|
Historie obce Budislav, politický okres Litomyšl |
|
|||
|
Vesnice Budíslav vznikla asi ve 13. století. Již samo jméno Budislav
ukazuje na velmi starý původ, ještě z doby staroslovanské. Na místě
vymýceného lesa byla založena vesnice s polnostmi. Spisovatel H. Jireček odvozuje jméno vesnice od Budislava,
syna Miroslava z Popova Dolu, jež byl podepsán na listině zvané
"Hlava" z roku 1226. "Hlava" byl zvláštní útvar
staročeského práva, náležející k "společné poruce". Roku 1313 držel vesnici Budislav Přebek z Vlkova, který ji dostal věnem a jemuž ji
zpustošil Blud z Morašic, který se za to musel
zodpovídat před zemským soudem. Ve 13. století byli zemané z Morašic na své tvrzi nejvýznamnějším rodem na Litomyšlsku. Koncem 14. a začátkem 15. století patřila Budislav s blízkým Jarošovem, Mladočovem a Děsnou
zámožnému litomyšlskému měšťanovi Vavřinci Toulovcovi. Toulovec zemřel
pravděpodobně r. 1412 a byl pohřben asi v špitálním kostele v Litomyšli,
podle tradice u oltáře. Nedaleko Budislavi na jih,
poblíž nynější hájovny Kozmín, kde je v dnešní době
hustý les, bývala vesnička Rez, která asi v 15. století zanikla. Mlýn ve Rzi
byl na nynější sedlištské půdě. Náhon k němu je
dosud patrný. V místech, kde vesnička stávala, je lesní půda zbavena balvanů,
což jinde v lese není patrné. Roku 1935 zde nalezli budislavští
lesní dělníci pod kamenem v pálené hliněné nádobě s úzkým hrdlem 135
stříbrných grošů z doby Václava IV. Byla vyslovena domněnka, že Rez zanikla
během třicetileté války. V roce 1413 se stavěla v Litomyšli radnice s věží. Kámen byl vožen z budislavského lomu. V roce 1480 patřila Budislav Čeňkovi z Barchova a
Janovi, synu Jindřicha Makovského z Potštýna, od nichž je s povolením pana Jana I. Kostky z Postupic koupila osada města Litomyšle. Poté se Budislav dlouhou dobu v
historii vůbec neobjevuje. Po vydání tolerančního patentu r. 1731 císařem Josefem II. dosáhli evangelíci náboženské
svobody. V důsledku toho roku 1306 založili budislavští
evangelíci svůj hřbitov v "Kajku", zde se podle tvaru hřbitova říká
"Na klínku". Před rokem 1824 museli rodiče katolického vyznání posílat své děti do školy v
Mladoňově a evangeličtí rodiče do prosečské školy. Krátce před rokem 1824 se
vyskytli v Budislavi někteří muži, kteří alespoň v
zimních měsících učili děti bohatších rodičů číst, počítat a do jisté míry i
psát. Za vyučování se jim dostalo jen malé odměny. Těmito učiteli byli
především chalupníci. Roku 1824 byla v Budislavi
zásluhou rychtáře J. Holce povolena škola. Pro školu byla najata místnost v chalupě č.32
a tam se učilo 10 let. Obec platila nájem a dodávky dříví pro školu. O deset
let později, v r. 1834 si obecní učitel zakoupil
svůj vlastní důra a zde v malé světnici, učil. Skoro po deseti letech byla
vystavěna v letech 1843 - 1844 v Budislavi
působením děkana litomyšlského Františka Paula nová školní budova. V r. 1878
se v Budislavi začalo vyučovat ženským ručním
pracím a v r. 1883 byla otevřena při zdejší škole třetí třída. 19. listopadu 1828 se začalo pracovat ve sklárně na Posekanci, která ležela nedaleko od Budislavi.
Sklárnu dal vystavět majitel Novohradského panství Jan Ludvík hrabě Chamaré a nazval ji Marienwald.
