Historie obce Písařov, bývalý politický
okres Zábřeh |
V dávných dobách zasahovalo moře od severu až k okraji obce.
Později byly všude v okolí rozsáhlé pralesy, jimiž vedly pouze obchodní a
strážní stezky. Jedna z nich vedla kolem Kocandy a sv. Trojice směrem na
Červenou Vodu. Obec byla založena při kolonizaci v druhé polovině 13. století.
O založení žádnou zprávu nemáme. Z názvu lze však dovodit, že byla založena
nějakým Písařem. r.
1278 První zmínka o
obci v privilegiu štítecké rychty. Toho roku dal
Protiven ze Zábřehu Eberhardovi, jeho dědicům a
nástupcům štíteckou rychtu do trvalé držby včetně
15 vesnic. Mezi nimi uvedena i villa Scriptoris - Písařov. Privilegium je obsaženo
v listině z r. 1365, dle níž Zdeněk ze Šternberka prodal svou rychtu ve
Štítech nějakému Heylinovi a to se všemi právy,
užitky a příslušenstvími uvedenými v privilegiu. r.
1350 měl Písařov již faru a kostel. Tyto byly přičleněny k nově
zřízenému biskupství v Litomyšli. r.
1464 prodal Matouš ze
Šternberka část štíteckého panství včetně Písařova
bratřím Janu a Jiřímu Tunklům z Brníčka.
Avšak už před tím musel spolu s ostatními obcemi odebírat pivo ze zábřežského
pivovaru. r.
1493 poprvé uvedeno
jméno písařovského občana. Toho roku pohnal k soudu
Jindřich Tunkl Jana z Dalčic
o 10 hřiven grošů za to, že přijal za svého poddaného jeho člověka Pechaně z Písařova, který utekl z jeho vesnice. r.
1510 prodal Jindřich Tunkl zábřežské panství s příslušenstvím bohatému rytíři
Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce. Panství
zahrnovalo mimo jiné i ves Písařov s kostelním
podacím, Jakubovice, Březnou, Kupcov,
Hartvíkov, Bušín a Janišov. r.
1512 Mikuláš Trčka,
sídlící na Opočně, vyměnil panství Zábřeh a Rudu / tedy i Písařov
/ s Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky. r.
1516 podle berního
rejstříku náležel Písařov k zábřežskému panství.
Žilo tu pouze 6 usedlých, od nichž fojt Pavel a konšel Jan přinesli 21 a půl
grošů berně. r.
1550 kolem uvedeného
roku dostala se fara do správy nekatolíků. Ještě v r. 1615 se fara uvádí ve
správě kněze bratrského. r.
1596 prodali poručníci nezletilého Ladislava Velena z Žerotína část panství Janu ml. z Žerotína.
Mezi 19 vesnicemi se uvádí i Písařov. Zůstala
povinnost odebírat pivo z panského pivovaru zábřežského. r.
1615 Ladislav Velen
koupil od Přemysla z Žerotína rudské
panství zpět. V trhové smlouvě se uvádí i Písařov s
kostelním podacím. r.
1618 dle rudského urbáře / byl to soupis pozemkového majetku
poddaných a předpis z něho plynoucích platů a dávek /bylo v obci již 47
usedlých, z toho 28 rolníků, 2 zahradníci a 17 chalupníků. r. 1624 farnost
zrušena, Písařov přidělen do Štítů. r.
1713 - 14 v obci zuřil mor,
zhoubné nemoci podlehla polovina obyvatel. Zachvácen celý dolní konec. r.
1720 konali Jesuité
ve Štítech a v Písařově velké misie. Při nich nalezeny u tajných přívrženců
sekty českobratrské uschované náboženské knihy. Tyto jim byly odňaty a
spáleny. r. 1770 obec
má vlastní utrakvistickou školu. r.
1785 postaven nynější
kostel a zasvěcen Rozeslání sv. apoštolů. Původní malý a dřevěný stál na
místě dnešního hřbitova. r.
