Kod CZ 11412

Olomouc

(Olmütz)

Připojené obce: Bělidla, Černovír, Droždín, Hejčín, Hodolany, Holice, Chomoutov, Chválkovice, Klášterní Hradisko, Lazce, Lošov, Nedvězí, Nemilany, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Pavlovičky, Povel, Radíkov, Řepčín, Slavonín, Svatý Kopeček, Topolany, Týneček

Katedrála sv. Václava C)

Katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,65 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice a nejvyšší novogotickou věž v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě Sv. Václav.

Uvnitř se nalézá například renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje, gotickou sakristií se dá projít do rovněž gotické křížové chodby, s níž sousedí kaple sv. Jana Křtitele. Fresková výzdoba je dílem Jana Kryštofa Handkeho. Krypta pod presbytářem má dvě patra. Obě patra jsou od roku 2012 přístupné pro veřejnost. Dolní patro krypty je určeno pro uchovávání ostatků. V kryptě jsou pohřbeni biskupové a arcibiskupové: František z Ditrichštejna, Karel II. Z Lichtenštejna-Kastelkornu, Jan Vilém Kolovrat-Libštejnský a Maria Tadeáš Trauttmansdorff. V kryptě je také uloženo srdce arcibiskupa a rakouského arcivévody Rudolfa Jana Habsburského. Stavební úpravy v závěru 19. století odhalily pod podlahou chrámu i pozůstatky románské krypty, která ale dnes není přístupná. Kromě těchto krypt se také pod katedrálou nachází gotická krypta, která přechází v renesanční kryptu pod kaplí sv. Stanislawa, kterou však nechal kardinál Ditrichštejn kvůli zpevnění vnitřní zdi a výstavbě schodiště do barokní krypty zasypat. Původně románská bazilika, založená asi roku 1107 přemyslovským knížetem Svatoplukem Olomouckým jako nový biskupský kostel, vysvěcená roku 1131 Jindřichem Zdíkem, synem kronikáře Kosmy[3], byla po požáru roku 1204 a 1266 na popud olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku přestavěna v nákladném gotickém stylu a stavba byla doplněna náročnou sochařskou výzdobou. V sousedním domě bývalého olomouckého děkanství byl 4. srpna roku 1306 zavražděn český král Václav III. Jako poslední z rodu Přemyslovců. Pohřben byl v kryptě kostela, ovšem roku 1326 dala jeho sestra královna Eliška Přemyslovna ostatky převézt do Zbraslavského kláštera. Roku 1469 prohlásila v kostele část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína českým králem. Presbytář pochází z let 1617–1618. Roku 1803 po úderu blesku shořely všechny tři věže v průčelí katedrály. Místo nich byla vybudována jediná středová věž nad společnou římsou shořelých věží. 1883–1892 – arcibiskup Bedřich z Fürstenberka nechal provést novogotickou přestavbu podle projektu Gustava Meretty a R. Völkela. Přestavbu provedl Gustav Meretta.. Václavské náměstí

 

         Kaple sv.Jana Křtitele C)

         Nachází se v přízemí 102 metrů vysoké jižní věže. Původně se mělo jednat o křestní kapli, ale postupně nabrala pietní charakter. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů Fürstenberka, Bauera a Skrbenského s uměleckými náhrobky. Jako poslední byl v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Josef Vrana.

 

         Loretánská kaple C)

         Kaple původně gotického slohu sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Kaple byla barokizována na přelomu 17. a 18. století s novým oltářem a bohatou sochařskou a obrazovou výzdobou. Název loretánská souvisí s umístěním sošky černé Madony z italské Lorety. Omítkové malby ze života Panny Marie jsou od barokního malíře J. K. Handkeho. Zlatem a stříbrem vyzdobený svatostánek s rodinným znakem dómského děkana Mayerswalda, z jehož pozůstalosti byla provedena celá oprava.

 

         Kaple sv.Stanislava C)

         Zbudována biskupem Stanislavem II. Pavlovským v letech 1582–1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských a s bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Patří mezi několik významných centrálních staveb české renesance. Nádherný vstupní renesanční portál s ozdobnou bronzovou mříží, jehož bohatá plastická výzdoba je tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. V současnosti se kaple používá pro uchování eucharistie (v kapli je umístěn svatostánek). Vchod zdobí náhrobky dvou posledních Olomouckých údělných knížat.

 

         Chórová kaple sv.Cyrila a Metoděje C)

         Je v ní pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky, pocházející z průčelí zaniklého kostela Panny Marie na Předhradí. Nejcennější a historicky velmi hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. století, údajně pocházející ze zbořeného původního biskupského kostela sv. Petra na Předhradí.

 

Kostel sv. Mořice C)

9. a 10. století - velkomoravské a po-velkomoravské pohřebiště, 11. století - rotunda v české osadě, asi polovina 13. století – postaven druhý kostel v románsko-gotickém slohu, 1257 - první písemná zmínka o kostele, počátek 15. století – vybudována jižní (1403) a severní věž (stavba severní věže zahájena asi 1412), 1572 – postavena renesanční Edelmannova hrobka ,1. pol. 19. stol. - celkové restaurování kostela, snaha o neogotické navýšení obou věží západního průčelí podle návrhu Gustava Meretty, Augusta Prokopa a jiných – nerealizováno, 1985 – sousoší Kristus na hoře Olivetské přeneseno z jižní strany kostela do interiéru, 7. největší varhany ve střední Evropě (stavba zahájena počátkem 30. let 18. století, uvedeny do provozu roku 1745). Varhany postavil mistr Michael Engler. Manuálů je 5, rejstříků je 135. 8. května, Opletalova

 

Fara C)

u sv Mořice Opletalova 477/10, Pekařská

 

 

Arcibiskupský palác C)

Komplex budov kolem dvou vnitřních dvorů, je nejrozsáhlejším rezidenčním objektem v historickém jádru města Olomouce. Je v pořadí již čtvrtou rezidencí olomouckých biskupů[2] a byl postaven jako původně renesanční palác biskupem Stanislavem Thurzem. Tento renesanční palác, dokončený biskupem Dubraviem a dále upravovaný biskupem Pavlovským na sklonku 16. století, byl zdevastován v průběhu třicetileté války, zejm. během švédské okupace Olomouce v letech 1642–1650. Až biskup Karel II. Z Lichtenštejna-Kastelkornu začal roku 1664 jeho barokní obnovu, která byla provedena podle plánů císařského architekta Filiberta Lucheseho (1606–1666) a po jeho smrti Giovanniho Pietra Tencally olomouckými zednickými mistry Petrem Schüllerem a Melchiorem Thoneckem. Autorem štukové výzdoby interiérů je Baltazar Fontana, původní nástěnné malby, jejichž autory byli Carpoforo Tencalla a Innocenzo Cristoforo Monti se dochovaly pouze fragmentárně. Svou dnešní podobu i výzdobu dostal palác po požáru roku 1904, kdy byl na popud kardinála Bauera restaurován a částečně přestavěn. Je sídlem úřadů olomouckého arcibiskupství, arcibiskup v něm již nebydlí. Wurmova 562/9, Biskupské náměstí, V interiéru paláce lze během prohlídky mj. zhlédnout:, Monumentální schodiště se sousoším sv. Cyrila a Metoděje od Emanuela Maxe pocházející z 40. let 18. stol., Štukový sál (Slavnostní dvorana) s portréty kardinálů a arcibiskupů Rudolfa Jana a Františka S. Bauera, největší sál paláce, Trůnní sál, nazvaný podle toho, že v něm abdikoval Ferdinand V. Dobrotivý a na trůn nastoupil císař František Josef I., Zlatý salónek se soukromou kaplí pro hosty, zabudovanou ve zdi, Císařský sál (červený sál, přijímací sál), kde před bitvou u Slavkova nocovali František I. A Alexandr I., Zelený pokoj, ve kterém se nachází pamětní deska k Olomoucké punktaci z roku 1850, Rokokový kabinet, barokní biskupská kaple ve 2. patře a kaple v klášteře Kongregace Milosrdných Sester sv. Kříže v 1. patře

 

 

Kapitulní děkanství C)

Rezidence olomouckých kapitulních děkanů vznikla postupným spojováním několika samostatných objektů: gotického Nového hrádku s okrouhlou obrannou věží (dnes kaplí sv. Barbory) na východě, kapitulního děkanství na západě a purkrabství uprostřed areálu Součástí komplexu je kaple sv. Barbory , 1267: Děkan Bartoloměj získává od krále Přemysla Otakara II. Pozemek pro stavbu děkanství, V roce 1306 byl v Kapitulním děkanství ubytován a 4. srpna zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. Tuto událost připomíná kamenná pamětní deska z 19. století umístěná na tzv. „Krvavé pavlači“., 1524: Celková renesanční přestavba, 16. století: Ztráta významu Olomouckého hradu, definitivní propojení tří celků v jednu budovu, 18. století: Barokní přestavba, vznik nového křídla s kočárovou remízou, bohatá štuková a malířská výzdoba reprezentačních interiérů, rozšíření hospodářského dvora, 19. století: stavba „Krvavé pavlače“ na severním průčelí, historizující úpravy fasády, vznik Erbovního sálu, výzdoba kaple sv. Barbory, 1998-2006: celková rekonstrukce památky a přestavba na sídlo Arcidiecézního muzea Olomouc podle návrhu architektonického ateliéru HŠH Architekti, Václavské náměstí 811/4

 

 

Kapitulní proboštství C)

dnes univerzita. Současný proboštský palác začal být stavěn kapitulním děkanem Janem Františkem sv. p. Poppenem roku 1678. Zadní křídlo bylo dokončeno proboštem Františkem Ferdinandem hrabětem Oedtem v roce 1729. Vstupní průčelí bylo upravováno za probošta Viléma sv. p. Schneeburga podle návrhu Franze Kottase roku 1874. V piano nobile se nachází slavnostní sál s nástropní freskou. Dříve se soudilo, že zobrazuje téma „Koriolánus před Římem“. Je to však věrná reprodukce jedné z lunet z Venušina sálu ve Florentském paláci Pitti. Freska zobrazuje jak Alexandr Veliký po porážce Dareia III. V bitvě u Issu přijímá Dareiovu rodinu: klečící eršanka Sisigambis je Dareiova matka, za ní je Dareiova manželka Stateira a kolem ní jsou její dvě dcery (Stateira II, Drypetis). Malba je z roku 1730 a má rozměry 12×5 m. Namaloval ji Karel František Antonín Tepper (Carolus Töpper)). Iniciály malíře jsou na obojku psa. Na fresce je také erb Františka Ferdinanda Oedta. V 60. letech 20. století proběhla novorenesanční úprava průčelí a schodiště zadního traktu. (v základech část městského opevnění): Křížkovského 511/8

 

 

Bývalá kanovnická rezidence  C)

náměstí Republiky 422/3, Křížkovského , dnes sídlo Konzervatoře Evangelické akademie

 

 

Metropolitní fara – dům bonifantů C)

Václavské náměstí 810/6, Dómská

 

 

Fara C)

Mariánská 855/3

 

Fara C)

Mlčochova 814/5

  

 

Jezuitský konvikt C)

Univerzitní 225/3

 

 

Kaple Božího Těla C)

Jezuitů

 

Jezuitský seminář sv. Františka Xaverského C)

bývalý jezuitský seminář sv. Františka Xaverského Univerzitní 244/22, (Na hradě)

 

Jezuitská kolej C)

Když byl 8. března 1565 olomouckou kapitulou zvolen za jejího nového biskupa Vilém Prusinovský, musel přislíbit, že zřídí kněžský seminář. Následujícího roku proto povolal do Olomouce členy jezuitského řádu, kteří zde založili svůj řádový dům (Jezuitskou kolej), od zdejšího biskupa získali kostel sv. Františka s minoritským klášterem a současně s tím se je biskup snažil i finančně podporovat.  Při řádovém domě postupně vznikalo gymnázium, akademie s právem udělovat univerzitní hodnosti, dále kněžský seminář a také seminář svatého Františka Xaverského, který byl určen pro nemajetné studenty. Prvním rektorem se stal Hurtado Pérez ze Španělska.

Roku 1572 zemřel na otravu biskup Prusinovský a jeho nástupcem se stal Jan Grodecký. Ten od císaře Maxmiliána II. Dne 22. prosince 1573 získal pro školu oprávnění udělovat univerzitní tituly, čímž došlo k povýšení jezuitské koleje na plnohodnotnou vysokou školu.

