Zábřeh

(Hohenstadt)

Osada: Krumpach

Farní kostel sv.Bartoloměje ^{B) C)}

Masarykovo nám.. Stojí na místě kostela již od r. 1350. V roce 1752 byl pro špatný stav zbourán a celý znovu vystavěn. Jednolodní barokní kostel z roku 1757 podle projektu Domenica Martinelliho

Kostel sv.Barbory ^{B) C) I)}

Zahradní ulice. Byl postaven na místě původního kostela z 15.st. O jeho současnou podobu se zasloužil farář Antonín Cyril Ambrož. V r. 1772 byl kostel posvěcen ke cti sv. Barbory. jednolodní kostel se středověkým jádrem, gotickým opěrným systémem, masivní věží; upravený v baroku v roce 1773; v klenbě kněžiště se uplatňuje vliv slezské renesanční valené klenby s výsečemi.

Podle legendy kostel založili templáři. První zmínka o kostele však pochází až z 2. poloviny 15. století, kdy byl zasvěcen sv. Kříži. Kostel má dodnes gotický presbytář. V období reformace kostel využívala Jednota českobratrská. Jejími příznivci byli Ladislav Velen ze Žerotína a jeho manželka Bohunka z Kunovic, kteří dali roku 1614 přelít zvony. Větší zvon sv. Barbora je považován z nejvýznamnější zvonařskou památku severní Moravy. (V roce 1942 byl zvon ve farním kostele sv. Bartoloměje, od roku 2000 visí opět na svém místě.) Roku 1620 byl kostel navrácen katolíkům a zasvěcen Navštívení Panny Marie. Roku 1750 však kostel už neměl klenbu. Uvažovalo se o jeho úplném zbourání (materiál měl být použit na farní kostel), zůstat měl pouze presbytář jako kaple. Zbourání kostela nakonec zabránil místní farář a kostel byl obnoven dobrovolníky. 4. prosince 1772 byl kostel zasvěcen sv. Barboře (mj. patronka zesnulých – kostel byl určen jako hřbitovní). Na hlavním oltáři je obraz sv. Barbory zřejmě od Jana Kristiana Sambacha. Opravy proběhly v letech 1929 a 1949–1950. Nyní opět probíhá rekonstrukce. Kostel byl obklopen hřbitovem a obehnán zdí, v současnosti je zde park a o obnovu kostela se stará občanské sdružení.

Evangelický kostel ^{B) C) E)}

Ulice 28. října. Stavba z konce minulého stol. Nechal ho postavit Otto Brass. V novogotickém stylu jej vyhotovil Petr (Karel ?)^E) Ilner. Od roku 1946 kostel Církve československé husitské, je úzce spojen s příchodem německé podnikatelské rodiny Bassů do Zábřeha. Ti vstoupili do ryze katolického Zábřeha v roce 1860, kdy zakladatel rodu Vilhelm Brass získal podíl v zábřežské textilce a barvírně látek. Budova kostela je dlouhá 27,7 metrů, široký 15,6 metrů. Jde o vcelku členitou stavbu s půdorysem kříže, v novogotickém slohu a s dominující 45 metrů vysokou věží, umístěnou nad hlavním vchodem. Kostel je zbudován z ostře pálených cihel, které pochází ze Šumperka. Kostel je postaven, zcela v duchu novogotiky a není omítnut. Hlavní vchod kostela směřuje na západ. Vchází se do něj po pěti pískovcových schodech, přičemž celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku neobvyklá. Vchodem, nad nímž původně visel nápis "EHRE SEI GOT IN DER HÖHE", později odstraněný, se vchází do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na kůr o kapacitě až 50 osob. Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové místnosti, přes něž pokračuje do zvonice. Z té pak vede vchod na půdu kostela, střecha objektu je 16 metrů nad okolním terénem. Zvonice pak přechází ve 45 metrů vysokou věž, na jejímž konci je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. V zemi se pak skrývají mohutné, 4 metry hluboké základy věže. Jižní schodiště vede pouze ke kůru. Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do imitace žebrové klenby, vysoké 12 metrů. Je dlouhá 10 metrů a široká 8,5 metru. Podle stavitele se zde mělo vejít až 200 osob, kapacita sedadel byla 90 míst. Hlavní loď pak přechází v kněžiště, oddělené dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou 3 do obloukovitá okna, dnes bohužel již bez původních vitráží. Prostřední okno na severní straně kostela je menší. V minulosti zde byl vybourán boční vchod do objektu, zazděný v 70. letech. Po obou stranách kněžiště jsou umístěny dveře, kterými se vchází do druhé části objektu - fary. V přízemí na hlavní loď bezprostředně navazuje sakristie a kancelář faráře. Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře, obráceného na jih, k němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na boční, východní vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny, či naopak vystupuje do 1. patra, kde je na severní straně umístěna ložnice a na jižní další 2 pokoje, původně určené jako farní salón a pokoj pro hosty. Nechybí samozřejmě sociální zázemí apod. Na schodiště pak navazují samostatné pískovcové schody, vedoucí do podkroví.

