Hrad Tolštejn Tolštejn, bývalý
politický okres Varnsdorf |
(německy Tollenstein,
dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí skála“) je
zřícenina středověkého hradu na severní straně Lužických hor na jihu
Šluknovského výběžku v severních Čechách. Nachází se přibližně 7 km
jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod
Jedlovou v okrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží. Gotický hrad byl postaven začátkem 14.
století kolem dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř
svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní
strany jej chránily příkopy a hradby. Tolštejn měl
vynikající strategickou polohu, která umožňovala hlídat jediný schůdný
přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. V průběhu dějin ho vlastnili
Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové
i další majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské. V 17. století byl opuštěn a začal
chátrat, později se stal vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují
návštěvy známých osobností i místní pověsti. V současnosti je to zřícenina,
která je chráněna jako kulturní památka České republiky. Je volně přístupná,
v jejím areálu se nachází placená skalní vyhlídka umožňující pohled na území
Čech a Saska. Tolštejn je i významnou botanickou
lokalitou s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin. Tolštejn je
středověký gotický hrad, který obepíná dva znělcové sopouchy, na jejichž
úpatí se táhne věnec zdí a věží objímajících severní bok obou skal. Cesta,
kterou se jezdí na Tolštejn, se vine po jižním
úpatí skal a potom zatáčí k východu. Kdysi na ní byly dvě brány, jedna byla
na jižním úpatí skal. Její polohu ale nelze již dnes s přesností určit. Šlo o
čtverhranné stavení s dvěma vraty a průjezdem. Nad předními vraty byl erb
Berků z Dubé, který je od roku 1861 v muzeu Rumburku, kam byl
předám poté, co byly napůl zřícené zdi z úředního rozkazu strženy.
První větší poškození utrpěla brána od švédských vojsk v roce 1642, potom z
ní lidé z okolí brali stavební kámen, až v roce 1861 z větší části spadla Brána měla velkou hranolovou věž
vysokou až 20 metrů. Součástí věže byla kuchyně se dvěma komorami, pivnice a
sklep. Brána byla zastřešena a byla nejspíše opatřena padacím mostem, i když
se nenašly žádné stopy po vodním příkopu. Měla nejspíše průjezd lomeným obloukem[5]
a její součástí byla i branka pro pěší. Za branou je druhá bašta, která byla
šestihranná. Ještě na počátku 19. století byla 8 metrů vysoká, obsahovala
kromě přízemí ještě sklep, který je v současnosti zasypaný. Ve sklepě byla
lázeň, při vykopávkách se našly dlaždice a žlábky. V poschodí bašty byla
nejspíše kaple.[6] Na venkovní zdi byl erb pánů ze Šlejnic
a byla pomalovaná, snad tam byla rustika vyzdobená postavami, jak bylo běžné
na omítkách 16. století.[6] Krátká zeď vede ke čtverhrannému stavení
obdélného základu, které jako předešlé sloužilo k obraně hradu, v jeho
poschodí byl rytířský sál. Od stavení vede zeď až k věži
podkovovitého základu, která vyčnívá ven. V jejím přízemí byla hladomorna,
při vykopávkách se zde našly kosterní pozůstatky. Věž s hladomornou neměla v
přízemí vchod. Ten se nacházel ve výšce asi 5 metrů nad zemí a přicházelo se
k němu z vedlejší zdi po schodech. Věž měla tři patra. Od této věže šla
hradba jižním směrem a zahýbala ke strmé skále. Tím končil opevňovací věnec,
k němuž byla přistavěná dřevěná stavení, jak svědčí známky okna ve výši
hradby. Voda se na hradě Tolštejn
nejspíše získávala z nádržky, do které se sváděla dešťová voda. Nádržka je
však již dávno zasypána. V 15. nebo 16. století byl na hradě postaven
vodovod. Byly nalezeny zbytky vodovodních trubek vedoucích od Jedlové k Tolštejnu. Horní
hrad Nad dolní částí opevnění byl horní
hrad, který byl důležitý ve 14. a v 15. století. Skalní sopouchy byly spojeny
zděnou hradbou. Na větším sopouchu stála věž, která byla buďto celá zděná nebo
měla zděný spodek. Zbytky zdí byly patrné ještě v 50. letech 20. století a je
zde výrazná spáleništní vrstva. Ke věži se chodilo
po stupních vytesaných ve skále. Stavební
vývoj Přesné datování vzniku hradu je
složité a v současnosti již prakticky neproveditelné, jelikož chybí písemné
prameny a ani archeologické průzkumy kvůli skalnímu podloží nepřinesly jasné
závěry. Jádro původního vartenberského hradu bylo
postaveno na obou znělcových skaliscích. Jeho konstrukce byla z velké části
ze dřeva, které do současnosti nevydrželo. Z doby počátků Tolštejna
se nezachovalo skoro nic vyjma zdiva ve skalních rozsedlinách, které lze
datovat do 14. století. Dodnes se dochovaly ještě zbytky zdiva, obklopující
nejvyšší části hradu. Naznačují úsek hradby, která mohla být ohrazením
předhradí. Existují domněnky, že byl založen již ve 13. století, ale proti
tomu mluví fakt, že v listinách o směně Žitavska z
roku 1319 o hradu Tolštejn není žádná zmínka. V 15. století se Berkové z Dubé ještě
před ztrátou hradu snažili zvýšit jeho obranyschopnost. Donutily je k tomu
zkušenosti z obležení vojsky Lužického Šestiměstí. Postavili 6 metrů silnou a
15 metrů vysokou štítovou zeď, která jim umožňovala aktivní obranyschopnost.
