Kostel sv.Martina, Dolní Újezd, politický okre Litomyšl

Kostel sv.Martina

Dolní Újezd, bývalý politický okres Litomyšl

(farní) byl již r. 1350 farní; r. 1677 měl dva stř. kalichy, mosaz. pozl. monstranci, mosaznou křtitelnici, 4 zvony a 12 vyšívaných korouhví.

Orientovaná budova skládá se z románské věže a lodi, z gotického kněžiště, ze sakristie a předsíně, r. 1553 přistavěné. (Obr. 153. a 154.) Románské části jsou zbudovány z lámané opuky ve velikých kusech, gotické zdrobnější opuky s nárožními kvádry pískovcovými.

Zevnějšek věže dvoj patrové a 1 o d i neúhledný, prostě omítnutý.

\' lodi se zachovala na jižní straně dvě původní okénka románská, polokruhová, hladce špaletovaná, vedle nich jedno gotické a čtyři renaissanční okna. Na severní straně též románské okénko (na kruchtě) a romanský portálek (nyní v předsíni) , polokruhový o třech oblounech v pravoúhlých ústupcích, prostřední podepřen dvěma kuželovitými renaissančními sloupky, jež nahrazují původní románské; také tympanon vyměněn renaissanční deskou s akanthy, prázdným štítem a letop. 1553. (Obr. 155. a 156.)

Kněžiště gotické, asi z 2. pol. XIV. století, stejně vysoké s lodí a do pěti stran osmihranu zakončené, zevně opřené šesti opěráky, jež mají po ústupku a na vrcholu po lomeném štítku; spojeny jsou sešikmenou a vyžlabenou římsou (obr. 157.). Šest oken v kněžišti a dvě přilehlá v lodi zachovala goticky lomené ostění a dvojdílné kružby s pruty, čtyřlistý

a čtyřkruhy a trojkruhem. (Obr. 158.)

Vnitřek lodi ly m dl. a 6^yo m šir., stěny a strop bez ozdob.

Vítězný oblouk, na 4-10 ni rozpjatý, je hrotitý a profilován širokým žlábkem, oblounem, ploškou a šikmou.

Kněžiště, 11-2 m dl. a 6-y m šiř., má gotické klenutí o dvou křížových klenbách obdélníkového základu a závěru do tří stran osmihranu se čtyřmi žebry (dvě další useknuta při svorníku) hruškovitého profilu, (obr. 157.) jež se stýkají ve třech svornících: nad oltářem hladký-, v prvém poli prázdný štít, v druhém poli růžice; na příčném pásu polokruhovém uprostřed malá růžice. (Obr. 159.) Při stěnách spočívají žebra na sloupkovitých príporách s osmi výklenky pro sošky, nyní kulatými, původně polygonálními, z osmihranu sestrojenými tak jako baldachýny nad nimi o pěti obloučcích s křížovými květy a konsoly profilované oblouny a ústupky se štítky, hvězdicemi a kříži. (Obr. 160.)

Hlavní oltář barokní postavil r. 1785 Václav Henry ch, řezbář v Litomyšli (místo oltáře z r. 1673, na němž býval obraz sv. Martina, malovaný Jiřím Papáčkem, malířem v Litomyšli); obraz maloval Jan Umlauf z Kyšperka.

Kazatelna dřevěná je empirová, z r. 1809 (drive byla z r. 1630), křtitelnice kamenná z r. 1774.

Monstrance z 2. pol. XVIII. stol., 0-63 ni vys.; na oválné noze vytepány květiny a rokokový ornament kartušový, na zlacené, paprskové záři akanthové stříbrné rozviliny s reliéfy Boha Otce, holubice a dvou andílků.

Kalichy: i. Barokní kuppa stříbrná a zlacená, bohatě tepaná; ozdoba tvořena páskovím, třemi kyticemi a třemi hlavičkami s původním tepaným a rytým víkem korunovým s Eožím beránkem; noha nová.

2. Rokokový; na noze tepané festony a kartuše, na kuppě tři hlavičky andílků a obloukový i kvítkový ornament. 2. pol. XVIII. stol.

Zvony: Na věži: i. Vys. i v pr. 0-87 7n. U koruny nápis:

anno bomini mcccrlxvu x pant) bořjD^hE ríi ^: \) maícjE ho}i)\) •£ 2: přír } inyía y. X 2 sraati 2 A I.: IMášť hladký.

Ukázka písma:

2. Vys. 0-54 ;;/, v pr. 075 ni. U koruny nápis: TeNTO ZWON GEST SLIT KE CZTI A CHWALE LeTHA RANIE 1587. Pod tím pás ornamentu z trojúhelníků s růžicemi a po stranách krucifixu, nyní odraženého nápis: PANV I BOHV A SVA j TEMV MART | INV DANIEL- Naproti reliéf sedícího

světce.

3. Umíráček vys. 0-27 m, v pr. 0-35 m. U koruny nápis: NÁKLADEM KVRV LITERATSKEHO A PŘISPĚNÍM WIERNYCH OWECZEK 1829. Na plášti reliéf krucifixu a nápis: MODLETE SE ZA MRTWE | PAMATVGTE NA WECZNE. Naproti reliéf Boží Rodiny a nápis: FERDINAND WANIEK ZWONAR W SlAVPNICI. Na věnci: POD SPAWAV DUCHOVNI T-Č-

Antonína Logdmanina z A : A : A : Karla Dečky kap. kolatvry Avgezdske.

Zvonice nad vchodem na hřbitov, čtyřboká; přízemí zděné, patro bedněné s šindelovým osmibokým stanem a lucernou. Postavena byla r. 1646. Na ní další zvony:

4. Vys. 0-91 VI, v pr. i-i6 w/.*) U koruny ornament z palmet a nápis:

Tento ZWON gestprzelit aobnowen LetaPanie i-6-4-6zadwogi-

CTIHODNEHO kněze AVGVSTINA- FARARZE HAGAALM0:NAKLADEM CHVDEHO ZADVSSI A POMOCI OBCZY PRZINALEZEGICZYH K TEMVZ ■ ZADVSSI : SS • M • RK •:• OD MISTRA KASSPARA ERTLE S GlACKA : ADAM SIN KRCMARZV ZIANSTORFA ; ONDRZEG : SLANSKEG:- KOWARZ. Na

plášti na jedné straně:

STALO SE ZA RICHTARZE GANA KASPARA A KONSSELVW • GaNA V/IZV GANA MARTINKA • GaNA KISILKI- GIRZIKA ONDROWEHO. • z HO RNIHO AVGEZDA • MATEGE MECHVRY • GANA PVDILA • GlRZIRA" PaZAVRA • W SECZI MARTINA HA-

*) Dle pamětní knihy farní dáno zvonari 50 zl. (místo smluvených drive 80)

a }ň-ikoupcro ještě zvonoviny za 30 zl.

NVSA Z OSIKA GERZABKA- A GAKVBA NECHWILE RZEHORE KARLÍKA -A ZA KOSTELNIKVW PAWLA HORÁKA- Kašpara kralowa- a Walenthi ssina.

Naproti rclicf IHS a krucifix a nápis:

Za panowani • wisoce • oswiceneho •

knížete -a pana • PANA : WACZLAWA KNIZETĚ A WLADARZE DOMV LOBKOWSKE

HO- KNIEZETCIHO HRABETE SStERNSTE

YSKEHO • RITIRZE ZLATÉHO RAVNA : PANA

HA HOLESSOWE ■ CHLVMCI • RAVDNICI • NAD LA-

BEM A LITHOMISSLI ■ G ■ M • C ■ TEGNE RADDY KOM-

ORNÍKA A DWORZSKI WALECNY RADDI WICEPRE-

SIDENTA NARZYZENIM VROZENÉHO A STAT-

EČNÉHO RYTIRZE PANA GINDRZICHA MATERNY.

Z KWETNICZE A WODOLANECH TEN CZAS ■ HEGTMA-

NA PANSTWY LITHOMISSLSKEHO.:-

Zdroj: Soupis památek historických a uměleckých v království českém

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.3 Stavební vývoj kostela

2.3.1 Románská fáze

Z původního románského kostela se dodnes zachovala původní hranolová věž, zdobící západní průčelí kostela, s románskými okénky a většina z přilehlé lodi. V obou případech byla použita tzv. technika kvádříková. Dokladem se stalo odhalení tohoto kvádříkového zdiva (naposledy roku 2002). Zdivo bylo vytvořeno z velkých opukových kvádrů nestejného formátu s hrubou úpravou jejich povrchu a přibližným řádkováním. Loď byla prolomena dvěma dvojicemi půlkruhově ukončených oken se zešikmenou špaletou, která však byla na severní straně později zazděna. A. Merhautová konkrétně uvádí, že věž byla prolomena řadou dvojitých sdružených oken, což dokazují zachované stopy jejich půlkruhových ukončení. 36 Na místě

dnešních oken, pravděpodobně proražených při úpravách v 17. století společně se vchodem na západní straně věže, však tato okna nebyla.37 Dá se tak usuzovat z umístění pseudorománského okénka na jižní straně věže, jehož ostění, nalezené při úpravách roku 1947, je původní, jak bylo uvedeno výše.38

Na tomto místě musím opět zmínit velmi zajímavý vstupní portál v severní stěně lodi dvakrát pravoúhle odstupněný s vloženými sloupky s kalichovitou hlavicí, pokrytou schematicky pojatými akantovými listy s bobulemi na rozích. Ostění je členěno dvěma oblouny a jedním výžlabkem. Portál byl upraven roku 1553. Z této doby pochází také dvojice balustrových sloupků v ústupku románského portálu, vynášených hranolovými pilířky a výplň nadpraží se štítkem a vegetabilním ornamentem.39 Na západní straně lodi se dochoval zbytek tribuny, která bývala přístupna z prvního patra věže.4

2.3.2 Gotická fáze

V této době bylo ubouráno původní románské kněžiště, pravděpodobně pravoúhlé, a loď byla prodloužena východním směrem.

Presbytář, který se dochoval dodnes, je sklenut dvěma poli křížové klenby a paprsčitě v závěru. Na žebrech hruškového profilu, vybíhajících z konzol s místy osekanými příporami a protínajících se v kruhových svornících. V severní stěně presbytáře je pravoúhlý portálek do sakristie. Sklenutí je válcovité s výsečemi. Triumfální oblouk je hrotitý, zdobený profilovým výžlabkem a oblounem.42

Na tuto prodlouženou loď, kde najdeme kasetový strop, se na východě napojil tento obdélný presbytář s trojbokým závěrem.

Dva pruty závěru protínají kruhový svorník a vybíhají neukončené na druhé, tedy západní straně. Při obvodové zdi kápě klenby nasedají na přízední žebro profilu polovičního vyžlabeného klínu. Na samotných klenebních žebrech byly nalezeny tři kamenické značky, a to dvojího druhu.

Žebra hruškovitého profilu se stýkají ve třech svornících, směrem od východu je první z nich hladký, druhý má v poli prázdný kolčí štít a v dalším se nachází růžice. Malá růžice také zdobí meziklenební žebro. Klenební žebra kněžiště vybíhají z polygonálních baldachýnů, které završují mělké niky, zahloubené do plochy stěny. Pod nimi ze zdi vystupují také polygonální konzolky s krátkými příporkami půlválcového profilu. Ze všech osmi konzol v presbytáři si dodnes původní podobu zachovaly pouze čtyři, zbylé čtyři jsou novodobé. Z původních konzol jsou nejjednodušeji utvořeny první dvě, jejichž polygonální krycí deska nasedá přímo na kalichovité rozšíření příporky. Druhé dvě konzoly vypadají složitěji, totiž pod pětibokou krycí deskou je podsunut útvar s pěticí štítků, na nichž se střídají osmicípé hvězdice s motivem křížů. 43 Baldachýny, které zakončují niky, jsou tvaru polygonálního bloku s krycí deskou, z níž vystupují žebra klenby. Vnitřní spodní plochu baldachýnu vyplňuje stylizovaná klenbička s rozetou. Plášť baldachýnů lemuje v šesti případech motiv plasticky vystupujících ostře hrotitých obloučků, vybíhajících ve vrcholové lilie, u zbývajících dvou baldachýnů jsou lomené obloučky doplněny o jakési nosy, přičemž u jediného z nich lilii nahradil geometrický ornament. Přízední žebra, nebo spíše pozůstatky žeber, a baldachýny s konzolami jsou z pískovce podobné barvy istruktury.44 Ač byla stávající klenební žebra roku 1948 polychromována,45 a tudíž není vidět původní barva kamene. Podle nasazení klenby a dnes nelogicky umístěných přízedních žeber, můžeme usuzovat na dvě fáze klenutí presbytáře. To potvrzuje i F. R. Václavík, když hovoří o dvou gotických etapách. Nasvědčuje tomu zejména vyspělá technologie zaklenutí pálenými klenebními cihlami.46 J. G. Sommer ve svém soupisu uvádí, že roku 1553 kostel s výjimkou presbytáře vyhořel, 47 proto je možné, že při požáru spadla i klenba kněžiště a musela být tak nově vystavěna, čímž by se tyto dvě fáze daly vysvětlit. Presbytář prolamuje výše zmíněných pět gotických oken, dvě další se nacházejí po stranách v lodi. Kružby v oknech jsou pravděpodobně z části původní, některé díly kružbových vzorů ale jistě pocházejí až z období oprav kostela v 17. století.48

Presbytář od lodi odděluje hrotitý vítězný oblouk, o rozpětí 4 a 10 m, profilovaný širokým vyžlabením, oblounem a navazujícím okosením.

Na jižní straně presbytáře byl nalezen nezdobený půlkruhový výklenek o 40 x 45 cm s hloubkou 20 cm. Není však jasné k čemu původně sloužil, nachází se poměrně nízko, cca půl metru od země, i když podlaha kněžiště mohla být zvýšena.49

Stěny presbytáře nejsou zdobeny žádnými nástěnnými malbami, nebyly zjištěny ani žádné jiné, dřívější výtvarné vrstvy pod současnou omítkou, na severní straně presbytáře je omítka historická, avšak monochromní.50

František R. Václavík také nalezl na severní stěně lodi, tam co se dnes nachází půda nad předsíní, přímo nad románským portálem, poškozené pískovcové ostění gotického okoseného otvoru o velikosti 55 x 70 x 6 cm, zakončeného pětinásobným lalokem.51

Datování presbytáře se docela významně liší. Soupisové práce, a to jak Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, tak Umělecké památky Čech se shodují na druhé polovině 14. století, Evidenční list Státního památkového ústavu v Pardubicích uvádí období kolem roku 1340, František R. Václavík posouvá vznik presbytáře na konec 14. století. Dobroslav Líbal řadí kněžiště do poloviny 14. století a zmiňuje vztah „pozoruhodného presbytáře“ k huti litomyšlského augustiniánského kláštera.52

Dnes již zaniklý klášter s nynějším děkanským kostelem Povýšení sv. Kříže dal stavět druhý litomyšlský biskup Jan II. ze Středy (1353 - 1364) v roce 1356. Budování pokračovalo do roku 1378, kdy už se na biskupském stolci postupně prostřídali Albert ze Šternberka (1364 - 1368, 1372 - 1380) a Petr Jelito (1368 - 1372). Klade - li se obecně vznik presbytáře k polovině 14. století a vezme-li se v úvahu dekorace konzol šternberskou hvězdou, můžeme dataci presbytáře kostela sv. Martina upřesnit na 60. nebo 70. léta 14. století.53

2.3.3 Renesanční fáze

Tuto fázi nejspíše zapříčinilo vyhoření kostela roku 1553,54 protože následovaly velké stavební úpravy kostela. V této době se změnil půdorys, a to přistavěním sakristie k severní straně presbytáře a také předsíně k severní straně lodi. Sakristie je částečně zaklenuta hřebínkovou a částěčně valenou klenbou s lunetovými výsečemi. Toto nesourodé zaklenutí sakristie může být stopou složitějšího stavebního vývoje, který je dnes ovšem, též vinou absence architektonických prvků, dále neprokazatelný. Díky přístavbě sakristie musel být z presbytáře probourán nový dveřní otvor s jednoduchým neprofilovaným portálem.55

Loď prolamuje šest půlkruhových oken a jižní stranu jednoduchý pravoúhlý portál, z venkovní strany opatřený nápisovou deskou, na níž stojí následující text: „LETHA PANIE 1553 ZPŮSOBENY GSOU TYTO DVERŽE ZA KNIEZE JANA Z VEDANIC, ZA RYCHTÁŘE JANA KUCZERY A ZA STARŠÍHO VÁCLAVA KMOCHA.“

Při renesanční úpravě byl také doplněn původní románský vstupní portál v severní zdi lodi. Původní, nejspíše poničené sloupky byly v ústupcích portálu nahrazeny dvěmi balustrovými sloupky, stojícími na hranolových soklících v čele s reliéfní růžicí. Ty nové byly podloženy pod původní kalichovité hlavice. Výše uvedenou dataci úpravy určuje letopočet 1553 na tympanonu doplněném prázdným štítem a akanty. Na archivoltě byly nalezeny zbytky polychromie, nejspíše se jednalo o rozvilinový ornament.

Při těchto úpravách, pravděpodobně po požáru roku 1553, mohla také vzniknout i dnešní klenba presbytáře (viz výše), v níž ovšem mohly být uplatněny tesané prvky starší klenby. Zcela nově mohly vzniknout buď zničené nebo k výzdobě určené prvky (viz svorníky s kolčími štíty). Zajímavý je i krov nad lodí a presbytářem, který charakterizuje poměrně strmý sklon.56

2.3.4 Barokní fáze

V 17. století byl v barokním slohu buď upravován nebo nově zřízen západní půlkruhový portál, vybudovaný v přízemí věže. Umělecké památky Čech uvádějí letopočet 1692 nebo 1687, který však na místě chybí. Kolem těchto let zřejmě také došlo k úpravě a následnému zvýšení západní věže a také ke zřízení jejích okenních otvorů, dodnes dochovaných, s tzv. segmentovým záklenkem. V těchto původně gotických oknech nalezneme novodobé kružby, které pocházejí z konce 17. století. 57

Z období raně barokních úprav pocházel oltář s obrazem od litomyšlského malíře Jiřího Papáčka, přesně z roku 1673, který je však dnes nahrazen oltářem od řezbáře Václava Hendrycha z Litomyšle z roku 1785.58 Ten je doplněným oltářním obrazem s námětem sv. Martina (odtud název kostela) na koni rozdělujícího se o svůjplášť se žebrákem, vytvoření Janem Umlaufem z Kyšperka z roku 1879. 59

Toto vystihuje i píseň ke svatému Martinovi: „ NA DEN SVATÉHO MARTINA, ALELLUJA, VESEL SE VŠECHNA RODINA, ALELLUJA, SVATÝ MARTIN PLÁŠŤ ROZDĚLIL SÁM BŮH JEJ ZA TO POCHVÁLIL, ALELLUJA, ALELLUJA.“60 Co se týká dnešní podoby kruchty, nepravděpodobněji pochází z doby barokní přestavby, následně při celkové opravě kostela v letech 1947 – 1948 byla pak část kůru odstraněna. Schody vedoucí tehdy od západu na kůr byly strženy. Přepážka oddělující je od lodi byla vybourána a toto prázdné místo bylo vyplněno po severní a jižní straně dvěma pseudorománskými polosloupy, vytvořenými zdejším zedníkem Františkem Flídrem.61

2.3.5 Snahy o novodobou přestavbu kostela

Ke konci 19. století byl kostel už ve velmi špatném stavu, proto se tehdejší farář Josef Vlček hned po svém nástupu roku 1903 snažil o prosazení stavby nového kostela. Řešila se však přitom otázka, zda postavit kostel zcela nový, tzv. na “zelené louce“ a nebo zda by mohly být některé konstrukce zachovány. To řešila jak Ústřední komise pro vyhledávání a uchovávání uměleckých památek, tak i pardubický architekt a konzervátor Bóža Dvořák.62 Vznikly následně dva projekty, ten první z nich z roku 1903, vypracovaný vrchním stavebním radou Rudolfem Vomáčkou, navrhoval nový kostel. Na to však reagoval biskup Doubrava o rok později tím, že požadoval, aby stávající presbytář tvořil jeden celek s novým kostelem. Rudolf Vomáčka tedy vypracoval druhý návrh, v němž gotické kněžiště mělo tvořit postranní kapli.63 K realizaci však nedošlo z finančních důvodů a byla dána přednost výstavbě nové školy (1908 – 1910).64

Diskuze o podobě nového kostela dále pokračovaly, přispěl k nim také architekt Bóža Dvořák, který svůj návrh publikoval v Architektonickém obzoru roku 1902.65 Další nezdařené pokusy o úpravu kostela probíhaly ve dvacátých letech 20. století, kdy plány vypracoval litomyšlský stavitel Václav Šilhavý. Tyto plánky navrhovaly především zakrytí jižní stěny s nepravidelným umístěným románských a renesančních okének a s vchodem,vzniklým přístavbou s neorenesanční atikou. Na severní straně lodi navrhoval také sjednocení sakristie s předsíní a nástavbu rovněž s neorenesanční atikou. 66

Co se týče novodobých úprav vybavení kostela, je na místě zmínit rekonstrukci varhan, vzešlé s dobrovolné sbírky farníků a před několika dny byla do interiéru umístěna kovová brána od místního uměleckého kováře Miloše Faita, která umožňuje prohlédnout si kostel zevnitř i mimo mše svaté.

Ve farní kronice je podrobně zaznamenána tato čilá aktivita kolem rozšíření kostela farářem Josefem Vlčkem. Došlo k následujícím událostem.

Všechna jednání o rozšíření kostela i jednání o novostavbě kostela z minulých let nebyla úspěšná. Farářzde popisuje události, k nimž došlo od roku 1902. Josef Vlček se snažil znovu oživit otázku rekonstrukce kostela, a proto posílal dopisy vrchnímu stavebnímu radovi Rudolfu Vomáčkovi do Prahy. Prosil ho v nich, aby co nejdříve vypracoval plány i s rozpočty ke stavbě, které mu už delší čas sliboval. Celá věc však nijak nepostupovala, tak se Josef Vlček vydal do Prahy osobně. Vyžádal si dokonce audienci u místodržitele Coudenhoveho. Rudolf Vomáčka byl pak pověřen vypracovat plány na přestavbu nebo novostavbu kostela přednostou církevního oboru Eduardem Schellerem, místodržitelským radou v Praze.

Vyvstala totiž otázka, zda se má něco zachovat ze starého kostela, a když ano, tak co, protože Úřední komise pro vyhledávání a zachování uměleckých památek a starožitností dosud nevydala definitivní stanovisko. Následně přijel do Dolního Újezdu architekt Bohuslav Dvořák z Pardubic, který začal zkoumat, co by se mohlo a mělo z kostela zachovat. Později se k němu připojil ThDr. Antonín Cyril Stojan. Bylo rozhodnuto, že má být zachováno pouze staré presbyterium. Tím byl ukončen rozpor mezi státní správou a knížecím patronátem, který přípravy na rekonstrukci ztěžoval a oddaloval. Totiž knížecí patronát nechtěl povolit původní usnesení konservátorů, protože chtěli nejprve ponechat celý kostel, tedy starý a postavit i nový, s povinností udržovat oba kostely. Na základě toho vypracoval Rudolf Vomáčka plán pro samostatný kostel, úplně oddělený od starého. Tento plán nese jméno Projekt I. je z července 1903.

Roku 1904 však přijel zkontrolovat situaci biskup ThDr. Josef Doubrava a nařídil, aby ta část staréhokostela, která by měla být zachována (presbytář), tvořila s novým kostelem jeden celek. S tím však zase nesouhlasil Rudolf Vomáčka, a proto vypracoval nový plán, nazvaný Projekt II. ze září roku 1905. V tomto plánu starý presbytář tvořil postranní kapli nového kostela z východní strany. Kostel měl být tedy postaven napříč stávajícím kostelem od severu k jihu. Když tento plán byl z Místodržitelství dodán knížecímu patronátnímu úřadu i s rozpočtem, překvapil svým nákladem a snad i přílišnou ozdobností.67

Tím, že rozpočet byl příliš vysoký a zcela by vyčerpal možnosti kostela a na opravu starého presbyteria by už žádné prostředky nezbyly, byl Rudolf Vomáčka nucen snížit rozpočet na výzdobu, což se týkalo hlavně oken. Po těchto úpravách už Projekt II. přijaly všechny

instituce i Ústřední komise pro památky. Knížecí ředitel důchodenské komory Jiří Šturma se opravdu snažil, aby stavba byla provedena, dokonce připravil smlouvu sestavitelem podle knížecích pravidel Thurn – Taxiských a rozpočet s plánem důkladně prozkoumal. Byl i vypsánkonkurz, do kterého byli vybráni tito stavitelé: Kreml z Litomyšle, Beba, Václav Šilhavý, Josef Drahoš z Vysokého Mýta a Sochor z Prahy. Bohužel však nedošlo ke stavbě, protože všichni stavitelé předložili vyšší nabídky, než jaké by bylo možné krýt z rozpočtu.68 V téže době se navíc v Dolním Újezdě začala stavět nová škola. Obecní zastupitelstvo protežovalo školu a tak stavba kostela byla odložena.

Oficiální řízení pro stavbu kostela znovu začalo až r. 1909. Měly být povoleny dva roky na stavbu. Avšak z výše uvedených rozpočtových důvodů stavba nebyla nikomu zadána. Místní farář Josef Vlček však pokračoval ve své snaze prosadit zahájení stavby. Jel tedy ke knížeti Albertimu Marialamoralu z Thurnu a Taxisu a do Vídně k Ministerstvu kultury a vyučování a Ústřední komisi. Několikrát cestoval k biskupovi ThDr. J. Doubravovi. Mnohokrát psal dopisy a s vyžádaným zásahem a přímluvou kroměřížského probošta ThDr. A. C. Stojana uspíšil průběh celé záležitosti.

Josef Vlček docílil usnesení od Ministerstva kultury a vyučování ze dne 9. prosince roku 1907, ve kterém seuznala stavba kostela a nařizuje se náklad 193 962 Kč a 77 haléřů na zevnější stavbu a 25 000 Kč na vnitřní zařízení. Ústřední komise pro vyhledávání a zachování historických a uměleckých památek ve Vídni se ve své zprávě vyslovila pro provedení Projektu II. na rozšíření farního kostela v Dolním Újezdě, podle kterého měla být zbořena kostelní loď a gotický presbytář zachován.69

R. 1909 byla novostavba farního kostela díky přemrštěným požadavkům na rozpočet opět zmařena. Toho využil biskup ThDr. J. Doubrava, aby byla provedena jeho původní myšlenka, že nový kostel má být zmenšen. Nařídil tedy, aby byl vypracován R. Vomáčkou nový plán na kostel menších rozměrů.

O tomto plánu však Josef Vlčkovi nebylo nic sděleno, až teprve 14. března roku 1913 přišlo sdělení od biskupské konsistoře v Hradci Králové, že nový plán na kostel v Dolním Újezdě z roku 1911 posoudila ministerstva práce, financí a kultu a vyučování a dalo svolení k provedení plánu s nákladem předběžně stanoveným na 152 000 Kč, ale s podmínkou Ústřední komise pro zachování historických a uměleckých památek, že bude vypracován nový plán s menšími úpravami, který měl být proveden a zpět odeslán do konce dubna roku 1913.70

Ale protože Okresní hejtmanství nemělo nad kostelem patronát, odeslalo celou věc patronátnímu úřadu v Litomyšli. Patronátní úřad si však již s plány nevěděl rady, protože jich bylo už tolik v minulosti předloženo. Tázal se tedy okresního hejtmanství, kdo má provést plány, neboť tato oprava znamená zase jen nové plány. A tak byla realizace stavby opět odsunuta, již po několikáté.71

Josef Vlček učinil další pokus o urychlení tím, že 24. května 1913 zaslal ministerstva kultury a vyučování do Vídně kroměřížskému proboštovi ThDr. A. C. Stojanovi s prosbou, aby u śtřední komise zprostředkovala odvolání jejího rozhodnutí.

Josef Vlček se musel postarat o nové stavební místo, protože novým plánům původní místo stavby neodpovídalo. Na žádost z 20. května roku 1908 proběhlo úřední řízení s cílem zrušit starý hřbitov a odstranit jeho pomníky.

Bylo vydáno usnesení Okresního hejtmanství v Litomyšli ze dne 19. října roku 1908. Tato zpráva, se souhlasem biskupské konsistoře, dala svolení ke zrušení starého hřbitova a k přenesení ostatků do nových hrobů nebo do hrobů starších deseti let. Tyto hroby měly být odstraněny do roku 1908.72

Roku 1911 byla již střecha v tak špatném stavu, že se musela rychle opravit. Dále došlo k opravě venkovní omítky. Všem těmto drobným opravám napomáhaly dary místních občanů. Opravy byly provedeny stavitelem Václavem Šilhavým z Litomyšle, jmenovitě: oprava téměř celé střechy na jižní straně, na severní straně bylo hodně vyletováno (trámy a latě zůstaly staré), šindelová krytina byla také opravena, ještě byla opravena střecha zvonice, omítka na zdech opravena a natřena do zelena. B. Komínek z Litomyšle opatřil kostelu okapní žlaby. 73

Nástupce Josefa Vlčka V. Marek pokračoval v jeho úsilí a odebral se k patronátnímu komisaři Vollmannovi s prosbou o urychlení přípravných prací a provedení oprav. Než se tato záležitost dala opět do pohybu, vypukla roku 1914 válka, což způsobilo další odklad.

K panu Vollmannovi přišel roku 1916 ředitel Adolf Spiegl s prosbou faráře, aby se ujal této záležitosti. Poslal vrchního inženýra Otu Malze, aby vyjednával se stavebním radou Sakařem v Praze. Jednalo se o ceně, za jakou by přepracoval Vomáčkův plán. A to ve smyslu, jak si přeje ústřední komise pro záchranu památek. Sakař však nehodlal upravovat tyto plány, chtěl vypracovat zcela nový projekt, a to v barokním slohu. Nedlouho poté sdělil patronátnímu úřadu výši honoráře, za kterou by byl ochoten práci převzít. Patronátní úřad ale považoval výši odměny za přemrštěnou a také nesouhlasil s přestavbou v barokním slohu.

Proto byl Rudolf Vomáčka požádán, aby se znovu ujal práce a aby své plány přepracoval podle pokynů ústřední komise pro záchranu památek a podle přání biskupa J. Doubravy.

Roku 1916 přijel R. Vomáčka do Dolního Újezdu a důkladně kostel vyměřil a přislíbil, že plány vytvoří, a to buď v gotickém a nebo románském slohu. Ke své práci si vyžádal fotografie kostela.

Dne 19. dubna 1917 přijel na vizitaci také biskup J. Doubrava a rozhodl, že novostavba bude postavena v barokním slohu a bude zachována stará kostelní věž.

Válečné období však zavinilo velké problémy s novostavbou, vždyť například stavební materiál podražil o 800 %. Za takovýchto poměrů se opět ke stavbě nemohlo přistoupit.74 Po 1. světové válce se stále pomýšlelo na novostavbu a zapomínalo se na opravy vnějšku kostela. Následkem bylo, že střecha byla ve špatném stavu. Do sakristie a sínice teklo, šindel byl ztrouchnivělý.

Když válka skončila, byla povolena oprava šindelové střechy, později v r. 1923-1924 byla nově pokryta střecha kostela. Dále byla opravena omítka na věži, práci prováděli František Bartoš a Josef Beneš, dále byla opravena gotická okna a pilíř v presbyteriu.75

I když se nepodařilo uskutečnit žádné z plánovaných rekonstrukcí a novostaveb, tak po 2. světové válce přece jen došlo k určitým opravám. Byla ale zachována původní podoba kostela, stejně tak budova nebyla nijak rozšířena. Poslední velké opravy kostela probíhaly v letech 1947 – 1948, kdy již nedošlo k zásadním stavebním změnám. 76

Vyjmuto z: Karolína Juzová, DIPLOMOVÁ PRÁCE – Nejvýznamnější sakrální dominanty obce Dolní Újezd, 1997 On line

Poznámky tamtéž

Předchozí editace: 18.2.2012