Zámek ve městě Zábřeh na Moravě, bývalý politický okres Zábřeh.

Hrad - Zámek

Zábřeh, bývalý politický okres Zábřeh

Historie objektu

První zpráva o Zábřehu pochází z r.1254, kdy král Přemysl Otakar II. svolal do Brna zemský sněm k jednání o výpravě proti Prusům; zúčastnil se ho i jistý Sulislav ze Zábřeha, který se připomíná ještě v následujícím roce. Výhodná poloha Zábřeha na důležité obchodní cestě údolím Moravské Sázavy z Moravy do Čech byla významným předpokladem pro vznik větší sídelní jednotky - města; to je písemně doloženo v listině z r.1289, jíž se král Václav II. zavázal markraběti Bedřichovi z Míšně mimo jiné, že mu dá lénem hrady a tvrze Svojanov na Poličsku, Lanškroun, Hoštejn, Svitavy a Zábřeh. Je to současně první zpráva o zábřežské tvrzi. Tento plán se však neuskutečnil, neboť zemané ze Zábřeha sídlili na zdejší tvrzi ještě v druhé polovině 13.století - v l. 1275-1301 vlastnil Zábřeh Protiva ze Zábřeha a Vildenberka.

Zábřežská tvrz stávala v místech dnešních budov domovní správy a depozitáře vlastivědného muzea, jak o tom svědčí poloha na vysunutém ostrohu, přístupném jen ze strany od města. Tvrz z této strany chránil hluboký vodní příkop, který tu existoval ještě v druhé polovině 16. století, a přístup do ní umožňoval pouze padací most v místech dnešního zámeckého průjezdu.

Asi v r.1301 získal město Zábřeh s tvrzí od Václava II. člen starobylého moravského rodu Adam z Choliny,který je v r.1305 vrátil zpět králi. Zábřežské zboží přešlo jako královské léno někdy v polovině 14. století na pány ze Šternberka a na sklonku téhož století na pány z Kravař.

Pravděpodobně za Štemberků a Kravařů byla zábřežská tvrz podstatně rozšířena a zlepšeno její opevnění, takže koncem 14. století se již mluví o zábřežském hradu. Svědčí o tom nepřímo to, že zábřežská větev Šternberků se výslovně psala na Zábřehu. Kravařové, i když sídlili hlavně na hradě Šternberku, pokoušeli se ze Zábřeha vytvořit hospodářské a správní středisko celého kraje, jak dokazuje privilegium bratrů Jindřicha a Beneše z Kravař, dané městu v r.1411. K formujícímu se zábřežskému panství tehdy již náležel pás vsí táhnoucí se od Dubicka, původně samostatného panství, až po Raškov na pozdějším panství rudském. Poslední z rodu pánů z Kravař Jiří prodal před r.1442 zábřežské léno a okolní vsi příslušné k Zábřehu Janu staršímu Tunklovi z Drahanovic. Jako součást lenního zboží se tehdy znovu připomíná hrad a město Zábřeh.

Za Tunklů se stal Zábřeh centrem obrovského panství, k němuž bylo připojeno i panství brníčské a hoštejnské. Tunklové také vytvořili ze zábřežského hradu hlavní rodové sídlo, neboť Hoštejn byl zničen za husitských válek a Brníčko za válek česko-uherských. Tunklové, především nejznámější z nich Jiřík starší, prosluli jako rybníkářští podnikatelé, kteří obklopili město důmyslnou soustavou rybníků - od největšího Závořického mezi Zábřehem a Postřelmovem až po menší Městský a Zámecký přímo pod zábřežským hradem.

Je nepochybné, že zábřežské sídlo Tunklové také důstojně vyzdobili a upravili v pozdně gotickém slohu; z tehdejších úprav hradu se dochovala vzácná památka, umístěná nyní v průjezdu zámku, která byla asi původně nad hradní bránou. Jde o desku, vytesanou z maletínského pískovce, s bohatými ornamenty, se znakem Tunklů, jménem Jiříka staršího Tunkla z Brníčka a na Zábřehu a letopočtem 1478. Je pravděpodobné, že deska připomínala přestavbu zábřežského hradu, která mu asi vtiskla rysy zámecké architektury. Bohužel pozdější úpravy a nedostatek zpráv znemožňují postihnout přesně jejich další průběh a charakter.Jiříka staršího připomíná i pískovcový reliéf s jeho postavou, který byl původně součástí výzdoby zámku, později však byl odstraněn a našel se náhodou při opravě fasády jednoho z měšťanských domů na náměstí. Nyní je rovněž umístěn na zdi zámeckého průjezdu.

