Historie obce Velká Kraš, bývalý politický okres Jeseník

Historie obce

Velká Kraš, bývalý politický okres Jeseník

Historie Velké Kraše do roku 1848 (1850)

Obec Velká Kraš, která leží hraničí s Polskem v jesenickém výběžku České republiky, je složena z několika v historii samostatných obcí, které byly do jednoho celku administrativně spojeny až po roce 1848, tedy v době, kdy probíhaly v celé tehdejší rakouské monarchii velké administrativní změny. Spojování obcí a připojování obcí k městům a městečkům bylo velice častou záležitostí, přičemž cílem bylo ušetřit státu peníze.

Jméno Velké Kraše je odvozeno od osobního jména Kras, tedy ze staročeštiny s významem krásný, krása – tedy vesnice, sídliště lidí Krasových. V této formě převzali jméno obce i němečtí osídlenci ve 13. století (tzv. první kolonizace, která vznikla z příkazu českého krále Přemysla I. Otakara, a to s cílem osídlit hraniční hvozdy a zabezpečit tak hranice českého království). Postupem času a neustálým komolením jména se ztratil novým osídlencům smysl názvu. Od poloviny 16. století se začalo vyskytovat nové označení Lameseite (lahme Seite) a vedle toho Schlachte, schlachte Seite. Jménem Lahme Seite byla označována oblast pravého břehu Vidnávky. Malá Kraš, neboli Schlachte Seite, naopak označovala levý břeh Vidnávky. První název označoval neúrodu (lahm – neúrodný, chromý), naopak druhý název mluvil o pozemcích v rovině (schlacht – rovný, přímý).

Je těžké rozhodnout, kolik dvorů a malých osad vzniklo v této oblasti od Hukovic po Šubertovu Kraš (dnešní Krasów v Polsku), případně zda šlo od počátku o jednu velikou ves, která se časem rozdrobila na několik menších, označovaných dodnes používanými jmény: Fojtova Kraš, Malá Kraš, Velká Kraš, Šubertova Kraš, Hugova Kraš – dnešní Hukovice, nebo zaniklými již jmény: Bernardova Kraš, Petrova Kraš, Henzchova Kraš, Rudgerova Kraš, Sifriedova Kraš, Dlouhá Kraš, Třetí, Čtvrtá či Jiná Kraš. Dnes je již zbytečné pátrat po tom, kterou oblast který název reprezentoval.

Velká Kraš je poprvé v historických listinách jmenována ve známé vidnavské listině z roku 1291, kdy se píše o tom, že z Velké Kraše náleží vidnavskému fojtovi 4 lány a soudní pokuty. Podle Liber fundationis, listině, která sepisovala biskupský majetek, měla vesnice 26 velkých lánů počítaných za malé (kvůli zdanění, velký lán = 24,19 ha). Kostelní desátek byl odváděn do Otmuchova, nikoli do Vidnavy, kde již v té době existovala fara. To naznačuje, že Kraše byly založeny dávno před Vidnavou (1264) a že patřily k otmuchovskému kastelánství již někdy od 12. století, kdy je toto kastelánství poprvé citováno v papežské bule z roku 1155. Příslušnost k Otmuchovu znovu potvrdili v roce 1326 šoltysové z Fojtovy, Henczkovy (snad Velké Kraše) a Hugovy Kraše, když přiznali, že jsou povinni odvádět otmuchovskému faráři a jeho nástupcům

ročně 5 skotů peněz a 6 šeflů trojího obilí (vratislavský šefl = 76,86 l) z každého lánu. Ještě v roce 1420, kdy ves měla už o 2 lány méně, stále odváděla celý desátek do Otmuchova. Za husitských válek měla Velká Kraš stejný osud jako Vidnava, která byla na jaře 1428 dobyta a spálena husitskými vojsky. Teprve až v roce 1506 získal biskup opět plné dispoziční právo nejen nad Vidnavou, ale i nad Velkou Kraší. Obnovování obce šlo ale pomalu. V roce 1580 ves čítala kromě 6 šoltéských sedláků 38 úroku podrobených sedláků, 2 dědičné zahradníky a 31 podruhů. Do poslední skupiny je potřeba pravděpodobně zařadit i 6 tkalců, kteří zde pracovali. Jiní řemeslníci tu nebyli, protože Vidnava měla mílové právo (právo na to, aby v určité vzdálenosti od hranic města nesměli působit žádní řemeslníci, kteří by nebyli registrovaní ve městě – a zde platili daně). Celkem měla Velká Kraš 22 lánů a 3 pruty včetně šoltéských pozemků. Některé selské usedlosti byly malé, jiné přesahovaly i celý lán. Většinou se ale výměra pohybovala v rozmezí 6-10 prutů (což je dvanáctina lánu). V té době již poddaní odváděli peněžní dávky, a to celkem 12 marek ročně a 6 marek poplatku za dřevo. Desátek do Otmuchova činil 10 grošů, navíc ještě 12 grošů a 12 šilinků ke kolegiálnímu kostelu v Nise. Od počátku 16. století navíc byli povinni dávat vidnavskému faráři desátek v obilí, což, připočteme-li k tomu ještě tažné roboty u biskupského dvora v Bernarticích a pěší práce v Otmuchově, znamená velké zvýšení požadavků ze strany vrchnosti a církve.