Vlastní vybavení kostela je unikátní. Až na petrolejové lampy, které brzy vystřídalo světlo elektrické, se totiž od svého vzniku prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety. Dochovány tak zůstaly dřevěné lavice, varhany, oltář i samotný ozdobně vyřezávaný kůr, usazený na 4 sloupy a vystupující nad lavice. Originální je zřejmě i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště. Dochovaly se také hodiny, jejichž stroj byl vyroben v roce 1902 v Uničově, zrekonstruované před několika lety skupinkou nadšenců. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o kostel Církve československé husitské, ve vybavení nejsou obrazy, nástěnné malby, sochy apod.

Kaplička P.Marie Sedmibolestné ^{B) C) H)}

Šubrtova. Vzdálená asi 1 km od Zábřehu u cesty do Nemile. Jedná se o lokální poutní místo známé od roku 1750, kdy zde byl pro vyplnění snu zavěšen Janem Schubertem obrázek Bolestné Panny Marie. Obraz byl později přenesen do farního kostela na boční oltář sv. Jana a někdy po roce 1780 zde byla postavena kaplička, ke které se scházeli poutníci z blízkého i vzdálenějšího okolí. V 19. století neslo toto místo název "poutní místo u Matky Boží bolestné u mlýnské strouhy v Zábřeze". Drobné poutě a vycházky se zde konaly ještě v 50. letech tohoto století a v současné době dochází opět k obnově této tradice.

Kaplička byla postavena Janem Šubrtem v roce 1770. A skoro jako většině podobných stavbiček, i jí předcházelo zjevení nebo spíše sen, a i ona má nadpřirozenou moc. Jak jinak by si totiž lidé v 18.století mohli vysvětlit zázračné uzdravení poutníků z nedalekých vesnic, kteří našli u kapličky své ztracené zdraví. Za vším stojí sen tehdejšího majitele okolních polností a luk, Jana Šubrta. Tomu se mělo zdát, jak se k místu, které později popsal jako nejvhodnější pro postavení kapličky, schází procesí lidí. Lidé přitom na něm ve snu žádali, aby na ono místo pověsil obrázek Bohorodičky. Jan Šubrt sice neuměl malovat, ale uměl vyprávět a tak svůj sen na druhý den vyprávěl sousedům. A kde se vzal, tu se vzal, našel se zdatný malíř, který podle sedlákova snu obraz Panny Marie nakreslil. Nakreslili, pokáceli olši, která zde stála, udělali na onom místě sloup, zavěsili obraz a modlili se. Obrázek na místě zůstal řadu let. Léty vybledl až nebylo prý ani poznat, co na něm je namalované. Avšak jednoho dne se staly barvy zářivějšími a jasnějšími. A k místu se opět začali scházet poutníci. "Stala se zde prý i zázračná uzdravení – čtyři slepí nabyli zraku, šestnáct chromých uzdravených zanechalo zde své berly a vrátilo se bez nich domů," říkají archivní zprávy římskokatolické farnosti, ale dokázáno to není.

