Historie filipovského zázraku
Tam, kde nyní stojí bazilika,
kterou můžete vidět na dalších webových stránkách tohoto poutního místa, byla
v roce 1866 jen louka. Vedle stál domek, v němž se 5. června roku 1835
narodila v německy hovořící rodině Kadeových dcerka Magdalena. Bylo to již
druhé dítě této rodiny. Děti vyrůstaly sice v chudobě, ale měli pěkné
dětství. To narušila smrt otce, když bylo Magdaléně 13 let. V devatenácti
letech
|
|
ji čekala další těžká rána,
vážně onemocněla. Prodělala zápal plic a zánět pohrudnice, později i zánět mozkových
blan. V únoru 1865 se jí na hrudníku objevily rozrůstající se vředy.
Pečoval o ni nejen její bratr Josef a jeho rodina, ale také dva lékaři: Dr.
Görlich ze saského Gersdorfu a Dr. Ulbrich z Jiříkova. V listopadu 1865 oba
lékaři prohlásili, že Magdalena trpí nevyléčitelnou chorobou a že brzy
zemře. Z postele už nevstávala, když jí její bratr převazoval vředy na
tele, upadala bolestí do bezvědomí. Kaplan z Jiříkova, František Storch, jí
21. prosince 1865 udělil svátost pomazání nemocných. Čekalo se, až ji
milosrdná smrt zbaví utrpení.
|
Magdalena Kade
|
Původní postel Magdaleny Kade
|
Zázrak
O tři týdny později, v noci z
12. na 13. ledna 1866, nemohla Magdalena bolestí usnout. Její přítelkyně ze
sousedního stavení, Veronika Kindermannová, jí onoho večera rozčesala
vlasy, potom se obě pomodlily, načež Veronika usnula. Díky protokolu
biskupské komise, můžeme však mít onu noc vylíčenou od samotné Magdaleny:
"Najednou bylo v místnosti světlo, jasněji než za dne. Závěs u postele
byl rozhrnut. Polekala jsem se. Šťouchla jsem loktem do Veroniky a řekla
jsem jí: »Veroniko, vstávej, nevidíš, jak je tu jasno?« Veronika
|
|
řekla: "Ale já nic
nevidím." Před mou postelí stála postava zářící bílým světlem, se
žlutou korunou na hlavě. Okamžitě jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala
jsem ruce a začala jsem se modlit: »Velebí má duše Pána, můj duch jásá v
Bohu, mém Spasiteli.« Po těchto slovech jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas
to byl, jiný, než jakým mluví lidé: »Mein Kind von jetzt an heilt's.« (Mé
dítě, od nynějška se uzdravíš.) A v tom okamžiku postava zmizela a já už
necítila žádnou bolest."
|
|
Jiříkovský kaplan Franz
Storch
|
Nic víc,
nic míň
Ještě téže noci Magdalena
sama vstala z postele. Její nejbližší se velmi radovali. Druhý den ráno šla
do pekárny pro chleba. Když místní viděli, jak zcela zdravá kráčí po
vesnici, ptali se jí, co se stalo. Magdalena odpověděla: "Viděla jsem
této noci Pannu Marii a ta mi řekla, že se uzdravím. A já jsem zdráva. Nic
víc, nic míň se nestalo."
Zpráva se okamžitě roznesla. Každý
z okolí se chtěl osobně přesvědčit. Mnoho lidí přispěchalo do domku
Kadeových a Magdalena musela každému opakovat, co se stalo. Brzy začali do
domku chodit i poutníci ze vzdálenějšího okolí. V květnu 1866 byla
světnice, kde se vše událo, Kadeovými vyklizena a vznikla z ní jakási
provizorní kaple. Ze starého stolu byl zbudován oltář, na němž od rána do
večera hořely svíce. Na místo, kde Magdalena viděla Pannu Marii, položili
krásně vyšívaný polštář.
|
|
Další zázrak se zde odehrál o
rok později, v době, kdy se blížilo první výročí uzdravení Magdaleny
Kadeové. Osmého ledna 1867 se v tomto domku uzdravila Magdalena Langhansová
z Jiříkova. Nemohla vůbec chodit. Příbuzní ji museli do domku přinést.
Uložili ji na místo, kde ležela Magdalena Kadeová a nešťastná dívka, která
11 let ležela s pokroucenýma nohama, najednou vstala z lužka úplně zdravá.
Zvěst o zázračných
uzdraveních se šířila. Poutníku stále přibývalo. Jiříkovský kaplan Storch
vykoupil od Kadeových domek a rozhodl se, že na jeho místě dá postavit
nejprve kapli, později inicioval i stavbu kostela.
|
|
|
Filipovské uzdravení
Magedaleny Kadeové se událo přesně o čtvrté hodině ranní 13. ledna 1866. V
těsném sledu po tomto zázraku byla ustanovena vyšetřovací komise, která
události pečlivě prověřila a to včetně výslechu zainteresovaných osob.
Důležitým se jeví i svědectví obou ošetřujících lékařů, kteří nenašli
přirozenou příčinu uzdravení. Filipov je jediným mariánským poutním místem,
které vzniklo v Čechách v 19. století.
Uznání událostí ve Filipově
ze strany církve potvrzuje oficiální prohlášení hlavy Římskokatolické
církve, papeže Pia XI, kterým povýšil zde vzniklý kostel Panny Marie
Pomocnice křesťanu na "Baziliku minor". To s sebou samozřejmě
nese zvláštní privilegia pro poutníky.
V kostele byla umístěna i
postel, na níž ležela Magdalena Kadeová při oné lednové události. Magdalena
Kadeová po svém zázračném uzdravení léta pracovala v jiříkovském
starobinci. Dožila se sedmdesáti let a zemřela 10.12.1905. Byla pochována
na hřbitově v Jiříkově, v září 1925 byly její ostatky slavnostně přeneseny
na nový filipovský hřbitov. V létě roku 1991 byly ostatky Magdaleny opět
vyzdviženy a po důkladném průzkumu antropologa prof. Dr. Vlčka již
definitivně uloženy nedaleko vchodu do kaple. Socha Panny Marie, která dnes
stojí na místě uzdravení, byla zhotovena podle Magdalénina vidění.
Vytvořena je z bílého carrarského mramoru a náklady zaplatila polská
hraběnka Raczynská.
|
Původní hrob Magdaleny Kade
|
Hrob Magdaleny Kadeové na
filipovském
hřbitově
( asi z roku 1977)
|
Místo k
rozjímání
Duchovní správa poutního
místa byla roku 1885 svěřena otcům redemptoristům.
|
|
Kolem roku 1930 byl Filipov
jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě.
|
Zdroj: Jirkov.info (26.10.2014)
|