Kód CZ 8903

Luleč

(Lileč, Lulč, Lilč)

Kostel sv.Isidora ^{2) D)}

Barokní farní 1739-41 jako kaple svatého Gottharda. Rozšířen na kostel byl v roce 1783. Na jeho místě se již roku 1418 připomíná kaple zasvěcena sv.Gotthardu, kterou vložil Bedřich z Lulče svému synovi Divovi z Lulče, s dvorem před hradem , s mlýnem pod hradem , s patronátem kostela. Kaple byla v druhé polovině 18.století obnovena(1739-1741). K rozšíření kaple na barokní kostel sv, Isidora, patrona zdejších rolníků došlo v 1783 . Stavební práce řídil tehdejší farář Jakub Hlávka.

Kostel sv.Martina ^{2) C) D)}

Poutní, na kopci tzv. Liliové hoře nad vsí 1751-3, vršek věže po 1945. Stojí na zbytcích středověkého hradu a bývalého kostelíka, ještě dříve však byl kopec pravěkým hradiskem - byl opakovaně osídlen a opevněn již v pravěkých obdobích eneolitu, doby bronzové a kultury popelnicových polí). Kostel na tomto poutním místě nechal postavit v roce 1715 na vlastní náklady farář Martin Dvořanský.

Původní kostel sv. Martina se v pramenech objevuje již na počátku 15.století. Roku 1672 v něm byly tři oltáře,dvanáct obrazů a tři zvony,roku 1719 byly nainstalovány i první varhany.

V roce 1751na vlastí náklady lulečský farář P. Martin Dvořanský započal se stavbou nového chrámu sv. Martina. Věnoval na stavbu všechny zděděné peníze po bohatých rodičích. Nechal původní gotickou stavbu kostela zbourat, s využitím zbytků středověkého hradu a bývalého kostelíka, byl v letech 1751-1753 postaven dnešní pozdně barokní chrám. P. Martin Dvořanský se však konce stavby nedožil, zemřel 31. prosince 1752. O dokončení se zasloužil P. Jan Martin Scheberle.

Vysvěcen byl v roce 1756.

V roce 1823 při velké bouřce 14. května v sedm hodin večer uhodilo do věže sv. Martina , která byla pokryta šindelem a celá shořela. Všechny tři zvony spadly, z nichž velký památný z roku 1510 a prostřední zůstaly nepoškozeny a rozbil se pouze nejmenší.

V roce 1826 byla postavena nová věž.

V roce 1856 proběhly velké jubilejní oslavy k 100. výročí od vysvěcení chrámu, trvaly deset dní za přítomnosti brněnského biskupa. Při příležitosti byly vydány pamětní brožurky s historií kostela, nechyběly v ní zpěvy a modlitby k získání odpustků.

V roce 1913 byla střecha chrámu pokryta novou glazurovanou křidlicí, která vystřídala již starý prohnilý šindel. Krytina byla zakoupena ze sbírky věřících a jedna křidlice stála tři koruny ,což byl na tehdejší dobu velký peníz.

V roce 1932 se v chrámu propadla dlaždicová podlaha v místech , kde se při pohřbech kladly rakve. Objevil se tak vchod do čtvercové krypty se čtyřmi dubovými rakvemi. V jedné z nich ležela žena- řeholnice. Vchod byl zazděn a hrobka již nikdy nebyla otevřena.

V bojích na konci druhé světové války byly oba kostely značně poznamenány . Došlo k poškození věží, které německým vojákům sloužily jako pozorovatelny s kulometnými hnízdy. Věž chrámu sv. Martina se souhlasem Památkového úřadu dostala nový cibulovitý tvar.

V roce 1951 byly oba kostely vylíčeny čistou bílou barvou a světle žlutou. Tak zmizely i staré figurální kresby, které podle památkového úřadu neměly údajně historickou hodnotu. Je otázkou, zda po čase nebudou při úpravách stěn tyto kresby považovány za historické objevy....