Náměstí Republiky 408/4

 

Kostel P. Marie Sněžné C)

1712: položen základní kámen na místě někdejšího minoritského klášterního kostela, 1719: dokončení stavby kostela, 1726: vyrobeny varhany s tzv. nebeským orchestrem, 1773: Josef II. Ruší jezuitský řád, 1773 – 1778: kostel krátce slouží univerzitě pro akademické bohoslužby, 1779: po přeložení univerzity do Brna kostel přechází od do vlastnictví vojenské posádky a později sloužil i jako skladiště, 1910: kostel slouží věřícím, 1916–1918: rekonstrukce interiéru za účasti Adolfa Kašpara, Rudolfa Doležala a dalších, 70. léta 20. století: restaurování varhanního prospektu, kruchty a varhan s nebeským orchestrem, 90. léta 20. století: rekonstrukce exteriéru, kostel opět slouží pro akademické bohoslužby, Autorem projektu je Michael Klein z Nisy. Autorem vstupního portálu s tordovanými sloupy je Václav Render. Autorem nástropní malby je Karel Josef Harringer. Autory soch jsou Augustin Jan Thomasberger, Michael Zürn ml., Jan Sturmer a Wolfgang Träger. Autorem varhan je Johann Gottfried Halbich. Autory obrazů jsou Johann Georg Schmidt, Josef František Wickart, Johann Georg Heinsh a Karel Josef Harringer. Jan Kryštof Handke spolupracoval na výzdobě kostela celých 24 let a vytvořil zde možství fresek a několik obrazů (viz článek Jan Kryštof Handke), schodiště s balustrádou náměstí Republiky, Denisova, st. 215

 

Evangelický Červený kostel C)

Stojí na místě hradeb původní bastionové pevnosti. Autorem byl německý architekt Max Löwe. 17. května 1901 položena základní deska. 1902 dostavěn, 1919 stal se kostelem Německé evangelické církve v ČSR, 1945 připadl českým evangelíkům, 1956 omezování církevní činnosti, 1959 předán Univerzitní knihovně (dnes Vědecká knihovna v Olomouci) jako sklad pro knihy (dodnes, uloženo 250 000 svazků). Zachovaná dřevěná kazatelna. Varhany jsou v husitském kostele v Chudobíně. Lavice spáleny. Od roku 1959 byl veřejnosti zpřístupněn pouze dvakrát v rámci Dnů evropského kulturního dědictví (2004 a 2005). třída Svobody, Tylova, Bezručova, st. 868

 

 

Kostel sv. Anny C)

je rektorátní kostel na Václavském náměstí v Olomouci. Do roku 1916 sloužil jako volební místo olomouckých biskupů a arcibiskupů. Rektorem kostela bývá od r. 1598 vždy kanovník olomoucké kapituly, který má od r. 1752 právo nosit pontifikálie. Po r. 1268 – gotické jádro stavby, 1349 – první zmínka o kapli svaté Anny, někdy v rozmezí 1306 – 1349 – přestavba kaple pro uložení relikviáře s „paží sv. Anny“, 1617 – ukončení manýristické přestavby, 1885–1886 – zkrácení stavby o jedno pole během regotizace katedrály svatého Václava, Václavské náměstí, st. 150/1

 

 

Kostel sv. Gorazda C)

projektant byl Vsevolod Kolomacký, 1939, 29. května 1939 – zasvěcen svatému Gorazdovi, kostel ve stylu byzantinizující architektury ruské provenience

katedrální chrám svatého Gorazda s boční kaplí Záštity přesvaté Bohorodice a se spodní kaplí svatého novomučedníka biskupa Gorazda IIpodzim 1942 – květen 1945 – kostel uzavřen a provozován jako skladiště

1950 – kostel se stal katedrálním chrámem a Olomouc je sídlem olomoucko-brněnské eparchie, 1985–1987 – opravy kostelaGorazdovo náměstí 1125/14

 

 

 

Kostel sv. Kateřiny C)

…

 

 

Kostel sv. Michala C)

…

 

Kostel Zvěstování P. Marie C)

…

 

 

Kostel Zvěstování Páně C)

Dolní náměstí, st. 540/2

 

 

Husův sbor C)

…

 

 

Evangelický kostel C)

kostel Českobratrské církve evangelické, st. 883

Blahoslavova 916/1, Husova

 

 

Evangelická fara C)

fara čp. 916, st. 998

předzahrádka včetně zděného oplocení, pp. 94/19

 

[Kostel sv. Petra] C)
původní olomoucká biskupská katedrála (do r. 1131)

 

[Kostel sv. Maří Magdaleny] C)

…

 

 

[Kostel sv. Jakuba] C)

…

 

 

[Kostel sv. Blažeje] C)

…

 

 

[Kostel P. Marie na Předhradí] C)

…

 

 

[Kostel sv. Kláry] C)

…

 

 

[Kostel Všech svatých] C)

…

 

 

[Kostel sv. Ducha] C)

…

 

 

Kostel sv. schodů C)

Slovenská 587/5, Sokolská 587/17

 

 

[Kaple sv. Cyrila a Metoděje] C)

…

 

 

[Synagoga] C)

…

 

 

Kaple sv. Barbory C)

…

 

 

Kaple Božího Těla C)

…

 

Kaple sv. Jana Sarkandra C)

na místě kaple bylo dříve městské vězení a mučírna, kde byl r. 1620 umučen svatý Jan Sarkander, 1672-1673 - přeměna na kapli, 1703 - zasvěcení kaple mučedníkům, 1703-1704 a 1721-1724 - novostavba barokní kaple, 1860 - výměna hlavního portálu a úprava interiéru, 6. května 1860 - kaple nese název kaple bl. Jana Sarkandra, 1909-1912 - přestavěna ve stylu historizujícího romantismu. Architektem byl Eduard Sochor., 1994-1995 – rekonstrukce, v interiéru je zachovalý původní skřipec, který je chráněn v průhledné „vitríně“, ve výklenku kaple v exteriéru je socha svatého Jana Sarkandera, u přilehlého schodiště je socha svatého Jana Nepomuckého, Fresky od Jano Köhlera v Sarkandrově kapli:, Na hradě, Mahlerova, st. 655/2

  

 

Kaple P. Marie Ochranitelky C)

stavba z roku 1860 stojí na místě obytného domu zbořeného v první polovině 19. století. Za zdobnou mříží se skrývá malý prostor s oltáříkem a sádrovou kopií cenného gotického reliéfu Panny Marie Opatrovnice z 15. století. Tento reliéf se až do roku 1802 nacházel nad vchodem do zvonové věže kostela Panny Marie na Předhradí (věž zbořena roku 1802, celý kostel roku 1839). Původně polychromovaný gotický reliéf znázorňuje postavu Panny marie s dítětem, v horní části obklopenou dvěma anděly, v dolní části pak zástupem prosebníků, schovávajících se pod její plášť. Po levé straně jsou prosebníci ze stavu duchovního (papež, kardinál, biskup, mnichové a řeholnice), po pravé stav světský (císař, císařovna, král, šlechta, měšťanstvo). Po bocích reliéfu se nachází dva výklenky, určené původně pro gotické sochy svatého Petra a svatého Pavla z druhé poloviny 15. století. Tyto sochy pochází z dalšího zbořeného kostela – kostela svatého Petra na Předhradí. V roce 1974 byly sochy i originální reliéf přeneseny do Chórové kaple katedrály svatého Václava., Nad sádrovým reliéfem se nachází kamenná deska s vytesaným zlaceným nápisem SVB TVVM PRAESIDIUM CONFVGIMUS SANCTA DEI GENITRIX. MDCCCLX, Reliéf je vedle sousoší Olivetské hory z kostela svatého Mořice jednou z nejcennějších památek gotického sochařství na území Olomouce. Kaple je známá také pod názvem Panny Marie Ochranitelky nebo Madony Ochránkyně OlomouceVáclavské náměstí, nároží Dómská – Mlčochova, st. 1017

 

 

Klášter voršilek C)

(pův. dominikánek) s kostelem sv. Kateřiny , 1287 - první zmínky o klášteře, zmínky o klášteře v listinách papeže Mikuláše IV., pravděpodobně mezi roky 1360 - 1363 - stavba kamenného kostela, po polovině 14. století - vznik vrcholně gotického portálu, poškození kostela během husitských válek, 1455 - kostel vyhořel a následně byl opraven, 1513 - kostel opět vyhořel, konec 16. století - postavena renesanční brána, 1642 - 1650 - poškození kostela švédskými vojsky během třicetileté války, 1709 - požár a následná barokní úprava interiéru, 1787 - josefínské zrušení kláštera dominikánek a klášter získaly voršilky, 19. století (? 1848) - některé regotizační zásahyKateřinská 83/10, Křivá, Mlýnská

 

 

Kostel sv.Kateřiny C)

Klášterní voršilek

Klášter klarisek C)

vlastivědné muzeum náměstí Republiky 822/6, 823/5, Hanáckého pluku, Koželužská

 

Kostel sv. Kláry C)

Klášterní, klarisek

 

Dominikánský klášter C)

bývalý dominikánský klášter, Žerotínovo náměstí 220/1, ambit s věží, st. 646/1, seminář, Žerotínovo náměstí 605/2, st. 646/2, Gotická křížová chodba z přelomu 14. a 15. století kolem rajského dvora je jádrem bývalého dominikánského kláštera. Před rokem 1380 bylo u kostela vybudované severní křídlo chodby a také křídlo východní. Budovala ji dómská huť založená za biskupa Jana Volka. Další dvě křídla vznikla v 80. a 90. letech 14. století a mají odlišný sloh, protože byla upravená po požárech v letech 1398 a 1404. V severozápadním koutě ve čtvercovém klenebním poli je neobvyklá konstrukce obkročné klenby. Roku 1723 nechal převor Bořivoj Majer upravit gotická okna na barokní. Obrazy křížové cesty mezi okny jsou od malíře Antona Bergera z Nového Jičína. Na tyto obrazy odkázala roku 1832 Anna Borstová 160 zlatých. Žerotínovo náměstí 220/1, 605/2, Na hradě

 

         Kaple sv. Alexeje C)

         u východní křížové chodby. Původně byla na místě starší stavba ze 13. století. Na jejích základech založil údajně roku 1380 Václav z Doloplaz kapli Navštívení Panny Marie. Z ní se zachoval presbytář, gotická okna s kružbami, triumfální lomený oblouk a z venkovní strany opěráky. V polovině 19. století se gotická klenba lodi zřítila. V letech 1845-1852 byla v lodi vybudována valená klenba, kazatelna a kaple byla celkově upravena. Oltáře svatého Vincence a svatého Valentina z pololoviny 18. století nebyly obnoveny. Od roku 1740 je kaple častěji uváděna jako kaple svatého Alexeje podle bratrstva svatého Alexia. V kapli je epitaf z roku 1524 náležející Janu Eibenstockovi jako jeden z prvních dokladů renesance ve městě a pískovcová náhrobní deska Jiřího Valeriána Podstatského z Prusinovic. Hrobka rodiny Podstatských je od 17. století pod podlahou kaple

 

Kostel sv.Michala C)

Klášterní, dominikánů, kostel svatého Michala, st. 647, V nikách hlavního průčelí jsou socha Spasitele a socha Panny Marie Immaculaty. Sochy vytvořil ve 30. letech 18. století Ondřej Zahner. Původně byly na ohradní hřbitovní zdi kolem (dnes zaniklého) kostela Panny Marie na Předhradí v Olomouci, socha Krista nesoucího kříž, socha Bolestného Krista, socha Bičování Krista, socha Krista na hoře Olivetské, st. 647, schody, pp. 116/22 (parcelní číslo plochy Žerotínova náměstí)

 

Františkánský klášter C)

Později dominikánský Vybudovali jej v polovině 15. století františkáni, v 17. století byl barokizován, v letech 1740–44 byl radikálně přestavěn do dnešní podoby, františkáni jej užívali až do josefinských reforem. Následně zde dominikáni z kláštera u sv. Michala zřídili řádovou školu. Vyhnáni byli roku 1950. Poté klášter sloužil lidové škole umění (základní umělecké škole), pak byl vrácen dominikánům. Některé části kláštera zatopila povodeň roku 1997Slovenská 578/14, Sokolská, Studentská

 

 

Kostel Neposkvrněného Početí P. Marie C)

Byl postavený řádem františkánů observantů (bernardinů). Založen byl před městskými hradbami v části Na Bělidlech a až později byl obehnán městskými hradbami. V 80. létech 19. století provedl regotizaci kostela Gustav Meretta. Nový oltář zakoupen v Německu. Odebrány barokní oltáře a místo nich přidány novogotické. Přidána novogotická kazatelna. Většina Merettových novogotických úprav odstraněna při rekonstrukci v 80. letech 20. století. Novogotický oltář odstraněn při úpravách po povodních v roce 1997. Z něj zůstal v kostele jen svatostánek postavený na nový podstavec Pozdně gotický trojlodní kostel. Kostel má čtvercový půdorys, je orientován ve směru západ-východ. Střecha je osmiboká jehlancová.

Kněžiště (v tomto případě přesněji chór) je na východní straně. V kněžišti a na východní straně jsou zachovalé pozdně gotické fragmenty nástěnných maleb z poloviny 15. století a z počátku 16. století. Při bočních stěnách kněžiště jsou chórové lavice (stally).

Na severní straně je vstup do křížové chodby, barokní oltář svatého Dominika (zakladatel řádu Dominikánů), tři kamenné reliéfy a také malé původní okénko určené ke zpovídání. Na východní straně je současný vstup do kostela a hudební kruchta s varhany.

Na jižní straně je původní vstup do kostela a kaple svatého Antonína z Padovy

K jižní straně kostela byla zvenku přistavěna ještě jedna kaple - kaple Božího hrobu. Stojí v rohu mezi zdmi kostela, vede rovnoběžně s presbytářem a její průčelí je schováno v lodi kostela, odkud je do ní přístup. Nemá typickou baldachýnovou edikulu na stříšce, ale její půdorys a kamenické články vnějšího arkádového sloupoví jí určují jako kapli Božího hrobu, postavenou podle vzoru jeruzalémské kaple. Byla posvěcena roku 1653 a dnes se v ní nachází kopie vzácné ikony ze 13. století Panna Maria - Matka ustavičné pomoci.

Na jižní straně před kostelem je od roku 2005 Delfínova kašna. U kostela je zahrada jako součást kláštera. Původně byla zahrada zeleninová, dnes je okrasná

na Bělidlech Slovenská, Sokolská, st. 9

 

Klášter bernardinů C)
(dnes dominikánů s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie

 

Kapucínský klášter C)
na Dolním náměstí

 

Augustiniánsý klášter – Kadetka C)

Dům armády (bývalá kadetka, ještě dříve augustiniánský klášter) na třídě 1. Máje

 

Sloup Nejsv. Trojice C)

35 metrů vysoký sloup představuje nejvyšší sousoší České republiky a jeho součástí je i malá kaple. Od roku 1995 je společně s Mariánským sloupem a barokními kašnami národní kulturní památkou a v roce 2000 byl, jakožto jedno z vrcholných děl středoevropského baroka, zařazen mezi světové dědictví UNESCO. Horní náměstí, pp. 116/2. Jako díkuvzdání za ukončení morové epidemie v Olomouci byla původně navržena stavba Mariánského sloupu na Dolním náměstí. Jeho staviteli Václavu Renderovi, kamenickému mistru a císařskému privilegovanému architektu, se však nezdál dostatečně honosný, a proto přišel s myšlenkou postavit na sousedním Horním náměstí sloup další, mnohem velkolepější. Svou vůli prosadil i u městské rady, vypracoval projekt a pomohl ho financovat.

Olomoucký trojiční sloup se stal vrcholným dílem několika umělců a řemeslnických mistrů, ovšem nepřinesl jim mnoho štěstí. První, kdo zemřel již během jeho stavby, byl právě Václav Render, který stihl postavit jen první patro. V souladu s jeho vůlí pak byl na dostavbu sloupu věnován veškerý majetek, který po své smrti zanechal.

Pozlacená replika dělové koule připomíná, že sloup byl několikrát zasažen pruskými děly během obléhání roku 1758.

Ani jeho následovníkům Františku Thoneckovi, Janu Václavu Rokickému a Augustinu Scholtzovi nebylo souzeno vidět sloup hotový. Stavbu nakonec dokončil Rokického syn Jan Ignác. Velkolepou sochařskou výzdobu započal Filip Sattler. Po jeho smrti na něj navázal Ondřej Zahner a, než zemřel, stačil během 7 let vytvořit 18 soch a 9 reliéfů. O něco šťastnější byl zlatník Šimon Forstner, který vytvořil pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie. Své dílo se mu podařilo dokončit, ovšem práce na sochách, při níž používal toxické sloučeniny rtuti, mu zcela podlomila zdraví.

