Kod CZ

Krátká

Kaple sv. Cyrila a Metoděje ^C)

z roku 1902

Dům č.p.1

…

Dům č.p.2 ^D)

…

Dům č.p.3 a 40

Zděná usedlost

Dům č.p.4 ^{C) D)}

Roubení obytné části domu č. p 4, které je z jižní a východní strany přezděno, je kryto hliněnou omítkou, tzv. „kožichem“, která je líčena bílým vápenným nátěrem. Tento postup je pro Českomoravskou vrchovinu naprosto typický, kožich chránil dřevěnou část domu před nepříznivými klimatickými podmínkami a zároveň byl také používán ve spojitosti s protipožárními nařízeními z konce 18. a počátku 19. století, kdy byla omezována stavba domů ze spalných materiálů: bílý nátěr tak alespoň částečně připodobnil objekt zděným omítaným domům. Dům č. p. 4 je typem smíšené komorovo-chlévní dispozice s nepříliš tradičním uspořádáním. Ze síně jsou přístupné obytné místnosti, komora a kamenný sklep. Vstup do domu je kryt dřevěným přístavkem, ve zdejší lokalitě nazývaným barák, ze kterého se vchází do chlévů umístěných v jeho severní části. Objekt je doplněn o zajímavé architektonické a zároveň zdobné prvky jako například výraznou kuklu, zvanou také kabřinec, nad hlavním štítem domu, která je zdobena světle hnědou kuželkou. Záklop kukly, který býval často opatřován různým zdobením ornamenty i nápisy, je dnes již nečitelný. Zdobně ztvárněná lomenice je opatřena zeleným nátěrem. Korunu domu tvoří dřevěným šindelem krytá střešní konstrukce. Předzahrádka, která patří také k tradičním doplňkům lidových taveb, je ohraničena plaňkovým plotem.

Dům č.p.6 ^F)

…

Dům č.p.10 ^D)

Stavba má své základy v 18. století. Obytná část s hospodářskou svírá tzv. úhlový nebo hákový typ dvora. Objekt zaujme zejména bohatě zdobeným ztvárněním štítu, nejedná se však o původní řešení, které bylo mnohem prostší, ze svisle kladených prken. Stěny obytné části usedlosti jsou vystavěny z hraněných dřevěných trámů, které jsou „v kožichu“, tedy omítané hliněnou směsí s různými příměsmi řezané slámy či plev, která je na závěr líčena bílým vápenným nátěrem. Tento postup je pro Českomoravskou vrchovinu naprosto typický, kožich chránil dřevěnou část domu před nepříznivými klimatickými podmínkami a zároveň byl také používán ve spojitosti s protipožárními nařízeními z konce 18. a počátku 19. století, kdy byla omezována stavba domů ze spalných materiálů: bílý nátěr tak alespoň částečně připodobnil objekt zděným omítaným domům. Středem objektu probíhá chodba, ze které jsou nalevo přístupné světnice a napravo pak chlévy a komora. Jedná se o tzv. smíšený komorovo-chlévní typ domu. K budově pak kolmo navazují stodola a kolna. Hospodářské zázemí je vystavěno ze smíšeného zdiva. Hlavní jižní štít lichoběžníkového tvaru směřující do návsi je rozdělen na čtyři pole. Vrchní dvě kryjí klasovitě kladená prkna s přelištováním, ve spodní části jsou pak prkna proti sobě kladena „do stromečku“. Půdní prostor je z této strany prosvětlen čtyřmi průzory ve tvaru čtyřlístku. Lomenice je ve vrcholu kryta výraznou kuklou, nazývanou také kabřinec, ve spodní části pak přechází v podlomení kryté šindelem, které chrání hlavní průčelí domu před nepřízní počasí.

[Dům č.p.11] ^D)

