|
Kód CZ Široký
Důl
Kostel sv.Jana Křtitele Zdroj 2) Zdroj B) Gotický
1350, upraven v 17.stol. vystavěn v gotickém slohu jako
jednolodní objekt s pětiboce zakončeným presbytářem
s opěráky, se zákristií na severní straně a s předsíňkou na jižní straně. Portál
od zákristie pochází z první čtvrtiny 16. století. Ve století 17. byla loď
kostela prodloužena, a to v pseudorománském stylu. Presbytář je klenut kolem
křížové klenby s paprsčitým závěrem. Žebra klenby mají hruškovitý profil s
jehlancovými konzolami. V hrotitých oknech jsou původní pozdně gotické
kružby. V severní stěně se nachází vstupní portálek do zákristie s
profilovaným ostěním. Ve vlastní chrámové lodi byl tabulový strop ze 17.
století. Ten v roce 1973 opravovali místní truhláři. Dochovaly se pouze dvě
stropní desky. V interiéru kostela mažeme obdivovat
hlavní oltář, ve kterém je deska s ostatky sv. Justa,
Casta a Celsa. Oltář byl
posvěcen v roce 1747 biskupem Zdeňkem Chřepickým z
Prahy. Boční oltáře sv. Petra a Pavla a Zvěstování Panny Marie zdobí oválné
obrazy vakantových rámech. K dalšímu vybavení
kostela patři varhany. V roce .1833
byl starý varhanní pozitiv vyměněn za nový. Jelikož později za koupené větší
varhany prodělaly několik oprav, byly roku 1875 pořízeny nové pseudobarokní
varhany z Rokytnice u Jablonného. Na tento nástroj finančně přispěla
císařovna Alžběta. V roce 1952 proběhla oprava oltáře a varhan v ceně 50
tisíc korun. Filiální kostel sv. Jana Křtitele má
dvě věže, sanktusovou věžičku s jedním zvonem a hlavní věž nad lodí kostela,
ve které jsou zvony dva. V kopuli věže jsou uloženy historické zápisy a
mince. Při poslední opravě v roce 1974 byly do schránky v kopuli uloženy
další listiny a mince. Ale vraťme se zpět ke zvonům. Ty
byly roku 1677 v kostele tři. Zvon ze sanktusové věžičky odlitý Johannem Georgem Kuhnerem v Praze roku 1767 byl 26. května 1942 zabaven a
odvezen do Sebranic. Po válce se jej podařilo nalézt ve střední sběrně zvonů v Praze a
vrátit na původní místo. Zvony z hlavní věže, které pocházely
z přelomu 15. a 16. století, byly během první světové války (v roce 1917)
rekvírovány. Nové zvony farnost objednala a
zakoupila roku 1925 u firmy Rudolf Manoušek a spol.
v Brně-Husovicích nákladem 10.003,- koruny. Peníze byly nashromážděny ze
sbírek a milodarů. Svěcení zvonů proběhlo 14. června 1925. V období druhé
světové války, přesně již vzpomínaného 26. května 1942 byly také tyto dva
zvony zabaveny nacisty a povozem pana Josefa Kováře čp.
70 odvezeny na nádraží do Poličky. Zvony, kterými se zvoní dnes, odlila v
roce 1973 zvonařka Laetitie Dytrychová z Brodku u
Přerova. Slavnostní vysvěcení těchto zvonů proběhlo roku 1974. Náš kostelík
byl několikrát opravován. V roce 1823 nákladem 752 zlatých, v roce 1940
proběhla oprava věže a zatím poslední opravy (za 120.000,- Kčs) se uskutečnily
o 34 let později (1974). K historii kostela se váže i jedna pověst. Vypráví o
tom, jak místní lidé chtěli zakoupit obraz patrona zdejšího kostela sv. Jana
Křtitele. Nedostávalo se však peněz. Proto se tehdejší starosta obce
František Andrle čp. 53
vypravil k císaři do Vídně poprosit o peněžitý příspěvek. Jeho žádosti o
přijetí u císaře bylo vyhověno, panovník starostu vyslechl a peníze na obraz
mu daroval. Kostel sv. Jana Křtitele patří do farnosti Sebranice; Pravidel-
ně jsou zde slouženy mše svaté a konány různé oslavy v průběhu církevního
roku. Tato stavba je významným centrem křesťanské- ho života v obci.
Hřbitov Kolem
kostela se širokou zdí s vysokou stříškou
Evangelický hřbitov 18.stol. na pozemku rodiny Stříteských z č.p.4
Výklenková
kaplička sv.Floriána 2008, u č.p.126
Socha P. Marie Zdroj B) V lukách na pozemku Kovářových č.p. 70.v údolí na Sebranice 1876 František a Magdalena
Kovářovi. Pověst vypráví, že náklady na její vybudování uhradili majitelé
usedlosti č.p. 70 z pokladu nalezeného v jejich stodole. Ten zde
pravděpodobně ukryli Švédové při svém tažení v 17. století. Druhá verze říká,
že socha byla postavena, jako dík Panně Marii za velmi dobrou úrodu.
