Kód CZ 19375

Želetice

(Selletitz)

Kostel sv. Jakuba st. ^{Zdroj C)}

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

na návsi před kostelem

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela

Dřevěný kříž

U silnice do Žerotic na křižovatce

Socha gen. Laudona ^{Zdroj C)}

na návsi

[Zámek] ^{Zdroj 2)}

Tvrz uváděna 1351. kol.1690 barokně přestavěna zámek, 1862 rozebírán na stavební materiál.

Již v roce 1351 se v Želeticích připomíná tvrz jako sídlo dědičného panství. Jistý Jaroslav ze Zbraslavic ji předtím i s příslušenstvím prodal za 750 hřiven Purkartovi z Mohelna. Od tohoto Želetice přešly na odnož vladyckého rodu z nedalekého Černína. Čas z Černína ji v roce 1360 postupuje svému bratru Pešíkovi. Od roku 1412 se však na rovných sto let na Želeticích usazuje rod Rechenberků. Jan Rechenberk ze Želetic pak prodal roku 1512 Želetice a pustou ves Purkmanice (neznámé polohy) Jindřichovi Lechvickému ze Zástřizl. Tímto se sice rod Rechenberků se ze želetické historie vytratil, ne však z moravských dějin.

Vhodný objekt pozemkové spekulace

V roce 1531 na tvrzi seděl Ctibor Vranovský z Vranova. Později – v polovině 16. století – se ocitla v držení vlastníků nedalekých Horních Dunajovic Březnických z Náchoda. Po bitvě na Bílé Hoře bychom želetickou tvrz našli mezi majetkem, který byl konfiskován Karlu Václavovi Hodickému z Hodic. Za 50 000 rýnských zlatých si ji 13. prosince 1641 koupil Jan hrabě Goetz. Když tento roku 1677 zemřel, bylo zboží ve prospěch jeho sirotků zapsáno Františkovi Zdislavovi z Krajku, který je však roku 1686 prodal za 21 300 zlatých Kláře Rosalii hraběnce z Martinic. Obratem tvrz i se zbožím prodala Janu Kryštofu Říkovskému z Domčic – za 27 600 zlatých. Právě tento majitel se do podoby Želetic nesmazatelně zapsal, když si na místě letité tvrze dal vystavět skromnější barokní zámek. Dalším vlastníkem se roku 1693 stala Marie Antonie hraběnka von Blier, později Ester Isabela hraběnka Berchtoldové. Po rodě Berchtoldů připadl statek se zámkem novým majitelům – Walldorfům, když Prosper hrabě Berchtold prodal posledního dne roku 1755 Želetice za 150 000 rýnských zlatých Marii Elišce hraběnce Walldorfové.

Chorinští a generál Laudon

Její syn Ignác, poslední mužský potomek hrabat Walldorfů, určil v březnu 1796 za dědice svých četných statků a zámků (Sádek, Chorině, Brumov či Veselí nad Moravou) císařského rytmistra a rytíře řádu Maltézských rytířů Františka Kajetána hraběte Chorinského, svobodného pána z Ledské (1761-1840). Možná právě v této souvislosti se nedaleko bývalého zámku dodnes nachází socha legendárního rakouského vojevůdce livonského původu maršála Ernsta Gideona Laudona (1717 – 1790). Je sice známo, že již na podzim roku 1764 se Laudon zúčastnil ve Znojmě schůzky vojenských hodnostářů k návrhu nového služebního a cvičebního řádu monarchie, ovšem vojevůdcův pobyt na tehdy nepříliš významném zámku nebyl dosud prokázán. Spíše je třeba hledat vazbu jinde – František Chorinský mu stál blízko v posledních fázích života, byl dokonce jedním ze dvou svědků závěti, kterou starý maršál nadiktoval krátce před smrtí v červenci 1790 v Novém Jičíně. Za Chorinských byly do želetického zámku převezeny také další četné hodnotné rukopisy, knihy a staré tisky. Na malebný, avšak architektonicky nijak zvláštní zámeček v údolí navazoval romantický anglický park. Zámek se stal součástí statků Žerotice a Domčice a ztratil sídelní funkci.

Přírodní katastrofa přispěla ke ztrátě lesku

Navíc počátkem padesátých let 19. století postihla zámek katastrofa. Za průtrže mračen se přeplnily a protrhly hráze dvou rybníků položených výše než byl zámek. Zámecké budovy byly prý tehdy zaplaveny vodou a kalným bahnem až do výšky prvního patra. Budova se začala na některých místech bortit a jinde částečně poklesla Roku 1862 koupil zámek a statek Želetice velkostatkář a cukrovarník Karl Friedrich Kammel (nar. 1813). Od roku 1841 byla jeho ženou o sedm let starší Anna hraběnka z Hardeku, dědička panství Hrušovany. V roce 1861 se jeho dětem otevřela cesta mezi rakouskou aristokracii tím, že byl nobilitován a byl mu udělen predikát odvozující se od predikátu jeho ženy – von Hardegger (podle panství Hardek–Hardegg), který si rodina připojila k původnímu jménu. V té době přestal být zámek obýván, došlo i k jeho částečné demolici a materiálu bylo používáno k účelům na stavbu dvora. Statek poté zdědil syn Karla Friedricha a Anny MUDr. Dominik Kammel von Hardegger (1844-1915), významný rakouský cestovatel, přírodovědec a lékař.