|
Historie města Úsov, bývalý politický okres Zábřeh |
|
Místo, kde se dnes nachází obec Úsov bylo obydleno odedávna, ale
první písemná zmínka je až z roku 1260, kdy je majitelem hradu olomoucký
purkrabí Jiljí ze Švábenic. Jemu se připisuje i
založení zdejšího kostela sv. Jiljí - patrona přistěhovalců. Za vlády Karla
IV. se zde nacházela stanice pro vybírání mýta, což svědčí o obchodním
významu obce i cesty, která tudy procházela. Úsov
se stal hospodářským centrem regionu a tak zde byl roku 1519 založen i špitál
podporovaný důchodem plynoucím ze vsi Stavenice. Rozvoj
obce měl za následek založení panského dvora, pivovaru, chmelnice, dvou mlýnů
a čtyř rybníků s poetickými názvy Vyškovec, Haškovec, Kotvičák a Plavák. Úsovští měli právo na tři výroční a jeden týdenní trh,
směli volně prodávat maso a chleba a obdrželi monopol na prodej soli v
okolních obcích. Na růst ekonomiky měli vliv i zdejší Židé, kteří se zabývali
zahradničením a namísto roboty dodávali panstvu na hrad potřebné koření. Z hrůzyplných následků třicetileté války se celá Evropa
vzpamatovávala po celá desítiletí a tento stav se nevyhnul ani úsovskému kraji. Koncem 17. století se však situace
natolik normalizovala, že je v Úsově otevřena farní
škola a ekonomickým přínosem se stává rozvoj místní těžby železné rudy. Po
zrušení poddanství v roce 1848 význam Úsova upadá a
obec se stává součástí politického okresu Zábřeh a soudně náleží k Mohelnici.
Navíc se roku 1885 přenáší správa úsovského panství
na Nové Zámky a obec pak zůstává bez pivovaru, mlýna a bez možností jakékoliv
průmyslové výstavby. Situace je zde komplikována multietnickým
složením obyvatelstva (Židé, Češi, Němci). Národnostní problémy se však
vyřešily tím, že Němci povraždili Židy v koncentračních táborech a Češi pak
po válce vyhnali Němce do Německa. V poválečných společensko-hospodářských změnách došlo roku 1952
k založení JZD, které se však brzy rozpadlo a další jeho založení se konalo
až za čtyři roky. Od roku 1974 je v Úsově
sídlo zemědělského integrovaného družstevního agrokomplexu a to se v roce 1982 pod názvem "JZD Úsovsko" přesunuje do Klopiny.
Od roku 1992 má Úsov opět statut města. V Úsově se narodil jazykovědec
Slavomír Utěšený (1925 - 1989) a dlouhá léta zde působil jako učitel významný
vlastivědný pracovník a historik Stanislav Makas
(1877 - 1972). Úsov - letopisy 1241 - úsovská tvrz je vypálena Tatary 1250 - stojí zde již kamenný hrad 1260 - olomoucký purkrabí Jiljí ze Švábenic 1260 - moravským markrabětem postaven zde hrad 1269 - Hrabiš z Úsova 1276 - Úsov jmenován zeměpanským zbožím 1351 - zaznamenán děkanský kostel sv. Jiljí (patron kolonistů) 1513 - král Vladislav II. věnuje Úsov
Ladislavu z Boskovic 1564 - usídleni pouze tři židé 1330 - král zastavuje Úsov Šternberkům 1344 - Jaroslav a Albert ze Šternberka 1416 - král Václav IV. potvrzuje přidělení hradu pánům z Vlašimi 1519 - založen špitál podporovaný důchodem ze Stavenice 1527 - v zemských deskách je hrad zapsán pánům z Boskovic 1597 - † legendami opěvovaný Jan
Šembera z Boskovic - Úsov přebírají Liechtensteinové 1589 - založeno židovské ghetto 1624 - postavena kaple sv. Rocha 1643 - hrad dobyt a vypálen Švédy 1667 - postavena boží muka v polích na Stavenici 1688 - postavena synagoga 1691 - nad hranatou věží a jižním rondelem vystavěn třípatrový
