Lubník
(Lussdorf) [Kostel sv.Petra a Pavla] E) roku
1344, je v Lubníku kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Obývali jej mniši augustiáni - eremité z kláštera Mariakron
z Krasíkova. Býval dřevěný. Kostel sv.Petra a Pavla A) E)
G) 1832-5, empírový,
na místě dřevěného. Roku 1870 nechala obec pokrýt střechu kostela
břidlicí. V roce 1874 tři výměnkářky
věnovaly na 384 zlatých na zbudování věžních hodin. Protože to nestačilo,
byla po obci uspořádána sbírka, která vynesla 600 zl.
a 55 krejcarů. Hodiny zhotovil hodinář Jan Janota z Poděbrad a 10. 8. 1875
byly uvedeny do chodu. Během 2. svět.
války byly z kostela odvezeny zvony. V letech 1947-1948 byla provedena sbírka
a 4. 7. 1948 byl posvěcen nový zvon. [Hřbitov] A) Kolem kostela, zrušen po 1920 Hřbitov A) 1910 Márnice 2) 1910 [Fara] A) Proti kostelu, 1857, zbořena kol.1960
kvůli přeložce silnice Socha Nejsv. Trojice D) F) G) 2) z r. 1717
u kostela. Nápis "1717 den 5 August hat diese Stadtua der erbare Man Gorg Hornischer Erbrichter in der Gemein Lusdorf zu Ehren der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit aufsetzen lasen wegen seines Vorwirts Franz Hornischer welicher 1715 den 11
Aug in der Kantayon gestorben ligt alhir begraben" Socha Nejsv. Trojice, sv.Floriána a sv.Antonína(?) G) Se sochami na podstavci, bez hlav. Socha P.Marie G) 1806, na spodní části soklu nápis: ,
v horní části omlácený reliéf sv.Josefa Socha sv.Rocha G) … Kamenný kříž D) 2) 1800 u kostela. Na soklu nápis:
"Mathes Meixner ein fromer Mann dacht einst an
Jesu Leiden darum hat er auch
wohl getan weil er nicht
wollt vermeiden hier zu errichten
Jesum Christ wie er für
uns gestorben ist Anno 1800 Kamenný kříž 2) Na
hřbitově u kostela. Na zadní straně soklu je německý nápis "Joseph Tschitsch ein Bauermann zeigte uns schon
einstens kranker an das alle
die hier vorüber gehen nur möchten ..." (dále pro
mne nečitelné). Památník padlým A) … Hraničník 1752 Usedlost A) … Usedlost A) … Chalupa … Škola A) … |
Panství Politický i soudní
okres Zábřeh 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie obce >> A)
350m.n.m. Lesnatá krajina Lanškrounské kotliny,
ležící na rozmezí Čech a Moravy, stranou významných obchodních cest, byla
zřejmě příčinou poměrně pozdního osídlování tohoto území. Teprve ve 13.
století sem dospěla kolonizace, prováděná z vůle českých králů.
První zmínka o obci je z roku
1267, kdy Boreš z Riesenburgu
založil pro spásu duše své, svých předků a manželky klášter „Mariina Koruna“
a daroval mu mimo jiné i pozemky v obci Lusst,
což je ztotožňováno s dnešním Lubníkem. Zcela jisté písemné doklady o obci se
dochovaly až z poloviny 14. století v souvislosti se vznikem
litomyšlského biskupství, založeného roku 1344. Do nově vzniklé diecéze byla
tehdy předána i část území šumperského děkanátu, mezi jinými místy i Lubník,
v němž je uváděn kostel Sv. Petra a Pavla. V té době náležel Lubník
pánům z Otaslavic, držitelům hradu Brníčko. Poté Lubník vystřídal mnoho
majitelů. Roku 1519 byl Lubník definitivně přičleněn k panství Zábřeh,
když jej získal Ladislav z Boskovic. Součástí tohoto panství byla obec
až do konce feudalismu. V roce 1622 koupil zábřežské panství včetně Lubníka a
také sousední lanškrounské panství Karel z Lichtenštejna,
a tak se obec nadlouho dostala do správy knížat z rodu Lichtenštejnů. Samostatná fara v Lubníku
zanikla pravděpodobně v době husitských válek, stejně jako litomyšlské
biskupství, a tak byla obec opět součástí olomoucké diecéze. V 16.
