Kód CZ

Dolní Újezd

 

Osady: Jiříkov, Václavky

Kostel sv.Martina >>

Již 1350 farní,věž i loď románská kněžiště gotické, sakristie a předsíně z r.1533

Na hřbitově,pův.románský tribunový pravděpodobně z 1./2 13.století ,ve druhé polovině 14.století přistavěn dnešní presbytář,předsíň,sakristie a úprava portálu renesanční z r.1553 (letopočet na jižním portále) a románského portálu

jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka. V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.

 

 

Hřbitov

U kostela starý vedle je až k silnici nová část

 

Zvonice

Vstup na hřbitov, z roku 16461) polodřevěná patrová +márnice

 

 

Kaplička

Naproti hřbitovu se sochou P.Marie, 19.stol.

 

Fara

U kostela

 

Železný kříž

U silnice k Litomyšli

 

Socha anděla

Za plotem č.p. u silnice na Desnou

 

Socha P.Marie

U silnice k Litomyšli na návsi z.r. 1737 od Fr.Pacáka, opravena 1879

Nápis vpředu v kartuši: ERATRIBVSEXROSEISES? / AVE RER PSALLE MARIE / EXPETET IPSA TIBI FLORI / DA SERTA POLÔ

Nápis vzadu: REN 1925 / B

 

 

Socha sv.Trojice

U silnice na Vidlatou Seč. 1875

Nápis vpředu: Tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi, / Otec, Slovo a Duch svatý a ti tři jedno jsou. / I.Jan 5.7.

Nápis vzadu: Ku cti a slávě Boží / postaveno nákladem / dobrodince / roku 1875

 

 

Kamenný kříž

U polní cesty za školou. 1896

Nápis vpředu: Učiněn jest / poslušným / až k smrti / a to k smrti / kříže / Epišt. F.Filip 2.8.

Nápis vzadu: Vyzdvihl vlastním / nákladem / dp František Jireček / os.děkan a farář / v Dolním Újezdě / Léta Páně / 1896

 

Kamenný kříž se sochami

Za pražským mostem.

 

Socha sv.Floriana

Před farou.

 
Socha sv.J.Nepomuckého

Na návsi vedle staré školy

 

Železný kříž

Před vstupem na hřbitov.

 

Dřevěný kříž

ve staré části hřbitova.

 

Křížová cesta

na hřbitově.

 

 

Socha Krista

na starém hřbitově

 

Socha sv.Floriána

Ve výklenku štítu usedlosti č.p.79

 

Socha sv.J.Nepomuckého

Na Pražském mostě

 

Socha sv.Václava

Na Pražském mostě

 

Socha sv.Vojtěcha

Na Pražském mostě

 

Socha sv.Josefa

Na Pražském mostě

 

Socha sv.Vojtěcha

Po 1990

  

 

Socha P.Marie

V polích na Bořkově

 

Smírčí kříž

U cesty v lese u čp 107

Poloha: Kříž stojí v lese ve svahu mezi údolím Jalového potoka a silnicí č. 360 z Litomyšle do Poličky.

Popis: Klínový opukový kamenný kříž s krátkými rameny a téměř nečitelným nápisem otočeným na západ. Čitelné jsou pouze číslice 7 a 8 a jméno JUZA. Ve spodní části kříž přechází do neopracovaného soklu. Fotografie viz příloha obr. č. 4.

Rozměry: 83 x 32 x 11 cm

Historie: Na kříži stál nápis: 1738 / JAN JUZA Z literatury české ani německé není kříž znám. Objevuje se až v knize Kamenné kříže Čech a Moravy, kde se píše, že kříž připomíná místo tragické smrti krčmáře Jůzy, jehož zabil padající strom.26 Jedná se tedy nejspíše o pamětní kříž.

 

Železný kříž

Poblíž silnice na Litomyšl, vážně poškozený s rozpraskaným soklem

 

Kamenný kříž

Poblíž silnice na Litomyšl

Vpředu nápis: OPOČÍVEJ V POKOJI.

