Zpět na Krátkou

Historie obce

Krátká, bývalý politický okres Nové Město na Moravě

STAVEBNÍ VÝVOJ OBCE KRÁTKÁ

Obec Krátká vznikla jako předposlední v řadě vesnic, zakládaných ve Žďárských vrších v závislosti na rozvoji vrchnostenského průmyslového podnikání. ^{1) 12) 13) 18)} Od roku 1727 do roku 1749 bylo zřízeno 16 usedlostí. Již před rokem 1775 měla Krátká rychtáře, který se roku 1789 stal zákupním s rychtou na čp. 19.

Z původního stavu 12 usedlostí, postavených v první fázi budování obce do roku 1761, se dosud zachoval jen nepatrný zbytek. Je to část domu čp. 10 (původní konskripční číslo 6), obsahující světnici a světničku s trámovými stropy, roubené z hraněných trámů, oboustranně omazaných. Stěny byly vně i uvnitř obíleny. Z toho nelze vyvodit zvláštní závěry o dalším prostorovém vybavení budovy v jejích zadních partiích, ani o jejím konstruktivním provedení. Při přestavbě byla odstraněna původní otopná soustava, po níž se nezachoval ani náznak. Přesto lze soudit, že do[/]my této první etapy byly roubené z hraněných trámů, na nárožích a v křížení s příčkami spojovaných tesařskými; dobře provedenými vazbami na rybinu nebo zámek. Obytné místnosti osvětlovala nevelká okna s dvojdílným dvoukřídlým členěním. Podlahy nejspíše z dusané hlíny, stropy trámové s prostřídaným záklopem. Stropnice vystupovaly na obou stranách přes obvodové zdivo, na nádvorní straně nad zápražím víc než o metr. Na profilovaném nebo aspoň seříznutém zhlaví nesly hambalkové soustavy. Sedlové střechy uzavíraly štíty, bedněné prkny na sraz, se sparami překrytými lištami. Bednění, nejčastěji zpeřené v polích, bylo poněkud odsazeno za líc plochy průčelní stěny. Vrchol štítu nesl kuželovitou kuklu, nebo byl seříznut drobnou valbičkou. Pod štítem byla vložena okapová stříška - podlomení.

Tuto charakteristiku nelze ověřit jinak, než srovnáním zachovalého stavu s plánem stabilního katastru z roku 1835, který dokládá stav obce po prvním století je jí existence. Dokumentuje nejen rozvoj obce, ale zaznamenává v původní podobě i prvních dvanáct objektů, vniklých v počáteční fázi výstavby Krátké. Po stu letech by jenom velmi špatně postavený nebo udržovaný roubený dům bylo nutné přestavovat, neuvažujeme-li o živelných pohromách, které ostatně v Krátké nemáme doloženy. Podobné jako čp. 10 je zakreslen i dům čp. 1 a 22 s větší šířkou než ostatní. Byly tedy i tyto nejspíše dvoutraktové a jejich štítová průčelí měla tři okna. První usedlosti měly charakter chalup a byly hospodářsky zajištěny polnostmi ve výměře, odpovídající tomuto statutu. Jejich majitelé představovali v dalším vývoji obce mezi ostatními obyvateli bez polního majetku vyšší sociální vrstvu. Tím lze vysvětlit rozdílný osud skupin staveb v průběhu minulého století.

Do roku 1749 již stálo 16 usedlostí a obec byla považována za definitivně zavedenou. To se projevilo tím, že v roce 1764 dostala vlastní pečeť, krátce na to i vlastní správu se zákupním rychtářem. Do roku 1775 stálo již 23 domků. 1) 3) z těch, které vznikly v této etapě, se část zachovala natolik, aby bylo možné učinit si představu o jejich charakteru v době vzniku. Jsou to domy čp. 4, 11 a 14. Domky čp. 5, 6, 13, 15 a 19 byly později přestavěny a o jejich původním vzhledu není dokladů. Problém sám pro sebe představuje stavení čp. 12. Do roku 1781 byly postaveny ještě domky čp. 8 a 18.1) v roce 1820 pak stálo v obci 32 objektů, které byly později doplně[/]ny jen o čp. 39, zatímco v dalším vývoji některé domky zanikly a nebyly obnoveny (čp. 8, 16 a 21).

Ve staveních, vzniklých po roce 1741, se zachovalo podstatně více z jejich původního stavu. Indikační skizza z roku 1835 32) zaznamenává tyto domky jako dřevěné s výjimkou čp. 12, kde však zděný materiál byl užit v přízemních partiích, patro bylo rovněž roubené. Výjimečná je druhá stavební etapa rychty a hostince čp. 19, na rozdíl od první zděné. Plán obce z roku 1835 32) zaznamenává jako zděné ještě stavení čp. 23 a drobný objekt před průčelím domu čp. 10, patrně sklep. Ostatní stavby byly vyznačeny jako dřevěné. Jejich dnešní stav vykazuje rozdílné pozdější osudy. Větší usedlosti, to je původní tzv. selské chalupy, byly vesměs radikálně přestavěny z tvrdého materiálu a zvětšeny. Naproti tomu ve staveních čp. 4, 11, 14, 18, 25, 30, 31 a 33 zůstalo zachováno více z původních dřevěných konstrukcí i prostorů. Některé konstrukční a dispoziční nepravidelnosti a nestejný rozsah dřevěných částí v jednotlivých objektech nasvědčují, že dřívější relativně drobné domky byly celé roubené. Dosud se tak zachovala stavení čp. 4, 30 a 33, pozměněná jen drobnějšími přestavbami. V domech čp. 11, 14 a 31 je dřevěná konstrukce zachována na jedné straně jejich dispozice s obytnými prostory. Hospodářské příslušenství pod stejnou střechou je zděné. Ve staveních čp. 11, 14 a 31 zužuje vestavěné kamenné zdivo tvar síně způsobem, který naznačuje, že se jedná o dodatečnou deformaci jejího prostoru. V domech čp. 11, 14 a 31 porušují zděné konstrukce obdélný obrys. To vše naznačuje, že kamenné části budov, a tím spíže cihlové, náleží až do mladší etapy jejich existence. V 18. století bylo kamenně zdivo užito jen pro stavbu otopných zařízení a základy. Při přestavbách se zachovala původní konstrukce krovů bez problémů, poněvadž mohla být podepřena, vadné trámy pod ní vyjmuty a na jejich místě postaveno nové zdivo.

