Zpět na Mohelnici

Kostel sv.Tomáše z Canterbury

Mohelnice, bývalý politický okres Zábřeh

ze 14. stol., upravován v 15. stol

Kostelní nám.Farní kostel byl budován v raně gotickém slohu. První zmínka je z roku 1247. Byl to kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté. Patronát nad ním náležel olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburku /1245-1281/. Kostel prodělal během let různé přestavby.

V noci na 28. října 1424 byl kostel husity vpálen a zničen. " Byla to noc strachu, nářků a hrůzy.."Obránci, ženy a děti před oltářem učinili slib: " raději obětují tělo i život, majetek a krev, než by se vzdali své katolické víry. Kostel a hřbitov se stal jejich posledním útočištěm" "Nebyl znám ani jeden jediný odpad od staré víry. Raději všichni přijali smrt hrdinů, než se sklonili.." /citováno z farní kroniky/ Jejich pozůstatky byly roku 1461 společně uloženy do vybudované krypty pod budoucí kaplí sv. Anny. Město zůstalo zpustlé a neobydlené celých 31 let. Nový kostel byl postaven roku 1480 a zasvěcen sv. Tomáši Becketovi. Kostel konsekroval o svátku Božího Těla olomoucký biskup. Kolem kostela byl do roku 1607 hřbitov. Za švédských válek roku 1642 vyhořelo město i kostel s věží. Kostel byl obnoven roku 1650 a 1651.

Hlavní chrámová loď je dlouhá 40m, široká 8m a vysoká 14m. Retábl v presbytáři je proveden v baroku z roku 1776. Před tímto retáblem v roce 1885 byl vestavěn pseudogotický svatostánek. Oltářní obraz sv. Tomáše Becketa pochází od olomouckého malíře Jana Pilze z roku 1776. Postranní schody sv. Augustina a sv. Ambrože jsou z roku 1865, neboť v roce 1841 původní řezby shořely při požáru města. Po stranách kněžiště jsou dobové lavice - barokní, ve kterých sedával primátor s konšely. Nad lavicemi jsou ozdobné erby biskupského města Mohelnice. Na začátku kněžiště jsou kamenné náhrobky, a to Valentina Brody z Olomouce, místního děkana, z roku 1500. Na protější evangelní straně náhrobek dobrodince mohelnického kostela, kováře Václava Schwarze, z roku 1530. Nad renesančním portálem odkrytým při posledních úpravách je šlechtický znak Boskoviců.

Oltář tváří k lidu z carrarského mramoru a růžového albánského mramoru je výtvarné dílo architekta Tomáše Černouška z Olomouce. Na vnitřní straně vítězného oblouku byla objevena renesanční nástěnná malba - patrně zobrazení kováře Schwarze a v presbytáři na epištolní straně objeveno torso kamenné biskupské sedilie. Vitráže v presbytáři a nad chórem pocházejí z Mayerovi umělecké dílny v Mnichově z let 1881-1900.

V 18. století byly k farnímu kostelu přistavěny dvě kaple. Tak vznikl kostel, který má charakter tří lodí.

Kaple mají délku 17m, šířku 7m a výšku 8m. Každá kaple má barevná okna s biblickými obrazy. V kapli sv. Anny jedna vitráž zobrazuje sv. Jana Sarkandra. Kaple na epištolní straně byla přistavěna roku 1727 - nad kryptou ostatků husitských mučedníků. Zasvěcena je sv. Anně. Vedlejší oltář - epištolní - sv. Jana Nepomuckého a na protější straně oltář smrti sv. Josefa. Venku před kaplí stojí sousoší Getsemany. Kaple na evangelní straně chrámové lodi byla spolu se sakristií přistavěna roku 1734. Původně to byla kaple Božího Těla a později byla zasvěcena sv. Kříži. Oltář sv. Kříže byl roku 1853 přestavěn loštickým řezbářem Kurtzerem. Na jedné straně je oltář P. Marie s obrazem z roku 1734. Na protější straně byl oltář sv. Jana Křtitele, později přebudován na oltář P. Marie Lurdské. V kapli jsou barokní zpovědnice. Nad hlavním vchodem do chrámu je chór s varhany. První varhany byly již v 16. století, které v té době měly jen význačné kostely. Roku 1734 byly postaveny nové varhany a měly 23 rejstříků s positivem. Stavěl je varhanář Müller z Vratislavi. Roku 1899 byly varhany opraveny firmou Brauner z Uničova. Nynější varhany postavila firma bratří Riegrů z Krnova roku 1933 s použitím barokní skříně - slouží dodnes. Kostelní střecha s věžičkou a zvonem sanktusáčkem je z roku 1889.