Zbořen 2014, připravena betonová deska (2015) patrně pro novostavbu kopie

Rychta č.p.12 ^{C) D)}

Objekt byl vystavěn mezi lety 1741-1775 a řadí se mezi nejstarší stavební památky v obci. Zcela jedinečné architektonické ztvárnění, dispoziční a konstrukční řešení i použití materiálu se vymyká stavbám lidového charakteru určeným k obývání. Objevují se proto opodstatněné domněnky, že primární využití nesloužilo k trvalému bydlení, ale že se jednalo zřejmě o budovu školy, evangelickou modlitebnu či faru. Dům č. p. 12 stojí na obdélném půdorysu. Zdivo v přízemí je vystavěno za použití převážně kamenného materiálu, patro je roubené, obkládané svisle kladenými prkny. Za pozornost určitě stojí krytá dřevěná pavlač na západní straně domu. Mansardová střecha je kryta dřevěným štípaným šindelem. Dispozice objektu je značně členitá. Místnosti i vstupní síň v přízemí jsou zaklenuty valenou klenbou s protilehlými křížovými lunetami. Tyto prostory sloužily zřejmě k ustájení dobytka, drůbeže a jako sklad pro palivové dříví. Do prostoru v patře byly druhotně pomocí zděných příček vestavěny obytné prostory světnice a komory. Veškerá konstrukční řešení, zpracování dřevěných prvků i kovářské práce jsou dokladem vysoké řemeslné i umělecké zručnosti tvůrců. V objektu nyní sídlí ekologické informační centrum CHKO Žďárské vrchy. Je zde trvale umístěna expozice „Žďárské vrchy- dílo přírody i člověka“. Prostory jsou využívány také k dalším menším výstavám fotografií, jsou zde pořádány přednášky a promítání filmů spojených s ekologií a místním regionem.

Dům č.p.17

…

Dům č.p.19 ^D)

Jednotlivé části stavení jsou dokladem postupné výstavby. Podoba stavby se ustálila na přelomu 19. a 20. století. Obytné i hospodářské zázemí na sebe vzájemně konstrukčně navazují, takže svírají ze všech stran obestavěný čtyřboký dvůr přístupný skrze kolnu situovanou na východní straně a stodolu na západní straně. V obytné přízemní budově byla původně provozována pohostinská činnost. Nejstarší část usedlosti č. p. 19, kterou tvoří přízemní obytná část s kolmo přiléhajícím hospodářským zázemím, pochází pravděpodobně z období první kolonizační vlny, a patří tak k sídelnímu jádru obce. Nejmladší část usedlosti tvoří dvoupatrová zděná budova, která atypicky navazuje na původní obytnou část a západní stodolu.

Dům č.p.26 ^D)

…

Dům č.p.27 ^F)

…

Dům č.p.31 ^C)

…

[Dům č.p.33]

Zbořen a nahrazen novostavbou (2014) s výrazně změněnými dimenzemi štítu, podlomenice a celkové stavby.

Dům č.p.41

Novostavba na místě zaniklého domu

Zpět na okres

Panství

Politický okres N.Město na Moravě, s.o.N.Město na Mor.

1850 část Kadova

1867 samostatná obec

1961 Okres

1964 část Karlova

1992 část Sněžného

2003 Pověřený městský úřad

Část Sněžného

Historie obce ^{C) E) D)} >>

Vesnická památková rezervace

První písemná zmínka o obci Krátká pochází až z roku 1727, kdy hraběnka Marie Josefa Hohenzollernová povolila vykácení části lesa Teplá a vystavění domků pro lesní dělníky a také dělníky z kadovských železáren. V té době se nově vzniklá osada nazývala Teplá, současné jméno Krátká se poprvé objevuje až roku 1735. Po roce 1781 (vydán toleranční patent) se z obce mělo stát centrum evangelíků celého okolí. Proti tomu se postavili obyvatelé obcí Německé (dnes Sněžné) a Líšné a z projektu (měla zde vyrůst evangelická modlitebna a hřbitov) nakonec sešlo. Roku 1850 se obec stala součástí Kadova, ale už o 17 let později se Krátká stala opět samostatnou. Pod Kadov se vrátila v roce 1964, od roku 1992 je součástí Sněžného.

Poměrně mladá ves vznikla v roce 1727 na místě vykáceného lesa Teplá, dle kterého se původně jmenovala. Osidlování zdejších obyvatel bylo spojeno se prosperující těžbou železné rudy v blízkém okolí. Dělníci si začali stavět obydlí, ve kterých mohly jejich rodiny žít. V obci se posléze velmi rychle rozšířilo tkalcovské řemeslo, díky kterému se Krátká stala na počátku 20. století centrem výroby vlněné tkaniny této lokality. Zajímavostí je, že obec vznikla poměrně rychle na velmi malé ploše území, což není pro zdejší horské oblasti, které jsou typické zejména roztroušenou zástavbou, tradiční. Celkové rozvržení také posléze vtisklo obci nový název „Krátká“. Dnes patří ves k jednomu z nejhodnotnějších celků lidové architektury, který je příhodně začleněn do malebné krajiny Žďárských vrchů.