1840 započato se
stavbou císařské silnice kolem Kocandy. Obci se dostalo lepšího spojení se
světem. r.
1848 zrušena feudální
závislost. Prvním voleným starostou se stal tehdejší rychtář Vavřinec Partch, po něm Frant. Pecha. r.
1866 válka prusko - rakouská. V obci mnoho vojska, dělostřelectvo
soustředěno na Homoli. r. 1890 založen
místní sbor hasičský. r. 1896 zřízen
c.k. poštovní úřad a připojen pěším poslem na
Štíty. r.
1912 založen Sokol -
první jednota v okolí sdružující i zájemce ze sousedních vesnic. r. 1913 - 14 stavba
nové silnice obcí. r. 1914-18 první
světová válka, padlo 50 místních občanů. r. 1921 elektrifikace
obce. r. 1923 odhalen
pomník padlým. r. 1924 odhalen
pomník T. G. Masaryka. r. 1927 poprvé
v provozu telefon. r. 1933 založen
sportovní klub, zřízeno oplocené hřiště. dokončen
Sbor českých bratří - v moderním slohu. r.
1938 - 45 druhá světová
válka. Nesouhlas s okupací vyjádřili občané tím, že v doplňujících volbách
do říšského sněmu 4.12.1938 byla
většina "proti". Škola byla omezena na
obecnou. Čechům odebrány rozhlasové přístroje. V obci i v okolí
působila partyzánská skupina. Obec
osvobozena 8.5.1945. r. 1946-7 odstěhovalo
se 184 místních občanů. r. 1958 přestavěna
bývalá tírna pro účely TJ Tatran. r. 1968 dokončena
nová samoobsluha, náklad 600 tisíc Kč. V
témže roce uspořádán I. sjezd rodáků a
přátel. Od té doby konány sjezdy rodáků a přátel vždy po deseti letech. r.
1975 dokončen veřejný
vodovod, 2 etapy o nákladu 3 800 tisíc Kč a dále přístavba MNV a pošty u Tatranu o nákladu 500 tisíc Kč. r. 1978 dokončen
areál tří lyžařských můstků nákladem 670 tisíc Kč. r. 1979 otevřena
nová mateřská škola pro 60 dětí, náklad 3 200 tisíc Kč. r. 1997 provedeno
rozšíření telefonní sítě. v bývalém
hostinci u Šlesingrů
zavedena firmou VEMII montáž jízdních kol /zrušena
v roce 2004/. r. 1998 schválen
nový obecní znak a prapor. r. 2003 oslava
725 let obce spojená se sjezdem rodáků. Vydána
kniha „Písařov, minulost
obce“. r. 2004 zrušeno
vyučování v horní škole. r. 2005 vznikl SK Pašerák Kartáčnictví Nejrozšířenější domácí
výrobou v obci bylo kartáčnictví. Už v r. 1910 zde bylo 29 kartáčnických
živností. K dalšímu rozmachu došlo za 1. světové války a zejména po ní. V 30.letech bylo v obci
až 70 samostatných výrobců a více než sto rodin, které se zabývaly
natahováním a výrobou dřevek.
Kartáče natahovaly i školní děti. Mnoho podomních obchodníků jezdilo do světa
doma vyrobené zboží prodat. Říkalo se, že Pisaráci nejsou nikdy všichni doma a až budou, že
bude konec světa. Postupem času se výroba
kartáčů i dřevek
modernizovala. Výroba se soustředila především v továrně u Kubíčků.
Tato však byla znárodněna, převzaly ji Orlické a potom Spojené kartáčovny Pelhřimov. Od r. 1964 zde byla provozovna VD
Dřevotvar Šumperk. VD Dřevotvar zde
ukončilo svoji činnost v roce 1999. Od té doby v provozovně pracuje pouze
několik zaměstnanců KART Verneřice. Zdroj:
www.pisarov.zabrezsko.cz Dávnověk
V
dávných dobách se na území obce rozkládalo na břehu mořského zálivu, který
sem pronikal ze severu. Dokladem toho jsou pískovce křídlového útvaru v údolí
Březné zasahující Benjaminově homoli,
i zkameněliny a otisky mořských živočichů u Lázů
zatímco ostatní vyvyšeniny jako Čertova hora,
Paseka, Stráž a Čečel a na druhé straně Suchý vrch
patří mezi krystalicé břidlice reprezentované u nás
především rulou. 13.
