Úsov

(Mährisch Aussee)

Připojen: Bezděkov u Úsova

Kostel sv. Jiljí ^{A) C)}

barokní děkanský z r. 1736 s krásnými freskami Jana Kryštofa Handkeho

Fara

…

Kaple sv. Rocha ^{A) D)}

manýristická stavba z r. 1624, restaurovaná po požáru v r. 1962

[Hřbitov]

U kostela

Hřbitov

Za městem

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{A) C)}

z r. 1724 v parčíku na jihovýchodním okraji obce, u cesty na Medlov

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

východní okraj obce pod zámeckým kopcem

Socha P.Marie

Vedle kostela u fary

Kamenný kříž ^A)

u kostela sv. Jiljí - rokoková práce z r. 1764

Kamenný kříž ^A)

Na náměstí

Kamenný kříž

U silnice na Mohelnici

Boží muka ^{A)
D)}

raně barokní pilířová z r. 1667 v polích na cestě do Stavenice

Boží muka ^{A)
C)}

trojboká z 2. pol. 18. stol. na cestě do Stavenice

Boží muka

Na hranici katastru u silnice k Mohelnici

Památník

Na náměstí

Památník padlým

U hřbitova

Hrad ^A)

Do dálky bíle svítící úsovský zámek je společně s Mírovem a Bouzovem dominantou celého mohelnického údolí. Nejedná se však o jeden objekt ze stovek českých a moravských zámků. Úsov je po mnoha stránkách neopakovatelný unikát, o jehož zvláštnostech se v odborných kruzích hovoří s respektem.

Původní úsovská tvrz byla roku 1241 dobyta a vypálena Tatary. Deset roků nato však zde již stojí kamenný hrad, který má všechny znaky francouzského kastelu, o čemž se můžeme přesvědčit porovnáním leteckého snímku Úsova s pohlednicemi různých starých francouzských hradů. Jakými cestami se asi jejich plány dostaly ve 13. století až k nám na severní Moravu?

Vlastnické poměry úsovského hradu bývají někdy nepřehledné, jisté však je, že od roku 1276 byl Úsov jmenován zeměpanským zbožím a čeští králové pak tímto panstvím zalepují díry a dluhy ve státním rozpočtu, kteroužto činností vynikl zejména Jan Lucemburský. Ten dal hrad do zástavy pánům ze Šternberka a za necelých sto let zase jeho vnuk, král Václav IV., potvrzuje přidělení hradu pánům z Vlašimi. Král Vladislav II. Jagelonský pak dal roku 1513 Úsov za prokázané služby Ladislavu z Boskovic. Roku 1597 umírá poslední pán z Boskovic Jan Šembera, který předtím chytře provdal obě své dcery i s věnem úsovského panství za dva bohaté Liechtensteiny.

Italský stavitel Dominik Martinelli buduje koncem 17. století (1688 - 1699) majiteli zámek a tak vzniká další kuriozita. Barokní třípatrový zámecký palác nevzniká "na zelené louce", ale je stavebně velmi vkusně vkomponován do areálu původního starého hradu. Obě budovy žijí pohromadě až do současnosti a nám tak vznikl problém, zda máme říkat Úsovu hrad nebo zámek.

Problém "co s hradem" měli ovšem i Liechtensteinové, když roku 1885 přenesli správu úsovského panství na Nové Zámky. Roku 1900 instaluje Jan II. z Liechtensteina v prázdné budově zámku přírodovědecko-lesnické muzeum, kam umístil rodové lovecké trofeje z Evropy, Asie a Afriky. Tím vytvořil z Úsova kuriozitu potřetí. V zámeckých komnatách tak návštěvníci neobdivují tradiční ložnice, pracovny, obrazárny, knihovny a zbrojnice. Vystaveny jsou zde totiž jeleni, daňci, srnci, mufloni, kozorožci, žirafy, zebry, antilopy, gazely, pakoňové a spousta jiné zvěře. Od roku 1945 je hrad (zámek) majetkem státu.