Novoměstské panství patřilo od roku 1699 Nadačnímu ústavu šlechtičen „Mariánská škola“ v Brně. V roce 1721 byla jmenována představenou ústavu pokroková hraběnka Marie Josefa Hohenzollernová. Ta v roce 1727 povolila, aby si dělníci pracující v lese a při těžbě rudy pro kadovskou huť postavili na vykácené části lesa zvaného Teplá domky a obdělávali vymýcené paseky. V osadě, která tehdy patřila pod nynější obec Sněžné, se posléze rozšířilo tkalcovské řemeslo.

Po osmi letech, v roce 1735, když už zde bylo deset domků, dala hraběnka pozemky zaměřit a předepsala jejich majitelům povinnosti vůči vrchnosti. Současně nová obec, které se dosud říkalo podle vymýceného lesa Teplá, dostala název Krátká. Na rozdíl od většiny ostatních v okolí, které se rozrůstaly roztroušeně po celém katastru, si stále zachovávala ucelený ráz. V roce 1764 dostala Krátká vlastní pečeť a znak, v němž jsou korunovaný špičák zkřížený se sekerou. Délka vsi při silnici Kadov–Sněžné je pouhých 200 metrů! Ve směru k Samotínu, osadě nacházející se na samotném okraji centrálního hřbetu Žďárských vrchů, však vede vsí cesta dlouhá zhruba půl kilometru.

Název Teplá si zachoval jen vrch (782 metrů), který je od obce vzdálen asi 1,5 kilometru. Je z něj pěkný rozhled.

Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se uvažovalo o tom, že by se Krátká stala střediskem evangelíků z horské části novoměstského panství. Měla se tu stavět evangelická modlitebna a zřídit hřbitov. Tomuto záměru se však začali vzpírat obyvatelé tehdejšího Německého (Sněžné) a Líšné, a tak se záměr nakonec neuskutečnil. V roce 1850 byla obec přičleněna ke Kadovu, ale už o 17 let později se Krátká opět osamostatnila. O necelých sto let později, v roce 1964, se pod kadovská křídla opět vrátila. Ani to však není konec proměn. Od roku 1992 je Krátká spolu s vesničkami Blatiny, Milovy, Podlesí, Samotín a Vříšť součástí městyse Sněžné.

Šlo však jen o proměny formální, Krátká si stále zachovávala svou kompaktní podobu i tradiční ráz. Najdeme zde dokonce i zbytky zemědělských úprav krajiny z období pozdní kolonizace. Louky, pastviny a pole zůstaly v menších celcích, malebně členěny mezemi a kamenicemi, většinou porostlými stromy a keři jeřábu, lísky a šípkové růže.

V Krátké je 28 domů a 20 obyvatel. Díky jim i díky chalupářům se tu uchoval jeden z nejhodnotnějších celků lidové architektury ve zdejší oblasti. Malebnost staveb, které pocházejí z 18. i 19. století, je umocněna jejich vhodným začleněním do zvlněné krajiny okraje Žďárských vrchů.

Převládá zde typ malých horských usedlostí. Jsou to přízemní roubené i zděné chalupy se štíty s výraznou podlomenicí a lomenicemi zakončenými ve vrcholu plochou valbičkou nebo kuklou s kabřincem. Tradičně mívaly šindelovou střechu a žundr.

V centru návsi Krátké zaujme půvabná zděná chaloupka čp. 4 se šindelovou střechou a pěknou lomenicí skládanou do kříže, jíž vévodí tradiční kukla. Vpravo přes silnici nepřehlédnete velký čtyřboký dvůr přístupný vraty kolny, v němž bývala hospoda. Další zajímavou dochovanou stavbou je bývalá rychta čp. 12, obnovená po požáru. V budově je v současnosti Ekologické informační centrum ochrany přírody přístupné v letních měsících.

Za zmínku stojí i objekt čp. 2. I když číslo popisné naznačuje, že by měl patřit k prvním stavbám v obci, jde o přestavbu z počátku 20. století. Původní dřevěné stavení bylo přezděno a částečně přestavěno. Statek si ovšem zachoval tradiční charakter lidové zástavby.

Území obce nebylo výrazně narušeno novou zástavbou a vesnice byla prohlášena v roce 1995 vesnickou památkovou rezervací. Její malebnost neruší ani dvě nové stavby, které vznikly na základech zdevastovaných chalup. Jejich vzhled respektuje režim památkové rezervace.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	173
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

C) cs.wikipeda.org (16.9.2015)

D) dedictvivysociny.cz (1.11.2015)

E) chatar-chalupar.cz (1.11.2015)

F) trojanovamilena.rajce.idnes.cz (1.11.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 1.11.2015

Předchozí editace: 16.9.2015