Za třicetileté války ves značně zpustla, a to někdy kolem roku 1633, kdy zde řádili polští vojáci, v témže roce byl zničen i místní mlýn. Obnova vsi probíhala pomalu. Do vsi se stěhovala spíše noví osídlenci, což lze vydedukovat z nových jmen sedláků. Kromě sedláků žilo ve vsi 5 zahradníků a 7 domkářů, stoupl počet podruhů. Svobodným majetkem se stal nově postavený mlýn.

K velkému majetnickému přesunu došlo v roce 1697, kdy biskupství získalo šoltéství ve Velké Kraši výměnou za biskupskou část Kobylé, takže od této chvíle patřila celá Velká Kraš ke statkům vratislavských biskupů. V roce 1722 bylo v obci napočítáno 57 sedláků, k nimž bezesporu byli připočítáni i velkozahradníci. Výnos z obce činil 5886 zlatých a 49 krejcarů (v roce 1788). Ze 1435 jiter obecní půdy připadalo 697 na pole, 88 na louky, 87 na pastviny a 552 na lesy. V roce 1811 bylo v obci napočítáno 121 domů a 616 obyvatel, kteří se převážně živili zemědělstvím. V roce 1843 to již bylo 825 obyvatel, mezi nimiž byli 2 celoláníci, 5 třičtvrtláníků, 11 pololáníků, 24 čtvrtláníků, 23 zahradníků a 52 domkářů. Ze 121 domů bylo již 44 zděných. Kromě mlýna zde ale nebyl žádný podnik. Od roku 1846 zde fungovala přádlácká škola, kterou navštěvovalo necelých 30 lidí, v době hladomoru se ale tito lidé ocitli na pokraji bídy. Dlouhodobými držiteli šoltéství ve Velké Kraši byli Sagkové, kteří je drželi od poloviny

15.století až do počátku 17.století. V roce 1612 se šoltéství ujal Jan Matěj Wacker z Wackenfelsu, držitel šoltéství i v Kobylé. Pocházel ze Švábska a byl vynikajícím právníkem, členem učených společností, vysokým císařským úředníkem a diplomatem. V roce 1592 přestoupil na katolickou víru a za manželku si vzal sestru vratislavského kanovníka Troila Kateřinu, s níž měl 4 děti. První dítě – Marie Helena – uměla prý už v prvém roce mluvit, ve třech letech četla německy a latinsky, v devíti hovořila i česky. Když v tomto raném věku zemřela, napsal na ni báseň i slavný hvězdář Jan Kepler.

Děti ze vsi chodily do vidnavské školy, někdy před rokem 1820 byla v obci zřízena samostatná jednotřídka, do které ve zmiňovaném roce chodily 203 děti.

Historie znaku Velké Kraše je složitější, můžeme však s určitostí říci, že nejstarší dochovaná pečeť (respektive typář) Velké Kraše je z počátku 18. století. Novější podoba znaku z 20. století, která obsahovala i znaky místních částí Fojtova Kraš, Malá Kraš a Hukovice, byla ovšem příliš složitá (i když neoficiálně používaná německým krajanským spolkem), a tak došlo k její redukci. Na základě návrhu Jana Tejkala z Ostravy udělil svým rozhodnutím č.54 ze dne 27.3.2000 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nový obecní znak Velké Kraši: Ve stříbrno-čeveně čtvrceném štítě antonínský kříž bez stupňů zakončený nahoře a dole dvěma prázdnými kruhy a provázený dvěma odvrácenými přiléhajícími půlměsíci, vše černé. (převzato z Karel Miller,Pečeti a znaky obcí na Jesenicku.Jeseník,2003,s.62.)

Hukovice, Malá Kraš a Fojtova Kraš jsou v této kapitole zpracovány zvlášt, protože až do roku 1850 fungovaly jako samostatné obce. Po roce 1850 byly přičleněny k Velké Kraši, a proto se v další části publikace již budou vyskytovat v textu, nikoli samostatně. (autor)

Hukovice

Hukovice existovaly až do roku 1850 (a tedy do již zmiňované správní reformy) samostatně, poté se staly osadou Velké Kraše. Původní označení (i když nelogické) Hugova Kraš bylo změněno v 15. století tak, že druhou část názvu nahradila koncovka –dorf ve významu Hugova ves. V české formě to znamenalo koncovku –ovice a g se změnilo v k.

