Kód CZ * Jiřetín pod Jedlovou
(Sankt Georgenthal) Kostel Nejsv.Trojice Zdroj 2)
Zdroj C) 1590-1611. výstavba byla zahájena v
roce 1587 nebo 1590, byl vysvěcen v roce 1612.[9] Většina zařízení pochází z
18. století. Dva oltářní obrazy (Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně)
jsou dílem jiřetínského rodáka Josefa Birnbauma. Střecha kostela bývala až do
roku 1846 šindelová, poté byla nahrazena pálenou krytinou. Současně byly
pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin. Do té doby býval pouze jeden na
severní straně Fara Zdroj C) 1755. Provedení této stavby patřilo v
tehdejší době k nejhonosnějším objektům svého druhu v severních Čechách a
její vzhled, preferující patrový vilový stavební typ s mansardovou střechou,
se nakonec v pobělohorské době stal závazný právě pro farní budovy. Klášter Zdroj C) … Hřbitov Zdroj C) Na severním okraji obce. Byl založen
před první polovinou 19. století místo hřbitova na náměstí. Nejstarší
náhrobek na hřbitově nese letopočet 1635. 1840, v témže roce byl hřbitov
sadově upraven a obehnán zdí. Márnice Zdroj C) postavena v roce 1748. Hřbitovní kaple Zdroj C) V roce 1761 postavena na hřbitově.
Kaple byla v roce 1822 přestavěna a dnešní podobu získala v roce 1840 Křížová cesta ve výklenkových kaplích Zdroj
2) Zdroj C)
Na Křížovém vrchu nad městem,
11 kamenných reliéfů, začíná výjevem v Getsemanské zahrady, kamenné
sochy spících apoštolů a klečícího Krista v životní velikosti. Roku 1699
zde byl vztyčen dřevěný kříž. O založení křížové cesty se zasloužil jiřetínský
farář Gottfried Ließner. V roce 1759 dal postavit jedenáct zděných rokokových
výklenků a dřevěnou kapli nad 12. a 13. zastavením. Poslední čtrnácté tvořila
kaple Božího hrobu. Dřevěná kaple Povýšení svatého Kříže byla 4. prosince
1779 zničena vichřicí. Základní kámen zděné kaple byl položen v roce 1783. V
roce 1796 byla kaple dokončena a vysvěcena. V roce 1842 byla Křížová cesta
upravena stupni a v roce 1847 vzniklo vstupní schodiště Kaple I.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple II.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple III.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple IV.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple V.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple VI.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple VII.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple VIII.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple IX.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple X.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple XI.zastavení Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple Kalvárie Zastavení XII. Zdroj C)
Na Křížovém vrchu, 1759 Kaple
Ukřižování Zastavení XIII. Zdroj 2) Na kopci poutní, na konci křížové cesty, 2.pol..18.stol.,
rozšíření pseudobarokně o věž 1886. Kaple
Božího hrobu Zastavení XIV. Zdroj 2) Nad kaplí Ukřižování, rokoková Kaple
P.Marie Zdroj C) Gloriet se sochou Socha
Krista Zdroj C) … Socha sv.Jana Nepomuckého
Na náměstí, 1802 Socha sv.Vavřince Zdroj 2)
Zdroj C)
Na náměstí 1716, opravena 1806. Na
přední straně je nápis, podle kterého byla plastika restaurována roku 1802, v
upomínku na požár, který vypukl 11. srpna 1802 Socha sv.Jana Nepomuckého Zdroj 2)
Při rozcestí na Tolštýn, 1728 Socha sv.Anny Zdroj C)
Na okraji obce, směrem na Rybniště Boží muka Zdroj C)
Sv.Jakuba [Pomník válečným obětem] Zdroj C) V
roce 1945 byl odstraněn, stál od roku 1904 [Pamětní deska] Zdroj C) V
ulici pod poštou je opuštěná budova bývalé šroubárny, v níž byla za druhé
světové války pobočka koncentračního tábora Flossenbürg, kde pracovaly
francouzské židovské ženy. Roku 1982 na ní byla umístěna malá pamětní
tabulka, která však byla později odstraněna. (německy Tollenstein, dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí
skála“) je zřícenina středověkého hradu na severní straně Lužických hor na
jihu Šluknovského výběžku v severních Čechách. Nachází se přibližně 7 km
jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod
Jedlovou v okrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží. Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou
znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na
západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily
příkopy a hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu, která
umožňovala hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických
hor. V průběhu dějin ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další
majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské. V 17. století byl opuštěn a začal chátrat, později se stal
vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují návštěvy známých osobností
i místní pověsti. V současnosti je to zřícenina, která je chráněna jako
kulturní památka České republiky.[2] Je volně přístupná, v jejím areálu se
nachází placená skalní vyhlídka umožňující pohled na území Čech a Saska.
