Zpět na Mohelnici

Opevnění

Mohelnice, bývalý politický okres Zábřeh

Opevnění středověkých měst v době jejich založení, pokud nějaké vůbec existovalo, se nelišilo od hliněných valů slovanských hradišť. Valy, palisády a příkopy, případně jen plaňkové ploty, chránily nová města před vetřelci. Výstavba kamenných bran a hradeb zesílených baštami byla značně nákladná a města si ji mohla dovolit až po získání patřičných prostředků ze svého hospodaření. Snad již před husitskými válkami začali Mohelničtí s výstavbou městských bran a hradeb. Útok husitů na město v roce 1424 aktualizoval nutnost výstavby dokonalejšího opevnění.

Avšak teprve v první polovině 16. století přistoupilo město k výstavbě tehdy moderního opevňovacího systému města, který tvořila kamenná hradba zesilovaná kruhovými baštami s předsunutou parkánovou zdí a příkopem tam, kde to terén vyžadoval. Vstup do města chránily čtyři dvojice bran, z nichž se do dnešních dnů dochovala pouze jedna, zvaná Vodní, opatřená letopočtem 1540, tedy stejným letopočtem jaký nacházíme na pískovcové desce z první mohelnické radnice. Níže položená brána pod zmíněnou Vodní bránou, ležící v úrovni parkánové zdi nad někdejším vodním příkopem, se již nedochovala.

Další soustava dvou bran spojených hradební zdí, tzv. Loštická brána, se nacházela vedle dnešního autobusového nádraží (nedávno zde byl při zemních pracích objeven kamenný most přes příkop), zbylé dvě dvojice městských bran stávaly na Třebovské ulici a Smetanovy ulici. Byly to Třebovská a Moravičanská brána.

V této podobě přetrvalo městské opevnění až do konce 18. století, kdy byly části hradeb rozprodávány měšťanům na stavební materiál, další úseky opevnění byly demolovány v letech 1910 až 1911. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky hradeb zvláště západně od historického jádra.

Za třicetileté války neochránilo městské opevnění Mohelnické od několika útoků švédských oddílů, při nichž bylo město jednou vypáleno a několikrát vydrancováno. I v následujících válečných konfliktech měšťané raději nepříteli vyplatili výpalné, než se spoléhali na své hradby a při obraně nasazovali své životy.

Dodnes se z bývalého mohelnického opevnění dochovala jen torza. Již jsme se zmínili o Vodní bráně, malebné architektuře připomínající dávné časy. Slova biblického citátu nad lomeným obloukem brány "Nisi Dominus custodierit civitatem frustra vigilat qui custodit eam" sdělují volně v překladu "pokud Pán neochraňuje město, marně bdí, kdo ho střeží".

Poškozené zbytky hradeb byly opraveny na severní straně historického jádra města, zatímco západně ležící rozpadající se hradba na restaurování a zpevnění ještě čeká. Záslužným činem je oprava jediné dochované mohelnické bašty stojící za zdravotním střediskem. Bylo by vhodné změnit výsadbu v jejím okolí tak, aby tato drobná architektura, doklad opevňovacího stavitelství 16. století, byla viditelná a přístupná návštěvníkům Mohelnice.

Místa, kde branami opouštěli někdejší obyvatelé Mohelnice své město, jsou na Třebovské a Smetanově ulici dobře patrná. Zachovaly se zde zbytky zdiva někdejších bran. Zvláště dobře rozpoznatelné je umístění brány u někdejší mohelnické nemocnice (dnes restaurace Astorie) na Smetanově ulici. Tato místa lze dobře identifikovat také podle erbů olomouckých biskupů vsazených do stěn bývalých bran.

Zdeněk Doubravský

Zdroj:Mohelnický zpravodaj 2.2005

Jaromír Lenoch © Aktualizace 2008