Kód CZ 18189

Vranov nad Dyjí

(Vranov, Frain)

Osada: Zadní Hamry

Kostel Nanebevzetí P.Marie

Pol.13.stol., přestavěný goticky a 1717 barokně

Karner

13.stol., upraven 19.stol.

Fara

Barokní, 1720, upravená 1800

Zámecká kaple Nejsv.Trojice

1700 či 1710

Kaplička Nejsv.Trojice

Pozdně barokní konec 18.stol., v serpentině znojemské silnice. při silnici na Lesnou nad obcí (Einnehmer Marterl-Kaple výběrčího) byla postavena na severovýchodní straně asi 1,2 km od zámku z donace tehdejšího vranovského výběrčího daní Johanna Bäckeho u bývalé cesty do Vranova. Poodsunu německého obyvatelstva se začal používat název podle fresky Nejsvětější Trojice

Kaplička sv. Josefa

na křižovatce v obci Klasicistní poklona se nachází cirka 500 metrů severovýchodně od zámku v tehdejší Leopoldově čtvrti (v blízkosti benzinové stanice). Kaplička byla vystavěna v roce 1826 na místě hromadného hrobu vranovských obyvatel a padlých švédských vojáků během třicetileté války. Kaplička je zasvěcena sv. Josefu. Donátorkou obrazu sv. Josefa byla Helena z Mniszku

Výklenková kaplička

u kraje silnice směrem na Lančov. Výklenková bíle omítnutá poklona je zakončena stříškou s prolomeným trojúhelníkovým štítem. Na prostředním obloukovitým výklenkem vystupuje štukový letopočet 1838. Uvnitř výklenku se nachází deska s reliéfem ukřižovanéhoJežíše

Krista  a truchlící Panny Marie se sv. Josefem. Ve spodní části je výklenek nápisového pole se zkosenými rohy se zbytky písmen. Ve výklenku stála původně soška, která se nedochovala.

Výklenková kaplička

poklona se nachází nad zámkem při okraji silnice směrem na Podmyče

. Střed celého průčelí tvoří výklenek s nepůvodním drobným obrázkem Panny Marie se zkříženýma rukama na hrudi. Jednoduchou stavbu zdobí nárožní pilastry a trojúhelníkový štít. Značně poškozená kaplička (viditelná pouze číslice poukazující na rok vzniku) prošla v roce 2014 rekonstrukcí.^[4] Opravenou stříšku, nově ukovaný střešní kříž a obnovené štuky na pokloně doplnila plastika sv. Barbory od akademického sochaře p. Zdeňka Maixnera. Dne 30. listopadu 2014 ji p. farář Dunda opětovně zasvětil sv. Barboře

Výklenková kaplička P.Marie Třídubské

u křižovatky na Lančov - poklona z roku 1754 původně zasvěcená Panně Marii stojí nyní na křižovatce cest vedoucích k Lančovu a k přehradní hrázi. Z iniciativy německého faráře Langa byla kaplička před zatopením Vranovskou přehradou přemístěna z rozcestí u Jelenova (Pointnerova) mlýna na levém břehu řeky Dyje (asi 500 m od hráze a od lesů ukončujících pláž). Transfer poklony prováděl na přelomu let 1932 a 1933 vrchní stavbyvedoucí přehrady Ing. Karel Lossmann. Na památku této události byla do makovičky kříže uschována schránka s pamětními listinami od obecního zastupitelstva a také od vedoucích představitelů přehradní stavby (od 2012 Okresní archiv Znojmo). Poslední oprava proběhla v roce 2012. Je možné, že autorem kapličky je architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. Barokní poklona je zakončena stříškou osazenou kovovým křížkem a je omítnuta růžovou, modrou a okrovou barvou. Fasádu rozčleňují pilastry s volutami. V zamřížované nice se nachází čtvercová deska zobrazující reliéf Piety Třídubské (Dreieichen) (autorem plastiky zasvěcené Panně Marii Třídubské je akademický sochař Zdeněk Maixner). Pod výklenkem je umístěn reliéfový letopočet a prázdné oválné nápisové pole. Na zadní straně poklony se kdysi nacházela freska světce. Slavnost k oslavě přemístěné kapličky se konala 25. května 1933 za účasti nejen hojného počtu místních věřících občanů s farářem, ale i „dechová kapela, vojenští veteráni s vlajkou, dobrovolní hasiči, šest chlapců nesoucích obraz Panny Marie a bíle oblečené dívky”.