Fara ²⁾

Klasicistní, u kostela po 1806

Zvonička ^C)

na návsi

Hřbitov ^C)

U kostela sv.Martina

Křížová cesta ^C)

ke kostelu svatého Martina

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

před kostelem sv. Isidora

Kamenný kříž ^C)

z r. 1771 před kostelem sv. Isidora

Železný kříž ^C)

1862, obnoven po válce 1945

Památník padlým ^C)

…

[Hradisko] ^C)

Na Liliové hoře, pravěké

[Hrad] ^C)

Na Liliové hoře, středověký s kostelíkem

Starý zámek ^C)

Hradisko a tvrziště mezi kostelem sv. Martina a roklí

Dům č.p. 28 ^C)

…

Dům č.p. 36 ^C)

Patrová z nepáleých cihel

Zpět na okres

panství

1850 politický okres Vyškov, s.o. Vyškov

1961 Okres Vyškov

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Luleč patří mezi nejstarší osady na území České republiky. Byla osídlena již před 8 000 lety, což potvrzují zdejší vykopávky. V této oblasti člověk žil a lovil již v dobách 45 000 let před naším letopočtem. V roce 1975 byla ve středu města objevena unikátní hrnčířská pec z doby římské a v roce 1992 pohřební mohyla. Obcí vedla římská obchodní cesta, jež je zaměřená od Slavkova po Ruprechtov. V té době byla Luleč dobře opevněné hradisko

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy se po Lulči psal člen vladyckého rodu Fridrich (Fridricus de Lulcz) a roku 1353 Výpustkovi synové Lucek a Čeněk z Lulče. Na návrší, nedaleko od kostela svatého Martina, se nachází rozvaliny lulečského hradu o kterém je první zmínka doložena z roku 1406, i když tento hrad existoval zajisté již dříve. Hrad v Lulči byl pravděpodobně zničen za česko-uherských válek, neboť ve vkladu z roku 1523 je již jmenován jako pustý. Rytíř Fridrich před svou smrtí v roce 1419 odkázal ves, hrad i s majetky svému synu Divovi, jenž byl manem biskupa Jana Železného. Dalším významným rytířem, jenž se psal z Lulče, byl Oldřich Skála. Byl členem družiny českých a moravských šlechticů na Kostnickém koncilu. Po smrti Divy přechází majetek na vdovu Elišku, která ves i s pustým hradem prodala Václavovi z Ludanic. Dědicem po Václavovi z Ludanic se stala jeho manželka Alena z Valdštejna

V roce 1523 byl držitelem Lulče Jan Plzák ze Zdenína, jehož syn Jan Dubčanský ze Zdenína byl zakladatelem sekty bratří Habrovanských, jinak Lilečských.[3] Byla to jediná protestantská církev v českém prostředí, která se přímo inspirovala učením Huldrycha Zwingliho. Středisko bylo v Lulči (tehdy Lilči), kde Dubčanský měl i svou tiskárnu (1530–1535). Byla přesunuta z Prostějova a tiskařem v ní byl Kašpar Aorgus Prostějovský. Tyto tisky byly označeny jako in monte liliorum („na Hoře lilií“).

V roce 1645 švédské vojsko obléhalo Brno a při svém návratu z neúspěšného tažení vydrancovalo a zapálilo celou obec. Popelem tak lehlo až 70 stavení. V roce 1669 obec zakoupila hospodu, ve které byl až do roku 1993 obecní dům a obecní úřad. Farní kostel svatého Martina nad vsí byl postaven v letech 1751 až 1753. Kostel byl využíván jen v letní době, v zimě se bohoslužby konaly ve vsi v kostele svatého Isidora, jenž byl postaven v roce 1739 jako kaple svatého Gottharda. Rozšířen na kostel byl v roce 1783

Před bitvou Tří císařů u Slavkova v roce 1805 vtrhly do Lulče jízdní hlídky Napoleonovy armády, jež zde vymáhaly výpalné 250 zlatých. Uspokojilo je však jen sto zlatých a farářův kůň. Vydrancování ovšem obec neunikla, o což se postarala armáda ruských kozáků o týden později. Obec zasáhly dva velké požáry, a to 1. dubna 1832 a 25. května 1841. V roce 1832 postihla zdejší farnost epidemie cholery, při níž zemřelo 47 farníků. Za okupace zahynuli tři občané při bombardování místního nádraží, které je v obci od roku 1874 jako zastávka a od roku 1889 již jako železniční stanice. Obec byla na konci druhé světové války osvobozena sovětskými vojáky 28. dubna 1945

Rok	obyv.	domů
1850
1927	890
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipeda.org (17.10.2015)

D) lulec.farnostdrnovice.cz (17.10.2015)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.1.2015

Předchozí editace: 1.6.2011