Mohelnice

(Müglitz)

Kostel sv.Tomáše z Canterbury >> ^{A) B) C) 2)}

ze 14. stol., upravován v 15. stol . původní farní kostel Panny Marie, poprvé zmiňovaný v roce 1247, byl roku 1424 vypálen husitskými vojsky. Obnoven v gotickém stylu a znovu vysvěcen byl v roce 1480. Z období renesance se na bočních zdech i uvnitř kostela zachovala vzácná funerální figurální výzdoba, spjatá s rodinou tehdejšího faráře Valentina Schwarze. Další úpravy byly provedeny v barokním stylu, týkaly se především dvou bočních kaplí – sv. Anny a sv. Kříže a také oltáře, křtitelnice či kazatelny. Novogotická přestavba po požáru v 19. století přidala především průčelí s kamennou rozetou nad vstupními vraty. Neogoticky upraven 1841 a 1907

Evangelický kostel – Kaple sv.Vladimíra ^{A) D)}

na autobusovém nádraží Postaven v roce 1906.

Kostel sv.Stanislava ^A) >>

Hřbitovní z r. 1584, upravený 1773

Kaple sv. Leonarda a Rocha ^A)

ul. Uničovská Drobná stavba s členitou fasádou, typická pro období baroka stojí na Uničovské ulici. Zasvěcena byla sv. Linhartovi neboli Leonardovi, patronu ochraňujícímu hospodářské zvířectvo.

Hřbitovní brána ^A)

Až do roku 1940 byl hřbitov s kostelem obehnán cihelnou zdí se vstupní bránou s nápisem:

Neodmítej milosti mrtvému. Svůj chléb a víno rozdávej nad hrobem spravedlivého. Protože vznešená je myšlenka modliti se za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy. Sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. Pamatuj ; jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou; nade mnou včera, nad tebou dnes.

Hřbitov byl ve čtyřicátých letech 20. století zrušen a postupně nahrazován parkem.

V roce 1980 se přikročilo k rozsáhlé rekonstrukci kostela. Bylo provedeno statické zajištění obvodových zdí, z interiéru kostela byl odstraněn hlavní oltář a boční oltáře s kazatelnou a lavicemi. Po této celkové rekonstrukci byl kostel dne 10. října 1982 opět vysvěcen. V kostele se konají pravidelné bohoslužby, nutno podotknout, že české bohoslužby se v kostele konají od roku 1920.

Hřbitov ^A) >>

…

Kaple sv. Marka ^A)

silnice na Moravičany, Kaplička na moravičanské silnici byla zasvěcena evangelistu svatému Markovi.

Kaple sv.Šebestiána ^A)

u Křemačovského rybníka Téměř zničená kaplička u rybníka, zvaná též Schadova, byla zasvěcena sv. Šebestiánu.

Fara

Patrová

Farní škola ^A)

Patrová s valbovou střechou. Bašta asi z konce 15. století. Historie domu spadá podle dosud zjišťovaných pramenů do roku 1275, kdy se uvádí existence farní školy. Za zmínku stojí, že se pravděpodobně jedná o první školu na severní Moravě. Další osud domu je spojen s neblaze proslulými čarodějnickými procesy a postavou šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který zde byl žalářován. Žalář se nalézal na západní straně domu a byl zbudován v roce 1683 jako pevné vězení, tzv. čarodějnický domek, právě pro děkana Lautnera. Sem byl také Lautner v červnu 1683 převezen a v novém vězení "železem opatřen". Zde byl krutě mučen. V mohelnickém kostele byl 18. září 1685 degradován a zaživa pak na okraji města (dnešní městské sady) upálen.

Kaple

U farního kostela

Morový sloup ^{A) C)}

Nám. Svobody Výtvarně hodnotné barokní sousoší, důležitý článek vývoje sochařství v 18. století na Moravě. Sloup nese sochu Panny Marie s Ježíškem. Pod ním je jeskyně se sv. Rozálií a na rozích stojí sv. Karel Boromejský, František Xaverský, Rochus a Šebestián, kteří jsou považováni za ochránce proti moru. Postaven Johannem Franzem Sturmerem jako poděkování města za záchranu od morové nákazy, která si v roce 1716 vyžádala téměř 300 obětí. Je na něm vytesán veršovaný text o moru, který tehdy složil městský rychtář A.L. Keller: "Když se psal rok 1715, vyskytl se tady všude úrputný mor. Museli jsme se dívat na hrůzy, do kterých jsme byli vrženi. Říkám pravdivě, že 23. října bylo město Mohelnice násilně uzavřeno a izolace trvala 3 měsíce a 14 dní. Když pak po tomto období bylo město otevřeno, v utrpení jsme za největší nouze umírali a pozvedali jsme svou mysl k Bohu, k Marii a svatým patronům proti moru, aby našemu ubohému městu pomohli ho chránit. Proto jsme jim ve velké víře dali postavit na počest tento památný sloup."

je dílem Jana Václava Strumera a byl dokončen roku 1717, tj. dva roky po devastující morové epidemii z roku 1715 (tu připomíná i zápis z kroniky vyrytý na sloupu). Na balustrádě jsou sochy sv. Anny, sv. Pavlíny, sv. Augustina a sv. Ambrože, na podstavci potom sv. Rozálie a sochy ochránců proti moru – sv. Karel Boromejský, sv. Roch, sv. Šebestián a sv. František Xaverius. Na vrcholu sloupu v korintském stylu je sousoší Panny Marie s Ježíškem

Socha P.Marie ^A)

Zábřežská ulice, Kvalitní barokní plastika na štíhlém sloupu neobyčejně vyvážených výtvarně působících poměrů z roku 1703.

Socha P.Marie ^F)

U kostela

Socha P.Marie ^A)

Nám. Tyrše a Fügnera, Barokní sloup pochází z roku 1700 a stojí v rohovém výklenku domu služeb.

Socha P.Marie

U kostela

Socha P.Marie ^B)

V poli

Socha sv. Jan Nepomuckého ^A)

ul. Olomoucká, Barokní plastika výborné výtvarné úrovně z roku 1719.

Socha sv. Jan Nepomuckého ^B)

1895, na neogotickém soklu, přemístěn ke kostelu

[Soška P.Marie] ^B)

Na zbořeném domě č.p.12

Soška ^D)

Nad portálem kostela sv.Stanislava

Socha ^F)

Ve výklenku štítu domu u brány

Socha sv.Floriána ^F)

Ve výklenku štítu domu u brány

Železný kříž ^A)

Zv.Černý, roh ulice Sportovní a Třebovské, Mohelnický arcikněž A. Wahala dal sem tento kříž přenést roku 1857 z hrobu jednoho vraha a sebevraha.

Kamenný kříž ^F)

U farního kostela

Kamenný kříž ^F)

U hřbitovního kostela

Železný kříž ^D)

U kostela sv.Stanislava

Neptunova socha ^{A) D)}

nádvoří muzea, Socha stála od roku 1819 na náměstí a v roce 1893 byly umístěna na vodárnu u Podolí. Koncem minulého století byly odvezena na dvůr vodohospodářské správy v Šumperku a v roce 1999 se vrátila zpět do Mohelnice.

Litinová kašna ^A)

Nám. Svobody Pozdně klasicistní kašna kolem poloviny 19. století. Zhotovena v Blansku, dle vzorníku. Stejná kašna je v Branné, Osoblaze a jinde. Součást někdejšího veřejného vybavení města, prvek oživující prostředí a navíc dokládající široké použití litiny v sériovém zpracování v 19. století.

Kašna

Po 2012

Lautnerův památník ^{A) B)}

městské sady, Památník Kryštofa Aloise Lautnera stojí na pravděpodobném místě, kde měl být roku 1685 tento kněz inkvizicí upálen. Václav Kaplický o této události napsal román, který byl později zfilmován.

[Socha Josefa II.] ^B)

Při vjezdu do města od Úsova, býv.náměstí Franze Josefa, na jejím místě památník obětem I.sv.války

[Památník] ^B)

Obětem I.sv.války, na místě sochy Josefa II.

[Deska] ^B)

1540, na náměstí č.p.12, zbořen

Pamětní deska

Profesora Karla Benka

Znak

Na pilíři bývalé brány

Náhrobek

Renesanční, na pilíři kostela

Náhrobek

Renesanční, na pilíři kostela

Pamětní deska

Antala Staška

Socha J.A.Komenského

U školy

Památník Sovětským s Československým vojákům ^{F) G)}

Nápis: ГЕРОЯМ СССП / HRDINŮM SSSR / O OSVOBOZENÍ MĚSTA / MOHELNICE SE ZASLOUŽILI / VOJÁCI RUDÉ ARMÁDY / A PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ / TANKOVÉ BRIGÁDY. / NEZAPOMENEME.

Merkurův sloup ^F)

postaven po rekonstrukci silnice 1/35 v roce 1975

Pamětní deska ^F)

Edmunda Rittera

Pamětní deska ^F)

…

Pamětní deska ^{F) G)}

Otto a Kurtu Wolfovi. Nápis: V TOMTO DOMĚ SE NARODIL 5. 6. 1927 / OTTO WOLF / KTERÝ PŘED ÚSVITEM SVOBODY PO 3 LETÉM / SKRÝVÁNÍ V LESÍCH BYL 20. 4. 1945 VLASOVCI A / GESTAPÁKY JAKO PARTYZÁN MUČEN A ZAŽIVA UPÁLEN / BYDLEL ZDE SE SVÝM BRATREM / POR. MUDR. KURT WOLF / KTERÝ PADL PO HRDINNÉM BOJI 9. 3. 1943 U SOKOLOVA / PADLI, ABYCHOM MY ŽILI

Otto Wolf se narodil dne 5. června 1927 v Mohelnici jako nejmladší syn Růženy a Bertholda Wolfových. Jeho otec pocházel z Úsova a matka z Lipníku nad Bečvou. Ve dvacátých letech se rodina přistěhovala z Lipníku do Mohelnice. I v tehdy převážně německé Mohelnici se hrdě hlásili k české menšině. Jejich děti navštěvovaly českou školu a byly členy Sokola. Od r. 1933 bydleli Wolfovi v Olomouci. Ottova sestra Felicitas (nar. 1920) pracovala v módním salonu a bratr Kurt (nar. 1915) studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po příchodu nacistů se Wolfovi usadili v Tršicích, ale Kurt uprchl do Sovětského svazu, kde později jako jeden z prvních vstoupil do Svobodovy armády. V červnu 1942 byl Otto spolu se sestrou a rodiči povolán do prvního transportu z Olomouce do Terezína.

Dne 22. června se nechali odvézt povozem na shromaždiště, ale ve městě z vozu sestoupili a tajně se pěšky vrátili do už dříve připraveného lesního úkrytu poblíž Tršic. Tímto datem začíná i deník, který si tehdy patnáctiletý Otto začal psát. V pravidelných zápisech o nebezpečném životě v úkrytech pokračoval až do března 1945. Tak vzniklo ojedinělé dílo, které je považováno za významný dokument osvětlující poměry za doby okupace a svědčící o pomoci českých obyvatel ohroženým spoluobčanům.

Otto Wolf byl nešťastně dopaden tři týdny před koncem války při proti partyzánské akci, kterou uskutečnil kozácký oddíl ve službách německé tajné policie. Přes velké utrpení Otto nikdy nevyzradil své jméno, jména svých ochránců ani úkryt rodičů. Spolu s dalšími zatčenými byl 20. dubna 1945 popraven v lese poblíž osady Kyjanice. Rodiče i Felicitas se dočkali osvobození. Kurt padl v roce 1943 v bitvě u Sokolova. Byl povýšen in memoriam do hodnosti poručíka a obdržel čestný doktorát a četná vysoká vyznamenání včetně Řádu bílého lva s hvězdou I. stupně, Československého válečného kříže 1939 a Řádu rudého praporu. Pamětní deska byla bratřím Wolfovým odhalena v Mohelnici r. 1947 na Ottově rodném domě v Nádražní ulici čp. 6.

Poslední Ottův zápis v deníku pochází ze 13. dubna 1945. Následné týdny života v ilegalitě i konec války do deníku zaznamenávala Felicitas.

Zpráva o smrti Otty a Kurta se dostala k Wolfovým až za několik dnů po osvobození a znamenala pro ně těžkou ránu. Doufali, že budou moci zvěčnit památku svých synů alespoň vydáním deníku. Jejich několikaletá snaha však byla marná především pro nedostatek politické vůle tehdejšího režimu.

Zatímco v zahraničí vycházely podobné publikace a deníky, jako např. Deník Anny Frankové, Ottův deník zůstal před českou veřejností po dlouhou dobu utajen. Navzdory tomu, že dokumentuje unikátní počin hrdinství a soucitu. Text rovněž podrobně popisuje u nás poněkud mimořádný jev – ukrývání čtyřčlenné skupiny po dobu téměř tří let, ač to vědělo několik desítek obyvatel Tršic i vrchní četnický nadstrážmistr. Všichni riskovali životy své i svých rodin, zejména během tzv. heydrichiády, kdy byly popravy i za mnohem méně závažná provinění na denním pořádku.

Po válce Berthold Wolf působil jako kantor židovské náboženské obce v Olomouci, zemřel v r. 1962.

Felicitas si otevřela v Olomouci módní salon, který jí byl v r. 1948 znárodněn. V roce 1968 odešla se svým manželem Otto Grätzerem do Spojených států. Deník si vzala s sebou. Od r. 1995 je rukopis ve sbírkách United States Holocaust Memorial Museum in Washington, DC. Teprve po pádu totality vyšel u nás tento významný dokument pod názvem Deník Otty Wolfa 1942 - 1945 (Sefer 1997).

Ve zrekonstruované loštické synagoze byla v srpnu 2011 zřízena knihovna Otty Wolfa.

Památník padlým ^{F) G)}

se jmény občanů padlých v boji proti fašismu. Nápis:

OBĚTEM FAŠISMU / BAČA FRANTIŠEK, MOTLÍČEK FRANTIŠEK / BAČOVSKÝ VÁCLAV, NÁJEMNÍK JAROSLAV / BERAN EMANUEL, PALLA VÁCLAV / ČURDA VÁCLAV, POSPÍŠIL JAN / DOLEŽAL VLADIMÍR, POSPÍŠILOVÁ CECÍLIE / FEĎURA EVŽEN, PRÝMEK VLADIMÍR / GABRIEL FRANTIŠEK, SMÉKAL JULIUS / KADLEC VÁCLAV, VÁCLAVÍK VRATISLAV / KLABAN JAN, VOJTÍŠEK JAROSLAV / KOČKA VLADOMÍR, VOLEK ROBERT / KOČKA ŘEHOŘ, VORÁČ HYNEK / KUČÍK VÁCLAV, VRTEK SEVERIN / KUTAL JOSEF, WOLF KURT / LEIBNAR BOHUSLAV, WOLF OTTO / MORAVEC JOSEF

Památník osvobození ^F)

40.výročí osvobození 1945-85, Zábřežská ulice

Památník Rudoarmějcům ^G)

Hřbitov, Nápis: ЗДЕСЬ ПОХОРОНЕНО / 36 РУССКИХ / BOEHHOПЛEHHЫХ / УМУЧEHЫХ / ГЕРМAHСКИМИ / OKУПAHTAMИ / BO BРEMЯ / BСEMИРHOЙ / BOЙHЫ 1939 - 45 гг.. (Zde je pochováno 36 ruských válečníků umučených německými okupanty ve válce 1939-45. Poznámka: Údajně se jedná o mrtvé zajatce vyhozené u Mohelnice z vlaku.

Hradby ^A) >>

ze 14. stol. Městské opevnění je dosud částečně na několika místech zachováno. Dobudováno bylo kolem roku 1540 a plnilo svoji obrannou funkci až do doby moderní, kdy se stalo překážkou dopravy. Bašty pak sloužily jako skladiště a hradby bývaly zdrojem stavebního materiálu.

Bašta ²⁾

…

Vodní branka ²⁾

1540

Severní městská brána ^A)

U Brány, Pozdně gotická brána s letopočtem 1540, fasáda asi z r. 1841. Významná součást městského opevnění, jejíž hodnotu zvyšuje ještě přesné vročení letopočtem. Městské brány byly původně čtyři, z nichž se dochovala pouze severní. Je na ní latinský nápis: "Když Pán nestřeží město, marně bdí ten, který je střeží."

Západní městská brána ^F)

1714

Východní městská brána ^F)

…

Stará radnice ^A) >>

Starší budova městské radnice (U Brány 2) byla postavena roku 1564 bratrem pražského arcibiskupa Antonína Bruse - rodáka Mohelnického. Město jej zakoupilo, a od roku 1631 zde sídlí jeho správa. Současný stav je z roku 1923 a navrhl jej akademický sochař Vilém Rus.

Nová radnice ^C)

Po 1854, upravena secesně

Biskupský hrádek - Muzeum ^A) >>

V místě současného Muzea Mohelnice na kostelním náměstí s expozicemi pravěku severní Moravy, Loštických pohárů a historie města. Kostelní nám., Sklepní prostory z 15.-16. stol. Se staršími relikty lomového kamenného zdiva. V přízemí prostory ze 16.-18. stol. Klasicistní přestavba objektu v roce 1781. Přítomnost četných architektonických fází, dává za pravdu předpokladu, že by mohlo jít o místo bezprostředně navazující na nejstarší zástavbu lokality, ještě před vybudováním města. Stávající budova je pozoruhodná spojením různorodých prostor v jeden architektonický celek. (návrh na zapsání do seznamu kulturních památek).

Německá škola ^B)

…

Škola ^B)

…

Škola ^B)

…

Škola ^B)

…

Továrna ^B)

Na betonové výrobky

Továrna ^B)

…

Městská elektrárna ^F)

…

Turnhalle ^F)

…

Škrobárna ^F)

1863

Sirkárna ^F)

1891, zbyla jediná budova

Jirchárna ^F)

provoz jirchárny Siegel & Langer byl zahájen v roce 1899

Hostinec ^B)

Berggeist

Pekařský dům ^A)

U Brány 16, Tak zvaný pekařský dům u Severní brány má kamenný vstupní portál. V lichoběžníkovém štítu jsou dvě půlkruhové niky se sochami sv. Donáta a sv. Floriána. Letopočet 1597 znamená výstavbu pekařského domu a další letopočet 1927,celkovou opravu domu. Na celém štítu jsou roztroušeny četné latinské nápisy vyjadřující celý "OTČENÁŠ".

Měšťanský dům - Cholerahaus ^A)

Smetanova 15, Empírový dům z 1.pol. 19. století, se zbytky barokní brány. Byl postaven během jedné z epidemií cholery roku 1851 jako tzv. "cholerahaus"

Měšťanský dům č.p.1042/1 ^A)

Vrátní 1, Dům u bývalé východní městské brány a při městských hradbách, které jsou v domě zachovány a navazují na dům směrem jižním.

Měšťanský dům č.p.1043/3 ^A)

Zámečnická ulice. Empírový, součást jednotné, poměrně neporušené empírové zástavby celé fronty ulice s typovými patrovými pětiosými domky o stejné výšce patrové i hlavní římsy, lišícími se jen v detailech fasády.

Měšťanský dům č.p. 1044/5^A)

Zámečnická ulice. Empírový, součást jednotné, poměrně neporušené empírové zástavby celé fronty ulice s typovými patrovými pětiosými domky o stejné výšce patrové i hlavní římsy, lišícími se jen v detailech fasády.

Měšťanský dům č.p. 1045/7 ^A)

Zámečnická ulice. Empírový, součást jednotné, poměrně neporušené empírové zástavby celé fronty ulice s typovými patrovými pětiosými domky o stejné výšce patrové i hlavní římsy, lišícími se jen v detailech fasády.

Měšťanský dům č.p.1046/9 ^A)

Zámečnická ulice. Empírový, součást jednotné, poměrně neporušené empírové zástavby celé fronty ulice s typovými patrovými pětiosými domky o stejné výšce patrové i hlavní římsy, lišícími se jen v detailech fasády.

Dolní mlýn ^F)

Ul.Zámecká, v roce 1911 zrušen a upraven na obytný dům

Brusův dům ^A) >>

15-16.stol. roh Třebovské a Sadové ulice Hospoda se nachází ve starém mlýně z roku 1275. Interiér představuje rekonstrukci hospody z počátku minulého století.

Edelhaus č.p.32 ^A)

Třebovská 32, Tzv. čestný dvůr zakoupilo město pro své potřeby roku 1701. Sloužil jako synagoga, obytný dům, palírna a roku 1902 zde byla otevřena první městská mateřská školka.

Měšťanský dům č.p.13 – Zámeček ^A)

Zámecká 13, Příklad předměstské výstavné stavby, jejíž ráz zámečku dal pojmenování dodatečně vzniklé ulici. Výstavný klasicistní dům, který nechal zbudovat obchodník Petr Magino v roce 1801. Později byl využíván jako městské parní lázně.

Měšťanský dům č.p.971/15 ^A)

nám. Svobody 15, Doklad zástavby města v 16. století.

Měšťanský dům č.p.970/1 ^A)

S. K. Neumanna 1, Dům renesančního původu z 16. století, doplněný v 19. století jednoduchou fasádou, ve vnitřní dispozici dokládající změny způsobu života v našich městech.

Grimmův dům č.p.358 ^A)

S. K. Neumanna 5, V roce 1739, kdy obrovský požár zachvátil město, shořelo 90 domů včetně kostela sv. Stanislava, byl tento dům zachován. Nad vchodem je vytesán nápis sdělující tuto informaci: " Jednej s námi jak se zlíbí tvé svaté moudrosti. Sděluji, že jsem byl milostivě ušetřen, když 9. března večer zhoubný požár zničil 90 domů našeho města."

Výjimečnost této budovy nespočívá jen v tom, že se jí vyhnuly plameny, ale byl to v historii jediný mohelnický objekt vložený pod č.220 do moravských zemských desek. Jednalo se totiž o majetek olomouckého arcibiskupství a po léta zde sídlil biskupský důchodní úřad. V roce 1905 přešel dům do vlastnictví mohelnického obchodníka Grimma.

Městský dům ^A)

Třebovská 5, Vývojově zajímavý článek městské zástavby, nedílná součást historického jádra města. Řadový jednopatrový dům s gotickými sklepy, renesanční dispozicí a klasicistními úpravami (návrh na zapsání do seznamu kulturních památek).