Huť byla na tehdejší dobu rozsáhlá kamenná budova, krytá šindelem a kouř se
zde odváděl zvláštním širokým poklopem ve střeše. Nájemce sklárny byl "glázmistr", vrchnost nikdy huť ve vlastní péči
neměla. V huti se dělaly vázy, lampy, džbány, sklenice, cukřenky, slánky,
tehdy oblíbené košíčky a jiné věci, všechno v nejrozmanitějších barvách a
provedeních, obyčejné i broušené. Také se zde lilo tabulové sklo, ale menší
hodnoty, jelikož mu místní písek dodával nazelenalé barvy. Vyrábělo se zde i
vzácné rubínové sklo, které obsahovalo roztavené dukátové zlato, Vyráběly se
z něj nejkrásnější vázy, sklenice a jiné předměty, které přinášely sklárně
velký zisk. Hotové věci rozváželi do světa formané na velkých, někdy až
šestispřežných vozech. Toto zboží vozili především do Liberce, České Lípy, a
dokonce i do Saska. V pozdější době, když už u nás byla postavena železnice,
formani dováželi zboží jen na nádražní sítnice do České Třebové, Chocně, Zámrsku a Skutče. Po roce 1872 došlo ke sporu hraběte Chamaré s glázmistrern a když odpadl odbyt skla do Severních Cech,
dostává se sklárna do existenčních potíží. Roku 1833 se zde přestává pracovat
úplné. V r. 1839 byle pro Budislav pořízena katastrální mapa a v r. 1851 proběhlo nové
přečíslování domů. V roce 1866 začala válka s Prusy. V červnu 1866 vtrhlo pruské vojsko do cech.
Dne 3. června byla svedena rozhodná bitva u Hradce Králové, v níž
"Prajzi" zvítězili nad vojskem rakouským, které se dalo na ústup.
Pruské vojsko postupovalo do nitra české země a na Moravu. Dunění děl bylo
slyšet i v Budislavi. V tuto dobu se obyvatelé
Litomyšle stěhovali do Budislavi. Páni Z Litomyšle
se ukrývali v lese "U studené vody". Též obyvatelé z Budislavi se uchýlili do lesů. Ukrývali se především
mladí muži, aby je nevzali Prušáci na vojnu. Když Prajzi přitáhli až do Budislavi, nechovali se zákeřně. Proto lidé vycházeli z
lesů a dávali Prajzům jídlo, dokonce je někde i ubytovali a byli rádi, že se s
nimi domluvili v dobrém. Následkem války bylo také vypuknutí cholery, která
byla na litomyšlsko zanesena pruským vojskem. Je zajímavé, že ve vesnicích
výše položených byla cholera velmi slabá, někde dokonce žádná. Budislav byla jednou z vesnic, kde se cholera
nevyskytovala vůbec. V létech kolem roku 1862 se vozil z budislavských
pískovcových lomů kámen na stavbu děkanského chrámu sv. Jakuba v Poličce. Na základě častých požárů, které se v Budislavi
vyskytovaly, v r. 1890 vyzvalo c.k. okresní hejtmanství obec, aby se postarala o to, co
nejdříve zřídit hasičský sbor. 15. února 1891 byl na ustavující schůzi jednomyslně schválen návrh, aby byl v
obci Budislav utvořen sbor dobrovolných hasičů.
K novému spolku se hned přihlásilo 50 členů. První hasičská zbrojnice byla
postavena v r. 1892 a odevzdána ke svému účelu 1. července t.r..
Náklad na stavbu nesla obec Budislav. V roce 1392 byl v Budislavi
založen spolek divadelních ochotníků, který byl zatím bez stanov. Poprvé se hrálo divadlo u Kulhavých
v č. 37. Potom se hrálo dvakrát v Krčme,
pak opět nahoře u Kulhavých, ale poté už vždy jenom v Krčme. Dne 13. března 1898 se v Budislavi
jako svépomocný spolek, založilo "Družstvo pro pojišťování hovězího
dobytka". Prvním předsedou byl Josef Moravec Č. 22. 2. září 1906 pořádal sbor dobrovolných hasičů v Budislavi slavnost ku
příležitosti 15 roků trvání, při které byl posvěcen spolkový prapor. Prapor
má na jedné straně hasičský znak a na druhé obraz patrona České země , svatého Václava. V roce 1912 vznikla myšlenka, založit tělocvičnou jednotu "Orel" v Mladočovské farnosti. Proto 19. ledna 1913 byla svolána v
blízkém Poříčí schůze, kde byla jednota založena a přistoupilo k ní 31 členů.
Po této schůzi bylo posláno oznámení c.k. okresnímu
hejtmanství v Litomyšli o oznámen orelskému ústředí vstup do Svazu jednoty v
Hradci Králové, odkud byly stanovy zaslány na c.k. místodržitelství v
Praze, kde byly schváleny. V dubnu 1913 tedy začala právoplatně existovat
tato jednota pod názvem "Tělocvičná jednota Orel pro Buaislav
a okolí" . První světová válka začala 23. července 1914. Dne 25. 7.
1914 Rakousko vyhlásilo částečnou mobilizaci svých vojsk. 26. 7. se už vědělo
o mobilizaci i v Budislaví.
Kolem druhé hodiny odpolední přivezl úředník c.k. okresního hejtmanství
mobilizační vyhlášky a ihned byly vyvěšeny zdejším obecním strážníkem. Hned
druhý den museli narukovat muži od 21 do 39 let. V lednu 1916 odešli na vojnu
odvedení muži ve věku 43 - 50. let. V únoru t.r. byl zaveden lístkový
systém tzv. "enky". Protože v Budislavi nebyl pekař, dostávalo se na lístky místo 1,40
kg chleba 1 kg mouky na jednu osobu. Lístky se vydávaly na obecním úřadě. V době války byly také snímány zvony z kostelů a malých
vesnických kapliček. V neděli 7. dubna 1918 se dostavili na budislavský obecní úřad dva. vojáci,
kteří přišli sejmout zvonek z místní zvoničky. Občané se velmi smutně se
zvonkem loučili. Vojáci zvonek sňali, srdce uřízli, a uložili ho do krámku
Emilie Hejmanové 'dozadu za pult. Ta ho však vzala
a postavila jej ke dveřím, aby každý, kdo do krámku vstoupí, ho ještě
naposledy uviděl. 16. dubna se však zvonek ztratil, což bylo předem
připraveno. Z krámku ho vzal a zakopal v lese Jan Kulhavý. Zvonek byl opět
pověšen v den státního převratu. Epidemických nemocí, jež byly za války časté, byla Budislav celkem ušetřena. Jenom na podzim roku 1913 se
zde vyskytovala španělská chřipka, spojená v mnohých případech se zápalem
plic. Na tuto chřipku zemřelo okolo 5 lidí. Mnohem více bylo těch, kteří
padli na bojištích, ať už na rakouské frontě nebo v legiích. Celkem to bylo
16 úředně zjištěných mrtvých vojínů a 6 nezvěstných, tedy dohromady 22
občanů. 28. října 1918 byla v Praze vyhlášena samostatná
Československá republika. O naší získané samostatnosti se lidé v Budislavi bezpečně dozvěděli až 29. 10. z telegramu,
který přinesl v 10 hodin dopoledne na obecní úřad zvláštní posel z Proseče.
Toho dne se zde začaly bouřlivé oslavy, při kterých zněly národní hymny a
jiné vlastenecké písně. V zápětí byly na jaře 1919 vysázeny dvě lípy svobody,
které nesly jména Masaryk a Wilson. 11. listopadu 1913 podepsala německá delegace akt příměří
- Gompiegneské příměří, čímž definitivně končila
válka úplnou porážkou Německa. Dne 19. března 1919 byla v Budislavi založena "Tělocvičná
jednota sokol". Na začátku měla 66 členů, ke konci roku již 104
členy. 28. října na počest 10. výročí československé samostatnosti sehrál
Sokol v sále hostince Krčmy divadelní hru "Lešetínský kovář" za
spoluúčinkování místního hudebního kroužku. Na jaře roku 1935 byl postaven obecní domek pro chudé u horního rybníka v Chalupách, a to o dvou
místnostech větších a jedné menší. Ještě téhož roku 20. října, zanikl
poslední mlýn v Budislavi. Tento mlýn vyhořel spolu
s pilou, ale ta byla později obnovena. Na jaře roku 1936 se utvořilo v Budislavi
družstvo pro zřízení elektrizace. Příštího roku byla v části Budislavi zavedena elektřina. V neděli 12. září 1937 byla odhalena při menší slavnosti
pamětní deska Terezy Novákové, spisovatelky zdejšího kraje a okolí, která byla
zasazena do zdi zdejší myslivny, na památku pobytu spisovatelky v tomto domě. V sobotu 21. května 1938 přijelo na obecní úřad vojenské
auto, z něhož vystoupil úředník s výzvou k nastoupení vojenské služby do
šesti hodin. Vojenskou službu nastoupilo devět zdejších občanů, tito
záložníci byli propuštěni už 15. června 1938. Teto
výzva byla učiněna jako opatření na zajištění hranic
proti Německu. V červenci t.r. se začala stavět nová hasičská zbrojnice poblíž hostince
"Na skalách". Na její stavbě se podíleli převážně zdejší občané a
počátkem srpna byla pokryta sušárna hadic eternitem. 1. srpna 1938 byla v hostinci u Netolických uvedena do
provozu poštovna. Tehdy byly k Budislavi přiděleny Kamenné Sedliště. 2. září se, jako obvykle, sešli obyvatelé vsi v hostinci u
Líbalů "Na skalách"k poslouchání rozhlasu. Okamžitě se tedy
dozvěděli, že byla vyhlášena částečná mobilizace, a to u mužů do 40 let. Od 15. října 1938 byla v Budislavi
četnická stanice. Byli zde 3 četníci včetně vrchního a
3. prosince byl v obci ustaven prozatímní šestičlenný výbor Národní jednoty z
bývalých politických stran. Rok 1939 byl pokračováním politické nejistoty a
neklidu. 14. ledna byla provedena sbírka "Národní pomoci" pro
uprchlíky. Celková hodnota sbírky byla 1 180 Kčs a byla hned odeslána Výboru
národní pomoci do Prahy. Na základě jednání v Mnichově se 15. 3. 1939 na rozkaz
vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera od 6. hodiny ranní začalo
říšskoněmecké vojsko obsazovat země Svatováclavské koruny. Díky rozhlasu to v
obci věděl každý hned ráno. Téhož dne, po příjezdu Hitlera do Prahy, byl
vydán výnos, kterým se zřizoval dnem 16. března PROTEKTORÁT UND MÄHREN
-Protektorát Čechy a Morava. Dnem 15. 3. t.r. také otevírá Okresní péče o mládež poradnu v Budislavi. Ta byla prozatím umístěna v místnostech
hostince Krčma. V Červnu 1939 byla Budislav uznána
letoviskem. V této době se začínají mezi platidly objevovat i říšské
marky a feniky. Přepočítáno platilo 1 marka = 10
Kčs. 1. září 1939 byla vyhlášena II. světová válka. Už večer
byl vybubnován Pořádník o zastírání osvětlených oken v noci a také je od
tohoto dne zakázáno poslouchání cizích stanic. Aby se zamezilo hromadění
potravin zámožnými vrstvami, dále aby potraviny byly spravedlivě pro všechny
rozdělovány, byly zavedeny od i. října 1939 odběrné lístky. Koncem listopadu
vyšla vyhláška Českomoravského svazu o povinné dodávce másla a mléka. V Budislavi byla zřízena sběrna másla u Jana Netolického v
obchodě. Máslo se odvádělo vždy v pátek. Od 15. ledna 1940 se začaly vydávat na obecním úřadě mlecí
výkazy, kdy se na l osobu počítá 21 kg obilí na měsíc, taktéž lístky na obuv,
a to na 100 obyvatel 5-6 párů obuvi. Dne 21. a 22. října 1940 byly vydávány pro Budislav německo - české
občanské legitimace na obecním úřadě- Za tímto účelem přijeli tri úředníci z
okresu. Dne 13. 4. 1941 ve 2 hodiny v noci přijelo ke starostovi Sokola Josefu Souškovi auto s vrchním strážmistrem z Trstenice a úředníkem z okresního úřadu v Litomyšli. Byly
jim předloženy účetní knihy. Následně byl zabaven majetek Sokola a zastavena
jeho činnost. Nejdůležitější událostí roku 1942 pro naše země byl
atentát na zastupujícího říšského protektora generála Heydricha.
Byl spáchán v dopoledních hodinách 27. 5. 1942 v Praze. V důsledku toho bylo
vyhlášeno stanné právo. Všichni občané z obce ve stáří od 10 let se museli
hlásit na četnické stánici , museli brát s sebou i policejní přihlášky. S
obyvateli hluboce otřásly také události z 10. a 24. června 1942, kdy byly
vypáleny Lidice a Ležáky, které leží nedaleko. 20. a 21. února 1943 bylo poprvé v činnosti úzké zvukové
kino v sále Krčmy pořízené nákladem obce-
Poprvé byl promítán film "Nebe a dudy". Největší zásluhu o zřízení
kina měl předsedo správní komice Karel Fidler. Promítací přístroj byl značky Zefs - ikon. V březnu 1943 byly obvodním lékařem zakázány domácí
lékárny. Lékař už jen předepisoval recepty a nemocný si léky musel vyzvednout
v lékárně v Litomyšli. V říjnu 1943 byla v celé obci zavedena elektrika. Ovšem v prosinci byly ještě dokončovány některé přípojky
k jednotlivým chalupám. Koncern ledna 1944 došla do Litomyšle zásilka 2
vagónů drenážních trubek pro Vodní družstvo v Budislavi
a již 20. 3. 1944 přijela do obce z Prahy komise ohledně vodovodu. 1. listopadu 1944 se lidé z Budislavi
dozvěděli o vzrušující události v Přoseči Byli zde
zastřeleni dva důstojníci, generál Svatoň a kapitán Soška. Skrývali se u
hajného Ehrenbergera a jejich úkryt byl vyzrazen.