 

Socha J.Pakosty

Na návsi před školou, na povstání 1680, návrh J.Štursa, 1914, sochař O.Velinský

Pomník selského povstání (v r. 1680) před budovou školy vytvořil r. 1914 sochař Otakar Velínský, mistr kamenosochařské dílny AVU v Praze, podle návrhu Jana Štursy.
Mariánské sousoší na Rovince z r. 1737 je dílem významného východočeského sochaře Jiří František Pacák. Patří k významným dílům vrcholného baroka, které již obsahuje prvky rokokového lyrického sentimentu.

 

Památník obětem války

Na hřbitově

 

Památník na válku

Na hřbitově

 

Obecná škola

Na návsi, neogotická, dnes obecní úřad a pošta

 

Mlýn-pila

Za pražským mostem

 

Sokolovna

Secesní

 

Měšťanská škola

1909

 
Požární zbrojnice

za návsí na křižovatce silnic k Litomyšli a Pohodlí

 

Pražský kamenný most

Se sochami sv.J.Nepomuckého, sv.Václava, sv.Vojtěcha a sv.Josefa. O třech obloucích s deskami  na bocích.

 

Dům č.p.79

SÚPP, 2.pol.19.stol., se soškou sv.Floriána ve výklenku

 

Velkostatek

Čtyřkřídlý uzavřený dvůr v čele příjezdu od Litomyšle, ve středu čelní strany sýpka s průjezdy po obou stranách, dnes zaslepenými

 

Zpět na

okres

Panství Litomyšl

 Politický okres Litomyšl

1961 Okres Svitavy

2003 Pověřený městský úřad

 

znak obce Dolní Újezd

Historie obce

Obec Dolní Újezd se nachází na pomezí Čech a Moravy 6 km jihozápadně od Litomyšle, v mírně zvlněné krajině na okraji českomoravské vrchoviny. Je malebně rozložena v členitém terénu po obou stranách údolí říčky Desné. Nejnižší nadmořská výška je 370 m, nejvyšší místo je 436 m n.m. Dnešní obec vznikla splynutím řady menších vsí a osad, po nichž zůstaly zachovány místní názvy jako Rovinka, Malvařice,Praha, Pazucha, Ždár, Přibiňoves, Kabatoves, Záves, Bořkov a Dolečka. Součástí obce jsou menší osady Jiříkov (založen r.1785 Jiřím z Valdštejna) a Václavky (založeny r. 1730 Václavem Trautmansdorfem).Spolu s nimi má Dolní Újezd v současné době 1871 obyvatel a jejich počet se každým rokem zvyšuje.

   Bohatá historie sahá až do poloviny 12. století, kdy je obec zmiňována jako Újezd na Lubném v listině krále Vladislava datované k roku 1 167.Počet obyvatel 1 877. Starosta – Ing. Josef Kladivo. Dolní Újezd sdružuje osady Jiříkov a Václavky. Vedle řady pamětihodností nabízí v současné době obec svým obyvatelům a návštěvníkům široké spektrum dalších aktivit. Je zde v provozu kino a pro pořádání společenských akcí je upravena sokolovna s divadelním pódiem. Ke kulturním účelům slouží též přírodní areál v údolí říčky Desné, mj. se zde každoročně koná začátkem července tradiční „Benátská noc“ a koncem srpna folkový festival Újezdské babí léto. V blízkosti areálu se nachází fotbalové hřiště, tenisové a volejbalové kurty a koupaliště se třemi bazény. Celá tato lokalita vytváří ideální prostředí pro kulturní i sportovní vyžití občanů i návštěvníků Dolního Újezda.

   Uspokojivým způsobem je v obci vyřešena i výchova a výuka mládeže, která zahrnuje mateřskou školu, dobře vybavenou základní školu a základní uměleckou školu s obory hudebním, výtvarným a tanečním a soukromé výtvarné studio pro mládež i dospělé.