Věž s převýšenou pyramidou je dominantou města. V nejstarších dobách byla strážní věží. Věž má výšku 72m, je čtyřhranná o základně 9m a síle kamenné stěny 2,5m. Střecha je osmijehlan s makovicí s 3m křížem upraveným na bleskosvod. Dnešní podobu získala při rekonstrukci v roce 1876. Věž má šest podlaží se 150 schody. První zvony byly na věži od roku 1500, ale požáry věže byly zvony obyčejně zničeny. Poslední zvony odebral vojenský erár roku 1942. Věž zůstala celých padesát let bez zvonů. Roku 1992 pořídila církev 3 zvony různých velikostí. Na pátém podlaží při rekonstrukci věže v roce 1952 byly umístěny věžní hodiny - elektročas. Pro poruchovost se pořídily roku 1983 nové hodiny s elektromotorovým nátahem a 4 průsvitnými číselníky. (Hodiny byly na věži již od roku 1600, byly však umístěny na třetím podlaží.) Věž je od prvopočátku (1273) majetkem města Mohelnice. Na západní straně kostelní věže je umístěna deska s latinským nápisem:

"Téměř celá obec byla obrácena ohromným požárem v popel 21. května 1841."

Zdroj: mu-mohelnice.cz

Kostel svatého Tomáše z Canterbury v Mohelnici je gotickou stavbou s románským jádrem z doby před 1247, barokně a novogoticky upravovaný. Původní farní kostel Panny Marie, poprvé zmiňovaný v roce 1247, byl roku 1424 vypálen husitskými vojsky. Obnoven – v gotickém stylu – a znovu vysvěcen byl v roce 1480. Asi v roce 1601 bylo svěcení změněno na dnešní. Z období renesance se na bočních zdech i uvnitř kostela zachovala vzácná funerální figurální výzdoba, spjatá s rodinou tehdejšího faráře Valentina Schwarze. Další úpravy byly provedeny v barokním stylu, především dvě boční kaple – sv. Anny a sv. Kříže a také oltář, křtitelnici či kazatelnu. Novogotická přestavba po požáru v 19. století přidala především průčelí s kamennou rozetou nad vstupními vraty.

Kostel byl původně zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. První písemný doklad o jeho existenci pochází z roku 1247, kdy byl jmenován v papežské listině, věž kostela se používala jako hláska a patřila městu. Jedná se tedy o nejstarší známou severomoravskou farnost. Jádro stavby je románské z doby před rokem 1247; z té doby se dochovalo zdivo lodi, která byla původně zřejmě plochostropá. V první polovině 14. století bylo přistavěno již v gotickém slohu kněžiště se sakristií a zřejmě i věž. V roce 1275 je u kostela uváděna farní škola, jedním z prvních známých farářů byl kanovník Sander Ranbow (1367-1368).[2] Loď byla zaklenuta mezi lety 1466 a 1480, ve stejné době vznikl portál do původní sakristie. Roku 1480 byl kostel znovu vysvěcen.

Kostel byl údajně pobořen v roce 1642; v tomto roce vpadli do Mohelnice Švédové, zapálili mlýn a od něj shořelo celé vnitřní město. Kostel byl poté provizorně upraven (1651 dokončeno zastřešení věže), v roce 1680 ovšem vyhořel znovu.[2] Zásadní oprava začala v roce 1722, přitom byla zbořená stará kaple a na jejím místě v letech 1726-27 vybudována nová kaple sv. Anny s kryptou. Barokizace kostela pokračovala přístavbou severní kaple Těla Kristova (dokončena asi roku 1734), která zaujala místo původní sakristie (z níž zbyl ve zdi gotický portál). Nová sakristie s depozitářem byla vybudována v patře. Při barokní úpravě byla vystavěna také hudební kruchta a západní předsíň, zaklenuta dolní patra věže a přistavěno válcovité schodiště na zvonici a půdu.

