Kód CZ 6932
Komořany
(Grundrum) Kostel sv.Barbory 2)
Raně gotický, přestavěný a rozšířený ve.2.pol.16.stol. a
ve.2.pol.18.stol.
Fara
…
Hřbitov
… Hřbitovní brána
…
Socha sv.Jana Nepomuckého C)
…
Socha sv.Floriána C)
…
Kamenný kříž C)
Před kostelem
Pamětní deska C)
Rudoarmějcům
Busta T.G.Masaryka C)
Před školou
Památník padlým C)
…
Socha Svobody C)
Plastová, na kruhové křižovatce, symbol firmy EDP, 2008
Škola C)
Zdevastovaná přestavbou
Malé Strany C)
Přírodní památka
|
panství 1850 politický okres Vyškov, s.o. Vyškov 1961 Okres Vyškov 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce Obec je půdorysně ulicovka s kostelem situovaným na východní straně návsi,
obcí protéká potok Rakovec, ústící do řeky Litavy. Do roku 1945 byly Komořany
součástí tzv. vyškovského jazykového ostrůvku, kde byla převážná část
obyvatelstva německé národnosti. V roce 1964 byly spojeny s Podbřežicemi.
Dnes jsou opět samostatnou obcí. Komořany byly po
značnou část své historie v majetku cisterciáckého klášteru Králové na Starém
Brně. V obci stojí Farní kostel sv. Barbory postavený v roce 1804 na gotickém
základě ze 14. století. Dnešní obec je od roku 2003 součástí mikroregionu
Rakovec. V obci sídlí velká firma zaměřená na oblast kasinových technologií
zaměstnávající více než 700 zaměstnanců. První písemná
zmínka o obci pochází z roku 1340, kdy se v listině Karla z Uherčic objevuje
mezi svědky prodeje tří lánů vilímovského kláštera
jistý Střezivoj Holub z Komořan (Strzeiesewoy dictus Holub de Comurzan), příslušník starobylého rodu původem z Tachova,
který přišel na Moravu v doprovodu Jindřicha z Lipé.
Podrobnější historickou zprávu o obci přinesl rok 1347, kdy Střezivoj Holub odkázal své zboží v Komořanech,
zahrnující tvrz, kostel a patronátní právo, ženskému cisterciáckému klášteru
Králové na Starém Brně. Ve 14. století byly Komořany hrazenou tržní osadou s
kostelem a cisterciáky obsazenou farou. V roce 1347 zde byl farářem
cisterciák Bernard a po něm Alberik. V průběhu 15. a 16.
století Komořany prosperovaly, honosily se přízviskem trhová obec. Měly
výsadu užívat znak s kosou a radlicí, po jehož stranách byly iniciály MG (Marketgemeinde Gundrum). Jako
reliéf byl znak též umístěn na čelní opěře kostelní věže. V oněch dobách byl
vstup do obce zahrazen mohutnou mýtní branou. V roce 1459 se v Komořanech
uvádí rybník náležící k majetku Jeronýma z Pivína. Krátce před rokem 1617
vyhořela velká část obce, za své vzal kostel i fara. Za třicetileté války
obec velmi utrpěla, v tomto období bylo zničeno 17 domů z 51, čili třetina
obce. Švédská vojska několikrát obec vyplenila a obyvatelstvo vyvražďovala. Po třicetileté
válce přišla velká vlna německé kolonizace. V Komořanech byla již v roce 1670
velká převaha německých jmen oproti českým. Následkem války klesl na Moravě i
počet kněží, a proto se na čas začaly slučovat i některé farnosti. Komořany
tak byly v letech 1652–1658 sloučeny s farou starorousínovskou.
Vzhledem k nespokojenosti obyvatel byla na naléhání biskupského oficiála roku
1658 fara osamostatněna a obsazena cisterciákem z Vyššího Brodu. Komořany
byly v držení starobrněnského kláštera po dlouhých 435 let až do jeho zrušení
12. ledna 1782. Od tohoto data byly Komořany ve světském držení a správce
majetku – Náboženský fond – dával obec do nájmu. Bývalý klášterní statek byl
pronajímán do roku 1825, kdy byl prodán rytíři Františku Haintlovi. Dne 18. listopadu
1784 za vlády Josefa II. se změnily některé robotní povinnosti v platy a bylo
nařízeno nové přesné změření půdních ploch pro vyměření daní. Toto měření
provedl v obci obecní úřad. Plocha komořanského katastru obnášela 529,73
hektarů, a výnos tak byl odhadnut na 9274 zlatých. Po císařově smrti se
přešlo na starý systém vyměřování daní. Na přelomu 18. a
19. století se v Komořanech usídlovávaly oddíly
císařských vojsk. Ubytovávaly se zde buď dočasně, nebo natrvalo. Byly to
většinou příslušníci pluku Colloredova,
Lobkowiczova, Mitrovského a dalších. Za napoleonských válek tudy táhly kolony
Rusů i Francouzů, kteří se ubírali směrem na Vídeň. Během slavkovské bitvy
místní občané prchli do hor a ponechali vesnici napospas vojskům. V letech 1832 a
1840 zasáhly obec dva velké zničující požáry, které si vyžádaly i lidské
životy. František Haintl zemřel 15. dubna 1839 a
dědicem se stal jeho syn František. Ten pak v roce 1843 prodal bývalé
starobrněnské panství knížeti Eduardovi Schōnburg-Hartensteinovi.
Schōnburg-Hartensteinové drželi Komořany i
nadále, po Eduardovi Jindřich, po něm v roce 1872 Alexandr a po jeho smrti v
roce 1896 Alois. Další katastrofální požár vypukl 9. července 1857, kdy lehla
popelem téměř celá obec (114 budov, z toho 84 domů a 30 stodol). V roce 1866
přišly do Komořan oddíly pruských vojáků a s nimi i cholera. Za oběť jí padlo
35 obyvatel a jeden voják. V roce 1939 byly z
Komořan vystěhovány české rodiny, jelikož během německé okupace patřila obec
do tzv. německého jazykového ostrůvku. Ještě před koncem války se v obci
zdržovali němečtí vojáci hájící své pozice. V obci padlo pět sovětských
vojáků, na což upomíná pamětní deska na budově obecního úřadu. Po druhé
světové válce byly z Komořan vystěhovány německé rodiny
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 8.11.2015 Předchozí editace: 1.6.2011 |