zámecký 1708 - vzpoura poddaných 1712 - postavena socha sv. Jana Nepomuckého u zámku 1724 - postavena socha sv. Jana Nepomuckého 1736 - dostavba kostela sv. Jiljí 1745 - nejstarší dochovaný náhrobek na židovském hřbitově 1775 - protirobotní vzpoura poddaných 1721 - protižidovský incident vyvolaný dubickým
kaplanem 1764 - vztyčen kříž u kostela 1784 - synagoga opět vystavena 1830 - je zde 721 židů, postupem času ubývají 1848 - soudní okres Mohelnice, politický okres Zábřeh, význam Úsova opadá 1852 - otevření lesnické školy na zámku v Úsově 1867 - škola byla přeložena na Sovinec
1885 - správa panství přenesena na Nové Zámky 1900 - Jan II. z Liechtensteina
zakládá přírodovědecko-lesnické muzeum 1908 - otevřena česká menšinová škola 1919 - česká měšťanská škola 1942 - odsun židů do koncentračních táborů 1945 - hrad je zestátněn 1952 - založeno JZD, které se brzy rozpadlo 1956 - druhé založení JZD 1974 - je zde sídlo zemědělského integrovaného družstevního
agrokomplexu 1976 - připojena Stavenice 1982 - sídlo JZD Úsovsko přesunuto do Klopiny 1985 - připojena Police a Bezděkov 1990 - Police se osamostatňuje 1992 - Úsov je povýšen na město Židovská obec v Úsově Úsov byl po celá staletí multikulturní obec, která sdružovala
obyvatele tří národností - české, německé a židovské. V roce 1564 zde byli
usídleni pouze tři Židé, ale počet těchto obyvatel narůstal a tak je v obci
postavena i synagoga. V té době tu bylo na návrší mezi ulicí vedoucí k Polici
a ulicí vedoucí ke Klopině v blízkosti náměstí,
založeno ghetto. V polovině 19. století tu bylo 45 patrových domů, z nichž
část se zachovala a čtvrť tak tvoří dodnes výrazný urbanistický celek. První synagoga byla zničena za třicetileté války a druhá,
postavená v roce 1688 byla zbořena roku 1722 po předcházejícím konfliktu s dubickým katolickým kaplanem Samuelem Gelinkem.
Součástí tehdejších protižidovských represí bylo dokonce i soudní rozhodnutí,
podle kterého židovští účastníci incidentu dostali na čelo vypálené znamení
(písmeno R = relegiert), jiní byli potrestáni 36
ranami (tři tucty) nebo prací v cihelně. Po mnohých peticích a manifestacích
na zbořeništi původní stavby byla roku 1784 synagoga opět vybudována a
sloužila svému účelu až do příchodu nacistů v roce 1938. Svůj zlatý věk prožívala úsovská
židovská obec v 1. polovině 19. století. Roku 1830 eviduje celkem 721
obyvatel, což představovalo zhruba čtvrtinu zdejší populace. Postupem času se
však jejich počet snižuje a konec židovské obce nastal roku 1942 odvezením
všech místních Židů do koncentračních táborů. Nacisté spálili celý vzácný
interiér synagogy, zničili i důležitý archiv židovské obce a hřbitov jim
posloužil jako střelnice. Židovskou obec dnes již připomíná pouze několik domů ghetta,
poškozený hřbitov s cennými barokními a klasicistními náhrobky, synagoga
sloužící potřebám zdejší českobratrské církve a památka místního rabína a
spisovatel Dr. Mardochaie Duschaka. Lesnická škola v Úsově V roce 1850 se Lesnická sekce Zemědělské společnosti pro Moravu
a Slezsko usnesla, že v Úsově zřídí lesnickou školu
a téhož roku byl zřízen i zvláštní Spolek pro lesnickou školu. Škola měla mít
význam jednak jako vzdělávací zařízení pro budoucí hajné a současně měla
