Hrad Mírov v obci Mírov, bývalý politický okres Zábřeh

Hrad

Mírov, bývalý politický okres Zábřeh

5 km severozápadně od Mohelnice

Hrad Mírov byl vybudován na skalnatém útesu nad obcí Mírovem nejpozději v l. 1258-1266. Původně asi vznikl jako biskupský lovecký hrad, avšak záhy se stal střediskem biskupského manského obvodu. Někteří historikové uvádějí jako dobu jeho vzniku již počátek 13. století a odůvodňují to českým jménem hradu, které v pozdější době, zejména za biskupa Bruna ze Schauenburku (1245-1281) - i jemu se většinou založení hradu přičítá nebylo obvyklé, ale toto tvrzení je nepřesvědčivé. První nesporná zpráva o hradu Mírově pochází z r.1266, kdy již náležel olomouckému biskupství. Jeho význam jako biskupského hradu podstatně vzrostl po r.1320, kdy správa rozsáhlých biskupských statků v této oblasti přešla z Mohelnice na Mírov. Tehdy se započalo s jeho důkladnou přestavbou, při níž byl rozšířen; přestavba skončila teprve někdy kolem r.1350, kdy je Mírov uváděn na předním místě mezi biskupskými hrady. Měl mezi nimi zvláštní postavení, protože celé panství kromě Mírova a Mohelnice bylo rozděleno na drobná manství, jejichž držitelé byli povinni vojenskou službou na hradě. Někteří z nich přímo na Mírově bydleli - buď v pěti hradních manstvích (nazývali se purkmani), nebo v domech patřících k hradu a konali zvláštní služby přímo na hradě (purkrabí, opatrování rozsáhlé koňské stáje apod.). Podle seznamu manů olomouckého biskupství z r.1317 patřily k panství kromě města Mohelnice a městečka Mírova vsi Slavoňov, Svojanov, Javoří, Lukavice, Krchleby, Křižanov, Křemačov, Zvole, Ráječek, Maletín, Skalička, Lupěné a Kladky. Ve všech byla manství. Toto zvláštní postavení mírovského hradu, především jako vojenské pevnosti, souviselo zřejmě s neuskutečněným pokusem olomouckých biskupů ve 14. století proměnit rozsáhlé moravské statky biskupství ve zvláštní enklávu. Z hradních manů během 14. století vzešly některé známé šlechtické rody, jako například Ráječtí z Mírova, páni ze Zvole a další.

Olomoučtí biskupové používali hradu jako občasného sídla, zejména v době lovů, i jako útočiště před morem a válkami. Biskup Mikuláš z Rýzmburka (1388-1397) bydlel na hradě v době bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem v l. 1390- 1391, kdy zde byli vězněni biskupští manové Víšek z Komárovic a Václav z Voděrad pro odboj proti rozsudku manského soudu. V téže době přišel o život purkrabí hradu Bohuš z Řepové pro podezření, že se spojil s biskupovým nepřítelem, stoupencem markraběte Prokopa Pročkem z Kunštátu na Bouzově. Na Mírově se v r.1400 ukrýval olomoucký biskup Jan XI. Mráz (1397-1403). Zdejší hradní posádka také účinně pomáhala mohelnickému oddílu Zikmundových Uhrů pod vedením jistého Bohuše. Biskupův bratr a mírovský purkrabí Mikuláš Mráz (důležité úřady na tomto hradě se často svěřovaly příbuzným biskupů) se v r.1402 zaručil za biskupovy četné dluhy. Za biskupa Václava Králíka z Buřenic (1413-1416) byl Mírov zastaven, avšak jeho nástupce Jan XII. železný (1416-1430) jej vyplatil a dal opravit jeho opevnění, takže hrad se stal centrem obrany biskupských statků za husitských válek. V r.1424 přitáhl na pomoc biskupským vojákům rakouský vévoda Albrecht a za pomoci mírovské posádky zpustošil okolní statky husitských pánů, zejména sousední zábřežské panství. V odvetu za to přítáhla na podzim téhož roku na severní Moravu husitská vojska pod vedením Diviše Bořka z Miletínka, Jana Hvězdy z Vícemilic a Mikuláše Sokola z Lamberka. Husité dobyli Mohelnici, avšak při obléhání hradu Mírova narazili na rozhodný odpor biskupské posádky, dobře chráněné mohutnými hradními opevněními, takže byli nuceni od dalšího obléháni upustit; hrad poškodili jen částečně dělostřelbou.