Na podzim také dochází k parcelaci pozemků dvou největších sedláků, Josefa
Dočkala a Josefa Karlíka. Tomu však byl zabaven i veškerý dobytek. Po
několika dnech byl Karlík poslán do vazby. Na konci února 1945 se v blízkosti obce objevili dva ruští
vojíni, kteří uprchli z transportu. Lidé
jim začali nosit do lesa potraviny, poté si uprchlíci zbudovali za pomoci
dřevařů bungr v houštině, kde se zdržovali až do
května. V polovině března se také začalo pracovat na překážkách na silnici.
Litomyšl - Proseč. V Budislavi byla jedna překážka
v Hájku, druhá pod křižovatkou k Jarošovu směrem k Přoseči.
Každý den zde pracovalo 10 mužů zdarma, bylo takto spotřebováno velké
množství dřeva. V noci z 25. na 26. dubna přišli do Budislavi
partyzáni. Vybrali u Fr. Rejmana
trafiku, kuřivo však partyzáni zaplatili. Také odvezli nákladní auto, které
stálo před domkem Košňarových. Po odjezdu třech německých
četníku dne 1. května z obce, vpadli hned následující noci partyzáni do
stanice, kde vzali všechny zbraně. Příští noci přišli ještě pro munici a
šaty. V sobotu 5. května 1945 ve 12.30
hod. volal český rozhlas o pomoc. To dodalo odvahy i zdejším občanům. Dva z
nich šli do nedaleké Poříče, aby jim zde ubytovaní Madaři přenechali zbraně a munici. Ti souhlasili. Všem
schopným lidem byly rozdány pušky, byly přivedeni i ruští uprchlíci. V celém okolí obce byly
konány hlídky, lidé byli rozděleni do větších skupin. V pondělí 7.5. dopoledne partyzáni zadrželi nákladní auto s vlekem v
lese za Bořkem. Řídili ho polští vojáci, kteří byli propuštěni. Dalšího dne
zmizely všechny německé nápisy a byly vyvěšeny Československé vlajky. 8.5 -
došlo odpoledne k menší přestřelce u ozdravovny. Partyzáni zajali německé
auto, ve kterém byly německé ženy - vystěhovalkyně a velmi dobře se bránily.
Nakonec byli zranění odvezeni do hostince. Zakrátko na to. přijelo
od Poříče německé auto, ze kterého se snažil nějaký
muž zastřelit partyzána. Za tímto autem jich přijelo okolo dvaceti až
třiceti. Začali střílet již pod Budislaví.
Nastala tedy řež mezi partyzány a němci. Většina obyvatel utíkala v panickém
strachu do lesa, němci se dostali výše do vesnice, kde drancovali vše, co jim
přišlo pod ruku. Toho dne byli zastřeleni dva zdejší obyvatelé Václav
Melša a Jan Dubišar. Silnice Litomyšl - Proseč byla jednou z nejdůležitějších
vedlejších cest při útěku německých vojsk. Večer 9. května se rozšířila
zpráva, že SS oddíly jsou na cestě z Litomyšle do Budislavi.
Většina obyvatel se opět ukryla v lesích. Po odchodu Rudé armády se život v obci dostává do
obvyklých kolejí. Lidé začínají, sice ještě se zbraní v ruce, pracovat na
polích, starat se o úrodu, opravovat domy, které byly většinou poškozené od
přestřelky. Dnem 9. 5. 1945 končí v Evropě II. světová válka. Napětí
stále ještě v té době trvá, pomalu však všude začíná vládnout mír, do popředí
se začíná dostávat KSČ, která v roce 1948 nastolila čtyřicet let trvající
totalitní režim. Zdroj : budislav.infobec.cz
17.2.2012 |
Ilustrace K. Liebschera
z knihy Čechy, Východní Čechy Zdroj: community.fortunecity.ws
(6.11.2015)
Chata spisovatelů Zdroj: aukce-pohlednic.com (6.11.2015)
Zdroj:
hasicibudislav.estranky.cz (6.11.2015)
Zdroj: obecbudislav.cz (6.11.2015) |
|||
|
Sedlišté Kamenné, náležející k místní
obci Poříčí, mají 51 čísel, obyvatel 258 (národnosti českosl.