Tolštejn je i významnou botanickou lokalitou s výskytem vzácných teplomilných
druhů rostlin. [Radnice] Zdroj 2)
Zdroj C) Na náměstí, patrová posl.čtvrtina
18.stol. V roce
1966 byla zbořena, na jejím místě dnes stojí betonové nákupní středisko.
Radnice dnes sídlí v patrové budově nad náměstím. Lékárna Zdroj C) … Dům č.p.4 Zdroj C) Tolštýnská ul. Dům č.p.5 Zdroj C) … Dům č.p.101 Zdroj C) … Dům č.p.121 Zdroj C) … [Dům č.p.144] Zdroj C) Žižkova ul. zbořen 2012 Dům č.p.145 Zdroj C) Žižkova ul. Dům č.p.162 Zdroj C) Žižkova ul. Dům č.p.164 Zdroj C) … Dům Zdroj C) … Dům Zdroj C) … Dům Zdroj C) … |
Panství Politický okres
Varnsdorf 1961 Okres Děčín 2003 Pověřený městský úřad Historie obce Zdroj C)
Jiřetín pod Jedlovou byl v roce 1992
vyhlášen památkovou zónou. Město se totiž do dnešní doby zachovalo jako mimořádně
kompaktní památkový celek, v jehož obraze dominují přízemní i patrové roubené
domy s podstávkami a obvykle mansardovými střechami a břidlicí vykládanými
štíty. Některé domy mají prvky s ozdobnými klasicistními portálky. Důvodem
vyhlášení městské památkové zóny také bylo, že Jiřetín představuje jediné
celistvě dochované šachovnicově uspořádané horní město v celých Čechách. Původně hornické město zvané Svatý
Jiří v Údolí (St.Georgenthal) založeno v pol.16.stol., šachovnicový
půdorys s kostelem uprostřed náměstí V roce
1983, byl na zahradě domu čp. 212, nalezen nejstarší doklad o pobytu člověka
na území Jiřetína, pamětní mince římského císaře Claudia II., který vládl v
letech 268 až 270 a která byla ražena za jeho nástupce Aureliana. Úvahy o
slovanském osídlení tohoto kraje již od konce 6. století jsou pouhou fikcí,
nemají reálný základ. V roce 1509 dal král Vladislav II. Jagellonský
Jindřichovi ze Šlejnic právo na dvacet let v tolštejnském panství těžit
zlato, stříbro, měď, olovo, cín, železo a jiné kovy. Pokusy o těžbu nejdříve
probíhaly v Sýkořím údolí pod Tolštejnem a v Údolí Milířky pod Kozím hřbetem
na katastru Dolního Podluží. Nejstaršími
doklady osídlení v okolí Jiřetín jsou středověké sklárny. Nejbližší datované
sklárny se nachází 1,5 km jižně od osady Lesné na katastru obce Dolního
Podluží, další se nacházely uprostřed osady Rozhled naproti rekreačnímu
středisku Slovan. Existence hutí byla datována do konce 13. století. Podle
dostupných údajů vznikl základ Jiřetína již v roce 1539, kdy bylo vybráno
místo, a v letech 1548 až 1553 bylo hornické městečko vyměřeno do
pravidelného šachovnicového půdorysu. Město bylo postaveno při staré lipské
cestě, které lemovala východní okraj městečka. Město Jiřetín patří do skupiny
horních měst, zakládaných podél saských hranic. Základem Jiřetína je přesný
čtverec náměstí, od něhož se odvíjela pravidelná ortogonální síť ulic.
