|
Historie Hartmanice, bývalý politický
okres Polička |
|
Historie Hartmanic do roku 1918 Na základě dnešních
znalostí můžeme předpokládat, že obec Hartmanice
byla osídlena až v rámci druhé kolonizační vlny v rámci tzv. hornické
kolonizace. Nejstarší písemná
zmínka o obci je z roku 1437 – Hartmanic - když
císař Zikmund daroval své druhé manželce Barboře Celské
věnem panství Svojanov, k němuž náležely i Hartmanice.
Je ale pravděpodobné, že obec vznikla již mnohem dříve, v 11. stol. Dějiny obce i celého
kraje jsou spjaty s dějinami hradu Svojanova a Bystrého. Do roku 1583 patřily
Hartmanice k svojanovskému
panství. Toho roku došlo k trvalému rozdělení panství na díl bysterský díl svojanovský. Hartmanice přešly trvale pod správu bysterského
panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. V dalších letech
patřily do obvodu politického okresu Litovmyšl
(1848 – 1855), dále do roku 1940 do politického okresu Polička, v letech 1940
– 1945 do okresu Boskovice, pak opět do okresu Polička (do roku 1960) a
následně do okresu Svitavy. Nejstarší dostupné
údaje máme v pozemkové knize Hartmanic z roku 1654,
kde je o obci uvedeno: „Na kopčitým a studeným položení, půda skalnatá,
kamenitá a studená.“ V této době prožívali
poddaní bysterského panství přetěžké doby, zuřila
třicetiletá válka (1618-1648). V prvních letech 18.
století byly položeny základy nové kaple na návrší u Hartmanic.
V roce 1712 přijíždí
na bysterské panství nový majitel Jakub Hanibal
III., hrabě z Hohenemsu. Mimo těžká utrpení
způsobená válkou postihovaly naše předky i různé epidemie. Roku 1713 se objevil v
našem kraji mor. Do rakouské říše byla nákaza přenesena z Turecka a za krátký
čas byla zachvácena morem celá země. Moru podléhal i hovězí dobytek. Ztráty
byl obrovské. V Hartmanicích zemřelo 36 lidí. V Dějinách Trpína a okolí čteme: “V tehdejší době živili se lidé v
našem kraji povoznictvím. Dojížděli daleko do různých měst se zbožím. Hartmanský občan Jíra Hejtmánek z čp.
15 provozoval obchod s máslem a vejci a dovážel je do Vídně. Při jedné
návštěvě v uvedeném městě požádala ho známá žena, která z obav před morem
chtěla toto velkoměsto opustit, aby ji vzal s sebou. Předala mu bednu s tím,
aby na smluveném místě na ni čekal. Po půldenním marném čekání vydal se na
cestu k domovu. Cestou bednu otevřel a zjistil, že jsou v ní součásti oděvu,
z nichž po příjezdu do Hartmanic dal šátek
pacholkovi souseda Peterky. Ten jej daroval svému děvčeti, které v krátké
době zemřelo a s ním dalších 36 osob. Proto ihned byly
uzavřeny hranice bysterského panství, zejména u
moravských hranic u Trpína. Po sv. Václavu byly
postaveny na moravských pozemcích šibenice, které hlídali strážní, lidem nazývaní
„Hasačerti“. bedlivě byla střežena zemská cesta od Ústupa
k Trpínu, kde zejména za noci byly činěny pokusy o
překročení hranic. Odvážlivci byli chytáni a měli být na připravených
šibenicích oběšeni. Stalo-li se tak, není zpráv. O Sv. Václavu roku
1714 byly hranice uvolněny. Téhož roku na památku odvrácení moru byly
postaveny sochy sv. Šebestiána a sv. Prokopa v Bystrém.“ Bylo velmi obtížné
překonat bídu a zaostalost vesnického lidu. Lidé dobývali v potu tváře chléb,
který byl spolu s bramborami (byly do Hartmanic
poprvé přivezeny v roce 1739 z Vysokého Mýta) základní potravinou vesničanů. V druhé polovině 18.
století se výrazně zapsala do dějin našeho kraje Marie Rebeka Josefa z Harrachu, rozená z Hohenembsu.
Osvícená hraběnka dala v roce 1788 rozšířit bysterskou
školu i pro děti z Hartmanic. Dějinné souvislosti
vedou směrem do Kunína, obce poblíž Nového Jičína v
Severomoravském kraji, kde působila na zámku její dcera, Marie Walburga hraběnka z Truchsess-Waldburg-Zeilu (1762 - 1828).