Kaple Feliciina studánka

U Felicitiny studánky. Přelom 18.a 19.stol.klasicistní, v údolí pod zámkem drobná klasicistní stavba

Výklenková kaplička

Nad jezem

Mariánský sloup

1716. Na vrcholu barokního sloupu z mušlového vápence je umístěna na zeměkouli tzv. Immaculata (Panna Maria Neposkvrněná) doplněná oblaky s okřídlenými putti. Spodní část obklopují „moroví“ světci – sv. Rochus (se psem), sv. Florian (ulévající z vědra vodu), sv. Šebestián (s šípy zabodnutými do hrudi) a sv. Jan Nepomucký (držící krucifix). Morový sloup nechal vystavět v roce 1713 patron farnosti a majitel vranovského dominia Michal Heřman z Althannu jako památku na morovou epidemii v roce 1680. Nápis na čele čtyřbokého soklu připomíná renovaci sloupu v roce 1831 z prostředků Stanislava z Mniszku

Socha P.Marie Immaculaty

Na vrcholu sloupu

Socha sv. Jana Nepomuckého

Na postamentu sloupu

Socha sv. Floriána

Na postamentu sloupu

Socha sv. Rocha

Na postamentu sloupu

Socha sv. Šebestiána

Na postamentu sloupu

Socha P.Marie Šimperské

Přemístěna ke kostelu 1910

Socha sv. Jana Nepomuckého

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z mušlového vápence na pravém břehu Dyje u mostu zobrazuje světce v životní velikosti v typickém kanovnickém obleku držícího vlastní jazyk. Atribut jazyka symbolizuje neporušitelnost zpovědního tajemství a jeho životní příběh. V poválečných letech bylo uraženo andělčí putto, které tvořilo u pravé nohy světce součást barokního díla neznámého autora. Hranolový sokl je zdoben na bocích volutami a latinským chronogramem s letopočtem 1731: „Dobrému velkému Bohu. Na počest svatého Jana Nepomuckého, na znamení velké lásky k němu a pro jeho veřejné uctívání postavila z kamene a z vlastních prostředků Marie Anna hraběnka z Althannu rozená Pignatelli“. Na hoření části podstavce umístil sochař erb donátorky dekorovaný řádem Hvězdového kříže a jejího manžela Michala Jana III. z Althannu se zavěšeným řádem Zlatého rouna. První restaurátorské práce proběhly podle nápisu v roce 1760. Poslední v roce 1997.

Kříž hraběnky Mniszkové

Hraběnky Mniszkové, 1846, na skalnatém návrší u znojemské silnice. Kříž nechala postavit po smrti svého manžela Stanislava (po r. 1847) hraběnka Helena z Mniszku na tzv. Křížovém vrchu (Kreuzberg) nad Vranovem. Na jednoduchém toskánském sloupu v masivní hranolové podložce byl osazen kříž ze silného měděného plechu s mosaznými paprsky mezi rameny. Na litinové desce je polsko-německý nápis: „Žena nejlepšímu z mužů, děti nejlaskavějšímu z otců. Na památku Jeho Excellence hraběte Stanislava z Mniszku

Dřevěný kříž

Záp.od zámku

Kašna

Na zámeckém nádvoří

Socha

Na zámeckém nádvoří před vstupem do sálu předků

Socha

Na zámeckém nádvoří před vstupem do sálu předků

Socha

Na zámeckém nádvoří

Plastika Osud stromu

Dřevěná, druhotně zastřešená

Hrad a zámek

Pův.přemyslovské hradiště z 11.stol., přestavěné kol.pol.13.stol.na kamenný hrad. Rozšířený ve 14.a 15.stol.. po 1570 rozšířený. 1688 započata barokní přestavba, 1730-87 přestavěny či postaveny další části zámku

Barokní zámek byl původně vybudovaný jako jeden z prvků podyjské obranné soustavy při jižní hranici země. První písemný doklad o jeho existenci najdeme už v Kosmově kronice (k roku 1100). Zpočátku to byl královský majetek. V 15. století ho získal bohatý a mocný rod Lichtenburků, v průběhu 16. století se tu střídali v krátkých intervalech různí majitelé jako například Dietrichsteinové, Štrejnové ze Švarcenavy, Čertorejští, Meziříčtí z Lomnice ap. Za třicetileté války hrad obléhali a poškodili Švédové a zkázu pak dovršil rozsáhlý požár v roce 1665.

Po částečném zničení hradu v roce 1665 zahájili tehdejší majitelé Althannové podle plánů J. B. Fischera z Erlachu přestavbu na barokní zámek. Architektonickým těžištěm zámku se stal Sál předků o rozměrech 25 × 15 × 15 m se sochami předků pánů z Althannu a freskou v kupoli od Johanna Michaela Rottmayra. Další významnou součástí zámku je barokní zámecká kaple Nejsvětější Trojice z přelomu 17. a 18. století. Z nejstaršího období se dochovala pouze hradební zeď a tři věže. Další stavební úpravy následovaly ještě v 18. století, kdy bylo upraveno i zámecké okolí na přírodní park s řadou drobných staveb.

V 19. století vlastnili vranovské dominium i se zámkem dva spřízněné rody polského původu: Mniszkové a Stadničtí, kteří se mimo jiné zaměřili na dovršení úprav krajinářského parku budovaného již za Althannů v druhé polovině 18. století. Za druhé světové války koupil zámek jako říšský konfiskát německý baron Gebhard von der Wense-Mörse. Po jejím skončení se zámek stal státním majetkem.

Sál předků

Oválná stavba 1688

Vraní věž

Za zámkem

Stará radnice ^{Zdroj C)}

č.p. 19. Stavba se středověkým základem postavená do půdorysu písmene „L“. Původně sestávala ze dvou domů, které oddělovala úzká ulička v místě dnešního průjezdu. V budově byla umístěna radnice, šatlava a vinný sklep. Kolem roku 1880 došlo k spojení přístavby hasičské zbrojnice v zadní části dvora. Radnici od poloviny 17. století zdobily hodiny, znak Vranova a poplašný zvon, kterým městečko zahajovalo a ukončovalo výroční trhy. Na radnici se uchovávaly také halapartny a muškety pro místní domobranu o 54 mužích

Vodní mlýn ^{Zdroj C)}

Barokní, 18.stol. u náměstí přízemní budovy s trojůhelníkovým štítem spojené branou s prolamovaným štítem. Objekt vodního barokního mlýna (Marktmühle, Grundmühle, Grundův mlýn, Panský mlýn) č.p. 57 (67?) obklopuje ze tří stran vydlážděný dvůr. Jeho technické zařízení a mlýnský náhon je zachován jen v náznacích. Michal Heřman z Althannu nechal mlýn postavit v roce 1703. Majitelka panství Marie Anna Pignatelli jej přestavěla v roce 1745. Průčelí mlýna osadila jednak svým erbem a pak erbem manžela Michala Jana III. z Althannu. V roce 1782 mlýn majitelé panství prodali do dědičného nájmu (emfyteutické držby) Michalu Gottfriedovi za 1300 zlatých a 344 zlatých roční činže.

První písemná zmínka o mlýnech, pivovaře a sladovně na vranovském panství se objevuje již v roce 1552. Michal Heřman, říšský hrabě z Althannu, svobodný pán z Goldburgu a Murstettenu, tajný rada, c. k. skutečný komoří zdědil po otci jako nejstarší syn vranovsko-jaroslavické panství. Mimo zvelebování rezidencí se také věnoval rozšiřování vrchnostenského hospodaření. Na pozemcích "Mittergarten" nechal Michal Heřman v roce 1703 postavit vodní mlýn s náhonem a soukenickou dílnu (později pila). Stavbě musely ustoupit městské hradby včetně brány k řece Dyji. V roce 1722 získal Vranov a Nový Hrádek Michal Jan IV. z Althannu a správu majetku za nezletilého syna vykonávala matka Marie Anna rozená Pignatelli. Cech mlynářů a pekařů založený na panství v roce 1727 svědčí o rozvinutém a prosperujícím řemesle. Rozsáhlou stavební úpravu mlýna matky Marie Anny v roce 1745 připomíná trojprůčelí s erby rodu Pignatelli a Althannů.