V 15. století byla vystavěna také budova napojená na štítovou zeď v místě,
kde stála brána hradu. I přes toto opevnění byl hrad po
ostřelování z děl roku 1462 značně poškozen, a proto musely být v 16. století
hradby postaveny znovu. Hradby vedly od štítové zdi ukončené baštou v nároží,
které ze severní strany obklopily hrad. Na severu vznikla polygonální bašta,
jejíž zdi byly široké 3,8 metru a umožňovaly postavit děla. Autorem této přestavby
byl údajně Wendel Rosskopf,
žák slavného Benedikta Rejta. Bližší podobu
původního hradu nelze zjistit bez archeologického průzkumu. V renesanci proběhly již jen malé
úpravy hradu. Byla postavena příčná zeď, kterou byla uzavřena hladomorna.
Tehdy se stavělo i v dnes již neexistujících obytných budovách. V roce 1865
byla v polygonální baště otevřena restaurace, o rok později byla postavena
dnešní restaurace ve švýcarském stylu Vartenbergové První písemná zmínka o hradu je z roku
1337 od žitavského městského písaře Jana z Gubenu.
Jako majitel se uvádí nedoložený Bohuslav z Vartenberka,
který měl být v té době s králem Janem Lucemburským na křížové výpravě v
Litvě. Záznam hovoří o dobytí a zničení hradu vojsky Šestiměstí z důvodu
velkého lupičství a škod, které působil lužickým městům purkrabí hradu. Prvním doloženým vlastníkem hradu je
Vaněk z Vartenberka, který byl vrchním královským
číšníkem. Jako vrchnímu královskému číšníkovi mu náležel poplatek z každé
krčmy a hospody v království, dále i výnos z celnic. Byl také patronem
kostela v Dolním Podluží. Vaněk z Vartenberka znovu
vystavěl hrad s podmínkou lenního závazku jeho majitelů k českému králi a
udělal z něj v té době výstavný hrad. O dva roky později v roce 1339 zničilo
žitavské vojsko hrad Krásný Buk, který již od té doby nikdy nebyl obnoven. V
té době převzal Tolštejn správní funkci Krásného
Buku. V roce 1343 na oplátku vtrhli manové Michaloviců,
příbuzných Vartenberků, do Lužice a dobyli hrad Ojvín. V roce 1343 král Karel IV. obsadil posádkou také
jižněji položený hrad Milštejn. Vaněk z Vartenberka
měl s manželkou dva syny, kteří si po jeho smrti v roce 1364 dědictví
rozdělili. Ke konci 14. století vlastnila Tolštejn větev Vartenberků,
vlastníci původního rodového sídla ve Stráži pod Ralskem. Byli to vnukové
Vaňka z Vartenberka. Jeden z nich, Václav, měl i
přídavek „Wáclaw z Wartenberka
řečený z Tolštejna“. Nejpozději po jeho smrti před
květnem 1404 hrad koupil další mocný severočeský šlechtický rod Berkové. Berkové Hrad koupil Hynek Berka z Dubé, který
je v roce 1404 připomínán jako patron kostela, další zmínka o něm je z roku
1408. Měl dospělé syny a postoupil jednomu z nich, Jindřichovi Berkovi, Tolštejn do doby, než zemře. Když Hynek Berka z Dubé v
roce 1417 zemřel, rozdělili se jeho synové tímto způsobem: Hynek starší
dostal Šarfenštejn, Jindřich Hohnštejn
v dnešním Sasku s polovinou panství, Beneš hrad Ratný,
také v Sasku, Hynek mladší druhou polovinu hohnštejnského
panství a Jan mladší Tolštejn a k němu Fredevald, Falkenštejn, Kamenici a díl Chlumu, Malešova a
Skalice. Jan
Berka z Dubé sympatizoval s myšlenkami mistra Jana Husa, za něhož se v roce
1415 přimlouval. Byl však obklíčen katolíky, a to jej po začátku husitských
válek nutilo k taktizování a ke kompromisům. Nejprve v roce 1423 začal
sjednávat spolek se zástupci lužického Šestiměstí, děčínskými Vartenberky a s pány z Michalovic, kteří všichni stáli na
straně Zikmunda. V letech 1422 až 1426 jmenoval katolické faráře na svém
panství. V
roce 1423 husité na hrad nezaútočili, zastavili se u České Kamenice. V
následujícím roce vypukla na hranicích drobná válka. Posádka z hradu Tolštejna loupila ve vesnicích na Žitavsku.