Rovněž řešení dispozic ize ve starších fázích výstavby obce sledovat na menších usedlostech, poněvadž jediná, jen z části zachovaná selská chalupa neposkytuje dost průkazné svědectví. Matrika pozemkového výnosu v roce 1820 zjišťuje, že všechny domy měly po jedné světnici a komoře. To dnešní stav zcela nepotvrzuje, protože dispozice nejsou jednotné a přestavby místy porušily původní skladbu prostorů. Dnes lze říci, že dispozice domků vykazují dva typy, v podstatě buď jednotraktově, nebo dvoutraktově uspořádané, tj. s jednou, event. se dvěma světnicemi při hlavním štítovém průčelí. Tuto diferenci s údaji z roku 1820 lze vysvětlit změnou funkce bývalých komor, užívaných později jako světničky.

V podstatě jednotraktově řešené jsou domky čp. 4, 18, 30 a 33. Mezi nimi se ještě odlišuje uspořádání s průběžnou síní (čp. 30), popř. se síní, která zasahuje jen do poloviny (čp. 18), nebo do tří čtvrtin hloubky stavení (čp. 4), kde na ni navazuje komůrka či světníčka. Síň v čp. 33 byla zrušena nevhodnou přestavbou. Dispozice, v nichž jsou vedle[/] světnic ještě světničky v druhém traktu, lze zjistit v domech čp. 11, 14, 25, 26 a 31. Patří sem i zmíněná již "selská chalupa" čp. 10 jako jediný reprezentant z období první etapy výstavby. obce. Síně domků čp. 11 a 31 jsou průběžné, v čp. 14 a 26 probíhají jen částí hloubky dispozice. Ve staveních čp. 10 a 25 byly síně přestavbou pozměněny a dnes nelze spolehlivě určit jejich původní řešení. Tyto diference v prostorové skladbě lze vysvětlit individuálním přístupem stavebníků, kteří patrně realizovali maximum prací vlastními silami. Uplatnily se rozdílné ekonomické možnosti i životní potřeby.

Pozoruhodným způsobem bylo řešeno otápění obytných prostorů. V domech čp. 4, 18 a 30 jsou v koutě světnice situovány zděné topné komory. jejich prostor přechází přímo do komína, který spočívá na obvodovém zdivu. K topné komoře přiléhala nevelká hranolovitá pec. Toto řešení je v širších souvislostech zajímavé proto, že vychází z vývojové etapy, která v uspořádání dispozice nedospěla k všeobecně rozšířenému typu s ohništěm v zadní části síně. Je to jakýsi mezistupeň, pokročilejší, než způsob otápění ohništěm před pecí v jizbě s dýmníkem odvádějícím kouř do půdního prostoru, užívaný na Moravských Kopanicích a v mnoha místech na Slovensku, popř. s dymníkem, vyvedeným jako komín z kamen nad střechou (Valašsko), nebo pleteným z proutí (východní Slovensko). Krátečtí znali již od počátku zděné komíny. Jejich nároky na způsob a výsledky přípravy jídel a krmiva byly minimální, proto bylo minimální i příslušné zařízení. Velká přednost pokročilejšího způsobu topení, odstranění smetí z paliva z prostoru světnice zde zůstala nedoceněna a nevyužita. V podmínkách horského prostředí s nízkou životní úrovní lidí, kteří byli v neustálém styku s přírodou a pracovali denně se dřevem, toto uspořádání vyhovovalo. Oddělení ohniště od ostatního prostoru světnice a jeho obezdění je však nesporným kladem oproti výše zmíněným řešením. Především to bylo zařízení bezpečnější, než proutěné kozuby a podobné soustavy. Způsob provedení topných komor zhruba připomíná (nehledíme-li na skromnost provedení) podobná zařízení barokních měšťanských domů, kde však zpravidla jejich hmota byla včleněna do masivního zdiva a navenek se projevila jen okosením či zaoblením koutů místností. Světničky a komory nebyly otápěné, nejvýše přihřívané stěnou topné komory v sousedství (čp. 4 a 18).

V domech čp. 25, 26, 30 a 31 jsou topné komory odděleny v zadní části menší světničky či komůrky, situované vedle světnice. Topivo se k nim přinášelo buď ze síně zvláštními dveřmi (jako v čp. 31, 30), nebo přes světnici i světničku (v čp. 25 a 26). Tento způsob otápění vývojově s předchozím přímo souvisí, představuje jen rozvinutější stádium. Obojí řešení ovšem mohla v obci existovat současně, jak to odpovídá vesnickým poměrům, kde se uplatňovaly životní projevy různé úrovně v jednom období. Odpovídalo to mentálnímu založení lidí, jejich zkušenostem, konzervatismu nebo schopnostem přijímat nové podněty okolního světa.