Stejně jako i Velká Kraš jsou Hukovice poprvé zmiňovány v listině z roku 1291, která svým obsahem patří k roku 1266, a proto je tedy nutné počítat s tím, že obec byla založena ještě před tímto datem.

O dějinách obce toho není mnoho známo. Měla kolem 10 lánů, což se nezměnilo až do 16. století. Z této doby máme již bohatější zprávy. Ve vsi hospodařilo 14 sedláků, jeden dědičný zahradník a 9 podruhů. Mlýn patřil k šoltéství, krčma s kovárnou městu Vidnavě. Je zajímavé, že v Hukovicích sídlil biskupský lesník, který měl na starosti lesy kolem Černé Vody. Obec byla notně poškozena za třicetileté války a ještě o století později, v roce 1665 byla řada selských stavení pustá. Od roku 1806 se obec skládala z 32 domků a měla 205 obyvatel. Taktéž o šoltéství máme málo zpráv – první je až z roku 1533, kdy patřilo rodu Wtzigerů. Od poloviny 17. století ale neustále měnilo majitele, čemuž napomáhaly i časté válečné spory. Děti chodily do školy ve Vidnavě, po roce 1820 do Velké Kraše. V místě byla v roce 1804 postavena kaple Panny Marie, v které se občas konaly bohoslužby.

Fojtova Kraš

leží na levém břehu Vidnávky, sousedí s Vidnavou, Polskem, Velkou a Malou Kraší. Stejně jako ostatní části byla poplatná Otmuchovskému kastelánství. Kolem roku 1290 měla tato ves 16 a půl lánu počítaných za malé. V roce 1580 zde žilo 19 sedláků, 6 dědičných zahradníků, 4 selští zahradníci a 29 podruhů. V té době měla již obec 19 lánů, tzn. že se o 2,5 lánu zvětšila. Nepříjemnou služebnost na sebe museli vzít vůči Vidnavě, která získala právo pást na jejich pozemcích 400 ovcí, přičemž sami měli právo držet pouze 25 ovcí. V roce 1806 měla Fojtova Kraš 26 domů a 155 obyvatel, přičemž vždy patřila do farního i školního obvodu města Vidnavy.

Malá Kraš

Opět se jedná o ves, která byla až do roku 1850 samostatnou obcí. Ves měla 17 lánů a 9 prutů, z nichž 2,5 lánu bylo svobodných. Úrok od 24 sedláků nebyl veliký, stejně tak jako robotní dávky. Kromě sedláků zde byl jeden zahradník a 13 podruhů, kteří asi pracovali v blízké Vidnavě. Zpustošení obce za třicetileté války dokresluje fakt, že desátek, který se platil k vidnavskému kostelu, neplatili až do počátku 18. století. Již v 16. století se uvádějí lomy, které ale byly v té době opuštěny, stejně jako pole. V roce 1806 měla obec 48 domů s 289 obyvateli, patřila k ní i tzv. Nová Malá Kraš (Neukleinkrosse), což bylo nové jméno pro osadu zvanou předtím Starost – v té době měla 4 domky a 29 obyvatel.

Šoltys v obci držel 3 lány půdy. Prvním známým šoltysem byl vidnavský měšťan Cuncko Gunderamin, v roce 1426 tyto pozemky vlastnil Mikuláš z Altzenau (Olsznica nebo Olszanka), který byl velitelem údajně nedobytného hradu Otmuchov. V listopadu 1426 ale tento hrad vydal bez boje husitům, za což byl 29. dubna 1431 sťat před radnicí ve Vratislavi jako zrádce. V pozdějších dobách šoltysové neustále bojovali o svá práva s Vidnavou.

Malá Kraš tvořila od počátku část vidnavského farního obvodu, kam příslušela později i školní docházkou. Až později navštěvovaly místní děti školu ve Velké Kraši. Historie Velké Kraše po roce 1848 (1850)

V roce 1850 došlo k zásadní změně ve vývoji obce. Správním spojením vznikla jedna velká obec, která patřila k soudnímu okresu Vidnava v politickém okrese Jeseník (tehdy Freiwaldau, Frývaldov). Toto spojení a zejména boom v kamenickém průmyslu znamenalo pro Velkou Kraš období konjunktury. V roce 1773 zde Johann Zothe založil první brusírnu a pilu na žulu, která byla později rozšířena i o pobočku ve Vápenné. Tento podnik přežil dokonce i druhou světovou válku.

Rozvoji tohoto průmyslu následně pomohly další dvě vývojové větve, bez nichž by to bylo nemyslitelné: za prvé celkový ekonomický růst monarchie a za druhé rozšíření železniční dopravy i do odlehlejších částí rakouské monarchie. Na Jesenicku se jednalo zejména o otevření železniční trati z Dolní Lipové do Javorníku a následných vedlejších tratí a vleček k jednotlivých lomům v této oblasti – pro Velkou Kraš nesmírně důležitá lokální trať z Hukovic do Vidnavy, která v roce 1897 navázala na již zmiňovanou trať Dolní Lipová-Javorník (uvedena do provozu v roce 1896).

