Kód CZ: 4117

Hora Svaté Kateřiny

(Katharinaberg)

Osada: Pachenkov

Kostel sv.Kateřiny ^{Zdroj 2) Zdroj E) Zdroj H)}

Barokní, 1786,klasicistní malby v interiéru. Hornické městečko Hora Svaté Kateřiny vzniklo na počátku 16. století, tedy v době prudkého rozvoje důlního podnikání na saské a české straně Krušných hor. Původní osídlení údolí Kateřinského potoka, později zvané „im Grund“, bylo rozšířeno na tzv. Městský vrch. Původní úmysl zakladatelů o pravoúhlou dispozici ulic se pro složitý terén nepodařilo dodržet. Také kostel byl vystavěn na vrchu mimo náměstí na místě prvního hřbitova. Nejstarší kostel pravděpodobně vznikl někdy okolo poloviny 16. století, čemuž nasvědčují kostelní účty z let 1566 až 90 obsahující doklady o rozšíření starého hřbitova. Nový, evangelický, byl potom vystavěn v letech 1607 až 1611, kdy byl posvěcen. Katolickým se stal roku 1627 na základě Obnoveného zřízení zemského a podléhal jezuitskému kolegiu v Chomutově. Poslední evangelický farář odešel roku 1628 do saského Seiffenu, kde o šest let později zemřel. Svou dnešní barokní podobu získal za působení faráře Karla Janka. Stalo se tak v letech 1785–86. Kostel má obdélný půdorys s trojbokým závěrem. Sakristie s oratoří se nachází v prvním patře. Mohutná hranolová věž vévodí západnímu průčelí. Je zakončena cibulovou bání a má kruhová okna. Zařízení je buď z doby stavby nebo je novodobé. Architektura kostela: Pozdně barokní obdélníkový s trojbokým závěrem, se sakristií s oratoří v patře po severní straně s předsíní po již. straně a s mohutnou hranolovou věží v západním průčelí. Věž s malými kruhovými okny a cibulovou bání, předsíň plochostropá. 15. června 1556 je první zmínka o starém kostelíku. Roku 1599 nastupuje na faru Šimon Weber, potom co jeho předchůdce podhlehl moru. Jeho působení je úzce spjato se vznikem domu Páně. Stavba kostela trvala pouze jeden rok. Druhou říjnovou neděli roku 1611 byl na místě starého kostelíka vysvěcen nový. V následujících třech letech zde zuřil mor a vyžádal si mnoho obětí, včetně faráře Webra, jeho ženy a jejich pěti dětí. Weberovo jméno společně se jménem důlního mistra Jiřího Sattlera bylo vylito v roce 1616 Pavlem Münnichem z Loun na kateřinském náměstí do velkého zvonu, který dodnes visí na věži kostela. Řada katolických farářů začíná roku 1569 Friderikem Huneckenem, který se zasadil o rekatolizace severních Čech.

zvon z roku 1616Do 80-tých let je kateřinská farní obec spravována převážně kostelem v Boleboři.Pod vedením katolických kněží probíhají v kostele různé stavební úpravy. Patří mezi ně empora na západní straně. Kostel získává přístavbou dvorní komory dvou arkýřů půdorys kříže. V roce 1779 přechází do rukou České dvorní komory a tím i do rukou panovníka země (vláda Josefa II.).

V roce 1783 začíná přestavba kostela, která se táhne až do pozdního léta 1786. Nejdříve byla upravena podlaha a zhotovena nová dlažba. Následovalo vybavení sakristie a kazatelny. Byly "vybourány dveře ze sakristie na ulici".

Roku 1784 se znovu postavila již rozpadlá horní kaple. Vzhled horní kaple zřejmě vystihuje sociální situaci horního města po ústupu dolování. Farář Janka nechal na oltářním obraze znázornit Krista, "jak v poušti nasytil mnoho tisíc lidí několika chleby" a doufá, že si jeho obec vezme z obrazu příklad.

