|
|
Hrad – zámek Sádek Obec Čáslavice, bývalý politický okres Třebíč |
|
Je bývalý
hrad a nyní kulturní památka v katastru obce Čáslavice.
Rozkládá se na osamělém kuželovitém kopci mezi vesnicemi Kojetice
a Čáslavice ve výšce 568 m n. m. v okrese Třebíč. Nejstarší
zpráva o hradu, kdysi zvaném Ungersberg, pochází z
roku 1286, kdy jej vlastnil Štěpán z Uher. Hrad byl v roce 1312 dobyt a
pobořen Janem Lucemburským, protože posádka podle vyprávění Zbraslavské
kroniky loupila po okolí. Od roku 1387 drželi Sádek Šternberkové
a od roku 1399 Valdštejnové, kteří jej opravili. V
polovině 16. století byl Sádek přestavěn na zámek v renesančním stylu. Pro
účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl hrad zkonfiskován a
získali jej Cerboniové, kteří jej v letech
1676–1677 postoupili moravskému zemskému advokátu Bohumíru Walldorfovi. Se sestrou posledního Walldorfa
se oženil František Jan Chorynský z Ledské, v majetku Chorynských
zůstal Sádek až do roku 1945. V roce
1694 zapálil hrad blesk, objekt vyhořel a po požáru byl barokně upraven. Od
té doby se podoba hradu v podstatě nezměnila. Je to čtyřkřídlá jednopatrová
budova, soustředěná kolem středního obdélníkového čestného dvora. V rozích
západní strany nádvoří jsou dvě malé válcové věže, opatřené schodištěm a v
přízemí dveřmi, které lépe zpřístupňuji tuto část objektu. V západní části
nádvoří je kaple, v jižním křídle sál s klasicistními malbami kraje. V první
polovině 19. století byl zámek klasicistně upraven. Od 30.
června 2010 je zámek Sádek v soukromých rukou. Od obce Čáslavice
jej zakoupil advokát Karel Muzikář za odhadovanou
částku 15 milionů korun českých. Původní přibližná prodejní cena se také
pohybovala mezi patnácti a dvaceti milióny korun. Etymologie Název
Sádek se pro hrad používá snad od doby, kdy byl přestavěn na zámek. Již dříve
však byl zmiňován patrně zakladatel hradu Vrš ze Sádku
(Vrs de Zadek). Sádek se původně psal jako Sadek a předtím ještě jako Zadek. Původ tohoto
pojmenování však není zcela jasný. Jisté však je, že vzhledem k uvedené
původní podobě slova Zadek, se nejedná o zdrobnělinu slova sad. Dříve
bylo pro hrad používáno též pojmenování Ungersberk.
Tento název pochází patrně ze jména majitelů, kteří hrad v jeho rané historii
významně upravili. Jejich významným představitelem byl Štěpán Ungar (Ungarus) de Sadek. Dějiny Vrš ze Sádku a počátky hradu Již ve
starověku vedla kolem vrchu, na kterém se dnes nachází zámek Sádek, obchodní
stezka nazývaná Haberská.[2] Díky ní patrně brzy
vznikla na vrcholu tvrz nebo opevněný dvorec. Ať byl objekt jakéhokoliv
charakteru, jeho účelem bylo každopádně střežit obchodní stezku a zajistit
bezpečnost obchodníků po ní cestujících před všudypřítomnými loupežníky. První
písemná zmínka o hrad Sádku pochází z roku 1240. Tehdy je zmiňován sádecký
pán Vrš ze Sádku (jinak též psán jako Vrs de Zadek) jako svědek na listině Jindřicha
Vladislava, který daroval řádu johanitů vesnice Tišnov a Březí. Nástupci Vrše
ze Sádku však známi nejsou. Podle
některých historiků vznikl hrad Sádek již dříve.[3] Měl být zbudován Rytířem
z Kocapil (dnešní Loukovice)
na místě původní dřevěné tvrze a měl být již zděný. Rytíř z Kocapil měl následně provdat svou dceru Jitku za jistého
Vrše z Makové hory, který převzal hrad a začal se psát jako Vrš ze Sádku. Vrš měl následně hrad
rozšířit o branskou věž. Hrad tedy měl v té době
mít již dvě věže, jak je znám později. Další
zmínka o hradě pochází až z konce 13. století. Tehdy je majitelem hradu
jmenován Štěpán Uher (Ungarus) de Sadek. Jeho rodina byla uherského původu, ale ve 12.
století se měla usadit na Moravě. Tento sádecký pán je zmíněn kvůli ručení za
Gerarda z Obřan Václavu
II. V dějinách hradu je však významný tím, že s velkou pravděpodobností
nechal v letech 1239 až 1286 hrad, který bývá někdy považován ještě za
dřevěný, přestavět do nové zděné podoby a položil tak základy dnešního zámku.
