|
Historie obce Lubník, bývalý politický okres Zábřeh |
|
Obec
Lubník, ležící na česko-moravském pomezí 3 km východně od Lanškrouna, své
starší dějiny sdílela jako součást Moravy. Teprve v roce 1938 byla odtržena
od někdejšího okresu zábřežského a administrativně přičleněna k Lanškrounu. První
zmínka o Luduici villa
(Ludvíkova ves), která je někdy ztotožňována s dnešním Lubníkem, pochází z
roku 1278. Zcela jisté písemné doklady o obci se ale dochovaly až z poloviny
14. století (1347, 1358) v souvislosti se vznikem litomyšlského biskupství,
založeným roku 1344. Do nově vzniklé diecéze byla tehdy předána i část území
šumperského děkanátu, a mezi jinými místy i Lubník, v němž je uváděn farní
kostel sv. Petra a Pavla. V této době náležel Lubník pánům z Otaslavic,
držitelům hradu Brníčko. Ale už roku 1356 bratři Vojtěch, Ctibor, Michal a Jimram z Otaslavic vyměnili Lubník se zábřežským pánem
Jaroslavem ze Šternberka za Dubicko. O necelé století později, v roce 1446,
byl Lubník od Zábřeha načas odtržen, když jej spolu
s vesnicemi Tatenice, Cotkytle, Šumvald, Jankov a Sudina
koupili Půta a Hereš ze Sovince a Doubravnice. Ale už roku 1464 celé toto zboží Půta ze
Sovince opět prodal Jiřímu Tunklovi z Brníčka,
majiteli zábřežského panství. Poté Lubník znovu střídal majitele, načas byl
držen ke tvrzi v Šilperku (Štítech) a definitivně
byl přičleněn k panství Zábřeh roku 1519, kdy jej získal Ladislav z Boskovic.
Součást tohoto panství byla poté obec až do konce feudalismu. Od roku 1622,
kdy zábřežské panství podobně jako sousední lanškrounské panství koupil Karel
z Lichtenštejna, spojovala Lubník s dnešními obcemi
historicky české části regionu stejná vrchnost - knížata z Lichtenštejna. Obec Samostatná fara v Lubníku zanikla
pravděpodobně v době husitských válek, stejně jako někdejší litomyšlské
biskupství, a tak byla obec opět součástí olomoucké diecéze. V 16. století
byla vesnice přifařena k Tatenici stejně jako i
následujících staletích. Teprve v roce 1850 zde byla zřízena lokalie a po sedmi letech se vesnice stala opět sídlem
samostatné farnosti. Zdejší starý dřevěný kostel byl stržen v roce 1832 a v
roce 1835 byl dokončen kamenný kostel v empírovém slohu. Starý hřbitov, který
se rozkládal odnepaměti v jeho okolí, přestal začátkem dvacátého století
dostačovat, takže v roce 1909 byl zřízen nový. V této
době (podle sčítání z roku 1930) žila v obci jen velmi nepočetná česká
menšina. I v minulých staletích převažovalo v Lubníku německé obyvatelstvo -
kolem roku 1670 prý obec čítala 31 německých usedlíků a 4 české. Na sklonku
19. a začátkem 20. století vyvíjelo v Lubníku činnost několik spolků. V
důsledku velkého požáru v obci byl hned následujícího roku 1889 založen sbor
dobrovolných hasičů. O dvě léta později vznikl spořitelní a záložní spolek, který v němž se sdružovali i členové ze sousední Sázavy a
Žichlínku. Finanční prostředky záložny nesloužily jen k dalším půjčkám, ale i
k nákupu zemědělských strojů (jako byla mlátička, šrotovník, žací stroj),
které mohli členové záložny využívat. Dále v obci působily i německý spolek
(Bund der Deutschen), spolek německé mládeže (Bund
der deutschen Landjugend)
a německá tělocvičná jednota (DKV). V současné době v Lubníku vyvíjí činnost
Sdružení dobrovolných hasičů, které kromě požárních cvičení pořádá tradiční
hasičský ples, pálení čarodějnic a sousedská posezení. Rovněž zdejší
Tělovýchovná jednota se podílí na společenském životě obce organizováním
dětských dnů, pochodů na pomezní vrch Lázek a
rozloučení s prázdninami. Z místních
památek se obec může kromě zmiňovaného empírového kostela sv. Petra a Pavla
pochlubit barokním sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1717, stojícím za
kostelem. Mnohem mladší je Mariánská socha z roku 1806 u sýpky a pískovcové
sousoší u místního fotbalového hřiště. Na památku obětí z řad obyvatel
Lubníka dodnes upomíná pomník padlým první světové války u hřbitova. Na začátku nového tisíciletí v obci trvale
žijí necelé tři stovky obyvatel (282) v celkem 81 domech. Převážná část
místních usedlíků využívá pracovních příležitostí v okolí, především v
blízkém Lanškrouně. V obci vyvíjí činnost pouze ZOD Žichlínek, který v lubnickém
kravíně zaměstnává asi 10 lidí.Kostel První
zmínka 1267 Lubnik roku 1930
412 obyvatel z niž jen 9 Čechů Roku 1267
patřil k panství Moravská Třebová, později k panství Zábřeh. Majitelé
jsou zmiňováni 1366 Zdeněk ze Šternberka, který postoupil zdejší rychtu
měšťanovi Václavovi z Lanškrouna 1396 páni
z Kravař 1447 Tunkl z Brníčka 1510
Mikuláš Trčka 1513
Ladislav z Boskovic 1589
Ladislav ze Žerotína od 1622
Karel z Lichtenštejna Po anšlusu
musel být Lubník, ležící na Moravě, vydělen z okresu Zábřeh do okresu
Lanškroun Roku 1350
je zmiňován farní kostel Petra a Pavla, který byl přidělen ze šumperského
děkanátu olomouckého biskupství do nově vzniklého biskupství Litomyšl 1633
Lubník farní do Zábřehu 1850 farní
do Tátenic 1710 zde
byl dřevěný kostel 1714 řádil
v obci mor, 30 obětí 1835 po
vyhoření kostela po úderu blesku postaven současný kostel 1857 opět
samostatná fara 1882
postavena nová škola 1888 velký požár, jehož následkem 1889
zřízen sbor dobrovolných hasičů 1891
Spořitelní a výpůjční pokladna pro Lubník, Sázavu a Žichlínek 1914-16
postavena budova Záložny, spolek podporoval své členy možností používat
zakoupené mlátičku, šrotovník, kopačku na brambory, sečka, vazač, sekačka na
obilí a trávu 1909
zřízen nový hřbitov, starý kolem kostela již nepostačoval 1925/26
obec elektrifikována Spolky v
obci Bund der Deutschen Bund der deutschen Landjugend Karl
Richter z Lubníka byl předsedou Mlékárenského spolku Čechy a 25 let předsedou
Mlékárenského družstva v Lanškrouně. Zdroj: lanskrounsko.cz,
Vlastivědy Lanškrounska (30.9.2014) |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 30.9.2014 |