražím, novogotická stavba z let 1853–1856; před postavením nového kostela sv. Václava sloužila jako provizorium místní katolické farnosti

Kaple Vzkříšení Páně ^{Zdroj C)}

z roku 1875 v prostoru bývalého hřbitova na Sovadinově ulici, zrušeného roku 1883

Kaple sv. Rocha ^{Zdroj C)}

Kostel církve evangelické ^{Zdroj
A)}

Farní v centru Břeclavi na ulici Husově. Byl projektován architektem M. Tejcem ve funkcionalistickém slohu a svému účelu začal sloužit po svém dokončení v roce 1933, kdy vystřídal předchozí modlitebnu této církve v budově dnešní tiskárny, taktéž na ulici Husově.

Kostel církve adventistů sedmého dne^{Zdroj
A)}

stojí v Břeclavi na rohu ulic Jungmannovy a Jiráskovy nedaleko nábřeží řeky Dyje. Při jeho stavbě, která byla dokončena v roce 1911, byly využity výrazně historizující architektonické prvky.

Kaple sv.Martina

Na křižovatce u pošty ul.Gen.Šimka a Školní, 1833, se zvonicí nahradila původní kostel neznámého zasvěcení

Hřbitovní kaple

Se vstupem na hřbitov

Synagoga ^{Zdroj
C)}

halová volně stojící stavba z roku 1868, o dvacet let později upravena patrně Maxem Fleischerem (1841–1905) v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru; postavena na místě starší stavby ze 17. století

Obřadní síň ^{Zdroj
C)}

Židovského hřbitova, 1892, projekt Franz Neuman

Židovský hřbitov ^{Zdroj A)}

asi 700 metrů severně od hlavního náměstí ve Veslařské ulici. Založen byl pravděpodobně po polovině 17. století. Jeho stáří dokazuje nepravidelný tvar a převýšení nad okolní terén. Na ploše o výměře 7 136 m2 se nalézá zhruba 400 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší pocházejí z počátku 18. století. Tvar a členění náhrobků odpovídá tzv. jihomoravskému či mikulovskému typu. Převládá bohatší barokní plastická výzdoba, někdy se vyskytuje reliéfní symbolika ve vztahu k zemřelému. Východnímu rohu hřbitova v blízkosti vstupu vévodí majestátní hrobka rodiny Kuffnerů. Pohřebiště je ohrazeno částečně dochovanou zídkou z režného zdiva a glazovaných poštorenských tvarovek. Spolu se stavbou bývalé obřadní síně a domkem hrobníka, jež jsou vybudovány ze stejného materiálu a v podobném duchu, tvoří jedinečný celek vzácné estetické působivosti. Areál hřbitova, dokončený roku 1892 podle projektu vídeňského architekta Franze Neumanna, představuje typickou stavbu břeclavského regionu. V osmdesátých letech 20. století byl těžce zpustošen, avšak město Břeclav jej počátkem devadesátých let dalo nákladem půl druhého milionu korun opravit.

Hrobka Kuffnerů

1899, zakladatelé cukrovaru

Dům hrobníka

1892, projekt Franz Neuman

Socha sv.Jana Nepomuckého

Ul.Generála Šimka

Nad vstupem do kaple sv.Cyrila a Metoděje

Kamenný kříž

Se sousoším, ul.Lidická před č.p.105

Železný kříž

U bývalé hřbitovní kaple, 1866, břevno napodobuje kmen strom, z něhož vyrůstá planý stromek s větvemi bez listí, proplétající ramena kříže

Železný kříž

Železný kříž

U vodárny, ul.Lidická

Boží muka^{Zdroj
D)}

Známá z písničky za Starů Břeclavú. Původné z 1734 Zničena za II.sv.války, obnovena o cca 100m dál 1949 Václavem a Anežkou Charvátovými. Dle jedné verze na tomto místě zabil blesk mladíka před svatbou, dle jiné zde blesk zabil pacholka s děvečkou.