symbolizovat bývalou moc a význam vrchnostenského úřadu úsovského
panství. Po revolučních událostech roku 1848 totiž došlo k osvobození
poddanských obcí a ty pak podléhaly pouze státním úřadům, které sídlily v
Mohelnici a v Zábřeze. Úsovský kníže pán Jan z Liechtensteina nabídl
škole tehdy téměř prázdný zámek a úsovský lesní
revír byl dán pod správu ředitele školy s titulem revírního správce. V zámku
tedy byly škole k dispozici potřebné místnosti, dva služební byty a lesnická
zahrada. Škola byla s velkou slávou otevřena 3. října 1852, studenti byli
rozděleni do dvou tříd po dvaceti žácích a vyučování bylo bezplatné. Za
ubytování zaplatil žák dva až tři zlaté, za snídani a večeři po pěti
krejcarech a oběd přišel na deset krejcarů. Nejnutnější výdaje činily za
jedenáct vyučovacích měsíců zhruba 150 zlatých - se dvěma stovkami vystačil
student bez problémů celý rok. Členům Moravsko-slezského lesnického spolku se však i tyto
výdaje zdály být přesto vysoké, a proto školu přemístili na hrad Sovinec, kde bylo zavedeno levnější společné stravování a
ubytování. Roku 1867 tak po krátké, patnáctileté historii přestala úsovská lesnická škola existovat. Významné úsovské osobnosti Dr. Mardochai Duschak
(* 1815) - literárně činný úsovský rabín Stanislav Makas (1877 - 1972) -
vlastivědný pracovník a historik Slavomír Utěšený (1925 - 1989) - jazykozpytec Vlastimil Artur Polák (1914 - 1990) - německy píšící básník Úsovské živnosti, řemesla a podniky ve 30. letech 20. století * Elektrizitäts- genossenschaft
für Mährisch Ausse und Umgebung
rGmbH * Kino EDISON * Deutsche landwirtschaftliche
Molkerei- und Milch-Verkaus-Genossenschaft in Mährischen Ausser GmbH - mlékárna *
SCHUHWAREN Baťa T & T - obchod s obuví * Spär- und Vorschluß-Verrein des Bundes der Deutschen Nordmährens GmbH * MUDr. Josef Petsch -
lékař * MVDr. Ferdinand Přikryl - zvěrolékař * Karl Doubravský,
Fritz Benda - pekaři * Alois Dittrich
jun., Anton Horak, Karel Novák - řezníci * Josef Hellinger, Ferdinand Jilek,
Viktor Mauler - holiči * Alois Neset, Johann Nevěřil, Richard Weigl -
povozníci * Heinrich Sklenarz
- zahradník * Rudolf Doležel, Emil Hampl, Rosa Hirsch,
Richard Jilek, Johann
Klapka, Marie Maly, Ignaz
Schestag - hostinští * Anna Milek - porodní
asistentka * Rudlof Anderka,
Ignaz Balcárek, Franz
Fuchs, Otto Kochwasser, Marie Mauler,
Johann Mück, Karl Reinert - smíšené zboží * Jindřich Zatloukal -
velkostatkář * Josef Zajíček - výroba sýrů * Athur Wolf - výroba likérů * Ladislaus Štěpánek - malíř * Hugo Šilperský
- zedník * Franz Poštulka
- kominík * Adolf Plhak - sedlář * Leopold Beer, Josef Hruby, Karl Klein -
zámečníci * Johann Schromm,
Arnold Zajíček - kováři * Josef Chmel, Karl Hübl,
Bohumil Král, Albert Mauler, Leopold Scholz, Franz Straka - krejčí *
Paula Fränkl, Thekla Hellinger, Aloisia Kochwasser, Ludmila Schulla - švadleny
* Johann Hübl, Vinzenz Klein, Johann Pavlat, Adolf Pecher - obuvníci
* Josef Giesel, Ludvík Jedelsky
- klempíři * Antonín Hrabal, Emil Šafař, Ignaz Schestag - trafikanti * Anton Horky, Wilhelm
Krösa, Franz Ševčik - truhláři ·
Franz Bartik, Johann Reinelt - koláři * Ludwig Heinz – tesař Zdroj: Mohelnický zpravodaj 3.2005 |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace |