Zpět na Mohelnici

Hřbitov

Mohelnice, bývalý politický okres Zábřeh

Původní hřbitov byl kolem farního kostela. Během 16. století se Mohelnice značně rozšířila, kolem roku 1570 bylo už prostranství kolem kostela těsné a bylo zapotřebí nového hřbitova. Místo pro něj bylo vybráno směrem na východ od městských hradeb. Tehdejší církevní věrouka nedovolovala zřídit hřbitov bez kostela, proto byla v  létě roku 1577 započata stavba kostela svatého Stanislava za přispění mohelnického rodáka a pražského arcibiskupa Antonína Bruse. Kostel byl vysvěcen olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským 29. dubna 1584. Druhý mohelnický hřbitov byl otevřen k  pohřbívání zesnulých z  Květína, Křemačova, Libivé, Lukavice, Mírova, Řepové, Slavoňova, Stavenice a z  předměstí Mohelnice až roku 1607 za biskupa Františka z  Dietrichsteinu, což dodnes dokazuje biskupův znak (dva vinařské nože) nad hřbitovní branou.

V  poslední třetině 19. století se opakovala obdobná situace u kostela svatého Stanislava - hřbitov nepostačoval rostoucí populaci města a nevyhovoval ani vzhledem k  šířící se obytné zástavbě směrem k  vlakovému nádraží.

Roku 1883 byl zřízen mohelnickým arciknězem Monsignorem Johanem Weinlichem

(pozdější generální vikář a světící biskup v Olomouci) po dohodě s mohelnickým starostou Klementem Klugem hřbitovní fond a to tak, že za každý hrob, který by po deseti letech na přání zemřelého neměl být vykopán, byl žádán poplatek 10 zlatých. Farností byl později z  fondu zakoupen pozemek, který byl prohlášen úřední komisí za vhodný pro hřbitov, o výměře 6 měřic (cca 1,14 ha) za 5398,32 K. Roku 1904 požádala farnost o stavební povolení, nebylo jí však přiznáno z důvodu záměru vystavět na městské náklady obecní hřbitov. V Pamětní knize mohelnické farnosti je tato situace komentována následovně :

" Tehdy byl starostou jistý Brodmann, člověk sice dobromyslný, ale bez energie, nezámožný, německé národnosti, nadržující socialistické straně; poděkoval se a jeho nástupcem se stal odpadlík Gustav Gessner, spolumajitel zdejší škrobárny, zvolený pochybným počtem hlasů. Jeho otec, protestant, sem přišel se dvěma kompagnony Pohlem a Gessnerem v padesátých letech a otevřel opět zrušenou těžbu grafitu na Svinově a postavil tam novou škrobárnu…

… Ttio zde usazení Prusové mnohokrát svedli bezelstné mohelnické a přivedli je k tomu, že byl zřízen obecní, tak nákladný a vzdálený hřbitov. V důsledku toho si přespolní obce Libivá, Řepová a Horní Waldsee (část dnešního Podolí, pozn.) zřídily vlastní hřbitovy, takže mohelničtí obchodníci utrpěli škodu nehledě na to, že město muselo hradit náklady na hřbitov. Všechny hřbitovy byly přispány obcím a jsou v jejich správě… Teď si pochopitelně stěžují na vysoké pohřební náklady a vzdálenost hřbitova… Gessner nebyl znovu zvolen starostou…

… hřbitovní fond v  současné výši ( 1905, pozn. ) 12  428 K a zakoupený pozemek u trati u Moravy č. 1412/1 a 1412/2 a 1412/3 o výměře 1360 čtverečních sáhů (cca 4896 m2, pozn.) současně s  částí parcely č. 1413/2 o výměře 1839 čtverečních sáhů (cca 6620,4 m2, pozn.), dohromady 1 jitro 1599 čtverečních sáhů (cca 1,14 ha, pozn.) byly připsány filiálnímu kostelu sv. Stanislava, protože starý hřbitov byl jeho majetkem; fond je využíván k  údržbě kostela a starého hřbitova. "

Musíme pochopit rozčarování duchovního pastýře a můžeme mu dát za pravdu v otázce nepraktické polohy hřbitova, kterou každý z  nás pozná alespoň jednou za čas, když musí vykonat dlouhou cestu za svými zesnulými. Ale nechme staré spory spát.

Byl postaven nový hřbitov v  honosném vídeňském stylu, který odpovídal vzrůstající důležitosti města, zdůrazňoval jeho vznešenost a úctu tehdejších měšťanů k  tradičním hodnotám - rodině, společnosti a víře. Jsou zde dvě brány, jako dva póly lidského života – narození a smrt - od nichž vedou dvě cesty, které se sbíhají a pokračují po jedné cestě života ukončené božími muky, která jsou znamením naděje a víry. Ať honosné mramorové hrobky významných měšťanů či jednoduchý dřevěný kříž nejposlednějšího čeledína, všechno má jen jedinou ideu a to, že ve smrti jsme si všichni rovni.

Hřbitov byl vysvěcen 3. prosince 1905, z  čehož zcela logicky vyplývá, že začátkem příštího měsíce tomu bude sto let. Účelem tohoto článku je tuto významnou událost připomenout a též popíchnout zodpovědné, aby už konečně začali podnikat potřebné kroky k  opravě kříže, který je dominantou hřbitova, ale s  každou větší povětrností hrozí zřícením. Važme si svých zemřelých a jejich tradic.

J. M.- prameny: Pamětní mohelnické farností * Hekele František - Z minulosti města Mohelnice (1953) * Spurný František - Mohelnice včera a dnes (1973)

Zdroj: Mohelnický zpravodaj 11.2005

Jaromír Lenoch © Aktualizace 2008