Když však roku 1425 moc husitů v okolí Tolštejna
opět stoupala, Jan se s nimi spojil nebo jen přátelil. Když husité v roce
1425 zajali budyšínského hejtmana Mikuláše z Ponikau,
vsadili jej na Tolštejně do vězení. V
roce 1426 vpadlo vojsko sirotků pod vedením Jana Roháče z Dubé do severních
Čech. Některé oddíly vojska se dostaly až na Žitavsko
a při zpáteční cestě prošly také Rumburkem, a proto se musely vrátit do nitra
Čech lipskou cestou vedoucí kolem hradu. Jan
Berka z Dubé zemřel v roce 1426 bez potomků. Dědictví se ujali jeho bratři, s
nimiž Lužičané v roce 1427 smlouvali. Chtěli Tolštejn
obsadit či koupit, aby jej zničili. S tím ovšem Berkové nesouhlasili. Jindřich
Berka z Kamenice se ujal Kamenice a Hynek mladší Berka z Dubé Tolštejna. Ke své polovině hohnštejnského
panství držel také nový hrad Vildštejn a měl v roce
1427 ve své moci tři hrady. Za purkrabího měl Mikše z Chocebuze.
Hynek Berka z Dubé jmenoval v roce 1429 faráře v Krásné Lípě a od té doby o
něm není žádná písemná zmínka. Vildštejn a Tolštejn pak byli v držení bratrů Beneše, Hynka a
Albrechta Berků, kteří měli dlouhé spory s Lužičany a Sasy. V bojích s
Lužičany byl Beneš Berka kolem roku 1440 zabit a Albrecht Berka zajat. Boje
trvaly dál, po roce 1442 nejsou již o Hynkovi Berkovi zmínky a Albrecht Berka
zůstal sám pánem na hradech Vildštejně a Tolštejně. Mnozí
sousedé hradu Tolštejna se přidávali k tvořící se
Poděbradské jednotě. Albrecht Berka se dal pod ochranu saských knížat. Poddal
se jim v roce 1446 s Tolštejnem a Vildštejnem jako man do doby, kdy bude v Čechách jmenován
korunovaný král nebo nejdéle na dobu 20 let. Byl však obklopen saským územím
na skoro všech stranách. Když byl proto žádán, aby Vildštejn
prodal knížeti Bedřichu Saskému, rád tak učinil a na oplátku dostal
Šluknovské panství. Když
přijel král Ladislav Pohrobek do Čech, byly vyhledávány odúmrti od roku 1439,
které měly spadnout na krále. Albrecht Berka si vyprosil v roce 1457 právo na
všechny statky Jana Berky, hrad Tolštejn a
kamenické panství se statky, ale to již bylo dávno prodáno. Obdržel proto jen
právo na Tolštejn. Po zvolení krále Jiřího z
Poděbrad se Albrecht Berka nějaký čas choval mírumilovně, ale v roce 1462,
když byl upomínán, aby nezapomněl slíbit králi věrnost, začal rozesílat
hanlivé dopisy. Král poté Lužičany obeslal s tím, aby jej nepodporovali,
nýbrž zajali a zajatého dopravili na Pražský hrad. Albrecht
Berka měl vliv na lidi v širokém okolí Tolštejna.