Středové ulice neměly tranzitní charakter, což nebylo na úkor dopravní
dostupnosti. Dálková trasa vedla na východním okraji města. Podél náměstí a
ulic byly vyměřeny kvadratické domovní bloky, na jejichž každé straně stály
tři domy. Ačkoli byly všechny domy v městečku dřevěné, nikdy z tohoto důvodu
nevyhořelo celé. Počáteční
rozvoj městečka byl ovlivněn četnými výhodami, které plynuly ze zakládacího
privilegia, které dal ve dvaceti bodech 12. listopadu 1554 sestavit Jiří ze
Šlejnic. Město dostalo obvyklá základní práva, všichni majitelé domů dostali
právo vařit pivo podle rumburského várečného řádu a prodávat je, právo péci
chleba, porážet dobytek, získali volnost k provozování obchodu a vedení
řemesel. Byli osvobozeni po celém dominiu od všech dávek i cel. Měli právo
svobodného odkazu svého majetku, a byli osvobozeni od všech dluhů, které
nechali mimo země Koruny české. Měli právo volit městskou radu, purkmistra a
rychtáře a funkcionáře městské samosprávy, i když si vrchnost vymínila jejich
schválení. Obyvatelé města nezískali žádné pozemky, pouze ty, na kterých
stály jejich domy. Měli však právo svobodného odkazu svého majetku a
především výsadu volného pohybu, tj. svobodného příchodu a odchodu.[6] Výsady
umožňovaly zdárný chod městského života, který měl zajistit zdárný chod důlní
činnosti. Hlavním důlním dílem byla v 16. století dědičná štola svatého
Kryštofa, její vchod je vidět před jiřetínským domem čp. 252 v Křížové ulici.
Podpora vrchnosti nebyla bezmezná, předpokládalo se podmínečné prodlužování
platnosti důlního privilegia. Ta byla v roce 1569 prodloužena o dalších 15
let a v roce 1584 o další tři roky. Záhy však došlo k poklesu těžby. V době
omezování důlní činnosti byly záporem majetkoprávní poměry. V roce 1587 byly
obyvatelům městečka vyměřeny poddanské platy a povinnosti. Dne 18. prosince
1587 udělil císař Rudolf II. listinou plné městské právo. Součástí výsad
města byly dva výroční trhy, na svatého Jiří (24. dubna) a po svatém
Martinovi (11. listopadu). Součástí listin bylo i udělení práva na věčné časy
užívat vlastní pečeť a znak. V roce 1599 ve městě propukla morová epidemie,
jíž podlehlo 300 lidí.[8] Vlastní
kostel začali obyvatelé Jiřetína budovat v roce 1587. Kostel byl vysvěcen dne
21. května 1612 a prvním duchovním se stal evangelický pastor z Dolního
Podluží Joachim Schöfelder. V roce 1616 se kněz přestěhoval z Dolního Podluží
do Jiřetína, byla postavena fara. Naděje
vkládané do rudných ložisek nesplnily očekávání. Cesta k životním jistotám
vedla před cechy. První se městským řemeslem uplatnili pláteníci, tkali již
od roku 1557. V roce
1642 za třicetileté války zničili Švédové nedaleký hrad Tolštejn. V době
rekatolizace odešlo – podle seznamu ze 3. prosince 1652 – z Jiřetína 108
osob, jako první získal měšťanské právo v Drážďanech stolař Johann Krocker. Až do
vydání císařského patentu 19. července 1765 užívalo město právo hrdelního
soudu II. stupně. Popraviště bylo na Šibeničním vrchu. Po
třicetileté válce bylo v Jiřetíně z 92 domů 29 pustých. Berní rula z roku
1654 neuvádí ani náznak dolování, nelze z toho usuzovat, že všechny důlní
podniky využívající ložisek leštěnce olověného zanikly. Jiřetínský farář v
roce 1656 uvádí, že bylo uvedeno do provozu dolování zlata, stříbra, mědi a
prý také uhlí. V roce 1750 probíhalo dolovaní rudy v dědičné štole svatého
Kryštofa na Křížové hoře, v roce 1781 byla založena štola Jan Evangelista. V
roce 1681 zakoupil rumburské panství kníže Antonín Florián z Lichtenšteina, s
jehož rodem sdílel Jiřetín osud až do roku 1919. V roce 1804 po zničení
manipulační budovy musela být ruda odvážena do saského Freibergu, což bylo
velice ztrátové, takže těžba nepokračovala. V katastru Jedlové pracovala v
první polovině 18. století barokní sklářská huť. V roce 1805 byla přes
Stožecké sedlo vybudována dodnes používaná silnice. Křižovatka pod Jiřetínem
nese neoficiální název Na Mýtě, nejspíše doklad toho, že tudy vedla stará
obchodní cesta, na níž se v podhradí Tolštejna vybíralo mýtné. V roce 1848
byla v Jiřetíně vytvořena národní garda. V roce 1907, v souvislosti s
reformou veřejné správy, zrušením panství a vytvoření okresů se stává