Michal Josef Althann převzal po strýci už takto zadlužené panství. Jeho desetileté pokračování ve stavební činnosti a náruživý život ho nakonec přivedly do dluhů. V roce 1757 postihl Vranov velký požár, který pustošil i část Předních Hamrů s mlýnem. Jedním z pokusů Michala Josefa o finanční únik před věřiteli bylo dědičné propachtování panských mlýnů, zájezdních hostinců, kováren, ovčíren, větších pozemků z panské půdy i celých hospodářství. V roce 1782 prodal tzv. Obecní mlýn / Marktmühle do dědičného nájmu za 1300 zlatých a 344 zlatých roční činže Michalu Gottfriedovi. Celé 19. století pak hospodářský život Vranova ovlivňuje polská aristokratická rodina Mniszků a od roku 1876 Stadnických, ale také přelomový rok 1850, po kterém se z Vranova stává administrativní okresní centrum. Promyšlenou přestavbu města starosty Ernesta Czelotha dokládají stavební úpravy prostranství před mlýnem (1884-1889), kdy byla také původní dřevěná lávka přes Dyji do Benátek v roce 1898 nahrazena dřevěným "Císařským jubilejním mostem" a zvýšena zídka proti povodním.[5] V roce 1895 majitel mlýna Andreas Hauswirth zestárl a mlýn s pilou, dvěma zahradami, stájemi a obytným stavením nabídl ze zdravotních důvodů k prodeji (Kunst- & Walzenmühle nebo Marktmühle).Ze spekulativních důvodů zapálen.

Usedlost č.p. 10

Venkovská usedlost u silnice směrem na Lesnou

Městský dům č.p.30

8. května 30

Dům č.p. 44 ^{Zdroj C)}

Pážecí dům č.p. 44 - barokní dům z první třetiny 18. století (se štukovými nástropními zrcadly, kříženými i valenými klenbami s lunetami) snad původně sloužil jako provozní zázemí zámku, na začátku 20. století zčásti k obytným účelům a část využíval úvěrový ústav (spořitelna) a německá mateřská škola. V letech 1938-1945 sloužil k pořádání honosnějších kulturních akcí. Po roce 1945 připadl MNV. Ten zde zřídil v prvním patře byty a v přízemí obchody zeleniny, oděvů, potravin apod.

Dům č.p. 45 ^{Zdroj C)}

Pitourův dům (dnešní Hotel pod zámkem č.p. 45) - vznik obytného domu dokumentuje letopočet 1524. Dům byl součástí svobodného šlechtického dvora „Edelhof“ rodiny von Poitner. V roce 1766 Urban von Pointner dům vyměnil za vrchnostenský „Wieshof” (zatopený přehradou), který přebudoval na „Pointnerhof“ a později na „Pointnermühle“. Vranovská vrchnost přestavěla „Edelhof“ na panskou hospodou. Až do roku 1945 nesl hostinec název „U černého orla“ (Zum Schvarzen Adler) a patřil řezníku Johannu Trinkelovi, který v přízemí hostinec provozoval. V roce 1934 dům renovoval a nad erby rodu Pointner zvěčnil svůj monogram JT. Po vyhnání německého obyvatelstva získal budovu do národní správy Otakar Pitour a po restitucích je dům ve vlastnictví jeho potomků

Keramická továrna

Keramická továrna č.p.91. Střed obce, při silnici vedoucí k zámku

Zahradnictví č.p.168 ^{Zdroj C)}

u fotbalového hřiště Samostatná barokní (r. 1795) nepodsklepená jednopodlažní budova se sedlovou střechou stojící na školním hřišti. Původně sloužila jako dům zámeckého zahradníka, dále kořenárna a vazárna kytic a věnců. V přilehlém (dnes zatopeném) sklepě byla zřízena zahradnická „lednice“. Jednalo se o provozní zázemí zámeckého zahradnictví s velkým vytápěným skleníkem, které bylo v 50. letech zrušeno a nahrazeno školním hřištěm.