Jednalo se o mimořádně krásnou a nevšední ženu, proslulou svým vzděláním a
sečtělostí. Hovořilo se o ní jako o jedné z nejvzdělanějších žen celé
rakouské monarchie. Zmíněný přídomek
hraběnky "von Hohenembs"
není chybou. Sama jej používala, zatímco město v rakouském Vorarlbergu a celý rod používá a používal název "Hohenems" bez "b". Stojíme na začátku 19.
století. Z této doby jako dokumenty života v Hartmanicích
můžeme uvést 2 zápisy z roku 1804: „Jiřík Drašar, konšel obce Hartmanice,
z NO. 31 prosí vrchnostenský úřad v Bystrém, aby byl z konšelství propuštěn,
protože cizího čeledína nemá a tři dny v potažní robotu v týdnu konati musí, tak že neví, zda robotě, konšeltsví
nebo svému hospodářství sloužiti má. Dáno v Hartmanicích, dne 16. Julii 1804.“ „Jan Kořínek v Hartmanicích v NO. 43 žádá vrchnostenský úřad o povolení,
aby svou sešlou chalupu mohl přestaviti a v ní dvě
světnice proti sobě zříditi. 30. Apríle 1804.“ Těžký život našich
předků v této době dokumentuje i „Rozpis vojenské dodávky v roce 1805.“ Obec Hartmanice musela odevzdat 204 rakouských měřic žita a
194 měřic ovsa. A v témže roce musela obec vyplatit 15 zlatých na výstavbu
zdi kolem bysterského kostela. V archivních záznamech
z roku 1811 čteme, že: “Hartmanští sousedé z No.
25, 26 a 28 prosí hraběnku Marii Valburgu z Harrachu, aby jim milostivě odpustila připadající ouroky na rok 1811, neboť je veliké neštěstí postihlo.
Dne 27. Augusti běžícího roku udeřil blesk a všechny tři jejich usedlosti do
gruntu vypálil.“ Po porážce Napoleona
si naši předkové na několik desetiletí oddechli od neustálých válek a s nimi
spojených utrpení. Do tohoto klidu přišlo vytoužené zrušení roboty v
revolučním roce 1848. Soudobý kronikář poznamenává, že: „...revolučními
událostmi byli drobní lidé přivedeni z míry.“ Koncem 19. století se
naši předkové dočkali uklidnění poměrů a zlepšení životních podmínek na
vesnici. V Hartmanicích se začínají objevovat nové,
obrozenecké tendence. Přesto, že Bystré bylo přirozeným správním a kulturním
střediskem, začali představení obce prosazovat zájmy hartmanických
občanů přímo ve své obci. Významným činem bylo
založení obecné školy v roce 1867. Tato událost se velmi významně zapsala do
dějin obce. Můžeme jen s úctou obdivovat pokrokové snahy obecních
představených, kteří i přes značné potíže dokázali zřízení školy prosadit.
Pro další život obce byla škola vždy na prvním místě všech zájmů, přinesla
celé vesnici a jejím obyvatelů, veliký užitek. Generace učitelů, nadšených
šiřitelů pokroku, kteří se věnovali svému povolání s nadšením a ku prospěchu
žáků i celé obce. Vzorně vedená Kronika obecné školy v Hartmanicích
byla založena v roce 1881. Z jejich stránek na nás dýchá noblesa pánů
učitelů, jejích krásný, vytříbený český jazyk a úhledné, krasopisné písmo.
Dočítáme se, že učitel nejen vyučoval žáky, ale byl i dobrodincem školy. Za
svoje prostředky nakupoval školní pomůcky, zakládal zahrady, sázel a staral
se o památné stromy v obci, byl v obecní radě, psal kroniku a vedl knihovnu.
Kromě toho byl aktivním členem Sboru dobrovolných hasičů. Dnes můžeme jen s
pokorou vzpomenout těchto úctyhodných mužů a žen. O aktivním životě v Hartmanicích se dočítáme i v dalších archivních
dokumentech, a to z roku 1875, kdy se Hartmanice
připojily k žádosti o zřízení Okresního soudu v Bystrém, která však nebyla
příznivě vyřízena. Podobně Hartmanice společně s
ostatními okolními obcemi podaly roku 1894 petici, aby byla zahájena stavba
železnice z Březové přes Bystré do Poličky a dále do Litomyšle. Další významná událost
v historii obce, která zasahuje až do současnosti, bylo založení Sboru
dobrovolných hasičů v roce 1886. Do kolorit1u doby
můžeme jako zajímavost zaznamenat i pobyt básníka Jaroslava Vrchlického v
našem kraji. Jaroslav Vrchlický pobýval na bysterském
zámku u své dcery a zetě. Celý náš kraj si zamiloval a pobyt zde zvěčnil ve
svých básnických sbírkách. Chodíval na dlouhé vycházky až do Svojanova. Pří
těchto cestách se rád zastavil v Hartmanicích v
hostinci u Králů na sklenku. Z okolní přírody a z dějin kraje čerpal náměty
pro svá díla. Pro nás nejzajímavější je Balada bysterská,
kde zvěčnil bysterského správce Hoppu.