Slavnostní zahájení provozu této lokálky proběhlo 6. srpna 1897, celkové náklady na její výstavbu činily 40 091 zlatých a 20 krejcarů. Stavebně nenáročná trať vedla rovinatým terénem s jedinou zastávkou ve Velké Kraši. V roce 1903 po ní jezdily 4 vlaky denně, přičemž jedna jízda trvala 15 minut. V témže roce pokračovala výstavba železnice, a to z Vidnavy do Nisy. Bylo upraveno nádraží ve Vidnavě do dnešní podoby (katastrálně na území Velké Kraše).

Z dalších podniků, které v té době ve Velké Kraši prosperovaly, je třeba jmenovat družstevní lihovar v Hukovicích a nově vzniklou mlékárnu, taktéž družstevní. Posledním podnikem, který je třeba zmínit je vidnavský závod na výrobu šamotového zboží, který byl umístěn na katastru Fojtovy Kraše.

Průmyslový i zemědělský příznivý vývoj v obci trval až do válečných roků první světové války.

Čest a slávu obětem této války připomíná v obci krásný pomník stojící před filiálním kostelem sv. Floriána ve Velké Kraši.

Léta dvacátá – období Československa:

Po vzniku Československé republiky potkal Velkou Kraš podobný osud jako i jiné obce na Jesenicku (tehdejší Frývaldovsko). Obyvatelstvo zde bylo německé, teprve po obsazení československými jednotkami a po dosazení československé správy se zde začali objevovat i čeští obyvatelé. Tento jev se týkal z počátku pouze správních měst – Jeseníku (Frývaldov), Javorníku, Vidnavy a Zlatých Hor (Cukmantl), později se čeští obyvatelé usazovali i v okolních obcích, tedy i ve Velké Kraši. Nebylo to soužití jednoduché. Německé obyvatelstvo z počátku odmítalo nově vzniklý Československý stát (úsilí připojit pohraniční území k tzv. rakouskému Německu bylo ale zmařeno československými jednotkami, vzniklými z francouzských a italských legií, doplněnými dobrovolníky zejména ze Sokola), na počátku 20. let se zase projevoval odstup československých orgánů, které právem nevěřili obratu v politice německých menšinových stran. Až v polovině 20. let se toto částečně změnilo, když byli do vlády přibráni zástupci tzv. aktivistických německých stran.

Bohužel tento příznivý vývoj trval opět jen velmi krátce, přerušila jej nacistická agrese. V první období tzv. první Československé republiky ale největší vliv ve Velké Kraši měli němečtí křesťanští sociálové (DCV – Deutsche Christichsoziale Volkspartei), teprve po roce 1935 tuto úlohu převzala SdP (Sudetendeutsche Partei)s Konrádem Henleinem v čele, nakonec jediná německá strana v Československu.

Léta třicátá – období krize a hladu:

Velká hospodářská krize, která vypukla v září 1929 na burze v New Yorku, se následně lavinovitě rozšířila do celého světa. Do Československa se dostala na konci roku 1930 a začala se plně projevovat až na konci roku 1931 – jejím odrazem v našem okrese je tzv. Frývaldovská stávka (25.listopadu 1931), kdy do dělníků, kteří demonstrovali proti propouštění a snižování mezd, na křižovatce v Dolní Lipové střílelo četnictvo (8 obětí). Několik účastníků tohoto pochodu hladu pocházelo i z Velké Kraše a Vidnavy, jejichž výpovědi se dochovaly v archívech. Ostatně v šamotárně se také propouštělo a mzdy zde byly sníženy o 10%.

Rok 1938 byl také velmi výrazným v historii obce. Napětí v tomto roce narůstalo, aktivita německých nacistů a místních přisluhovačů Říše zakolísala jen po květnové částečné mobilizace Československé armády. V obecních volbách získala ovšem SdP zcela jasně nejvíce hlasů, ve Vidnavě konkrétně 96,1% a situace se začala znovu vyostřovat. Pohraničí ČSR bylo obsazeno a chráněno pouze malými oddíly Stráže obrany státu (SOS), proti nim stály tzv. Freiwiliger Schutzdienst, které přímo organizovaly vojenské přípravy proti ČSR – pašování zbraní z Německa.