součástí politického okresu Rumburk, později připadl okresu Varnsdorf. Od
roku 1862 existuje v Jiřetíně poštovní úřad. Josef
Vítězslav Šimák o Jiřetínu napsal před rokem 1905: „Hory Jiřetínské kvetly
však jen za požehnaného míru doby Rudolfinské, válkou třicetiletou zanikly a
nevzkřísily se, ač pokusy o to dály se. Teprve nový průmysl, tkalcovský a
soukenický, zvláště výroba sametů, potom sklářství, zavedené sem ta tišších
dob ze sousedství, pomohl městečku a je dosud hlavním zdrojem výživy.“ Nejvyššího
počtu obyvatel Jiřetín dosáhl v roce 1880. Po polovině 19. století, díky
odklonu hlavní silnice, a v návaznosti na průmyslový a stavební rozvoj
nedalekého Varnsdorfu, se Jiřetín přestal půdorysně rozvíjet. Nové výstavby
se dočkaly pouze dvě budovy. Na úpatí Křížové hory vyrostla budova Střelnice
a těsně vedle fary budova požární zbrojnice. Počátkem 20. století byl
postaven nový vodovod. Dne 8. září 1909 byla v Jiřetíně zavedena elektrická
energie. Za první světové války padlo 71 jiřetínských rodáků. Po první
světové válce došlo k velkým pozemkovým změnám, velkostatek Rumburk propadl
pozemkové reformě. Od knížete Johanna z Lichtensteinu jej vykoupil
československý stát. V roce
1919 došlo k přejmenování ulic. V roce 1934 bylo bez práce v Jiřetíně 282
lidí, jejich počet stoupl do roku 1938 až na 400. Nezaměstnaným začínala
pomáhat Sudetendeutsche Volkshilfe. V roce 1935 byla poprvé pro veřejnost
otevřena štola Jan Evangelista. Dne 2. října 1939 obsadily Jiřetín jednotky
wehrmachtu. Německé obyvatelstvo, které vítalo zábor s neskrývaným nadšením,
pod dojmem válečných událostí záhy vystřízlivělo. Došlo převedení prakticky
všech podniků na válečnou výrobu. Na válečnou výrobu byla převedena i
zámečnická dílna firmy Ernst Clar, kde pracovali i sovětští váleční zajatci. 9. května
1945 převzal správu Jiřetína a bezpečnostní službu český národní výbor. Během
prvních týdnů po válce se v Jiřetíně aktivizovali němečtí antifašisté, kteří
byli od ostatních Němců odlišováni ještě 18. srpna 1945 v hlášení místní
správní komise o počtu obyvatel. Pro původní německé obyvatelstvo
představovaly velký problém takzvané Revoluční gardy, kterým se říkalo
rabovací gardy. Jako všude jinde v republice se i Němců v Jiřetíně týkala
represivní opatření. Nejlépe je dokumentuje vzpomínka posledního německého
kronikáře Jiřetína Emila Brunna, publikovaná v tzn. Bílé knize: „Blokovány
byly jejich úspory ve spořitelně, museli odevzdat rozhlasové přijímače,
hudební nástroje, sportovní náčiní, vozidla. Němci nesměli po 19. hodině
večerní opouštět svoje obydlí a byli povinni nosit bílé pásky. Nesměli užívat
železnici a v provozech museli pracovat pod dozorem. Všechny podniky obdržely
správce a všechny živnosti musely odvádět své příjmy. Ve svém volnu museli
Němci odstraňovat zátarasy i obranná postavení a pod dozorem rovněž konat i
jiné práce. Každý německý nápis byl odstraněn, odstraněn byl i pomník padlých
vojáků na náměstí. Jednotliví Němci byli zatčeni a vzati do tábora, jen
protože byli členy nacistické strany nebo je Češi nenáviděli. Trpěli tam
hladem a násilnostmi, buď tam zahynuli nebo jiní byli propuštěni teprve po
letech. Potom byly vyhledávány prvé oběti k vyhnání. Krátce předtím obdrželi
výzvu, někde se v určitou dobu shromáždit, takže jim nezbyl žádný čas k
zabalení toho, co jsi měli vzít sebou. Tam byli znovu prohledáni a pak
nejbrutálnějším způsobem v horku a v dešti hnáni jako dobytek a na hranicích
ponecháni sami sobě.“ Podle
hlášení Místní správní komise žilo v Jiřetíně dne 18. srpna 1945 v obci 1058
Němců, z toho 152 antifašistů. Dne 9. února 1946 byl při razii zatčen Anton
Kühnel, který se vrátil přes hranice zpět pro své věci a při pokusu o útěk
byl zastřelen Herbert Schindler. Osídlování probíhalo pomalu. 18. srpna 1945
žilo v Jiřetíně pouze 120 Čechů a 16 Slováků, kteří ale přišli do Jiřetína v
únoru 1945 jako uprchlíci – Volksdeutsche, což byli etničtí Němci z území na
východě. V roce
1945 byl v Jiřetíně po Jedlovou odstraněn pomník válečným obětem, který zde
stál od roku 1904. V roce 1966 byla zbořena jiřetínská radnice, na jejím
místě dnes stojí betonové nákupní středisko. Radnice dnes sídlí v patrové budově
nad náměstím. 26.