Olomoucký biskup Pavel z Miličína (1434-1450) hrad vzhledem k tíživé finanční situaci biskupství po husitských válkách opět zastavil, ale již před r.1445 jej vyplatil zpět a svěřil do správy svému bratrovi Oldřichovi z Miličína. Vzhledem k pozdějším důkladným přestavbám hradu v 16. a 17. století nemáme o jeho vzhledu ve 14. a 15. století přesnou představu. Víme jen, že byl dosti rozsáhlý a měl nejméně dvojí pásmo opevnění. O tom, že utrpěl za husitských válek, svědčí skutečnost, že Oldřich z Miličína měl podle rozhodnutí svého biskupského bratra věnovat veškeré výnosy z panství na opravu a údržbu hradu a biskup se navíc uvolil přispět na tento účel 100 kopami grošů. K Oldřichovým povinnostem náležela péče o velká a malá děla, praky, střelný prach a olovo, uložené ve zbrojnici u hradní brány. Hrad byl tedy velmi dobře vyzbrojen a měl zřejmě i dost silnou posádku, jak dosvědčuje zpráva z r.1435 o čtyřech hospodách pod hradem, patřících bezprostředně k hradnímu panství a určených především pro posádku.

Oldřich z Miličína dlouho na hradě nepobyl, protože v r.1448 jej biskup Pavel svěřil vzhledem k hrozícímu válečnému nebezpečí do ochrany mocnému českému šlechtici Jaroslavu ze Šelmberka. Dal mu do ochrany i Mohelnici a panství Svitavy se všemi důchody z nich. Podle některých zpráv se kolem r.1450 hradu zmocnil zradou Zdeněk ze Švábenic na Konici a jednal pak s olomouckou kapitulou o jeho vydání. Válečné rozbroje brzy nato přispěním Jiřího z Poděbrad načas utichly, a tak i na Mírově nakrátko zavládl pokojný život. Učený biskup Jan XIII. Ráz (1450-1454) hostil na hradě známého františkánského kazatele Jana z Míšně. Po Házově smrti zastavil administrátor olomouckého biskupství Dominik hrad Mírov Mikuláši a Hynkovi Bystřicovým z Ojnic. Ti si vzhledem k blíže neoznačenému nebezpečí vyměnili v r.1455 zastavené statky s Vilémem z Míličína za Modřice u Brna.

Po vypuknutí války mezi králem Jiřím z Poděbrad a Jednotou zelenohorskou v r.1467, do níž se vmísil i uherský král Matyáš Korvín, byl hrad Mírov opět středem válečných bojů. Tehdejší zástavní držitelé Mírova páni ze Zvole byli sice stoupenci Matyášovými, ale biskup Protáz z Boskovic (1458-1482) chtěl mít zřejmě tuto důležitou pevnost ve vlastních rukou, a tak ji v r.1468 od nich získal zpět. Hradní posádka vedla drobnou válku s okolními stoupenci krále Jiřího a bezpochyby se zúčastnila bitvy mezi Matyášovým vojskem pod vedením France z Háje a Jiříkovým vojskem pod vedením Zdeňka Kostky z Postupic u Zvole dne 1. října 1468. V ni bylo Jiříkovo vojsko poraženo a Zdeněk Kostka zahynul.

Jakmile nastalo příměří, domáhal se Hynek ze Zvole jménem svého bratra Jana navrácení Mírova. Na zemském soudu v r.1476 bylo rozhodnuto, aby biskup Protáz z Boskovic držel hrad do doby označené v druhé listině pro pány ze Zvole (zřejmě šlo o zápis z r.1468 o vrácení Mírova), a po skončení války jim měl hrad vrátit. Biskup však držel hrad i po skončení války a teprve v r.1482 panský sjezd rozhodl, že jej musí předat Janu a Hynkovi ze Zvole. Zda páni ze Zvole hrad Mírov skutečně nazpět získali, nevíme, protože brzy potom byl již trvale v rukou olomouckých biskupů. V nepokojných dobách koncem česko-uherských válek i po nich se Mírov stal základnou loupeživých výbojů zdejších hradních manů, jako byl například Jan Zoubek ze Zdětína.

Správce olomouckého biskupství Jan Filipec začal brzy po svém nástupu v r.1482 s opravami hradu, dosti poškozeného předchozími událostmi. Úpravy přerostly ve velkou přestavbu, která skončila až v r.1497 a vtiskla hradu charakter pozdně gotického sídla. Filipcova přestavba měla v prvé řadě hrad zmodernizovat a přeměnit jej v pohodlnější sídlo, odpovídající tehdejším požadavkům vysoké šlechty; na druhé straně však přihlížela též k modernější dobývací technice. Na přelomu 15. a 16. století došlo i ke změně ve správě panství. Z někdejšího manského systému zbyla jen hradní manství a majetky v některých vesnicích, získané víceméně symbolicky příslušníky vyšší šlechty z okolí, kteří službu na hradě ani nevykonávali. Ostatní vsi panství se změnily ve stolní statky. Pro poddané to znamenalo určité zlepšeni jejich postaveni a svědčilo to i o změně ve funkci hradu, jehož vojenský význam byl zatlačen významem správním a okolností, že se opět stal i oblíbeným místem pobytu olomouckých biskupů. V polovině 16. století pak přešla na Mírov i správa biskupského panství svitavského. Za biskupa Marka Khuena (1553-1565) došlo k nové rozsáhlé přestavbě Mírova, jíž získal v podstatě svou nynější rozlohu Bylo vybudováno podkovovité předhradí, zatímco původní hradní budovy s věží, nazývané tehdy horním zámkem, a kostel před hradem byly zapojeny do pásma hradeb. Zprávy o stavebních pracích pocházejí z r.1559, kdy biskup žádal Petra a Jana ze Žerotína na Šumperku, aby opravili dvě hradní manství, která drželi, a z r.1560, kdy byla rozebrána hradní manství po levé straně cesty k hradu a materiál z nich byl použit na vyrovnání terénu. Jak tehdejší hrad Mírov vypadal, dokládají zachované hradní inventáře z l. 1574-1606. V předhradí byl byt úředníka (hejtmana. panství), tzv. červený pokoj, strážní místnost nad bránou, tzv. kněžská světnice, kancelář, místnost důchodního a další pokoje. Ve staré části hradu byl velký sál, pokoj pro biskupa, kuchyně a k ní příslušné místnosti, tzv. stříbrná komora, jídelna a řada dalších komor sloužících hospodářským potřebám, sklepů i pokojů. Věž byla červená a byla opatřena hodinami. Vybavení hradu bylo tehdy poměrně dosti prosté. Například v biskupově pokoji stály v r.1583 dva černé stoly, kožená stolice, dvě dlouhé lavice, skříňka na knihy, lůžko a na stěnách byla zavěšena tři zelená sukna. Na hradě se vedle kostela připomíná v inventářích i kaple sv. Viktorína. Hradským úředníkem na Mírově byl dlouhou dobu bratr biskupa Stanislava Pavlovského (1579-1598) Jan Pavlovský z Pavlovic, který měl v l. 1590-1598 panství v nájmu. Hrad nadále sloužil (spolu s Hukvaldy) i jako káznice pro duchovní i světské vězně. Jan Pavlovský zde věznil své provinilé sloužící, a hlavně sem byli posíláni kněží, kteří vedli nepořádný život nebo byli obviněni ze sympatií k Lutherovu učení. Například v r.1586 uvěznil v nejhlubším vězení, zvaném Rozna, krejčího Ondřeje, protože prý se podvodně vydával za kněze. Biskup často zajížděl na hrad k lovům i k různým diplomatickým schůzkám a jednáním se šlechtici i jinými význačnými osobami a rovněž v dobách morových epidemií.