Vidnavské policii se podařilo 12. srpna 1938 ve voze s obilím zajistit 40 automatických pistolí a 2000 nábojů. Až 16. září československá vláda oficiálně zakázala SdP, ale to již bylo pozdě – do Německa houfně proudily davy lidí, 18. září na to reagoval Henlein zřízením Freikorps – vojenských jednotek, které začaly útočit na příhraniční obce puškami, granáty, pistolemi i kulomety. K největší srážce došlo ve Vidnavě 22.září 1938, kdy do města kolem poledne vniklo několik set členů Freikorps s cílem obsadit je. Na odpor se jim postavilo několik příslušníků čs. financů, kteří ale přesilou byli zdoláni – padli i první mrtví (Josef Novák a František Pospíšil). U školy ve Velké Kraši zatarasila skupina Freikorpsů koleje a začala střílet na vlak, jímž prchal zbytek financů, četníků, železničářů, ale i civilistů. Padli další dva Češi, další 14 bylo zraněno. Na Jesenicku (Frývaldovsko) bylo vyhlášeno stanné právo, Vidnavsko ale již bylo a zůstalo pod kontrolou Freikorps.

Po okupaci pohraničních území Československa v říjnu 1938 se celý okres Jeseník (Frývaldov) stal součástí župy Sudety. Ta byla členěna na 3 části, tzv. vládní obvody, přičemž celý okres spadal pod Opavu. V Jeseníku byl vytvořen úřad landráta, který byl podřízen přímo vládnímu prezidentovi v Opavě. Soudní okresy byly zachovány beze změn, tzn. že Velká Kraš zůstala i nadále v soudní pravomoci Vidnavy.

Léta čtyřicátá – válečná:

Druhá světová válka znamenala ohromnou ránu, i když se Velké Kraši, stejně tak jako celému Jesenicku, válečné boje vyhnuly (výjimkou byly letecké boje nad Jeseníky, přičemž i ve Velké Kraši spadlo jedno letadlo!). Po vypuknutí války podléhaly místní obce německé vojenské branné moci, a tak bojeschopní muži museli nastoupit do Wehrmachtu. Tímto samozřejmě utrpěl i místní průmysl a zemědělství, místní lomy se v provozu udržely jen částečně, přičemž pracovní sílu zde nahradili váleční zajatci – ve Velké Kraši existovaly dva menší pracovní tábory (ty byly ale de facto v každé obci, takže se nejednalo o nic mimořádného). Další skvrnou v historii této války byly tzv. pochody smrti, které se na Jesenicku začaly objevovat od konce ledna 1945 – zástupy lidí hnané za strašlivé zimy ve zcela nedostačujícím oblečení, v dřevěných sandálech, nebo jen onucích, což vzbuzovalo hrůzu i u místního německého obyvatelstva. Jenom na katastru Vidnavy bylo ubito 19 vězňů, kteří byli pohřbení mimo hřbitov (hned v roce 1945 exhumováni a pohřbeni na místním hřbitově). Osvobození obce proběhlo někdy mezi 6.-8. květnem 1945. 6. května 1945 totiž kapitulovala německá posádka ve Vratislavi, čímž skončila největší bitva druhé světové války na území Slezska. Po pádu této pevnosti neexistovaly v okolí žádné větší německé jednotky.

Léta čtyřicátá – poválečná:

Po roce 1945 byl politický okres Jeseník obnoven ve stejném rozsahu jako v roce 1938, došlo však ke zjednodušení politické správy. V čele okresu stála 12členná okresní správní komise, později Okresní národní výbor, který byl podřízen expozituře Zemského národního výboru v Ostravě. Až v roce 1949 došlo ke změně, kdy vznikly kraje – celý okres Jeseník se stal součástí Olomouckého kraje. Výjimkou se stala obec Heřmanovice, která byla přičleněna k okresu Krnov a stala se tak částí kraje Ostravského.

Co nezničila válka samotná, to bylo zničeno následně po ní. Další velkou ranou se stal odsun německého obyvatelstva v letech 1945-1946 (na některých lokalitách až v roce 1947), kdy byli odsunuti téměř všichni místní Němci. Následné osídlení ale plně nenahradilo počty obyvatel z období před světovou válkou. Průmyslové podniky se držely jen částečně – dominantní roli si zachovala šamotárna, lihovar v Hukovicích byl na počátku šedesátých let přeměněn na sušárnu brambor a výrobnu krmiv. Stejně tak skončila i místní mlékárna, pouze kamenoprůmysl v malém měřítku přežil. Zemědělská výroba v obci byla do roku 1980 zajišťována částečně Státním statkem v Žulové, poté byly všechny pozemky předány družstvu v Bernarticích, s nímž se místní družstvo spojilo již v roce 1974. K opětovnému osamostatnění družstva došlo v roce 1990.

