Kód CZ

Chmelík

(Hopfendorf)

Kostel sv.Jana Nepomuckého >> 2) 3) C)

Filiální do Karle, postaven 1780-82. Kostel je jednolodní s půlkruhovým závěrem, s presbytářem, sakristií na severní straně a hranolovou věží v západním průčelí. V kostele jsou obrazy např. sv. Václava z roku 1907, dále křížová cesta ze 40. let 19. století. V kostele je umístěn i originál sochy sedícího bolestného Krista. Kopie sochy je u křižovatky před kostelem.

Kostel je jednolodní s půlkruhovým závěrem, s presbytářem, sakristií na severní straně a hranolovou věží v západním průčelí. Fasády kostela jsou jednoduché členěné lizénovými rámci v nárožní věži.

V kostele je zařízení z druhé poloviny 18. století. Jsou to cenné obrazy - obraz svatého Jana z Nepomuku, ,,Zavraždění svatého Vojtěcha“ z první poloviny 18. století, socha ,, Zavraždění svatého Václava“ od Langra z roku 1907, dále křížová cesta ze 40. let 19.století. Je tu také kazatelna s rokokovým dekorem. V roce 1972 se započalo s opravou kostela.  Střecha i věž byla pokryta pozinkovaným plechem.   Dne 31.12.1986 velká vichřice shodila z věže kříž a v něm byl objeven pamětní list z roku 1923.

Dne 28.9.1988 byl upevněn nový kříž, který je zhotoven podle původního originálu v dílně Uměleckého kovářství ve Vysokém Mýtě. Do kříže je vložen nový pamětní spis. Zápis je napsán česky proti minulým, které byly německé a je doplněn o nové události.

 

 

Kaplička Růžencového bratrstva

Při č.p.10-Vaňousovi.

 

[Kaplička]

Stávala u rychty poblíž Loučné

 

Kaplička A)

Na Vysokém lese na hranici katastru, zv.Killerova či Krenesova, obnovena 2012 občanským sdružením Spolek archaických nadšenců ze Sebranic. Drobná kamenná prostorová kaplička s nepravidelně zakulaceným závěrem a lepenkovou střechou. Původní kaplička stávala na pravé straně cesty z Vysokého Lesa do Chmelíka, na místě, kde se lesní porost rozevírá do polí směrem ke Chmelíku, asi 200 metrů na východ od kaple sv. Anny na jihu osady Vysoký Les. Kaplička stojí na katastru obce Chmelík.

Kamennou kapličku postavil sudetoněmecký statkář Killer s přezdívkou Krenes

ze Chmelíka č. p. 27, na svém pozemku. Není známo, kdy byla kaplička přesně postavena, ani jak se pořizovatel jmenoval křestním jménem. Ve Chmelíku žilo několik rodin se jménem Killer, ale pouze rodina z domu č. p. 27 byla přezdívána Krenesova. V roce 1939 je na statku č. p. 27 veden Adolf Killer, jeho žena Marie, dcera Hildegard, bratr Franz a sestra Marie. Killerovi měli ve svém vlastnictví 20 ha pole a necelý hektar lesa v blízkosti osady Vysoký les, kde postavili kapli. Podle stavitele byla kaplička nazývána Killerova, Krenesova, nebo Grenesova.

Kaple byla postavena v 19. století jako poděkování za zázračné zachránění života Killerovy manželky. Killer s čeledí údajně na místě kaple kácel ve svém lese stromy, kam jim hospodyně Killerová nesla oběd. Ve chvíli, když přicházela, byla poražena velká borovice, která nešťastnou náhodou spadla přímo na hospodyni. Když byla hospodyně vyproštěna zpod větví, všichni s překvapením zjistili, že žije a dokonce nemá nejmenší zranění.

Selka prý při pádu stromu vzývala Matku Boží, která nad ní držela ochrannou ruku. Kaple byla zasvěcena Panně Marii Zellské, jejíž obraz údajně visel v kapli. Obraz si manželé Killerovy nejspíše přinesli z Marizell v rakouském Štýrsku, kam v tehdejší době běžně chodili poutníci z českých i německých měst a vesnic.

Ani místní starousedlíci si nepamatují téměř nic o její minulosti či původu, pouze o její existenci a to také pouze mlhavě, což je zvláštní s přihlédnutím k tomu, že kaplička stála velmi blízko osídlení, na rozdíl od obou dalších kapliček. Že si ani místní starousedlíci o původu kapličky nic nepamatují, by patrně mohlo znamenat, že kaplička je poměrně stará, nejstarší z trojice zaniklých kaplí na Vysokém lese. Její existence je z map doložitelná minimálně k roku 1892, pravděpodobně tedy vznikla na konci 19. století. Kaplička byla pobořena v průběhu 60. nebo 70. let. Dnes je na místě kapličky možné vidět pozůstatky kamenné podezdívky a původní cihlovou podlahu.

Kaple byla obnovena přesně na původním půdorysu a díky zákresu z dob, kdy ještě stála, se nám podařilo v kapli vytvořit i původní výklenky. Konstrukce je částečně kamenná a částečně cihlová. Střecha je sedlová s šindelovou krytinou. Pod střechou je vytvořena okrasná římsa. Stěny jsou vymalovány původní technologií a to vápenným nátěrem.

http://kaplicky.sebranice.cz/image.php?nid=11664&oid=2953427&width=800&height=536 Killerova kaple před dokončením 1 říjen 2013.JPG

 

Bývalý hřbitov A)

Na konci obce při silnici do Karle. V roce 1947 se též jednalo o zřízení nového hřbitova, protože starý německý hřbitov již nevyhovoval. K tomuto záměru nikdy nedošlo.Tento původní hřbitov stojí  na   kraji obce a dnes se již nepoužívá. V roce  1993 se začalo s úpravami a za pomoci zahradního architekta se vytvořil návrh a dál se osázel dřevinami a svépomocí zasel trávou. Byla dokončena konečná úprava hřbitova. Na hřbitově se dodnes nachází cenné, původní, pískovcové selské náhrobky.

 

Dům kaplana

Byl stavěn jako budoucí fara ale nikdy tomuto účelu nesložil

 

Socha sedícího Bolestného Krista

Pod kostelem, kopie.1713

 

 

[Socha sv.Jana Nepomuckého]

Ve výklenku č.p.21, při přestavbě zmizela, kol.1853

 

Železný kříž

Před č.p.29

 

Železný kříž

Před č.p.11.

 

 

Železný kříž

Před č.p.31-Kolomazníkovi.

 

Železný kříž

Před č.p.13

 

Železný kříž

U kostela,s plůtkem.

 

Dřevěný kříž

U památné lípy naproti škole.

 

Dřevěný kříž

Na konci údolí k Vysokému lesu.

 

Boží muka

V poli za č.p. 14

 

Socha a dvě vázy

Na atice školy, odstraněny po rekonstrukci 2014

  

 

Škola

Č.p.76. S přístavbou kulturního domu je tu umístěn Obecní úřad. Celkově přestavěna 2012

   

 

File:Chmelík, municipal office.jpg

 

[Rychta č.p.1]

Stávala v prázdném prostoru u bytovky. Zbořena po roce 1985

 

Usedlost čp.2

Dvě roubená stavení vystavěná jako dvojdům

 

Usedlost čp. 4

Dispozičně dochovaná usedlost s výměnkem, na dominantním místě nad obcí

 

Usedlost čp.5

Velká patrová usedlost

 

Usedlost čp.6

Patrová usedlost

 

Usedlost čp.11

Původní uzavřená usedlost

 

Usedlost čp.13

Původní uzavřená usedlost se dvěma štítovými přízemními staveními s dochovanou původní dispozicí

 

 

Usedlost čp.14

Původní uzavřená patrová usedlost

 

Usedlost čp.21

1853, dvě přízemní stavení spojená branou, s ozdobnými štíty, ve výklenku [socha sv.J.Nepomuckého]  celkově nevhodně přestavěno pro bramborárnu a dílny

 

 

Usedlost čp. 22

Původní chalupnická usedlost s roubenou částí

 

Usedlost čp.29

Uzavřená čtyřstranná patrová dispozice s podloubím a pavlačí, s dochovanou původní dispozicí a množstvím detailů

 

 

Usedlost čp. 37

Původní uzavřená patrová usedlost s pavlačí s kovaným zábradlím na krkorcích a podloubím, Datace na kamenné desce nad vstupem 1864 Johann Schlesinger

  

 

Usedlost čp. 50

Původní chalupnická usedlost s roubenou hospodářskou patrovou částí

 

Hostinec č.p.54

S obchodem za školou. Ve dvoře kamenná pilířová stodola

 

 

Kovárna č.p.55

Kolem 1930, s původním vybavením. Po roce 2007 původní interiéry zničeny včetně malebné stodoly, následně nemovitost opět na prodej.

 

 

Chalupa č.p.59

Rozšířená v několika fázích na patrový dům

 

Chalupa č.p.61

S klasicistním čtítem s pilastry

 

Chalupa č.p.67

Původně roubená, zcela přestavěna

 

Chalupa č.p.71

 

Chalupa č.p.79

 

[Hostinec]

S obchodem J.Eigel

 

Přírodní památka Sněženkové údolí A)

se nachází v lesním komplexu Vysoký les, asi 2,5 km jihozápadně od Chmelíku, 1,2 km jihovýchodně od osady Vysoký Les. Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1994 na ploše 2, 2055 ha. Lesní komplex Vysoký les je tvořen převážně smrkovými lesy porůstajícími plošinu mírně ukloněnou k severu, která je chudá na vodní toky. V jižní polovině Vysokého lesa, v tzv. Horním lese, se nacházejí pouze dvě údolí probíhající od jihu k severu, která ústí do údolí vedoucího severovýchodně k obci Chmelík. Západně položené údolí je místními nazývané Sněženkové a v jeho severnější části se nachází jmenovaná přírodní památka.

Sněženkové údolí je bez pravidelného toku, po jeho východní straně je částečně zřetelné koryto, které se plní vodou zřejmě jen při tání sněhu. Díky geologickému podloží se voda rychle vsakuje a potok teče v podzemí. Geologické podloží tvoří horniny převážně středněturonského stáří, slínovce až prachovce.

Důvodem vyhlášení přírodní památky je hojný výskyt sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis). Ta porůstá dnes již převážně bývalé louky, které byly částečně osázeny jasanem a klenem. V severní části přírodní památky je údolí nejširší a téměř bez stromů.

V březnu 2013 byla poblíž jižního kraje přírodní památky obnovena dřevěná Demelova kaplička, která zde byla postavena v roce 1932.

 http://www.obecchmelik.cz/soubory/galerie/5_p3190318.jpg 

 

Přírodní památka V bukách A)

Asi 500 m jihovýchodně od jižního okraje Sněženkového údolí se nachází přírodní památka "V bukách".

 

Zpět na

okres

Panství Litomyšl

 Politický okres Litomyšl

1939 Landkreis  Zwittau (Deutschreich-Sudetenland)

1945 Politický okres Litomyšl

1961 Okres Svitavy

2003 Pověřený městský úřad  Litomyšl

 

image090.jpg

Historie obce C) A)

 První písemná zpráva o obci se datuje k roku 1314 , kdy byl majetkem opata Konráda, který v tomtéž roce prodal svobodnou rychtu panu Jirzovi. V dědičném privilegiu bylo mimo jiné uvedeno, že obec Chmelík může mít Svobodnou" hospodu. Z urbáře z roku 1550 vyplývá, že obec patřila Litomyšlskému panství. Původně patřila k farnosti v Čisté, později ke Karli (1640 – 1660).

V obci je obchod, kulturní dům a několik podnikatelů. Významné jsou klasicistní uzavřené dvorce Hřebečského typu. Kostel sv. Jana Nepomuckého dominuje svou barokní podobou skále v horní části obce.

 

První písemná zmínka o obci se datuje již k roku 1314, kdy byla ves v držení Litomyšlského premonstrátského kláštera, jako majetek opata Konráda –  uvedeno tamním soudcem Gregorem.

V té době měl klášter v obci rychtu, kterou prodal panu Jirsovi a jeho dědicům na věčné časy s příslušenstvím: 3 pruhy role a krčmu s třemi řemeslníky, to byli – pekař, kovář a švec.

Jirsa směl prodat rychtu jen se svolením konventu.  V dědičném privilegiu bylo mimo jiné uvedeno, že obec Chmelík může mít ,,Svobodnou hospodu“. Jirsa prodal rychtu panu Jindřichovi, který byl tehdejším soudcem. Při majetkovém narovnání mezi litomyšlským biskupem a biskupskou kapitulou  - provedeném na základě listiny vratislavského biskupa Přeclava z Pogorelly z roku 1347 připadla polovina vsi litomyšlskému biskupovi. Tohoto roku je první dobová zmínka o pěstování chmele v obci. Roku 1380 prodal biskup rychtu kapitule. Roku 1396  byla ves Chmelík již celá v držení litomyšlské biskupské kapituly. Roku 1398 se tu jmenuje svobodná rychta.