Podle zábřežské farní kroniky stával na zábřežském hradě již za Tunklů kostelík, v němž byl mimo jiné pohřben i probošt olomoucké kapituly v druhé polovině 15. století a světící biskup olomoucký Benedikt z Valdštejna. Kostelík zrušil v 16. století některý z Boskoviců, asi Jan, a změnil ho na jednu ze zámeckých komnat. Náhrobní kámen Benedikta z Valdštejna byl pak vsazen do zámecké zdi. Dnes však již po něm není ani památky. Prodejem zábřežského panství Jindřichem Tunklem bohatému rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lichtenburce před r.1510 končí nejen doba budování panství, nýbrž i nejslavnější období zábřežského panského sídla. Zábřeh se totiž dostal do rukou mocných šlechtických rodů, pro něž bylo zdejší sídlo jen místem dočasného pobytu. Mikuláš Trčka, který sídlil na Opočně, vyměnil zábřežské panství po dvou letech s Ladislavem z Boskovic. Boskovicové si zvolili za své sídlo moravskotřebovský zámek a na zábřežském zámku sídlil od té doby jen hejtman a další hospodářští úředníci panství. Pouze pravnuk Ladislava z Boskovic Jan, který převzal správu obrovského majetku Boskoviců v r.1569, si oblíbil zábřežské sídlo a často sem z Moravské Třebové zajížděl i se svou manželkou. Pro ni také dal přebudovat zámek v renesanční sídlo; zámecká budova byla při tom zvýšena o jedno poschodí se čtyřmi většími sály. Vedle zámku na straně od náměstí dal zřídit renesanční zahradu (v té době totiž ještě nestály mezi farou a zámkem žádné domy a zámek byl od města výrazně oddělen).

Za Jana z Boskovic, velkého mecenáše zábřežského bratrského sboru (zámeckými úředníky za jeho éry byli děd a otec manželky J. A. Komenského Magdalény Vizovské), byla také zdokonalena hospodářská správa panství. Pod zámkem vznikl v r.1569 nový pivovar a rozsáhlý panský dvůr.

Na zábřežském zámku také trvale sídlila po smrti svého manžela sestra Jana z Boskovic Kunhuta, provdaná Žerotínová, a to až do své smrti r.1590. Její syn Ladislav Velen ze Žerotína se pak stal po Janově smrti i dědicem všeho boskovického majetku. I on si zvolil za hlavní sídlo moravskotřebovský zámek a v Zábřehu byl jen občasným hostem. Město za poklidné doby Boskoviců a Žerotínů prožívalo léta blahobytu a rychle se rozšiřovalo, zejména směrem k zámku, kde vyrostla takřka souvislá fronta měšťanských domů na jihovýchodní straně náměstí. Proto Ladislav Velen tři z těchto domů v místě dnešního parčíku odkoupil a dal zbořit, aby nebránily celkovému pohledu na zámek. Častým obyvatelem zámku v druhém desítiletí 17. století byl Velenův jediný syn Karel.

Jako vojenský vůdce vzbouřených stavů byl Ladislav Velen nucen po bitvě na Bílé hoře uprchnout do ciziny. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a jeho statky byly zkonfiskovány. V r.1622 dostal zábřežské panství od císaře Ferdinanda II. kníže Karel z Lichtenštejna. Zábřežský zámek poklesl definitivně na pouhé sídlo hospodářské správy jednoho z mnoha lichtenštejnských panství. Třicetiletá válka zasadila panství i zámku nejednu těžkou ránu. Již v r.1621 byli na zámku ubytováni důstojníci valdštejnského regimentu a v r.1642 tu řádili Švédové. V r.1661 byl zámek částečně zbarokizován; památkou na tyto úpravy je dodnes zachovaný menší znak Lichtenštejnů z pískovce se jménem tehdejšího majitele panství Karla Eusebia z Lichtenštejna. K větší přestavbě, a to vzhledem k hospodářským potřebám panství, došlo až v 1. 1727-1736, kdy bylo přistavěno nynější severní zámecké křídlo v barokním slohu. Za slezských válek a ještě za válek napoleonských prošly Zábřehem nejrůznější armády, což bylo často spojeno s pleněním v zámku i ve městě. V I. 1741-1742 a opět v r.1744 se tu střídala pruská a rakouská vojska, a zejména poslední pobyt pruských husarů způsobil zámku velké škody. Obdobně si tu počínal i velký francouzský oddíl po bitvě u Slavkova koncem r.1805. Zámek a město neušetřily ani živelní pohromy. Velký požár v r.1793 zničil město téměř úplně a zasáhl i část zámku s věží; o dva roky později byla obnovena (její nynější podoba pochází z r.1869, později byla ještě opravena po úderu blesku v r.1904).

O poklesu významu zábřežského zámku (vrchnostenský úřad byl ze zámku přemístěn do bývalé kolonie Knížecí Grunt - dnes součást města - vzniklé koncem 18. století) svědčí i to, že kníže Alois z Lichtenštejna jej r.1849 celkem ochotně prodal městu, které zámek pronajalo okresnímu hejtmanství a soudu. Zámek byl adaptován na sídlo úřadů a tomuto účelu slouží prakticky až do dnešní doby, kdy se jeho majitelem staly Komunální služby města Zábřeha. Přilehlý samostatný trakt v místech původního zábřežského hradu, dříve sídlo lichtenštejnské lesní správy, slouží nyní vlastivědnému muzeu.

Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, E.Poche, Umělecké památky Čech

Původní zábřežská tvrz byla asi v 2. polovině 13. století za držení Šternberků a pánů z Kravař podstatně rozšířena a opevněna tak, že koncem 14. století se již zmiňuje zábřežský hrad. Stál na příkrém svahu spadajícím do dnešní Havlíčkovy ulice a byl chráněn vysokou kamennou zdí, jejíž zbytky jsou dodnes zachovány. Z městské strany byl oddělen hlubokým příkopem a vcházelo se do něj branou s předsazeným vytahovacím mostem nacházejícím se u severovýchodní části dnešního zámku. Z hradu vedly podzemní chodby – podle pověstí údajně až na sousední hrady Brníčko a Hoštejn. Zřejmě to však byly pouze únikové východy, kterými se v čase nebezpečí bylo možno dostat za hradby města. Svědčí o tom hluboká sklepení (zčásti zachovalá) a část chodby, jež směřovala přes dnešní Masarykovo náměstí k domu „Pod podloubím“. Ta se v místě dnešního parčíku v roce 1928 propadla a byla následně zasypána.

Na sklonku 14. století přešlo již zformované zábřežské panství na pány z Kravař. Jiří z Kravař prodal kolem roku 1442 panství Janu staršímu Tunklovi z Drahanovic. Za držení Tunklů nastal rozmach zábřežského panství. Rozrostlo se o panství brníčské a hoštejnské a zábřežský hrad se stal rodovým sídlem (Brníčko bylo poničeno za česko-uherských a Hoštejn za husitských válek). Proto bylo zábřežské sídlo tak honosně vyzdobeno a v pozdně gotickém slohu upraveno. Několikerou přestavbou objekt úplně ztratil charakter opevněného hradu a úpravy mu vtiskly rysy zámecké architektury.

Z tehdejší doby se dochovala vzácná památka umístěná v průjezdu zámku (původně umístěná nad hradní branou). Jedná se o štít vytesaný z maletínského pískovce s bohatými ornamenty, se znakem Tunklů (se dvěma rybami a nápisem „Georgius Tunkl senior de Brniczko et in Zabrzeh“) a letopočtem 1478. Nedostupnost informací o následných úpravách neumožňuje podrobněji popsat další vývoj a charakter stavebních etap objektu, vyjma pozdně renesanční přístavbu hranaté úzké věže. Za zmínku stojí pouze objekt kostelíka, který byl do 16. století součástí zámku a jenž byl za jednoho z Boskoviců (zřejmě Jana z Boskovic) zrušen a přestavěn na komnaty. Zábřežská farní kronika uvádí, že v tomto kostelíku byl pohřben ve 2. polovině 15. století probošt olomoucké kapituly a světící biskup olomoucký Benedikt z Valdštejna. Jeho náhrobní kámen byl po zrušení kaple zasazen v zámecké zdi. Tato památka se však nedochovala.

Prodejem zábřežského panství Jindřichem Tunklem (roku 1510) přešel majetek do rukou Mikuláše Trčky z Lípy a na Lichtenburce a tím skončilo nejen období budování a rozšiřování panství, ale i nejslavnější období zábřežského panského sídla, neboť se majetky dostaly do rukou mocných šlechtických rodů, pro něž bylo zdejší sídlo jen místem dočasným.

Po dvou letech Mikuláš Trčka z Lípy (sídlící na Opočně) vyměnil zábřežské panství s Ladislavem z Boskovic. Ten si jako sídlo vybral Moravskou Třebovou a na zábřežském zámku od té doby sídlili jen hejtmané a hospodářští správci panství. Výjimkou byl pouze Jan z Boskovic (pravnuk Ladislava), který v roce 1569 převzal správu obrovského majetku Boskoviců. Ten si zábřežské sídlo oblíbil a často zde s manželkou pobýval. Pro ni dal přebudovat zámek v renesanční sídlo – objekt byl zvýšen o jedno patro se čtyřmi sály a na straně do náměstí vybudoval renesanční zahradu. Pod zámkem vznikl nový pivovar a rozsáhlý panský dvůr. Po smrti svého manžela zde také sídlila (až do své smrti roku 1590) sestra Jana z Boskovic Kunhuta, provdaná Žerotínová. Její syn, Ladislav Velen ze Žerotína, se po smrti Jana z Boskovic stal dědicem veškerého majetku Boskoviců. Za své sídlo si však vybral Moravskou Třebovou a v Zábřehu prodléval sporadicky. Město za dobu Boskoviců a Žerotínů prožívalo léta blahobytu a rychle se rozrůstalo.

Častým obyvatelem zámku byl v období 20. let 17. století i jediný Velenův syn Karel. Po Bílé hoře byl Ladislav Velen, coby vojenský vůdce vzbouřených stavů, nucen uprchnout do ciziny, v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a jeho majetek zkonfiskován. Od císaře Ferdinanda II. dostal zábřežské panství kníže Karel z Lichtenštejna. V rámci lichtenštejnských panství poklesl zábřežský zámek definitivně na pouhé sídlo hospodářské správy. Období třicetileté války znamenalo pro zábřežské panství období úpadku. V roce 1621 zde byli ubytováni důstojníci valdštejnského regimentu a v roce 1642 zde značné šrámy způsobili Švédové.

V roce 1661 byl zámek částečně zbarokizován, na kteréžto úpravy se památkou dochoval pískovcový znak Lichtenštejnů (se jménem tehdejšího majitele Karla Eusebia z Lichtenštejna). V letech 1727–1736 došlo k další větší přestavbě, kdy s ohledem na hospodářské potřeby bylo v barokním slohu přistavěno severní zámecké křídlo. Za období slezských a napoleonských válek procházely Zábřehem nejrůznější vojska (pruská, rakouská i francouzská – po bitvě u Slavkova v roce 1805), což bylo spojeno s častým pleněním zámku i města.

Zámek i město neušetřily ani živelní pohromy – největší byl požár v roce 1793, jenž zničil téměř celé město i část zámku s věží; ta byla později obnovena (nynější podoba je z roku 1869). Kníže Alois z Lichtenštejna zámek v roce 1849 prodal městu a to jej pronajalo okresnímu hejtmanství a okresnímu soudu. Pro účely úřadů slouží dodnes.

Zdroj: cs.wikipedia.org (3.10.2014)

Předchozí aktualizace: 29.7.2014