V roce 1907 byl kostel novogoticky upravován - do oken kněžiště byly vloženy nové kružby, maltou byl upraven profil žeber lodní klenby a přidány kašírované konzoly. Upraveno bylo průčelí a zvonicové patro věže, do předsíně byl zasazen novogotický portál.

Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s nepatrně odsazeným dlouhým kněžištěm.

K severní zdi kněžiště přiléhá čtyřboká sakristie s depozitářem v patře. Po bocích přiléhají k obdélné lodi kaple - na jihu kaple sv. Anny, která je ze tří stran volná a na severu kaple Těla Kristova, vložená mezi novou sakristii a přízemí věže. Mohutná hranolová věž je přiložena k severnímu boku lodi a lícuje se západním průčelím. Na západě je k věži přiložen schodišťový válec a k lodi čtyřboký vstup se schody na kruchtu. Kněžiště je zaklenuto síťovou žebrovou klenbou, klínová vyžlabená žebra se protínají v drobných kruhových svornících, překrytých reliéfními rozetami. Žebra končí ve stěně kněžiště na konzolách. Do lodi se kněžiště otevírá kamenným vítězným obloukem s lomeným záklenkem. Loď má čtyři pole křížové žebrové klenby, žebra z cihlových tvarovek jsou překrytá maltou. Trojice žeber na severní zdi dvou západních polí končí na pozdně gotickém, umělecky hodnotném kamenném konzolovém útvaru s reliéfem františkánského mnicha (snad sv. František z Asisi), držícího v ruce kříž a knihu s nečitelným textem. Pod světcovýma nohama je štít s korunovaným dvouocasým lvem, nad světcem polygonální baldachýn s kružbami. Kaple jsou zaklenuty valeně, s výsečemi mezi pasy.

Hlavní oltář je dvoudílný, s oltářním obrazem Umučení sv. Tomáše z Canterbury (Josef František Pilz, 1776). Obraz byl opraven v roce 1878 a potom znovu přemalován nebo nově namalován L. Tauletzem v roce 1914. V kapli sv. Kříže je klasicistní oltář, přenesený sem snad z kněžiště, další oltáře pocházejí ze 17. století. Přízední kazatelna vznikla ve 2. čtvrtině 18. století, kamenná křtitelnice pochází z roku 1641. Varhanní skříň z hudební kruchty pochází z nástroje z roku 1734.

V kapli sv. Anny je zazděn hodnotný epitaf mírovského duchovního Jakuba Haladiho (1563), který vytesal roku 1567 Jan Milíč. V kněžišti je zazděn ještě značně poškozený náhrobník neznámé šlechtičny (zemřela 1577), manželky Kašpara Siesla, úředníka na Mírově. Volně umístěna je dřevořezba Vítězného Krista z 1. čtvrtiny 16. století. Dva bloky chórových lavic pochází z doby kolem roku 1700.

Umělecky obzvláště hodnotný je soubor čtyř figurálních náhrobků faráře Valentina Nigra-Schwarze, jeho rodičů a sestry, pocházející ze 40. let 16. století. Valentin Schwarz pocházel z Olomouce, v Mohelnici je poprvé uváděn v roce 1547. Že zde zemřel, není jisté, v roce 1559 byl již mohelnickým farářem Andreas Hauptmann. Na opěrném pilíři kněžiště je náhrobek farářovy sestry Anny, která zemřela v dívčím věku roku 1521. Reliéf představuje vzkříšeného Krista a dvojici modlících se žen (zemřelé dívky a její matky). V jiném opěráku je deska Anežky, farářovy matky, která zemřela roku 1530. Reliéf sv. Trojice je vytvořen podle grafického listu Albrechta Dürera z roku 1511. Třetí náhrobek patří farářovu otci, olomouckému kováři Václavu Schwarzovi (zemřel 1530). Ten je součástí původně rozsáhleji komponovaného, dnes jen částečně dochovaného epitafu. Na vnitřní zdi vítězného oblouku je rovněž umělecky hodnotný portrét Václava Schwarze, který má s reliéfem řadu shodných rysů. Konečně čtvrtým náhrobkem je vlastní náhrobek Valentina Schwarze, který si nechal vyhotovit ještě za vlastního života. Tyto dva epitafy vznikly společně a jsou dílem stejného kameníka.

Zdroj:

Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.10.2014