Kód CZ
Ratboř Kostel sv.Václava Zdroj C) 1354 farní, 1640 filiální,
1856 opět farní. poprvé zmíněn v roce 1352 jako farní. Za třicetileté války
byla ves drancována švédskými vojsky a kostel. V letech 1672–1710 byl kostel
opraven a rošířen. Původně gotický kostel byl v roce 1770 barokně přestavěn.,
byla rozšířena loď a byla provedena přístavba věže. V roce 1809 byl doplněn
sanktusník a při opravách v letech 1897–1898 byly usazeny na věž hodiny.
Poslední velká oprava proběhla v roce 1992, včetně hodinového stroje. V
současné době je kostel pod správou kolínské farnosti. Jednolodní obdélný
kostel s pětiboce zakončeným kněžištěm a věží s cibulovou bání v západním
průčelí. Stěny lodě jsou členěny čtyřmi symetricky umístěnými okny s
půlkruhovými záklenky, v kněžišti jsou tři nestejně vysoká okna. Kolem celého
obvodu lodi probíhá jednoduše profilovaná římsa.
Kněžiště je
sklenuto valenou klenbou s výsečemi, loď má plochý strop. Zdi jsou vyzdobeny
štuky (oblé pásky vrcholící stylizovanou lilií a štukový rámec kruhového
tvaru) z pozdně barokní přestavby kolem roku 1770. Loď s kněžištěm spojuje
půlkruhový vítězný oblouk. Ve východní stěně kněžiště se dochovalo zazděné
gotické okno a gotický sedlový portálek do sakristie z doby kolem roku 1500.
Zařízení kostela
je většinou z konce 19. století. Obrazy na hlavním oltáři pocházejí z doby
před rokem 1800, křížová cesta pochází z roku 1804. Varhany pochází z dílny
Antonína Mölzera z Kutné Hory.
Fara Zdroj D) Poprvé se
připomíná v roce 1352, po roce 1402 se ale po vyplenění obce vojskem krále
Zikmunda nadále nepřipomíná. Obnovena byla krátce v roce 1673 z iniciativy
Ludmily Františky z Lobkovic, jejíž osobní kaplan P. Karel Pistorius zde
vykonával funkci faráře do roku 1693. Poté byl kostel filiálním, přiřazeným
ke kolínské farnosti a později farnosti Suchdolské. Až v roce 1808 faru opět
osadil Václav Kračmer lokalistou Františkem Aisnerem a nechal faru upravit do
současné podoby. Novým prvním farářem však byl až v roce 1856 Josef Fejfar.
Dnes soukromý dům.
Hřbitov Zdroj D) S bránou, kolem kostela Sousoší Apoteózy sv.Jana
Nepomuckého s anděly Zdroj C) Zdroj D) 1711-23 před kostelem. Na podstavci
bez nápisů je zjednodušený alianční erb Věžníků z Věžník (hlava stříbrného
psa) a Valdštejnů (modrý lev), patřící Leopoldově manželce Marii Alžbětě z
Valdštejna. V roce 1993 bylo sousoší restaurováno Martou Nadějovou a
Miloslavem Smrkovským z Kutné Hory. Kamenný kříž Zdroj A) Na hřbitově 1910 Železný kříž Zdroj A) Na křižovatce Ratboř / Kbílek /
Pašice / Zibohlavy. 22.9.1851 jej nechal postavit rytíř Cecinkar z Birnic na
místě dřevěného kříže Socha Génia Zdroj D) Na průčelí Nového zámku Socha Génia ducha Zdroj D) Na průčelí Nového zámku Váza Zdroj D) U Nového zámku, kubistická od Emila
Králíčka Památník padlým Zdroj D) 1914-18. Památník postavený zásluhou
obce a Sokolské jednoty v roce 1928. Na památníku je nápis: ZA SVOBODU / NAŠI
/ ŽIVOT POLOŽILI / ČÁBELKA JOS. *9.7.1869. / HRON ANT. *6.9.1890. / KÁRNÍK
FRANT. *14.10.1878. / KOĎERA FRANT. *25.2.1891. / ŠVARC JOS. *24.8.1891. /
MASTÍK FRANT. *24.10.1890. / MASTÍK VIN. *10.10.1894./ VOKÁČEK FRANT.