Městský dům ^F)

Staškův dům

Městský dům ^F)

Brusův rodný dům (ul. Hradební) zde se roku 1518 narodil pražský arcibiskup a velmistr řádu křížovníku s červenou hvězdou Antonín Brus

Pohřebiště kultury lužické ^A)

Odkryto při archeologickém výzkumu v prostoru býv. cukrovaru, Uničovská ulice.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Zábřeh, s.o.Mohelnice

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >>

KOD CZ 9883

MPZ 1992

Před 1267 založeno biskupské město

Mohelnice leží na okraji území nepřetržitě osídleného od velkomoravské doby. Archeologický výzkum odkryl v historickém jádru nynějšího města nejméně tři sídlištní útvary z 9. století až z 1. pol. 13. století. Osady se nacházely v dnešním prostoru mezi Smetanovou ulicí a náměstím Tyrše a Fügnera, další pak pod silnicí do Stavenice. Nejvýznamnější však bylo osídlování v dnešním Újezdu, které mělo funkci trhové vsi. Nepochybně v souvislosti se založením stejnojmenného města, obyvatelé dosavadní sídliště po pol. 13. století opustili. Vysazení nového sídlištního útvaru se událo před rokem 1273, kdy se Mohelnice poprvé nazývá městem.( Z archivních materiálů však víme o mnoha listinách, které byly vydány ještě před založením města a mění tak dosavadní pohled na mohelnickou ostrožnu. Zde také pramení názor jedné skupiny historiků, že vzniká biskupský dvorec či týn, který se ztotožňuje s pozdějším děkanstvím na Kostelním náměstí, dnešní budova muzea. Zmínka o mariánském kostele je možno si vysvětlit jako předchůdce kostela svatého Tomáše. Další verze uvádí, že první lokace města mohla probíhat v prostoru dnešní ulice Hradební, kde se v historických pramenech uvádí tvrz a i zde je urbanismus města velmi neuspořádaný. Konkrétnější vysvětlení by nám napověděl až archeologický výzkum.

Mohelnice je městem lokačního typu. Historické jádro tvoří ovál, urbanistická osnova středověkého města přetrvala prakticky neporušena až do současnosti. Centrum města tvoří obdélné náměstí s domy po obvodu, v severní části je umístěn kostel svatého Tomáše a muzeum. Hradební ochoz sleduje na vnitřní straně areálu ( historického centra) oboustranně obestavěná ulička. Z náměstí směřují k hradbám krátké uličky, ukončené městskými branami. V současné době je dochována pouze severní brána, brány v ulici Třebovské a Smetanové jsou čitelné ve fasádě domů.

Vlastní náměstí sestává z jednopatrových řadových domů s obchodním parterem a zaujímají většinou poměrně úzké středověké parcely . Jen několik málo domů obsahuje pozdně renesanční jádro vyznačující se dvoutraktovou dispozicí s dolní síní zaklenutou valenou klenbou s lunetami.

Město Mohelnice však bylo nepochybně založeno jako hospodářské a správní středisko území kolonizovaného olomouckými biskupy. Funkce hospodářského centra Mohelnice zůstala natrvalo, administrativní správa byla kolem poloviny 14. století přenesena na hrad Mírov. Jak bývá u poddanských měst obvyklé, přijala Mohelnice za svůj znak erb vrchnosti - tedy šest kuželů olomouckého biskupství).

Podle análů kláštera Hradisko husité vypálili Mohelnici v roce 1433, v roce 1642 dobila město švédská vojska. V roce 1662 vyhořela jižní část města a Loštické předměstí, roku 1736 východní část města včetně hřbitovního kostela sv. Stanislava, roku 1841 vyhořelo vnitřní město a roku 1857 vyhořelo opět 32 domů na jižní části města.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	4751 N
1930
1947
1961
1970
2005

www.mu-mohelnice.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) K.Kuča, Atlas památek ČR, 2002

3) K.Kuča, Města a městečka v Č. na M. a ve S.

A) mu-mohelnice.cz

B) schoenhengstgau.org

C) cs.wikipedia.org

D) turistika.cz

E) spolek-pratel-historie-mohelnice.webnode.cz

F) panoramio.com

G) vets.cz

fotografie

17.4.2006, 23.7.2006, 27.3.2007

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 5.10.2014

Předchozí editace: 21.12.2008