Železný kříž Před vstupem na hřbitov 1879. Nápis vlevo: O, vy všichni / kteříž jděte
cestou / pozorujte a vizte, / jesth bolest / jako
bolest má. Jer.1.12. Nápis vpravo: Stůj synu můj, /
stůj dvero má / Kampak tě vede cesta tvá? / Vstup v stdce v / mysl obraz můj / Pak šťastný bude / odchod
tvůj. Nápis vzadu: Ježíš / naděje má / i útěcha / L.P.1879.
Železný kříž Před vstupem na hřbitov. Nápis na mramorové desce: Pojďte ke mně všichni
/ kteří pracujete / a obtíženi jste / a já vás občerstvím.
Železný kříž Zdroj B) U č.p.66
Hraniční kámen U cesty od
hřbitova
Památník padlým
Vedle č.p.4
Škola A obecní
úřad
Hostinec Před
kostelem
Chalupa č.p.2 …
Usedlost č.p.3 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, 1868 pro Františka Květenského
projektoval stavitel T. Veselský a vystavěl širokodolský
zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se
svými syny Josefem (1855 -1911),
Františkem (1856 -1926) a Janem (1863 -1923). kolekce
venkovních i interiérových dveří od místního truhláře Josefa Popelky, který v
roce 1870 odjel do Ameriky.
Usedlost č.p.4 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny Josefem
(1855 -1911), Františkem (1856 -1926)
a Janem (1863 -1923). z roku 1876 a byla postavena
pro evangelíka Jana NovotnéhoŘíkalo se mu "mustrgrunt," byla vybudována v roce 1881 pro Václava
Střítežského. Ten chtěl podnikat se lnem a zpracovávat
ho. Vystavěl tedy dům na patro. Vznikla tak v celém souboru ojedinělá stavba.
Při usedlosti volně stojící polygonální stodola s doškovou střechou, která je
vedena jako kulturní památka. Stodola prošla generální. opravou
v červnu 1993. Novou střešní krytinu vyrobil sám majitel pan Vlastimil Střítežský ml., který se zabývá výrobou došků ze žitné
slámy. Volně stojící výměnek - chaloupka byl postaven v roce 1899. Rod Střítežských obývá tuto usedlost dodnes.
Usedlost č.p.5 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny Josefem
(1855 -1911), Františkem (1856 -1926)
a Janem (1863 -1923). postaven v roce 1885 pro Jana Jílka podle vzoru
sousední usedlosti č.p. 4, které se však tento dům vyrovnal pouze vystavěním na
patro a výzdobou štítu. Důkladná prohlídka odborníků ukázala, že šlo spíše o
prestižní čin. Vybudování roubené světnice s vysokým stropem se na základě
výzkumu datuje do let 1786 až 1788. Pozdější úpravy usedlosti proběhly v
letech 1844 a 1929. 2013 vybourány interiéry vč.stropů a prováděny
nevkusné vnější úpravy s novodobým roubením a vestavbou pavlače
s cizorodými prvky.
Chalupa č.p.6 S přestavěnou
obytnou částí
Usedlost č.p.8 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny Josefem
(1855 -1911), Františkem (1856 -1926)
a Janem (1863 -1923). . Vyřezávané nápisy na trámech
a plastický nápis na fasádě dokládají, kdy byla která část domu dostavěna.
nápis v průčelí: "O Hospodine tis nám pomahal. pomozyš i dále abito sloužilo k tvé cti a chvále. Bichme
te vtom přibitku chválili
neustále. Dalo to starosti dnem i noci. Mějte nás v paměti vi potomci, podnikatel této stavbi
bil lán a Kateřina Novotný. Postaveno dne 19ho srpna 1876"
Chalupa č.p.11 S roubenými
komorami
Chalupa č.p.12 S roubenými
výměnkem
Usedlost č.p.16 Se štukovou fasádou
Chalupa č.p.22 S lomenicí
Usedlost č.p.25 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny
Josefem (1855 -1911), Františkem (1856
-1926) a Janem (1863 -1923).
Chalupa č.p.31 S lomenicí
Usedlost č.p.32 – Silův statek Zdroj B) Pochází z roku 1666, píše o něm především Tereza Nováková ve svém
románu Jan Jílek. Jeho hrdina zde u Mřeňů pracoval
jako krejčí. Nejzajímavější z celého statku byla světnice vybudována z celých
silných trámů. Skuliny mezi nimi vyplňovala mazanice uvnitř obílená vápnem. K cennému vnitřnímu zařízení patřila skříň zvaná "koutnice,"
která sloužila k ukládání knih, písemností a peněz. Uprostřed stál masivní
stůl s trnoží, kolem stěn dřevěné lavice - lajc.