V letech 1405 -1409 tu byl rychtář Jan, od roku 1410 se jmenuje rychtář Velík. Po něm se stal rychtářem Matěj a to roku 1413, ale Velík mu prodal rychtu s dvorem a pozemky se souhlasem příbuzných v dědičném držení teprve 5. ledna roku 1417. Matěj rychtu hned hotově zaplatil. Rychtářem tu byl ještě roku 1421  a tohoto roku ji zastavil mladému Psovlovi Jetřichovi z Třemešné.

Po faktickém zániku litomyšlské diecéze v roce 1421, resp. v roce 1442, drželi ves Chmelík světští majitelé litomyšlského panství.

Nejprve Kostkové z Postupim a to v letech 1432-1548, kdy bylo poslednímu Kostkovi konfiskován majetek pro účast na bouři proti králi Ferdinandovi I.

Pan Haugvic z Biskupic držel zástavní právo na  panství v letech 1552-1567  a prodal je bohatému rodu Pernštýnskému, konkrétně Vratislavu z Pernštýna – zvanému Nádherný.

Ten koupil panství a začal je nově zpravovat i se svou manželkou Donou Marií de Mandrique et Lara. Po smrti manžela byla sama vladařkou v letech 1582-1608. Po její smrti roku 1608 se stala paní na panství dcera Polyxena z Pernštýna a Lobkovic a to po dohodě se svými sestrami. Roku 1603 si vzala Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic. V letech 1627-1631 vládl na panství její bratranec Vratislav, poslední mužský člen rodu Pernštýnů. Padl v bitvě v Sasku a vlády se ujala jeho sestra slečna Frebonie z Pernštejna, poslední svého rodu.

Litomyšl s celým panstvím Frebonie odkázala svému bratranci Václavu z Lobkovic. V letech 1639-1648 trpělo panství válkou, protože ho čtyřikrát navštívili Švédové a ves Chmelík velmi poničili. Václav již roku 1648 zadlužené panství prodal příbuznému ze Štýrska Maxmiliánovi z Trautmansdorfu.

Na panství vládl jeho syn František Václav Trautmansdorf, po své smrti roku 1753, zdědila panství dcera Marie Josefa.Ta si roku 1729 vzala za muže hraběte Františka Josefa Jiřího z Valdštejna. Roku 1757 Marie Josefa zemřela a panství zdědil nejstarší syn Jiří Josef Kristián z Valdštejna, jenž si vzal roku 1756 Alžbětu z Ufeldu. Roku 1822 postihla Jiřího Kristiána mrtvice a roku 1825 zemřel. Po jeho smrti vládl jeho syn a dědic Antonín z Valdštejna. 

Po zániku patrimoniální správy v roce 1848 byla obec Chmelík v letech 1850-1938 součástí politického okresu Litomyšl. Byla zrušena robota a poddanství. Majitel litomyšlského panství se stal ,,obyčejným velkostatkářem“.

Rod ValdštejnůVartemberků zadlužený velkostatek prodal roku 1855. Koupil ho Maxmilián – Karel kníže Thurn Taxis.

V daňovém registru z roku 1550 byli stanoveny dávky poddaných zámku litomyšlskému. U Chmelíka bylo mnoho bukových lesů s divokými včelami a tak mohli Chmeličané vykonávat daně  v medu.

Odúmrť spadala na litomyšlské kanovníky. Bylo to staré právo vrchností, že na ně jako dědice spadaly statky a movité jmění poddaných buď vůbec, nebo podle práva zákupního, aspoň těch kteří zemřeli bez potomstva.

Dle dobových zápisů, byly ve Chmelíku rodinné kroniky na č. 1. - rychta, psaná od roku 1242, na č. 16 od roku 1612, na č. 29 od roku 1462  a na č.32 od roku 1424. Jedna z nich je uložena ve státním archivu v Zámrsku, ostatní byly v roce 1945 ztraceny nebo zničeny – spáleny.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

 478 N

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www odkazy

  

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) E.Poche, Umělecké památky Čech

3) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

 

A) obecchmelik.cz (9.11.2014)

B) …

C) cs.wikipedia.org (9.11.2014)

 

fotografie

 

 

 

    

 

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 9.11.2014

Předchozí editace: 20.2.2012