Kód CZ 536

[Bítov] - Bítov

(Vöttau)

Kaple Nanebevzetí P.Marie ^{Zdroj C)}

Hradní. Po neogotické přestavbě 1845, samostatně stojící

[Kostel sv.Václava] ^{Zdroj C)}

Zatopený přehradou. První bítovský farář je ve farní kronice zmiňován r. 1200. Dnes zaniklý farní kostel ve starém Bítově měl románský základ. Stáří čtverhranné věže a části rotundy s kostnicí bylo odhadováno na 900 let. Kostelní loď byla později přestavěna. Kostel zůstal stát i po napuštění Vranovské přehrady, asi do poloviny byl zatopen vodou. Stal se turistickou atrakcí. V roce 1954 byl zbořen

[Kaple sv.Trojice]

Zatopená přehradou

Kostel sv.Václava ^{Zdroj C)}

1932 se zvonicí. Poslední mše a rozloučení s obcí ve starém Bítově se konalo 3. října 1934. Po odpolední pobožnosti byla v průvodu přenesena Svátost oltářní do hradní kaple, kde se konaly bohoslužby do léta následujícího roku. Stavba nového kostela začala už 23. července 1934, první mše byla sloužena 13. června 1935. Dne 28. září téhož roku byl i nový chrám zasvěcen sv. Václavu. Většina jeho inventáře kromě varhan a lavic byla přenesena ze starého kostela

[Fara] ^{Zdroj C)}

Zanikla za třicetileté války, obnovena 1653, zatopena s městečkem

Kaplička ^{Zdroj C)}

Červenou kapličku nechali postavit hrabata Daunové v 19. století jako jeden ze saletů bítovského lesoparku. Červená kaplička stojí nedaleko od hradu na cestě směrem k písečné pláži. Na bílé mramorové desce, která je umístěna ve středu oltáře je napsáno:

"HEILIGE MARIA BITTE FÜR UNS" v překladu: "Svatá Maria pros za nás".

Kaplička sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj B)}

Kaplička sv. Jana je vystavěná na rozcestí Bítov, Zblovice a od 6.června roku 2004 je zde možno vidět krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého, ovšem jde o zmenšenou sádrovou kopii. Originál byl z obavy před zloději převezen

Morová kaple ^{B Zdroj B)}

Jestliže sejdeme po levé cestě kolem hradu, tak asi po 50 metrech po pravé straně uvidíme do hradeb vsazený malý oltář. Dříve vybaven dřevěnou sochou Panny Marie a Máří Magdaleny, ta je v současné době v depozitáři a čeká na rekonstrukci. Aby nebyla nákaza v době morových epidemií zavlečena na hrad mezi vrchnost, tak se mše pro poddané konaly zde. Věřící se během bohoslužby scházeli na protějším kopci.

Hřbitov

…

Sousoší Anděla strážce ^{Zdroj B)}

Jestliže sejdeme po levé cestě kolem hradu a projdeme kolem morového oltáře tak asi po 100 metrech narazíme na zajímavé sousoší, na němž ja zachycen anděl, jak zachraňuje padajícího kněze. Tento motiv má skutečný podklad: Podle pověstí se kdousovský farář vracel z hradní hostiny, ve strmém svahu se mu splašili koně a celý povoz se zřítil ze srázu k želetavce. Koně se zabili, ale kněz vyvázl téměř beze zranění. Tak jako poděkování svému andělu strážnému nechal zhotovit toto sousoší.

Socha P.Marie ^{Zdroj B)}

alej k hradu Bítov, v místech kde se alej protíná s lesní cestou vedoucí z Bítova

Kamenný kříž ^{Zdroj B)}

Před kostelem, „Sv. MISSIE 1914“, „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus 1911

Kříž ^{Zdroj B)}

Zv.Alfrédův, v lese vedle jezírka lásky s nápisem: "Ihrem Allfred die Trauerende Mutter".

Erb ^{Zdroj B)}

Na hradě

Kašna

Na hradě

Památník padlým ^{Zdroj B)}

Kamenný pomník stojící v parku byl do středu porku přeesen z p,vodního starého Bítova kde byl umístěn na naměstí před kostelem. V čelní desce je nápís: „Zbudováno k 10. výročí samostatnosti Republiky Československé“. U nohou vojáka je v kameni vytesán malý státní znak po jehož obvodu je nápis: „1914 – 1918 My dali život, vy dejte lásku“. Vpravo vedle klečící ženy držící věnec je seznam padlých:

Petr Dvořák 1917, Hynek Hofbauer, Josef Hofbauer 1917, Bedřich Ipser 1914, František Knesl 1916, František Kundrát, Jindřich Lattner 1917, Jan Lesinger 1915, Jindřich Nikodem 1916, Antonín Poletin 1916, Rupert Stollhof, Leopold Šerer 1915, Antonín Šmál 1914, Arnošt Ulrich, Jan Vaněk 1914, František Vorel 1914, Reinh. Veidenthaler, Otto Zorn 1914, Pavel Zorn 1915.

Památník ^{Zdroj B)}

Pylon v lese s kamennou obrubou zv.Citadela

Pamětní deska

Kašpara Macha, ředitele měšťanské školy 1890-1935

Hrad ^{Zdroj B)}

3.čtvtt.13.stol. 1811-41 menší neogotické zásahy. Hrad byl založen v 11. století na místě původního velkomoravského hradiště a to jako první z řetězce hradů, které měly chránit jižní hranici přemyslovského státu. První písemná zmínka o hradu Bítov pochází z roku 1061. Hrad byl založen na ostrožně na levém břehu říčky Želetavky. Hrad byl členěn na tři části oddělené navzájem valy. Svým vzhledem se ještě příliš nelišil od starších hradišť. Bítov zaujal významné místo ve znojemském údělném knížectví a v zastavení postupu německé kolonizace na sever. Další písemné zprávy o hradu pocházejí z 80. let 12. století kdy se český kníže Bedřich rozhodl v roce 1185 napadnout svého rivala znojemského knížete Konráda II. Otu a podle zprávy kronikáře Jarlocha vyplenil znojemskou provincii. Při tomto tažení však hrad Bítov nebyl dobyt. Kolem roku 1200 byl nahrazen původní hradský systém novým rozdělením kraje a výrazem tohoto nového uspořádání je i početná řada zeměpanských správců hradu Bítova.

Před polovinou 13. století začala přestavba Bítova, ze které je zachováno torzo válcové věže s břitem a torzo hradního paláce ukryté v hmotě pozdně gotických budov kolem nepravidelného nádvoří.

Počátkem 14. století se Bítov dostává do rodu Lichtenburků z Bítova, kteří přistoupili k další přestavbě hradu a začali budovat jádro hradu na východní straně v místech dnešního paláce.

V 17. století byl v majetku rodu Jankovských z Vlašimi a v té době byl přestavěn na barokní opevněný zámek. Další romantická gotizující přestavba byla provedena v letech 1811-1863 za Daunů. V hradní kapli se zachovala gotická dřevořezba Madony s dítětem z počátků 14. století. Interiéry hradu zdobí hodnotná sbírka obrazů německých a rakouských romantiků. Dále jsou zde vystaveny početné zoologické sbírky posledního majitele hradu barona Jiřího Haase, pro nějž hrad roku 1912 koupil jeho otec, velkovýrobce porcelánu Georg Haas z Hasenfelsu

Hrad Cornštejn ^{Zdroj B)}

Zřícenina. (něm. Zornstein) je zřícenina lichtenburského hradu nacházející se na katastrálním území Bítov, asi 8 km severozápadně od města Vranov nad Dyjí v okrese Znojmo na Moravě. Německý původ jména hradu značí hněv (Zorn) a kamenný hrad (Stein). Hrad stojí na vysoké skalnaté šíji mohutného říčního ostrohu řeky Dyje, nedaleko ústí Želetavky, půldruhý kilometr JV od hradu Bítov. Říční údolí pod hradem je z části zatopeno Vranovskou přehradou. Svahy v okolí hradu Cornštejn, porostlé teplomilnou lesostepní vegetací, jsou chráněny jako přírodní rezervace o rozloze 18,6 ha.