Nyní můžeme tuto stavbu obdivovat pouze na fotografiích, protože roku 1971
byl celý dům přestavěn a zmodernizován.
Usedlost č.p.33 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny
Josefem (1855 -1911), Františkem (1856
-1926) a Janem (1863 -1923).
Chalupa č.p.43 S klasicistním štítem
Chalupa č.p.55 …
Chalupa č.p.56 Roubená
Chalupa č.p.77 …
Chalupa č.p.80 S podstávkou
Usedlost č.p.82 Zdroj B) Část souboru zděných usedlostí, projektoval stavitel T. Veselský a
vystavěl širokodolský zedník Josef Lorenc (1832 -1909) se svými syny
Josefem (1855 -1911), Františkem (1856
-1926) a Janem (1863 -1923). Radikálně přestavěn
Chalupa č.p.82 …
Chalupa č.p.89 …
Usedlost č.p.90 Secesní fasáda
|
Panství Politický a soudní
okres Polička 1961 Okres Svitavy 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce Zdroj B)
Na silnici Sebranice Polička. První písemná zmínka o obci
pochází z roku 1269. Od nejstarších dějin k počátku 20. století Potok zvaný .Jalový rozděluje vesnici
podélně a kdysi tvořil hranici mezi poličským a litomyšlským panstvím.
Robotní břemena nebyla na obou panstvích stejná, proto i životní podmínky
obyvatel byly rozdílné. Hospodářské, rodinné i kulturní styky, které? tohoto rozdělení plynuly, byly zesíleny i rozdíly
náboženskými - širokodolští evangelíci jsou
přifařeni k Borové (typicky horské dědiny), katolíci pak k farnosti
sebranické. Toto náboženské rozdělení platí dodnes. V Širokém Dole bývaly dvě
rychty. Na čp. 61 stávala panská hospoda (dal ji
postavit litomyšlský hrabě), která byla současně i rychtou náležející
Litomyšli. Později je rychta přeložena do svobodnictví Chadimova na čp, 70. Na straně poličské se nacházela rychtářská
hospoda na čp. 20. Ze starých pamětí se dovídáme, že na kopečku u kostela býval ze-
I manský statek. Patřila k němu pole náležející nyní k čp.
96, 60 a 82. Širokodolský zeman padl 26. srpna 1346
v bitvě Kresčaku v severní Francii, kde rovněž zahynul český král Jan
Lucemburský. V historických záznamech můžeme zjistit, že Poličsko
se v roce 1547 účastnilo odboje proti Ferdinandu I. Polička byla potrestána
odnětím osmi vesnic a statků v Korouhvi, Radiměři a
Širokém Dole. V roce 1558 koupilo město zpět zkonfiskované statky, mezi nimi
i vesnice Široký Důl,Sádek a Oldřiš
za 750 kop českých grošů. Období po bitvě na Bílé hoře přineslo lidem našeho kraje velké
utrpení, především za třicetileté války lid velmi strádal. Celého území se
ujala katolická vrchnost, v Poličce se měšťanem mohl stát pouze katolík. Do
vydání tolerančního patentu (1.3. října 1781) mnozí
evangelíci odešli do ciziny. V roce 1872 žilo v Širokém Dole padesát
nekatolických poddaných. V době napoleonských válek bylo v Poličce i okolních vesnicích
ubytováno vojsko a ani Široký Důl nezůstal výjimkou. Spolu s velkou drahotou
a hladem se objevily i nemocí, přede- vším rychle se šířící cholera, jíž
podlehlo mnoho obyvatel. Tuto epidemii přivleklo roku 1809 francouzské
vojsko, které táhlo přes Poličku. Celkem prošlo naším krajem 36000 pěších a
10000 jezdců. Neuplynula dlouhá doba a přišla válka s Pruskem. Na začátku
července 1866 se mezi Poličkou a Sebranicemi objevila pruská armáda. Vznikla
panika a lidé s nejnutnějšími zásoba- mi utíkali ze svých domovů. Po návratu
zpět našli někteří své domy zcela zničené a vydrancované. Ze starých zápisů
se doví- dáme, že pod rozložitou třešní, která byla na rozhraní zahrad
sousedů Jirušových a Rompotlových
na Kopcí, poobědval pruský generál. 1. polovina 20. století Počátkem 20. století narůstal světový neklid. Četné mezinárodní
zápletky mezi velmocemi, rozsáhlé zbrojení na všech stranách a připojení
Bosny a Hercegoviny k Rakousku - Uhersku, napětí jen zvyšovaly. Výstřely
sarajevského atentátu 28. června 1914 ukončily nejen život následníka
habsburského trůnu Františka Ferdinanda d'Este, ale posloužily i jako záminka
k rozpoutání první světové války. V této době bylo povoláno do vojenské služby mnoho mužů. Nebylo
tomu jinak ani v naší vesnici, odkud odešlo devadesát mužů (někteří i
sedmnáctiletí), devatenáct z nich se již do své rodné vesničky nikdy
nevrátilo. Odpočívají v cizích zemích daleko od své vlasti. Na památku těchto
padlých vojáků byl na pozemku pana Jana Novotného čp.