Sloup se po svém dokončení v roce 1754 stal pro Olomouc zdrojem ohromné hrdosti, protože všichni lidé podílející se na jeho tvorbě byli občany města. Sloup byl 9. září 1754 vysvěcen za velké slávy, jíž se zúčastnila také císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským, jak je také dáno všem na vědomí na jednom z chronogramů (viz níže).

O pouhé čtyři roky později, když byla Olomouc obléhána Pruskou armádou, byl sloup Nejsvětější Trojice několikrát zasažen koulemi z pruských děl. Olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli. Generál James Keith vyhověl jejich přání, a tak byl sloup dalších škod ušetřen. Brzy po válce byl opraven a do jeho dříku byla zasazena napodobenina dělové koule, která na tuto událost upomíná dodnes

 

         Socha Nejsv. Trojice a archanděla Michaela C)

         Na vrcholu, pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice doprovázené archandělem Michaelem na vrcholu

 

         Socha Nanebevzetí P Marie C)

         na dříku pod Nejsv.Trojicí

 

         Socha sv.Anny C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče matky

 

         Socha sv.Jáchyma C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče matky

 

         Socha sv.Josefa C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, nevl.otec

 

         Socha sv.Jana Křtitele C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, připravujícího příchod Krista

 

         Socha sv.Vavřince C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, dle zasvěcení kaple na radnici

 

         Socha sv.Jeronýma C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, dle zasvěcení kaple na radnici

 

         Reliéfy ctností – Víry, naděje a lásky C)

         Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše, dle zasvěcení kaple na radnici

 

         Socha sv.Cyrila C)

         Prostřední patro sloupu roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu

 

         Socha sv.Metoděje C)

         Prostřední patro sloupu roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu

 

         Socha sv.Blažeje C)

         Prostřední patro sloupu dle zasvěcení hlavního olomouckého kostela

 

         Socha sv.Vojtěcha C)

         Prostřední patro sloupu patrona Čech

 

         Socha sv.Jana Nepomuckého C)

         Prostřední patro sloupu patrona Čech

 

         Socha sv.Mořice C)

         Dolní patro sloupu

 

         Socha sv.Václava C)

         Dolní patro sloupu, patrona Čech

 

         Socha sv.Floriána C)

         Dolní patro sloupu, patrona Rakouska

 

         Socha sv.Jana Kapistránského C)

         Dolní patro sloupu, který dvakrát město navštívil, aby v něm kázal

 

         Socha sv.Antonína C)

         Dolní patro sloupu, člena františkánského řádu, který v Olomouci vlastnil významný klášter při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie

 

         Socha sv.Aloise Gonzaga C)

         Dolní patro patrona studentů, jehož socha měla manifestovat, jak velmi si Olomouc váží své univerzity.

 

         Reliéfy 12 apoštolů C)

         Dolní patro sloupu, mezi sochami

 

         Socha 12 světlonošů C)

         Dolní patro sloupu (luciferů)

 

Mariánský sloup C)

v letech 1715-1723 Václav Render jako výraz vděčnosti olomouckých měšťanů za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Na sochařské výzdobě pracovali Jan Sturmer (socha P. Marie Immaculaty, socha sv. Františka Xaverského a socha sv. Karla Boromejského) a Tobiáš Schütz (ostatní sochy kromě později vyměněné sochy sv. Šebestiána).

1758 - sloup byl při pruském obléhání poškozen a poté byla vyměněna socha svatého Šebestiána.

1985–1992 - při restaurování byl originální tordovaný (kroucený) sloup nahrazen kopií. Dolní náměstí, pp. 116/14

 

         Socha P.Marie Immaculaty C)

         Na vrcholu sloupu

 

         Socha sv. Pavlíny C)

         Horní řada soch -  patronka města Olomouce

 

         Socha sv. Rozálie Limské C)

         Horní řada soch

 

         Socha sv. Kateřiny Sienské C)

         Horní řada soch

 

         Socha sv. Barbory z Nikomédie C)

         Horní řada soch

 

         Socha sv. Rocha C)

         Dolní řada soch

 

         Socha sv Karla Boromejského C)

         Dolní řada soch

 

         Socha sv. Františka Xaverského C)

         Dolní řada soch

 

         Socha sv. Šebestiána C)

         Dolní řada soch

 

Socha sv. Floriána C)

Žerotínovo náměstí, pp. 116/118

 

 

Socha sv. Jana Nepomuckého C)

Václavské náměstí

  

 

Socha sv. Jana Sarkandera C)

na Sarkandrově kapli

 

Sousoší Klanění Tří králů C)

Pravděpodobně jde o sousoší z parku kláštera dominikánek v Řepčíně Horní náměstí 410/25

 

Socha Krista Spasitele C)

Ve výklenku průčelí kostela sv.Michaela, Ondřej Zahner, 30. léta 18. století - sochy v nadživotní velikosti na ohradní hřbitovní zdi kolem (dnes zaniklého) kostela Panny Marie na Předhradí

 

Socha P.Marie Immaculaty C)

Ve výklenku průčelí kostela sv.Michaela, Ondřej Zahner, 30. léta 18. století - sochy v nadživotní velikosti na ohradní hřbitovní zdi kolem (dnes zaniklého) kostela Panny Marie na Předhradí

 

Socha anděla C)

Na nádvoří kapitulního děkanství,  Ondřej Zahner,

 

Kamenný kříž C)

u presbytáře chrámu sv. Mořice 8. května, Opletalova, pp. 116/31

 

Neptunova kašna C)

Dolní náměstí. socha Neptuna drží trojzubec dolů, aby uklidňoval moře a chránil Olomouc, rok dokončení: 1683. stojí na Dolním náměstí. Dříve na místě stála kaple svaté Markéty. autoři: gdaňský sochař Michael Mandík vytvořil sochu a olomoucký kameník Václav Schüler vytvořil vodní nádrž a schodiště. Neptunova kašna na Dolním náměstí je první a nejstarší ze souboru šesti olomouckých barokních kašen. Původně šlo o účelová zařízení – nádrže na vodu. Všech šest postupně zhotovovaných kašen bylo s mimořádnou citlivostí rozmístěno v nejfrekventovanějších komunikačních bodech na území historického jádra města. Jednotou doby vzniku i množstvím patří olomoucké kašny k evropským unikátům. Na vytvoření Neptunovy kašny spolupracovali Michael Mandík a Václav Schüller. Sochař Michael Mandík, rodák z Gdaňska, je autorem Neptunova sousoší, olomoucký kameník Václav Schüler zhotovil nádrž kašny. Michael Mandík přišel na Moravu koncem šedesátých let 17. století a zprvu pracoval ve službách olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteina – Castelcornu především na letním biskupském sídle v Kroměříži. Jeho práce však celkově patřily spíš k těm velmi průměrným. Přesto po příchodu do Olomouce ve městě získal kromě Neptunovy kašny, zhotovené roku 1683, ještě další zakázky, například pro farní kostel sv. Mořice či klášter Hradisko, včetně další kašny Herkulovy. V případě Neptunovy kašny vytvořil Michael Mandík sousoší s centrální figurou Neptuna – antického boha pramenícího vodstva. Robustní postava Neptuna s trojzubcem je umístěna na skalisku se čtveřicí mořských koní, sloužících také jako chrliče vody. Pod Neptunovou postavou zanechal na skalisku sochař svou signaturu „MAN/DIK/FE“. Nádrž má půdorys kruhu prolomeného na čtyřech místech do tvaru rovnoramenného kříže.

 

Herkulova kašna C)

Horní náměstí. Herkules bojuje s lernskou hydrou. Má v pravé ruce kyj (původně měl meč) a v levé ruce má štít s orlicí jako symbolem města Olomouce.1687-1688, původně byla na místě dnešního sloupu Největější Trojice, od roku 1716 je na Horním náměstí před orlojem, (stejní autoři jako u Neptunovy kašny) gdaňský sochař Michael Mandík a olomoucký kameník Václav Schüler. Druhá nejstarší olomoucká kašna – kašna Herkulova na Horním náměstí – byla podobně jako její předchůdkyně (Neptunova kašna na Dolním náměstí) vytvořena autorskou dvojicí gdaňský sochař Michael Mandík a olomoucký kameník Václav Schüler. Ústřední mytologická postava bájného antického hrdiny byla zhotovena čtyři léta po kašně nejstarší – v roce 1687. Celá kašna pak byla dobudována na jaře roku následujícího. V pramenech se podobně jako u Neptunovy kašny dochovala objednávka olomoucké městské rady. Díky archivním dokumentům je tedy známo, že v případě druhé kašny byla objednávka velmi konkrétní – obsahovala přesné požadavky na podobu sousoší. Kašna byla původně umístěna na místě čestného sloupu Nejsvětější Trojice, jehož stavbě roku 1716 ustoupila a byla přenesena na místo dnešní před severní průčelí radnice. Kameník Václav Schüler použil pro nádrž kašny obdobné půdorysné schéma jako u kašny první – základní čtverec má prolomeny strany půloválem. Socha Herkula v nadživotní velikosti s kyjem v pravé ruce je umístěna na kamenných pilířích uprostřed nádrže. V levé ruce drží hrdina šachovanou orlici – symbol města, kterou chrání před sedmihlavou hydrou. Na těle hydry zanechal autor sousoší svou signaturu „Mandik“.

 

Jupiterova kašna C)

popis: římský bůh Jupiter metá blesky, u nohou má orlici. Socha stojí na ozdobném podstavci a v rozích jsou hlavy lvů, které tryskají vodu. Voda tryská také z květů na stěnách podstavce. rok dokončení: 1707, umístění: na Dolním náměstí, autor původní sochy sv. Floriána: Václav Render (socha je dnes přemístěna na nádvoří ve Skrbeni) r. 1735 přestavěna - autor: tyrolský sochař Filip Sattler

 

Kašna Tritónů C)

uměleckými odborníky nejvíce ceněná olomoucká kašna. Vzájemně oddělené mušle nesou 2 vodní muži a 2 delfíni. Nahoře je chlapec a 2 okřídlení vodní psi. Kašna je podobná Berniniho kašně Tritónů (italsky: Fontana del Tritone) v Římě. rok dokončení: 1709 umístění: od r. 1890 dodnes stojí na Náměstí republiky. Dříve byla na křižovatce ulic Ztracená, Ostružnická, Denisova a Pekařská. autor: olomoucký měšťan a kameník Václav Render, sousoší je od neznámého sochaře

 

Caesarova kašna C)

Horní náměstí, pp. 116/2 , největší olomoucká kašna. Jezdecká socha římského císaře Gaia Julia Caesara, dva muži se štíty a pes. Jezdecká socha je zhotovena podle Berniniho sochy Konstantina Velikého ve Scala Regia [2] ve Vatikáně.

rok dokončení: 1725, umístění: na Horním náměstí, autor kašny: Václav Render, autor sochy: Jan Jiří Schauberger

 

Delfínova kašna C)

Je nazývaná také jako „Malá kašna“ a dříve byla nazývaná také jako „Kašna dítěte s delfínem“. popis: třímetrová pískovcová kašna. Původně ji zdobila socha dítěte s delfínem (odtud název kašny), který chrlil vodu z tlamy. Socha se nedochovala. Dnes je nahrazena reliéfem se lví hlavou (ze lví hlavy tryská voda). rok dokončení: 1725. Socha dítěte s delfínem zhotovena v letech 1724-1725. umístění:  původní úmístění: na Slovanské ulici (dříve Bernadinská ulice) před městskou bránou. Byla zásobována z přebytků vody z Merkurovy kašny.. 1883 - kvůli zprůjezdňování ulice (a rušení městské brány) byla kašna přesunuta před dominikánský klášter (kostelem) v Sokolské ulici (dnešní umístění) a byla zásobována z blízké studny. 1909 - ze Sokolské ulice přemístěna z neznámých důvodů na nádvoří školy Na hradě 5. 2005 - znovuobjevení kašny na dvoře ZŠ Na hradě, zrekonstruována (1,85 miliónu Kč) a umístěna na dnešní místo opět před kostel Neposkvrněného početí Panny Marie u dominikánského kláštera. Od 7. listopadu 2005 již funkční. autor: sochař Filip Sattler. kašna je napájena z nedaleké gotické studny a je nasvícena po celý rok

 

Merkurova kašna C)

pískovcová socha. Římský bůh Merkur (Hermés podle řecké mytologie) drží v ruce kaduceus (hůl se dvěma hady). Na hlavě má okřídlenou helmu. Na nohou má okřídlené sandály, které mu rozvazuje andílek. rok dokončení: 1727 umístění: mezi obchodním domem Prior a hotelem Národní dům (ulice 8. května a 28.října) autoři: Filip Sattler a Václav Render ve spolupráci se zednickým mistrem Johannem Jacobem Kniebandelem

 

Saturnova kašna C)

původní kašna byla zdobena sochou svatého Floriána

kolem roku 1740 byla původní socha nahrazena sochou římského boha času - Saturna s kosou v levé ruce doplněném starozákonními postavami Samsonem a Gideonem

roku 1784 císař Josef II. rozpustil klášter a socha byla zničena. Dodnes je kašna bez sochy.

umístění: na nádvoří Kláštera Hradisko.

autor: Josef Anton Winterhalder

 

Kašna Hygie C)

motiv: podle nejpůvodnější sochy chlapce s delfínem zničené u jedné z městských bran

umístění: západní zeď radnice

popis: dnes socha Hygie, (původní kašna dokončená roku 1898 zobrazovala chlapce s delfínem a existovala do května 1945)

úplné obnovení po roce 1945

autoři: Camillo Sitte (návrh) a Karel Lenhart (socha)

 

Theimerova kašna C)

Nachází se na Kollárově náměstí. Postavit ji nechalo v letech 1968-1969 Generální ředitelství Sigma před svým tehdejším sídlem. Za spolupráce architekta Tomáše Černouška ji podle návrhu sochaře Ivana Theimera vytvořil sochař Josef Stárek. V letech 1996-1997 proběhla její rekonstrukce.

 

Kašna Haná C)

Nachází se na Tererově náměstí z 60. let 20. století se sochou Hané od sochaře Václava Frýdeckého. V roce 1996 prošla rekonstrukcí.

