Kostel Nejsvětější Trojice, bývalý politický okres Hlučín

Kostel Nejsv.Trojice

Bohuslavice, bývalý politický okres Hlučín

V Bohuslavicích stál starý dřevěný kostel, o kterém je první písemná zmínka z roku 1434. Tuto písemnou výpověď potvrdily vykopávky provedené v roce 1928, které byly provedeny místními občany za dohledu zkušených archeologů z Opavy.

Tento dřevěný kostelík se stal za majitelů panství pánů ze Zuany již nedostačujícím a bylo rozhodnuto o stavbě nového zděného kostela. To se psal rok 1740. Projekt kostela ale s největší pravděpodobností vznikl už v roce 1738. A tady pověst vypráví, že nový kostel měl být postaven u cesty směrem na Kozmice (asi 1 kilometr od místa, kde kostel stojí nyní). Na toto místo byla navezena část stavebního materiálu, který byl během jedné noci přenesen neznámou silou na místo původního dřevěného kostela a tak bylo rozhodnuto stavět kostel na tomto místě.

Stavbu kostela financoval ze svého jmění tehdejší majitel panství pan Jan Baptista svobodný pán ze Zuany. Základní kámen byl položen 20. října 1740 za přítomnosti zplnomocněného inspektora vysokého řádu Meritistů, představeného Konventu sv. Kláry v Opavě a přísežného správce knih knížectví opavského pana Františka Ludvíka. Stavba pokračovala velmi pomalu a byla několikrát přerušena v důsledku tzv. slezských válek mezi Pruskem a Rakouskem. Navíc pak ještě 9. června 1742 zemřel fundator pan Jan Baptista. Po uklidnění politické situace bylo ve stavbě pokračováno za vydatné finanční pomoci vdovy po zemřelém, paní Kateřiny Alžběty svobodné paní ze Zuany a Palm. Přestože stavba trvala do roku 1747, byla přece jen dokončena, a to slavnostním nasazením špičky věže dne 1. srpna za přítomnosti mnoha významných církevních a světských osobností a tím předána k vysvěcení.

Farnost spadala pod biskupství olomoucké a na počátku stavby byl biskupem Wolfgang Schattenbach, dokončena byla za biskupa Ferdinanda Julia von Trojer und Trojerstein, který kostel na podzim toho roku vysvětil za přítomnosti dalších tehdy významných církevních osobností- děkana Jana Libora Mancha, pana Conráda Bohanovského, představeného kláštera na Velehradě a provizora v Bolaticích pana Alexandra Jambetha.

Výstavba kostela byla tedy dokončena, ale nebyla úplná, jelikož se na počátku stavby plánovalo s výstavbou dalších dvou věží na západní straně, o čemž svědčí mohutné základy stavby čtvercového tvaru v místech vedlejšího vchodu a vstupu na chór. Kostel se měl stát poutním místem pro tehdejší kraj Moravců (česky mluvících občanů) v Prusku, když po prohrané válce v roce 1742 muselo Rakousko tento kraj postoupit vítězům. Proto také byla stavba na tehdejší dobu velmi prostorná a výzdoba tak bohatá. Ta byla provedena v barokním slohu opavským malířem Josefem Lasserem.

Celý areál kostela je obehnán kostelní zdí, která je zakončena taškovou krytinou. Kostel je situován východo- západním směrem s oltářem na východ a vchodem na západ. Zvláštností je to, že věž kostela je na straně východní a ne na západní, jak je tomu zvykem. Tato situace je způsobena tím, že původně byl kostel navrhován se třemi věžemi, na západní straně tak měly stát věže dvě. Tento záměr nebyl nakonec zřejmě pro nedostatek financí realizován a byla postavena pouze věž jedna, a to na východní straně nad oltářem. Tato věž se tyčí do výše přibližně třiceti metrů a je na ní umístěna kopule z měděné krytiny. Kopule je zakončena špicí s koulí, ve které jsou důležité dokumenty.

Kostel je koncipován jako jednolodní a je postaven v barokním stylu. Na prostor lodi navazuje kruhová část kněžiště. Západní průčelí kostela je členěné pilastry s římsovými hlavicemi, které nesou podstřešní vlys. Nakonec je celé západní průčelí zakončeno štítem. Na štítu je umístěna mozaika Ježíše s Apoštoly. Pod podstřešním vlysem je umístěné okno s motivy svatých. Hlavní vstup do kostela jev ose západního průčelí

Ze severní a jižní strany pak k kruhové části kněžiště přilehají sakristie a kaple v patře nad oběma částmi se pak nachází oratoře. Boční fasády člení vpadlé výplně ve kterých jsou umístěné půlkruhem završené okna. Kněžiště je zaklenuto valenou klenbou s lunetami, ve kterých jsou umístěna okna. Vlastní loď kostela je zaklenuta taky valenou klenbou s lunetami, ve kterých jsou umístěná okna.

Patky klenby na přízedních pilířích jsou završené vyvinutým oblamovým římsovým kládím, s kompozitními hlavicemi doplněnými hlavičkami andílků. V západní části lodi je kruchta, na které jsou umístěné varhany. Celá kruchta je podklenuta široce rozkročeným obloukem.

Vnitřní výzdobu kostela sv. Trojice tvoří freskové nástěnné malby se štukou, sochařská výzdoba s reliéfy, obratová výzdoba, barevná okna (vitráže) a mozaika štítu kostela.

Nástěnné malby jsou nádhernou výzdobou stěn a klenby provedenou technikou nazývanou freska, což je malba provedená do mokré omítky. Autorem freskových maleb je opavský barokní malíř Josef Lasser. Podlaha je dlážděná mramorovou dlažbou.

Na stěně nad oltářem je monumentální fresková malba vytvářející iluzi skutečného mramorového oltáře se sloupy a sochami světců. Ústředním motivem je obraz Nanebevzetí Panny Marie, kterou vynášejí andělé a v nebi ji vítá Ježíš s křížem a Bůh otec. Boží Trojici doplňuje holubice – symbol sv. Ducha. Na freskách jsou zobrazeni tito světci: sv. Ondřej, sv. Petr, sv. Pavel a sv. Jakub.

Na bočních stěnách chrámu jsou vyobrazeny boční (vedlejší) oltáře také provedené metodou fresky. Zobrazují výjevy ze života svatých, u nichž jsou v horní části uvedena jména. Jsou to oltáře sv. Anny, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a svaté Alžběty Durýnské.

Na stropě kostela jsou nad kněžištěm fresky z knihy Zjevení sv. Jana a nad prostorem chrámové lodi tyto výjevy:

1) Abrahám hostící tři poutníky, na pozadí zničení Sodomy

2) Vidění nebe – Boží trůn

3) Stavba babylónské věže

Sochařskou výzdobu kostela tvoří velké množství soch světců (sv. Josef, sv. František z Assisi a mnoho dalších), provedené většinou do dřeva, můžeme se ale setkat i se sochami kamennými.

Obrazovou výzdobu tvoří mnoho krásných obrazů, z nichž většinu namaloval během své služby v Bohuslavicích tehdejší farář Vincenc Hurník. Oválný obraz nad hlavním oltářem zobrazující Boha otce s mrtvým synem Ježíšem na klíně a holubici jako symbol Ducha svatého je replikou, kterou namaloval právě p. Vincenc Hurník. Originál tohoto obrazu visel ještě ve starém dřevěném kostele a pochází z doby před rokem 1611. Jeho originál je umístěn v depozitáři Slezského muzea v Opavě.

Dalším významným dílem je 14 obrazů křížové cesty. Tyto obrazy byly opět namalovány otcem Hurníkem podle předlohy křížové cesty namalované barokním malířem Korumpachem. Originály jsou k vidění v kostele ve Velkých Hošticích.

Barevná okna kostela jsou provedena technikou vitráže (barevná skla zasazená do olověných rámečků). Návrh provedl p. P. Vincenc Hurník.

Na dvou oknech prosvětlujících kněžiště jsou zobrazeny výjevy křtu Ježíše svatým Janem Křtitelem a Proměnění Páně na hoře Tábor. Stejnou technikou jsou provedena také okna nad hlavním vchodem (zobrazena sv. Hedvika) a prosklení nad hlavními dveřmi (sv. Jan Sarkander).

P. Vincenc Hurník také navrhl a daroval kostelu mozaiku, kterou lze spatřit zvenčí nad hlavním portálem kostela. Uvnitř chrámu je také poměrně bohatá štukatérská výzdoba (štuka: bílá nebo barevná hmota se sádry, vápna a písku k modelování plastické výzdoby stěn). Touto metodou je provedena výzdoba ve formě hlavic pomyslných sloupů s přírodními motivy, které jsou u každého sloupu jiné.

Zvony

Zvon je kovový hudební nástroj ve tvaru obráceného kalicha, vydávající při pohybu zvuk nárazem kovového srdce na hranu zvonu. Tolik nám říká o zvonu naučný slovník.

Již kostel, který byl dřevěný a předcházel kostelu dnešnímu, měl své zvony. Dva z nich byly pravděpodobně přeneseny na věž dnešního kostela. Nejstarší záznam se nám dochoval na soupisu kostelního inventáře z doby okolo roku 1854. Tam se uvádí, že kostel má tři zvony. Jeden malý zvonek (patrně ze starého kostela). Druhý byl větší pocházel asi také ze starého kostela, protože na něm byl nápis „Johan Sturm guss mich 1622“ / „Johan Sturm mě odlil 1622“. Další nápis praví: Gottes Wort blebt ewig/ Boží slovo zůstává věčné. Tyto zvony zde zůstaly až do první světové války, kdy byly roztaveny a použity k výrobě zbraní. Zůstal pouze zvon největší, který byl větší než okna na věži a nebylo by snadné jej sundat. V období mezi válkami byly zvony doplněny na čtyři kusy, ale nemáme o nich bližší informace.

Z výpovědi nejstarších občanů ale víme, že za druhé světové války byly tři z nich rekvírovány a zůstal jen nejmenší umíráček. Kvůli největšímu zvonu musela být okna na věži ve spodní části vysekána na každou stranu nejméně o deset centimetru, aby mohl být sundán. Malý zvon byl ještě za války doplněn novým zvonem, který byl však ulit z hliníku a dlouho nevydržel.

Po válce byly pořízeny zvony nové, které byly ocelové a byly odlity ve Vítkovických železárnách. Jejich zvuk byl slabší a zvony byly proto nahrazeny novými ve druhé polovině sedmdesátých let. Ocelové zvony pak byly uloženy dole ve věži až do té doby, kdy si farníci v Bělé rozšířili kostel a přistavěli zvonici. Tyto ocelové zvony tak byly darem Bohuslavice obyvatelům Bělé a zvony tak slouží nadále svému účelu.

Nynější zvony v Bohuslavicích byly pořízeny ve dvou etapách. Jeden zvon byl zakoupen v roce 1975. Další tři zvony byly koupeny v roce 79 za 180 tisíc Kč. Dva z nich jsou menší a dva jsou velké. Všechny tyto zvony jsou, jak je zvykem, pojmenovány jmény svatých.

Zdroj: Info.hlucin.com