Historie městečka Hora sv.Kateřiny, bývalý soudní
okres Hora sv.Kateřiny, politický okres Most |
PRIVILEGIA MĚSTA HORA SVATÉ KATEŘINY Dne 2. února 1528 bylo Šebestiánu z Weitmühlu, pánu na Chomutově, uděleno císařem Ferdinandem
I. právo, založiti u jejího měděného doku město.
Město bylo stavěno podle plánu, který se v té době používal, tj. z
obdélníkového náměstí mají vybíhati na všechny
čtyři světové strany ulice. Císař Ferdinand I. povolil současně
městu používání znaku a právo konati každou sobotu
týdenní trh a po osm dní trvající výroční trh v době letnic. Rovněž mělo
město právo zřizovati cechy, z nichž jmenujme pouze
hlavní: řeznický, pivovarský, obuvnický, krejčovský, tkalcovský a bednářský. Privilegium, kterým dal Šebestián z Weitmühlu různá práva a výhody, se během času ztratilo,
avšak je pravděpodobné, že se jedná o stejné výhody, které městu povolil
příští majitel Christof z Kralovic
dne 15.5.1566. Toto privilegium je uschováno ve zdejším muzeu. Privilegia, která existovala, byla Weitmühlovo, Karlovicovo a od
Bohuslava Jáchyma z Lobkovic, pána na Hasištějně. Privilegium tehdejšího zeměpána
císaře Rudolfa II z 2. ledna 1579 bylo uznáno a potvrzeno císařem Matyášem
18. října 1612, Ferdinandem II 24. srpna 1652, císařem Leopoldem I 30. srpna
1669. Císař Josef II potvrdil všechna privilegia dne 4. srpna 1785 a císař
František II dne 23. května 1974. Obsah privilegia Christofa
z Karlovic, pána na Červeném Hrádku a Hermansdorfu
přinášíme v překladu. Privilegium je z 15. června 1556. Hora Svaté Kateřiny má zůstati na věčné časy svobodným horním městem, horní
práva a přednosti mají zůstati tak, jak je určil
předchůdce. Výroční trh se překládá na přání obyvatelstva na středu po
Kristovu Nanebevstoupení. Každý usedlý nebo přistěhovavší se
obyvatel může provozovati libovolně kterékoliv
poctivé řemeslo. Hornickému cechu se přiděluje solný trh. Dokud bude existovati
důl, mají obyvatelé na označeném kuse právo rybářské. Jejich louky a pastviny
se jim nadále ponechávají. Kdo se zde usídlí a hodlá si vystavěti dům, tomu přenechá majitel panství potřebný
pozemek a rovněž je povinen dáti mu zdarma stavební
dříví. Po dobu deseti let jsou noví osídlenci osobozeni
ode všech dávek, potom mají povinnosti jako starousedlíci. Všichni obyvatelé domácí i cizozemci
jsou ve svých právech chráněni. Budiž každý ode dne zřízení tohoto
privilegia počínaje po dobu deseti let za sebou jdoucích osvobozen ode všech
daní, dvorské služby, roboty a polních tažení, vyjímajíc tažení zemská neb
tažení koruny české, nebo když majitel panství neb jeho nástupci jsou
napadeni. Každý může volně rozhodovati
o svém majetku, důlním díle, dvoru, domu a polích nebo co jiného vlastní.
Zemře-li někdo bez přímých dědiců, přpadá jeho
majetek ostatním příbuzným až do šestého pokolení. Povoluje se volné stěhování s
veškerým majetkem, ženou a dětmi a jinými příslušníky, ovšem s vědomím
majitele panství. V ostatních obcích jsou z této svobody poddaní výslovně
vyjmuti. Nikdo nemá kvůli malému přestupku přijíti o svůj důlní díl. Také kvůli dluhu nemá se mu
důlní díl brát, ovšem, je-li původem dluhu vinen důl. Když přijde někdo do
Hory Svaté Kateřiny, který přišel mimo Čechy do dluhů, a zde provádí
dolování, má se mu počkati do doby deseti let. Od
dluhů uvnitř Čech se nikdo neosvobozuje, dává se mu však šest neděl lhůta k
vyrovnání se s věřiteli. Rovněž tak budou ti, kteří mimo Čechy neštěstím neb
v sebeobraně zavinili zabití, neb jiným proviněním se stali nejistými, po
dobu deseti let chráněni., když se zde usídlí a budou dolovatil.
Když je někdo pro svévolné zabití, nebo jiný špatný čin v úzkých, s výslovným
ale vynětím pro krádež, silniční vraždu a do tohoto horního města se uteče se
žádostí o doprovod, tomu bude po dobu čtyř neděl povolen volný pobyt. Po
uplynutí lhůty čtyř neděl bude na jeho prosbu podle provinění udělena rada,
neb mu bude dán doprovod a zajištěn volný odchod. Musí se však po dobu
zdejšího pobytu chovati bezvadně vůči každému. Kdo v nerozkutaném pohoří objeví
novou chodbu a první tavení vydá více jak marku stříbra nebo cent mědi,
obdrží u stříbrné rudy 10 tolarů, u měděné rudy 5 tolarů jako dar. Je-li ale
chodba hodně vydatná, pak má býti nálezce uctěn
vícero poctmi, o čemž rozhoduje perkmistr a
přísežní horní. Z pokusného tavení neplatí se žádné
poplatky. Uhlí a vše potřebné k tomu je zdarma. Všechny zde nalezené rudy
mají býti v tavírnách Hory Svaté Kateřiny taveny.
Stříbro zakupuje vždy majitel panství a bude platit vždy Kolínskou marku osm
zlatých grošů, nebo tolarů.Měď i se stříbrem, které obsahuje, může každý, kdo
je vykutal, prodati komu chce, jeno
to má učiniti co nejdráže a měď moc nemístiti se stříbrem. Když ale hodlají důlníci prodati měď majiteli
panství, bude za cent zaplaceno šest zlatých dobrých peněz jako doposud. Destátky ze zlata a stříbra patří z poloviny králi, z
poloviny majiteli panství. K podpoře dolování budou po dobu deseti let
sníženy desátky tak, že k placení jsou pouze tři poloviny desátek. S kusy kostela a obce má se díti tak, jak je vedeno v Jáchymovských horních
pravidlech, oproti tomu dává majitel panství vše potřebné dříví k vybudování šacht a chodeb z jeho lesů zdarma. Na žádost důlníků přikáže dříví vždy lesní neb hajný. Dá-li všemohoucí Bůh ve své milosti
bohatý výtěžek, jak doufati se dá, pak má býti v pravý čas a brzo po uzavření kvartálního účtu
vyplaceno dosti zlatých grošů. Pokud je důl v činnosti, mají důlníci právo vše zpracovávati
jak se jim zlíbí. Zůstane-li ale jednou státi, pak
připadne zase majiteli panství do vlastnictví. Jelikož časté vypovídání důlníků těmto jakož i dolu způsobuje mnohé školy, doufá
pán panství, že od krále obdrží povolení, aby ve sporu jsoucí mohli býti jím nebo jeho úředníky vyslýcháni, že ale každému
zůstává právo odvolati se do Jáchymova. S konečnou
platností rozhoduje však o sporu vrchní královský mincmistr. Bude-li po čase nutno tato přednostní
práva prodloužiti, změnit nebo doplniti,
vzhledem k tomu, že jejich platnost uplyne po deseti letech, bude pán panství
vždy důl a důlníky podporovati.
Z HISTORIE HORY SVATÉ KATEŘINY Město Hora Svaté Kateřiny leží v
nadmořské výšce 696 m v české části Krušnohoří při Saské hranici. Katastrální
hranici obce tvořila na severu státní hranice s Německem, v průběhu dějin
vícekrát pozměňována. V okolí je na severovýchodě katastrální obec Nová Ves v
Horách, na východě obec Mikulovice, na jihu Lesná a
polesí města Jirkova, na jihozápadě obec Malý Háj a na západě Brandov. V roce 1861 byla rozloha katastru města Hory
Svaté Kateřiny 1093 jiter a 1393 sáhů rozděleno do 3342 parcel. Z toho bylo
350 jiter a 295 sáhů zalesněno. Asi dvě třetiny města Hory Svaté Kateřiny
byly situovány na tzv. Městském vrchu /Stadtberg/.
Tato část vykazuje pravidelný tvar v obvodu obdélníkového náměstí. Zbývající
třetina města leží v údolí /Im Grunde/
podél Kateřinského potoka /Zobelbach/, na kterou
navazoval v jižním směru Pachenkov /Pachenhäuser/ a na severu se táhla podél Hraničního
potoka /Schweinitzbach/ také /Grenzbach/
řada objektů po proudu až ke mlýnu zv. Mahlermühle při katastrální hranici s Brandovem
a proti proudu východním směrem rovněž řada objektů až k hostinci U zeleného
stromu /Beim grünen Baum/ při katastrální hranici s Novou Vsi v Horách. Tento
způsob zástavby byl čistě účelový, neboť objekty ve zmíněné poslední třetině
byly většinou průmyslové závody na potocích, odkázané na vodní energetický
zdroj. Původní název pro Horu Svaté Kateřiny
měl být Hallberg a vznikl možná ze slova Kupferhall, názvu pro staré horní dílo. Podle staré
pověsti došlo k pojmenování na St. Katharinaberg
(také Katterberg) proto, že služka sloužící u
vrchnosti měla při sekání trávy narazit na stříbro. Tím by se dalo eventuelně
vysvětlit zvolení Svaté Kateřiny, protože je také patronkou horníků, za
patronku farního kostela a města a její pojetí do městského znaku. Přijatelnější se zdá vysvětlení, že
jeden z bratří blíže nejmenované rodiny pocházející ze Saska jménem Hans Georg se svými lidmi nalezl poblíž dněšního
města Johann-Georgenstadt
/v Sasku/ rudu a založil horní město, které po sobě pojmenoval. Dalším nalezištěm
rud, které objevil bylo místo, na kterém rovněž založil horní město, které
pojmenoval po své sestře Anně na Annaberg /v
Sasku/, obdobně založil Marienberg /v Sasku/ a po své třetí sestře Kateřině
přeměnil původní Hallberg na Katharinaberg. Dějiny města Hory Svaté Kateřiny jsou
úzce spjaty s těžbou rud, zejména mědi a stříbra. Snad se zde těžilo již v
předhusitské době, čemuž by mohly nasvědčovat nepojmenované doly zakreslené
na staré důlní mapě. Hora Svaté Kateřiny patřila pod
panství Červený Hrádek a byla spolu s celým panstvím dána králem Václavem IV.
v léno patrně Týmovi z Koldic,
majiteli dolů v Krupce. Vrchnost kromě dolování provozovala v
Hoře Svaté Kateřiny také zemědělství. Patrně zde stával statek, ke kterému
patřil také dvůr. Alespoň tomu nasvědčují prastaré pomístní názvy jako Hofteich, Hafgärten, Hoffelder a Herrengasse. Dům čp. 89 nesl název Herrenhaus. Mezi majiteli panství Červený Hrádek
je k roku 1443 připomínán Wilhelm z Illenburka a k roku 1462 Albrecht z Kompasu. Rozhodujícím
mezníkem byl rok 1473, kdy toto panství koupil Lorenz Glatz
z Altenhorfu, krupský
patricij, který svoje získané hornické zkušenosti v Krupce začal uplatňovat
nyní v Hoře Svaté Kateřiny. Nejvíce bylo v té době (1480) provozováno
hornictví v lokalitách "Beim Reichen Geschiebe", "Eliseasgang" a na dole "Georgi",
kde stávala také tavírna (Schmelzhütte). Po smrti Lorenze Glatze
z Altenhofu v roce 1516 přešel jeho majetek na jeho
dceru Annu, manželku Šebestiána z Veitmile, známého
horního podnikatele své doby, což mělo velmi příznivý vliv na další rozvoj
těžby. V roce 1517 oddělil Šebestian z Veitmile horní dílo zv. Kupferhall na Hoře Svaté Kateřiny od ostatního svého
majetku a udělil mu zvláštní privilegované postavení, patrně to souviselo s
objevením výskytu stříbra na svazích městské hory, kde také vzniklo nové
městečko, jehož vznik potvrdil 2. února 1528 český král Ferdinand I. a nadal
ho právem místního a výročního trhu, právem používat zeleného vosku k
pečetění a užívat městského znaku. V roce 1554 prodal Šebastian z Veitmile své
panství Červený Hrádek za 24.000 kop grošů míšeňských Christophu
z Karlovic a Hermannsdorfu. Ale již v roce 1577 se
dostala Hora Svaté Kateřiny do majetku Bohuslava z Michalovic
a po osmi letech do majetku rodiny Lobkowiczů. Po
konfiskaci majetku Jiřího Popela z Lobkowicz
připadla Hora Svaté Kateřiny císaři Rudolfu II. bez závislosti na jakékoliv
jiné vrchnosti. Nutno však zdůraznit, že již v roce 1556 byl poměr k
vrchnosti upraven tak, že horní město bylo úplně autonomní a jeho obyvatelé
byli považováni za královské svobodné hornictvo. V té době vznikl patrně také první
farní kostel v Hoře Svaté Kateřiny, nasvědčují tomu opisy starých kostelních
účtů z období 1566-1590 obsahující zprávy o rozšíření starého hřbitova. Od
roku 1607 začaly přípravné práce na stavbu nového kostela, který byl
slavnostně posvěcen 17. října 1611. Náklady na stavbu za posledního půlroku
činily 641 kop. Tento nový kostel byl postaven jako evangelický. Nejčernějším obdobím v dějinách Hory
Svaté Kateřiny bylo 17.století. V roce 1605 prodal císař Rudolf II. panství
Červený Hrádek spolu s městem Horou Svaté Kateřiny Adamu Hrzanovi
z Harrasu za 250.000 kup grošů míšeňských, jedině
město Chomutov se vykoupilo a tak uniklo smutnému osudu, který postihl
ostatní lokality panství. V majetku šlechtického rodu Hrzánů
zůstaly Hora Svaté Kateřiny až do roku 1707. Útlak poddaných za Hrzánů se stupňoval, poddaní byli zatěžováni stále novými
dávkami, povinnostmi a robotami. Již v roce 1609 se cítil na žádost
Kateřinských císař Rudolf II. nucen k tomu, že 18. března t.r.
psal Hrzánovi ve věci ochrany obyvatel Hory Svaté
Kateřiny a žádal, aby byly respektovány privilegované svobody městu Hora
Svaté Kateřiny udělené. Také císař Ferdinand II. musel zakročit na ochranu
Kateřinských, poté co Johann Adam Hrzan nechal vsadit do vězení několik mužů z Hory Svaté
Kateřiny, stupňoval útlak a žádal nové robotní povinnosti. Odpovědí Hrzánovou na toto císařské psaní ze dne 10.listopadu 1627
bylo, že sice čtyři muže z vězení propustil, ale nejdříve je nechal pořádně
spráskat. Bez výsledku zůstal také příkaz knížete Lichtenštejna,
místodržitele v Čechách zaslaný ještě Adamu Hrzánovi
12.října 1624. Největšího rozměru nabyl útlak poddaných za Ferdinanda Maxmiliana v letech 1680-1699. To všechno si dovolili Hrzánové v době, kdy městu Hoře Svaté Kateřiny byla
potvrzována panovnická privilegia v roce 1612 císařem Matyášek,
1652 císařem Ferdinandem III. a v roce 1669 císaře Leopoldem I. Hrzánové nebyli také nakloněni hornímu podnikání. Adam Hrzán nechal jedinou tavící huť, která na Hoře Svaté
Kateřiny byla, zrušit. Tento nezájem Hrzánů na
těžbě se nutně projevil na celkovém vývoji hornictví v této oblasti. 8.října 1707 prodal Zikmund Valentin Hrzán své panství J.Adamovi
Ondřeji, knížeti z Lichtenštejnu, který daroval toto
panství své dceři Marii Dominice, provdané za
knížete z Auersperga. Již od počátku 17.století byla
krajina kolem Hory Svaté Kateřiny postihována výskytem moru. V letech
1611-1614 postihla tato nákaza v plné míře místo Horu Svaté Kateřiny,
vymírali celé rodiny a kronikář nazývá toto období dobou velkého umírání. Pro
srovnání uvádím jen příklad z blízkého Mníšku, kde během šesti měsíců v roce
1613 zemřelo na mor 163 obyvatel, naživu jich zůstalo v celé obci pouhých 59.
Jistě tyto morové rány zanechaly hluboké stopy i v Hoře Svaté Kateřiny a měly
vliv na celkový vývoj města. V dubnu roku 1633 propukl opět mor, alespoň tomu
nasvědčuje počet úmrtí. Ve srovnání s předchozími roky vypadá situace takto:
v roce 1631 bylo 16 úmrtí, v roce 1632 již 61 úmrtí, v roce 1633 dosáhl počet
zemřelých 216. V následujících letech klesl tento počet, v roce 1634 na 35
úmrtí, 1635 na 17 úmrtí a v roce 1636 již jen 7 úmrtí. Patrně neměla v té
době Hora Svaté Kateřiny již mnoho obyvatel. Také velký mor v roce 1680,
který zasáhl území celých Čech, zanechal své stopy v Hoře Svaté Kateřiny. Z
opisů matriky zachovalých v městské kronice vyplývá, že 6.listopadu byla k
hrobu nešena stá oběť této nákazy a teprve 27.ledna
1681 byla pohřbena poslední oběť moru. Mnoho utrpení a ztrát muselo snášet
obyvatelstvo města Hory Svaté Kateřiny během třicetileté války vlivem
válečných událostí. V roce 1632 protáhlo městem valdštejnské vojsko, které
Horu Svaté Kateřiny drancovalo, 200 mušketýrů zůstalo až do listopadu a před
odchodem odvezli veškerou měď do Mostu a Chomutova, z olova ulili v Zeleném
Dole (Grünthalu) náboje. Když tito mušketýři Horu
Svaté Kateřiny opustili, zůstalo město bez zásob obilí a potravin, které
vojáci zkonzumovali a zbytky vzali sebou. Obyvatelstvo hladovělo po celou
zimu a nelze se divit, že z hladu propukl již zmíněný mor. V té době se vytvářely v krajině
různé lupičské bandy, které přepadávaly obydlí a drancovaly. Také v Hoře
Svaté Kateřiny docházelo k takovým případům, kdy přišla celá řada lidí o
život a zapáleno bylo 44 domů, které lehly popelem. Na přelomu 16. a 17. století se stala
Hora Svaté Kateřiny evangelickou a kostel postavený v roce 1611 byl původně
jako evangelický zasvěcen Nejsvětější Trojici. K rekatolizaci došlo v roce
1627 a poslední evangelické bohoslužby byly konány 24.února v roce 1628. Od
roku 1630 převzali patronát nad kostelem v Hoře Svaté Kateřiny jezuité z
Chomutova. Smutný obraz skýtá Hora Svaté
Kateřiny v roce 1681, kdy celkem 55 rodin buď vymřelo a nebo se v důsledku
náboženských bojů vystěhovalo. 70 obydlených domů stálo vedle 65 spálenišť, k
tomu se druží ještě skutečnost hrzánské vrchnosti,
která stupňovala své požadavky a ukládala stále nová břemena na Kateřinské. V
předválečném období bylo na dolech zaměstnáno kolem 500 horníků, kteří
vytěžili ročně v průměru 500 marek stříbra, koncem 16. století čítala Hora
Svaté Kateřiny 177 domů s celkovým počtem obyvatel 1800-2500 osob, což se
přibližovalo pro tu dobu počtu obyvatel města Mostu nebo Chomutova.
Třicetiletou válkou byla těžba značně narušena, ubylo obyvatel a k tomu se
družila ještě skutečnost hrzánské vrchnosti, která
stupňovala své požadavky a nerespektovala svobody zakotvené v panovnických
výsadách udělených a znovu potvrzených Hoře Svaté Kateřiny. Ale i tento rozkvět hornictví, který
mohl dopomoci i rozkvětu města byl narušován válkami o Slezsko a sedmiletou
válkou. Nejhůře byla postižena Hora Svaté Kateřiny v roce 1759, kdy přepadli
Prusové město a žádali výpalné ve výši 1000 říšských tolarů, odvedli
purkmistra, faráře a radní jako rukojmí do Marienberka
a žádali výkupné. Po vyloupení hornické pokladny, ze které uloupili 1720 zl. a různé zařízení z bytu purkmistra v ceně 119 zl., žádali dalších 500 říšských tolarů. Celkem bylo
poškozeno město tímto přepadem o 2915 zl. a 58 kr. Ještě téhož roku přepadli Prusové Horu Svaté Kateřiny
znovu a připravili měšťany o dalších 1880 zl. Během
těchto válek zažili Kateřinští celkem 14 přepadení, při nichž došlo také k
drancování města a celkovou škodu lze vyčíslit součtem 21.763 zl. a 4 kr. Po jistém odškodnění
z roku 1770 zůstala škoda přepočtená na měnu z předmnichovské republiky z
roku 1919 více než jeden milion Kč. V roce 1777 prodal kníže J.Adam z Auersperka panství
Červený Hrádek hraběti Jindřichu z Rothenhanu,
jehož dcera Gabriela se provdala za hraběte Jiřího Buguoie. Po šedesátých letech 18. století
nastal rychlý pokles těžby, v roce 1786 byla těžba zastavena a na dolech
pracovala toliko služba k čerpání spodních vod. V roce 1808 uzavřel stát
kateřinský revír a také činnost zdejšího báňského úřadu byla zakončena a jeho
agenda předána báňskému úřadu do Hrobu. Obyvatelé byli nuceni sáhnout po
náhradním zdroji obživy. Počet zemědělců, kteří provozovali zemědělství jako
jediný zdroj obživy nebyl nikdy velký a stále klesal. V roce 1654 jich bylo
29, v roce 1719 dvacet a v roce 1900 pouhých sedm, z nichž největší sedlák
vlastnil šest krav, dvě telata a jedno prase, nejmenší z nich měl toliko
jedinou krávu. Zemědělství přez nepříznivé
klimatické podmínky náhorní planiny v nadmořské výšce kolem 700 m tvořilo však
trvale vedlejší zdroj obživy většiny obyvatelstva. Již pro 16. století je
znám počet dobytka vyháněného na pastvu. V roce 1585 činil 260 kusů. Berní rula uvádí k roku 1645 146
krav, 71 koz, 32 prasat a deset jalovic. Celkem dobře lze sledovat stavy dobytka
v období 1835-1933. Kateřinští drželi v té době průměrně 275 kusů hovězího
dobytka. Největší stavy dobytka měli majitelé pil a mlýnů, kteří kromě toho
měli alespoň pár koní a drželi také prasata. Rovněž hostinští, kteří
provozovali obvykle také řeznictví, drželi od jednoho do čtyř prasat a v
průměru tři krávy. Po jedné až třech kravách vlastnili řemeslníci, ale také
nádeníci, zatím co tovární dělníci se omezovali na držbu koz a slepic. V roce
1900 bylo v Hoře Svaté Kateřiny celkem 228 krav, jeden býk, 51 telat, 121
koz, 135 prasat, 903 slepic, 23 kohoutů, 15 hus, 42 koní a 32 holubů. V
dalších letech poněkud poklesl počet hovězího dobytka, ale zvýšil se výrazně pošet koz. V roce 1917 bylo v Hoře Svaté Kateřiny celkem
206 koz a v roce 1940 dokonce 256 koz. Pro ilustraci uvádím srovnání s
okolními obcemi. K ročnímu paušálu pro pohodného je k roku 1937 uveden počet
kusů dobytka a hospodářského zvířectva, který zahrnuje údaje nejen pro Horu
Svaté Kateřiny, ale i okolní obce. Pro Brandov
uvádí 281 kusů hovězího dobytka, pro Horu Svaté Kateřiny 179 kusů, Novou Ves
v Horách 381 kusů, Rudolice spolu s Malým Hájem 245
kusů hovězího dobytka, 25 koní, 125 prasat a 36 koz a pro obec Mníšek 97
krav, 8 telat a 18 koní. V témže roce drželi kateřinští ještě 98 kusů králíků
a protože výkaz s tímto údajem pochází z ledna, nutno pokládat tyto králíky
převážně za chovné. V 17. století bylo oséváno jarním
osevem, zimní osev se v té době v Hoře Svaté Kateřiny nepraktikoval. Podle
výkazu osetých ploch z roku 1683 bylo oseto 24 strychů pole. Selo se žito,
oves a zřídka ječmen, kterému se v těchto klimatických podmínkách nedařilo. V
šedesátých letech minulého století bylo v průměru oséváno 60 jiter žitem, 180
jiter ovsem, 20 jiter zelím a lnem a 80 jiter bramborami. Průměrný roční výnos
tvořil 500 dolnorakouských mír žita v hodnotě 2.125 zl.,
3000 dolnorakouských mír ovsa v hodnotě 7320 zl., 1
dolnorakouská míra kmínu v hodnotě 7 zl. a 68 kr., 2.400 dolnorakouských mír brambor v hodnotě 2976 zl., 6680 dolnorakouských mír sena a jetele v hodnotě
11356 zl., 1500 dolnorakouských mír slámy v hodnotě
3585 zl., 80 kop zelí v hodnotě 104 zl., a 8 dolnorakouských mír lněného oleje v hodnotě 60 zl. V roce 1917 tvořila plocha luk 240 ha a obilím
osázené pozemky 28 ha. Ještě v roce 1917 bylo obilí mláceno ručně, ručními
mlátičkami a nebo cepy. Od roku 1818 je prokázáno v Hoře Svaté Kateřiny
pěstování lnu. V tomto roce bylo vyseto 38 měřic a sklizeno bylo 39 měřic
dobrého lněného semena, 1800 mandelů dobrého lnu, 40 měřic lněného semena
střední jakosti a 1754 mandelů střední jakosti a 16 měřic lněného semena
špatné jakosti a 990 mandelů lnu špatné jakosti = celkem 95 měřic lněného
semena a 4544 mandelů lnu. Len byl zpracován nejen v místě, ale byl také
vyvážen v tuzemsku, do zahraničí vyvážen nebyl. Předválečná produkce před
první světovou válkou byla 738 l mléka a 13 kf
másla denně, 40 l mléka bylo denně vyváženo do Saska a 2,5 kd másla denně do Mostu, zbytek byl spotřebován v Hoře
Svaté Kateřiny. V kateřinských jatkách bylo v roce 1938 poraženo celkem 114
kusů hovězího dobytka, 119 kusů telat, pět ovcí, devět koz, 338 prasat a
dalších jedenáct prasat bylo poraženo při domácích porážkách. V menší míře se
pěstovalo v Hoře Svaté Kateřiny také ovocnářství. Výkaz z roku 1939 uvádí 38
jabloní, 12 hruškových stromů, 11 třešní, 14 švestek, 260 rybízových keřů a
298 keřů angreštu.47 Tyto údaje se liší od výkazu z 29.III.1940, který uvádí
přibližný počet 2000 stromů, z toho 5OO stromů starých, ostatní měly být
mladé. K 3. prosinci 1940 je uváděn počet 40 úlů včel. Město Hora Svaté Kateřiny vlastnilo
také 183,63 ha lesa a část lesních parcel byla v rukou soukromníků. Honební
revír tvořil 625 ha, z toho bylo 151 ha města a zbytek byl propachtovaný. V
období 1856 až 1923 bylo zastřeleno nejvíce jelenů v roce 1883, a to tři
kusy, v roce 1912 dvacet kusů srnčího, v roce 1885 osm tetřevů, 1883 dvacet
pět divokých kachen, 1885 21 zajíců, 1912 19 bažantů, 1883 19 koroptví, 1889
devět kvíčal. Průměrná váha srnky v roce 1885 byla 13,5 kg, srnce 14,4 kg a
jelen vážil 86 kg. Váha je udána podle množství výsekového masa. Myslivec
obdržel za odstřel jelena 10 zl., za odstřel srnky
4 zl., a za odstřel zajíce 50 kr.