 

Kašna C)

před dětskou klinikou Fakultní nemocnice se sochou Matky s dítětem

 

Kašna s Tučňákem C)

za Restauračním pavilónem ve Smetanových sadech (dnes nefunkční a poškozená)

 

Keramická kašna C)

v pasáži Edelmannova paláce pochází nejspíše z 80. let 20. století, zprovozněna teprve v roce 1996

 

Hrající fontána C)

postavená v roce 2000 v rámci rekonstrukce přednádražního prostoru

 

Ariónova kašna C)

Měla být poslední barokní kašnou vybudovanou po třicetileté válce. Pokusy o vybudování takové kašny se objevily opět v 19. století. Až v roce 1995 byla zahrnuta do programu rekonstrukce náměstí. Opoždění způsobily r. 1997 povodně. Želva s plastikou na hřbetě, plastika básníka Arióna a bájného delfína, samostatně stojící želva.

rok dokončení: září 2002

umístění: na Horním náměstí

autor: olomoucký rodák, architekt a sochař Ivan Theimer

dodavatel stavby: firma Horstav Olomouc

výroba jednotlivých skulptur: italské Studio di Archittetura v Lucce a Pietrasante

roku 2005 získala Ariónova kašna ocenění v I. ročníku soutěže o „Vodohospodářskou stavbu roku“

roku 2005 bylo oficiálně povoleno (hygienickými institucemi) koupání v této kašně (v létě slouží jako brouzdaliště pro děti). Olomouc je tak jediné město v České republice s oficiálním koupalištěm přímo na náměstí.

 

Světelná fontána C)

moderní světelná fontána ze sloupů různých barev. rok dokončení: slavnostní zprovoznění 16. listopadu 2005. umístění: uprostřed kruhového objezdu v přednádražním prostoru.

 

Pramen živé vody sv. Jana Sarkandrapopis C)

bronzová fontána je vysoká 6,2 m. Voda je přiváděna ze studny ze sklepení Sarkandrovy kaple. rok ukončení: instalováno v dubnu 2007; 6. května 2007 byla fontána slavnostně odhalena a posvěcena. umístění: před Sarkandrovou kaplí autor: akademický sochař Otmar Oliva

 

Pamětní deska bitvy u Bachmače C)

na třídě 1. máje

 

Erb C)

Maxmilián Josef Sommerau-Beckh –na budově „staré univerzity“

 

Pamětní deska János Bolyai C)

na třídě 1. máje

 

Erb C)

František z Ditrichštejna – erb v ulici Wurmova č. 6

 

Pamětní deska Edgar G. Ulmer C)

na tehdejší Resselgasse 1, dnes je to ulice Resslova

 

Pamětní deska C)

etnograf a archeolog prof. Jan Havelka (1839-1886) –na Blažejském náměstí

 

Pamětní deska C)

Gilbert du Motier, markýz de La Fayette –na náměstí Republiky

 

Reliéf C)

Leoš Janáček –na třídě Svobody

 

Reliéf C)

Alois Jirásek –na třídě Svobody

 

Pomník Tomáše Garrigua Masaryka C)

socha před budovou Pedagogické fakulty na Žižkově náměstí podle návrhu Vincence Makovského a Jaroslava Fragnera byl vybudován v letech 1937-1948, pak byl odstraněn v roce 1953 a rekonstruován v letech 1990-1993

 

Pamětní deska C)

Gregor Johann Mendel –na budově Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého

 

Erb C)

Karel II. z Lichtenštejna –v ulici Wurmova č. 13 , dva erby na portálech budovy olomouckého arcibiskupství (ulice Wurmova), erb na portálu v ulici Křížkovského 3.

 

Kartuš C)

Matyáš Korvín – renesanční idealizované zobrazení, na domě ve Štítného ulici

 

Pamětní deska C)

Jan Evangelista Kosina –na Křížkovského ulici (obrázek) a busta v budově v Kosinově ulici

 

Pamětní deska C)

Pavel Křížkovský –na Křížkovského ulici

 

Pamětní deska C)

Karel Kryl –na třídě 1. máje

 

Busta Marie Kudeříková C)

v Kateřinské ulici

 

Reliéf Hana Kvapilová C)

na třídě Svobody

 

Pamětní deska C)

Leopold Mozart a Wolfgang Amadeus Mozart –na Dolním náměstí

 

Pamětní deska C)

Wolfgang Amadeus Mozart –na Václavském náměstí

 

Socha Boženy Němcové C)

V Čechových sadech

 

Pamětní deska C)

Josef Nešvera –na Komenského ulici

 

Pamětní deska C)

Jan Ošťádal –na Sokolské ulici

 

Reliéf C)

Josef Petřek (1881-1943) –v Pavlovické ulici, Olomouc-Pavlovičky

 

Socha Františka Polívky C)

ve Smetanových sadech

 

Pamětní deska Jana Radeckého z Radče C)

na Edelmannově paláci umístěná sem roku 1892

 

[Pomník] C)

baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804-1880) – nezvěstný ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu

 

Památník Bedřicha Smetany C)

ve Smetanových sadech

 

Pomník C)

Tomáš Štítný ze Štítného (fiktivní podoba) –na Mozartově ulici

 

Busta Miroslava Tyrše C)

u TJ Lokomotiva

 

Reliéf Eduarda Vojana C)

na třídě Svobody

 

Pamětní deska C)

archeolog a speleolog Jindřich Wankel –na Blažejském náměstí

 

Pamětní deska C)

Ignát Wurm –na třídě 1. máje

 

Pamětní deska C)

dr. Eduard Konrad Zirm –na budově oční kliniky

 

Pusta JUDr. Jan Žáček C)

na Národním domě v ulici 8. května

 

Pamětní deska Bedřich Václavek C)

na budově vědecké knihovny

 

Erb C)

na Křížkovského ulici

 

Erb C)

na Mariánské ulici

 

Erb C)

na rohu Opletalovy a Pekařské ul.

 

Pomníky obětem válek C)

…

 

Pamětní deska obětem 1939-45  D)

na náměstí Republiky na budově ÚVS,  Nápis :  NA VĚČNOU UPOMÍNKU BOHATÝRŮ-PŘÍSLUŠNÍKŮ BÝV. HANÁCKÉHO PLUKU 6 UMUČENÝCH V LETECH 1939-1945.

 NPOR. KLEIN A. +30.8.1940, BRIG. GEN. ČÁPEK K. +30.9.1941, MJR. FOUKAL R. +7.5.1942, PPLK. HALAMA J. +14.10.1942, PLK. ŠIMEK M. +5.3.1943, PTM. VÁŇA F. +3.5.1943, DIV. GEN. KRAVÁK F. +24.5.1943, RTM LUŽNÝ M. +27.3.1942, BRIG. GEN. MAXA J. +9.4.1943, PLK. WEINSTEIN S. +29.6.1943, RTM. BOŽEK T. +18.8.1943, MJR. SKOKÁNEK J. +22.1.1944, BRIG. GEN. HAJDA Č. +5.2.1944, MJR. KROBOT K. +13.4.1945, PPLK. KOKOJAN H. +3.5.1945, PLK. WEINSTEIN V. +25.2.1946, ŠKPT.HAAS K. +3.5.1943, PLK. ZUCKERKANDEL E. +17.10.1944.

 

Pomník obětem 1939-45 D)

na třídě Svobody vedle soudu,  Nápis :  NA VĚČNOU PAMĚŤ UMUČENÝM HRDINŮM VĚZEŇSKÉ STRÁŽE

 Marek Alois vrchní dozorce vězňů *23.8.1884 + 11.5.1941,  Glaudr Josef dozorce vězňů *15.9.1901 + 20.6.1941,  Mičkal Vojtěch vrchní dozorce vězňů *23.4.1891 +29.9.1941

 

Pomník obětem osvobození D)

na Masarykově třídě u mostu přes řeku Moravu,  Nápis :  Přibyl Jar., Lisoněk Ant., Mandrholc Stan., Štula Frant., Vavrdová Vikt.

 PAMÁTCE PADLÝM PŘI OSVOBOZOVÁNÍ OLOMOUCE /  S.P.B. OLOMOUC

 

Pamětní deska obětem 1939-45 D)

budova ČD na Třídě Svobody,  Nápis :  ZA OSVOBOZENÍ VLASTI POLOŽILI ŽIVOT ZA OKUPACE 1939-1945 A V KVĚTNOVÉM ODBOJI 1945 ŽELEZNIČNÍ ZAMĚSTNANCI.  Beňa Karel, Dostál Alois, Hildebrand František, Janeček františek, Kříž Zdeněk, Mrázková Antonie, Paňák Rudolf, Pokorný Mikuláš, Ryšavý Vojtěch, Špičák Jan, Tůma Antonín, Urbančík Arnošt, Bernatík Jaroslav, Böhm Antonín, Faltýnek František, Chromec Richard, Košťanský Bedřich, Látal Antonín, Pacula Bedřich, Raus Bohumil, Šmíd Jaroslav, Tureček Hynek, Ulman Jan, Žilka Adolf / ČEST JEJICH PAMÁTCE

 

Pomník a válečné hroby vojáků Rudé armády D)

Havlíčkova ulici   Nápis :   VĚČNÁ SLÁVA HRDINŮM /  Prsť ze stalingradského bojiště věnována družebním městem Volžskij /  1943 1971

Nápisy na deskách před pomníkem : ЗДЕСЬ ПОХОРОНЕН КРАСНОАРМЕЕЦ / ВАКАРОВ ИОСИФ ИОСИФОВИЧ /  РОЖДЕНИЯ 1915 ГОДА с. ИЗА /  ПОГИБШИЙ В БОЯХ С НЕМЕЦКИМИ ЗАХВАТЧИКАМИ ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ г ОЛОМОУЦ 8.v.1945 / ЗДЕСЬ ПОХОРОНЕН КРАСНОАРМЕЕЦ / НАУМЕНКО АНДРЕЙ /  РОЖДЕНИЯ 1907 ГОДА /  УРОЖЕНЕЦ ДНЕПРОПЕРОВСКОЙ ОБЛ. / ПОГИБШИЙ В БОЯХ С НЕМЕЦКИМИ ЗАХВАТЧИКАМИ ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ г ОЛОМОУЦ 8.v.1945 / ЗДЕСЬ ПОХОРОНЕН КРАСНОАРМЕЕЦ / ХИЛЬЧЕВСКИЙ В.И. / РОЖДЕНИЯ 1923 ГОДА /  УРОЖЕНЕЦ КИЕВСКОЙ ОБЛ. / ПОГИБШИЙ В БОЯХ С НЕМЕЦКИМИ ЗАХВАТЧИКАМИ ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ г ОЛОМОУЦ 8.v.1945 / ЗДЕСЬ ПОХОРОНЕН КРАСНОАРМЕЕЦ / МОРОЗ ИВАН ФЕДОРЕВИЧ /  РОЖДЕНИЯ 1925 ГОДА /  УРОЖЕНЕЦ ТЕЧЕСКОГО ОКРУГА С.РЕМНУТ /  ПОГИБШИЙ В БОЯХ С НЕМЕЦКИМИ ЗАХВАТЧИКАМИ ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ г ОЛОМОУЦ 8.v.1945 /

 celkem 4 válečné hroby ( mají stejné desky)

 

 

Pomník Rudé armádě D)

NA VĚČNOU PAMĚT SLAVNÉ RUDÉ ARMÁDĚ, KTERÁ PO VELKÝCH BOJÍCH VSTOUPILA TUDY DO

 OLOMOUCE DNE 5. KVĚTNA 1945

 

Pamětní deska deportovaným D)

Na nucené práce. nádraží ČD, na 1. nástupišti.  Nápis :  NA PAMĚŤ / deportovaných na nucené práce v letech 1939-1944 za II.světové války. /  1945-1995 Svaz nuceně nasazených Okr. org. Olomouc

 

Pamětní deska obětem 1939-45 D)

budova Okresního ředitelství Policie ČR.  Nápis :  VÍTĚZNÝ ODBOJ NÁRODA PROTI NĚMECKÝM UCHVATITELŮM VYKOUPILI MUČEDNICKOU SMRTÍ TITO NAŠI SPOLUPRACOVNÍCI.  Rudolf Čapák, Ludvík Frank, Josef Gerecký, Oldřich Graca, Jan Hřebačka, Bohumil Kabátek, Bohumil Klumpner, Stanislav Kotásek, František Kozubek, Ladislav Kryl, František Kudla, František Mikulka, Jindřich Motlach, Teodor Navrátil, Jan Palásek, František Peša, Josef Pomp, Jindřich Procházka, Jaroslav Přibyl, Jindřich Půlpán, Josef Sekanina, Jiří Ševčík, Vladimír Škurka, Rudolf Uher, Eduard Ullman, Josef Zemánek. ČEST JIM A VĚRNOST MYŠLENCE ZA NÍŽ SE OBĚTOVALI

 

Pamětní deska D)

Jasefu Brixovi. Hanáckého pluku,  Nápis:  ZDE ŽIL VÁLEČNÝ PILOT PLK. JOSEF BRYKS, /  PŘÍSLUŠNÍK RAF, VĚZNĚNÝ NACISTY I KOMUNISTY. /  ZEMŘEL VE VĚKU 41 ROKŮ V URANOVÝCH DOLECH V JÁCHYMOVĚ V ROCE 1957. /  KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ

 

Pamětní deska na synagogu 1939-45 D)

Palachovo náměstí,  Nápis :

 NA TOMTO NÁMĚSTÍ STÁVALA SYNAGOGA, KTERÁ BYLA MÍSTNÍMI NACISTY V PRVNÍ DEN OKUPACE 15.BŘEZNA 1939 DO ZÁKLADŮ VYPÁLENA /  NACISTICKÉ GENOCIDĚ PADLO ZA OBĚŤ 2292 PŘÍSLUŠNÍKŮ ZDEJŠÍ NÁBOŽENSKÉ OBCE

ŽIDOVSKÁ NÁBOŽENSKÁ OBEC OLOMOUC – 1990

 

Sochy čtyř Herkulů C)

Bezručovy sady, pp. 98/4, pravý břeh Mlýnského potoka

 

 

Mauzoleum jugoslávských vojínů C)