Nový hrad pak byl nazýván jako Ungersberk a
Štěpánovo potomstvo se psalo z Urgensberka. Dříve
existovala domněnka, že by hrad Sádek mohl vzniknout až výstavbou Ungersberka. Tato domněnka však je v dnešní době
historiky vyvracena. Majetkové změny V
troskách ležel hrad Sádek po celý zbytek 14. století. Okolí hradu stále
patřilo pánům z Ungersbeka, jedna jejich větev
dokonce sídlila v nedalekém Horním Újezdě, hlavní sídlo však měli v okolí
Kunovic, kam se nejspíše uchýlil i samotný Jimram a
provdal svou dceru Evu Adamu z Konice (Konic, Kunovic). Roku 1349
je zmiňován Štěpán z Újezda se svým bratrem
Oldřichem. Oldřich se roku 1355 spojil s bratrovými syny Štěpánem a Jimramem a společně pak sloučili rodinný majetek. Jimram z Újezda pak následně
prodal Sádek a 4 lány v Kojeticích Filipovi z
Jakubova jeho synovi Vznatovi. Kvůli jejich
zadlužení se však Sádek dostal do majetku židů. Židé pak
majetek prodali Jaroslavovi ze Šternberka a ten následně Hynkovi z Valdštejna (též Hynek z Valdštýna).
Hynek poté znovuustavil hrad a začal se psát z Valdštejna
a na Sádku. Roku 1421 Hynek z Valdštejna zasedal na
moravském sněmu mezi pány, kteří odsoudili Čtyři pražské artikuly, byl totiž
horlivým katolíkem a pro husity žijící v blízkém okolí trnem v oku. Roku 1430
byl Sádek v nepřítomnosti majitele přepaden Hynkem z Valče, který jej dobyl. Brzy však byl získán zpět
Bartošem z Mírova, díky čemuž se navrátil Sádek
zpět do rukou Hynka z Valdštejna. Ten žil ještě
roku 1437 a po něm zdědili hrad Zdeněk a Jan z Valdštejna. Jan se
hned roku 1437 i přes odpor svého bratra spojil na majetku s Janem z Hradce.
Jan z Valdštejna zemřel bezdětný a kvůli dohodě,
kterou uzavřel s Janem z Hradce, docházelo ještě dlouhou dobu ke sporům o
majetek mezi potomky Zdeňka z Valdštejna a Jana z
Hradce. Hned roku
1459 se hradu ujal Zdeněk ze Šternberka a Telče a po něm Jindřich z Hradce a
z Telče. S prvním se dostali do sporu o majetek synové Zdeňka z Valdštejna, Hynek a Jan, roku 1460. S druhým z nich vedl
roku 1464 spor Jan z Valdštejna a roku 1466 Hynek a
Václav z Valdštejna ze stejných důvodů. Páni z Valdštejna tento spor nakonec vyhráli. Hynek z Valdštejna celý hrad ale nechal již roku 1481 přepsat na
jistého Půtu z Lichtemburka
a na Bítově, jenž Sádek držel již od roku 1475. Hrad tehdy snad získal od
pánů z Telče bez ohledu na již zajištěná věna dcer těchto Valdštejnů.