*12.8.1890. / VOKÁČEK KAREL *19.9.1885. / Zde pouze kamenný, v srdcích svých,
/ však nad kámen trvalejší pomník / položila Vám z vděčností / Jednota Sokol
a obec / 1924 – 1928. Pamětní deska padlým Zdroj D) 1938-45 na budově sokolovny. Nápis:
SOKOL NA VĚČNOU PAMĚŤ! / SEDLMAJER FRANT. / +7.5.1945. / LÁZŇOVSKÝ JOSEF /
+11.5.1945. / NEZAPOMENEME! / 1939 – 1945. Pamětní deska padlým Zdroj D) 1938-45 na budově pošty Nápis: 1939 - 1945./ NAD DĚJIN PROKLETÍ, /
NAD TYRANŮ ŽEZLA, / NAD KONCENTRÁKY KATANŮ / VZLEŤ MYŠLENKO ČESKÁ. / BLÁHA FERDINAND
+4.5.1945 / KALHOUS JOSEF +18.5.1945 / LÁZŇOVSKÝ JOSEF +11.5.1945 / SEDLMAJER
FRANT. +7.5.1945 / SOCHA RUDOLF +16.5.1945 / ZELINKA JOSEF +1.5.1945 [Památník
T.G.Masarykovi]
Zdroj A) Na konci Školní ulice, 1930,
odstraněn za německé okupace, nebyl obnoven, na jeho místě lípa Svobody [Busta Luisy Landové -
Štychové]
Zdroj A) Č.p.10 ul.Komenského. Rodnáý dům české
novinářky a představitelka revolučního hnutí, 1885. Pamětní deska z 1974, po
opravě domu nebyla znovu umístěna Tvrz sepoprvé připomíná v roce 1389,
kdy připadla spolu se vsí jako odúmrť králi Václavovi IV. Není však zřejmé,
který z předchozích majitelů vsi ji někdy kolem poloviny 14. století založil;
z této původní tvrze se dochovala část severního zdiva jižního vstupního
křídla. V roce 1402 byla tvrz spolu s obcí vypálena vojskem krále Zikmunda
při jeho tažení na Kutnou Horu a později ji král Jiří z Poděbrad, někdy po
roce 1469, daroval hejtmanovi kolínského zámku Janu Hrabaňovi z Přerubenic,
který zpustlou tvrz opravil. Z této přestavby je v dnešním zámku zachována
pozdně gotická klenba dvou síní ve východní části jižního vstupního křídla (v
suterénu a v přízemí), sklenutá na středový pilíř, procházející oběma patry;
jedná se o poměrně vzácnou památku vrcholně gotického stavitelství na
Kolínsku. Potomci Jana Hrabaně sídlili na tvrzi až do konce 15. století, poté
se vystřídala celá řada majitelů. V roce 1606 zdědila Ratboř Kateřina
Voděradská z Hrušova, provdaná za Ondřeje Horňateckého z Dobročovic, jejíž
rodina se v Ratboři usídlila. V nadcházejícím období byla tvrz v roce 1634
vypleněna saským vojskem a znovu v roce 1639 Švédy. Zpustlou ves kupuje v
roce 1642 Jindřich Kraft z Lammersdorfu, který nechal tvrz opět upravit k
obývání. V roce 1723 zakoupil ratbořské panství Karel Jáchym Breda a připojil
ho k sousednímu panství Červené Pečky. Ten také nechal přestavět původní tvrz
na barokní zámek, přičemž starou stavbu pojal do novostavby. Jednopatrový
zámek měl obdélný půdorys a krytý byl šindelovou valbovou střechou; tato
stavba tvoří dnešní jižní křídlo. V roce 1734 koupila Ratboř v dražbě
zadluženého bredovského panství Marie Karolína Khevenhüllerová, která si
zámek zvolila za hlavní sídlo. Již však její syn prodal panství v roce 1793
Maxmiliánovi Thurn-Taxisovi. V průběhu 19. století se pak vystřídala řada
majitelů, mezi nimiž byl i generál Hubert von Czibulka, majitel českého
pěšího pluku č. 91 a učitel Františka Ferdinanda d´Este, jemuž se zde 22.