Mauzoleum bylo postaveno nákladem Československo-jihoslovanské ligy pro uložení ostatků 1188 jugoslávských vojáků, kteří zemřeli v olomouckých vojenských nemocnicích během první světové války. Další památníky byly postaveny také v Jindřichovicích, v Praze a v Trenčíně. Památník byl slavnostně vysvěcen 11. července 1926. Dnes je v špatném stavu. V minulosti (1990, 1998) byl několikrát zpracováván projekt jeho obnovy, avšak bez výsledku. Potíže jsou způsobeny i nejasnostmi ohledně vlastníka – tím totiž byla až do svého rozpadu Jugoslávská federace. Jedná se o 11 metrů vysokou kapli s kopulí a představenými třemi řadami dórských sloupů na uměle navezeném pahorku. V něm se nachází kostnice o rozměrech 14 × 7 metrů s ostatky jugoslávských vojáků. Ostatky jsou uloženy v malých dřevěných rakvích a jsou přístupné (dnes zazděným) portálem s pískovcovým reliéfem truchlící ženy a se znaky Jugoslávie a Československa. Sochařskou výzdobu vytvořil Julius Pelikán. Kaple je přístupná dvojramenným schodištěm, uvnitř se nacházejí značně poškozené, částečně zamalované fresky světců v byzantském stylu. Na průčelí stavby je reliéfní nápis v češtině a srbochorvatštině „VĚRNOST ZA VĚRNOST – LJUBAV ZA LJUBAV“. Srbochorvatský text znamená v překladu lásku za lásku Budova s portikem Bezručovy sady, st. 1089, nad pravým břehem Mlýnského potoka

 

Přemyslovský palác C)

Zdíkův palác tvoří jádro Olomouckého hradu. Přímo sousedí s katedrálou sv. Václava na jihu, na západě s kostelem sv. Anny a kaplí sv. Barbory v románské obytné věži. Celý palác je součástí prohlídkového okruhu Arcidiecézního muzea. Zbytky románského paláce se sdruženými okny. Gotická křížová chodba s cyklem nástěnných maleb. Rajský dvůr se studnou (nadzemní část studny byla postavena v roce 1871 podle návrhu Josefa Erwina von Lipperta) Gotická kaple sv. Jana Křtitele s freskami Zdíkův objekt z konce 30. let 12. století doplnil již dříve založený (před r. 1107) kostel sv. Václava, r. 1141 přeměněný na novou katedrálu, o obytnou část, spolu s kostelem tvořící celek budov, jemuž se v Německu říká Münster (latinsky monasterium či ecclesia in domo). Šlo o obydlí biskupa a dvanáctičlenné kapituly, která se podle cizích vzorů, hlavně podle regulované kapituly při katedrále Božího hrobu, jejímž byl biskup Zdík po dobu svého pobytu v Jerusalémě r. 1137/38 sám členem, řídila zásadami společného života, tzv. vita communis, záležejícími ve společném stravování (refektáři), ubytování (dormitáři) a modlení (chóru). V přízemí mezi kostelem a tím, čemu říkáme ne zcela přesně palác, ležel úzký obdélníkový ambit, tzv. křížová chodba, který krom komunikace sloužil kanovníkům k procesím za křížem, odtud název. Z jeho východního ramene vedl vchod do kapitulní síně na místě dnešní dolní sakristie, dodnes dochovaný. V přízemí byly další prostory, nejspíš hospodářského rázu, osvětlené dodnes zachovanými štěrbinovými okny. V severním nároží patra byla komnata s krbem v rohu a dvěma dvojitými okny, uzavíratelnými pomocí okenic. Nejspíš sloužila biskupovi. Z komnaty na jih vedla chodba, otevřená do prostranství před průčelím katedrály, na jejímž konci byl vstup do severní věže, buď do pokladnice, nebo do soukromé biskupovy kaple, ležící mezi věžemi katedrály. Od komnaty k východu se táhl velký sál, sloužící asi i biskupovi i kapitule se třemi trojitými a jedním dvojitým oknem. Objekt byl přístupný zvenčí po jednoramenném venkovním schodišti, ostění přesně nad sebou ležících vchodů jsou dochována jak v přízemí tak i v poschodí. V patře východního příčného křídla v místech dnešní horní sakristie byl zřejmě kapitulní dormitář, z něhož sestupovalo schodiště přímo do choru kostela, v němž konali členové kapituly společné modlitby od časných ranních hodin až do noci. Z komplexu se zachovaly krom už jmenovaných článků především severní a západní stěna s proslulými románskými okny s bohatou palmetovou výzdobou, naznačující císařskou inspiraci biskupovu. Celý objekt připomíná císařské falce. Cizí mistři, které si biskup přivedl, pocházeli možná z Porýní, v současnosti se však vědci přiklánějí k jejich italskému původu Objekt sloužil svému účelu až do přelomu 12. a 13. století, kdy kapitula ustoupila od společného života a každý její člen si zřídil vlastní obydlí, tzv. rezidenci, a biskup si postavil vlastní palác, ležící někde za kostelem a viditelný z náměstí jen z poloviny. Ve starém paláci se usídlila katedrální škola, jejíž žáci v nestřežených chvílích vyrývali svými pisátky jednotlivá písmena, texty a kresby do kamenných parapetů, sloupků a ostění kdysi parádních oken. V polovině 14. století byl na místě románské obdélníkové křížové chodby postaven čtvercový gotický ambit s rajským dvorem a studnou. Na stěnách ambitu se nachází cyklus pozdně gotických nástěnných maleb. Některé z nich (Klanění tří králů) jsou považovány za dílo Ulricha Apta z Augsburgu, žáka Albrechta Dürera. V letech 1435-1441 byla k severní zdi paláce přistavěna kaple sv. Jana Křtitele, původně sloužící jako kapitulní knihovna. Dodnes se v ní dochoval oltář sv. Prokopa, dva náhrobní kameny z první poloviny 16. století a nástěnné malby tzv. Olomouckého nebe s českými a olomouckými patrony. V rámci expozice Arcidiecézního muzea je v kapli uložen mimo jiné originál sousoší Olivetské hory původem z kostela svatého Mořice. Památka byla znovuobjevena v roce 1866 a už od 19. století se uvažovalo o jejím zpřístupnění. Po 2. světové válce pak byla provedena rekonstrukce a prezentace. Jako veřejnosti přístupný a instalovaný objekt byla pod jménem Přemyslovský palác otevřena v roce 1988. V roce 2006 byla včleněna jako Zdíkův palác do Arcidiecézního muzea v Olomouci. Václavské náměstí, parc. St. 150/2, st. 151, st. 152

 

 

Zbytky románských hradeb – Skalnatý vrch C)

na svahu severovýchodního obvodu dómského návrší, pp. 87/2

 

 

Městské hradby C)

hradební zdi od Blažejských schodů po Kosinovu, Komenského až Pekární, Koželužská. 11. století: nový Olomoucký hrad s opevněním

1239–1246: spojování kupeckých osad ve město, postupně opevněné kamennými hradbami

přelom 13. a 14. století: celistvé raně gotické opevnění města

po roce 1526: rozšíření hradeb, do městského obvodu pojato území Bělidel na severní straně města (dnešní Sokolská ulice)

1642–1650: okupace města Švédskými vojsky, která provedla rozsáhlé opravy hradeb a novou výstavbu, především na severní straně města. Pro lepší obranu města byla vypálena veškerá předměstí za hradbami. V té době byly funkční pouze čtyři městské brány: Hradská, Blažejská, Střední a Rohelská.

1655: Olomouc prohlášena pevností císařem Ferdinandem III. Na Moravě měla tento status ještě města Brno, Jihlava, Uherské Hradiště a hrad Helfštýn. Prvním pevnostním velitelem byl jmenován Locatello de Locatelli, jenž dohlížel nad výstavbou pevnosti.

1658: maršál Louis Raduit de Souches navrhl plán zesílení stávajícího opevnění a jeho doplnění pětiúhelníkovými bastiony

1699: nový návrh pevnostního systému podle Vaubanova systému

1717: fortifikační projekt navazující na plán z roku 1699, navrhoval úplnou soustavu bastionů kolem celého města. Jeho autorem byl Louis de Rochetz

1742–1757: z rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1742 vybudována úplná bastionovápevnost dle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine. Olomouc se stává velmi moderní bastionovou polygonní pevností s množstvím redut a předsunutých pevnůstek, je postavena korunní hradba. Opevněno je též Klášterní hradisko. Opevnění je vystavěno dle francouzské školy. Po ztrátě Slezska se Olomouc stává strategickou pohraniční pevností.

1758: neúspěšné pětitýdenní pruské obléhání Olomouce

po roce 1758: výstavba fortů kolem celého města (věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města, viz Fortová pevnost Olomouc

za napoleonských válek byl v pevnosti vězněn generál Lafayette a ubytován zde byl maršál Suvorov.

1850: napětí mezi Rakouskem a Pruskem, do Olomouce povolán maršál Radecký

1850–1866: císař František Josef I. několikrát navštěvuje pevnost a přilehlé nově stavěné pevnůstky na západní straně města, setkává se zde s carem Mikulášem I.

1866: předpokládané dobývání olomoucké pevnosti při prusko-rakouské válce se neuskutečnilo a pevnost tak ztratila svůj strategický význam

1870–1876: výstavba poslední pevnůstky v Radíkově.

1886: zrušení pevnosti. V listopadu 1886 došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886(!), kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží. Na jejím místě vznikl soubor nájemních domů.

 

[Hradská brána] C)

Také Opavská, Kopecká brána, zbořena roku 1876. Dělila se na vnitřní a vnější, vzdálené od sebe několik metrů a spojené padacím mostem. Vnitřní brána měla vlastní strážní domek a také v ní byly umístěny lavice k tělesným trestům (Schwitzbänke). Roku 1678 byla obnovena z odkazu generála Felixe Scherovského. Vnější brána měla podobu barbakánu.

 

[Židovská brána] c)

mezi budovami Jezuitského konviktu v Univerzitní ulici je zachována dodnes ještě s otvory pro uchycení padacího mostu

 

Michalský výpad C)

hranolová čtyřboká věž se schodištěm z roku 1756. Podle V. Richtera by mohla pocházet už ze 13. století.

 

Katovská branka C)

hranolová čtyřboká věž, dnes nezastřešená, schodiště zřízeno roku 1943

 

[Blažejská brána] C)

v ústí Blažejského náměstí do Bezručových sadů, jedna z nejstarších bran, uzavřena Švédy roku 1645, po otevření Kateřinské brány sloužila jako prachárna, zbořena postupně 1826–1904

 

[Kateřinská brána] C)

v ústí Kateřinské ulice, zřízena roku 1699 ve staré hradební zdi, díky své výhodnější poloze nahradila Blažejskou bránu, zbořena 1878

 

Bašta C)

st. 6/1, Studentská ul. proti krajskému soudu (parcela přísluší k domu Sokolská 579/15, bašta je v úrovni domu Sokolská 584/11)

 

Bašta C)

pp. 79/29, parcela se nachází podél Studentské ulice proti krajskému soudu

 

Bašta C)

st. 18, za domem Sokolská 569/31, směrem do zahrady poblíž tramvajové vozovny

 

Bašta C)

pp. 51, v zástavbě za domy Sokolská 528/6 a 529/8

 

Bašta C)

pp. 25, za arcibiskupským palácem Wurmova 562/9, směrem ke Kosinově ulici a nábřeží Přemyslovců

 

Bašta C)

pp. 29/1, u Bezručových sadů, za domem Křížkovského 513/12, směrem k tenisovému centru

 

Bašta C)

pp. 32, u Bezručových sadů, za domem Křížkovského 505/6

 

Bašta C)

pp. 64/1, jihovýchodně od domu Hrnčířská 124/6, směrem k Michalskému stromořadí

 

Bašta C)

pp. 116/77, st. 1265, schodiště pod vilou Primavesi, otevřená a krytá část

 

Passingerův mlýn C)

st. 762 Mlýnská 938/4, mezi ulicemi Mlýnská a třída Svobody,

 

Předbranní C)

Terezské brány pp. 105/2 (pp. 105/2 jsou prakticky celé Smetanovy sady)

 

Litovelská branka C)

pp. 75/1 (pp. 75/1 jsou téměř celé Čechovy sady)

 

[Litovelská brána] C)

Litovelská brána na dnešním náměstí Hrdinů, v letech 1644 až 1645 zcela zničena, následně znovu zbudována. Zbořena roku 1882, její část byla přenesena ke vchodu do Čechových sadů

 

[Čistící branka] C)

tzv. Putzentürl-pförtl (někdy také Butzen-Thürl) – branka k čištění stok v ústí Švédské uličky, zbořena

 

[Střední brána] C)

Střední brána v ústí Pavelčákovy ulice, v 18. století přejmenována na Vnitřní Terezskou, zbořena 1883

 

Terezská brána C)

Terezská brána, barokní cihlová stavba s kamenosochařskou výzdobou z 18. století na třídě Svobody je zachována dodnes, je kryta zeleným drnem st. 1298, Palachovo náměstí, třída Svobody

[Dolní brána] C)

Dolní brána v ústí Lafayettovy ulice, zbořena roku 1884. Ve 14. století označována také jaké jako brána Řeznická podle blízkých masných krámů

 

Okrouhlá věž C)

Okrouhlá románská věž s kaplí svaté Barbory

 

Obranná věž C)

Hranolová gotická obranná věž Olomouckého hradu, zachována, součást areálu Arcidiecézního muzea

 

Cikánská branka C)

Cikánská branka ve Špitálském bastionu používaná jako spojnice s Klášterem Hradisko, zachovaná

Špitálský bastion C)

Špitálský bastion v Parku pod Letním kinem, zachovaný, stavba započata za švédské okupace, dostavěn roku 1676

 

Brána Všech svatých C)

Brána Všech svatých, zachovaná dodnes v areálu Olomouckého hradu, viditelná z Letního kina

 

[Locateliho bastion] C)

Locatelliho bastion mezi ulicemi Dobrovského a Koželužskou, stavěn od roku 1656, později zbořen, jeho pětiúhelníkový tvar kopíruje bývalá vojenská pekárna

[Barbořina brána] C)

Barbořina brána (Warberturm) v Koželužské ulici, nově postavena 1661, ale existovala již dříve, dnes zbořena, ale zachovaly se fragmenty pozdněgotických hradeb

 

[Nová brána] C)

v dnešní Denisově ulici v ústí u kostela Panny Marie Sněžné spojovala město s Předhradím, doložená již roku 1388, zbořena 1787

 

[Vodní věž] C)

vedle Rohelské brány, zbořena 1905

 

[Rohelská brána] C)

Františkova brána na souběhu ulic Kačení a Vodární, roku 1834 přestavěna a přejmenována na Františkovu, zbořena 1884

 

Růžová branka C)

ve Slovenské ulici, částečně zachována v cihlovém opevnění

 