Kvůli přepsání majetku vedla při s Hynkem z Valdštejna
jistá Alena z Valdštejna. Půta zaměnil Sádek a další svůj majetek v
jeho okolí roku 1491 za město Jemnici a vesnici Radostice
s Vilémem z Pernštejna. Vilém z
Pernštejna následně přepsal hrad na svou dceru Bohunku z Pernštejna. Jejím
manželem byl Jindřich z Lipé a následně Dobeš z
Boskovic. Ta se roku 1519 zavázala, že majetek vrátí zpět do rukou otci,
následně se tak ale nestalo. Bohunka tak žila na hradě ještě deset let po
smrti Dobeše roku 1540. Během pobytu Pernštejnů na Sádku došlo také k
přestavbě severního křídla.[4] V té době však již byl hrad zastaven Burjanovi z Valdštejna a na
Brtnici, po němž náležel Sádek jeho synu Zdeňkovi z Valdštejna,
čímž se vrátil zpět do rukou Valdštejnů. Po
Zdeňkovi zdědil hrad jeho syn Jindřich a po něm jeho syn Zdeněk Brtnický z Valdštejna a na Sádku. Ten se však stal roku 1620
účastníkem vzpoury proti králi Ferdinandovi II. a proto ztratil po bitvě na
Bílé hoře veškerý majetek a jmění a prchl do ciziny.Po
Štěpánu Uhrovi zdědil hrad Jimram z Ungersberka, který roku 1306 připomínán jako moravský
komoří. Jimram se svým bratrem v tehdejší politické
situaci stranil Jindřichu Korutanskému a nechtěl uznat za krále Jana
Lucemburského. Kvůli jeho postoji však byl hrad při Janově tažení na Moravu
roku 1312 silou dobyt. 18 zajatců z hradu bylo následně oběšeno a samotný hrad
pobořen, ne-li zcela zbořen. Jimram a jeho bratr Arkleb však zkáze snad unikli. Roku 1313 a 1318 se Jimram z Ungersberka objevuje
mezi nepokojnými pány stojícími proti Janu Lucemburskému. Obléhání Švédy a přestavba na zámek Hrad roku
1622 zakoupil za 60 000 zlatých podplukovník Tomáš Cerboni,
jenž byl roku 1630 povýšen mezi svobodné pány. Za dob jeho života obléhali
Sádek Švédové, proti kterým ho hájil Vilém Dubský z Třebomyslic. Dle
místních zpráv vpadlo dne 14. června 1623 z Čech na Moravu asi na 2000 švédských
jezdců, kteří táhli od Jihlavy až na Moravské Budějovice, které vyplenili a
následně zamířili k hradu Sádek. Pod
vedením generálmajora Wittenberga pak dva jezdecké
pluky švédské královské armády dobývali hrad od dvou hodin odpoledne až do
půlnoci. Patrně se tak stalo někdy mezi 15. až 20. červnem. Po
neúspěchu u hradu se jezdectvo spokojilo alespoň s uloupením dobytka ze
sádeckého dvora, vyprázdněním sýpky a zapálení 14 domů v Kojeticích.
Poté vojáci odtáhli bez některých raněných k Třebíči. Dle jisté
historky odtáhli Švédové, protože očekávali příchod posil, které by je
nahradily. Tuto domněnku prý způsobilo hlasitější bubnování hlásného na
hradě. Roku 1654
zdědil majetek po otci jeho syn Jan svobodný pán Cerboni,
který zemřel roku 1662 a po něm byl majetek předán jeho synům Jeronýmu,
Františkovi a Tomášovi. František Maria baron Cerboni
přežil své bratry, stal se jediným vlastníkem a prodal zadlužený majetek roku
1678 Bohumírovi z Walldorfu. Za jeho
života pak patrně proběhla dostavba jižního křídla a hrad nabyl plného
charakteru renesančního zámku. Valdorfové a Chorynští z Ledské Po jeho
smrti přišel majetek do rukou jeho potomků z obou jeho manželství, avšak
vdova po něm Marketa Kateřina z rodu Valdorfského převzala majetek smlouvou datovanou k roku
1687 pro svého syna Bohumíra Antonína, který k Sádku přikoupil roku 1695 Roketnici (nyní Rokytnice nad Rokytnou),
Štěměchy a Veverku (též zvanou Valdorfka). Po něm
následoval roku 1732 jeho bratr Bohumír Ignác a jeho syn Ignác, přísedící c. k. tribunálu, jehož jedinou dceru Kajetánu si roku
1757 vzal Jan Chorynský z Ledské,
c. k. komoří a rada. Jeho syn
František Kajetán, rytíř maltézský a c. k. major
zdědil po vymření rodu Valdorfského celý jeho
majetek včetně Sádku a několika vsí. Hrabě František Kajetán zemřel roku
1821. Po něm majetek spravoval jeho syn Bedřich (*1802) a jeho vnuk Viktor
(*1838), jenž zemřel v Opatii roku 1902. Svůj
majetek zanechal svým pěti synům, z nichž byl většinovým majitelem jeho
nejstarší syn hrabě Bedřich, c. k. komoří. Roku
1906 žil na Sádku jeho mladší bratr, hrabě Viktor. V majetku
Chorynských z Ledské byl
zámek až do druhé světové války. Za těchto dob byl zámek bohatě vyzdoben a
vybaven. V mnoha místnostech se nacházel starožitný nábytek a hodnotné
obrazy. Mezi nimi též starobylý obraz Jana Žižky. Někteří badatelé tvrdili,
že na obraze je chvalořeč na vojevůdce Žižku, ve skutečnosti se na něm však
nacházela říkanka stavějící na jeho přeskládaném jméně v tehdejším pravopise,
které tak tvoří slovo Kaziš. Druhá světová válka až současnost Po
skončení druhé světové války, se do budovy zámku nastěhoval
Základní škola Sádek. Do roku 2000 byla škola však pouze pro žáky druhého
stupně základní školy. Po sloučení v roce 2000 se Základní školou Čáslavice změnila název na Základní
škola Čáslavice – Sádek a rozšířila svojí
výuku i o první stupeň. Ten však sídlil i nadále v Čáslavicích.[5] Důvodem
pro umístění školy do budovy zámku byla především jeho výhodná poloha mezi
obcemi, z kterých pocházeli žáci školy. Již tehdy byly však s polohou školy
problémy, jako první škole v republice jí byla udělena výjimka volných sobot.