Před rokem 1775 byl obrázek přenesen do farního kostela, kde byl umístěn na bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého. Na původní místo byla umístěna do nově postavené kapličky kopie. Když v roce 1784 nařídil císař Josef II. odstranění různých devótních darů a obětin z milostivých obrazů, bylo z obrázku sňato mnoho těchto předmětů a prodáno za 149 zlatých. Obraz Zábřežské Madony z 15. století je nyní ve farním kostele.

Fara ^{D) E)}

čp. 63 – klasicistní architektura z roku 1780

[Hřbitov] ^D)

U kostela sv.Barbory, zbytek ohradní zdi s bránou se schodištěm o pěti stupních a křížem na ohradní zdi; areál nyní upraven na park

Hřbitovní brána ^I)

Na zrušený hřbitov

Hřbitov ^E)

…

Hřbitovní brána ^E)

…

Hřbitovní kaple ^E)

…

Sloup se sochou P.Marie ^{B) C) E)}

Masarykovo nám.Morový. Nechal v roce 1713 postavit panský sládek Karel Josef Počta jako poděkování, že město bylo uchráněno od moru. Je to pískovcový sloup s barokovou sochou Panny Marie na vrcholu, na jehož dříku jsou dva reliéfy - sv. Trojice a Zvěstování Panny Marie. Na zábradlí sochy sv.Floriána, sv.Jana Nepomuckého, sv.Šebestiána. Nápis česky: leta kterehoz bvd / Dana Czest I / bohV I takI / MarII CzIsteI / pannIe. Ve výklenku v podstavci byla původně soška sv. Rosálie, zmizela kolem r. 1989. Stavbu sloupu realizovala dílna kameníka Jana Sturmera, návrh vypracoval Václav Render z Olomouce. Sloup nechal postavit sládek Josef Počta (jméno najdeme na podstavci i se znakem cechu sladovníků). Sloup byl několikrát opravován, v r. 1886 za 200 zlatých, v r. 1932 firmou Veselý ze Švábenic za 5.663 Kčs. Podle pramenů byl opravován v r. 1989 (to se ztratila sv. Rosálie)

Socha Nejsv.Trojice ^D)

U kostela, na sloupu 1807

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{D) E)}

U kostela

Socha anděla ^E)

Na kopuli hřbitovní brány

Kamenný kříž ^E)

U kostela

Kamenný kříž ^E)

U kostela

Kamenný kříž ^F)

U silnice na Rovensko, nápis: LP 1911 / zde byl …

Kamenný kříž ^F)

U pivovaru

Kamenný kříž ^F)

Morávkova ul.

Kamenný kříž ^F)

Havlíčkova ul.

Kamenný kříž ^F)

Kopečná ul.

Kamenný kříž ^F)

U Bořin, na soklu nápis: Láska je v obětí.

Kamenný kříž ^I))

Na zdi kolem bývalého hřbirova u sv.Barbory

Kamenný kříž - Pieta ^{G) H)}

U Šubertovy kapličky. Pieta - monumentální moderně řešené sousoší vysoké 472 cm, které stojí na masivním podstavci s nápisem VEZMI KAŽDÝ SVŮJ KŘÍŽ. Vysocháním ztvárněná Panna Maria drží v náručí svého syna pod křížem s drapérií.

I osud sousoší by vydal na menší román. Některé detaily soch nebyly dokončeny. Na sousoší z hořického pískovce (skála Bohatec) je autorská signatura akademického sochaře Antonína Berky. Bývalý režim nedovolil všemožnými prostředky na výtvoru pracovat, a i když měla být původně Pieta hotova již před rokem 1950, nestalo se tak. Ba naopak, poslední práce na sousoší provedl až kameník Leo Beneš. Pieta byla slavnostně posvěcena 10. září 1994.

Kříž ^F)

Na Rudolfově

Kříž ^F)

Sokolská ul.