Vývoj obce po roce 1945 nabral zcela jiný směr. Stejně tak jako i v jiných obcích, nejprve se zde objevili spekulanti a raubíři, lidé, kteří se snažili, a mnohdy se jim to náramně dařilo, získat co nejvíce majetku na územích, která museli opustit Němci – tedy v pohraničí. Tito spekulanti zabrali statky, a to často pod rouškou tzv. revolučních národních výborů či gard, vydávali se za partyzány a bojovníky proti fašismu, přičemž se z valné většiny jednalo naopak o živly, kteří se schovávali celou válku v ústraní, báli se vystrčit nos, ale včas zaregistrovali změnu a měli dostatek nervů na to, aby se ve slavných květnových dnech oblékli do „bojového“ a vydali se zachraňovat vlast. Dopadlo to ale vždy tak, že statky, v nichž ještě i hořel oheň v kamnech, byly těmito raubíři doslova vybrakovány, bylo z nich odneseno vše, co ještě bylo cenné a někdy se dokonce stalo, že i to jim bylo málo a tak statek po svém nájezdu i zapálili. Ve Velké Kraši k tomuto extrémnímu řešení nedošlo.

Byly však i světlé okamžiky v každodenním životě obce: 18. listopadu 1945 se zde narodila první poválečná občanka Velké Kraše, Jana Dytková.

V obci do roku 1949 fungovala mlékárna, která zpracovávala mléko z Javornicka, Vidnavska a Žulovska, a to na čajové máslo, konzumní mléko, průmyslový i konzumní tvaroh a tvrdé– polotvrdé i měkké sýry. V již zmíněném roce 1949 byla celá výroba přesunuta do Jeseníku.

Dále v obci fungoval lihovar, který vyráběl mateční šťávy a z nich sirupy, ovocná vína a ovocné nektary. Zpracovávalo se zde 4 vagóny malin, 1 vagón ostružin, 8 vagónů višní a třešní, 2 vagóny švestek, 25 vagónů jablek na nektary a 10 vagónů jablek na jablečné víno. V roce 1951 místní lihovar byl začleněn do Hanáckých lihovarů, nedlouho poté ovšem bylo veškeré zařízení přestěhováno a v roce 1954 se z místního lihovaru stala suška na brambory.

Stejně tak v obci fungoval i mlýn. Denně zpracovával 2 vagóny obilí na mouku. V roce 1952 přestal s výrobou a stalo se z něj pouze skladiště.

V obci bylo dále v provozu pekařství, řeznictví, obuvnictví, holičství, pracoval zde stolař, kolař a kovář.

Léta padesátá:

V letech 1957-1958 začala v obci výroba nákupních tašek GALA, n.p. Krasice u Prostějova, a to v budově bývalé mlékárny. Tento podnik se stal pro obec vedle JZD dalším významným zaměstnavatelem – zejména pro místní ženy (pracovaly zde však i ženy z okolních obcí).

V 50. letech obec prošla velkou změnou. Zanikly zde místní řemeslníci, za to bylo zbudováno Jednotné zemědělské družstvo, které v této době patřilo mezi nejúspěšnější. V obci byl znovuotevřen kulturní dům, v němž fungovalo i kino, a to dvakrát týdně. V Hukovicích vznikla svépomocí nová mateřská školka (1950), výuka probíhala v místní dvojtřídce (škola v obci vznikla v roce 1875), dále v obci existoval Sbor dobrovolných hasičů (1945), Výbor žen (1949), Červený kříž (1959), Sokol (1947), spolek myslivců (1946), včelařů (1945), ale i divadelní spolek, který využíval prostor Kulturního domu.

Léta šedesátá:

Další velkou změnu znamenal rok 1960 a další správní reforma. 1. července 1960 byl Severomoravský kraj rozdělen na 10 velkých okresů – okres Jeseník zanikl a jeho území bylo rozděleno mezi okresy Bruntál (Zlaté Hory, Ondřejovice a Rejvíz) a Šumperk. V následujících 25 letech probíhala další integrace, vznikaly tzv. střediskové obce, k nimž byly administrativně připojovány i poměrně vzdálené obce menší. Tak se stala Velká Kraš součástí Vidnavy (1976). Tímto zůstalo na bývalém okrese Jeseník pouze 14 obcí (dnes jich je 24).

11. srpna 1968 bylo v obci dokončeno a otevřeno místní koupaliště, které sloužilo (a slouží dodnes) nejen místním občanům, ale i dvěma rekreačním táborům, které byly na katastru Velké Kraše zprovozněny. První z nich byl v majetku Vojenské ozdravovny ve Vidnavě – ve stanových budkách se během prázdnin vystřídalo přes 250 dětí vojenských gážistů z celé ČSR. Druhý z táborů patřil Závodnímu výboru ROH vidnavské šamotárny a fungoval v budově bývalé Habichtbaude, v té době ovšem Chaty Míru – dřevěnné chatky pro 2-4 osoby pojmuly ročně opět asi 250 dětí,většinou zaměstnanců keramiky a hornictví.

Léta sedmdesátá:

V sedmdesátých letech byla v obci založena místní organizace SSM, místní JZD bylo sloučeno do obrovského JZD Javornicko, kde byla soustředěna JZD z Velké Kraše, Skorošic, Uhelné, Bernartic a Javorníku. Velká Kraš a Skorošice tvořily v tomto velkém konglomerátu středisko č.2. Pracovalo zde v té době přes 800 zaměstnanců, kteří obhospodařovali přes 4660 ha půdy.

