Velká Kraš

(Gross Krosse)

Osady: Hukovice, Fojtova Kraš. Malá Kraš

Kostel sv.Floriána A) B)

1770-1801

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6477

 

Kaplička A)

U Ovesných

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6504

 

Kaplička A)

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6447

 

Památník obětem války a násilí A)

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6513

 

Pomník oběti přepadení vlaku A)

v roce 1938

Velká Kraš - pomník oběti přepadení vlaku v roce 1938 - Foto: Miroslav Kobza

 

Nádraží A)

Muzeum

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6501

 

Škola A)

Dnes MŠ a knihovna

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6459

 

Venušiny misky A)

 

Venkovní expozice bludných balvanů A)

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=6492

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický okres Jeseník, s.o.Vidnava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

znak obce Velká Kraš
Historie obce >>

První písemná zmínka o obci se nachází v zakládací listině vidnavského fojtství z roku 1291 popisující stav v letech 1266-1268. Ves je však nepochybně starší. Z celého Jesenicka jsou právě jen v nejbližším okolí Vidnavy doklady prehistorického osídlení. Název vesnice, poprvé zachycený jako Craz, pochází pravděpodobně od slovanského vlastního jména Kras. Jak slovanský název a způsob jeho tvoření, tak i skutečnost, že se ve druhé třetině 13. století s Kraší setkáváme již plně osídlenou a rozdělenou na řadu samostatných menších vesnic, ukazují na její vysoké stáří. Město Vidnava bylo v roce 1266 založeno pravděpodobně přímo na pozemcích starší obce Kraše. Kraš však nadále odváděla desátek faře do Otmuchova, což je dalším důkazem, že existovala již před založením Vidnavy.

V poslední třetině 13. století se tedy v majetku vratislavského biskupa zmiňuje celá řada Kraší, jejichž identifikace je mnohdy obtížná. Dnešní Velkou Kraš lze ztotožnit s Magnum Craz připomínanou roku 1284, ke stejnému roku se připomínají též dnešní Hukovice jako Cras Hugonis a Fojtova Kraš jako Advocati Craz, později se cituje též Šubrtova Kraš (dnešní Krasov - součást Vidnavy), ale Malou Kraš lze odpovědně ztotožnit snad až s Henčkovou Kraší zmiňovanou roku 1326. Kterým částem vsi lze přiřadit současně uváděná jména Bernardova Kraš, Rudgerova Kraš, Dlouhá Kraš, Žibřidova Kraš, Třetí Kraš, Čtvrtá Kraš a Jiná Kraš, nelze spolehlivě rozhodnout. Vedle centrální a největší (1420: 26 lánů) Velké Kraše se jako historicky samostatné zachovaly ty části vsi, které měly již roku 1326 vlastní fojtství: Malá a Fojtova Kraš a Hukovice. Velké Kraši se pozdeji, od 16. století, říkalo rovněž Schlachte Seite, tedy "Rovná strana", neboť levý břeh Vidnavky je plochý a vhodný k zemědělství. Protilehlé Malé Kraši se naopak říkalo Lahme Seite, "Chromá strana", neboť byla kamenitá a nerovná.

Vesnice Velká Kraš byla stejně jako Vidnava roku 1428 vypálena husitskými vojsky navracejícími se od obléhání Nisy. S Vidnavou byla v druhé polovině 15. století také vratislavskými biskupy zastavovány a získal je zpět do přímého držení až biskup Jan Thurzó roku 1506. Nadále byla v přímém držení biskupů a patřila k panství Jánský Vrch. Obnova obce však byla velmi pozvolná: trpěla jednak zásahy města Vidnavy, jež na základě mílového práva bránila usazování řemeslníků ve Velké Kraši, a jednak rozsáhlými feudálními povinnostmi vůči kostelům v Otmuchově a ve Vidnavě, kolegiátní kapitule v Nise a ovšem vůči vratislavskému biskupovi jako vrchnosti - tažné roboty u dvora v Bernarticích a pěší roboty v Otmuchově.

Další katastrofou pro Velkou Kraš byla třicetiletá válka, a zejména morová epidemie roku 1633. Obnova opět probíhala jen pomalu.

Dědičné fojtství (šoltézství) drželi od poloviny 15. století do roku 1612 Sagkové. Téhož roku je koupil - podobně jako o rok dříve fojtství v Kobylé - významný státník ve službách vratislavského biskupa a později též císařů Rudolfa II. a Matyáše, a současně pozdně humanistický učenec a básník, Johann Mathias Wacker von Wackenfels. Po Wackerově smrti získala statek jeho dcera Maria Emilia, provdaná za Simona Hieronyma svobodného pána von Sprinzenstein (†1639), po kterém dědil jeho syn Ferdinand Maxmilian (†1679), jehož dcera Kateřina velkokrašské fojtství ještě za života otce roku 1670 prodala Ferdinandu Andreasi Beerovi von Beerenberg (†1681). Po jeho dceři Johanně (†1692) dědil nejdříve její syn z prvního manželství Franz Erdmann von Zischwitz (Tschischwitz) und Kunitz, ale ještě téhož roku její druhý manžel Carl Heinrich von Winanko und Wertenstein, který fojtství směnil s vratislavským biskupem za jeho část Kobylé, takže Winanko nadále držel celou Kobylou a biskup celou Velkou Kraš.