8 odhalen 25. května 1930 pomník, který je dílem akademického sochaře
Kadlece. Náklady na pomník ve výši 4.000,- korun se podařilo uhradit z
výtěžku dobrovolné sbírky mezi místními občany a spolky. Touha lidu po pokojném mírovém životě v demokratické republice
se nenaplnila. Světová hospodářská krize ve třicátých letech začala v
průmyslu a později se přenesla do zemědělství. Značně poklesly ceny
zemědělských plodin, másla, mléka a masa, což představovalo pro obyvatele
této pře- vážně zemědělské obce velkou zátěž. V říjnu roku navíc 1930
postihla Široký Důl a okolí sněhová kalamita. V noci ze
27. na 28. října napadlo velké množství mokrého sněhu, který zničil porosty
stromů jak v ovocných sadech, tak i v lesích. Vichřice nejvíce postihla
nedaleký les Královec, kde bylo zde zničeno na 80 procent stromů. Cena
palivového dřeva poklesla z 80,- na 25,- korun za m3. Na odstraňování
následků této kalamity se podílelo 730 dřevařů, z nich 250 podkarpatských
Rusínů a Slováků. Škoda včetně nákladů na likvidaci byla odhadnuta na tři
miliony korun. Převratným krokem pro celou vesnici se stalo zavedení
elektrického proudu v roce 1935. Až do roku 1860 se běžně svítilo loučerni a svíčkami. Později lampičkami s tzv. rybsovým olejem, ty ale vydávaly jen velmi slabé světlo.
Pokrokovějším svítidlem tedy byly petrolejky, potíže však nastávaly s dovozem
petroleje, a to přede- vším v zimě. Většina obyvatel elektrifikaci přivítala, i když nejdříve byly
osvětleny pouze hospodářské budovy a chlévy. Ještě po druhé světové válce
zůstávalo několik chalup bez elektrického proudu. V září 1935 byl postaven
transformátor, kabel sem vedl ze Sebranic přes Střítež.
Realizace stavby připadla firmě pana Vacka z České Třebové. Vnitřní instalace
provedli pánové Bureš z Bystrého, Vacek z České Třebové a Nováček z
Litomyšle. Elektrifikace byla ukončena 23. listopadu 1935, kdy se
transformátor uvedl do chodu a poprvé se svítilo. Z
veřejných budov bylo zdarma elektrifikováno pouze hasičské skladiště.
Vlastním nákladem pak elektřina zavedena do školy a kostela. Místní záložna, která vznikla 1. května 1900, se o 37 let pozdě-
ji přestěhovala do nově postaveného hostince pana Josefa Flídra
čp. 86. Původně měla 36 členů a koncem třicátých
let již' 304 vkladatele. Mezi první pokladníky patřili řídící učitel Vincent
Klimeš a učitel Josef Hrnčíř. Od roku 1925 vykonával funkcí pokladníka Adolf Břeň
čp. 7, dalším pokladníkem byl Václav Vopařil čp. 49, kterého posléze
vystřídal Josef Vopařil čp.
10. V roce 1981 bylo jednatelství spořitelny zrušeno. Osudný rok 1938 nezačal pro obyvatele Širokého Dolu dobře. Na
jaře propukla v obci slintavka, mimo deseti hospodářství
byla postižena celá obec, dospělá zvířata však neuhynula, pouze jedna ovce,
několik telat a koz. Větší a strašnější pohromou se ukazovala být blížící se
válka. Napětí se stupňovalo, vojenská správa 20. května 1938 povolala vyšší
počet záložníků "s nástupem ihned" -rozkaz byl doručen v noci ve 23
hod. 45 minut. Vše vyvrcholilo v září všeobecnou mobilizací. To byl pro
zemědělskou vesnici těžký problém, neboť vrcholila sklizeň obilí a odchodem
záložníků se žně velice zpozdily. Lidé však statečně nesli tyto nesnáze,
doufajíce, že armáda nepřítele vyžene. Zpráva o podpisu Mnichovské dohody z
nocí 28. na 29. září však všechny naděje pohřbila. Naše obec se ocitla takřka na nových hranicích, protože česká
Polička byla zabrána Němci. Pověsti, že Československý stát musel být
obětován, aby byla zažehnána válka, se ukázaly být planými 1. září 1939, kdy
Německo vstoupilo do války s Polskem a později i s Anglií a Francií. Tím
začalo největší krveprolití na různých bojištích světa, ale i drastické
pronásledování a týrání celých národů, které nezaznamenávají ani nejstarší
dějiny. Během války ne:zřídka probíhaly různé prohlídky domů a
hospodářství. Například 3. února 1941 byly z nařízení okresního úřadu
zapečetěny všechny máselnice v obcí z důvodu zvýšení
dodávek mléka do mlékárny, protože zásobovací potíže se stupňovaly. Toto za
dozoru četníka nedobrovolně provedli Václav Kučera čp.