května 1946 byl v Jiřetíně ustaven místní národní výbor. Dne 30. září 1949
byl Jiřetín spojen s Tolštýnem, dnešní katastrální území Rozhled. V 80.
letech 20. století byly návrhy na integraci s Horním a Dolním Podlužím, které
občané odmítli. Jiřetín tehdy přišel o funkci uvolněného tajemníka. Správa
obce byla za poměrů po druhé světové válce podřízena jednotné soustavě
národních výborů, v jejímž rámci nebyly původně uznávány městské statusy jak
Jiřetínu, tak i řadě jiných větších a menších míst, kde v čele obce stál
místní národní výbor. Status města nikdy nebyl Jiřetínu vrácen, i když změnou
ústavy jej v roce 1960 řada jiných měst dostala zpět. Jiřetín nedostal
městský statut zpět ani nikdy později. V
sedmdesátých letech 20. století se v Jiřetíně a jeho okolí začíná prosazovat
chalupářství. Osady Lesné, Rozhled a Jedlová se stávají ryze chalupářskými a
chalupáři je zachránili před zánikem.[25] V roce 1973 byla vyhlášena CHKO
Lužické hory, která chrání ráz krajiny mimo areál dosavadní výstavby a která
přinesla zákaz výstavby nových chat. Během 60. až 80. let 20. století se
Jiřetín stal významným střediskem zimních sportů. Zásluhu na tom má
Tělovýchovná jednota Slovan Varnsdorf. Jako první byl vybudován „háčkový“
vlek pod Tolštejnem na tzn. „Mezičkách“ o délce 270 m a převýšení 70 m. V
roce 1980 byl vybudován kotvový vlek typu VL 1000 na severovýchodním svahu
Jedlové, dlouhý 1 200 m a o převýšení 260 m. Na Jedlové byly vybudovány dvě
sjezdovky, závodní o délce 1 200 m a turistické o délce 1 400 m. V roce 1976
byl vybudován hotel Slovan s 70 lůžky. V roce 1984 přibyl běžecký areál kolem
Jedlové. Prvním
novodobým starostou obce se dne 12. prosince 1990 stal Josef Zoser, který byl
v obci od roku 1980 předsedou Tělovýchovné jednoty Slovan. Josef Zoser je
starostou dodnes. Po sametové revoluci se počet obyvatel Jiřetína snížil
téměř o celou stovku. Příčinou byl odchod většiny řádových sester různých
řeholí do původních klášterů. Jako první odešly dominikánky, po nich
vincentinky, jejich dosavadní domov na náměstí byl využit ke zřízení
azylového domu Domov svaté Máří Magdalény. Provoz zprvu zajišťovaly rafaelky,
které po roce odešly do jižních Čech. Současně odešly karmelitky a během roku
1994 odešlo z Jiřetína i třicet sester těšitelek. Na podzim 1995 odešly
sarmatky do domovského kláštera v Ružomberoku na Slovensku. V roce
1992 byla v Jiřetíně vyhlášena městská památková zóna, přestože na západní
straně náměstí stojí panelové nákupní středisko. V roce 1994 byla zahájena
rekonstrukce fary. Též v roce 1994 začala výměna střešní krytiny kostela a
části krovů kostela, věřící museli na nedělní mši svatou chodit do kostela v
Dolním Podluží. V druhé polovině září 1995 začalo vznikat informační
středisko rekonstrukcí autobusové čekárny na náměstí. Z nevzhledné a poničené
stavby se stal víceúčelový objekt. Do provozu byl uveden v roce 1998. V roce
1999 byla turisticky zpřístupněna štola Jan Evangelista. V roce 1998 obec
zásluhou místních obyvatel a chalupářů získala titul „Vesnice roku“.[28] Dne
2. června 2001 bylo v prostorách hradu Tolštejna vyhlášeno Tolštejnské
panství
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) E.Poche, Umělecké památky Čech C) cs.wikipeda.org (23.7.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
44 – 30 – 0
41 – 21 - 0 |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 8.1.2020 Předchozí editace: 23.7.2015 |