|
První osídlenci přišli do našeho kraje pravděpodobně po roce
1207 při kolonizaci severní Moravy. První písemná zpráva je v zemských deskách
z roku 1353, kdy manželka pána ze Sovince Anna darovala půlku obce Sudkova
svému synovi. Páni ze Sovince byli tedy prvními držiteli obce. Ti ji prodali
v roce 1373 mírovskému hejtmanovi.
Název obce pochází pravděpodobně ze staročeského
křestního jména "Sudislav", které se
krátce vyslovovalo "Sudek" a po něm dostala ves jméno
"Sudkov".
Ve 14. A 15. Století patřila obec pánům ze Šumvaldu.
V letech 1468 - 1471 v těžkých bojích o korunu království českého mezi králem
Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem byla severní Morava vypleněna
vojsky maďarskými i německými. Tenkrát bylo zničeno Brníčko i hrad patřící
pánům Tunklům a obě tvrze v sousední obci Kolšově.
Do roku 1480 byl držitelem Sudkova pan Markvart ze Zvole,
který obec prodal Jiřímu Tunklovi - pánu na Brníčku
- kvůli rybníku. V té době se táhly rybníky od Klášterce až po Úsov. Také
mezi Postřelmovem a Zábřehem ležela zaniklá obec Závořice
s rybníkem kolem 100 hektarů. Od roku 1490 byla obec součástí velkého
zábřežského panství. Poslední český držitel panství a tudíž i obce Sudkova
byl Ladislav Velen ze Žerotína (1589 - 1621). Po bitvě na Bílé hoře byla jeho
čtyři panství zabavena a roku 1622 dána téměř zdarma císařskému komisaři
Karlu z Lichtenštejna.
Vývoj osídlení
Ve třicetileté válce byla obec zpustošena, někteří usedlíci
opustili své domovy. Opuštěné pozemky a lesy, kterých se ujala obec, se staly
historickým obecním majetkem. Podle historických záznamů byl vývoj obce následující:
|
V roce 1516
V roce 1690
V 18. století
V roce 1814
V roce 1900
V roce 1930
V roce 1950
V roce 1993
|
16 usedlostí
28 usedlostí
73 domů
90 domů
173 domů
186 domů
280 domů
|
celkem asi 200 obyvatel
celkem asi 200 obyvatel
celkem asi 300 obyvatel
celkem 529 obyvatel
celkem 963 obyvatel
celkem 1548 obyvatel (z toho 154 Němců)
celkem 1172 obyvatel
celkem 1204 obyvatel
|
Charakter obce
Sudkov byl původně výhradně zemědělskou vesnicí, každý řemeslník
v obci měl při své chalupě malé hospodářství, neboť chléb, mléko a brambory -
to byly základní potraviny k obživě, i když se řemeslu právě nedařilo.
Počátky průmyslu
Na vodní strouze, která odbočuje na dolním konci vesnice z řeky
Desné a táhla se přes Lesnici, Leštinu, Vitrošov a
Hrabovou a vlévala se do řeky Moravy, byl mlýn se čtyřmi vodními koly. Sudkovský mlýn měl číslo popisné 49. První písemná zpráva
o sudkovském mlýnu a valchovně panství zábřežského
je z oku 1567. První záznam v pozemkové knize je o
jeho prodeji dne 24. října roku 1754. Posledním
majitelem od roku 1829 byl Johan Pulkert, který se 10. Prosince roku 1862 v pomatenosti ve věku 53 let oběsil
na lípě, která stávala u vodního náhonu v prostoru nynější trafostanice
přádelny. V dražbě jeho pozůstalosti dne 21. Května 1863 koupil mlýn za 23
600 zlatých Ignaz Seidl - obchodník přízí ze
Šumperka - ke zřízení mechanické přádelny. Se stavbou přádelny bylo započato
v roce 1864 a v následujícím roce byla uvedena do provozu. Tím byl dán základ
k rozvoji obce do velikosti a podoby dnešních dnů.
Těžká období v minulosti
Život v obci nebyl vždy klidný. Za sedmileté války byla obec
zpustošena, v letech 1771 až 1972 postihl obec hlad a mor. K pohřbívání
nebožtíků byl zřízen nový hřbitov, řádila cholera a hladem hynul dobytek. Po
skončení zhoubných nemocí dal rychtář Horníček postavit malou kapličku
zasvěcenou sv. Anně, která při stavbě silnice musela být přemístěna. Za válek
napoleonských roku 1815 prošla Sudkovem ruská vojska, která zchudlé sudkovské obyvatelstvo muselo živit. V roce 1866 za války
prusko-rakouské prošla Sudkovem vojska pruská, byla zde ubytována a znovu sem zavlekla choleru.