46 a Josef Škeřík
čp. 85. Od 1. prosince 1942, kdy byly zaplombovány šrotovníky, byl
prováděn tzv. "úřední výmlat" za dozoru říšských četníků, a to na čp. 49 u Vopařilových a na čp. 6 u Broklových. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se 8.
června 1942 dostavil do Širokého Dolu četník, aby provedl kontrolu občanských
průkazů, které byly vydávány od 6. dubna 1940. Všichni občané se shromáždili
v hostinci u Přichystalů čp. 86, zde jim byly
předloženy fotografie předmětů nalezených na místě atentátu. Každý musel
uvést, jestli tyto věci zná. Následovalo vyhlášení stanného práva. Konečně nastal rok 1945 a blížil se konec války. Dne 19. února
1945 proběhla ve vesnici sbírka chleba pro zajatce transportované pěšky
směrem na Litomyšl neznámo kam. Tito lidé byli tak vyčerpání a hladoví, že se
vrhali i na krechty řepy a tuřínu. V noci 19. března 1945 zastřelili vlasovci (příslušníci Ruské
osvobozenecké armády - spojenci Němců; včele stál sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov) dva sovětské
zajatce na poli Josefa Bulíčka čp. 13. Ti pak byli
pohřbeni na severní straně hřbitova ještě tu noc hrobaři Janem a Františkem Klusoňovými čp. 18. Z nalezené
legitimace se zjistilo jméno jednoho z nich, majora Filomenka.
Ukončení války bylo oznámeno bubnováním 8. května 1945 v 10 hodin ráno. V
okolí vesnice se našlo veliké množství střeliva a munice. V katastru obce
byly vybrány tři lokality (" U Mlejnka," "Pod Tmějíčkovou hrází" a v"Hatích"), kam
pověření občané třaskaviny odvozili a dne 28. května 1945 zlikvidovali.
Detonace po odpalu vytvořila tlakovou vlnu tak silnou, že vyrazila okna
místního kostela. Vedle nevybuchlé munice představovali pro obec nemalý
problém zde zanechaní koně, jichž byly plné ohrady v okolí. Některá zvířata
si obyvatelé ponechali, větší část však odvezla sovětská armáda. Dne 31.
května 1945 přenocoval v horní části obce velký pluk ruského vojska včetně
koní. Pro vojáky bylo vykoupeno 450 kg brambor, jeden býk a dvě jalovice
(dobytčata poražena u Blažkových na Babce, pro koně posekány 2 ha trávy a
jetele). Vojsko zaplatilo obci za tyto naturální dávky 15 000,- korun. Dne 2.
listopadu 1945 se občané zúčastnili vzpomínkové mše u hrobu ruských vojáků,
přitom vzpomněli i zdejšího občana ži- dovského původu Václava Berhanga,
který byl vychován u Zavoralových čp. 30, a zahynul v koncentračním táboře. Po skončení
válečných útrap se život ve vesnici do zaběhnutých kolejí navracel jen
pomalu. Poválečné období Po válce začaly pracovat národní výbory, politické provizorium
měly ukončit řádné volby. Ty proběhly v roce 1946 a jejich výsledky jasně
naznačily posun těžiště politického spektra k levicové orientaci. Předsedou
Místního národního výboru v Širokém Dole se stal Jan Sejkora
čp. 24. Na podzim téhož roku (3. října) byla
přestěhována kancelář MNV, a to z čp. 78 do
hostince čp. 86, kde zůstala až do roku 1991. V rámci osídlování pohraničí se ze Širokého Dolu odstěhovalo
několik rodin do Janova, Pomezí, Opatova, Radiměře,
Albrechtic a Mikulče. Do krize se roku 1947 dostala celá společnost. Neshody ve vládě
vyvrcholily 25. února 1948, kdy prezident dr.. Edvard Beneš přijal demisi
některých ministrů a jmenoval novou vládu podle požadavků komunistů. Kronikář
v roce 1948 zapsal, že "občanstvo v prvních dnech těchto událostí jevilo
překvapení a zachovávalo většinou stanovisko vyčkávací, jak slibované reformy
a úpravy do- padnou, jinak je zachován klid, zemědělci plní svoje dodávky i
přes všechny nesnáze. " V roce 1950 měl nový národní výbor patnáct členů, z nichž bylo
šest členů komunistické strany. Padesátá léta Důležitým historickým mezníkem se pro vesnici stalo schválení
zákona o zakládání a zřizování jednotných zemědělských družstev. Do obcí stále směřovali lidé z měst, kteří hovořili s občany o
výhodách družstevního hospodaření. Různé vyhlášky a zvaní obecním bubeníkem
na schůze se veskrze míjely účinkem, protože občané neměli o pohovory tohoto
druhu zájem. Byl však ustanoven obecní agronom Vlastimil Kosina čp. 23 (později se odstěhoval do Borové), který měl
dohlížet na postup a provádění prací v rostlinné výrobě. Dalším překvapením se stal podle zákona provedený výkup strojů,
(zejména řezaček, mlátiček, případně i traktorů). V Širokém Dole se jednalo o
pět strojů a jeden traktor; vše bylo z příkazu MNV uskladněno ve stodole u čp. 49. Padesátá léta přinesla do života vesnice řadu pozitivních změn.
Docházelo ke zvyšování životní úrovně obyvatelstva (budování místních
komunikací, zavedení veřejného osvětlení v roce 1951, vybudování vodovodu na
Kopci v roce 1954). Vodovod napájený z místních zdrojů se stal první
kolektivní prací v obci po válce. Ale byly tu i změny, které vedly k úbytku obyvatelstva ve
vesnici. Zvyšující se nároky na zemědělství a neúspěchy v kolektivizaci
stupňovaly nátlak na zemědělce. Nesplnění dodávek v patřičné výši nebo
termínu se trestalo pokutou nebo i konfiskací majetku. Například na jaře roku
1952 byla panu Jaroslavu Střítežskému zkonfiskována
celá usedlost čp. 1 (později JlI1 statek využívalo
JZD jako vepřín, v roce 1999 došlo z důvodu havarijního stavu k demolici
objektu). Sám majitel byl odsouzen k zákazu pobytu v obci na deset let. Trest
za nesplněné dodávky postihl i p. Josefa Kováře čp.
70, který takto přišel o šest dojnic. Na výzvu krajského národního výboru proběhl v létě 1952 celokrajský sběr mandelinky bramborové. Rozšíření tohoto
škůdce bylo považováno za útok ze Západu. Každý musel na svém pozemku provést
důkladnou prohlídku, zda se tam mandelinka nenachází. Povinností rovněž bylo
upozornit Sbor národní bezpečnosti na přítomnost cizích osob pohybujících se
v okolí. Ti z občanů, kteří toto nařízení ignorovali byli
nahlášeni SNB. Odchod mladých lidí z vesnice do měst za prací v průmyslu vedl i
k úpadku kulturní činnosti. Divadlo se v Širokém Dole hrávalo odnepaměti.
Existovalo zde několik divadelních spolků, například Skupina katolické
mládeže, Hasičský divadelní spolek, ... Představení
se hrávala střídavě v sálech hostinců na čp. 61 a
86, nebo probíhala v přírodě. Bývalo to 4 až 5 divadelních představe ní ročně. Z repertoáru můžeme vyjmenovat
divadelní hry Vojnarka, Lucerna, Její pastorkyňa,
Jedenácté přikázání, C. a k. polní maršálek, Poslední muž a další. Divadlo se
hrálo i v období války, ale socializací vesnice a zakládáním družstva začali
mít lidé jiné starosti. Těžko se loučili se svými políčky, ke kterým tak
přilnuli a myšlenky na hraní divadla šly stranou. Vznik a činnost družstva Po převzetí moci Komunistickou stranou Československa probíhalo
horečné socialistické budování. V průmyslu, obchodu a u živností
restrukturalizace nabyla vrcholu, vesnice však přecházela k socializaci
pomalu. Komunisté, kteří získali po válce podporu voličů slibem, že k
zakládání kolchozů nedojde, přistoupili ke kolektivizaci v roce 1949 přijetím
zákonů o zemědělských družstvech. V letech 1950 až 1953 proběhlo násilné združstevňování, kterému
předcházelo přesvědčování rolníků k dobrovolnému do družstev, ovšem bez
valného úspěchu. Proto v letech 1955 až 58 došlo ke druhé vlně kolektivizace,
jejímž výsledkem bylo založení družstev v 80 procentech obcí. Téměř ke každé širokodolské chalupě
náležel kousek pole, třeba to bylo jen malé políčko na svazích mezi trním a
kamením. Ale lidé byli vděční i za to málo. Obdělávání půdy kladlo značné
nároky na lidskou práci, takže i menší hospodářství vyžadovalo zapojení celé
rodiny. Za soukromého hospodaření disponovali rolníci v naší obci asi 32
páry krav a 15 páry koní, větší zemědělci vlastnili i secí stroje a vyorávače
brambor. Připravovaná kolektivizace zasáhla do života občanů celé
vesnice. Lidé měli-z družstevního hospodaření obavy, kousek půdy, i když
rodila chudě, byl pro ně určitou jistotou. Pro společné hospodaření se tedy zemědělci rozhodli až v roce
1957. V Širokém Dole vznikla dvě družstva: JZD "Rovina" (27. srpna
1957) a JZD "Kopec" (2. září 1957). Dvě z toho důvodu, že přírodní
podmínky nedovolovaly hospodaření v jednom celku. Prvním předsedou JZD