Dřevěný kříž ^I)

U vstupu na bývalý hřbitov u sv.Barbory

Boží muka ^{B) C) F)}

na rozcestí k nemocnici Pozůstatek drobné lidové církevní architektury z 18. století. Vypráví se, že jsou postavena na místě hromadného hrobu z třicetileté války. Pravděpodobnější však je, že Boží muka byla postavena v souvislosti se stavbou nového horního kostela.

Kašna ^{B) C)}

Kašna na Masarykově náměstí pochází z roku 1829. Na zadní straně: in jahre 1829

Kašna ^{B) C)}

Masarykovo nám.za zámkem. Je vytesána z jednoho kusu maletínského pískovce. Autorem plastiky na fontáně za zámkem, slavnostně odhalené v listopadu 2012, je olomoucký sochař Karel Hořínek. Fontánu tvoří sousoší tří kaprů, vytesané do pískovcového bloku, ze kterého stříká voda do čtvercové Kamenné nádrže, pocházející pravděpodobně z 18. století. Celá nádrž je vytesána z jednoho kusu maletínského pískovce. Podle slov tvůrce má rybí plastika připomínat jedny z někdejších majitelů zábřežského panství, tedy rod Tunklů. Ti totiž měli kapra ve svém znaku.

Erb ^D)

kamenná deska s erbem – druhotně osazená v průjezdu tzv. nového zámku; na pravé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka z roku 1478

Erb ^D)

kamenná deska s erbem – druhotně osazená v průjezdu tzv. nového zámku; na levé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka a deska s erbem Klocmanů z Rychnova, všechny v reliéfním provedení

Pamětní deska ^F)

Na faře. LAPIS FUNDAMENTALIS / POSITUS ANNO 1780 / SVBA.R.D:ANTONIO PSCHOR / PAROCHO HOHENSTADENSIS

Socha Jana Eskymo Welzla ^{B) C) E)}

K příležitosti 50. výročí smrti cestovatele, světoběžníka a spisovatele Jana Welzla byla odhalena socha, jejímž autorem je Mgr. Stanislav Lach z Olomouce. Autorem sochy je Stanislav Lach z Olomouce, mírně nadživotní socha zachycuje Eskyma jako bodrého veselého chlapíka, i když to byl zřejmě podivín. Socha původně stála u základní školy na náměstí 8. května, od dokončení rekonstrukce železničního koridoru a nádraží pak byla přemístěna k železniční stanici, aby vítala návštěvníky a cestující, kteří do Zábřeha dorazí

Památník padlým ^F)

…

Památník ^K)

…

Reliéf ^C)

…

Bazének ^C)

…

Pylon ^C)

S vitrínami

Náhrobek Rudolfa Dvořáka ^D)

městský hřbitov – hrob předního moravského historika z roku 1920.

Náhrobek sourozenců Pettlových ^D)

na hřbitově – empírový figurální náhrobek z roku 1820

Náhrobek ^E)

na hřbitově, empírový

Socha

Na novém náměstí

Pamětní deska ^C)

Generál majorovi Karlu Lukášovi

Farní muzeum ^{B) C)}

Muzeum vzniklo v r. 1996 za podpory otce děkana. Hlavním cílem bylo vyčistit zvonové patro věže a umožnit přístup veřejnosti. Masarykovo nám., ve věži chrámu sv. Bartoloměje

Hradby ^F)

zbytky je možné vidět za zámkemv pohledu z Havlíčkovy ulice, a částečně i v zahradách domů směrem do ulice Zahradní. Původní hradby vedly od zámku po úbočí svahu k faře a Dolní bráně stála někde v místech staré pošty, pokračovaly Zahradní ulicí k Horní bráně v místě kde stojí dům č. 5 v Komenského ulici, dále ztracenou uličkou zahradami zpět k zámku. Městské hradby byly zbourány v roce 1829

Radnice ^{B) C) F)}

Masarykovo nám. 1,2V roce 1455 prodal Jiří Tunkl zábřežský měšťanský dvůr. Z domku byla zřízena radnice, která v něm sídlila až do roku 1991. V současné době zde najdeme Galerii Tunklův Dvorec. Jako MNV byla nevkusně upravena a zdevastováno její průčelí. Ani po 25 letech od pádu komunismu se nepodařilo tuto významnou budovu uvést do původní pozdně barokní podoby.