Otopná zařízení domů čp. 13, 14 a 26 byla nahražena novodobými komíny s kamny a sporákem. Sporáky, napojené na staré komíny převzaly okolo poloviny minulého století funkci starších zařízení a umožnily (zčásti bez přestaveb) zkvalitnění obytných interiérů.

Zvláštní způsob řešení dispozic, odlišný od současných zvyklostí stavebního vybavení zemědělských usedlostí v níže položených vesnicích staršího osídlení, lze vysvětlit tím, že v Krátké byla obživa obyvatel založena nejen na zemědělství, ale především na práci v lese a hutích. Proto i zde je zřetelná tendence vytvářet na místě obvyklého trojdílného členění dispozic se světnicí, síní a černou kuchyní, s komorou spíše členění se dvěma světničkami, z nichž menší je užívána proměnlivě k bydlení dorůstajících členů rodiny, jako výměnek, komora i jako pracovní prostor. Toto řešení je však, jak již bylo výše naznačeno, variabilní, při čemž se aspoň náznakem uplatňuje trojdílná skladba místností. V jednotraktových domech je světnička za síní, která je kratší (čp. 4, 18). Vedle síně je pak ještě komůrka (v čp. 4 podslepená). Ve dvoutraktových domech přiléhá světnička ke světnici a drobná komůrka zaujímá část domu na opačné straně síně (čp. 25, 14, 11, 31), nebo je situována za zkrácenou síní (čp. 26). Zbytek[/] zaujímá hospodářské příslušenství, zpravidla drobný chlívek. Tyto třetí části prostorového příslušenství byly však vesměs podstatně přestacvěny a jejich původní charakter je dnes nejasný. Proto nelze říci, zdali byly původní chlívky přístupné ze síně nebo dvora.

Předchozí poznatky o uspořádání dispozice domkářské výstavby obce lze s dobrým svědomím přenést i na původní stav větších usedlostí. Umožňuje to zhodnocení jejich prostorového uspořádání. Oproti minulosti se sice zvětšily poněkud obytné místnosti, především světnička, v ojedinělých případech se zvětšil i jejich počet, ale původní způsob vazby a situace otopného zařízení byly aplikovány i v nových poměrech a ve změněném stavebním materiálu. Velké rozdíly v řešení domků a tzv. selských chalup v Krátké nelze zjistit mimo jiné proto, že usedlosti, označované jako "selské" bylo stěží možno srovnávat se statky v zemědělsky produktivních krajích. To odpovídá sociální úrovni jejich majitelů.

Jakmile se však možnosti zemědělské produkce v Krátké více rozvinuly aspoň v mezích, určených klimatickými podmínkami k vyšší úrovni, zvětšily se sociální rozdíly. Na plánované dokumentaci se to projevuje daleko větším vybavením selských chalup v jejich hospodářské části. Plán z roku 1835 33) zaznamenává další křídla i samostatné objekty při původních staveních. Usedlosti se rozšiřovaly o prostornější chlévy, stodoly a kůlny. Vše bylo ještě stále dřevěné. Toto prostorové zmnožení je přímým výrazem rozvoje kultivace polností, přidělených usedlým obyvatelům z panského majetku jako kopanice, které teprve po dalším obdělávání daly přiměřený výnos. Zatím co domkáři neměli dosti prostředků na radikální přestavbu, v důsledku čehož svá obydlí jen upravovali event. rozšiřovali o drobné příslušenství, přestavovali chalupníci své usedlosti podstatněji, jakmile to jejich poměry dovolily. Podle záznamu katastrálního plánu z roku 1835 byla do té doby zděná jen usedlost čp. 23 a část rychty s hospodou čp. 19. Stavení čp. 12 je zakresleno jako zděné, to se však vztahuje jen na přízemí. Patro bylo roubené, jak to vyplývá z rozboru zachovaného stavu.

Větší stavební činnost se rozvinula nejspíše až po polovině minulého století. Přesnější určení průběhu přestavby usedlostí není možné, poněvadž nebyly nalezeny archivní doklady a budovy, které při tom vznikly, postrádají prvky, které by umožnily jejich časové zařazení. Některé se změnily modernizací v tomto století. Přesto lze aspoň s jistou pravděpodobností ohodnotit některé stavby podle charakteru dispozičního uspořádání nebo podle zbytků architektonického členění.

Přes pochopitelnou nenáročnost prostorového vybavení a schematičnost řešení dispozic lze konstatovat, že i při přestavbách usedlostí z tvrdého stavebního materiálu se uplatňovaly základní prvky, které charakterizují výstavbu a přestavbu vesnic v klasicistním období a po polovině minulého století. Jsou to v řešení dispozic dvoutraktová členění prostorů, světlé kuchyně, průběžné síně nebo spíše chodby, situování chlévů proti obytným[/] prostorům. Zvětšil se počet obytných místností, v nichž byla zaváděna dostupnější otopná kamna. V kuchyních se vařilo na sporácích s plotnami, v interiérech neobytných prostorů se uplatňují klenby (nejčastěji jednoduché segmentové). Na hlavních průčelních plochách lze vidět štukové architektonické články, především šambrány, pilastry a římsy.

V Krátké byly tyto prvky užity v řadě stavení na obvodu zastavění, zvláště v čp. 2, 3 a 13. Po mladší přestavbě však zbyly aspoň v členění dispozice i ve staveních čp. 7 a 9, resp. i 17 a 20. Zvláštní případ představuje dům čp. 19 ve zděné části, který je nejstarší zachovanou zděnou stavbou z období před 1835 (zatímco čp. 23, rovněž v té době doložené jako zděné, je zbouráno). Starší původ tohoto zděného stavení určil jeho charakter, navenek se projevující stropními trámy pod okapem i tvarováním střešních ploch. Po přestavbě, provedené nejspíše na počátku 19. století, se obytné, hostinské a hospodářské prostory soustředily okolo nevelkého dvorka. Křídla na severní a západní straně, v roce 1835 ještě dřevěná, byla později rovněž přestavěna.

Podobně jako v této usedlosti dospěla i uspořádání křídel v čp. 2 a 3 k uzavření dvorů tak, že tři křídla doplňuje na čtvrté straně vysoká ohradní zeď s branou a brankou. (Podobně bylo vyřešeno i stavení čp. 27 z přelomu 19. a 20. století.) Naproti tomu převážná část ostatních usedlosti, zvláště stavení čp. 7, 9, 10 a 15 byla postavena ve dvou na sebe kolmých křídlech. Dvě hmoty čp. 20 - obytné stavení a stodola - stojí naproti sobě bez vzájemné přímé vazby. Variabilnost uspořádání obytných i hospodářských částí usedlostí, jakýsi nedostatek pevného situačního systému svědčí o tom, že toto horské sídlo bylo budováno za zvláštních podmínek, nesrovnatelných s těmi, které se uplatnily v rozvoji starých sídel. Proto se po stavební a architektonické stránce usedlosti vyvinuly k jisté mnohotvárnosti. Uplatnil se při tom rozdílný původ prvních osadníků i diferencované životní podmínky.

K základnímu vybavení světnic, jak již bylo řečeno, náležela pec. V Krátké však byly peci drobné, můžeme-li tak soudit ze zbylých příkladů, zvláště v čp. 14 a 26. Toto řešení se přenášelo i do zděných domů. Existence pekárny, časově neurčitelně doložená v čp. 11, však napovídá, že hospodyně donášely chléb k pečení do společného zařízení. (Nebylo zjištěno nic podstatného o jeho vztahu k vesnickému kolektivu.) Snad je to důsledek toho, že zemědělská, tedy i obilní produkce měla v obživě obyvatel až druhořadý význam.

Z nejstaršího hospodářského příslušenství se zachovaly jen malé zbytky. Ani ty však nepatří do první etapy výstavby obce, kdy usedlosti byly vybaveny jenom nevelkými chlévy, včleněnými do dispozice vedle síně naproti světnici. Je to způsob obvyklý v horských krajích, kde životní jistoty vesničanů se opíraly spíše o živé příslušenství hospodářství. Po čase, až se obyvatelé na své půdě jaksi zabydleli, ekonomicky zajištěni zvýšenými výnosy[/] usedlostí, rozšiřovali jejich prostorové vybavení. Stav, zachycený na Křoupalově situaci obce k roku 1741, 34) svědčí o nejstarší podobě domů velmi nepřesvědčivě a prezentuje jejich hmoty jedním obdélným políčkem. V roce 1835 33) však katastrální plán obce již dokumentuje i tato příslušenství usedlostí. Z jejich obrysů v drobném měřítku plánu lze odvodit, že chlévy byly stále ještě součástí dispozice hlavní hmoty. Jsou obsaženy ve hmotě základní stavby, zakreslené bez prkenných přístavků ("baráků"). Tento stav se dosud zcela či zčásti zachoval v čp. 14, 30, 31 a 33. Některé z budov však měly podle tohoto plánu drobná křidélka, nejspíše prasečí nebo kozí chlívky, dřevníky apod. Křídla s chlévy, která Ize i v dnešní podobě objektů ověřit, vykazují usedlosti čp. 4, 18, 19 a 26. S výjimkou čp. 4 byly ostatní přestavěny jako kamenné ve shodné situaci. V podstatě stejně jsou chlévy situovány i v nově postavených objektech. Jejich rozměry se však zvětšily. Zpravidla jsou kamenné, zastropené segmentovými cihlovými klenbami do ocelových nosníků. Jsou přístupné z chodby, dobytek se vhání ze dvora. V tom se shodují se staršími chlévy. Toto řešení odpovídá zásadám, uplatňovaným při výstavbě a přestavbě usedlostí v první polovině a po polovině minulého století. Tyto způsoby řešení vycházejí z dobových názorů, ovlivněných teoretickými úvahami o optimálním provozu v zemědělském dvoře i snahami o zvýšení produkce zemědělství, které jsou součástí celkového rozvoje civilizační úrovně v první polovině minulého století. V Krátké se to vše projevilo aspoň jakýmsi - ne zcela důsledným - ohlasem.

Bylo již řečeno, že v zemědělské produkci Krátké mělo poměrně menší význam pěstování obilí, pro které zde nebyly příliš příznivé klimatické podmínky. Proto se nevyvinula ani stavební zařízení na ukládání sklizně. Zvláštní sýpky se v Krátké nestavěly. K tomu účelu posloužily části půdních prostorů, rozdělených v patra. Část byla určena k uložení sena, část se používala jako sýpka.

Katastrální plán z roku 1835 zaznamenává již stodoly, které na plánu k roku 1741 chybí.[/] Dosud stojí původní roubená stodola u čp. 1, průjezdná vraty na delších stranách, s postranními pernami. Zanikla stodola s celou usedlostí čp. 23. Naproti tomu v usedlostech čp. 18 a 22 zůstala zachována část roubení po pozdější přestavbě. Na stejném místě jako původní dřevěné stodoly stojí mladší kamenné u domů čp. 12, 19 a 20. Ostatní byly postaveny až na přelomu minulého či na začátku tohoto století, event. později buď jako zcela nové, nebo jako náhrada za staré dřevěné, ale v jiné situaci. V usedlostech, které byly zcela přestavěny (čp. 1, 2, 3, 7, 9, 15, 20), byly i stodoly budovány nezávisle na předchozí situaci zaniklých roubených staveb. Domky čp. 4, 5, 6, 11, 13, 14, 17, 24, 25, 26, 29, 31 a 33 stodoly neměly a nemají. Z uvedeného je patrno, že tyto objekty stály jen u někdejších tzv. "selských chalup". Výjimku představuje domek čp. 18, k němuž však patří jen drobná stodůlka.

Některé z novodobých stodol jsou spojeny s hlavním křídlem usedlosti spojovacím článkem (čp. 3, 19, 33), nebo k nim přiléhají přímo (čp. 9, 10, 30). Usnadňuje to komunikaci v nepříznivých klimatických podmínkách. Mimo to je funkce těchto stodol vázaná charakterem zemědělství v této horské poloze. Proto mohla být některá jejich řešení tak atypická, jako u čp. 2, 10 a 15.

K běžnému vybavení zemědělských usedlostí náleží i kolny, kterých bylo v Krátké zjištěno jen několik a s výjimkou čp. 19 pochází všechny z nedávné doby. Z katastrálního plánu lze k roku 1835 vyčíst, že některé usedlosti měly dřevěné přístřešky nebo skutečné kolny, postavené nejspíše u stodol v souvislosti s jinou stavbou, jejíž půdorysná plocha se jeví jako nadměrná pro jednoúčelový objekt (čp. 1, 3, 19, 22). Nic určitějšího však o tom nelze říci, protože to byly stavby s lehkou, nejspíše prkennou konstrukcí.

Vedle základního vybavení náležely k některým usedlostem ještě pazderny, které dokládají existenci domácké výroby. Jediná zachovaná pazderna stojí s dnešním samostatným popisným číslem 36 na severovýchodním okraji obce, vysunutá z kompaktního zastavění. Je to dvoupatrový domek tradičního charakteru s roubenými stěnami, zakrytý sedlovou střechou s trojúhelnými svisle bedněnými štíty, upravený k nouzovému obývání. Druhou pazdernu dokládá rozpadlá substrukce, zachovaná ve formě hromady kamenů na jih od čp. 13.

K charateristickým a důležitým prvkům vybavení obce patřily haltýře a studánky. Z nich se zachovala jen studánka u čp. 26 na okraji vodní nádrže. Ta je spolu s druhou v nižší poloze zbytkem vodního režimu, který využíval pramenů horského potoka, odtékajícího na východní straně z obce do Vršavy a s ní do Svratky. Prameny zásobovaly obec dostatečně pitnou vodou i užitkovou vodou. Několik menších nádrží s břehy obloženými kameny zajistilo podmínky chovu kachen a hus a umožnilo i očistění dobytka. Představovalo i rezervu vody v případě požárů. Mimo tři dnešní byla ještě jedna v prostoru mezi usedlostmi čp. 2, 4 a 5, dnes vysušená.[/]

Téměř každá usedlost má předzahrádku s několika ovocnými stromy. Jsou však vesměs nedostatečně a neodborně ošetřovány. Plaňkové ploty nahrazuje postupně pletivo. V minulosti jistě nechyběly ploty pletené z proutí, jako všude na venkově. U stavení čp. 12 se lidová tradice zmiňuje o roubené ohradě se šindelovou stříškou. (Viz průzkumový elaborát dr. V. Kovářů, KSSPPOP Brno.³⁾)

Objekt čp. 12 se od ostatních odlišuje kamenným zdivem přízemí, klenbami a patrovým řešením s valbovým zastřešením. Tento tvar střechy vznikl redukcí původního falešného mansardového krovu, z nějž se zachovala jen část profilované římsy na západní straně. Stavení má výjimečnou konstrukci, ztvárnění hmoty i neobvyklé prostorové členění. Podle všeho nebylo obytné. Přesto, že o jeho původním účelu není zpráv, a že na tomto místě stál kdysi roubený domek, je třeba se zamyslet nad možností, která vyplývá z výše uvedených charakteristik a ze zpráv o záměrech vybudovat v obci ke konci 18. století toleranční modlitebnu. Z Eliášova zpracování dějin obce¹⁾ i ze Svobodova textu ve Vlastivědě moravské, svazek Novoměstský okres¹⁹⁾ vyplývá, že k realizaci záměrů nedošlo. Zdá se však pravděpodobnější, že budova byla přesto postavena, že však nebyla užívána k zamýšlenému účelu, ale obývána. Příčky a otopné zařízení v patře byly vestavěny nejspíše dodatečně, aby budova byla připravena pro novou funkci.