V obci fungovaly 2 prodejny smíšeného zboží, přičemž jedna z nich byla samoobsluhou. Dále jedna prodejna maso-uzenin, zásobovaná 1x týdně, dvě pohostinství, dopravu zde zabezpečovaly České státní dráhy a ČSAD, telefonní ústředna byla v Žulové. Obec již měla dvě mateřské školky, zaměstnání poskytovalo zejména JZD, Gala, s.p., ZNZP na výrobu krmivových směsí a MŠLZ ve Vidnavě na výrobu žáruvzdorných šamotových cihel a jiných keramických výrobků.

Většina obyvatel bydlela ve svých rodinných domcích, pouze menší část v bytech MNV, JZD či MŠLZ. V obci bylo 143 televizorů, 150 rádií a 64 aut. Do obce zajížděla jednou týdně pojízdná sběrna prádla (čistírna) a jednou za 14 dnů sem přijížděl i vůz s propan-butanovými láhvemi.

31.7. – 3.8. 1975 obci postihla povodeň, největší voda za posledních 35 let. Voda strhla lávky a udělala velké škody na plotech a dřevnících místních usedlostí. Samozřejmě, že tato přírodní katastrofa se odrazila i v zemědělství. Na konci 70. let byla zahájena výstavba výkrmny skotu, v roce 1978 byla místní železniční

stanice Hukovice přejmenována na Velkou Kraš. Další velkou změnou v obci znamenal rok 1979, kdy byla zrušena místní 2-třídka a všechny místní děti začaly navštěvovat základní školu ve Vidnavě. Zůstaly zde v provozu dvě mateřské školky.

Léta osmdesátá:

V 80. letech se Velká Kraš vyvíjela zcela v režii Vidnavy, pod kterou správně spadala po další reformě veřejné správy. Místní 2-třídka byla přebudována na mateřskou školku. V roce 1983 došlo k přestěhování obou mateřských školek do rekonstruované budovy základní školy a vznikla tak 2-třídní mateřská školka.. Uvolněné domky nejdříve užívalo místní JZD, později byly odprodány do soukromého vlastnictví.

Léta devadesátá:

V listopadu 1990 zde stejně jako v celém státě proběhly první svobodné volby od roku 1948.

Starostou obce byl zvolen Ing. Ladislav Šuška. K 1.lednu 1991 měla obec 773 obyvatel, 246 domů, z nichž 199 bylo trvale obydlených. Došlo k nejen k osamostatnění obce, která se správně odtrhla od Vidnavy, ale i k osamostatnění místního JZD. Chovaly se zde krávy, jalovice, býci, telata, prasnice, selata a kanci (ti ovšem jen v malém, protože k množení byla používána inseminace), z rostlinné výroby je třeba jmenovat pšenici, ječmen, bob, hrách a brambory. Stále zde fungovala Gala, Zemědělský zásobovací a nákupní závod – míchárna krmivových směsí, Poštoranské keramické závody (dřívější šamotárna) a Přidružená výroba zemědělského družstva.

Zůstaly zde dvě prodejny smíšeného zboží, dvě pohostinství, holič-kadeřník, sklenářská dílna, poštovní úřad, knihovna, mateřská škola, byla zahájena činnost Junáka a Skautu, fungoval zde fotbalový oddíl, Svaz žen, Sbor dobrovolných hasičů, včelaři, myslivci, do obce i nadále byl dovážen plyn, zajížděla sem pojízdná prádelna-čistírna a pojízdná maso-uzenina.

Změna poměrů přinesla ale i negativní změny: v místním zemědělském družstvu nastal problém s odbytem, došlo v důsledku toho ke snížení stavů hospodářských zvířat (celé státní zemědělství bylo zasaženo krizí s hledáním odbytu a zvyšováním cen). Zároveň se v obci obnovilo soukromé podnikání.

V roce 1992 ve Velké Kraši proběhly velké oslavy 100 let od založení organizace místních dobrovolných hasičů – k založení došlo v roce 1892 po velkém požáru, který stihl 6 usedlostí. O sto let později bylo opraveno historické zařízení a vybavení, zprovozněna ruční stříkačka, koňská stříkačka i nejstarší motorová stříkačka – vše bylo dáno do pořádku, vše bylo vyleštěno a nachystáno tak, aby ve dnech 9.-10. května 1992 mohly proběhnout oslavy a soutěž o pohár starosty. Došlo k navázání kontaktů s Německem i Polskem, což se úspěšně rozvíjí i nadále. Hasiči z Velké Kraše patří dlouhodobě k těm úspěšnějším, co se závodů týká, byli a jsou velmi významnou složkou obce, pomáhali při přírodních katastrofách a účastnili se i hašení velkých požárů. Pro obec jsou nepostradatelní i svou technikou a ochotou pomáhat tam, kde síla jednotlivce nestačí – za to jim díky!