Král proto nařídil lužickému fojtovi Janovi z Vartenberka,
Jindřichovi Berkovi z Dubé a šesti lužickým městům, aby sebrali vojsko a
obklíčili Tolštejn. K tomu došlo dne 29. června
1463. Tolštejn byl v prvních dnech měsíce července
téhož roku dobyt a obsazen lužickým vojskem. Albrecht Berka buď nebyl v době
obléhání na hradě, nebo se mu podařilo ujet. Uchýlil se do Vratislavi, která
od počátku byla proti králi. Papežskému legátovi Rudolfovi, biskupovi z Lavantu nyní šlo o to, aby byl Albrecht Berka vylíčen
jako mučedník pro katolickou víru. Lužický fojt Jan z Vartenberka
se jej z tohoto omylu snažil vyvést, že se tak nestalo pro víru a že nebyl,
jak papežský legát Rudolf psal, nábožným a poslušným synem Římské stolice,
nýbrž zločincem, protivícím se spravedlnosti. Albrecht Berka ale dokázal
legáta přesvědčit, a proto legát začal naléhat na fojta
a dávat mu najevo, že jedině papeži přísluší rozhodnout o tom, zda Albrecht
Berka je zločincem nebo mučedníkem. Legát o tom psal papeži, který si zas
stěžoval na krále u císaře a argumentoval, že Albrecht Berka není povinen
kacíři slibovat poslušnost. Také vratislavští psali papežovi. Ani to však
nevedlo k tomu, co si přátelé Albrechta Berky přáli. Král
Jiří z Poděbrad dne 12. června 1464 prohlásil, že Albrecht Berka urazil
důstojnost krále, a proto byl Tolštejn a Šluknov
zkonfiskován. Jiří daroval Tolštejn Jindřichovi
Berkovi a Janovi z Vartenberka, ale Jindřich Berka
hned svá práva podstoupil Janovi z Vartenberka,
ponechal si však Valtínov. Věc byla provedena podle
práva a manské statky byly jako propadlé provolány. Proti tomu se ozval
Zbyněk Berka z Dubé, syn Jindřicha Berky. Jan
z Vartenberka zemřel v roce 1464, měl syny
Jindřicha a Zikmunda, kterým král darování učiněné jejich otci obnovil. Tolštejn se při dělení dostal do vlastnictví Kryštofa z Vartenberka, který již nebydlel na Tolštejně,
ten byl obydlím jeho hejtmanovi, Kryštofovi Romberkovi
z Hermstorfu. Když se potom papež ujal Zelenohorské
jednoty proti Jiřímu z Poděbrad a vyhlásil na krále klatbu, na stranu papeže
se postavila i Lužice, ale Kryštof z Vartenberka
králi Jiřímu zachoval věrnost. Tehdy se zdálo papežskému legátovi, že možná
pomůže Albrechtovi Berkovi k tomu, aby znovu nabyl Tolštejn,
a nařídil duchovním úřadům v Lužici, aby držitele Tolštejna
a jejich služebníky klatbou k vydání Tolštejna
donutili. Papežská klatba byla na ně a celé tolštejnské
panství vyhlášena v roce 1467.[20] Romberk potom
vpadl se spojenci do Lužice, loupil zde a s kořistí se vracel k Tolštejnu. U Breitebergu poblíž
Großschönau v dnešním Sasku na ně 14. listopadu
1467 Lužičané vypadli ze zálohy, asi 150 lidí pobili a ostatní zahnali na útěk.
Mezi tím se papežský legát nepřestal starat o Albrechta Berku a nabádal
Lužičany, aby vytáhli k Tolštejnu; k tomu však
došlo až po druhé výzvě v roce 1469. Protože Lužičanům šlo nejvíce o to, aby
vysvobodili králem obléhané hrady, poslali nejprve oddíl k Navarovu, ten se
však bez úspěchu vrátil zpět do Lužice. Teprve potom vytáhli k Tolštejnu, který 3 až 4 dny obléhali. Dne 6. září vpadlo
královské vojsko do Žitavska a donutilo lužické
vojsko se vrátit domů. Za těchto potyček bylo poničeno mnoho vesnic v okolí a
za své vzalo i sklářství o okolí Tolštejna, hlavně
ves Glasendorf s jedlovskou
sklárnou. Kryštof
z Vartenberka se stálými válkami a nákladným
cestováním zadlužil, a prodal proto Tolštejn a Šluknov
dne 3. prosince 1471 saským vévodům Arnoštovi a Albrechtovi za 8300 grošů.