[Prašná věž] C)

v bloku mezi ulicemi 8. května a Sokolskou, zbořena

 

Tereziánská zbrojnice C)

na Biskupském náměstí, dnes knihovna Univerzity Palackého

Staroměstská kasárna C)

na Slovenské ulici z roku 1810

 

Hanácká kasárna C)

na třídě 1. Máje

 

Vodní Kasárna C)

a kasematy na třídě Svobody, st. 1117 adresa Mlýnská 952/2, mezi ulicemi Mlýnská a třída Svobody

Mořická kasárna C)

na místě dnešního Komenia, zbořena (částečně zachován zadní trakt)

 

[Vojenská zbrojnice] C)

na místě dnešní školy Na Hradě (v majetku Univerzity Palackého), zbořena

 

Vojenská pekárna C)

v bývalém Locatelliho bastionu, pětiúhelníková stavba, dnes sídlo Galerie Podkova

 

Radnice C)

Gotická budova radnice je z roku 1378. Má goticko-renesanční věž vysokou 75 m, gotické chodby, velký sál, kapli sv. Jeronýma, gotický arkýř kaple na jižní straně a kašnu Hygie na západní straně. Renesanční úpravy jsou ze 16. a 17. století: lodžie a portál, arkádový ochoz na zvýšené věži. Horní náměstí 583

1410–1411 – dostavěna dřevěná stavba radnice

1415 – zastaveny stavební práce, protože peníze šly na obranu města před husity

asi 1417 – radnice vyhořela

1420 – stavba kamenné budovy radnice podle tradice včetně orloje

40. léta 15. století – obnova přerušených prací, zastřešení věže

1443 – dokončení stavby

1474 – rozsáhlá přestavba radnice, postaveno 2. patro, velký gotický sál a místnost pro orloj

1488 – dokončena kaple sv. Jeronýma

1491 – žehnání (tzv. vysvěcení) kaple sv. Jeronýma

kolem 1500 – na jižní straně radnice umístěn pranýř

1519 – humanistická skladba Štěpána Taurina je první písemná zmínka o olomouckém orloji

1529 – přestavba radní síně, osazení východního portálu

1591 – kameník Hans Jost postavil manýristickou lodžii

1601–1607 – stavba ukončena zvýšením věže na dnešních 75 m a renesančním arkádovým ochozem na věži

1849 až asi 1899 – radnice sídlem krajského soudu

Barokní úpravy a rekonstrukce z let 1898–1904 byly odstraněny

Orloj byl poškozen událostmi 2. světové války a kompletně přebudován v letech 1947–1955 Karlem Svolinským.

90. léta 20. století – rekonstrukce střech, fasád, arkýře

 

         Orloj C)

         Na radnici z roku 1420, současná podoba orloje je od Karla Svolinského ve stylu SoRely. Výklenek s lomeným obloukem, v němž je orloj umístěn, dosahuje výšky téměř 14 metrů. Centrální ciferník orloje zobrazuje polohy planet na pozadí zvířetníku. Celý orloj je umístěn na pozadí mozaiky, která znázorňuje jízdu králů, dělníka a chemika. Po obvodu výklenku se nacházejí medailony s alegoriemi měsíců v roce. Kalendárium ve spodní části orloje znázorňuje dny významné pro komunistický režim, jako například narozeniny Stalina, Gottwalda a dalších pohlavárů.[1] Zvonkohra měla podle původního plánu hrát Internacionálu, ale nakonec byly zvoleny lidové písně Daleká, šeroká cesta přes Holomóc, Vrbe jož se zelenajó a Za Náměšťó na kopečko hádajó se o děvečko. Hraje je šestnáct zvonů, které odlila roku 1898 firma P. Hilzer. [2] Poledne oznamuje kokrháním mosazný kohout, načež v oknech orloje po sedm minut defilují figury kopáče, pekaře, úředníka, volejbalistky a dalších profesí.

Podle tradice byl orloj postaven mezi roky 1419–1422. Podle některých výzkumů byl však prostor radnice pro orloj upraven až v roce 1474, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1519. Pověst tvrdí, že tvůrce orloje byl oslepen, aby nemohl obdobné dílo vybudovat v jiném městě.[3] Historicky doloženi jsou hodinář Hans Pohl, který orloj opravil v sedmdesátých letech 16. století a Pavel Fabricius, tvůrce unikátní planisféry o průměru 146 cm.

Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek, např. sv. Václav, sv. Jiří na koni a s drakem, Tři králové na velbloudech. Později zde byl místo světců umístěn arcivévoda Rudolf Habsburský a kněz s monstrancí.

Nejstarší části dnešního astronomického stroje pocházejí z roku 1898, kdy byl orloj vybaven heliocentrickým ciferníkem. Orloj byl poškozen událostmi 2. světové války a kompletně přebudován v letech 1947–1955 Karlem Svolinským, rodákem ze Svatého Kopečku. Slavnostní uvedení do provozu se konalo 9. května 1955

 

 

 

Okresní soud s věznicí C)

Soud se nachází v novorenesančním justičním paláci s bezbariérovým přístupem na třídě Svobody. Komplex budov byl postaven na místě jednoho z jižních opevnění města podle plánu vídeňského architekta Alexandra Wielemanse a dokončen byl roku 1902 (do té doby jak krajský soud, tak okresní soud i státní zastupitelství sídlily v olomoucké radnici). V průčelí se nachází věž s hodinami a alegorickou sochou Spravedlnosti, u vchodu jsou dvě sochy lvů v nadživotní velikosti.[2] Zadní trakt tvoří věznice. Justiční palác je od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka. Třída Svobody 685/16, Švermova 685/2, 1161/2, třída Spojenců, Havlíčkova

 

 

Střední škola technická a obchodní C)

bývalé Slovanské gymnázium. Kosinova 872/4

 

 

Hanácká kasárna C)

1. máje 803/1, Hanáckého pluku, Koželužská, Pekární

  

 

Kasárna Kadetka C)

1. máje 821/3, Pekární, Mlčochova

  

 

Vysoká škola stavovská C)

Akademická 843/8, Křížkovského 843/5

  

 

Tereziánská zbrojnice – Přemyslova kasárna C)

Knihovna Univerzity Palackého. Bez novodobých přístaveb ve dvoře Biskupské náměstí 842/1, Wurmova, Křížkovského, Akademická

  

 

Žerotínský palác C)

Purkrabská 153/2

 

 

Bývalý Žerotínský palác C)

Purkrabská 154/4

 

 

Sladovna C)

Sokolská 579/15

 

Solnice C)

Sokolská 551/48, 551/50, Zámečnická

 

 

Staroměstská kasárna C)

Studentská 582, Na střelnici, U stadiónu

 

 

Bývalá sokolovna C)

se sálem ve dvoře (býv. sokolovna)Sokolská 586/7

  

 

Mořická kasárna C)

Zámečnická 550/3

 

 

Ditrichštejský palác C)

Opletalova 364/1, 8. května, Horní náměstí

   

 

Komenium C)

bývalá reálná, Komenium 8. května 501/29

 

 

Masné krámy C)

dvouramenné schodiště v průčelí Dolní náměstí 25/40

 

Moravské divadlo C)

pův. Oldřicha Stibora. Dům, pasáž na pp. 116/5třída Svobody 432/33, Horní náměstí 432/22

 

Salmův palác č.p.371 C)

Horní náměstí 371/1, Riegrova, 28. října

 

 

Edelmanův palác C)

je renesanční měšťanský dům čp. 367 palácovitého typu na Horním náměstí č. 5 v Olomouci, který si zde nechal postavit bohatý olomoucký měšťan a purkmistr Václav Edelmann z Brosdorfu. Stavba vznikla někdy po roce 1572, kdy Edelmann koupil dva staré domy, které nechal zbourat a na uvolněných parcelách začal s výstavbou nové rodové rezidence. Datum dokončení není známo, nejzazší možností je rok 1586, kdy za Václava Edelmanna ml. došlo k polepšení rodinného znaku: na portále domu je znak Edelmannů ještě před jeho polepšením., Vlivem pozdějších úprav se z původního interiéru domu zachovaly jen některé detaily, které dokládají slavnostní ráz přízemí i prvního patra. Jedná se např. o geometrizující renesanční patky v ústřední síni patra, které bylo původně otevřené dvoutraktovou lodžií do náměstí. Zachováno zůstalo celé kamenické průčelí, provedené podle nedávných zjištění Michalem Kromerem nebo jeho dílnou. Ve střední části domu, ve dvou patrech někdejších lodžií se nacházejí dvě řady kamenných reliéfů s křesťanskými ctnostmi, hrdinnými postavami a motivy ze Starého a Nového zákona. Reliéfy ve stylobatech zachycují (v pořadí zleva doprava, větší reliéfy zde označeny číslem): horní řada:Lukrécii vrážející si dýku do prsou, 1. Lota a a jeho dcery, 2. Narození Páně, blíže neurčeného římského vojína, 3. Krista a Samaritánku, 4. Adama a Evu v ráji, Júditu s mečem a s uťatou hlavou Holofernovou,  dolní řada:alegorii Naděje. 5. Oběť Abrahámovu. 6. Šalamounův soud. alegorii Lásky s dvěma dětmi. 7. Krista a kananejskou ženu. 8. Krista s Jajrem a krvácející ženou. alegorii Víry s křížem a kalichem. Tyto reliéfy se zřetelně inspirují a často přímo kopírují ilustrace Johanna Bocksbergra ml., které rozmnožil technikou dřevorytu Holanďan Jost Amman a které vyšly poprvé roku 1564 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dalším zdrojem inspirace byla šestidílná kompozice ze života Kristova, kterou podle kreseb Antonia Blocklandta vytvořil technikou mědirytu jiný Holanďan Philippus Galle. Co se týče kamenických prací dosud zůstává nevyjasněna otázka autorství. Dříve se za tvůrce plastik označoval Jiří Gialdi, sochař italského původu působící na Moravě. Dnes se spíše uvažuje o účasti více kameníků - sochařů severoněmeckého školení. Vzhledem k postupnému úpadku rodu Edelmannů v 16. století, byl Václav v pořadí již třetí okolnostmi donucen prodat palác roku 1600 Sigmundu Willenbergerovi. Během 17. století prošel dům rukama několika majitelů (např. hrabata ze Žampachu, hrabata z Proskova, hrabata z Appersdorfu), až byl konečně roku 1719 zakoupen městem, které dům nechalo několikrát přestavit. Od roku 1816 byl obydlím velitele olomoucké pevnosti. V letech 1829-1831 zde bydlel polní maršálek Jan Radecký z Radče. V letech 1869-1871 byla provedena historizující neorenesanční úprava. Naposledy byla v třicátých letech 20. století obnovena pasáž a v letech osmdesátých rekonstruován mázhaus. Horní náměstí 367/5, 8. května 367/36

 

Petrášův palác C)

stojí na parcelách dvou středověkých domů. Jeho původní gotické jádro bylo renesančně přestavěno ve 2. polovině 16. století. Barokní přestavba včetně úpravy průčelí proběhla v letech 1725-1734.

Se sousedním domem nalevo je spojen třemi řadami prampouchů nad sebou (většinou bývá jedna řada). Na vnitřním dvoře jsou dochované renesanční arkády. V letech 1746-1751 byl sídlem první učené společnosti v Habsburské monarchii - Societas incognitorum (v překladu: Sdružení neznámých). Horní náměstí 410/25, Švédská

 

Hauenschildův palác č.p.27 C)

U zlatého jelena, U černého orla , Nejstarší zmínka o domě je z roku 1569, kdy Martin a Anna Matušovi koupili dům se zařízením vinárny od Jana Weise, a v roce 1574 jej koupil Jaroslav Liber ze Štralenberka. Od roku 1586 náležel dům Šebestiánu Hauenschildovi z Fürstenfeldu (†1589), pak jeho vdově a synu, roku 1597 synu Matyášovi a od roku 1598 jeho bratranci Šimonovi. K renesanční přestavbě dochází v 90. letech 16. století za Hauenschildů. má dvoukřídlovou dispozici s třemi patry. Budova je postavená na rohu Dolního náměstí a ulice Lafayettovy, tou se táhne dlouhé uliční křídlo. Své dvorní křídlo má při hranici sousedního domu. Celý dům má půdorys lichoběžníku. Válcový arkýř s mytologickými výjevy umístěný na nároží budovy probíhá v 1. a 2. patře. Hlavní vjezdový portál je umístěn v průčelí. Arkýř nese reliéfní výzdobu ve dvou pásech, která ilustruje v 6 polích výjevy z Ovidiových Proměn (Aktaión a Diana; Pentheus a Bakchus; Prokné a Filoméla; Pýramos a Thisbé). Dolní náměstí 27/38

 

 

Obchodní dům ASO C)

28. října 460/9

 

 

Poliklinika C)

náměstí Národních Hrdinů 769/2, U hradeb 769/1, Sokolská, Legionářská

 

 

Měšťanský pivovar C)

st. 468/1: hospodářská budova a výrobny, st. 468/2: sladovna čp. 42 (chyba, viz poznámka), Lafayettova 41/12, 42/14, Uhelná

 

 

Městská tržnice C)

Kateřinská 665/14, Aksamitova

 

Dům č.p.323-4 C)

Horní náměstí 323/10, Ostružnická 323/4, st. 273

 

U zlatého beránka č.p.205 C)

Městský dům U zlatého psa, U černého psa, U zlatého beránka Horní náměstí 205/12

 

Dům č.p.204 C)

S arkádami na nádvoří, Horní náměstí 204/13

 

Dům č.p.203 C)

průchod budovy Školní 203/1, Horní náměstí

 

 

Dům U zlaté hvězdy C)

včetně dvorního křídla a arkád.Horní náměstí 202/15, Školní 202/2

 

 

Dům U zlatého prstenu C)

U bílého anděla. Budova čp. 13 s dvorním křídlem, budova čp. 1158Horní náměstí 13/18, 1158

 

Dům č.p.433 – rozhlas C)

Horní náměstí 433/21

   

 

Dům U zeleného stromu C)

U zlatého stromu Horní náměstí 409/26

 

 

Dům U zlatého jelena C)

včetně dvorního křídla Dolní náměstí 201/1, Horní náměstí

 

Dům č.p.200 C)

Dolní náměstí 200/2

 

 

Dům U bílé růže C)

včetně dvorních křídel Dolní náměstí 194/7

 

Dům U zeleného věnce C)

Dolní náměstí 193/8

  

 

Dům U zeleného stromu C)

Dolní náměstí 192/9

 

 

Dům U arcivévody Karla C)