Ze škůdců odstřelených ve zmíněném období se připomínají lišky, kuny, tchoři,
divoké kočky, lasičky, supi, jestřábi, sokoli, krahujci, sovy, vrány a
veverky. Další vývoj města Hory Svaté Kateřiny
po sedmileté válce byl narušen průchody vojsk v roce 1857 a požárem v roce
1904, kdy lehlo popelem 44 domů. Vícekrát byly podniknuty pokusy o
znovuoživení těžby. Byla ustanovena společnost "Frisch
Glück" v roce 1835, ale již 1849 byly
prováděny pouze udržovací práce. Poslední pokus o oživení horní činnosti před
rokem 1945 provedla Mostecká uhelná společnost v letech 1900-1904. V
hospodářském směru význam Hory Svaté Kateřiny poklesl zejména po otevření
antracitových dolů v blízkém Brandově, kde nastal
prudký vzrůst obyvatelstva, již v roce 1908 čítal Brandov
2300 obyvatel, zatímco Hora Svaté Kateřiny stagnovala na 1550 obyvatelích. Brandov měl proti Hoře Svaté Kateřiny jedinou výhodu,
která spočívala v tom, že neměl daleko železniční stanici a území Německa,
kam byl vytěžený antracit dopravován lanovkou. Přes veškeré pokusy napojit
Horu Svaté Kateřiny na železniční síť se ani jeden z vypracovaných projektů
nikdy neuskutečnil ani v době rakouské říše, ani v době předmnichovské
republiky. V této skutečnosti nutno spatřovat příčinu, proč se v Hoře Svaté
Kateřiny nerozvinul více průmysl a proč se tam nacházelo tolik domácích
výroben. I když počet průmyslových závodů byl značný, nepostačil krýt plně
zaměstnanost. Kupříkladu v roce 1914 bylo v Hoře Svaté Kateřiny zaměstnáno 83
dělníků v 11 podnicích, dalších 95 dělníků, tedy více než polovina, muselo
docházet za prací do závodů v Sasku. Nejinak tomu bylo v předmnichovské
republice a v prvních letech okupace. V roce 1850 se stala Hora Svaté
Kateřiny sídlem okresního soudu, notářství, berního úřadu, poštovního a
telegrafního úřadu, policejní stanice a finanční stráže. Ke čtyřtřídní škole
přibyla v roce 1873 odborná škola pro dřevozpracující řemesla, měla však jen
krátké trvání a po pěti letech byla přeložena do Horního Litvínova, v Hoře
Svaté Kateřiny byly nadále pořádány pouze kurzy. Na podporu hračkářství
vzniklo v Hoře Svaté Kateřiny prodejní družstvo "Eros"
a v době první republiky učební dílny pro hračkářství. V období předmnichovské republiky
neprodělala Hora Svaté Kateřiny žádných podstatných změn a nevymykala se
nijak z celkového rámce vývoje ostatních pohraničních lokalit s převážným
počtem německých obyvatel. V roce 1933 čítala 1544 obyvatel, z toho bylo
98,2% Němců a 1,8% Čechů, pro českou menšinu byla zde zřízena česká menšinová
škola a spolek Národní jednota severočeská, zde zřídil místní skupinu. V
témže roce, tj. 1933, bylo 10% obyvatelstva zaměstnáno v zemědělství,
obchodníci tvořili 17%, úředníci 8% a dělníci 65% obyvatelstva města Hory
Svaté Kateřiny. Převážná část obyvatel byli dělníci, což se odrazilo také v
obecním zastupitelství. Posledním starostou města od září 1938 byl Emil Mock, člen německé sociálnědemokratické strany. Obchodní
síť ve města byla značně rozvětvená a údaje z roku 1929 zůstávají platné pro
celé období předmnichovské republiky a první kroky okupace. V Hoře Svaté
Kateřiny bylo v té době celkem 13 hostinců, 6 obchodů se smíšeným zbožím a
jeden konzum, 5 pekařů, 6 řezníků, jedno železářství, jeden obchod s
elektrospotřebiči, jedna lékárna, jedna tiskárna, dvoje květinářství, tři
obchody s autopotřebami, jedno zahradnictví, troje
pánské a dvoje dámské kadeřnictví, dva obchody s potřebami pro domácnost, 4
obchodníci s dřevem a jedna cukrárna. Dále byla zastoupena všechna ostatní
řemesla. V městě byli také dva lékaři a dvě porodní asistentky. V roce 1929
bylo prodáno v Hoře Svaté Kateřiny 7840,7 l vína a vyčepováno bylo 2062,69 hl piva. Výkaz z roku 1930 uvádí celkem 11 průmyslových
závodů, ve kterých bylo zaměstnáno celkem 189 dělníků. Pro cizinecký ruch bylo k dispozici
30 lůžek v hostincích a 8 lůžek u soukromníků. V době okupace, kdy nastoupil na
místo starosty Willy Zeidlet
(čp.287), nebyl totiž již volen obecní výbor, ale starostou byli jmenováni
radní (Beiräte). Hned po okupaci byl v Hoře Svaté
Kateřiny zřízen tábor RAD (Reichsarbeitsdienst).
Práce na městském vodovodu, započaté v předmnichovské republice pokračovaly s
nasazením pracovních sil z nejrůznějších národů. Ke dni 1.X.1940 bylo v Hoře
Svaté Kateřiny 126 francouzských zajatců nasazených také na lesní práce a v
místních průmyslových závodech. Počet obyvatel se v tomto válečném období
stále měnil. Pracovali zde Ukrajinci, Poláci atd. obojího pohlaví, přicházeli
sem utečenci z Německa, z míst ohrožených bombardováním a nebo osoby
vybombardované, které pozbyly byt. Od roku 1944 přibyli utečenci před
postupující frontou z východu tzv. Volksdeutsche.
Pro městskou správu nebylo v té době zrovna lehké zvládnout zvýšené požadavky
na zásobování, ubytování apod. Bezprostředně válečnými událostmi nebyla
lokalita Hory Svaté Kateřiny dotčena. K obsazení a osvobození Hory Svaté
Kateřiny Rudou armádou došlo patrně 7. května 1945, kdy nastal radostný
okamžik zejména pro zajatce a pracovně nasazené příslušníky různých národů,
kteří se mohli konečně vrátit ke svým rodinám. Závěrem lze konstatovat, že Hora
Svaté Kateřiny prošla rušným dějinným vývojem. Po poměrné krátkém rozkvětu
hornictví prodělala těžké zkoušky v době třicetileté války postižená
bezprostředními válečnými událostmi, mimořádnými dávkami, kontribucemi,
drancováním a vražděním, pobytem cizích vojsk a vypálením řady domů byla
několikrát navštívena hladověním a morovými ranami. Vymřely celé rody a v
důsledku náboženských sporů se řada rodin vystěhovala. Koncem 17. století a
zejména po roce 1713 se opět začala rozvíjet těžba drahých a barevných kovů a
s tím i život města. Ale i tento vývoj byl narušen válkami o Slezsko a
sedmiletou válkou. Nakonec došly zásoby nerostného bohatství, byly vyčerpány
a těžba se stávala nerentabilní. Koncem 17. století a zejména po roce 1713 se
opět začala rozvíjet těžba drahých a barevných kovů a s tím i život města.
Ale i tento vývoj byl narušen válkami o Slezsko a sedmiletou válkou. Nakonec došly zásoby nerostného
bohatství, byly vyčerpány a těžba se stávala nerentabilní. V tvrdých
klimatických podmínkách bylo zemědělství sice vždy vedlejším zdrojem obživy
většiny obyvatel, ale hlavní zdroj, který skýtalo hornictví, musel být nahrazen,
což se natrvalo již nikdy nepodařilo. Tkalcovství s punčochářstvím mohlo jen
částečně a nikoliv plně, tím méně natrvalo nahradit původní zdroje obživy,
zejména po roce 1830 přestalo být punčochářství efektivní, protože tomu
bránila nová celní opatření v Německu a zdražení suroviny. Opět byli
Kateřinští nuceni hledat nový zdroj, kterým byla výroba ze dřeva, zejména
hračky, ale také nábytek, předměty kuchyňské potřeby etc.
Rozvoj hračkářství započatý v minulém století pokračoval i v době
předmnichovské republiky, přesto však nekryl zaměstnanost. Kateřinští museli
hledat práci v průmyslových závodech v Německu, kam za prací museli docházet. Z báňské historie Hory Svaté Kateřiny Dějiny města Hory Svaté Kateřiny jsou
úzce spjaty s těžbou rud, zejména mědi a stříbra. Snad se zde těžilo již v
předhusitské době, čemuž by mohly nasvědčovat nepojmenované doly zakreslené
na staré důlní mapě. Rozhodujícím mezníkem byl rok 1473,
kdy toto panství koupil Lorenz Glatz z Altenhorfu, krupský patricij,
který svoje získané hornické zkušenosti v Krupce začal uplatňovat nyní v Hoře
Svaté Kateřiny. Nejvíce bylo v té době (1480) provozováno hornictví v
lokalitách "Beim Reichen
Geschiebe", "Eliseasgang"
a na dole "Georgi", kde stávala také
tavírna (Schmelzhütte.) Po smrti Lorenze Glatze
z Altenhofu v roce 1516 přešel jeho majetek na jeho
dceru Annu, manželku Šebestiána z Veitmile, známého
horního podnikatele své doby, což mělo velmi příznivý vliv na další rozvoj
těžby. V roce 1517 oddělil Šebestian z Veitmile horní dílo zv. Kupferhall na Hoře Svaté Kateřiny od ostatního svého
majetku a udělil mu zvláštní privilegované postavení, patrně to souviselo s
objevením výskytu stříbra na svazích městské hory, kde také vzniklo nové
městečko, jehož vznik potvrdil 2. února 1528 český král Ferdinand I. a nadal
ho právem místního a výročního trhu, právem používat zeleného vosku k
pečetění a užívat městského znaku. V 16. a 17. století se nedolovalo v
Hoře Svaté Kateřiny toliko stříbro, měď a olovo, ale rýžovalo se zde také
zlato. Pouze v roce 1560 bylo uděleno 11 propůjček, další zmínku o rýžování
je záznam v knize propůjček ze dne 13. května 1620. Zejména okolnost, že se v Hoře Svaté
Kateřiny dolovala měď, na kterou ostatní Krušnohoří bylo chudé, dopomohla k
tomu, že význam Hory Svaté Kateřiny mohl vyniknout. Prakticky od čtyřicátých
let 16. století dodávala Hora Svaté Kateřiny tuto surovinu i na mezinárodní
trh. Nový rozmach hornictví, resp.
podmínky k němu, lze spatřovat v ujednání mezi vrchností a těžařstvem, které
nalezlo své zakotvení v horním vyrovnání, které povolovalo podíl cizích těžestev na horní činnosti. K tomuto hornímu urovnání
došlo v roce 1684.31 Vlastní rozkvět hornictví však započal teprve v roce
1713. Od té doby se těžba stupňovala, až dosáhla v letech 1756-1761 celkový
výtěžek 6167 marek stříbra.Za 72 let od roku 1714-1786 se vytěžilo celkem
10526 marek stříbra, tj. 2.631,5 kg a 5.451 centéřů
mědi, tj. 272.550 kg. Ale i tento rozkvět hornictví, který
mohl dopomoci i rozkvětu města byl narušován válkami o Sasko a sedmiletou válkou. Po šedesátých letech 18. století
nastal rychlý pokles těžby, v roce 1786 byla těžba zastavena a na dolech
pracovala toliko služba k čerpání spodních vod. V roce 1808 uzavřel stát
kateřinský revír a také činnost zdejšího báňského úřadu byla zakončena a jeho
agenda předána báňskému úřadu do Hrobu. Vícekrát byly podniknuty pokusy o
znovuoživení těžby. Byla ustanovena společnost "Frisch
Glück" v roce 1835, ale již 1849 byly
prováděny pouze udržovací práce. Poslední pokus o oživení horní činnosti před
rokem 1945 provedla Mostecká uhelná společnost v letech 1900-1904. V
hospodářském směru význam Hory Svaté Kateřiny poklesl zejména po otevření
antracitových dolů v blízkém Brandově, kde nastal
prudký vzrůst obyvatelstva, již v roce 1908 čítal Brandov
2300 obyvatel, zatímco Hora Svaté Kateřiny stagnovala na 1550 obyvatelích. Zpřístupněním štoly Svatého Mikuláše
v roce 1936 se mělo dosáhnout zvýšení počtu návštěvníků města, důl sloužil
jako turistická atrakce, v druhé světové válce byl proměněn v protiletecký
kryt. V současné době je štola zavalena. Z průmyslové historie Hory Svaté
Kateřiny S rozvojem těžby v Hoře Svaté
Kateřiny narůstalo město, postupně se zde usazovali řemeslníci nezbytní pro
rozvoj a život města. Zpočátku byla jistě zastoupena řemesla potravinářská,
jako byli pekaři, mlynáři, řeznici, řemesla oděvní, jako ševci, krejčí a
kožešníci a na dolech nalezli jistě dostatek práce tesaři a kováři. K datu
4.VII.1576 se váže první připomínka sladovny a k 5.říjnu 1622 je zmiňován
pivovar v Hoře Svaté Kateřiny. Z doby předbělohorské se nedochovalo žádných
zpráv o organizovanosti řemeslníků. Nejstarší dochovanou zprávou o ceších je
zmínka o cechu pekařů z roku 1621 a jedná se o opis stanov cechu pekařů v
Hoře Svaté Kateřiny, které byly zhotoveny podle předloh cechu pekařů v
Jáchymově, Přísečnici a Hoře Svatého Šebestiána.
Teprve od sedmdesátých let 17. století nacházíme v písemnách
pramenech doloženy řezníky, kteří tvořili dvojcech.
Z počtu 11 mlýnů a 7 pil v roce 1688 lze cechovní organizaci mlynářů předpokládat. S úpadkem hornictví v šedesátých
letech 17. století byli nuceni Kateřinští se zajímat o náhradní zdroj obživy,
v první fázi to bylo tkalcovství a punčochářství. Obě řemesla měla koncem
osmnáctého století v Hoře Svaté Kateřiny vlastní cechovní organizaci. Výkaz z
roku 1788 uvádí 9 mistrů punčochářů, kteří zaměstnávali 6 tovaryšů, 6 učňů a
38 pomocných dělníků. Pod pojmem pomocný dělník, kterých bylo u punčochářů v
roce1770 celkem 85, se skrývají patrně přadleny. Ze zmíněných 85 dělníků bylo
nejmladším 12 let, nejstarším 76 let. Kromě již zmíněných punčochářů
pracovalo v roce 1788 dalších 8 mistrů punčochářů, se třemi tovaryši a šesti
učedníky a dalšími 34 pomocníky (nebo dělníky) smluvně (auf
Geding) pro faktora, obdobně tak tkalci. Tento
způsob výroby představoval vlastně formu rozptýlené manufaktury. Kateřinští
tkalci pracovali výhradně pro faktura. V roce 1788 vyrobili kateřinští tkalci
zboží v hodnotě 8328 zl. Obdobně jako punčocháři
používali také tkalci pomocných dělníků, kterých bylov
roce 1788 celkem 29 v poměru k 22 mistrům, šesti tovaryšům a pěti učňům.
Zboží vyrobené tkalci zůstalo v tuzemsku, zatímco punčocháři po jistou dobu
vyváželi svoje výrobky také do zahraničí. Po celních opatřeních v Německu na
počátku 19. století pozbývali kateřinští punčocháři odbytiště a dalším
náhradním zaměstnáním po úpadku punčochářství se stala výroba dřevěných
hraček a hračkářství všeobecně. Již v roce 1820 pracovali v tomto novém oboru
3 soustružníci dřeva mistři se 16 tovaryši a 11 pomocnými silami. Rozvoj
hračkářství koncem minulého století pokračoval i nadále. Na podporu
hračkářství vzniklo v Hoře Svaté Kateřiny prodejní družstvo "Eros" a v době první republiky učební dílny pro
hračkářství. Rozvoj hračkářství, ale také nábytku
a předmětů kuchyňské potřeby započatý v minulém století pokračoval i v době
předmnichovské republiky, přesto však nekryl zaměstnanost. Kateřinští museli
hledat práci v průmyslových závodech v Německu, kam za prací museli docházet. Zdroj:
horasvatekateriny.cz (24.12.2014) |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 24.12.2014 |