Zámek ^{B) C) D)} >>

Masarykovo nám. 6. Původní tvrz postavená na vysunutém ostrohu, přístupném jen ze strany od města. Z této doby se dochovala pískovcová deska s erbem rodu Tunklů v zámeckém průjezdu. Od r. 1849 patří budova zámku městu. Dnes je sídlem MÚ. tzv. nový zámek (čp. 510) – v jádru renesanční architektura, upravená v letech 1726–1732, s gotickou věží, upravenou do dnešní podoby v roce 1794. Budovy v místě bývalého hradu (čp. 511) – v jádru renesanční komplex hospodářských a administrativních budov, vystavěných na gotických základech bývalého hradu, ve hmotě zachovávající i bývalé hradby,

Městské hradby ^{B) C)}

Zábřeh jako město měl opevnění v podobě hradeb. Jejich zbytky je možné vidět za zámkem v pohledu z Havlíčkovy ulice, a částečně i v zahradách domů směrem do ulice Zahradní. Původní hradby vedly od zámku po úbočí svahu k faře a Dolní bráně / stála někde v místech staré pošty/, pokračovaly Zahradní ulicí k Horní bráně /v místě kde stojí dům č. 5 v Komenského ulici/, dále ztracenou uličkou zahradami zpět k zámku. Městské hradby byly zbourány v roce 1829.

Gymnázium ^{B) C)}

Významnou stavbou je také budova prvního českého gymnázia na severní Moravě z let 1898 – 1901. nám. Osvobození 20

Budova ^C)

Na novém náměstí

Sokolovna ^C)

…

Budova ^K)

Dívčí domov

Budova ^K)

Chlapecké školy

Budova ^K)

Řemeslnická

Nádraží ^D)

budovy čp. 1625 a 1626 – jedna z posledních empírových nádražních budov na trati Olomouc – Praha, postavena v letech 1843–1845 (A. D. Fleischmann).

Pivovar ^E)

…

Masarykova škola ^{A) K)}

…

Okresní nemocenská pojišťovna ^K)

…

Pivnice ^K)

…

Dům Pod podloubím ^{B) C) D)}

Žižkova ulice. Muzeum. Patří k nejstarobylejším domům v Zábřehu. Byl to dům výsadní, právováreční, patřilo k němu hospodářství, zahrada za Horní branou, pole i louky. V současné době je sídlem muzea. čp. 12 (dříve čp. 14, Žižkova 1) – tzv. dům Pod podloubím; renesanční architektura z roku 1581 s dochovanou dispozicí a klenbami, upravená v 1. čtvrtině 19. století (fasáda rizalitu) a ve 2. polovině 19. století (fasáda levé části), další úpravy v 60. letech 20. století, sklepy domu gotické; nyní je zde umístěno muzeum

Dům ^C)

S barokním štítem, pod náměstím, utilitárně upraven

Dům ^C)

S gotizujícími prvky na režné cihlové fasádě

Zámecký park ^D)

na ploše 0,54 ha, původně renesanční zahrada, založená v roce 1569, v současné době přírodně krajinářský park

Zpět na okres

Panství

Politický i soudní okres Zábřeh

1961 Okres Šumperk

2003 Pověřený městský úřad

Historie města >> ^{C) E)}

Osada Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava, jejíž hlavní funkcí bylo zřejmě chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. V roce 1278 byl Zábřeh už městem.

Dějiny města jsou až do počátku 17. století spjaty se šlechtickými rody, které se v držení Zábřehu střídaly. Pánové z Kravař (1397-1446) získali Zábřeh do dědičného držení a chtěli z něj vytvořit hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442-1510). Zábřeh se stal jejich sídelním městem a získal od nich různé výsady a privilegia. Jiří st. Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný - rybník Oborník.