století
Dějiny
nám o obci příliš mnoho nezanechly. Nejstarší
listiny se týkají většinou převodů majetku mezi vrchnostmi. Písařov nikdy sám samostatné panství netvořil, patřil
dříve ke zboží šilperskému, později rudskému a s nimi pod vrchní moc: do r. 1464 pánů za Štenberka 1510 Tunklů
z Brníčka a na Zábřeze 1512 Trčků z Lípy 1597 pánů z Boskovic 1622 pánů ze Žerotínu 1848 Lichenštejnů
O
založení obce žádnou zprávu nemáme. Z názvu lze odvodit, že byla založena
nějakým Písařem. V pověstech mezi lidmi se naopak uvádí, že jej založili
písaři a to buď ze zámku "Na stráni" nebo z hutí "Na rozgrundě". Ještě
na počátku 13.století byly v celém okolí rozsáhlé pralesy, jimiž vedly pouze
strážní a obchodní stezky do Čech a do Kladska. Jedna z nich vedla i přes
Hambalky, na dolním konci obce kolem Loumových a
kolem sv.Trojice směrem na Červenou Vodu. K
trvalému osídlení dochází až ve 13.století. Rokem
1278 je datována najstarší zpráva o Písařovu. Je to
latinská listina, dle níž Zdenek ze Šternberka a na Zábřeze
roku 1365 prodal rychtu v Šilperku nějakému Heylinkovi a to se všemi svobodami, právy, užitky a
příslušenstvími obsaženými v privilegiu rychty z r.1278, což je v listině
doslovně citováno. Dle zmíněného privilegia dal Protiven za Zábřeha Eberhardovi, jeho
dědicům a nástupcům do trvalé držby rychtu v Šilperku
včetně vesnic k Šilperku přináležejícími. Vesnic je
celkově 15, mezi nimi i "villa Scriptoris", tedy Písařov.
Dále se zde uvádí např. Heroltice, Březné, Tátenice a nekteré zaniklé obce jako Wlczendorf
a Arnolds. Názvy některých dalších nejsou
jednoznačně určeny. 14.
století
Roku
1308 držel šilperský statek Ješek
ze Šilperka. Ten za slabé vlády Jindřicha
Korutanského s okolními šlechtici loupil na sousedním panství, které tenkrát
náleželo zbraslavskému klášteru. Statek
byl později pravděpodobně loupeživému Ješkovi odňat
a dán do zástavy Šternberkům, kteří už od roku 1290 měli dědičném držení hrad
Hoštejn a později získali jako královské léno také
zboží zábřežské. Roku 1334 měl již Šilperk ve znaku
osmicípou hvězdu pánů ze Štenberka. Jaroslav ze Štenberka roku 1347 nazývá Šilperk
"naše město". Po Jaroslavovi převzal Zábřeh Zdeněk, zatím co Hoštejn a Šilperk Smil. Ten se
však netěšil dobré pověsti. Loupil a nakonec vstoupil do kláštera u Krasíkova kde v r.1398 zemřel. Poněvadž neměl potomky,
zapsal už v roce 1378 Hoštejn i Šilperk
svým bratrancům ješkovi a Zdeňkovi. Se Smilovým odkazem však nesouhlasil markhrabě
a odůvodněním, že má na Smilův majetek odúmrtní
právo a předal jej Lackovi z Kravař.
Ten jej však nechal nadále v užívání pánů ze Štenberka.