"Rovina" byl p. Josef Břeň z čp. 5 a JZD "Kopec" p. Karel Telecký čp. 38. Družstva začínala hospodařit s mechanizací, kterou do nich
vnesli jejich členové. Živočišná výroba byla v té době soustředěna do stájí
jednotlivých družstevníků. S výstavbou kravína pro 98 dojnic začalo JZD
"Rovina" v roce 1958, dále byl postaven vepřín pro 150 prasat a
drůbežárna pro 250 slepic. Na "Kopci" bylo s výstavbou zemědělských
objektů započato v roce 1960. V souvislosti s dokončením výstavby spojovací komunikace mezi
horní a dolní částí obce roku 1972 se obě družstva se sloučila. Předsedou
sloučeného družstva se stal p. Jaroslav Střítežský čp. 33. V této době výměra obhospodařovaných pozemků
činila i 505 ha, z toho 375 ha orné půdy. V družstvu bylo zaměstnáno I 138
členů. Optimalizace výměry půdy směřující k soustřeďování I zemědělské výroby
vedla ke sloučení JZD Široký Důl a JZD Lubná. K 1.
lednu 1975 tak vznikl nový výrobně-ekonomický celek i - JZD
"Osvobození" se sídlem v Lubné. Družstvo
hospodařilo na ! výměře 1.400 ha s 395 družstevníky.
V čele sloučeného družstva i stanul předseda Josef Matejsek. Zatímco v době zakládání družstev byli lidé k práci v
zemědělství nuceni, v 80. letech dochází k situaci právě opačné. Koncem roku
1975 mělo družstvo 410 členů a o deset let později již !
441 člena. Vzrostl objem výroby: jestliže samostatné družstvo Široký
Důl vyprodukovalo v roce 1957 na 1 ha zemědělské půdy i 314 litrů mléka, tak
v roce 1987 již sloučené družstvo zvýšilo produkci na 1.143 litry na 1 ha. Na základě velmi dobrých hospodářských výsledků za rok I 1986 se
dostalo JZD "Osvobození" tehdy vysokých ocenění I -Rudého praporu
vlády ČSSR a Rudého praporu Černigovských kolchozníků. Oba prapory byly předány při slavnosti 22.
května I 1987 v sále nové tělocvičny v Lubné. Po roce 1989 se změnilo vedení i hospodaření družstva. Novým
předsedou se v únoru 1990 stal Ing. Ladislav Klusoň.
Po transformaci JZD Lubná a Široký Důl vzniklo
družstvo vlastníků a 18. prosince 1992 byl přijat název Zemědělské obchodní
družstvo Lubná. Lesy převedené do majetku družstva
23. prosince 1957 byly v restituci postupně navráceny původním majitelům. Začátkem roku 1996 ukončilo svou činnost mechanizační středisko
v Širokém Dole a pozemky i budovy převzal p. Karel Flídr,
který zde začal podnikat v kovovýrobě. V roce 2001 vybudovalo ZOD v Širokém Dole moderní kruhovou
dojírnu a rekonstruovala stávající stáje pro chov dojnic. Družstvo zaměstnávalo a stále zaměstnává část obyvatel vesnice. 70. a 80. léta Po upevnění postavení JZD v obci se místní národní výbor zaměřil
na rozvíjení výstavby. Od poloviny šedesátých let a hlavně v letech
sedmdesátých se v Širokém Dole vybudovalo mnoho důležitých staveb, které
zvýšily životní úroveň obyvatel a zlepšily celkový vzhled vesnice. V letech 1970 - 71 byl v obci zřízen veřejný vodovod; ačkoliv
občané uvažovali o jeho výstavbě již ve 30. letech, došlo k realizaci až o 40
let později. Voda je vedena z vrtů na pozemcích "U Hnidy." V
minulosti zásobování pitnou vodou zajišťovaly většinou povrchové studny u
jednotlivých nemovitostí. V období sucha zůstávaly funkční jen hlubší studny,
kterých ale bylo ve vsi jen několik. Pro- to výstavbu vodovodu (náklady
činily 700 tis. Kčs) uvítali všichni občané, byl to další krok k zahájení
modernizace domácností. V dalších letech proběhla výstavba hasičské zbrojnice (1972),
prodejny smíšeného zboží (1972), vše v hodnotě 500 tis. Kčs. Nová prodejna
nahradila malý krámek vedle pohostinství, čímž se značně zkulturnilo
prostřední pro nakupování. Jedna z největších překážek společného života obou částí obce