Vrchlický se rád
setkával s prostými lidmi a dával se s nimi do řeči. „Jednou potkal u hartmanské kapličky jimramovského
malíře pokojů. Malíř, který byl v povznesené náladě, mu vzdal svůj hold a
pochlubil se mu, že také píše do novin a časopisů, domnívaje se , co tím u
Vrchlického získá. „Člověče, to se dnes nevyplácí, toho řemesla nechte!“ odpověděl
mu Vrchlický.“ Čas se naplnil, přišel
rok 1914 a s ním 1. světová válka. S úctou vzpomínáme všech padlých hartmanických občanů. Jejich mladé životy a hrdinskou
smrt připomíná pamětní deska v kapličce sv. Jana Nepomuckého. Novodobá historie Hartmanic Obecní kronika, kterou
vedl řídící učitel Karel Paukert, zaznamenává život
v obci. Dozvídáme se, že v roce 1921 byla založena nová obecní knihovna. V polovině dvacátých
let 20. století se začali obecní představení zabývat myšlenkou zavedení
elektrického proudu do obce. Jednání byla složitá a zdlouhavá. Až v roce 1926
byla uzavřena smlouva s firmou Západomoravské elektrárny v Oslavanech o
elektrizaci Hartmanic. Vlastní realizace probíhala
rychle, práce byly zahájeny v listopadu roku 1926 a ukončeny již 6. ledna
1927. V tomto roce byl do
obce zaveden také telefon. Telefonní stanice byla na zdejším obecním úřadě. V souvislosti s
dalšími technickými vymoženostmi doby byla v roce 1930 zahájena pravidelná
autobusová doprava mezi Poličkou a Olešnicí. Tím
získala obec 2 krát denně spojení s okresním městem Polička. Poválečný vývoj
přinesl postupně stabilizaci poměrů. Na paměť osvobození byly vysazena jedna
lípa proti staré škole a druhá u čp. 5 na památku
příjezdu prvního auta se sovětskými vojáky. V rámci budování
poválečné vesnice bylo již v roce 1946 založeno v Hartmanicích
strojní družstvo. Jeho účelem bylo soustředit hospodářské stroje a vypomáhat
jimi členům družstva při polních pracích. Členy se staly všichni zemědělci v
obci. Nejvýznamnější akcí,
která se v těchto létech realizovala, byla stavba kulturního domu (dnešní
budova obecního úřadu). Stavba zahájena v červnu 1947. V roce 1956 bylo
založeno jednotné zemědělské družstvo. V současné době má rozhodující podíl na
zemědělské výrobě akciová společnost AGRO VYSOČINA Bystré. V rámci budování obce
bylo obnoveno elektrické osvětlení, vybudována kanalizace, opravena a
rozšířena vodní nádrže u čp. 21, zřízen obecního
rozhlasu. Z dalších akcí uvedeme
výstavbu nové zděné autobusové čekárny, začalo se budovat koupaliště, byla
opravena budova MNV a požární zbrojnice. Nejvýznamnější akcí
šedesátých let dvacátého století a to byla stavba nového kulturního domu.
Slavnostní otevření kulturního domu se uskutečnilo o jarní pouti v květnu
1960. Dodnes je kulturní dům
využíván pro nejrůznější akce. V širokém okolí jsou vyhlášeny hartmanické taneční zábavy, plesy a dětské karnevaly.
Časté je pořádání různých divadelních vystoupení a setkání občanů. Další velmi důležitou
akcí bylo vybudování vodovodu. Po provedení všech prací byl dán do provozu na
jaře 1963. V témže roce bylo rekonstruováno veřejné osvětlení. Z dalších akcí, které
vedly ke zvelebení vesnice, uvedeme opravu chodníků, regulaci potoka a
výstavbu mostů, vyasfaltování silnice „Vejvozy“ do
Bystrého a mnoho dalších drobnějších staveb. V roce 1968 dokončilo JZD stavbu
bytovky pro 4 rodiny. V průběhu let 1973 –
1975 byla vybudována nová prodejna smíšeného zboří Jednota. Zajišťuje
zásobování občanů základními potravinami a dalším zbožím dodnes. V sedmdesátých letech
20. století žilo v obci mnoho mladých rodin, kteří svoji bytovou otázku
vyřešily výstavbou rodinných domků. V horní části vesnice, směrem k Trpínu vzniklo v této době „sídliště“ - 9 nových
rodinných domků. Místní národní výbor vybudoval veškeré inženýrské sítě a
zajistil vyasfaltování příjezdové komunikace. Vznikla tak nová, moderní část
vesnice. V devadesátých letech 20. století provedl pan Zdeněk Horák rozsáhlou
rekonstrukci čp. 8. Vznikl zde výstavný Penzion Na
Vysočině. Nové rodinné domky se
stavěly i v jiných částech vesnice. Kromě toho si mnoho občanů svoje domy
rekonstruovalo a opravovalo. Celkový vzhled vesnice se tak velmi zlepšil. Zdroj:
www.hartmanice.net (5.9.2013) |
|
Aktualizace 5.9.2013 |