257, cizozem. 1; církve římsko-katol.
256, českobratr. evang.
2). Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní v Budislavě,
místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v
Poříčí. Spolkový a politický život sdílí s Poříčím. Výživa obyvatelstva::
rolnictví (97%), různá řemesla a drvoštěpství. Stanice dráhy v Borové u
Poličky (6 km), v Litomyšli (16 km). Zastávka státního autobusu v Budislavě (l km). Úřad poštovní,
telegrafní a telefonní v Proseči. Ze vsi vede
okresní silnice' do Budislavě. Z historie. Ves založena r. 1683
na panské půdě. Pamětihodnosti. Starobylý
hostinec u Rovenských. Poblíž hájovny Kozrnínu stávala ves Rez, zaniklá v 15. století. Dosud je
tu po ní patrný náhon mlýna. Přírodní zajímavosti. V bezprostřední
blízkosti krásné hluboké lesy. V nich rybník „Zimka".
S kopce na jihu ode vsi (555 m) pěkný pohled do pohádkově krásných skal budislavských. Na sever od Kamenných Sedlišť ihned za
potokem Desinkou leží obec Budislav Budislav s místními částmi Bořkem
(skupina 9ti čísel) a samotou „V hájku" (2
čísla). Místní obec má katastrální plochu 665'26 ha, 137 čísel a obyvatel 431
(národnosti českosl. 411, němec. 20; církve římsko-katol.
416, českobratr. evang.
9, českosl. 3, bez vyznání 3). Vzdělání lidu:
obecná škola trojtřídní, místní osvětová komise, veřej, obecní knihovna.
Život spolkový: Sokol, hasičský sbor, Hospodářská beseda, Odbor Národní
Jednoty Severočeské. Politické organisace a spolky:
strany republikánské, lidové, Orel (lid.). Výživa obyvatelstva: drvoštěpství,
lamačství kamene, kamenictví a povoznictví (45%),
rolnictví (40%), různá řemesla, obchod. Téměř v každém stavení vyšívají
prádlo (bílé vyšívání). V místě je parní pila a okresní drtírna štěrku.
Stanice dráhy v Borové (6 km) a ve Skutči (12 km). Zastávka státního
autobusu. Úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Proseči.
Okresní silnice Litomyšl - Proseč. Z historie. Jméno Budislav odvozuje H. Jireček od
B u d i s l a v a, syna Miroslava z Popova Dolu. Dědinu držel r. 1318 Přibek z Vlkova. Koncem 14. stol. patřila Toulovcovi. Z pískovce zdejšího byla r. 1418 vystavěna
radnice s věží v Litomyšli (viz Litomyšl). Ves byla koupena r. 1480 městem
Litomyšlí (osadou) od Čeňka z Barchova a Jana, syna
Jindřicha Makovského z Potštýna.
Město má zde dosud většinu lesů i pozemků. Pamětihodnosti. Hojnost
starobylých staveb lidových. Zmínky zasluhuje stará lípa Dočkalova. V
hostinci „Krčmě" se narodil český právník a právnický spisovatel Jan
Krčmář, president vrchního zemského soudu v Praze, jenž vedl proces „Omladinářů". Ves i její okolí si oblíbila Tereza
Nováková, vylíčivši ve svých románech život lidu zdejšího v době
protireformační. Přírodní zajímavosti. Obec, ležící
na pokraji lesů, má velmi romantickou polohu. Přírodní zajímavostiProti
škole dva mohutné balvany pískovcové — Velké a Malé Hradisko. Podobných
balvanů různé velikosti a fantastických tvarů je rozseto kolem vsi hojně.
Krásný rozhled od statku Dočkalova. Možno viděti Litomyšlsko, Orlické hory, Kunětickou horu i Krkonoše,
pohoří Nasavrcké a Moravu až k Moravské Třebové. V
údolíčku „Kalibánce" žulové lomy. Pískovcové
lomy dávají výborný pískovec, který se daleko vyváží. Nalézá se tu též tmavý
syenit i turmalinit. Zajímavé jsou vycházky k lubenské myslivně, k rybníku „Zimce",
na Skalku a nejvděčnější ovšem do jednotlivých částí skalní krajiny Toulovcovy — kamenné to pohádky. Zdroj: obecbudislav.cz (6.11.2015) |
|
|||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.11.2015 Předchozí editace: 17.2.2012 |