Původně zeměpanské území náleželo k hradu Bítovu, koncem 13. století však přešlo jako trvalá zástava do rukou mocného českého šlechtice Rajmunda z Lichtenburka. Ten nechal také někdy ve 20. letech 14. století se souhlasem krále Jana Lucemburského postavit hrad Cornštejn. Nový hrad posílil obranu Bítova, neboť téměř dokonale chránil příjezdovou cestu z Rakous a od vranovského hradu. Posloužil také jako další rezidence pro četné potomstvo Raimundova rodu. První písemná zpráva o hradu pochází z 31. května roku 1343, a to z listiny moravského markraběte Karla, podle níž směli synové Raimunda z Lichtenberka Smil a Čeněk rozdělit bítovské léno s hrady Bítovem a Cornštejnem na tři díly.

V polovině 14. století vznikl o hrad spor mezi Lichtenburky a pány z Jindřichova Hradce a na Telči. Lichtenburkové však hrad uhájili. Roku 1422 se hrad pokoušeli dobýt husité. Patrně neúspěšně. Největší rozkvět hrad zažil v 2. třetině 15. století za Jana z Lichtenburka a Cornštejna, nejvyššího komorníka zemského soudu v Olomouci. Jeho syn Hynek se pak zapsal dokonce do dějin mezinárodní politiky. Odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován římským papežem zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru.[3] Hrad byl obléhán 11 měsíců moravským zemským vojskem, v okolí hradu tehdy útočníci vybudovali tři opevněné tábory. Silou však hrad dobyt nebyl, posádka se nakonec v červnu 1465 vzdala kvůli hladu. Hrad byl poté odbojnému Lichtenburkovi zkonfiskován a udělen jako svobodné zboží pánům Krajířům z Krajku. S Lichtenburky na Bítově se nicméně Krajířové neustále hašteřili, a tak nakonec kolem roku 1530 se hrad vrací koupí zpět do rukou Lichtenburků. Kvůli tureckému nebezpečí byl Cornštejn v roce 1542 ještě naposledy opevněn. Po vymření rodu v roce 1576 koupili Cornštejn Štrejnové ze Švarcenavy, kteří přestali sídlo udržovat. Když jej roku 1617 přebírali Jankovští z Vlašimi, byl hrad označen za pustý. Mezi dalšími majiteli se v novověku vystřídala hrabata z Daunu (1788) a naposledy Haasové z Hasenfelsu (1912). Na základě Benešových dekretů byl hrad v roce 1945 zestátněn. V roce 1987 byl hrad převeden do správy Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Původně se jednalo nevelký hrad s patrovým palácem krytým od jihovýchodu vysokou štítovou zdí s ochozem a s nádvořím vymezeným vysokou okružní hradbou. V 2. polovině 14. století byl hrad rozšířen o parkánový věnec hrazený nižší hradbou. V 1. třetině 15. století, za Jana z Lichtenburka a Cornštejna, byl rozšířen o dolní předhradí s hospodářskými a administrativními budovami a zesílenými vstupními branami s padacími mosty a jedním předbraním. V jádru hradu vyrostl tehdy nový reprezentativní dvoupatrový palác. Na blízkém návrší ("Na Baště") také vzniklo mohutné dřevěnohlinité předsunuté opevnění, které mělo zabránit palbě na hrad z nebezpečně krátké vzdálenosti. Po obléhání byl hrad v poslední třetině 15. století opraven a zmodernizován. Došlo k nástavbě starého paláce o druhé patro a k přestavbě hradní kaple. V sedle před hradem byla vybudována moderní předsunutá pevnůstka s dělostřeleckými komorami (patrně za Lipolta Krajíře z Krajku) a příhrádek s první hradní bránou. Poslední stavební úpravy se týkaly komplexu obytné věže a šesté brány se strážnicí. Ve výsledku měl Cornštejn celkem devět bran a zaujímal opevněnou plochu více než jednoho hektaru