Ti jej dávali v nájem nebo v zástavu za půjčky. Drželi jej Pardus a Bohouš z Drahanovic, Hynek Zvolský, Zdeňek Kostka z Postupic, Hynek z Mírova a
Hroch Z Převoz. Roku
1350 měl již Písařov faru a kostel. Listinou z
5.února 1350 byly fara i kostel (starý dřevěný kostel stával
původně na místě nynějšího hřbitova, dnes zde uprostřed stojí na památku kříž přiděleny nově
zřízenému biskupství v Litomyšli (rovněž Jakubovice,
Klášterec, Šilperk a další). Roku
1358 zajistil Jaroslav ze Štenberka své druhé
manželce Machně z Běliny na Šilperce, Písařovicích (Pisarowicz), Březné a Jakubovicích 300 kop
grošů, ale Machna hned po Jaroslavově smrti r. 1360 dala zápis vymazat. Její
synové jí totiž upsali na jiných statcích 660 kop grošů. Roku
1365 prodal Zdeněk ze Štenberka a na Zábřeze šilperskou rychtu, k
níž náležel i Písařov Hyelinovi
řečenému rychtář. V listině je doslovně citováno privilegium rychty z r.1278,
neboť původní listina privilegium obsahující byla částečně poškozena. 15.
století
Roku
1464 odprodal Matouš ze Štenberka část šilperského panství bratřím Janu a Jiřímu Tunklům z Brníčka. Byly to vsi Písařov, Horní Březná, Jakubovice a Zborov. Avšak už
předtím - od r.1458 - musel spolu s ostatními obcemi odebírat pivo ze
zábřežského pivovaru. Roku
1480 žaloval Jan z dačic, který koupil druhou část šilperského zboží r.1480, Jiřího Tunkla
z Brníčka a na Zábřeze o
100 kop grošů a o 150 zlatých "že mu půjčil tolik peněz na
vsi Jakubovice, Březnou a Cokytli
a že mu Tunkl nechtěl udělat list pod pečetí na to
a že mu udělal list jen na tři vsi, umluvil ho do zábřeha
a vzal muu i ten list nevolky udělaný".
Roku
1480 pohnal zase Jiří Tunkl z Dačic
a Šilperka o 150 zlatých "že
mu zastavil své vsi Jakubovice, Cokytli,
Písařov a Březnou, že o všecky ty věci s Dačickým v smlouvě byl skrz krále Jiřího slavné paměti a
on (Dačický) ho z toho pohání (žaluje)".
Roku
1493 pohnal k soudu Jindřich Tunkl a Jana z Dačic o 10 hřiven grošů, že přijal jeho člověka Pechně z Písařova, který utekl z Tunklovy
dědiny, za svého poddaného. 16.
století
Roku
1510 prodal Jindřich Tunkl zábřežské panství s
příslušenstvím bohatému rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce. Panství zahrnovalo mimo jiné ves Písařov a kostelním podacím, Jakubovice,
Březnou, Kupcov, Hartíkov,
Bušín a Janišov. Roku
1512 Mikuláš Trčka, sídlící na Opočně vyměnil panství Zábřeh a Rudu s
Ladislavem z Boskovic za Svojanov u Poličky. Roku
1546 podle berního rejstříku náležel Písařov k
okruhu zábřežského panství. Žilo tu tehdy 6 usedlých, o nichž fojt Pavel a
konšel Jan přinesli 21 a půl grošů berně. Roku
1521 byl Písařov osvobozen od odúmrtí (majetek
zemřelého, který neměl přímých potomků už nepřipadl vrchnosti, ale dalším
potomkům.) Roku
1556 byly Písařovským reluovány
roboty (větší část), takže za roční plat byli zproštěny materiálních dávek
vrchnosti. Roku
1556 odkázal Jan z Boskovic svůj majetek Ladislavu Velenovi
ze Žerotína. Roku
1596 prodali poručníci nezletilého Ladislava Velena
ze Žerotína, abi mohli
splatit dluhy vaznoucí na statcích, část panství
Janu ml. ze Žerotína a na Losině. Mezi 19 vesnicemi
se uvádí i Písařov, Jakubovice,
Bušín a jiné. Zlstala
povinnost odebírat pivo z panského pivovaru zabřežského.