Podobně výjimečný objekt představuje rychta čp. 19. ¹⁾ Její zvláštní postavení v obci podtrhuje poloha na exponovaném místě vnitřního prostoru. Je zdůrazněno navíc velikostí a vybavením prostorů, jejich uspořádáním i patrovým řešením jižního křídla. Obytná část náležela k prvním kamenným stavbám v obci. Rychta nesloužila jen správním potřebám. Byl to i hostinec a v letech 1820-1825 i škola jako filiální, s povinnou docházkou. Stavba rychty spadá do doby před rokem 1775,[/] kdy byla dřevěná se dvěma křídly, na místě dnešního severního a západního křídla. Kamenná část byla vybudována před rokem 1835. ³³⁾ Poslední zvětšení hmot bylo provedeno nástavbou jižního křídla nejspíše na konci minulého století. Po zániku patrimoniálních úřadů byla zrušena instituce obecního rychtáře. Tím ztratila i budova hlavní funkci a její další osud byl závislý na výnosu hospodářství, které narostlo v průběhu 19. století a na výnosu hostince.

Vybavení obce doplňovala s ohledem na malý rozsah zastavění a na jeho drobné měřítko úměrná požární zbrojnice, postavená na počátku tohoto století. V návsi stojí kaple z roku 1902, dokládající odklon od původně helvetského vyznání občanů.

Přes nápadnou chudobu, která život v obci ovládala, nebylo zanedbáno ani architektonické ztvárnění budov. S výjimkou chalupy čp. 10 nelze dnes nic říci o vnější i vnitřní úpravě větších usedlostí. Ostatní zachované nejstarší objekty však dokládají, že obec byla zastavěna domy, jejichž způsob členění hmot a průčelních ploch odpovídá charakteru okolních obcí.

Roubené stěny nejstarších budov jsou dnes vesměs omítané, po případě opatřené hliněným omazem či opakovanou vápenou ličkou. Není však jisto, bylo-li tomu od počátku. Tak jsou dnes upraveny prakticky všechny roubené objekty ve Žďárských vrších. Je však otázka, není-li to výsledek protipožárních opatření i snahy o vyrovnání se náročněji postaveným zděným sousedním budovám. Svoboda¹⁹⁾ uvádí v některých obcích existenci roubených domů s přiznaným spárováním (Krásná). Připomíná rovněž existenci stěn roubených z kulatých, nehraněných trámů. Takové byly zjištěny průzkumem²²⁾ v Javorku čp. 10, ale skryty silnou vrstvou mnohonásobných liček. Zdá se pravděpodobné, že v počátcích existence obce byla úprava vnějších stěn minimální. Postupně patrně stoupala náročnost i snaha o protipožární zabezpečení. Po vzniku prvních zděných objektů okolo poloviny minulého století se i majitelé ostatních snažili průčelí domů přizpůsobit a na omítané stěny srubů nanášeli štukový dekor. Dosud se zachoval aspoň v torse na fasádách čp. 4, 14 a 31. Z těchto zbytků dekorativních prvků si lze učinit aspoň kusou představu o původním stavu exteriérů budov, který byl motivován zvláštními sociálními podmínkami a snahou o vytvoření kultivovaného prostředí i ve značně chudobných poměrech.

Vedle dekorativních prvků na stěnách roubených staveb "v kožichu" jsou zbytky ornamentálního dekoru na průčelích zděných domů čp. 2, 3 a 13 pozdně klasicistního charakteru.

Významný architektonický prvek domů nejstaršího zastavění představuje jejich štíty trojúhelníkového a lichoběžníkového tvaru s okapovou stříškou - podlomením v základně a s vrcholem skoseným valbičkou (čp. 11, 14, 20, 31, 33), nebo krytým kuželovitou stříškou "kuklou" (čp. 4). Na štítu čp. 10 se zachovala stopa po odstraněné kukle. Samotné plolchy štítů se rozpadají v pole, zpeřeně bedněná a laťovaná. Domky čp. 4, 11, 14, 18, 26 a 33 mají štíty rozděleny v pole, bedněná do kosočtverce nebo ke středním švům. Nejjednodušší způsob bednění je svislý (čp. 10, zadní štít čp. 26, štíty užitkových staveb). Některé náročněji členěné štíty pokrývá eternit. Jak prokázala studie ing. arch. Máčela na štítu z Kuklíku⁹⁾, bývalo bednění polychromováno. Velmi nejasné stopy barevnosti i nečitelné zbytky nápisu na záklopu byly před léty patrné i na štítu čp. 4 v Krátké. Nápisy na záklopách kukel a valbiček doprovázel ornamentální dekor s kolářskými růžicemi a rozvilinami, které se uplatňovaly též na podhledech okřídlí. Z toho se však v Krátké zachovalo jen několik nezřetelných a neprůkazných barevných skvrn.

Vedle sedlových střech, které kryjí převládající část objektů, vyskytuje se ve dvou případech zastřešení odlišné. Čp. 12 mělo donedávna střechu v podstatě valbovou, která vznikla někdy v první polovině tohoto století. Mansardová profilovaná římsa se zachovala jen na východní straně. Domek čp. 26 je zastřešen mansardovou střechou s dřevěným římsovým profilem, vloženým ve zlomu střešních ploch. Je to v horských vesnicích Žďárských vrchů poměrně vzácný způsob zastřešení. Dosvědčuje to různorodost původních obyvatel, z nichž aspoň část měla vztahy k maloměstskému prostředí. Tak se jeví i drobné vikýřky naznačující tvar volského oka. Jsou to vše charakteristické prvky, závislé na tvárnosti a lehkosti šindelové krytiny, jejíž prakticky stoprocentní aplikace vyplývala z přírodních i ekonomických podmínek (nedostatek vhodné slámy, naopak dostatek dřeva, které obyvatelé Krátké byli schopni zručně opracovávat).

Relativně chudě jsou domy vybaveny ostatními dekorativními prvky, např. řezanými vraty (čp. 19 na jižní straně) a vrátky (čp. 2 [/]branka vedle vjezdových vrat), resp. vstupními dveřmi náročnějšího provedení (čp. 12, 31). Vedle těchto prvků lze najít tu a tam drobný detail (dveřní kování, zámky a primitivní zavírání, různá zařízení, související s chovem drůbeže apod., která mají význam z hlediska dokumentace průběhu denního života na vesnici).[/]

DIE BAUENTWICKLUNG DER GEMEINDE KRÁTKÁ

(Zusammenfassung)

Die Gemeinde Krátká im Bezirk Žďár in Mähren, situi[e]rt in der höchsten Lage des Schutzgebietes der Žďárské Vrchy, wurde nach der Feststellung der erhaltenen architektonischen und monumentalen Werte eingeschlossen in das Programm der intensiven Monumentalfürsorge durch die Form einer Siedlungsreservation. Zu diesem Ziel wurden notwendige Forschungsarbeiten und urbanistisch-architektonische Studien ausgeführt, bearbeitet im Staatsinstitut für Rekonstruktionen der Monumentalstädte und Objekte Prag im Auftrag der Leitung der Kreiszentrum für Monumentalfürsorge und Naturschutz Brno.

Der Besiedlungscharakter der Gemeinde Krátká ist ein Beispiel der Ergebnisse kolonisatorischer Aktionen, die seit 1727 in Abhängigkeit von der Entwicklung des industriellen Obrigkeitsunternehmens auf der Böhmisch-Mährische Höhe vorgenommen wurden. Dadurch wurde die soziale Struktur der Bev[o][ö]lkerung und deren Umwandlungen in historischer Entwicklung der Gemeinde beeinflusst. Die [C][G]rundrisse des architektonischen Fonds von Krátká bestimmen erhaltene Baumonumente aus der Zeitperiode ihrer Entstehung und aus dem folgenden Zeitabschnitt. Sie zeugen von der ursprünglichen Gründungsart, in der die zusammenbildende Elemente mit mässiger Freiheit gegenseitiger Beziehungen eingefügt wurden. Spätere Entwicklung bestätigte noch dieses Bausystem dadurch, dass neue Bauten ziemlich zufällig frei[r]e Flächen in der ursprünglichen Verbauung ausfüll[/]ten. Der Vorteil dieser Lösungsart war malerische Schönheit der Vereinigung der architektonischen Formen mit der Natur.

Äussere gegenseitige Verbindungen architektonischer Objekte und deren innere Einteilung wurden von den Lebensbedürfnissen der Einwohner mit vorwiegender Arbeiterlebensart bedingt. Einzelne Objekte weisen eine Reihe architektonischer und konstruktiver Elemente aus, die den Baukonvenzen in den Dörfern des Ber[t]gteiles dieses Gebietes entsprechen. Die ältesten waren hölzern, jüngere, besonders von der Periode des Klassizismus an, gemauert. Es kommen aber auch Elemente vor, die auf einigermassen verschiedene Kultureinstellung der Bevölkerung von Krátká in Vergleich mit der Bevölkerung der umliegenden Gemeinden hinweisen. Zum Beispiel Stuckdekor in der Front der Blockhäuser mit Lehmschmierung an den Frontflächen weist auf vorige Erfahrungen einiger Einwohner aus dem Stadtmilieu hin. Ebenso an der Beheizungsart kann man sehen, wie eine kleinstädtische Zieleinrichtung auf die Lebensbedingungen des Berglandes ang[r]ewendet wurde. Im Ganzen kann man aber konstatieren, dass alle historisch begrenzten Entwicklungsformen der Besiedlung in Krátká sich logisch [n]i[n] die allgemeine Entwicklung der Landarchitektur einfügen, trotz gewisser spezifischer Merkmale, die von dem Natur- und Sozialcharakter der Gemeinde abhängig sind.

Übersetzung: J. Švec

Literatura, rukopisné a projektové práce

1. ELIÁŠ, J. O.: Krátká, dějiny obce, hospodářský a stavební vývoj, 1970, rukopisný SÚRPMO Praha - Brno.

2. FROLEC, V.: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno 1974.

3. KOVÁŘŮ, V.: Etnografický průzkum památek v obci Krátká. Rukopisné elaboráty o objektech čp. 2, 4, 12, 26 a 31, 1970, KSSPPOP Brno.

4. KOVÁŘŮ, V.: Lidové stavby v oblasti Žďárských vrchů. Ochranářský průzkum č. 7, 1970, s. 34-36 (Příloha časopisu Ochrana přírody).

5. LEDINSKÁ, J.: Krátká, okres Žďár n. M., architektonicko-urbanistický návrh reservace (1:500), 1971, SÚRPMO Praha - Brno.

6. MÁČEL, O.: Rámcová koncepce rezervace Krátká, 1967.

7. MÁČEL, O.: Studie úpravy rezervace lidového stavitelství Krátká, bez data, KSSPPOP Brno, rukopis.

8. MÁČEL, O.: Rezervace lidového stavitelství v chráněné krajině oblasti Žďárské vrchy, Ochrana přírody č. 9, s. 236-239.