Za první světové války v letech 1914 - 1918 padlo a zemřelo 33
zdejších vojínů, kteří mají pomník na místním hřbitově.
Vznik Československé republiky uctili sudkovští
shromážděním v Zábřeze dne 29. října 1918. Na
památku vzniku svobodného státu zasadili 17. Května 1919 u místní požární
zbrojnice lípu svobody.
Sudkov patří k postřelmovské římsko-katolické
farnosti, kam se až do roku 1925 také pohřbívalo. Místní hřbitov byl založen
v roce 1925, místní poštovní úřad byl zřízen 1. prosince 1962.
Sudkov leží mezi železničními stanicemi Postřelmov a
Bludov, které jsou obě od obce vzdáleny asi 1 km. Železnici mihli sudkovští využívat od roku 1871 (dokončena trať Zábřeh -
Šumperk - Sobotín), o dva roky později byla postavena i trať Bludov -
Hanušovice. Nová silnice Dolní Studénky - Sudkov byla vybudována v roce 1894,
stará cesta předtím vedla Olšinami.
Sudkovská kaple, postavená v roce 1795,
je zasvěcená sv. Prokopovi, českobratrská modlitebna je z roku 1937.
Kroniky zdejší české i německé školy jsou uloženy v šumperském
okresním archívu. Původně se vyučovalo ve výměnku rolníka Kočího, první
školní budova byla postavena v roce 1888, poslední dosud nedokončená škola je
z roku 1935.
Pozemkový pořádek je zaveden od roku 1756, kdy skončila práce
rektifikační komise, pozemky byly zařazeny podle úrodnosti do tříd a
katastrální výnos tvořil základ pozemkové daně. Současně bylo provedeno i
očíslování domů.
Kromě válek, nemocí a požárů byla část obce - Malá Strana -
každoročně zaplavována povodněmi, vedl tam Malostranský potok. Katastrofální
povodně jsou zaznamenány z 28. Července 1886, z let 1893, 1927, z 1. září
1937. Povodně byly způsobeny vodami z koryta řeky Desné a Malostranského
potoka jednak z průtrží mračen na hřebenech Jeseníků, dále při jarních
otepleních a navršením ledových ker v řečišti Desné nad jezem. Největší zima
byla zaznamenána 28. února 1929 až 37oC pod nulou, tloušťka ledu až jeden
metr.
Konec 2. světové války
Okupace vesnice německou armádou proběhla v sobotu 8. Října 1938.
Osvobození sovětskou armádou v úterý 8. května 1945 zaplatilo životem 20
sovětských vojáků, kteří byli následující den pohřbeni na místním hřbitově a
později jejich těla převezena na centrální pohřebiště v Olomouci. Památku
jejich i dalších čtyř obětí druhé světové války připomíná pomník před školou.
V knize maršála Grečka "Přes Karpaty" je
oceněna záslužná činnost místního samaritána Hynka Franka z čp. 121 při
ošetřování raněných osvoboditelů Sudkova v lazaretu, který byl zřízen ve
školní budově.
Znaky a razítka obce
Ze 17. až 18. století pochází mosazné kulaté pečetidlo o průměru
25 mm, které je otištěno na Josefském katastru v roce 1787. Na kruhovém
obvodu má nápis "Dědina Sudkov", z vnitřního malého kruhu vychází
tři květy lnu.
Za první republiky se používalo kulaté úřední
razítko gumové průměru 33 mm s nápisem "Obecní úřad v Sudkově"
uprostřed se štítem některého z držitelů panství.
Po roce 1945 mělo kulaté gumové razítko průměr 35 mm
s nápisem po obvodu "Místní národní výbor SUDKOV", okres
Zábřeh"
Původní znak obce tvoří 3 lilie a 2 kužele lnu.
Nyní má Sudkov nový obecní znak. Má tvar štítu a je
vodorovně rozdělen na tři pruhy. Horní pruh je modrý, dolní černý a střední
zlatý. Modrý květ lnu je uprostřed znaku a vyjadřuje dlouholetou tradici
zpracování lnu v Sudkově. Jeho návrh vypracoval heraldik Miroslav Pavlů ze
Zlína, byl projednán v heraldické komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky a rozhodnutím číslo 18 ze dne 2. září 1994 udělen obci. V
černobílém provedení je používán na novém obecním razítku.
Zdroj: www.sudkov.zabrezsko.cz
|