17.
století
Roku
1615 Ladislav Velen koupil od Přemysla ze Žerotína rudské panství zpět. Podle trhové smlouvy byl při něm i Písařov s kostelním podaacím.
Fara byla ve správě kněze bratrského. Roku
1618 dle rudského urbáře (soupis pozemkového
majetku poddaných a přepis z něho plynoucích platů, dávek a robot) bylo již
ve vesnici místo dřívějších 6 již 47 usedlých - z toho 28 rolníků, 2
zahradníci a 17 chalupníků. Dědina byla převážně
česká, jen u 10 nacházíme německá rodová jména. Roku
1618 přijal Ladislav Velen svou manželku Alžbětu, hraběnku z Thurnu na pravý spolek ve vsi Bušín,
Jakubovice, Písařov, Hartíkov a Bílou Vodu. Roku
1622 byly zkonfiskované statky Ladislava Velena, který stál v čele odbojových
svazů a který po zroskotání povstání je odsouzen k
smrti, získal jako léno české koruny kníže Karel z Lichenštejna. Roku
1624 byli ze země vyhnáni nekatoličtí kněží a obyvatelstvo bylo nuceno k
vyznání katolickému. Pro nedostatek katolického kněžstva byly farnosti slučovány.
I písařovská farnost byla zrušena a Písařov přidělen do Šilperka,
avšak i ten dostal duchovního správce teprve r.1633. Roku
1647 mohelnický děkan Václav Stecker líčí stav
našeho venkova takto "ze Šilperka
je nutno obsloužiti 8 filiálních kostelů, farnosti
jsou dvoujazyčné a farníci novokatolíci. Mnozí zatvrzelci pro dvě prvé
svátosti k tajným predikantům zabíhají a své nebožtíky, beze zpěvů církevních
v zahradách a lesích sami pohřbívají". Roku
1656 podle soupisu rudského panství se v obci
národnostní poměr jen nepatrně posunul ve prospěch národnosti německého.
Tehdy byl dědičným rychtářem Kamler. Rok
1670. Ještě v tomto roce farář ze Šilperka
vykonával duchovní zprávu pro 1 město, 23 vesnic, 3 kostely farní a 6
filiálních. 18.
století
V
letech 1713-1714 zuřil mor. Polovina obyvatel tenkrát padla za obět zhoubné nemoci. Celý dolní konec až po statek Filipů
byl prý zachvácen. Zemřelí byli hromadně pochováni mimo vesnici. Roku
1720 Jesuité konali v Šilperku a v Písařově velké
misie, při nichž prý jesuita Tomáš Muller našel v
Písařově u tajných přívrženců "sekty českobratrské apikartů"
různé knihy náboženské, které dlouhou dobu schovávali před pány. Knihy jim
byly odňaty a spáleny. Na
počátku 18. století si poddaní 15 vesnic šilperska
stěžovali na rudskou vrchnost u císaře. Celmi těžce totiž nesli ukládané roboty. Císařským
rozhodnutím byla však stížnost, pokud se týká přetěžováním robotou,
zamítnuta. Bylo ustanoveno, aby zameškana robota
byla odpracována. Kdyby omeškání bylo úmyslné a stalo by se tak v době
naléhavých prací, měli být k tomu ještě pokutováni. Připadly-li na týden 3
svátky, měli poddaní po všechny 3 všední dny toho týdne robotovat. Teprve
kdyby týden měl 4 svátky, měl jeden den povinné roboty odpadnout. Po dobu
naléhavých prací měla mít vrchnost právo žádat, aby poddaní sedláci jí
robotovali po všechny obyčejné dny. Poddaným bylo necháno na vůli, chtějí-li
pít cizí kořalku a to i jinde. Domů si však mohli přinést pouze kořalku z
knížecí palírny. V reskriptu bylo připomenuto, že knížecí úředníci nesmějí s
robotníky zle nakládat, "nerozumně" je bít a přemrstěně
pokutovat. Roku
1739 uzbyli svobodní písařovští
sedláci svých dosavadnícu práv a stali se poddanými
jako jiní, snad následkem nějakého povstání. Roku
1770 má obec vlastní utrakvistickou školu. V
létech 1771-1772 zuřil v obci i v okolí hlad, způsobený asi neúrodou a následky
válek. Vrchnost nutila sázet zemáky (brambory). Roku
1773 skončil smírem spor 19 vesnic proti rudské
vrchnosti pro omezování v braní urbárního dříví z lesů knížete. Poddaní se
zavazují, že budou platit dávky z dříví jako dříve a že se spokojí místo se 4
sáhy dřeva tvrdého nebo 5 měkkého za tolar jen se 3 sáhy tvrdého nebo 4
měkkého dříví. Za Písařov podepsán František Jurenka a Pavel Žerníček st. Roku
1785 byl dostavěn nynější kostel a zasvěcen rozeslání apoštolů. 19.