Devět dní nato Romberk opustil Tolštejn
a předal jej novému správci Tycovi z Miltic. U královského dvora slyšeli neradi o tomto
prodeji, král Vladislav Jagellonský však mu nepřekážel a nechal saské vévody
na hradě. Když na hrad byl poslán za hejtmana Oldřich z Rechtenberku,
zjistil, že hrad je prázdný a Romberk vše odvezl.
Měl také potíže s poddanými, odmítali sloužit, musel proti nim použít
exekucí. Saští vévodové také usilovali o sejmutí klatby z tolštejnského
panství, avšak papežský legát se sídlem ve Vratislavi to nechtěl udělat,
stále doufal, že Albrecht Berka získá svůj majetek zpět. Albrecht Berka se
proto na saské vévody obrátil s prosbou, aby mu poskytli místo, kde by se
mohl zdržovat. Dokonce je prosil o místo vyššího úředníka na Tolštejně, saští vévodové však jeho prosbu odmítli. Po
roce 1473 již není o Albrechtovi Berkovi žádná zmínka. Šlejnicové Saští
vévodové v roce 1475 pronajali Tolštejn se
Šluknovem dosavadnímu hejtmanovi Oldřichovi z Rechtenberka
na šest let. Vyhradili si pouze světskou soudní moc a výnosy z rybníků, chovu
ovcí a lesů. Po uplynutí této doby nechtěli již Tolštejn
vlastnit, a proto jej v roce 1485 prodali Hugoltovi
ze Šlejnic. Dne 27. května přikázali saští vévodové
manům, Šluknovským a poddaným, aby slíbili věrnost
novému pánovi. Protože prodával cizinec cizinci, nemohl být převod vnesen do
zemských a dvorských desk. Přesto dovolil král
Vladislav Jagellonský Kryštofovi z Vartenberka, aby
provedl zápis do desk. Dne 10. června 1485[23] byl Hugoltovi ze Šlejnic hrad Tolštejn s osmi vesnicemi zapsán do panských desk, Šluknov do dvorských desk. Hugolt ze Šlejnic byl rytířského stavu, což bylo manům proti mysli. Měli nad sebou dosud vždy osobu
panského stavu, a proto nechtěli poslouchat Hugolta,
který jim byl rovný. Prosili krále, aby jim dal někoho z panského stavu,
avšak Hugolt na dvorském soudu řekl, že Tolštejn koupil a draze zaplatil, a proto jim bylo 12.
června 1487 rozkázáno, aby Hugolta poslouchali a
byli mu poddáni podle starodávného práva. Hugolt zemřel v
roce 1490, Tolštejn po něm zdědil jeho syn Jindřich
ze Šlejnic, který k Tolštejnu
přikoupil další vesnice a statky. Jindřich zemřel slepý dne 14. května 1518 a
jeho synové Volf, Arnošt, Kryštof, Jan a Jiří ještě toho roku slíbili věrnost
králi Vladislavovi. Jan zemřel v roce 1520, v letech 1525 až 1526 zemřeli
Volf a Kryštof, a tak zůstali Arnošt a Jiřík jedinými pány. Arnošt
se Šlejnic se stal již v roce 1504 kanovníkem
pražského kostela, v roce 1511 proboštem a v roce 1539 správcem
arcibiskupství. Zemřel dne 6. února 1548[24] a je pohřben ve šluknovském
kostele. Jiřík
ze Šlejnic žil na hradě Tolštejn.
Za hejtmana měl v letech 1534 až 1566 Antonína z Ychtryc.
