Kód CZ *

Hartmanice

Kaple sv.Jana Nepomuckého^{Zdroj 2) Zdroj A)}

Na vysokém návrší záp.nad obcí, 1708, barokní, centrální osmiboká

Na vysokém návrší západně od města Bystrého shlíží do romantických zákoutí Valburčina údolí kaple sv. Jana Nepomuckého, dnes v širokém okolí známá jako Hartmanská kaplička. Je dominantou kraje, nachází se v místě, kde byl kdysi morový hřbitůvek.

V roce 1705 byly položeny základy na místě starší kaple, zasvěcené andělům strážným, a v roce 1708 byla vysvěcena bysterským farářem Bohumírem Herbstem ke cti svatého Jana Nepomuckého.

Jedná se o centrální stavbu, s klenutou kopulí a otevřeným výhledem do osmiboké věže v podobě lucerny v jejím středu. Věžičku s okny obstupují římsy. Střecha byla pokryta šindelem. V západní kruchtě, nesené valenou klenbou se nachází vchod, zdobený kamennou sochou sv. Jana Nepomuckého. Do kaple vedou po stranách ještě další schody, jižní strana má předsíň, nad niž se tyčí cibulová věžička.

Ve zvoničce nad vchodem do kaple se rozezníval zvonek z roku 1846, slitý Karlem Stanerem v Brně. Tento zvon podlehl roku 1917 rekvizici. Jeho náhradou se stal ocelolitinový zvon z roku 1918. Strany zvonu byly zdobeny reliéfem zkřížených mečů s letopočtem 1914 a reliéf letopočtu 1918. Pro měkčí úder a lepší hlas měl zvon místo železného srdce zasazen mosazný váleček. Výrobce zvonu není znám v úvahu jsou brány plzeňské Škodovy závody, nebo Vítkovické železárny.

Z chrámu v Bystrém byl do kaple převezen barokní oltář. Zobrazuje sv. Jana při modlení, nad ním nesou andělé gloriolu, biret a lilii.

Rámec reliéfu tvořily sochy světců, patronů kaple sv. Václava, Vojtěcha, Víta, Zikmunda, Prokopa a Ludmily a skupinka andělů s knihou a jazykem v oblacích. Vrchol reliéfu završuje soška anděla strážného.

Interiér kaple je doplněn osmibokou kazatelnou a jednoduchými varhany. Kaple je vyzdobena obrazy svatých – Antonína, Rocha a Šebestiána, sv. Anny, Maří Magdalény a sv. Josefa. Uvedené malby jsou dílem Jana Dittmana, svitavského malíře a restaurátora.

Kamenný kříž ^{Zdroj 2)}

Na okraji obce

Kamenný kříž

1893

Náhrobek baronky Marie Rebeky z Hohenemsu ^{Zdroj 2)}

Na východní vnější straně kaple. Marie Rebeka Josefa z Harrachu, rozená z Hohenemsu, narozená 1742 zemřela 18.dubna 1806 ve Vídni a byla pohřbena pod oltářem za velké účasti duchovenstva, šlechty a lidu, který nejvíce želel odchodu marnotratné, ale dobrotivé paní. Náhrobek dal své ochránkyni a dobroditelce zhotovit v roce 1835 její chráněnec pozdější generálporučík bavorské armády Jan Nepomuk Kunst, bysterský rodák. Náhrobek je opatřen aliančním erbem Harrachů a Hohenemsu, ale železné zábradlí a klekátko vzalo časem za své. Zapomenuto bylo i generálovo přání, aby ve výroční den hraběnčina úmrtí byla ve farním kostele v Bystrém sloužena zpívaná zádušní mše, nebo v hartmanské kapli smuteční requiem. Nápis na náhrobní desce v českém znění :“Zde odpočívá Vysokorozená paní hraběnka Marie Rebeka z Harrachu, rozená říšská hraběnka z Hohenemsu, narozená 16. dubna 1742, zemřela 18. dubna 1806 ve Vídni. Držitelka panství Hohenems, Bystré a Kunín. S vděčností věnuje v roce 1835 tento pomník své velectěné dobrotitelce v Bystrém se narodivší plukovník královského bavorského vojska Johann Nepomuk von Kunst, rytíř velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa.“

Náhrobek s pomníkem baronky Ernestiny z Langetu ^{Zdroj 2)}

Na západní straně je náhrobek s pomníkem poslední majitelky bysterského panství. Ernestina, svobodná paní z Langetu byla poslední držitelkou svěřenectví Hohenemsů. Kolem sebe shromažďovala skvělou společnost, nejen okolní šlechtice, ale i umělce, např. Jana Nerudu, Josefa Mánese. Díky její dobročinnosti a vlídnému jednání se za jejího života skvěl bysterský zámek jako pravé panské sídlo.

Neprovdána zemřela 22.2.1868 a s ní vymřel rod Hohenemsů po přeslici. Pochována byla podle své žádosti v hrobce u kapličky. Baronku pohřbil 27.února 1868 bysterský děkan, lidumil a vlastenec Karel Scharfenberger. Smutečního obřadu v zámku a u kaple se zúčastnila sousední šlechta, kněží, učitelé, úředníci velkostatku, občané z města i sousedních obcí a zvláště četná chudina.

Její hrob, zhotovený stavitelem Karlem Klenkem v roce 1868, zdobí železná socha krásné ženy, která svojí zdviženou paží ukazuje na městečko v údolí, jež baronka tolik milovala. Náhrobní deska je pokryta německým textem: „Hier ruhet Ernestine Reichsfreyen von Langet...“ Na náhrobním kameni, uprostřed železného plůtku, jsou erby říšského hraběcího rodu z Hohenembsu a svobodných pánů z Langetu. Na pomníku je německý text: „In tiefster Trauer, liebe Verehrung und Dankbarkeit weihen dieses Denkmal der Edelstein der Frauen! Die Hinterbliebenen.“ Volný překlad: „V nejhlubším smutku, z vřelé úcty a vděčnosti zasvěcujeme tento pomník paní z nejušlechtilejších! Pozůstalí.“