Roku 1742 došlo k dělení Slezska a Velká Kraš se stala pohraniční obcí. Byla v té době téměř výhradně zemědělskou vsí, fungoval zde jen svobodný mlýn. Později se obyvatelé začali zabývat domácím přadláctvím (roku 1846 zde byla dokonce otevřena přadlácká škola) a od již roku 1773 tu Johann Zothe založil první brusírnu a pilu na žulu, která zde fungovala ještě po druhé světové válce.

Hukovický fojt Friedrich Theuer podnítil a financoval stavbu kaple sv. Floriána (1770-1801). Obecná škola byla v obci zřízena roku 1820 (zrušena roku 1979). V letech 1844-1846 vedla obecná neúroda k hladomoru.

Roku 1850 se po zániku patrimoniální správy stala Velká Kraš samostatnou obcí, ale vsi tvořící dnes její části - Fojtova Kraš, Malá Kraš a Hukovice - k ní byly připojeny až roku 1869.

Roku 1896 byla postavena železniční trať z Dolní Lipové do Bernartic a dále do Otmuchova a o rok později byly otevřeny pobočky z Bernartic do Javorníka a z Velké Kraše (Hukovic) do Vidnavy (a později dále do Nisy). Na území Velké Kraše se od té doby nachází nádraží Velká Kraš (do 1978 Hukovice), zastávka Velká Kraš zastávka (do 1978 jen Velká Kraš) a nádraží Vidnava (na katastru Fojtovy Kraše).

Fojtova Kraš, na jejímž území se nacházela vidnavská šamotka, a Hukovice s nádražím, lihovarem a mlékárnou tvořily industriální póly obce, samotná Velká Kraš zůstávala zemědělská. Tomu odpovídá i meziválečná politická orientace obyvatel na německou křesťansko-sociální stranu. Občané Velké Kraše však byli postiženi hospodářskou krizí 30. let, někteří se účastnili i Frývaldovské stávky, později se orientovali na bojovný nacionalismus Sudetoněmecké strany, který měl horlivé přívržence ve Vidnavě. Již před předáním Sudet Německu na základě Mnichovské dohody 22. září 1938 obsadily freikorpsy Vidnavu i s okolím a v samotné Velké Kraši došlo k přestřelce u nádraží, kde Freikorps zastavil a ostřeloval vlak s Čechy prchajícími z Vidnavy.

Za druhé světové války fungovaly ve Velké Kraši dva menší zajatecké tábory. I tudy táhly na počátku roku 1945 "pochody smrti". Po odsunu původních německých obyvatel byla obec poměrně uspokojivě dosídlena, postupně však přišla o řemeslné i některé průmyslové závody (mlýn, mlékárna a hukovický lihovar), zachováno bylo v menší míře kamenictví a ovšem vidnavské keramické závody (do roku 1991). Především ženy našly od roku 1957-1958 zaměstnání v továrně na nákupní tašky Gala n.p. v budově bývalé mlékárny. Zůstal však zachován v zásadě zemědělský charakter obce - významným zaměstnavatelem bylo zdejší vcelku úspěšné jednotné zemědělské družstvo. To bylo v 70. letech začleněno do velkodružstva Javornicko, ale po roce 1989 se opět osamostatnilo.

K 1. lednu 1976 byla Velká Kraš připojena k městu Vidnavě, od 23. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí. Roku 1994 byla u obce vybudovaná jedna z prvních větrných elektráren. Roku 2003 byl u kaple sv. Floriána vybudován památník obětem válek a násilí.

Velká Kraš je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[3] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[4] a od roku 1997 Euroregionu Praděd.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

 1573 N

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

  www.velkakras.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) velkakras.cz (8.8.2008)

B) cs.wikipedia.org (18.3.2014)

 

 fotografie

 

Hukovice

(Haugsdorf)

Kostel P.Marie A)

Pův.sv.Jana Nepomuckého B), z druhé poloviny 18. století a počátku 19. století

Kostel

 

Kaple B)

U polní cesty. zv. Mittmannova, klasicistní z 19. století (kulturní památka), po devastaci v 70. a 80. letech 20. století byla roku 1992 necitlivě rekonstruována

 

Kaple B)

U polní cesty

 

 

Kříž B)

U silnice do Horních Heřmanic, zv. Knabenstein, původně s reliéfem, nyní ruiny

 

image038.jpg

Historie osady

Hukovice existovaly až do roku 1850 (a tedy do již zmiňované správní reformy) samostatně, poté se staly osadou Velké Kraše. Původní označení (i když nelogické) Hugova Kraš bylo změněno v 15. století tak, že druhou část názvu nahradila koncovka –dorf ve významu Hugova ves. V české formě to znamenalo koncovku –ovice a g se změnilo v k.