Dolní náměstí 191/10

 

 

Dům U zlatého slunce C)

Dolní náměstí 189/12

 

 

Dům č.p.172 C)

Dolní náměstí 172/16

 

Dům č.p.171 C)

Dolní náměstí 171/17

 

Dům č.p.170 C)

Dolní náměstí 170/18

 

 

Dům U zeleného orla č.p.169 C)

Dolní náměstí 169/19, Kozí 1182/1

 

Dům č.p.167 C)

, levé dvorní křídlo, budova se zadním dvorním křídlem. Dolní náměstí 167/21

 

Dům č.p.166 C)

Dolní náměstí 166/22

 

Dům č.p.165 C)

bez novodobého zastřešení dvora Dolní náměstí 165/23, Kapucínská

 

Dům č.p.112 C)

Dolní náměstí 112/26

 

Dům U bílé labutě č.p.111 C)

Dolní náměstí 111/27

 

 

Dům č.p.56 C)

Dolní náměstí 56/32

 

 

Dům U bílého křížku č.p.55 C)

U sv. Trojice, U bílého křížku, dvorní křídla Dolní náměstí 55/33

 

Dům U zlatého kříže č.p.54 C)

U žlutého lva, včetně dvorních křídel, zadní dům Dolní náměstí 54/34, Šemberova 54/3

 

Dům č.p.53 C)

Dolní náměstí 53/35

 

Dům č.p.52 C)

Dolní náměstí 52/36

 

Dům č.p.26 C)

Dolní náměstí 26/39

 

Dům U zlatého jelena č.p.22 C)

U svatých Tří králů, U zlaté ryby, dvorní křídla Dolní náměstí 22/43

 

 

Dům U černého koně č.p.21 C)

Dolní náměstí 21/44

 

Dům č.p.20 C)

Dolní náměstí 20/46, Uhelná 1189/7

 

Dům U stříbrného rýče č.p. 19 C)

Dolní náměstí 19/47

 

Dům č.p.17 C)

Dolní náměstí 17/49

 

 

Dům č.p.102 C)

Blažejské náměstí 102/1

 

Dům č.p.101 C)

Blažejské náměstí 101/2

 

Dům č.p.98 C)

Blažejské náměstí 98/6

 

Dům č.p.106 C)

Havelkova 106/3

 

Dům č.p.105 C)

Havelkova 105/5

 

Dům č.p.104 C)

Havelkova 104/7

  

 

Dům č.p.108 C)

Kateřinská 108/3

 

 

Dům č.p.107C)

Kateřinská 107/5, Havelkova

 

 

Dům č.p.60 C)

Kateřinská 60/4

 

Špitál sv. Ondřeje C)

Kateřinská 62/8, Křivá

 

 

Dům č.p.67 C)

Šemberova 67/7

 

Dům č.p.49 C)

Lafayettova 49/5

 

Dům č.p.48 C)

Lafayettova 48/7

 

Dům č.p.45 C)

Lafayettova 45/13

 

Dům č.p.44 C)

Lafayettova 44/15

 

 

Dům č.p.28 C)

Lafayettova 28/4

 

 

Dům č.p.29 C)

Lafayettova 29/6

 

 

Dům č.p.30 C)

Lafayettova 30/8

 

Dům U červeného kohouta č.p.31 C)

Lafayettova 31/10, Uhelná

 

 

Dům č.p.6 C)

Pavelčákova 6/11

 

Dům č.p.441 C)

Pavelčákova 441/14

 

Dům č.p.1 C)

Pavelčákova 1/21, Mlýnská

 

Dům č.p.445 C)

Pavelčákova 445/22, Mlýnská

 

Dům č.p.423 C)

Švédská 423/1, Horní náměstí

  

 

Dům č.p.414 C)

Švédská 414/10

 

 

Dům č.p.405 C)

Riegrova 405/3

 

Dům č.p.404 C)

Riegrova 404/5

Měšťanský dům (Olomouc), č.p. 404.JPG 

 

Dům č.p.403 C)

Riegrova 403/7

 

Dům č.p.374 C)

Riegrova 374/8

 

 

Dům č.p.402 C)

Barvířská 402/1, (Riegrova 402/9)

 

Dům č.p.375 C)

Riegrova 375/10

 

 

Dům č.p.394 C)

Riegrova 394/17

 

 

Dům č.p.393 C)

Riegrova 393/19

 

 

Dům č.p.380 C)

Riegrova 380/20

 

 

Dům č.p.391 C)

Riegrova 391/23

 

Dům č.p.382 C)

Riegrova 382/24

 

 

Dům č.p.383 C)

Riegrova 383/26

 

 

Dům č.p.524 C)

U hradeb 524/1, 8. května

 

Dům č.p.461 C)

28. října 461/7

 

Dům č.p.459 C)

28. října 459/11

 

Dům č.p.457 C)

28. října 457/15, 8. května

 

 

Dům č.p.522 C)

8. května 522/5

  Měšťanský dům (Olomouc), č.p. 522.JPG 

 

Dům č.p.521 C)

8. května 521/7

 

 

Dům č.p.450 C)

8. května 450/8

 

Dům č.p.520 C)

8. května 520/9

 

Dům č.p.519 C)

8. května 519/11

 

Dům č.p.452 C)

8. května 452/12

 

 

Dům č.p.453 C)

8. května 453/14

 

 

Dům č.p.454 C)

8. května 454/16

 

 

Dům č.p.516 C)

8. května 516/17

 

 

Dům č.p.455 C)

8. května 455/18

 

 

Dům č.p.504 C)

8. května 504/25

 

Dům č.p.503 C)

8. května 503/27

 

 

Dům č.p.499 C)

8. května 499/33

 

 

Dům č.p.498 C)

8. května 498/35

 

Dům č.p.497 C)

8. května 497/37, Zámečnická 497/3a

 

 

Dům č.p.363 C)

Opletalova 363/2, Horní náměstí, Ostružnická

 

 

Dům č.p.475 C)

Opletalova 475/6

 

Dům č.p.508 C)

Slovenská 508/6

 

 

Dům č.p.132 C)

Hrnčířská 132/22

 

 

Dům č.p.117 C)

Kapucínská 117/6

 

 

Dům č.p.118 C)

Kapucínská 118/8

 

 

Dům č.p.120 C)

Kapucínská 120/12

  

 

Dům č.p.121 C)

Kapucínská 121/14

  

 

Dům č.p.149 C)

Purkrabská 149/5

 

 

Dům č.p.155 C)

Purkrabská 155/6

 

 

Dům č.p.156 C)

Purkrabská 156/8, Kozí

 

 

Dům č.p.158 C)

Purkrabská 158/10, Kozí

 

 

Dům U zlatého kříže č.p.188 C)

Panská 188/1, Dolní náměstí

 

Dům č.p.174 C)

Panská 174/2, Dolní náměstí

 

 

Dům č.p.186 C)

Panská 186/5

 

Dům č.p.177 C)

Panská 177/8

 

 

Dům č.p.184 C)

Panská 184/9

 

 

Dům č.p.183 C)

Panská 183/11, Školní

 

 

Dům č.p.179 C)

Školní 179/7

 

 

Dům č.p.152 C)

Žerotínovo náměstí 152/3, Panská, Purkrabská

 

 

Dům č.p.219 C)

Žerotínovo náměstí 219/4, Školní

  

 

Dům č.p.218 C)

Žerotínovo náměstí 218/5

   

 

Dům č.p.217 C)

Žerotínovo náměstí 217/6

  

 

Dům č.p.216 C)

Žerotínovo náměstí 216/7

  

 

Dům č.p.215 C)

Žerotínovo náměstí 215/8

   

 

Dům č.p.214 C)

Žerotínovo náměstí 214/9

 

 

Dům č.p. 213 C)

Žerotínovo náměstí 213/10

  

 

Dům č.p.212 C)

Žerotínovo náměstí 212/11

 

 

Dům č.p.211 C)

Žerotínovo náměstí 211/12, Michalská

  

 

Dům č.p.250 C)

Žerotínovo náměstí 250/13, Michalská

  

 

Dům č.p.249 C)

Žerotínovo náměstí 249/14

 

 

 

Vila Primavesi C)

je výjimečným příkladem spojení vídeňské a anglické secese, znatelný je též vliv pražského baroka. Postavili ji vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk pro olomouckou bankéřskou rodinu Primavesi. Na zajímavém pozemku na hradbách historického jádra města postavili v letech 1905–1906 členitou stavbu s vysokou mansardovou střechou. Interiér tvoří především centrální obytná hala s dřevěným schodištěm a krbem.

Až do roku 1918 mecenášská rodina Primavesi postupně doplňovala interiér i zahradu vily uměleckými díly nejvyšší kvality. Díky známosti s předním secesním malířem Gustavem Klimtem se zde ocitlo několik jeho děl (portrétoval i členy rodiny Primavesi).

Pro rodinu tvořil také původem prostějovský sochař Anton Hanak, jehož díla Dítě nad všedním dnem, Modlitba či Ponocný doplňovala působivý exteriér vily. Anton Hanak je také autorem návrhu rodinné hrobky Primavesi na olomouckém ústředním hřbitově.

V interiéru se dodnes zachovaly skvosty secesního uměleckého řemesla, většinou pocházející z dílen Wiener Werkstätte podle návrhu Antona Hanaka: jídelní stůl a židle, obložení stěn, lustr, kryty ústředního topení, krb, mozaiková fontána s plastikou, dřevěné schodiště se zabudovaným posezením, vitráže

1905–1906: stavba vily podle návrhu Franze von Krausse a Josefa Tölka. Stavebníkem je Heindrich Mrasek z Olomouce.

1916–1917: úpravy vily vedené architektem Josefem Hoffmannem

1918–1922: rodina Primavesi postupně opouští vilu i Moravu a přesidluje do Vídně

1926: vlastníkem vily se stává MUDr. František Koutný z Litovle a buduje v ní soukromé sanatorium.

1926–1927: radikální přestavba vily, změna koncepce 1. a 3. patra, odstranění některých uměleckých a řemeslných děl

1939: majitelem sanatoria se stává MUDr. Robert Pospíšil

1948–1989: vila znárodněna, přebudována na pobočku Okresního ústavu národního zdraví, dochází k postupné devastaci zbylého inventáře

80. léta 20. století: vila prohlášena kulturní památkou moderní architektury

1992: vila vrácena v restituci dědicům MUDr. Pospíšila. Plán na celkovou rekonstrukci krachuje, devastace se zrychluje

1997–2007: postupná rekonstrukce vily, navracení původního inventáře, rekonstrukce fasády

zahrada s ohradní zdí Univerzitní 224/7

 

Dům U zlatého beránka č.p.283 C)

Univerzitní 283/2, Denisova

 

 

Dům č.p.226 C)

Univerzitní 226/4

 

 

Dům č.p.228 C)

Univerzitní 228/8

 

 

Dům č.p.229 C)

Univerzitní 229/10

 

 

Dům č.p.230 C)

Univerzitní 230/12

 

 

Dům č.p.232 C)

Univerzitní 232/16

 

 

Dům č.p.233 C)

Univerzitní 233/18

 

 

Palác Podstatských z Prusínovic C)

Michalská 206/2, Ztracená

  

 

Dům U bílého klobouku C)

Michalská 252/3, Mahlerova

 

Dům č.p.241 C)

Mahlerova 241/13

   

 

Dům č.p. 240 C)

Mahlerova 240/15

 

 

Dům č.p.237 C)

Mahlerova 237/21

  Olomouc,_Mahlerova_21.jpg

 

Dům U zlaté štiky C)

Ztracená 253/4, Michalská, Mahlerova 253/1

 

 

Dům č.p.254 C)

Ztracená 254/6, Mahlerova

 

 

Dům č.p.255 C)

Ztracená 255/8, Mahlerova

 

 

Dům č.p.256 C)

Ztracená 256/10, Mahlerova

   

 

Dům č.p.257 C)

Ztracená 257/12, Mahlerova 1164/9

 

Dům č.p.362 C)

Ostružnická 362/3

  

 

Dům U zlaté koruny C)

U uherského krále Ostružnická 361/5

 

Dům č.p.356 C)

Ostružnická 356/15

 

 

Dům č.p.355 C)

Ostružnická 355/17

 

Dům č.p.333 C)

Ostružnická 333/22

 

 

Dům č.p.351 C)

Ostružnická 351/25

 

 

Dům č.p.342 C)

Ostružnická 342/40

 

 

Dům č.p.491 C)

Pekařská 491/9

 

 

Dům č.p.487 C)

Pekařská 487/17

 

 

Dům U Města Retzu C)

Pekařská 485/21

 

 

Dům č.p.484C)

Pekařská 484/23, Vodární 484/1

 

 

Moravskoslovenská banka C)

Denisova 273/10, Ztracená

   

 

Dům č.p.311 C)

Denisova 311/11

 

 

Dům č.p.310 C)

Denisova 310/13

   

 

Dům č.p.309 C)

Denisova 309/15

 

 

Dům č.p.308 C)

Denisova 308/17

 

 

Dům č.p.307 C)

Denisova 307/19

 

Dům č.p.305 C)

Denisova 305/23

 

 

Dům č.p.295 C)

Denisova 295/27, Kačení

  

 

Dům č.p.294 C)

Denisova 294/29

 

 

Jezuitská škola C)

Denisova 284/30, Univerzitní

  

 

Dům č.p.292 C)

Denisova 292/33

 Olomouc, Denisova 33.jpg 

 

Dům č.p.291 C)

dvorní křídlo s pavlačemi a schodišti.Denisova 291/35

  

 

Muzeum moderního umění C)

Společenský dům manželů Donathových, muzeum moderního umění, součást Muzea umění Olomouc, Denisova 824/47

 

 

Dům č.p.483 C)

Vodární 483/5

  

 

Dům č.p.298C)

Kačení 298/8

  

 

Vojenská pekárna – Podkova C)

vojenská stavba – vojenská účelová budova čp. 945, hradební val na pp. 87/8. Restaurace a galerie Podkova Koželužská 945/31

 

Okresní hejtmanství C)

dnes Knihovna města Olomouce náměstí Republiky 856/1, Mariánská, 1. máje

  

 

Kanovnický dům č.p.425 C)

st. 212: čtyřkřídlá budova kanovnického domu s vnitřním dvorem, pp. 34: terasa s dvouramenným schodištěm (parcela jiná KP: původně parkán) Křížkovského 425/2

 

Kanovnický dům č.p.502 C)

Křížkovského 502/4

 

Kanovnický dům č.p.505 C)