V památném roce 1786 byla stržena stará střecha kostela spolu s dřevěným stropem a přistoupilo se k opravě kostela. A už uprostřed června stál nový krov spolu s falcovanými prkny a šindeli pokrytá celá střecha. Bylo toho opravdu třeba, neboť krátce nato nastalo deštivé období. Špatné počasí bylo i příčinou, že práce na rákosovém stropu postupovala liknavě. V září bylo vše, co bylo třeba obnovit ukončeno, rákosový strop i hlavní oltář vymalovány. Malířem byl Josef Fux, kateřinský rodák. Podle údajů je při malbě stropu Josefu Fuxovi 43 let. Po ukončení malířských prací se sloužila 17. neděli po Svatodušních svátcích slavnostní bohoslužba, kterou celebroval prelát oseckého kláštera.

Farář Janka ve svém kázání představil také obnovenou budovu kostela a tři velké Fuxem vytvořené nástropní malby : Narození Krista, Setkání Krista s hříšnicí v domě farizeje Šimona a Ukřižování Krista.

narození kristaNástropní malby spadají svým slohem do 18. století. Pohyby a gesta znázorněných osob ukazují na dobu baroka. Dne 1. května 1788 se loučí Karel Janka "jako nově jmenovaný děkan v Chomutově".

K dějinám kostela se v zápisech až do roku 1894 opakuje: "V roce 1786 dostal kostel zásluhou c. k. apoštolského Jeho Veličenstva Josefa II. svůj tvar a vzhled".

Až po dnešní dobu přestál farní kostel mnoho kritických situací. Téměř každý rok sděluje kronika o špatném počasí, požárech, jako o nebezpečí z uhození blesku.

Fara ^{Zdroj 2) Zdroj 4) Zdroj C) Zdroj D)}

1860, patrová č.p.78. Od roku 1604 jsou vedeny matriky. Farnost byla obnovena roku 1629. Farnost existovala do 31. prosince 2012 jako součást litvínovského farního obvodu. Od 1. ledna 2013 zanikla sloučením do farnosti Horní Jiřetín.

Kaple ^{Zdroj 2) Zdroj 4)}

U obce, s dřevěnou sochou Piety kol.1725

Výklenková kaple ^{Zdroj 4) Zdroj A) Zdroj G)}

S trojúhelníkovým štítem, se sochou sv.Jana Nepomuckého po 1750. Polorozpadlá kaple (bez sochy) byla opravena na náklady obce v roce 2005. Do ní pak byla umístěna chybĕjící socha Svatého Jana Nepomuckého, nalezená v potoce v 60. letech minulého století. Sochu opravili a doplnili o chybějící hlavu, němečtí sousedé pod vedením dr. Pacha. Kaple se sochou byla vysvěcena v r. 2005. Původní socha pochází z roku 1715.

Kaple sv.Anny ^{Zdroj H) Zdroj A)}

(v roce 1928 popisována jako Marienkapelle) Původní kaple se sochou Svaté Anny stála na místě při vjezdu do obce. Po poškození byla v roce 1965 bez náhrady a dokumentace zlikvidována. Město vystavělo novou kapli na původních základech v roce 2012.

[Kaple]

Na křižovatce před městečkem, stále v roce 1842

[Dřevěná kaple Ecce Homo] ^{Zdroj A) Zdroj G)}

Se sochou trpícího Krista s trnovou korunou od Kiliána Hofmana 1738 ve výklenku nad vstupem. Před 300 lety začali občané města Hory Svaté Kateřiny se stavbou kapliček na svazích v okolí Kateřiny. Mezi prvními byla kaplička s názvem ECCE HOMO, která byla zastávkou pro havíře do práce i z práce, kde se modlili za šťastný průběh práce ve štolách Mikulášské, Kateřinské a Veselé mysli. Na této skále je umístěna plastika s hlavou Krista s trnovou korunou. Umístění nápisu ECCE HOMO je dle pověsti proto, že majitel Hory Svaté Kateřiny a Mikulášské štoly při jízdě na koni spadl a kutálel se ze svahu. Jako zázrakem vyvázl bez zranění a z vděčnosti nechal postavit tuto Kapličku. Plastika byla obnovena dne 01.08.2001díky českým a německým přátelům zejména zásluhou dr. Pacha ze Saska.

Výklenková kaplička sv.Bernarda

U lesní cesty severozápadně od městečka

Sloup se sochou P.Marie Immacullaty ^{Zdroj 2) Zdroj 4) Zdroj A)}

1714

Socha Piety ^{Zdroj 2) Zdroj A)}

U kostela 1729. Pískovcová socha Panny Marie držící ležící tělo Krista v náručí pochází z roku 1729. V soklu je vytesán Svatý Josef s děckem v náručí. Socha je součástí komplexu kostela sv. Kateřiny.