století byla vesnice přifařena k Tatenici, a
tak to zůstalo i v následujících stoletích. Teprve v roce 1850 zde byla
zřízena lokalie a o 7 let později se vesnice stala
znovu sídlem samostatné farnosti. Zdejší starý dřevěný kostel byl v roce
1832 stržen a na jeho místě byl v letech 1832 – 1835 postaven kamenný
kostel v empírovém slohu. Starý hřbitov, který se odnepaměti rozkládal
v jeho okolí, přestal začátkem 20. století dostačovat. V roce 1910
byl proto zřízen hřbitov nový, který slouží dosud. V letech 1925-26 byla obec
Lubník elektrifikována. V té době (podle sčítání
z roku 1930) žila v obci jen velmi nepočetná česká menšina. Také v
předchozích staletích převažovalo v Lubníku německé obyvatelstvo, kolem
roku 1670 prý obec čítala 31 německých usedlíků a 4 české. V roce 1834
měl Lubník 91 domů s 583 obyvateli. Na sklonku 19. a začátkem 20. století
vyvíjelo v Lubníku činnost několik spolků. Po velkém požáru v obci
byl v roce 1889 založen spolek dobrovolných hasičů. O dva roky později
vznikl spořitelní a záložní spolek, v němž se sdružovali i členové ze
sousední Sázavy a Žichlínku. Finanční prostředky záložny nesloužily jen
k dalším půjčkám, ale i k nákupu zemědělských strojů, které mohli
členové spolku využívat. Dále v obci působil německý
spolek (Bund der Deutschen), spolek německé mládeže
(Bund der Deutschen Landjugend)
a německá tělocvičná jednota (DKV). Události roku 1945 přinesly veliký
zlom v historii obce Lubník a širokého okolí. Původní obyvatelé německé národnosti
byli vysídleni a do vesnice začali přicházet noví obyvatelé. Jednalo se
převážně o mladé lidi, kteří postupně osídlovali zemědělské usedlosti a
ostatní domy. Ke každé usedlosti byly přiděleny zemědělské pozemky. Převážná
část nových obyvatel tedy pracovala v zemědělství. V obci se začal rozvíjet bohatý
kulturní a společenský život – pořádaly se zábavy, plesy, hrálo se ochotnické
divadlo. Byl ustaven nový požárnický sbor, založena tělovýchovná jednota
Sokol a Československý svaz mládeže. Po třech letech od konce války přišel
rok 1948. Následkem únorových událostí došlo ke změně politických poměrů
v celém státě. Mimo jiné byl také zahájen proces kolektivizace
zemědělství. Na jaře roku 1950 bylo v Lubníku založeno Jednotné
zemědělské družstvo. Zpočátku mělo družstvo ustájen
dobytek v usedlostech svých členů. V letech 1958-60 si však
družstvo vybudovalo vlastní nový kravín a tím zahájilo výstavbu hospodářského
střediska v Lubníku. Nyní je v nově zrekonstruovaných budovách
ustájeno 400 kusů krav. V první polovině 70. let
dvacátého století se začala zemědělská družstva z okolních obcí slučovat
– týkalo se to i JZD Lubník. Tím vznikl jeden velký hospodářský celek –
dnešní Zemědělsko-obchodní družstvo Žichlínek, které hospodaří celkem na 7200
ha zemědělské půdy v katastru celkem 26 obcí. Jednou z prvních akcí
v Lubníku po roce 1945 byla regulace zanešeného koryta Lubnického
potoka. Práci při úpravě koryta prováděli obyvatelé Lubníka ručně, bez
použití mechanizace. Počátkem 60. let byla přeložena
silnice před budovou školy. Nově projektované komunikaci musela ustoupit
budova fary z roku 1857, která stála naproti kostelu. Ve stejné době bylo přistavěno křídlo
k budově bývalé záložny (skladiště) a byla v něm zřízena mateřská
školka. Následně. bylo v Lubníku
instalováno nové veřejné osvětlení. Na přelomu 70. a 80. let byl
v obci vybudován vodovod – jak bylo tehdy obvyklé, jednalo se o
svépomocnou akci místních obyvatel. V roce 1979 byla zahájena
přestavba bývalé garáže JZD na hasičskou zbrojnici. Také zde práce provedli
sami členové hasičského sboru. Zbrojnice jim slouží do dnešních dnů. Stará
zbrojnice byla v roce 1987 odprodána majiteli sousedního domu, který
zchátralou věž zboural a zbývající část budovy opravil. Koncem 80. let byl na místním hřišti
vybudován členy Tělovýchovné jednoty Sokol nový tenisový kurt, za finančního
přispění obce a ZOD Žichlínek. V 70. a 80. letech bylo
v Lubníku postaveno mnoho nových rodinných domků a proběhla celá řada
rekonstrukcí původních nemovitostí. V této době byl dále založen
park v sousedství kostela, vybudovány chodníky podél silnice a opraveny
místní komunikace. V roce 1997 byla obec
plynofikována. Tím se zvýšil komfort bydlení i kvalita životního prostředí –
máme teď i v topné sezóně čisté ovzduší.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2 Klaus Müller, Janov A) lubnik.cz (21.12.2008) B) C) cs.wikipedia.org (30.9.2014) D) lanskrounsko.cz E) lanskroun.eu F) tutajsovi.rajce.idnes.cz G) lugaresquefazer.com , panoramio.com
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 30.9.2014 Předchozí editace: 21.12.2008 |