Zpět na Mohelnici
Opevnění
Mohelnice, bývalý politický okres
Zábřeh
|
Opevnění středověkých měst v době jejich založení, pokud
nějaké vůbec existovalo, se nelišilo od hliněných valů slovanských hradišť.
Valy, palisády a příkopy, případně jen plaňkové ploty, chránily nová města
před vetřelci. Výstavba kamenných bran a hradeb zesílených baštami byla
značně nákladná a města si ji mohla dovolit až po získání patřičných
prostředků ze svého hospodaření. Snad již před husitskými válkami začali
Mohelničtí s výstavbou městských bran
a hradeb. Útok husitů na město v roce
1424 aktualizoval nutnost výstavby dokonalejšího opevnění. Avšak teprve v
první polovině 16. století přistoupilo město k výstavbě tehdy moderního opevňovacího
systému města, který tvořila kamenná hradba zesilovaná kruhovými baštami
s předsunutou parkánovou zdí a
příkopem tam, kde to terén vyžadoval. Vstup do města chránily čtyři dvojice
bran, z nichž se do dnešních dnů
dochovala pouze jedna, zvaná Vodní, opatřená
letopočtem 1540, tedy stejným letopočtem jaký nacházíme na pískovcové
desce z první mohelnické radnice. Níže
položená brána pod zmíněnou Vodní bránou, ležící v úrovni parkánové zdi nad někdejším vodním
příkopem, se již nedochovala. Další soustava dvou bran spojených hradební zdí, tzv. Loštická brána, se nacházela vedle dnešního autobusového
nádraží (nedávno zde byl při zemních pracích objeven kamenný most přes
příkop), zbylé dvě dvojice městských bran stávaly na Třebovské ulici a Smetanovy
ulici. Byly to Třebovská a Moravičanská brána. V této podobě
přetrvalo městské opevnění až do konce 18. století, kdy byly části hradeb
rozprodávány měšťanům na stavební materiál, další úseky opevnění byly
demolovány v letech 1910 až 1911. Do
dnešních dnů se dochovaly zbytky hradeb zvláště západně od historického
jádra. Za třicetileté války neochránilo městské opevnění
Mohelnické od několika útoků švédských oddílů, při nichž bylo město jednou
vypáleno a několikrát vydrancováno. I v
následujících válečných konfliktech měšťané raději nepříteli vyplatili
výpalné, než se spoléhali na své hradby a při obraně nasazovali své životy. Dodnes se z
bývalého mohelnického opevnění dochovala jen torza. Již jsme se
zmínili o Vodní bráně, malebné architektuře připomínající dávné časy. Slova
biblického citátu nad lomeným obloukem brány "Nisi
Dominus custodierit civitatem frustra vigilat qui custodit
eam" sdělují volně v překladu "pokud Pán neochraňuje město,
marně bdí, kdo ho střeží". Poškozené zbytky hradeb byly opraveny na severní straně
historického jádra města, zatímco západně ležící rozpadající se hradba na
restaurování a zpevnění ještě čeká. Záslužným činem je oprava jediné
dochované mohelnické bašty stojící za zdravotním střediskem. Bylo by vhodné
změnit výsadbu v jejím okolí tak, aby
tato drobná architektura, doklad opevňovacího stavitelství 16. století, byla
viditelná a přístupná návštěvníkům Mohelnice. Místa, kde branami opouštěli někdejší obyvatelé Mohelnice
své město, jsou na Třebovské a Smetanově ulici dobře patrná. Zachovaly se zde
zbytky zdiva někdejších bran. Zvláště dobře rozpoznatelné je umístění brány u
někdejší mohelnické nemocnice (dnes restaurace Astorie)
na Smetanově ulici. Tato místa lze dobře identifikovat také podle erbů
olomouckých biskupů vsazených do stěn bývalých bran. Zdeněk Doubravský Zdroj:Mohelnický zpravodaj 2.2005 |
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 2008
|