Socha Piety ^{Zdroj 2) Zdroj D)}

1.pol.18.stol.

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

1.pol.18.stol.

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

Řeckokatolický

Hasičská nádrž ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Hasičská nádrž ^{Zdroj C)}

Před domem

Hasičská nádrž ^{Zdroj C)}

Před hasičskou zbrojnicí

Hasičská nádrž ^{Zdroj C)}

U nové radnice

Znak městečka ^{Zdroj 4) Zdroj C)}

Na staré radnici

Znak městečka

Na nové radnici

Pomník Antona Günthera ^{Zdroj C) Zdroj A)}

Pomník z žulového bludného balvanu z kateřinského lesa byl postaven roku 1938 zpěvákovi a básníkovi Krušnohoří Antonu Günterovi. Pomník byl obnoven na původním místě v r. 2006. V blízkém parku je památník na kterém byly původně desky věnované sedmdesáti padlým kateřinským občanům v I. světové válce a mrtvým a zmizelým ve II. světové válce. V roce 1945 byly desky zničeny.

Pomník neznámého vojína ^{Zdroj F)}

…

Radnice ^{Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj C) Zdroj A)}

Po 1750 se zvoničkou. Okresní soud č.p.106, který zde sídlil od 19. století prakticky až do roku 1939 jen podtrhuje význam tohoto hornického královského města pro rozsáhlé okolí. Ve sklepě budovy se zachovaly ještě tři vězeňské kopky. V současné době je budova využívána pro pobyt dětí ze škol a sportovců a jiných zájmových skupin. Využívají zde kuchyň s jídelnou a společenskou místností. Ve věži jsou umístěné opravené hodiny z roku 1894 věnované místním starostou.

Nová radnice ^{Zdroj C)}

…

Stará škola ^{Zdroj C)}

…

Škola ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Dům č.p.152 ^{Zdroj 3)}

V údolí, s hrázděným patrem

Dům s pečovatelskou službou ^{Zdroj C)}

Na místě několika zbořených domů na náměstí, s imitací hrázdění pro začlenění do zdevastovaného historického prostředí městečka

Hostinec ^{Zdroj A)}

…

Tělocvična ^{Zdroj B)}

…

[Domácí vlastivědné muzeum] ^{Zdroj A)}

čp. 20. Muzeum bylo otevřeno 07.09.1947 a zlikvidováno roku 1965. Čítalo přes 800 položek (pečeti, herbáře, zbraně, porcelán, mince, prapory, fotografie aj.). Archivní oddělení v Mostě uchovává např. privilegia a majestáty, z nichž nejstarší je z roku 1528 od Císaře Ferdinanda I., jímž byla Hora Svaté Kateřiny povýšena na město. Dalším obsahem je privilegium od Leopolda I., i Císaře Josefa II., který osobně město v roce 1785 navštívil a vlastnoručně podepsal a pečetí opatřil dne 04.08.1785. Město Hora Svaté Kateřiny si ho velice vážilo.

Rozhledna císaře Františka Josefa ^{Zdroj C)}

na Růžovém vrchu (729 m n. m.), 1902

Mandl ^{Zdroj H)}

Dnes v budově kina. Tento unikátní mandl je přístroj z devatenáctého století a je dodnes funkční a využíván místními obyvateli. Prádlo se namotá na váleček a je mandlováno pouze vahou kamenů, které jsou naskládány uvnitř tělesa stroje.

Mlýn

Kunertnühle, u saských hranic

Mlýn

Beiin Maler, u saských hranic

Mlýn

Na konci údolí

Mlýn

Grundischmühle, severně od města

Luční mlýn

Wiesenmühle

Mlýn

Unter Schmeinitzmühl

Mlýn

Ober Schmeinitzmühl

Dům

V údolí

Dům

V údolí

Dům č.p.132

V údolí

Dům č.p.152

V údolí

Dům č.p.226

…

Dům č.p.238

V údolí

Dům č.ev.178

V údolí

Štola Mikuláš ^{Zdroj F) Zdroj A)}

Největší a nejznámější štola v Krušných horách ve středověku na stříbro a měď. Nad úroveň této štoly jsou uvnitř tři patra chodeb, pod úroveň jsou chodby do hloubky 157 m. Dnes jsou zatopeny, čerpání vody v minulosti zajišťovalo velké vodní kolo uvnitř této štoly, bylo poháněné vodou z náhonu od Nové Vsi v Horách. Vyčerpaná voda pak poháněla ještě pilu.