V 16. století se majiteli Zábřehu stali Boskovicové. Poslední z nich, Jan z Boskovic odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému synovci Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Ten, za svoji účast ve stavovském povstání, během něhož se stal velitelem stavovského vojska a byl zvolen i zemským hejtmanem, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zbaven svých veškerých statků a Zábřeh přešel do držení Karla z Liechtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let.

Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně. Až polovina 19. století, zahájením provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1845, vytvořila nové předpoklady pro to, aby se Zábřeh stal významným obchodně -průmyslovým a přepravním centrem pro celou oblast Zábřežska a Šumperska. Rozvíjející se průmysl přinesl Zábřehu i jisté pozitivní stránky.

Základ dnešního vzhledu města byl dán koncem 18. století, kdy po ničivém požáru musely být téměř všechny domy znovu postaveny. Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století. Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se neubránil ani střed města.

Přes všechny minulé nepřízně času Zábřeh i dnes potvrzuje, že je městem se starou kulturní tradicí, která příznivě ovlivňuje i dnešek.

První zmínka o Zábřehu je z roku 1254. V této době byla v osadě gotická tvrz, která byla později přestavěna na hrádek. Již v roce 1289 byla osada povýšena na město. Za panování Jana z Boskovic ve městě tu našli útočiště čeští bratři. Po Boskovicích se majiteli panství stávají Žerotínové, kteří značně přispěli k rozvoji města i řemesel. V období po Bílé hoře se panství dostalo do rukou rodu Lichtenštejnů a rozvoj města začal stagnovat. Městem a jeho okolím se prohnalo několik válečných událostí. V roce 1793 bylo město ničeno velmi rozsáhlým požárem, kdy byla poničena většina domů a také zámek. V roce 1849 prodali Lichtenštejnové zámek městu. V roce 1845 tu byla vybudovaná železnice tak zvaná Ferdinandova dráha a v roce 1871 byla železnice rozšířena o lokální dráhu do Sobotína. Vybudování železnice přispělo k rozvoji průmyslu ve městě a to textilního, potravinářského a strojírenství. Městské náměstí má obdélníkový půdorys a řada domů na náměstí byla postavena v roce 1793 po požáru. Nejzajímavější dům na náměstí je dům Pod podloubím, který byl původně bránou na náměstí a na domě je napsaný letopočet 1581. V tomto domě se narodila manželka J.A. Komenského M. Vizovská. Dominantou města je zámek, který byl vybudován renesanční přestavbou hradu v 16. století. V letech 1661 zámek prodělal barokní úpravy a v letech 1727 až 1736 byl rozšířen. Kostel svatého Bartoloměje byl postaven v letech 1750 až 1757. Původně gotický hřbitovní kostel svaté Barbory byl v roce 1773 barokně přestavěn. Před zámkem stojí Mariánský sloup zhotovený v roce 1713 a nedaleko něj empírová kašna pocházející z roku 1829. Zábřeh je rodným městem známého polárníka J. Welzla.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	5 389 32% N
1930
1947
1961
1971	10 764
1981	15 183
1991	15 356
2001	14 579
2003	14 422
2011	14 004
2012	13 977

www.zabreh.net

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) muzabrah.cz (3.10.2014)

B) mesta.obce.cz/zabreh (27.9.2010)

C) zabreh.net (27.9.2010)

D) cs.wikipedia.org (3.10.2014)

E) turistika.cz (3.10.2014)

F) izabreh.cz (3.10.2014)

G) znatemapu.cz (3.10.2014)

H) sumpersk.\rej.cz (3.10.2014)

I) hrady.cz (3.10.2014)

K) schoenhengstgau.org

 Fotografie

17.7.2004, 16.4.2006

Krumpach

Katolický dům

Brutálně přestavěn v duchu pozdní Sorely

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 3.10.2014

Předchozí editace: 27.9.2010