 Stejně jako i Velká Kraš jsou Hukovice poprvé zmiňovány v listině z roku 1291, která svým obsahem patří k roku 1266, a proto je tedy nutné počítat s tím, že obec byla založena ještě před tímto datem.

 O dějinách obce toho není mnoho známo. Měla kolem 10 lánů, což se nezměnilo až do 16. století. Z této doby máme již bohatější zprávy. Ve vsi hospodařilo 14 sedláků, jeden dědičný zahradník a 9 podruhů. Mlýn patřil k šoltéství, krčma s kovárnou městu Vidnavě. Je zajímavé, že v Hukovicích sídlil biskupský lesník, který měl na starosti lesy kolem Černé Vody. Obec byla notně poškozena za třicetileté války a ještě o století později, v roce 1665 byla řada selských stavení pustá. Od roku 1806 se obec skládala z 32 domků a měla 205 obyvatel.  Taktéž o šoltéství máme málo zpráv – první je až z roku 1533, kdy patřilo rodu Wtzigerů. Od poloviny 17. století ale neustále měnilo majitele, čemuž napomáhaly i časté válečné spory.  Děti chodily do školy ve Vidnavě, po roce 1820 do Velké Kraše. V místě byla v roce 1804 postavena kaple Panny Marie, v které se občas konaly bohoslužby.

 

Fojtova Kraš

(Voigts-Krosse)

Společný hrob a pomník obětem pochodu smrti B)

 

image040.jpg

Historie osady

leží na levém břehu Vidnávky, sousedí s Vidnavou, Polskem, Velkou a Malou Kraší. Stejně jako ostatní části byla poplatná Otmuchovskému kastelánství. Kolem roku 1290 měla tato ves 16 a půl lánu počítaných za malé. V roce 1580 zde žilo 19 sedláků, 6 dědičných zahradníků, 4 selští zahradníci a 29 podruhů. V té době měla již obec 19 lánů, tzn. že se o 2,5 lánu zvětšila. Nepříjemnou služebnost na sebe museli vzít vůči Vidnavě, která získala právo pást na jejich pozemcích 400 ovcí, přičemž sami měli právo držet pouze 25 ovcí. V roce 1806 měla Fojtova Kraš 26 domů a 155 obyvatel, přičemž vždy patřila do farního i školního obvodu města Vidnavy.

 

Rok

obyv.

domů

1806

155

 

1927

 

1930

380

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

271

 

 

Malá Kraš

(Klein-Krosse)

Paukův jilm A)

...

http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=1036 http://www.velkakras.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17848&id_obrazky=1033

 

image042.jpg

Historie osady

Opět se jedná o ves, která byla až do roku 1850 samostatnou obcí. Ves měla 17 lánů a 9 prutů, z nichž 2,5 lánu bylo svobodných. Úrok od 24 sedláků nebyl veliký, stejně tak jako robotní dávky. Kromě sedláků zde byl jeden zahradník a 13 podruhů, kteří asi pracovali v blízké Vidnavě. Zpustošení obce za třicetileté války dokresluje fakt, že desátek, který se platil k vidnavskému kostelu, neplatili až do počátku 18. století. Již v 16. století se uvádějí lomy, které ale byly v té době opuštěny, stejně jako pole. V roce 1806 měla obec 48 domů s 289 obyvateli, patřila k ní i tzv. Nová Malá Kraš (Neukleinkrosse), což bylo nové jméno pro osadu zvanou předtím Starost – v té době měla 4 domky a 29 obyvatel.

 Šoltys v obci držel 3 lány půdy. Prvním známým šoltysem byl vidnavský měšťan Cuncko Gunderamin, v roce 1426 tyto pozemky vlastnil Mikuláš z Altzenau (Olsznica nebo Olszanka), který byl velitelem údajně nedobytného hradu Otmuchov. V listopadu 1426 ale tento hrad vydal bez boje husitům, za což byl 29. dubna 1431 sťat před radnicí ve Vratislavi jako zrádce. V pozdějších dobách šoltysové neustále bojovali o svá práva s Vidnavou.

 Malá Kraš tvořila od počátku část vidnavského farního obvodu, kam příslušela později i školní docházkou. Až později navštěvovaly místní děti školu ve Velké Kraši. Historie Velké Kraše po roce 1848 (1850).

 

Rok

obyv.

domů

1806

289

 

1836

362

1900

352

1927

 

 

1930

256

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

72

 

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 18.3.2014