V ostatních školách v Československu se tehdy totiž běžně vyučovalo i v
sobotu.[5] V roce
2003 byla ke škole připojena také Mateřská škola Čáslavice
a počet poboček spravovaných školou se rozrostl na šest. Od 1. září 2007 byla
hlavní část školy ze zámku přemístěna do samotné obce Čáslavice.
Stalo se tak především z důvodů dlouhodobé finanční náročnosti a velké zátěže
obce. Posledním školním rokem, v němž se plnila povinná školní docházka na
Sádku, byl rok 2006/2007. Na
hradním nádvoří stojí 250 let stará lípa srdčitá. Lípa vyhrála v roce 2006 v
anketě Strom roku. Prohlídka
je možná pouze po předchozí domluvě. Na svazích kopce se ve výšce 510 m n. m.
nachází viniční trať Sádek. Stavební vývoj Sádek,
byl vždy významnou dominantou okolí. To bylo podpořeno i jeho umístěním a
mohutnou břitovou a snad i hranolovou věží. Vstup do
hradu je snad již od jeho počátků možný pouze z východní strany, na ostatních
stranách je vystavěn na skále, do které je okolo celého hradu vlámán hradební
příkop. Přes ten u vstupu byl postaven padací most, který byl chráněn již
zmíněnou okrouhlou věží s břitem prolamujícím hradební zeď. Ta samotná byla
asi dva metry vysoká a ohraničovala jádro hradu ve tvaru protáhlého
mnohoúhelníku. Z
dochovaných zbytků okrouhlé věže s břitem je patrné, že tloušťka jejího zdiva
byla v kruhové části 2,5 metru, vnitřní průměr věže pak byl stejný. Stěny
jsou postaveny z místního tvrdého kamene. Zbytek věže je dnes rozdělen do
pěti podlaží, z nichž první je části zasypáno odpadem a i zbylá tři jsou
značně zdevastována. Druhá, hranolová, věž je v dnešní stavbě také patrná a
to ve výšce tří podlaží. Její půdorys tvořila čtvercová podstava o hraně
devět a půl metru. Podle větších rozměrů místností (až čtyři metry dlouhé
stěny) se patrně jednalo o věž obytnou. V
patnáctém století byl celý hrad opět upraven, a to především zásluhou Viléma
z Pernštejna. Především došlo k posílení opevnění. Sádek se tak stal moderní
pevností vybudovanou podle nejmodernějších trendů v dobývání hradů. Do
poloviny šestnáctého století byly také zastavěny severní a západní strana. V
palácích se dodnes zachovaly původní renesanční prostory i s vloženou
hranolovou věží. Po
majetkových změnách se dostává hrad do rukou Zdeňka Brtnického z Valdštejna a na Sádku, který si hrad patrně oblíbil,
často zde pobýval a celou stavbu dále upravoval a rozšiřoval. Vybudoval
především mohutný palác na východní straně nádvoří a následně i předbraní,
které posílilo obranyschopnost hradu, která byla oslabena výstavbou
renesančního paláce v nejzranitelnějším místě hradu. S palácem stále ještě
také těsně sousedila okrouhlá věž. Po požáru
na konci 17. století byl hrad, nyní již zámek, přestavěn do dnešní podoby.
Stavba pozbyla obou dominantních věží a k celému zámku bylo dostavěno jižní
křídlo. Většina úprav proběhla za Bohumíra z Walldorfu. Zdroj:
cs.wikipedia.org (6.5.2015) |
|
13.stol a konec 13.stol 16.stol. Kol.
1710 Zdroj:
cs.wikipedia.org (6.5.2015) |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 6.5.2015 |