byla již dříve zmiňovaná dostavba silnice ve "Smrčinách." V těchto letech také vznikaly nové organizace nebo byly
obnovovány již dříve existující spolky. Pomocným orgánem MNV se v roce 1975
stal Sbor pro občanské záležitosti částečně se podílející svou činností na
slavnostních událostech rodinného charakteru (vítání nových občánků, návštěvy
seniorů u ptíležitosti jejich životních jubileí,
příprava zlatých svateb). V obci mimo jiné působila dobrovolná organizace zdravotní služby
- Český červený kříž - podporující všechny formy humanitární činnosti a
organizující pomoc při živelných katastrofách. Místní skupina Českého
červeného kříže vznikla již v prvních poválečných letech. Její zakladatelka,
paní Marie Balášová z čp. 107, poskytovala v
začátcích práce skupiny první pomoc svým spoluobčanům a po- mohla na svět i
několika dětem, když právě nebyla k dispozici odborná pomoc. V roce 1982 měla
organizace ČČK 47 členů. Za zmínku stojí, že osvětovou činností bylo získáno
170 dobrovolných dárců krve. Z doposud nejmenovaných spolků působí v obci Český svaz žen a
Český myslivecký svaz. Do roku 1992 bylo myslivecké sdružení společné s Lubnou. V souvislosti se změnou zákona o myslivosti došlo
k založení Honebního společenství a zároveň 1. dubna 1993 k ustanoveni samostatného Mysliveckého sdružení Široký Důl,
které si od tohoto společenství pronajímá honitbu o rozloze 587 ha. i Pod
vedením předsedy p. Josefa Břeně st. a hospodáře p.
Josefa Lipavského se všichni členové starají o zvěř
a přírodu. Aktivně se také podílejí na rozvoji obce. Mezi velké stavební akce 70. let můžeme zařadit rekonstrukci
školy, která si vyžádala 460 tis. Kčs. Pozdější adaptace pohostin-
ství a sálu v r. 1974 byla provedena v akci
"Z" a stála 250 tis. Kčs. Postupně přibývalo nově vybudovaných rodinných domků, spolu s
rekonstrukcemi starších domů a usedlostí. Z hospodářských stavení vznikly
nové bytové jednotky, garáže a z půdních prostor obytné místnosti. Koncem 70.
let vzrostl též zájem o rekreační chalupy. V obci bylo prodáno několik
nemovitostí a uzpůsobeno stavebními úpravami k rekreaci. Jejich citlivou
rekonstrukcí se podařilo zachovat historický ráz vesnice charakteristický pro
polovinu 19. století, V současné době slouží k rekreaci 29 domů. Zásluhy o zvelebování obce měli především sami občané, bez
jejichž pomoci a pochopení by místní národní výbor nemohl zajišťovat
plánované akce. Brigádnicky byly provedeny i úpravy vodní
.nádrže u školy a některé opravy kostela. Během roku 1983 probíhala regulace Jalového potoka, čistilo a
prohlubovalo se celé jeho koryto. Tím byly odstraněny potíže s vodou při
jarních táních, letních průtržích a prudkých deštích. Regulací potoka zmizelo
mnoho rybníčků původně rozmístěných po celé jeho délce. Počátkem roku 1981 začali členové MNV uvažovat o uskutečnění
setkání rodáků Širokého Dolu. Návrh byl projednán se všemi složkami Národní
fronty a první setkání rodáků proběhlo 26. až 27. června 1982. Tato akce měla
velký ohlas, odpovědi na pozvání se rychle vracely a bylo zřejmé, že naši
malou vesničku navštíví na 380 hostů. O kulturní program se celé dva dny
starali zdejší občané. K této akci byla založena místní lidová kapela (po
přehrávkách v dubnu 1983 dostala název Melodie), kapelníkem se stal pan
Václav Vopařil st. čp.
49.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 2) Soupis památek XXII, Politický okres poličský, 1906 3) Poche
Emanuel, Umělecké památky Čech, 1977-82 A) sirokydul.cz (10.9.2013) B) sirokydul.wz.cz (10.9.2013) |
|||||||||||||||||||||||||||
35 – 35 -0
22 – 17 -
0
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 11.7.2020 Předchozí
editace: 10.9.2013 |