Pro zlepšení hornictví založil v roce 1539 městečko pojmenované po něm Jürgenthal, dnešní Jiřetín pod Jedlovou. Traduje
se, že měl na okenní římse severní půlkruhové věže být vytesán verš, vztahující
se k založení Jiřetína: „Yürg heiss ich
und schau ins Thal, das
Stadl soll heissen Yürgennthal.“ (Jiří jmenuji se a do údolí hledím, to
městečko se má zváti Jiřským údolím. L. P. 1554) Na
jeho prosbu král Ferdinand I. Habsburský hrad Tolštejn
s Rumburkem vyňal z manství a jako zpupné roku 1558 vložil do zemských desk. Zpupné tehdy znamenalo, že Jiřík ze Šlejnic mohl s hradem volně nakládat, tj. například
prodat, odkázat. Ve stáří Jiřík opustil Tolštejn a
přestěhoval se do Rumburka, kde v roce 1544 založil
nový kostel. Zemřel dne 27. září 1565. Jiřík
ze Šlejnic roce 1560 odkázal hrad Tolštejn svým příbuzným, ale v roce 1562 závěť změnil a
odkázal Šluknov, Lovosice a Tolštejn s Rumburkem
svým synům Hugoltovi, Janovi, Arnoštovi a
Hendrychovi rovným dílem. Synové se rozdělili dne 13. května 1566, čím
vznikla tři nová panství. Hugolt získal Lovosice,
Jan západní část šluknovského panství s Lipovou, Arnošt zbytek šluknovského
panství se Šluknovem a Jindřich si ponechal vesnice okolo Rumburka
a vesnice okolo Tolštejna. Samotný Tolštejn byl rozdělen na tři díly. Bratři na Tolštejně již nebydleli, žili v Lipové, Šluknově a
Rumburku. Hendrych pak prodal Rumburk s vesnicemi a ponechal si svůj díl Tolštejna s Varnsdorfem, který přikoupil. Jan
prodal v roce 1571 svůj díl i s třetinou Tolštejna
Kryštofovi, Honzhaugoltovi a Abrahamovi ze Šlejnic, svým strýcům. Kryštof prodal a Arnošt přepsal
svůj díl Tolštejna Jindřichovi. Jindřich potom
předal své dva díly Tolštejna Kryštofovi a Hanušovi
ze Šlejnic, kteří již vlastnili třetí díl, a tím
byl Tolštejn vlastnicky sloučen. Bratři
prodali dne 25. února 1586 Tolštejn, psáno „Talensteyn“, a Rumburk s příslušenstvím Dr. Jiříkovi Mehlovi ze Střelic, vicekancléři na dvoře Rudolfa II.[26]
Když byl Tolštejn Mehlovi
odevzdáván, byla přinejmenším všechna obydlí v dolní ohradě v pořádku. V
inventáři se připomíná obecná světnice s kancelářemi a komorami, sál nebo
síň, šnek (točité schodiště do patra), zelená světnice, kancelář, druhý sál (tabulnice), světnice s komorou, vedle níž byl vchod do prevítu. Nad tím v podkroví byly komory, světnice s
hodinami a světnice hlásného. Vše bylo v dlouhém stavení. Ve vedlejším
stavení byla kuchyně s komorou, zadní komora a pod ní dva sklepy, z nichž
jedna byla pivnice. Na hradě byla čtyři děla o ráži 4 centýře, jedno jednocentýřové, 6 sudů prachu, 8 (480 kusů) kop větších a
6 (360 kusů) kop menších železných koulí, několik nabíječů a okovaných kol. Z
toho je vidět, že Tolštejn v této době měl větší
význam jako pevnost než jako sídlo. Mehl ze Střelic Dr.
Jiří Mehl ze Střelic svým městům Rumburku a
Jiřetínu zjednal městská práva a erb. Na erbu Jiřetína má být zobrazen hrad Tolštejn, je tam brána a dvě věže, což se však Tolštejnu moc nepodobá. Dr. Jiří Mehl
ze Střelic zemřel ve věku 74 let, dne 29. ledna 1589[26] a je pochován v
Rumburku. Jeho syn Baltazar Mehl ze Střelic se
velmi zadlužil, za jeho vlastnictví Tolštejn velice
zpustl. Ještě ale byl zachovaný jako pevnost. Hrad byl tehdy za 3000 kop
koupen Radslavem ze Vchynic a Tetova, jak se píše v taxe rumburského panství.
V roce 1607 se hrad uvádí již jako pustý. Po
několika letech, v roce 1619, se již uvádí jako zámek, nejspíše kvůli kupní
ceně. Jako pustý byl vždy prodáván k rumburskému panství. Hrad tehdy nebyl
obýván, nebyl však ani pobořen. Zničení
hradu V
roce 1642 vybíral švédský generál Wrangel potraviny
a peníze po okolí Tolštejna. Tehdy byla většina
strategicky významných míst obsazena, většinou Švédy. Tolštejn
však byl obsazen císařskými vojsky, jimž velel plukovník Mathlohe.