K 1. lednu 1994 bylo v obci založeno nové zemědělské družstvo, a to pod názvem Agrodružstvo Velká Kraš. Bohužel ale nevydrželo ani deset let, z ekonomických důvodů byl na něj vyhlášen 25.9. 2003 konkurz.

V roce 1995 obec zažila snad nejvýznamnější návštěvu za svou existenci, když ji navštívil tehdejší prezident České republiky Václav Havel – v obecní kronice o tom existuje krásný zápis a prezident republiky se do ní i podepsal. Pravdou ovšem je, že tehdejší prezident Václav Havel při své cestě navštívil Vidnavu a starosta Velké Kraše Šuška se tohoto zúčastnil. Nelenil a vzal s sebou i místní obecní kroniku – odtud tedy onen zápis. Václav Havel tedy Velkou Kraš nenavštívil, ale díky starostovi má Velká Kraš alespoň jeho podpis v kronice.

Rok 1995 se do historie obce zapsal ještě jednou krásným písmem: manželům Randusovým se narodila nádherná zdravá trojčátka!

Následující rok 1996 byl významný zejména vznikem okresu Jeseník, pod který Velká Kraš spadala. Obnovilo se tak správní členění z před roku 1960, nastaly však komplikace se zřízením nových úřadů – celý rok tak byl ve znamení zjišťování nových kompetencí, sídel nových úřadů apod.

Rok 1997 se naopak zapsal černým inkoustem do listů místní kroniky. Červencová povodeň, která přinesla více než stoletou vodu, ovlivnila vývoj v celé naší vlasti. Rok se rozdělil na polovinu před povodní a po povodni.

V Hukovicích byl podemlet železniční most, voda vytekla ze svých koryt, padaly obrovské stromy, byly podemlety části místních komunikací, kostel se stal v rozbouřené vodě ostrůvkem (možná naděje). Velká Kraš tak byla odříznuta od světa, a to nejen dopravně! Obec byla bez elektřiny,vody, telefonického spojení! A pak že sedmičky nosí štěstí?! (7.7.1997 totiž začalo pršet) Ale život šel dál, následky povodní byly postupně likvidovány, lidé se začali vracet zpět do běhu všedních dnů...ale obava z velké vody přeci jen zůstala...

12.-13. září proběhly v obci slavnosti 200. výročí předání kaple Panny Marie v Hukovicích obci, a to za účasti nového ostravsko-opavského biskupa Lobkowitze.

Rok 1998 byl rokem volebním a ve Velké Kraši přinesl změnu. Po volbách zůstal starostou ing. Šuška, ten ale v následujícím roce odstoupil a na jeho místo nastoupil Jan Novosád (který je starostou i nadále).

V obci panuje velká nezaměstnanost, zejména mladí zde těžko nacházejí uplatnění, a tak velmi často odcházejí za prací do vzdálených míst. Nedá se však říci, že by to byl problém pouze Velké Kraše, spíše celého Jesenicka. Tato nezaměstnanost v obci ale s sebou přinesla svůj efekt: nezaměstnaní lidé si ponechávají své ratolesti doma, starají se o ně sami, a tak v místní mateřské školce bylo v roce 1998 zapsáno pouze 26 dětí.

V obci pokračuje budování vodovodu a kanalizace, pokračuje splácení větrné elektrárny (vybudována v roce 1994). Velká Kraš získala v roce 2000 nový obecní znak a prapor, schválený Parlamentem České republiky. Dalším významným počinem v obci je obnovení chovu koní pro práci v zemědělství.

3.tisíciletí ve Velké Kraši:

V roce 2001 jsme vstoupili nejen do nového století i tisíciletí, ale zároveň proběhlo i zatím poslední sčítání lidu – ve Velké Kraši žije 898 obyvatel, obec se stará o budování vodovodní sítě a jednotlivých přípojek k domům, zemědělské družstvo hospodaří v záporných číslech, naopak velmi dobře (jako vždy!) si vedou včelaři se svými 559 včelstvy! Obnovuje se zde i Český svaz chovatelů, probíhají opravy místního koupaliště, při obci úspěšně funguje SPOZ – Sbor pro občanské záležitosti. V obci stojí 221 domů, z nichž 194 je trvale obydlených, 166 je jich v soukromém vlastnictví, 14 domů je obecních, 2 jsou družstevní a 12 drží jiní vlastníci. V roce 2003 byl v obci dokončen památník obětem válek a násilí, který stojí u kaple sv. Floriána a připomíná všem, kteří jdou okolo, že horší časy má snad Velká Kraš již za sebou.

Zdroj: velkakras.cz (18.3.2014)