Boží muka^{Zdroj A)}

Před továrnou Racio

Kašna ^{Zdroj
C)}

Před gymnásiem

Kašna ^{Zdroj
C)}

Fontána ^{Zdroj
C)}

V parku 28.října

Památník padlým

Na škole, 1938-45

Socha T.G.Masaryka

Před školou, Sovadinova ul.

Busta J.A.Komenského

Čermákova ul.

Socha hlavy ^{Zdroj
C)}

Před gymnásiem

Ul.17.listopadu

Památník svornosti

Na památku legionářům pro sjednocení Československa 1934, odstraněn 1938, obnoven 2014

Zámek^{Zdroj
A)}^{Zdroj
C)}

Břeclavský hrad byl založen knížetem Břetislavem I. mezi lety 1041 – 1050 na ochranu důležitého přechodu obchodní stezky přes hraniční řeku Dyji. Původně dřevěný hrad stával patrně v místě dnešního zámku. První velká přestavba v dějinách břeclavského hradu proběhla v 1. pol. 13. století a je spojena se jmény Konstancie Uherské, druhé manželky Přemysla Otakara I., a Oldřicha Korutanského. Dřevěný hrad byl přestavěn na kamenný – dodnes dochovaným dokladem této přestavby je torzo obytné válcové hradní věže, zbudované po vzoru francouzských donjonů, o průměru 16,8 m a síle zdiva 4,8 m (dnes vinárna Rotunda). Věž je založena na dubovém roštu, neseném dřevěnými pilotami. Kmeny použité pro tuto základovou konstrukci byly vysazeny kolem roku 600 n. l.

V roce 1384 opouští hrad definitivně zeměpanské držení – markrabě Jošt prodává hrad bratřím Hanuši a Jiřímu z Liechtensteina. Tak vstoupili Liechtensteinové poprvé do dějin břeclavského zámku. Za vlády Liechtensteinů na Břeclavi byl roku 1414 sepsán urbář panství, zmiňující vedle vlastního hradu již také pivovar a mlýn. Za uherských válek, kolem roku 1470, bylo založeno dnešní město Břeclav.

V roce 1534 se ve vlastnictví břeclavského hradu objevuje rod Žerotínů. Žerotínové skupováním okolních statků vytvořili velké panství a započali s přestavbou gotického hradu v renesanční zámek. Ve dvou etapách (1540 až 1570) zde vznikl dvojkřídlý zámecký objekt, vybavený na styku křídel hranolovou schodišťovou věží, otevřený do nádvoří patrovými arkádami. Nádvoří ze strany mlýnského náhonu uzavíral objekt purkrabství. V této době byl přebudován též panský pivovar (dnešní sladovna). Po porážce stavovského povstání (1620) bylo břeclavské panství Ladislavu Velenu ze Žerotína, vůdci stavovských vojsk, zkonfiskováno. Z odhadu břeclavského panství, provedeného 10. ledna 1623, se dozvídáme, že u zámku byla zřízena zahrada, mlýn, pivovar a samotný zámek byl „od kamene dobře vystavěný “.

Roku 1638 se panství dostává opět do rukou Liechtensteinů. Ve 2. pol. 18. století přestává být břeclavský zámek sídlem feudála (sídelním městem Valtice) a stává se sídlem patrimoniálních úřadů a předních vrchnostenských úředníků. V zámeckých zdech sídlil například okresní soud, četnictvo a pod věží od lesa byla věznice. Poslední rozsáhlé stavební úpravy zámeckého objektu probíhaly v 1. pol. 19. století. Byla přistavěna jižní vstupní schodišťová věž, nárožní věžice a nadstavěny zříceninové atiky. Na přelomu 19. a 20. století byl v severním předpolí zámku vystavěn nový panský pivovar, stávající byl přestavěn pro účely čistě sladovnického provozu.

Za druhé světové války utrpěl zámek četné škody při bombardování spojeneckého letectva. Od roku 1945 byl zámek majetkem československého státu. MNV Břeclav získal zámek do vlastnictví v roce 1948. Na přelomu let 1948 a 1949 probíhaly nejnutnější opravy zámeckého objektu (oprava fasády, střešní krytiny, oken, dveří, vestavba hygienického zařízení) a byly zde umístěny základní odborná škola a úřadovna SNB. V roce 1970 byly započaty stavební úpravy torza obytné gotické věže, zbudované v 1. pol. 13. století, na restaurační zařízení – dnes vinárna Rotunda. V roce 1973 byla stržena hlavní část novogotické západní brány (výstup z nádvoří směrem k zimnímu stadionu). V 70. letech sloužil zámecký objekt jako sídlo řady společenských organizací (například České státní pojišťovny, Domu politické výchovy OV KSČ, Socialistické akademie aj.). V současné době patří zámek městu a je zcela vyklizen.

Zámeček Lány ^{Zdroj
C)}

Nádraží^{Zdroj
A)}^{Zdroj
C)}

Zdevastováno přestavbou

[Radnice]^{Zdroj
A)}

Obchodní akademie ^{Zdroj
A)}

budova z roku 1926, navrhnuta architektem Ing. Jaroslavem Rösslerem ve funkcionalistickém slohu

Průmyslová škola

Nábřeží Komenského

Původně Německá dívčí a chlapecká škola, 1886-96

Pivovar ^{Zdroj
C)}

Pošta ^{Zdroj
C)}

Ocelový železniční most ^{Zdroj
C)}

Vodárenská věž

1927, Sovadinova ul.

Einmanbunker v areálu pivovaru

Vila

Čermákova ul.

Vila Elux č.p.10

Neobarokní, pod zámkem u pivovaru

Kančí obora ^{Zdroj
C)}

starý lužní les se zbytky starých ramen Dyje, zachovanými lučními enklávami a malým jezírkem Bruksa, bývalá lovecká obora

Park 28.října ^{Zdroj
C)}

1850 okres Hodonín, s.o.Břeclav

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >>^{Zdroj
C)}

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo významným velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, který byl poté jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy. Tou dobou je zmiňováno jako Laventenburch. Ve 13. století, kdy jej získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1589–1622) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první vlak přijel 6. června 1839 – a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Tím byla umožněna industrializace (v následujících letech vznikl cukrovar, pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna), železniční uzel se zázemím byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu, a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec sloučeny s Břeclaví. Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem se strategickým významem – připojeno k Německu. Osvobození se město dočkalo 17. dubna 1945. Tvář Břeclavi byla těžce poškozena bombardováním a následnou obnovou v duchu socialismu. V důsledku toho dnes prakticky neexistuje historické centrumV rámci správních reforem v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu. Územní reorganizace v roce 1960 zrušila okresy Mikulov a Hustopeče a připojila je k Břeclavi, která se pro ně stala okresním městem. V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná a značné části ve středu města byly přestavěny v dobovém duchu (panelová sídliště). Od konce 80. let začal útlum průmyslu v Břeclavi. Roku 2006 se znovu osamostatnila místní část Ladná.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	12.500
1930
1947
1961
1970
2001

www.breclav-city.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

B) breclav-city.cz (4.5.2011) breclav.eu (6.6.2020)

C) cs.wikipedia.org (3.11.2015)

D) novinky.cz (6.6.2020)

Kod CZ

Pohansko

Socha knížete Rostislava

Strom větrné harfy

Hradiště Pohansko ^{Zdroj
C)}

Archeologická lokalita

Lovecký zámeček Pohansko^{Zdroj
A)}^{Zdroj
C)}

Muzeum lehkého opevnění

33 – 25 – 0

Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.6.2020

Předchozí editace: 3.11.2015

Předchozí editace: 4.5.2011