   Obec má zpracován zastavovací a územní plán včetně průmyslové zóny pro podnikatele, je plně plynofikována, vybudován je i nový přivaděč kvalitní pitné vody a nová telefonní síť, včetně digitální ústředny. Nechybí ani zdravotní středisko, kde poskytuje základní zdravotní péči praktický, dětský a zubní lékař. Obchodní síť a služby jsou v obci dostatečně široké a v posledních letech se výrazně rozrůstají.
Dolní Újezd je dynamicky se rozvíjející obcí, která díky bohaté historii a kulturní tradici má zcela jistě co nabídnout
svým občanům i návštěvníkům.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

 2318

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

1991

1817

 

2004

 1953

 

 

www odkazy

   www.dolniujezd.cz

 

literatura a prameny

1)     Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2)     E.Poche, Umělecké památky Čech

3)     Kolektiv autorů. Kamenné kříže Čech a Moravy. Druhé, doplněné vydání. Praha : Argo, 2001.

4)     Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

 

 fotografie

 

 

Kód CZ

Jiříkov

Železný kříž

U č.p. 6

 

 

Osada Jiříkov u Dolního Újezda si nedávno připomněl 210. let výročí svého založení. Koncem 18. století dochází k částečnému uvolnění vztahů mezi poddanými a držiteli panství. Doznívají poslední selské bouře. Patentem z r. 1770 je umožněno domkařům a podruhům stavět chalupy na obecních nebo panských pozemcích. Zrušením nevolnictví a tolerančním patentem císaře Josefa II. v r. 1781 se alespoň z části realizují přání poddaných, končí období "temna". Patentem z r. 1782 je zrušena zápověd volného stěhování, volného uzavírání sňatků a volné volby povolání. Tato opatření se promítají do osídlovacího procesu zv. II. kolonizace. Po Mendrice založené po r. 1659 vzniká řada nových vesnic. V r. 1785 vzniká asi 1 km SZ od panského dvora v Dolním Újezdě na panské půdě nová ves. Úředně je nazvaná Georgesdorf, česky Giříkowes později Jiříkov.

   Jméno dostává po svém zakladateli hraběti Jiřím Krystianu Valdštejnovi. Několik let po dobu jeho nezletilosti hospodářsky povznesl litomyšlské panství Emanuel Filibert Valdštejnovi. Jiří Valdštejn je držitelem panství od r. 1765 do své smrti v r. 1791. Byl pochován ve Vídni, a proto jeho panování bylo poznamenáno snahami po další germanizaci jazyka. Stal se typickým představitelem ušlechtilosti, ale i rozmarů rokoka. Mezi poddanými byl oblíben a považován za dobrodince.

   Jiříkov byl založen převážně na lesní půdě na okraji polí újezdského dvora v lese Lukáč. Ten se prostíral od dnešního Jiříkova k Řikovicím, kde tekl potok téhož jména. Do r. 1848 byl les z větší části vykácen, část zůstala ještě několik let při zadních honech obce Osík.

   Zájemci o osídlení, převážně z kolatury újezdské farnosti a okolí, dostali k dispozici 16 měřic převážně lesní půdy, kterou pak přeměňovali v ornou půdu. Jiříkov leží v nadmořské výšce 373- 380 m souběžně s úžlabinami dolce táhnoucího se od lesa Polom k Řikovicím.

   V dolním konci vesnice přehrazením a úpravou dna vznikl tzv. "nebeský" rybník Mareček napájený vodou jen za jarního tání, případně podzimních dešťů. Dle tohoto rybníka je osada také někdy přezdívána.

V roce 1880 bydlelo v Jiříkově 228 obyvatel a měl 42 domů.

V roce 1995 bydlelo v Jiříkově 80 obyvatel a měl 33 domů.

Kód CZ

Václavky

Kamenný kříž

Za cestou proti č.p. 6, r.2000 obnovený, nový plůtek, původní opřen opodál.

 

 

V roce 1730 zakládá hrabě František Václav Trautmansdorf, císařský rada a pán na Litomyšli, další osadu na svém panství. Zvolil příhodné místo při SZ hranici katastru újezdského panského dvora "Trautmansdorf". Osada se staví na břehu údolí, které se táhne od lesa Polom ve směru k Říkovicím. Z pramene na konci vsi vtékala voda do říčky Lukáč, tekoucí dnes už jen někdy na jaře a na podzim od jiříkovského rybníku Mareček. Lukáč, také nazývaný říkovický potok, se vlévá

u Višňárů do řeky Desné. Osada Václavky leží v nadmořské výšce 367 m. S okolím je zpočátku spojena pouze polními cestami s Jiříkovem, Sečí a Řícovicemi. Noví poddaní z této osady mají sloužit k posílení pracovní síly panského dvora, a to jak na práci na poli, tak i v lese.