Když švédské vojsko putovalo krajem v okolí Tolštejna,
císařští vojáci na něj udeřili. Wrangler se
rozhněval, začal obléhat Tolštejn, střílel na hrad
z děl. Zapálil některá stavení, až donutil Mathloha,
že v nouzi ustoupil do blízkého lesa. Císařští vojáci se střelbou bránili ještě
při ústupu. Po odchodu vojsk Tolštejn zůstal v ohni
a byl zčásti pobořen. To byla jeho konečná zkáza a od té doby je Tolštejn zřícenina. Doba
po zničení hradu do počátků turistiky Vyhořelý
hrad již nebyl nikdy obnoven, v roce 1681 hrad koupil kníže Florian z Lichtenštejna, jeho nástupcem se stal v roce 1718 kníže
Josef Václav z Lichtenštejna, za jeho vlastnictví
se na hradě usadili loupeživí rytíři. Jejich vůdcem byli Kardineck
a potom jakýsi Grünbart – Zelenovous;
loupili v Ostritz, Žitavě, Neugersdorfu,
Rumburku, Krásné Lípě atd. Mezi jejich činy patřilo vypálení Grünau u Ostritz,
v roce 1744 založili požár Rumburka. Za vlády
Floriana z Lichtenštejna, v roce 1756, kdy proběhla
sedmiletá válka, byla na hradě polní hlídka, kterou tvořili Chorvaté a
panduři. Kníže
Josef Václav z Lichtenštejna zemřel dne 23. srpna
1791, jeho nástupcem se již dříve stal František z Lichtenštejna.
Za jeho vlády probíhala bavorská nástupnická válka, bojovalo se také v
blízkosti hradu. Za prusko-rakouské války ve dnech 19. a 21. září 1779
navštívil Tolštejn císař Josef II. při inspekční
cestě po ohrožovaných severních Čechách. Za
Františkova následovníka knížete Aloise z Lichtenštejna
byla v roce 1782 obnovena těžba stříbra v Jiřetíně pod Jedlovou. Těžba však
byla pro nerentabilitu již v roce 1804 znovu zastavena. Kníže zemřel v roce
1805, Tolštejn po něm zdědil kníže Alois Johann z Lichtenštejna. Za jeho vlastnictví dne 12. srpna 1813
táhl kolem Tolštejna francouzský armádní sbor
maršála Lefebvra. Na Tolštejně
byla do 18. srpna 1813[29] císařská pozorovatelna. 19. srpna 1813 byla
pozorovatelna přenechána Francouzům, okolí Tolštejna
obsadil s 600 důstojníky maršál Lefevre. Francouzi
poté odešli a dne 3. září 1813 a Lužické hory opět obsadili rakouští vojáci. Alois
Lichtenštejn udělal také přítrž rozebírání hradu na
stavební materiál, jež zakázal pod pokutou 500 zlatých. Lichtenštejnům
patřil Tolštejn do roku 1923, kdy jej od nich
koupil československý stát. Pověsti O
hradu se zmiňuje již Bohuslav Balbín v díle Rozmanitosti z historie Království
českého. Píše o Tolštejnu jako o zlatonosném kopci.
Podle Balbína vyvěrá před hradem pramen, z něhož s vodou tryskají i zrnka
dobrého zlata. Dále lze prý u kopce, jemuž místní lidé říkají Malý Stožec, v
korytě potoka najít vzácné kameny a drahokamy. Balbínovi prý vyprávěl
věrohodný muž, že se v korytě potoka nachází safíry a hyacinty.[30] Existují
také pověsti po podzemních chodbách, Tolštejn má
být údajně spojen podzemní chodbou s hradem Milštejn,
další podzemní chodby mají vézt do Sýkořího dolu. Pověst
o bílé paní vypráví o nešťastném vztahu tolštejnského
rytíře a mladé dívky Svanhildy. Dívka milovala
chudého zemana, avšak byla provdána s velkým věnem bohatému rytíři. Po svatbě
si jí ale bohatý rytíř přestal všímat, a tak se Svanhilda
vrátila ke svému milému. Její manžel se ale o jejich lásce dozvěděl a chtěl Svanhildě přinést hlavu jejího milého. Tak Svanhilda manžela otrávila vínem a sama také víno vypila,
a tím milému zachránila život. O té doby se Svanhilda
zjevuje jako bílá paní na tolštejnských hradbách.