století
Roku
1840 bylo započato se stavbou císařské silnice Šumperk-Jablonné
a obci se dostalo lepšího spojení se světem. Roku
1848 skončila vláda všemocných pánů, rychtářů a drábů - prvním voleným
starostou se stal tehdejší rychtář Vavřinec Partch, po něm Františk Pecha. Roku
1849 řádila cholera - zemřelo 20 lidí. Roku
1866 - válka prusko-rakouská. V obci bylo mnoho vojska. Na Homoli je
soustředěno dělostřelectvo. V
letech 1884-1885 byla zřízena Schulvereinen,
soukromá škola německá na horním konci, které hned zlákala 106 dětí. Roku
1896 byl zřízen c.k.poštovní úřad III.třídy a připojen pěším poslem na Šilperk.
V 50 a 60 létech byla pošta na Mlýnicích, později v Bukovici
a konečně v Šilperku. Roku
1897 byla otevřena dolní škola. 20.
století
Roku
1906 bylo založeno lnářské družstvo, které v roce 1907 postavilo moderní
tírnu. Roku
1910 byla na horním konci zřízena expozitura I.třídy české školy. Roku
1912 byl založen Sokol. Byla to první sokolská jednota v okolí, sdružující i
zájemce z okolních vesnic. V
letech 1913-1914 byla budována silnice po obci. Během
let první světové války 1914-1918 je velká nouze a drahota. Pro mouku na kístky se chodí až do Šumperka. Není uhlí ani petrolej. Z
obce se vyváží obilí, zemáky (bramboty) a drůbež vetšinou do Pruska. Eráru jsou odevzdány dva kostelní
zvony. Rozrůstá se kartáčnictví, neboť natahování přináší značný zisk. Ve
válce padlo 50 místních občanů. Rok
1918. Vznik ČSR. Členem Národního výboru pro severní Moravu je i písařovský rodák František Reichl,
vrchní berní správce v Zábřeze. Po něm byla
pojmenována chata na Lásku u Cokytle. Roku
1919 byla u hasičské zbrojnice zasazena "lípa svobody". Je otevřena
česká měšťanská škola. Bukovice byla sloučena s Písařovem. Během
roku 1921 proběhla elektrifikace obce. Roku
1923 byl odhalen památník odboje, je dokončena silnice k "Boudce". Roku
1924 byl odhalen pomník prezidenta T.G.Masaryka. Roku
1927 je poprvé v provozu telefon. Roku
1933 založen sportovní klub, zřízeno oplocené hřiště. Druhá
světová válka 1938-1945. Po
osvobození byla dokončena řada svépomocných prací - nové sportovní hřiště,
tírna byla přestavěna pro potřeby T.J.Tatran ,
koupaliště, lyžařské můstky s vlekem (od roku 1989 nepoužívané - doskočiště
nyní zarostlé stromy, dřevěná část můstků shnilá), autobusová točka, čekárna
v Písařově a Bukovici, rožšířena
požární zbrojnice, u horní školy přistavěny dílny, rozšířena kartáčovna,
postavena samoobsluha a školka. 21.
století
V
sobotu 19. července 2003 proběhly oslavy 750. let od založení obce. Zdroj: www.manipul.cz/pisarov |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace |