Kód CZ
Poštorná
(Unter Themenau)
[Kostel] Zdroj B) na jeho
místě postaven současný Kostel Navštívení P. Marie Zdroj B) Farní dal postavit panující kníže Jan II. z Lichtenštějna namísto původní stavby, která v druhé
polovině 19. století svou velikostí již nepostačovala potřebám zdejší
farnost. Základní kámen byl položen v roce 1895 a již 3. července 1898 se
konalo vysvěcení nového chrámu, vytvořeného podle projektu lichtenštejnského
dvorního architekta Karla Weinbrennera, který
navrhl i veškeré zařízení interiéru kostela a sakristie. Pouze varhany
pocházejí z proslulé krnovské dílny bratří Riegrů.
Socha Ježíše v nadživotní velikosti, umístěná v nice nad hlavním portálem, je
dílem Josefa Beyera. Stavba je nápadná volbou
použitého materiálu, zejména zeleně glazovanými střešními taškami. Stavební
materiál, tvořený dvěma sty druhů cihel, dlaždic a glazované keramické
krytiny, dodaly místní knížecí keramické závody. Kostel lze charakterizovat
jako stavbu s převahou historizujících novogotických prvků, což je příznačné
pro dobu vlády Jana II. z Lichtenštejna na přelomu
19. a 20. století. Spojení použitého materiálu a impozantnosti, dané
jedinečným architektonickým řešením a mohutností celé stavby, z ní vytváří
nezaměnitelné dílo, patřící mezi nejvýznačnější dominanty dnešní
Břeclavi. Základní
kámen na stavbu kostela byl položen 24. června 1895 a kostel byl slavnostně
vysvěcen o tři roky později 3. července 1898 vídeňským biskupem Dr. J.
Schneiderem za přítomnosti celé knížecí rodiny Lichtenštejnů.
Kostel byl postaven na popud poštorenského
obyvatelstva a usedlíků z přifařené Charvátské Nové Vsi za podpory tehdy
vládnoucího knížete Jana II. z Lichtenštejna pod
vedením architekta Karla Weinbrennera. Jako vzor ke
stavbě kostela si Weinbrenner vybral vídeňský
kostel Panny Marie Vítězné od architekta Friedricha Schmidta. Na stavbu byl
použit materiál z místních keramických závodů (tehdy se jednalo o knížecí
cihelnu) a bylo použito na 200 druhů cihel, dlaždic, tvarovek a glazované
keramické krytiny. Samotnou výstavbu kostela provedla vídeňská firma Josefa Schmalzhofera. Tento
kostel byl náhradou za kostel původní, který stál téměř na místě dnešního
kostela. Podle farní kroniky byl původní kostel postaven v roce 1339. Tehdy
byla Poštorná a Charvátská Nová Ves filiální
farností valtického kostela a nesídlil tady kněz, který by poštorenský kostel spravoval. Zmínka o faře pochází až z
roku 1570, kdy k poštorenské farnosti patřil i
nedaleký Hlohovec. Jednu dobu dokonce poštorenští
kněží spravovali i kostel v Břeclavi, a to přesto, že Poštorná
až do roku 1920 patřila k Dolním Rakousům, zatímco Břeclav ležela na Moravě.
Na starém kostele se v průběhu doby neprováděly žádné velké opravy, proto
kostel pomalu chátral a v polovině 19. století po rozmachu Poštorné už ani svou kapacitou nevyhovoval požadavkům
farnosti. Hlavní
průčelí poštorenského kostela je obráceno k
vyústění břeclavské cesty. To podnítilo orientaci kněžiště netradičně směrem
na jihozápad. Nad portálem se nachází socha žehnajícího Krista
jejímž autorem je Josef Beyer. Dominantním
architektonickým motivem stavby je vysoká kopule na osmibokém tamburu, která je zakončena lucernou ve tvaru koruny.
Výška chrámu činí 50,7 metru. Oltáře v
kostele zhotovil tyrolský umělec Ferdinand Stuflesser,
který je zároveň autorem křížové cesty. Jedná se o oltář Božího hrobu,
Mariánský oltář a oltář Božského srdce Ježíšova. Hlavní oltář, který se
nachází ve středu kněžiště, je podle pověsti provizorní. Legenda praví, že
jistý Maďar měl utéci s jeho plány neznámo kam. Vitráže v
oknech v prostoru kněžiště znázorňují Pannu Marii, sv. Josefa, sv. Jana
Křtitele a sv. Vavřince. Sochy sv.
Františka z Assisi a sv. Antonína jsou dílem
sochaře Josefa Kafky a pochází z roku 1940 nebo 1942. Sochy sv. Josefa, sv.
Terezie z Lisieux a sousoší Ježíše, Panny Marie a
apoštola Jana pochází z dílny neznámých vídeňských sochařů. Varhany
pocházejí z proslulé dílny Bratří Riegrů z Krnova z
roku 1926. Tato autorská dvojice varhany v kostele instalovala. Autorem
kříže před kostelem, který pochází z roku 1902, je také architekt Karel Weinbrenner Fara Zdroj B) ... Socha sv.Jana
Nepomuckého Před kostelem Socha sv.Floriána Před kostelem Kamenný kříž Před kostelem Kamenný kříž Před kostelem Kamenný kříž Na konci Hraniční ulice Železný kříž Před kostelem Boží muka Hraniční ul. Busta J.A.Komenského
... Socha U kaolinky Plastika U továrny, hraniční ulice Škola
Zdroj B) Česká Nádraží
Č.p.421 Dům
č.p.57 1874 Dům
č.p.418 Třída
1.máje,
konec.19.stol. |
panství Součást Horního Rakouska 1920 připojena k ČSR 1920 politický okres Hodonín, s.o.Břeclav 1949 Okres Břeclav 1974 součást Břeclavi 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce
1. polovina 16. století – na lichtenštejnském panství založena
charvátskými kolonisty ves Poštorná 1653 – sídlo samostatné farnosti (do roku 1785 součástí pasovské
diecéze) po 1860 – industrializace (sladovna, knížecí cihelna, chemická
továrna) od 1908 – boj za udržení českojazyčné
školy 31. 7. 1920 – připojení k Československu (velká většina obyvatel
českojazyčná – 94 % roku 1900) 1924 – povýšení na městys 1938-1945 – součást Německé říše 1. 1. 1974 – připojení k Břeclavi
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 B) breclav-city.cz (27.10.2011) D) npu.cz (3.11.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
17 – 17 – 0
9 – 9 - 0
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.6.2020 Předchozí editace
3.11.2015 Předchozí editace
27.9.2010 |