čtyřkřídlá budova kanovnického domu Křížkovského 505/6

  

 

Kanovnický dům č.p.513 C)

čtyřkřídlá budova kanovnického domu s vnitřním dvorem (v základech část městského opevnění Křížkovského 513/12

 

 

Kanovnický dům č.p.514 C)

dvoukřídlý kanovnický dům čp. 514, samostatné dvorní křídlo, vstupní brána, jednoramenné schodiště s terasou (v zadním traktu zachována část městského opevnění:Křížkovského 514/14

  

 

Dům č.p.854 C)

Mariánská 854/5

  

 

Kanovnický dům č.p.853 C)

Mariánská 853/7

 

Dům č.p.847 C)

Mariánská 847/8

 

 

Dům č.p.848 C)

Mariánská 848/10

 

 

Vikářský dům C)

Mariánská 849/12

   

 

Dům č.p.850 C)

Mariánská 850/14, Akademická

  

 

Kanovnický dům s kaplí C)

dvoukřídlý kanovnický dům, kaple, vše na st. 186Akademická 851/4, 851/4a, Mariánská 851/11, Biskupské náměstí

  

 

Dům č.p.614 C)

Wurmova 614/1, 1. máje

 

 

Kanovnický dům č.p.588 C)

Wurmova 588/5

  

 

Kanovnický dům č.p.577 C)

čtyřkřídlá budova kanovnického domu s arkádou ve vnitřním nádvoří (v základech část městského opevnění: jiná KP) schody na zahradu: původně parkán,Wurmova 577/7, Biskupské náměstí

 

 

Kanovnický dům č.p.537 C)

čtyřkřídlý dům palácové dispozice s vnitřním dvorem, st. 204, vstupní portály v zahradním průčelí, původně parkán, pp. 26, Wurmova 537/11

 

 

Kanovnický dům č.p.526 C)

čtyřkřídlá budova kanovnického domu s vnitřím dvorem (v základech část městského opevnění:Wurmova 526/13

 

 

Dům č.p.820  C)

arkáda s pavlačí 1. máje 820/5, Mlčochova

 

 

Dům č.p.818 C)

1. máje 818/9

  

 

Dům č.p.808 C)

1. máje 808/17

 

 

Dům č.p.807 C)

s bočním dvorním traktem, zadní trakt 1. máje 807/19

  

 

Dům č.p.827 C)

1. máje 827/8

  

 

Dům č.p.829 C)

dům s dvorními křídly, dvorní objekt 1. máje 829/10

 

 

Dům U Josefa C)

1. máje 830/12

 

Dům U zlatého lva C)

U žlutého lva trojkřídlý objekt 1. máje 833/18, Akademická

 

Dům č.p.835 C)

1. máje 835/22

 

 

Dům U černého koníka C)

1. máje 836/24

 

 

Dům č.p.837 C)

1. máje 837/26

 

 

Dům č.p.839 C)

1. máje 839/30

 

 

Dům č.p.589 C)

měšťanský dům čp. 589, st. 200 (úsek městského opevnění: jiná KP) (parcela st. 200 je rozdělena na díly st. 200/3 a 200/4, dům na parcele st. 200/3 stojí při ulici 1. máje mezi domy čo. 34 a 38) ohradní zeď: st. 1821, 1822/1, pp. 24/4, kaplička na st. 1822/1. Kaplička zřejmě má adresu 1. máje 1171/34 Wurmova 589/3, 1. máje (1171/34, 589/36)

 

 

Dům č.p.813 C)

Mlčochova 813/7

 

 

Dům č.p.812 C)

Václavské náměstí 812/2

  

 

Dům č.p.689 C)

třída Spojenců 689/3, Kollárovo náměstí

 

 

Dům E. Krickové C)

třída Spojenců 712/10, Čechovy sady

 

 

Vila Otto Zweiga C)

třída Spojenců 996/16, Čechovy sady

 

 

Vila JUDr. Eduarda Šrota C)

třída Spojenců 748/20, Čechovy sady

 

 

Dům č.p.621 C)

Palackého 621/1, třída Svobody, náměstí Národních hrdinů

 

 

Pöttingeum C)

Střední škola – Ústav pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga, ohradní zeď s branou Pöttingova 624/2, Palackého 624/10, Hynaisova

 

 

Sklad ASO C)

budova na st. 1018, u Hynaisovy ulice (k ní je přiřazena adresa Legionářská 739/7)

budova na st. 1267, nároží ulic Hynaisova a Legionářská, označená jako obchodní dům ASO

Legionářská 739/7, Hynaisova

 

 

Vila Eduarda Hamburgera C)

zahrada, oplocení, zídky. Postavená roku 1895 ve stylu německé renesance podle návrhu architekta Jakoba Gartnera pro Eduarda Hamburgera (1834–1901), úspěšného podnikatele ve sladovnictví a dlouholetého předsedu olomoucké židovské obce.Vídeňská 632/2, Havlíčkova, Smetanovy sady

 

Vila Wilhelma Briesse C)

zahrada, oplocení a zídky. Postavena v roce 1895–1896 ve stylu pozdní severské renesance podle návrhu architekta Jakoba Gartnera pro Wilhelma Briesse, podnikajícího v oboru sladovnictví a obchod s obilím, Vídeňská 633/4, Smetanovy sady vily čo. 2, 4, 6, 8 a 12, vybudované v letech 1895–1898 ve stylu pozdního historismu od gotiky přes renesanci až po rokoko podle návrhů architekta Jakoba Gartnera

 

Vila Hanse Passingera C)

zahrada, oplocení, zídky. Postavena v roce 1898 v neorokokovém stylu. Passingerově rodině patřil od roku 1875 Kamenný mlýn v Olomouci a od druhé poloviny 18. století mlýn ve Šternberku Vídeňská 640/12, Smetanovy sady

 

Lázeňský pavilon C)

čp. 603 (restaurace Fontána), st. 683/1 ve Smetanových sadech

 

Palmový skleník C)

Ve Smetanových sadech, st. 683/2, 683/4, 683/5 (neexistuje), jihovýchodně přilehlý k budově čp. 603

 

Hospodářský dvůr C)

Ve Smetanových sadech, s objekty, st. 683/3, st. 1269, skleníky, st. 1270, ve východní části dvora čp. 955

 

Minové chodby C)

minové chodby v Čechových a Smetanových sadech - pod pozemky dle zákresu Čechovy sady, Smetanovy sady

 

Pevnost Korunní C)

dělostřelecký sklad, 17. listopadu 939/7, st. 692, dělostřelecký sklad čp. 940 (bez čísla orientačního), st. 693, strážnice, st. 691, podán návrh na zrušení památkové ochrany, prachárna, st. 755, bastiony: pp. 95/13, 101/10, 101/11, 102/3, 102/12, 102/13, 128/1, 128/2, raveliny: pp. 103/4, 138/3, st. 1106 Bezručovy sady, vlevo od Mlýnského potoka

  

 

Restaurace Bristol C)

Komenského 913/29, 914/31

  

 

Dobytčí tržnice C)

Pasteurova, Jeremenkova, st. 844

 

Vila Eduarda Šrota C

třída Spojenců 20, Olomouc

 

Vila Otto Zweiga C

třída Spojenců 16, Olomouc

 

Vila Elly Krickové C

třída Spojenců 10, Olomouc

 

Vila Pauly a Hanse Briessových C

Na Vozovce 12, Olomouc

 

Vila Julia Pelikána C

Na Vozovce 21, Olomouc

 

Vila Františka a Ludmily Kousalíkových C

Na Vozovce 33, Olomouc

 

Vila Stanislava Nakládala C

Polívkova 35, Olomouc

 

Vila Antonína a Ludmily Hofmanových C

Resslova 20, Olomouc

 

Rodinný dům Willibalda Müllera C

Dvořákova 3, Olomouc

 

Vila Wilhelma Giebela C

Na Šibeníku 26, Olomouc

 

Vila Rudolfa Seidlera C

Václavkova 2, Olomouc

 

Vila Camilly a Josefa Krausových a Franze Bruckmanna C

Vídeňská 14, Olomouc

 

Vila na sile Barbory a Radima Králíkových C

 Polská 7, Olomouc

 

Vila Primavesi C

Univerzitní 7, Olomouc

 

Vila Vladimíra Müllera C

Černochova 6, Olomouc

 

Vila Roberta Schneidera C

Černochova 10, Olomouc

 

 

Smetanovy sady C)

…

 

Bezručovy sady C)

Park Bezručovy sady:, park, st. 1088 a 1384 bez staveb, st. 1089, pp. 98/4, 99/1, 99/15 až 99/21, 127, soubor čtyř soch Herkulů, pp. 98/4, zvonička, pp. 98/4, pavilon, pp. 98/4, mauzoleum, st. 1089

 

 

 

 

Zpět na

okres

Panství

 Politický okres Olomouc, s.o. Olomouc město

1961 Okres Olomouc

2003 Pověřený městský úřad

 

Olomouc – znak

Historie obce

Mladý paleolit (40 000–10 000 př. n. l.) – z této doby nalezeny kamenné nástroje na území města

Neolit – 6 000 př. n. l. – souvislé osídlení, nálezy kultury s lineární keramikou

1. století období markomanských válek (166-180) – objeveny zbytky římského tábora v lokalitě Olomouc-Neředín, nejsevernější doložený pobyt Římanů na území střední Evropy severně od Dunaje

6. století – příchod prvních Slovanů, vznik zemědělské osady (nejstarší trvale obydlené sídlo v České republice)[18]

konec 7. století – vznik opevněného slovanského hradiště (nejstarší v České republice) na předměstích Povel a Nové Sady (1,5 km jižně od současného historického centra)[18]

počátek 9. století – dobytí starého a postavení nového, velkomoravského, hradiště na Petrském návrší[18]

10. století – krátkodobý zánik a znovuobnovení olomouckého hradiště, příliv nových obyvatel (pravděpodobná souvislost se zánikemVelkomoravské říše) [18]

polovina 10. století – vláda Přemyslovce Boleslava I., Olomouc je jedním z vojensko-správních středisek Přemyslovců na trase transevropské obchodní magistrály Řezno–Praha–Libice–Olomouc–Krakov–Kyjev[18]

1019 – Morava připojena k přemyslovským Čechám, hlavním mocenským centrem je v té době Olomouc, kde sídlí knížetem Oldřichem dosazený Břetislav, budoucí český kníže

1021 – Břetislav unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože Jitku a žil s ní na olomouckém hradě. Historici v současnosti vedou diskuze, zda Břetislav sídlil ještě na starším hradišti na Petrském návrší, kde je dnes Arcibiskupský palác a Tereziánská zbrojnice, nebo už na Václavském návrší, kde stojí katedrála a kde byl olomoucký hrad v následujících staletích

1063 – v Olomouci bylo knížetem, později králem, Vratislavem II. ustaveno biskupství

kolem 1070 – založení nového kamenného olomouckého hradu

1077 - dorazila na Hradisko na pozvání olomouckého údělníka Oty I. Olomouckého a jeho manželky Eufémie benediktinská kolonie, aby zde vybudovala klášter „na počest Spasitele a svatého prvomučedníka Štěpána“. Už po několika měsících vysvětil 3. února 1078 olomoucký biskup Jan na místě klášterní oratoř. Stalo se tak za přítomnosti obou fundátorů, ale i českého knížete Vratislava II. a břevnovského opata Meinharda a sázavského opata.[zdroj?]

1201 – vymírá olomoucká větev Přemyslovců, Moravu od té doby spravuje markrabí

1239–48 – lokace královského města (Dolní a Horní nám.)

1306 – zavraždění krále Václava III. (vymření královské větve Přemyslovců)

1314 – král Jan jmenoval privilegiem Olomouc jako první město na Moravě

1422 – král Zikmund Lucemburský povolil městu razit vlastní mince, jedná se o nejstarší dochované mincovní privilegium na Moravě[19]

1566 – příchod jezuitů kvůli rekatolizaci, zakládání škol a gymnázia, jezuitské akademie

1573 – založena první univerzita na Moravě, [pozn. 1], po revoluci roku 1848 postupně likvidována, 1860–1946 zůstala pouze samostatnáTeologická fakulta)

1645–1650 okupace města švédskou armádou pod vedením L. Torstensona (třicetiletá válka)

1716–1754 – vybudován sloup Nejsvětější Trojice (r. 2000 vyhlášen památkou světového kulturního dědictví UNESCO), jedná se o největší seskupení soch v rámci jedné skulptury, stavba trvala 38 let a během této doby zemřelo několik umělců

1741–42 – okupace města pruskou armádou (války o rakouské dědictví)

1746 – založena Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis, první učená společnost na území ovládaném rakouskými Habsburky. Časopis společnosti Monatliche Auszüge byl prvním vědeckým časopisem na území Habsburské monarchie.

1758 – Olomouc se ubránila druhému pruskému obléhání, královna Marie Terezie povýšila 16 měšťanů do šlechtického stavu, vyplatila městu odškodnění, polepšila městský znak a udělila Olomouci právo používat titul Královské hlavní město Olomouc.

1767 – za svého pobytu v Olomouci zde W. A. Mozart zkomponoval svoji 6. symfonii F-dur

1777 – biskupství olomoucké povýšeno na arcibiskupství

1829 – velitelem pevnosti Olomouc je jmenován slavný maršál Radecký, který žil v přepychovém Edelmannově paláci na Horním náměstí

1841 – přijel do Olomouce první vlak (trasa Vídeň–Olomouc)[20]

1845 – odjel z Olomouce první vlak do Prahy

1905 – Eduard Konrád Zirm, primář očního oddělení olomoucké nemocnice, provedl první úspěšnou transplantaci na světě. Jednalo se o transplantaci oční rohovky.

1919 – připojením okolních obcí vzniká Velká Olomouc

1939–1945 – okupace města německou armádou, připojení k protektorátu Čechy a Morava

1946 – obnovení univerzity pod názvem Univerzita Palackého, v současnosti 8 fakult

1974–1980 připojením 15 okolních obcí vzrostla plošná rozloha města na trojnásobek

1990 – obnovení pomníku T.G. Masaryka jako symbolu návratu k demokracii

1995 – navštívil město papež Jan Pavel II., svatořečil zde blahoslavenou Zdislavu a Jana Sarkandera (na stotisícovém shromáždění na letišti v Neředíně)

1997 – město zasáhla katastrofální povodeň, nejničivější v jeho historii

 

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

 24069 (38%N)

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

C) cs.wikipeda.org (12.6.2011, 23.8.2015)

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 12.6.2011