června 1888 narodil syn Alfons Cibulka, pozdější významný malíř a spisovatel
působící v Rakousku. V roce 1890 od Huberta von Czibulky koupil ratbořský
velkostatek se zámkem kolínský velkoobchodník Bernard Mandelík. Jeho syn
Robert přistoupil v letech 1912–15 k zásadní přestavbě ratbořského zámku
podle plánů, které vypracoval významný pražský architekt Jan Kotěra. Ten
nechal k původní barokní budově přistavět nové střední křídlo vybíhající k
severu a k jeho východní straně přistavěl originální prosklenou zimní
zahradu. Kotěra také výrazně pozměnil veškeré interiéry zámku, kde vznikla
úplně nová vstupní reprezentační hala se schodištěm, a všechny dochované
prvky původního zámku citlivě zakomponoval do nové stavby. V majetku rodiny
Mandelíkových zůstal zámek do roku 1945, kdy přešel do rukou státu. Do roku
1966 v něm bylo umístěno zemědělské učiliště, poté byl zrestaurován a upraven
na sídlo obecního úřadu. V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen opět rodině
Mandelíkových. Zámek je jednopatrová budova o
půdorysu ve tvaru písmene T, krytá valbovou střechou. Hlavní vstupní průčelí
je obráceno k jihu a vstupní portál, před nímž je prostor vymezený sloupy
nesoucími balkón, je umístěn v mělkém středním tříosém rizalitu, nad nímž se
zvedá štít. Fasáda průčelí je členěna pilastry a frontony, na ostatních
stranách jsou hladké fasády. S výjimkou gotické místnosti ve východní části
vstupního jižního křídla sklenuté na střední kamenný sloup a gotické
místnosti v suterénu pod ní, jsou všechny ostatní místnosti upraveny moderně.
Jan Kotěra zde svou přestavbou, která patří k jeho nejodvážnějším počinům na
českém venkově, vytvořil architektonicky zcela ojedinělé dílo, spojující v
sobě ducha starého zemanského sídla a moderní představu o bydlení na počátku
20. století. Novostavbu Jana Kotěry - nový zámek
nechala postavit rodina Mandelíkových, majitelů ratbořského velkostatku a
cukrovaru. Dnes je ve vile hotel. V sousedství starého zámku byla v letech
1910–13 postavena podle plánů Jana Kotěry jednopatrová moderní dvojvila pro
Ervína a Otu Mandelíkovi, syny Bernarda Mandelíka, prvního majitele
ratbořského velkostatku z jejich rodu. Jejich třetí bratr, Robert, obýval
sousední starý zámek a možná proto se pro vilu vžil název nový zámek. Ve
stylu nového schematického klasicismu po vzoru italských předměstských vil
palladiánského typu, na kterém se projevuje i jeho opatrný zájem o začínající
kubismus (kovové zábradlí ústřední terasy „Patro nobile“ v hlavním průčelí,
zadní průčelí budovy a sporá výzdoba v interiérech). Na sochařské výzdobě se
podílel významný sochař Jan Štursa, který v roce 1913 doplnil hlavní průčelí
michelangelovsky pojatými sochami** Génia ducha a Génia hmoty, geometrická
výmalba interiérů byla provedena podle návrhů Františka Kysely. V parku je
umístěna dekorativní kubisticky pojatá váza od Emila Králíčka z roku 1913,
přemístěná sem ze dvora pražského domu Diamant. Barokní statek z pol. 18. století za starým
zámkem. V letech 1986–89 byly budovy statku až na sýpku zbořeny, a na jejich
místě byla zahájena výstavba rodinných domů. 1857, uzavřen 1987 Škola Zdroj A) Č.p.21, 1877, 1927 začala sloužit
jiným účelům jako obecní dům Nová škola Zdroj A) S byty pro učitele. č.p.64 a 65 z
1927. Od 2002 MŠ Sokolovna Zdroj A) 1925, vč.biografu [Hrázný mlýn] Zdroj A) Též Panský mlýn, zmíněn 1735, zbořen
1967-9 [Skokanský mlýn] Zdroj A) Před 1735, zbořen 1959 Schodecký mlýn Zdroj A) Též Švarcův či Prostřední, zmíněn
1633 Dům č.p.5 Zdroj D) 1.pol.19.stol. |
Panství Politický okres Kolín,
s.o.Kolín 1961 Okres Kolín 2003 Pověřený městský úřad Historie obce Zdroj C)
První zmínka o Ratboři
v minulosti i Radboři pochází z roku 1115. Obec byla součástí majetku
benediktínského kláštera Kladruby u Stříbra. Zpráva se vyskytuje na falzu
pozdějšího data. Věrohodnější je zpráva z roku 1352.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice
čsl, 1927 A) ratbor.cz (27.9.2017) C)
cs.wikipedia.org (27.9.2017) D)
cestyapamatky.cz (27.9.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 27.9.2017 |