Nový Bítov

Jednotně řešená zástavba, 1930-33 J.K.Říha

Hotel Bítov

Ve stylu socialistického asymetrického depresionismu

Hradní pramen ^{Zdroj B)}

Západním směrem od hradu se rozprostírá tzv. "Hraběnčina stezka". Po már metrech klidné chuze po mírně hrbolatém terénu, který je v některých místech přemostěn slabými potůčky se dostaneme k místu, ketré je již tradičně nazývané Burgguelle. Tento hradní pramen nesloužil jako zásoba pitné vody pro hrad, ale spíše jako osvěžení poutníkům a pocestným. Je znám i pod názvem "Lurdsko-Bítovská studánka" a je pomocí dobového, kamenného zdiva zabudován do strmého svahu podél cesty.

Vranovská přehrada

1932, zatopila městečko

Rezervace u Doutné skály

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Znojmo, s.o.Vranov

1961 Okres Znojmo

2003 Pověřený městský úřad

Historie městečka ^{Zdroj C)}

Pův. pohraniční přemyslovské hradiště 2.čtvrt.11.stol.

Městečko leželo na dně hlubokého údolí u pravého břehu Želetavky, poprvé připomínáno 1498. 1932 zatopeno Vranovskou přehradou

1930-3 vystavěno nové městečko J.K.Říha s jednotně řešenou zástavbou

První písemné zmínky o Bítově pocházejí z roku 1056. Na místě, kde již od dob Velké Moravy stávalo dřevěné hradiště, byl vybudován i Hrad Bítov. V roce 1085 je Bítov vzpomínán jako zeměpanský hrad spravující provincii bítovskou. V roce 1233 dobyl bítovský hrad rakouský vévoda Fridrich Bojovný, který zde nechal postavit břitovou útočištnou věž (nejstarší část dnešního hradu). Ve stejném roce však hrad kapituloval markraběti Přemyslovi. Roku 1277 se Bítov počítá mezi královské hrady. V roce 1298 (dědičně pak od roku 1307) získává bítovské panství rod Bítovských z Lichtemburka. Roku 1572 vymírají Lichtemburkové po meči – Bítovské panství kupují Streinové ze Švarcenavy, kteří zde však dlouho nevydrží a po 25 letech užívání jej prodávají Jankovským z Vlašimě. Když v roce 1734 vymírá rod Jankovských z Vlašimě, přechází panství po dlouhých jednáních do držení hrabat z Daunu. Roku 1755 vypukla na bítovských državách selská vzpoura. Po vymření Daunů v roce 1904 se zde krátce po sobě vystřídají Haugvicové z Náměště nad Oslavou a polské rody Zamoiských a Radzivillů. Až roku 1912 kupuje bítovské panství Jiří Haas z Haasenfelsu. Poslední soukromý majitel, Jiří baron Haas umírá v roce 1945. Po jeho smrti přechází hrad do držení státu.

Starobylý význam Bítova se v církevních kruzích udržel ještě velmi dlouho potom, kdy ve světském světě ztrácel na důležitosti. Například faráři Lukáš Laetus a Jiří Lurentiades se nazývali děkany bítovskými. Bývalá fara zanikla za třicetileté války, ale v roce 1653 byla znovu obnovena. Dodnes se dochovala pouze hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie. Kaple Svaté trojice a původní kostel svatého Václava jsou dnes pod hladinou nově vzniklé Vranovské přehrady.

Jak se mohla stát vesnice z významného poddanského městečka, není zcela jasné. Nejvíce tomu přispěla postupná ztráta významu celého panství, požár v roce 1790 a konečně vybudování Vranovské přehrady roku 1932, kvůli které se musely zatopit historické objekty starého Bítova. Nový Bítov byl vybudován v místě bývalé obory

Rok	obyv.	domů
1850
1927	416	70
Zbořen a postaven jinde
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

A) obec-bitov.cz (19.10.2015)

B) bitov.czweb.org (19.10.2015)

C) cs.wikipedia.org (19.10.2015)

D) znicenekostely.cz (19.10.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 19.10.2015

Předchozí editace : 5.5.2011