Za stavovského povstání v l. 1618-1620 mírovský hejtman Martin Půhončí z Předmostí hrad proti vzbouřeným stavům uhájil, ačkoliv tehdy povstalo i městečko Mírov a další obce panství. Za jeho věrnost jej olomoucký biskup kardinál Ditrichštejn jmenoval v r.1625 regentem všech biskupských statků. Za třicetileté války opět stoupl vojenský význam mírovského hradu. V r.1637 byla jeho obrana posílena velkými bombardami. Přímé válečné nebezpečí dolehlo na Mírov v r.1643. Tehdy předvoj švédské armády, táhnoucí z Čech na Moravu, oblehl 17. června mírovskou pevnost a o dva dny později sem přitáhly i hlavní síly pod vedením proslulého švédského vojevůdce Torstensona. Hradní posádka v čele s hejtmanem Alexandrem Vinarským z Kříšova se vzdala a Torstenson zde ponechal asi 150 svých mužů pod vedením kapitána Izáka Bohma. V září 1643 ustupovali Švédové z Moravy, pronásledováni císařským generálem Gallasem. Císařští oblehli Mírov 20. září, tři dny jej ostřelovali z děl, a když na hradě vypukl požár, který zachvátil i předhradí a zničil střechy celého objektu, podnikli 23. září útok a hrad dobyli. Mírov byl pak narychlo opraven a opatřen stálou posádkou. Za nového vpádu Švédů na Moravu v r.1645 byl Mírov 5. května znovu obležen. Obléhatelé způsobili hradu velké škody, ale jeho posádka se tentokrát postavila na urputný odpor a již druhého dne donutila Švédy k odchodu. Následujícího roku naopak mírovská posádka začala znepokojovat nejbližší švédskou posádku v Uničově.

Po třicetileté válce byl hrad Mírov ve velmi špatném stavu. Podle popisu z r.1663 stál na výšině, ze tří stran obklopen vysokým lesem, a byl prý válkou a stářím značně sešlý; jeho stav zhoršil ještě požár. Byl obklopen zděným předhradím a velmi silnou zdí, která měla základy na skále, avšak místy byla v rozvalinách. Vzhledem k tureckému nebezpečí se mělo ještě téhož roku opevnění Mírova zlepšit provizorně palisádami. Biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1664-1695) však místo toho zahájil v r.1665 jeho generální přestavbu, k níž sám kreslil plány. Během ní byly znovu vybudovány jednotlivé části objektu, zejména roh hradního paláce, který byl poškozen deštěm a hrozil zřícením, dále byla přestavěna věž a znovu pořízeno celé vnitřní vybavení.

V r.1684 tyto barokní úpravy skončily. Svědectvím o nich byla listina, vložená r.1671 do báně hlavní hradní věže. Nezapomnělo se ani na předhradí, jak dosvědčuje nápis nad vchodem do hradu datovaný rokem 1679. V rámci úprav tu byl podle návrhu G. P. Tencally vybudován hradní kostel sv. Margarety s charakteristickou kopulí nad presbytářem. Do r.1686 byla dokončena i přestavba hradeb podle zásad moderní barokní fortifikace.

Na rozdíl od většiny tehdejších panských sídel sledovala úprava Mírova znovu charakter vojenský, diktovaný hrozícím tureckým nebezpečím, současně však uspokojovala i nároky na vysoký komfort. Biskup Karel tu v r.1684 založil velkou zbrojnici, v níž shromáždil jednak zbraně z předchozího hradního arzenálu, jednak získal další, zejména zbraně z bojů s Turky v I. 1663 a 1683. Její velké bohatství dokazují tři inventáře z doby mezi l.1684-1696 a z l.1736 a 1785. Ve zbrojnici bylo několik set pušek a pistolí (mnohé z nich, zejména turecké, nádherně zdobené), několik set kordů a šavlí (opět vynikaly turecké šavle), kopí, brnění, kosy, palcáty, turecké nože a dýky, buzikany, ozdobené pozlacené štíty, luky, děla a moždíře, veliké zásoby střeliva do pušek i děl a vrhacích granátů, zákopnického nářadí, věci na údržbu zbrojnice a krásná souprava tureckých stanů, kterou v r.1696 daroval na válečné tažení biskup Karel Lotrinský svému příbuznému, panujícímu vévodovi lotrinskému. Vzhled hradu dokládají jeho inventáře z I. 1734 a 1738. Hlavní hradní budova byla dvoupatrová, předhradí jednopatrové. Jednotlivé pokoje byly barevně odlišeny (modrý, bílý, červený a zelený); předhradí sloužilo především jako sídlo úředníků a byla v něm i zbrojnice. Zámecká kaple byla přejmenována ke cti sv. Karla Boromejského. Velký sál ve starém hradě byl opatřen bohatými barokními štukami. V hospodářské části objektu se nacházely tři velké konírny. Avšak ani po přestavbě neztratil hrad funkci věznice pro duchovní. V I. 1681-1684 zde byl vězněn i osvícený šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, oběť šumperských a velkolosinských čarodějnických inkvizičních procesů.