 

   Osada dostává původně německý název Wencelsdorf, ten se ale brzy počeštil na Václaves a později Václavky. Je zde vystavěno 13 domínikálních /panských/ chalup. V roce 1737 je zde uváděno 74 českých obyvatel, z toho jedna rodina protestantská. V roce 1806 je zde 66 obyvatel, před r. 1870 přibývá 14. chalupa a je zde 81 obyvatel. Chalupa č. 14 je ale již koncem 19. století převedena pod obec Řffcovice pod č. 43. Od r. 1874 je z Václavek volen "obecní starší", který zastupuje místní obyvatele na obecním úřadě v Dolním Újezdě. Jinak se úřední a společenské záležitosti řeší v hospodě u Šibravů, č.p. 1. Z hlediska geologického zasahují od Václavek k Říkovicím tzv. teplické vrsty křídového útvaru, bohaté na různé zkamenělé živočichy. Z hlediska přirodovědních zajímavostí je zajímavý výskyt mandelinky olivově černé na mátě vodní přiústí potoka Lukáč do Desné. Údolí od Říkovic přes Václavky bylo dle některých badatelských názorů součástí hranice "Hrutovských polí", Za 1, světové války bojoval v italských legiích Josef Vopařil z č. 7 a Jan Klatovský z č. 4 padl na frontě.

 

   V roce 1935 jsou Václavky spojeny novou silnicí s Jiříkovem a přes Lažany s Morašicemi. Společensky se zapojují v sousedním Jiříkově. Po vzniku České republiky se někteří stávají v Jiříkově členy místního odboru Republikánského dorostu, později také Spolku Domovina, Sboru dobrovolných hasičů a divadelních ochotníků. V přípravném výboru hasičského sboru pro Jiříkov a Václavky, byl zvolen Josef Šibrava a František Novák. V prvním výboru tohoto sboru byl v r. 1924 zvolen náměstkem František Flídr z č. 13 a přísedícím výboru Jan Kolčava z č. 12. Na stavbu požární zbrojnice přispělo z Václavek 14 občanů 670 Kčs a odpracovali 4 dny na její stavbě. Z nedávné doby jsou zaznamenány požáry, kde zasahovaly dobrovolné sbory z Dolního Újezda a Jiříkova. V r. 1932 to bylo u Kopeckých č. 2, v r. 1934 u Říhů č. 10 a v r. 1946 u Flídrů č. 3, Párů č.4 a Sejkoru č.5 . Chalupa č. 4 již nebyla obnovena. Koncem II. světové války od r. 1944 vzniká na Litomyšlsku a Poličsku několik partyzánských skupin. Zde nejbližší partyzánská skupina "Stalin" měla hlavní štáb v Seči Vidlaté. Jedna ze základen byla na Václavkách, kde spolupráci a pomoc partyzánům obětovavě zajišťoval František Flídr z č. 13. Koncem války pomáhali i další občané z Václavek uprchlíkům z "trantsportu smrti", zajatcům, kteří byli eskortováni z východní fronty přes Litomyšl dále na západ. Někteří se také zapojili v pomoci sovětské armádě při přípravě a zajišťování chodu sběrného vojenského tábora v lese Polom.

 

   Po druhé světové válce s příchodem kolektivizace zemědělství a vzniku JZD, odchází část obyvatel do měst za lepšími výdělky a pohodlnějším bydlením. Dnes je trvale obydleno 7 stavení, ostatní koupili chalupáři, aby se zde rekreovali od městského ruchu. Oceňují zde především klid, možnost procházek do lesa Polom nebo údolím k Říkovicům a k soutoku řeky Desné a Loučné. V r. 1950 měly Václavky 43 obyvatel ve 12-ti chalupách, v r. 1970 47 obyvatel v 11-ti chalupách, v r. 2000 22 dospělých a dětí v 7 chalupách.

Zbývajících 6 chalup slouží jako rekreační objekty. Z.H.

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 19.2.2012