Těžba rud prakticky skončila v 18. stol. V roce 1936 zde bylo otevřeno hornické muzeum. Od roku 1939 do roku 1945 sloužila štola jako protiletecký kryt pro obyvatelstvo z okolí. V dubnu 1945 zde měly být ukryty archiválie a hodnotné věci z německé říše.

V současné době je opraveno cca 420 m štoly a město zde má projekt se záměrem opět otevřít Hornicko-geologické muzeum. V celém zdejším masivu je 64 štol z toho 14 pojmenovaných.

Štola Veselé mysli ^{Zdroj A)}

Jedna z 14 pojmenovaných štol v tomto horském masivu. Není průchozí a spojena s dalšími chodbami a štolami. Její ústí je za tímto domem, který i s hospodářským stavením sloužil pro překládku rudy na povozy, odvoz do drtírny a hutě k tavení. V této štole převládala těžba mědi, stříbra a cínu.

Štola kateřinská ^{Zdroj A)}

Jedna z 14 pojmenovaných štol v tomto horském masivu, která byla v roce 1945 průchodná. Byla mohutnější a bohatší na rudu. Svědčí o tom i to, že byla vybavena kolejištěm. V této štole převládala těžba mědi, stříbra A cínu. Napojovala se uvnitř horského masivu na štolu Mikulášskou a větrací jámu. Je zavalená a na několika místech v jejím směru vznikají i v dnešní době propadliny.

Náhon ^{Zdroj A)}

Vedl z Nové Vsi v Horách (cca 4km) z říčky Svídnice. Svídnice pramení na Klínech a vlévá do Flöhy. Hlavně ve středověku poháněl velké vodní kolo v Mikulášské štole na čerpání vody z hlubokých chodeb (-157 m). Voda pak dále tekla směrem k dolní části obce, kde poháněla pilu. V modernější době zde byly hned pod Novou Vsí v Horách instalovány malé vodní elektrárny a taktéž před jejím vtokem na konci do říčky Svídnice. Celková délka náhonu byla cca 6km. Na Svídnickém potoce stály četné pily, mlýny. Voda sloužila k pohonu strojů.

Eduardova skála ^{Zdroj A)}

Zdaleka viditelný skalní útvar ve tvaru sedící žáby. Skálu najdeme na okraji lesa jihovýchodně od osady Malý Háj a je před vrcholem Lesenské pláně ( 921 m.n.m.). Eduardova skála je z osady Malý Háj pěkně vidět, dojdeme k ní po lesní cestě jež vede k hájovně a od ní pak kolem okraje lesa. Ze skály je krásný a daleký výhled především západním směrem. Na vrcholku Eduardovy skály je triangulační bod. Skála je tvořena hrubozrnou žulou a je využívaná horolezci jako cvičná stěna.

Zpět na okres

Panství Borek

1577 panství Hora sv.Kateřiny

1582 panství Borek

1654 panství Červený Hrádek

Politický okres Most, s.o. Hora sv.Kateřiny

1949 okres Litvínov

1961 Okres Most

2003 Pověřený městský úřad

Historie městečka >> ^{Zdroj C)}

Od 1528 městečko. Osada v místě byla již kolem roku 1350.[1] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1480.[2] V letech 1528, 1555, 1606, 1654, 1720, 1757 a 1758 je zmiňována jako městečko, resp. neopevněné městečko (Hora Swate Katherziny, Kathrnbergk, Swate Katerziny hora, hornj Swata Katerzina, Katarinberg, Catharinaberg, St. Chatarinaberg, Katharinaberg, Katerberg, Mons S. Catharinae). V letech 1802, 1842, 1847 a 1921 je zmiňována jako město (1802 jako královské město bez trhu). Dne 11. března 2008 byl obci obnoven status města.

Ve městě podle záznamů hořelo v letech 1807, 1810, 1820, 1845, 1866, 1870 a 1871. Při ničivém požáru roku 1904, kdy vyhořela celá dnešní Dlouhá ulice, asi 44 domů, a kostel byl zachráněn za cenu stržení jednoho z domů. Při poslední velkém požáru 20. září 1947 v tehdejší Kamenné (dnes Spálené) ulici hořelo 15 domů najednou a zasahovalo 25 požárních sborů, z toho 2 z NDR. Domy byly vesměs hrázděné a kryté šindelem, mnoho jich bylo po válce neobydlených.

Na místě dnešního města stála osada již v polovině 14. století. Informují nás o tom písemné záznamy, pocházející z konce století 15. Dějiny města jsou úzce spjaty s těžební činností, která tu byla realizována již v době před vypuknutím husitských válek. Hora Svaté Kateřiny spadala v té době pod panství Červený Hrádek. Václav IV. ji prodal Týmovi z Koldic, kterého brzy vystřídal Wilhelm z Illenburka a následně Albrecht z Kompasu. Klíčovým rokem pro Horu byl ten s letopočtem 1473, kdy panství zakoupil Lorenz Blaty z Altenhorfu a začal zde uplatňovat své hornické zkušenosti. U dolů stávala dokonce i tavírna.

V první polovině 16. století potvrdil Ferdinand I. Hoře Svaté Kateřiny zvláštní privilegia a vyhlásil ji městečkem. Ještě před vypuknutím třicetileté války ji vlastnili Lobkowiczové, ale po vlně konfiskací se majitelé často střídali. V roce 1707 připadlo celé panství knížeti J. Adamovi Ondřejovi z Lichtenštejnu. To se již městečko částečně vzpamatovalo z těžkých ran třicetileté války a následných morových epidemií. Dopomohla k tomu především znovuoživení těžební činnost, která přinášela měšťanům dostatek prostředku a umožňovala i velkorysou výstavbu. Těžba byla ukončena až na konci 18.století.

Zdejší obyvatelé si museli hledat alternativní zdroje obživy. Uchytilo se především plátenictví a výroba hraček. Až do skončení druhé světové války žila ve městě většina německého obyvatelstva. Po jejich vysídlení klesl počet obyvatel o tři čtvrtiny.

Rok	obyv.	domů
1654		142
1713	522
1757		162
1843	1512 N	247
1921	1533	302
1927	1533 N
1930	1544	306
1947	373
1950	338
1961
1970
1991	260	116
2000	341
2006	402
2010	600

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) A.Bartušek, J.Krčálová, A.Merhautová - Livorová, Em.Charvátová-Sedláčková, Em.Poche a Zd.Wirth-Umělecké památky Čech, ČAV, 1957

3) Kuča K., Atlas památek ČR, 2002

4) Poche E., Umělecké památky Čech, 1977

5) Kuča K., Města a městečka v Č., na M. a ve S., 1997

A) horasvatekateriny.cz (23.12.2014)

B) boehmisches-erzgebirge.cz (23.12.2014)

C) cs.wikipedia.org (23.12.2014)

D) foto.mapy.cz

E) hrady.cz

F) e-region.cz

G) krusnohori-bez-hranic.cz

H) rsport.cz

Kód CZ

Pachenkov

(Pachenhof, Pachenhäuser)

Usedlost ^{Zdroj C)}

…

Historie samoty ^{Zdroj C)}

Byla vždy osadou obce. Největší budova byla hračkárnou s pohonem vodního kola a transmisí z rybníka nad budovou. Okolo protéká z vodárenského prameniště (2 km) voda. Kateřinský potok (původně Sobolí potok-Zobelbach), způsobil při rozvodnění 12.08.2002 spolu s přítoky škody za několik desítek mil. korun. Okolní pozemky jsou většinou pastviny a ve večerních i ranních hodinách je zde možno napočítat několik desítek kusů jelení zvěře. V této oblasti byla také nalezena kamenná sekyra a nůž. Je pravděpodobné, že tudy vedla jedna z dopravních cest již ve středověku z Čech do Saska a zpět.

Pojmenování statku má spojitost se zdejší těžbou kovů. Místo sloužilo původně k úpravě vytěžené rudy, která se zde před zpracováním roztloukávala (německy pochen = bouchat, roztloukat). Posléze zde vznikl hospodářský statek, který patřil k hornímu městu Hora Svaté Kateřiny. Po druhé světové válce zde hospodařily státní statky.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 16.12.2019

Předchozí editace: 23.12.2014

Předchozí editace: 1.4.2013