9. MÁČEL, O.: Základní problematika urbanistické struktury vesnice v Čechách a na Moravě, Brno VÚVA 1954, rotaprint, díl 1, s. 104.[/]

10.MÁČEL - JEŘÁBKOVÁ - LEDÍNSKÁ - ČADÍLEK: Památková ochrana lidové architektury v Jihomoravském kraji, 1970, KSSPPOP Brno, SÚRPMO Praha - rukopis.

11. MARKOVÁ, Z.: Formování sídelních typů na Novoměstsku. Český lid, r. 57, 1970, s. 235-241.

12. MARKOVÁ, Z.: z minulosti lidového stavitelství na Vysočině, Národopisné aktuality, r. 7, 1970, s. 27-40.

13. MARKOVÁ, Z.: Lidové stavitelství v oblasti Žďárských vrchů, Nové Město na Moravě 1973.

14. NOVÁKOVÁ, M.: Přemísťování jako jeden ze způsobů památkové péče o lidovou architekturu, Rkp. přednášky na symposiu ICOMOS Tatry 1971.

15. NOVÁKOVÁ, M.: Přemísťování jako jeden ze způsobů památkové péče o lidovou architekturu (příspěvek k teorii skanzenů). Památky a příroda, r. 36/31, 1976, s. 10-13.

16. NOVÁKOVÁ, T.: Východočeské lomenice, Národopisný sborník českoslovanský, r. 10, 1904, s. 1241.

17. RULC, O.: Geodetické zaměření Krátké s výškopisem, 1:500, 1971, archiv SÚRPMO.

18. SVOBODA, J. F.: Osídlení panství novoměstského na Moravě, Národopisný věstník českoslovanský, XXI., 1928, s. 223-227; XXII., s. 86-112.

19. SVOBODA, J. F.: Vlastivěda Moravská, Novoměstský okres, stať Krátká, 1948, s. 439-445.

20. SVOBODA, J. F.: Horácká osada. Nové Město na Moravě 1928.

21. ŠKABRADA, J. - VODĚRA S.: Vesnické stavby a jejich úpravy. Praha 1975.

22. VAJDlŠ, J.: Inventarisace vesnických staveb v Jihomoravském kraji. Elaboráty domů čp. 4, 26 a 30 v Krátké, archiv SÚRPMO Praha, KSSPPOP Brno 1964.

23. VAJDIŠ, J. - ELIÁŠ, J. O.: Sídelní památková rezervace v rámci Chráněné krajinné oblasti Žd'árských vrchů v Krátké. Rukopis, archiv SÚRPMO Praha, KSSPPOP Brno 1971.

24. VAJDIŠ, J.: Krátká okres Ždár n. M., Stavebně historický průzkum a architektonické vyhodnocení. Textový a grafický elaborát, rukopis, archiv SÚRPMO Praha, KSSPPOP Brno.

25. VAJDIŠ J.: Ochrana památek lidového stavebnictví v architektonických souborech a rezervacích, 1971 sympozium ICOMOS, Tatry, rkp. přednášky, otištěno in Monumentorum Tutela.[/]

26. VAJDIŠ, J.: Program a metody ochrany památek lidové kultury v Jihomoravském kraji, kapitola Ochrana památek lidového stavitelství in situ. Rukopis, Praha 1972.

27. VAJDIŠ, J.: Plán rehabilitace a ochrany přírodních a sídelních forem v chráněné krajinné oblasti Žďárských vrchů. Rukopis, Praha 1971.

28. VAJDIŠ, J.: Možnosti využití, oprav a modernizace bytového fondu historické výstavby vesnic. 1970, SÚRPMO, rukopis.

29. Žďárské vrchy chráněnou krajinnou oblastí, KSSPPOP, pamětní tisk k vyhlášení ChKO, Brno 1970.

30. Lidová architektura v JMK, program činnosti KSSPPOP v Brně, KSSPPOP Brno, 1972, Rotaprint, bez uvedení názvu i autora.

31. Katastrální mapa obce Krátká - Stabilní katastr, 1835, měř. 1:2880, StA Brno F 178, inv. č. 2958.

32. VAJDIŠ, J. - ŠKABRADA, J.: Krátká, projektový úkol - studie. Rukopis KSSPPOP Brno, SÚRPMO Praha, 1976.

33. Indikační skizza stabilního katastru, obec Krátká, 1935. StA Brno F 178, inv. č. 2958.

34. KŘOUPAL, V.: Situační náčrtek obce Krátká, 1747. Národopisný věstník českoslovanský XXI., 1928,

JAROSLAV VAJDIŠ, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů, Praha

Zdroj: Národopisné aktuality roč. XVI. - 1979, č. 3 - na.nulk.cz (1.11.2015)

Dům čp. 4, obec Krátká, okres Žďár n. Sáz. Foto Jaroslav Vajdiš

Dům čp. 12, obec Krátká, okres Žďár n. Sáz. Foto Jaroslav Vajdiš

Dům čp. 30, obec Krátká, okres Žďár n. Sáz. Foto Jaroslav Vajdiš

Osídlení obce v r. 1741, 1775-1787 a 1835.

Půdorys byl graficky odvozen z katastrální mapy z r. 1835.

StA Brno, F 178, inv. č. 2958.