V 18. století ztratil hrad v důsledku používání nové válečné techniky vojenský význam. Za pruských válek byla v r.1741 část mírovských zbraní zapůjčena na obranu Olomouce a tam se stala kořistí Prusů. Hrad sám byl pruským vojskem vydrancován bez boje. V r.1758 byly zbraně z Mírova opět poslány do Olomouce, kde se sice osvědčily při obraně města proti Prusům, avšak převážná část se jich ztratila. Biskupové přestávali mít o Mírov jako o své sídlo zájem a v r.1761 sem byla z Hukvald přeložena kněžská káznice. Podle návrhu Jana Antonína Křoupala byla v r.1762 pro tento účel postavena nová budova u vchodu do hradu. V 70. letech 18. století ji poškodil blesk a při její opravě byla snížena hradní věž. V r.1801 byl pro účely kněžské káznice zabrán starý hrad. Od r.1823 tu byl vězněn také slovinský osvícenský kněz a buditel Martin Kuralt (1757-1845), který nakonec na Mírově zemřel. Pro zemřelé vězně vznikl pod lesem nedaleko hradu hřbitov. Naposledy hrál hrad Mírov určitou vojenskou roli za napoleonských válek, když sem 5. prosince 1805 přitáhlo od Uničova 100 Francouzů. Hradní posádka v síle 8-10 granátníků však jejich nápor odrazila.

Po zrušení roboty v r.1848 ztratil mírovský hrad svou funkci správní jako středisko patrimonia a přestal sloužit i jako káznice pro duchovní. Zbrojnici zčásti rozebrali úředníci a myslivci, nejcennější věci byly odvezeny na kroměřížský a chropyňský zámek. Údržba opuštěného hradu činila značné potíže, a proto jej v r.1855 prodal olomoucký arcibiskup hrabě Bedřich Fürstenberk (1853-1892) hluboko pod cenou moravskému místo držitelství, které v něm zřídilo státní věznici, přenesenou sem ze Špilberka. K tomu účelu byl hrad v l. 1859-1870 adaptován, přičemž byly také některé jeho části upraveny v novogotickém stylu a řada cenných detailů vzala zasvé. Tehdy získal hrad svou nynější podobu. Obdélné předhradí, obklopené ze tří stran jednopatrovými budovami, zesílenými strážními věžemi, odděluje od vnitřního hradu příkop, zčásti zasypaný. Vnitřní hrad o půdorysu velkého obdélnika tvoří třípatrový hradní palác se čtvercovou věží, jehož vnitřní kolmé křídlo rozděluje dva velké čtvercové dvory. Celek chrání barokní opevnění, zesílené bastiony. Nádvoří předhradí dominuje budova barokního kostela s bohatě zdobenou fasádou.

Za nacistické okupace v l. 1939-1945 se stal Mírov věznicí gestapa, jíž prošla i řada vedoucích funkcionářů ilegálni KSČ na Moravě a různých levicových organizací. Dále tu byli nemocní, především tuberkulózní vězni, zejména Češi a Poláci, z nichž několik tu bylo i popraveno. Na blízkém vězeňském hřbitově, upraveném nyní v památník obětí okupace, bylo v l. 1939-1945 pohřbeno 677 politických vězňů, z toho 550 Poláků a 110 Čechů.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Zdroj: hrady.cz (1.9.2008)