Velkostatek

Západně od zámku

Lesní chrám Marie Schutz

Antikizující, kol.1800, v lese SZ od zámku

Lovecký pavilon Braitava

Na státní hranici, před 1799, opraven 1992 patrový na polygonálním půdorysu s vystupujícím přístavkem šnekového schodiště

[Jelenův vodárenský domeček]

Město v roce 2014 za starosty Ing. Lubomír Vedry (ČSSD) domeček zbouralo i přes silné protesty Okrašlovacího spolku a Občanského sdružení Clary. Původně vlastnictví mlynáře a později podnikatele Innozenze Jelena.

Pivovar ^{Zdroj C)}

č.p. 157 – bývalý pivovar Sklepní trakt základní školy Z panského barokního pivovaru vybudovaného kolem 17. a 18. století s administrativním, bytovým a skladovým zázemím se zachovala část přízemí s valenými klenbami a zčásti zřícené i zazděné podzemní sklepení (sklad). Po roce 1800 byla budova známa pod názvem „Helenina vila“. V roce 1859 město po dohodě s panstvem do budovy přemístilo německou obecní školu (z náměstí). V roce 1882 znojemský stavitel Johann Unger navrhl přestavbu celé budovy. Zpočátku sloužilo přízemí budovy ještě pivovaru, ale do roku 1906 byla budova celkově zmodernizována v trojpodlažní školní budovu obecné a měšťanské školy s tělocvičnou.

Zámecký hotel č.p. 92 ^{Zdroj C)}

Budova hotelu patřila původně k manufaktuře na keramiku, později přestavěna na hotel. Do vzniku Československa zde provozuje od roku 1915 Wilhelm Anderle Hotel Kino a restauraci. V roce 1917 zakoupil v dražbě hotel Thaya/Dyje po E. Czelothovi. Po vzniku Československa provozoval Zámecký hotel - dependance hoteliér Jan Ties (36 moderních pokojů, koupání v řece 3 min., výtečná vídeňská kuchyně, vlastní víno, budějovické a znojemské pivo, penze s celým zaopatřením v květnu až červnu 26 Kč, v červenci až srpnu 30-32 Kč, autobus ke každému vlaku, auto na objednávku, dvakrát týdně koncert Jazzband a má zavedený tel. č. 11). V roce 1936 hotel stavebně upravoval (přepychové pokoje, tenis, jízda na koni). Sídlila zde Národní jednota pro jihozápadní Moravu a provozovala v hotelu studentskou nocležnu. Po přiřazení k Třetí říši provozoval hotel Anton Zagler. V době ČSSR provozoval hostinskou činnost národní podnik Restaurace a jídelny.

Bývalá sokolovna

Bítovská č.p. 284 Prvorepubliková výstavba tělovýchovných objektů Sokola. V objektu se nachází rodinný dům.

Bývalá sokolovna

v Junáckém údolí

Vila Ida č.p. 39

Bělidla Secesní stavba byla postavena v letech 1907-1908 pro paní Idu Janowski. Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945-2004 byla v majetku státu jako bytový dům. Od roku 2007 se zde nachází Penzion Villa Ida.

Vila Bellevue č.p. 201

Havlíčkovo nábřeží Původně vila v tzv. historizujícím „alpském stylu” z druhé poloviny 19. století. Zachovalé dřevěné ornamenty ve štítu, zbytek poničen. Penzion Bellevue.

Bytový dům Šmidka

Havlíčkovo nábřeží č.p. 231

Jelenova vila č.p. 250 ^{Zdroj C)}

Po vykoupení mlýna Inocence Jelena (původně Pointnerův mlýn zbudovaný na pozemcích Wieshof) z důvodu stavby přehradní nádrže investoval mlynář do cestovního ruchu a osobní autodopravy. V roce 1927 postavil „Vilu Jelen” a v roce 1929 ji doplnil dopravním zázemím garáží (GARAGE JELEN 1929). V roce 2003 majitelé vilu zrekonstruovali a nyní se zde nachází Penzion Jelen.

Zámecká vila č.p. 255 ^{Zdroj C)}

Hrabě Adam Zbyněk Leo Stadniki – Stadnicki vybudoval v roce 1930 u vranovského mostu přes Dyji čtyřpodlažní Zámeckou vilu (Schlossvilla) s dvaceti pokoji, kterou pronajímal rekreantům, pro zvýšení finančních prostředků (po pozemkové reformě).

Elektrárenská vila č.p. 260

Prvorepubliková vila. Objekt je po rekonstrukci a je využíván jako Penzion Anička.

Vila Jakoubek č.p. 283

Havlíčkovo nábřeží Původně v objektu bratři Klingrové z Vídně založili v roce 1879 továrnu na hedvábné stužky. Po ukončení výroby zakoupil budovu Josef Schimerka, který ji přebudoval na „Hotel Schimerka” a cukrárnu s tanečním parketem (kavárna, cukrárna, poloha u jezera, koncerty, prospekty zavedena tel. linka č. 8). V roce 1940 zde byli ubytováni etničtí Němci z Besarábie. Po odsunu německého obyvatelstva dostal objekt do národní správy p. Jakoubek. Budova nakonec připadla armádě a fungovala jako rekreační vojenské středisko. 

Vila Monika č.p. 423

Ul.8. května v podobě parníku

Jez

Jez na řece Dyji, u mlýna v obci

Zpět na okres

Panství

Politický okres Znojmo, s.o.Vranov

1961 Okres Znojmo

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Velmi hodnotné město v dramatické krajině.

První písemná zmínka o Vranově pochází z Kosmovy kroniky v roce 1100 (Wranow). Jedná se o období, kdy měl na hradě pražský kníže Břetislav II. shromažďovat síly proti svému bratranci Litoldovi Znojemskému. Hrad založili pravděpodobně moravští Přemyslovci v poslední třetině 11. století po vítězné bitvě u Mailberka. Původní hrad se podle archeologických výzkumů nacházel v meandru u dochovaného jádra románského kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1183 bylo území svěřeno Řádu maltézských rytířů. Ke stavbě hradu na protilehlém skalním výběžku došlo snad počátkem 13. století po kolonizaci osadníků z Podunají na žádost markraběte Vladislava Jindřicha, což dokládají markraběcí listiny, v kterých svědčí jistý Berther de Vrene (1220–1221). Královské listiny Přemysla Otakara I. a Václava I. zmiňují vranovské purkrabí: Bohuslava (1224–1232), Albrechta (1234) a Viléma Šenka (1239), bývalého komorníka bítovského. Kostel s farářem a jedním kaplanem je doložen v roce 1259. Za správy purkrabích Vikarta z Trnavy (1254–1262), Albrechta (1267–1278) a Kuny z Kunštátu (1278) za vlády Přemysla Otakara II. došlo pravděpodobně k budování nového kamenného hradu.[14]

Krátce po nástupu Jana Lucemburského na český trůn se hradu zmocnil Jindřich z Lipé. Jindřichovu držbu potvrdil král zástavní listinou v roce 1323, kde je město také poprvé zmíněno. Za vlády markraběte Jošta (1375–1411) byl hrad odevzdán do zástavy Mikuláši Pillungovi z rakouského Jilkova (Gilgenberg). Vzhledem k tomu, že hrad sloužil jako základna pro loupeživé jízdy do sousedního Rakouska, rozhodl se v roce 1406 Jošt společně s hrabětem Janem z Hardeka donutit Mikulášovu dceru Markétu k vydání hradu. Roku 1421 získal hrad „Fron” od krále Zikmunda do dědičné zástavy Smil Bítovský z Lichtenburka. Lichtenburkové nechali v letech 1423-1431 město obehnat hradbami. Důvodem bylo pravděpodobně v roce 1425 dobytí hradu husity.

Roku 1516 prodal Albrecht z Lichtenburka vranovské panství Archlebovi z Boskovic. Majitelé panství se poté velmi rychle střídali: roku 1525 Jan z Pernštejna, roku 1528 Zdeněk Meziříčský z Lomnice, roku 1552 Volf a Jiří Krajířové z Krajku (připojili sousední panství Nový Hrádek) a roku 1560 Petr Čertorejský z Čertorej. Za jeho držení obdrželo město v roce 1568 právo pečetní a erbovní. Po roce 1568 panství koupila Estera z Ditrichštejna, která nechala založit doly na železnou rudu a hamry s několika tavícími pecemi. Syn Adama z Ditrichštejna Maxmilián prodal panství roku 1601 pánovi na Uherčicích a Bítově Hanuši Volfartovi Štrejnovi ze Švarcenavy. Po smrti Hanuše Volfarta se panství roku 1617 dostalo prodejem do majetku bavorského rodu Volfa Dětřicha z Althanu na Jaroslavicích a po něm roku 1629 do rukou válečníka Jana Arnošta ze Šerfenberka (Scherfenberg). Po bitvě u Jankova v roce 1645 městečko obsadila a pustošila švédská vojska, která dobývání hradu nakonec po několika měsících vzdala. V roce 1665 panství s hradem odkoupili dolnorakouští Starhemberkové. Městečko se nacházelo v dezolátním stavu po ničivém hradním požáru a poválečné panství bylo zpustlé a zčásti vylidněné. Na základě soudního rozhodnutí museli panství v roce 1680 přenechat císařskému tajnému radovi Michalu Janovi II. z Althanu. V roce 1685 přikročilo město k nové stavbě zničeného kostela Nanebevzetí Panny Marie a o rok později započal Michal Jan II. z Althanu s barokní přestavbou zámku, na které se podepsal architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu. V roce 1713 nechal postavit na tržním náměstí morový sloup.

Panství zdědil po otci Michalu Janovi II. nejstarší syn Michal Heřman, po roce 1723 jeho ovdovělá švagrová Marie Anna rozená Pignatelli se synkem Michalem Janem IV. Na nově vybudované poštovní trase z Vratěnína do Brna byla v roce 1723 otevřena ve Vranově pošta. O rok později (1724) se město pustilo do stavby nové školní budovy na náměstí. Po smrti hraběnky Marie Anny obýval zámek od roku 1755 hrabě Michal Antonín. Ten se zaměřil hlavně na budování církevních staveb v obcích na panství a na rozšíření vrchnostenských lesů a lov vysoké zvěře. Michal Josef z Althanu zdědil panství v roce 1774. Nakonec se dostalo panství díky jeho hýřivému životu v roce 1793 do konkurzu.[14] Městečko si v rukách českého zemského advokáta Josefa Hilgartnera z Lilienbornu polepšilo. Po šesti letech ale Josef Hilgartner panství prodal c. k. komořímu Stanislavu hraběti z Mniszku, nejvyššímu maršálkovi Haličského království. Po smrti hraběte z Mniszku v roce 1846 panství držela hraběnka Helena (rozená Lubomírská), která projevovala silné sociální cítění a byla nazývána „matkou chudých”. Z jejího popudu došlo na místě masového hrobu z období třicetileté války v roce 1826 k vybudování kaple sv. Josefa.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1146 (26%Č)
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

Kód CZ

Zadní Hamry

Kaple sv.Heleny ^{Zdroj C)}

1815, klasicistní kapli nechala vystavět v osadě Zadní Hamry v roce 1815 Helena z Mniszku. Samotná kaple byla vysvěcena v roce 1816. V roce 1899 prošla přestavbou. Malá zvonička byla nahrazena věží. V interiéru zaujme valená klenba a velký presbytář

Vila právníka Eduarda Beneše

Zadní Hamry

56 – 53 – 0

54 – 30 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 22.12.2020

Předchozí editace: 25.1.2014