Její manžel se zjevuje v podobě strašlivého černého psa, střeží své poklady a
zabije každého, kdo by se je pokusil získat. Poklady prý může získat pouze
člověk, který v životě nehřešil. V
roce 1865 využil jiřetínský obchodník Johann Josef Münzberg
přitažlivosti hradní zříceniny, zřídil zde jednoduché občerstvení a příští
rok, se svolením knížete Jana z Lichtenštejna,
vystavěl hostinec ve švýcarském stylu. V roce 1874 spojil obě skaliska
spojovacím můstkem. Při stavbě hostince bylo nalezeno mnoho historických
artefaktů, které posloužily jako základ výstavy umístěné v restauraci. Byly
zde vystavovány historické zbraně, hroty šípů, zámky, gotické i renesanční
dlaždice a kachle. Na
hradě se v té době vystřídalo mnoho známých osobností, v roce 1887 zde byl
básník Rudolf Bauchmach, o dva roky později v roce
1889 drážďanský malíř Hermann Max Vogel a herečka ruského dvorního divadla z
Petrohradu Charlotte Witt. Dne
28. července 1892 napsal do pamětní knihy jedny ze svých prvních veršů tehdy
sedmnáctiletý Rainer Maria Rilke (1875–1926), jehož otec pocházel ze Svébořic u Mimoně. Báseň je nazvaná „Únor“ (německy Feber). Následujícího roku navštívil hradní zříceniny
arcivévoda Ferdinand Habsburský. V roce 1902 sem zavítal Enver Bej, známější
jako Enver Paša, později vrchní velitel turecké armády. O rok později Tolštejn navštívil saský korunní princ a pozdější král
Fridrich August III. V roce 1904 zde byl hrabě Nikolaus Des Fours-Walderode. Rod
Münzbergů vedl hostinskou činnost až do roku 1945,
kdy musel nemovitost i s vybavením předat státu. Větší část vybavení, zejména
rozsáhlá sbírka historických zbraní a kuriozit byla rozkradena nebo poničena.
Vnuk zakladatele Johann Karl Münzberg vedl opětovně
hostinec v letech 1952 – 1962, tentokráte však už jako zaměstnanec RaJ – Restaurací a jídelen. Po roce 1962 se v hradním
hostinci vystřídalo mnoho hospodských. Kvalita služeb byla většinou na nízké
úrovni. To se změnilo v roce 1970, kdy začal vést hradní restauraci hostinský
tělem i duší Siegfied Jackel,
zvaný „Jack“, za jehož působení zažilo pohostinství na hradě renesanci. Dne
30. listopadu 1977 byla hradní restaurace uzavřena, zřítilo se pod ní zdivo.
Od roku 1995 je v provozu zrekonstruovaná restaurace. Je zde i místo pro
hraní přírodního divadla. V
současnosti je častým návštěvníkem restaurace významný český kytarista Štěpán
Rak, první vysokoškolský profesor hry na kytaru v České republice, který je i
prvním trubadúrem Tolštejnského panství. Z
vrcholového skaliska je výhled na okolní vrcholy Lužických hor a na údolí, v
němž je vidět Jiřetín pod Jedlovou, Dolní Podluží a Varnsdorf. Na
hrad Tolštejn se lze dostal po asfaltové silničce z
Jiřetína pod Jedlovou, pod hradem je parkoviště pro osobní automobily. Na
hrad se lze také dostat z jedlovského nádraží,
které je vzdáleno asi 1 km směrem západně po lesní cestě. Autobusem je
přístup z Lesného nebo Jiřetína pod Jedlovou. Do Lesného jezdí často i
autobusy z Prahy, na hrad vede z Lesného cesta, která má na 1 km převýšení
200 metrů. Kolem hradu vede Evropská dálková trasa E3. Zde je vedena jako
červená trasa č. 0332 z Lesného do Krásné Lípy. Kolem hradu dále vede
cyklostezka číslo 3015 z Varnsdorfu k Hraničnímu rybníku. Na
hradě Tolštejn se prodává turistická známka číslo
549. Přístup na vyhlídku je zpoplatněn. V
současné době je hrad Tolštejn ve vlastnictví obce
Jiřetín pod Jedlovou. Dne 8. září 1999 byl založen Mikroregion Tolštejn,[39] posláním mikroregionu je navrátit Tolštejnu jeho původní význam. Každoročně se pořádají Dny
Tolštejnského panství,[40] pořádá se hra Vandrování
po Tolštejnském panství. Zdroj: cs.wikipedia.org (24.7.2015) |
Zdroj: cs.wikipedia.org (24.7.2015) |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 24.7.2015 |