|
Kód
CZ 19485 Žítková
Kaple P. Marie Kopanické Zdroj A) Moderní
Zvonička Zdroj C) U č.p.82
Železný kříž Zdroj A) Za školou
Železný kříž Zdroj C) …
Svatý obrázek Zdroj C) …
Šance Zdroj C) umístění
obranných opevnění Hrozenkovského průsmyku můžeme dodnes nelézt asi 1,5 km
jihovýchodně od obce Starý Hrozenkov a 2 km východně od centra kopaničářské
obce Žítková. Z pohledu dnešní mezinárodní silnice E50 ve směru od Uherského
Brodu do Trenčína se jedná o levý svah údolí Drietomice,
jimž komunikace prochází. Opevnění, neboli šance,
začíná na levém svahu údolí asi 100 metrů od silnice v těsné blízkosti státní
hranice a táhne se asi 1 km po celém svahu kopce, jenž je místními nazýván Bedové. V dnešní době je celá lokalita zarostlá mladým
smrkovým lesem, který značně znemožňuje orientaci v terénu. I přes to jsou
zde viditelně zachovány obrysy bývalých šancí, které zde sehrávaly důležitou
úlohu při obraně Moravy nejen v 17. století, ale i později například v
Prusko-rakouské válce roku 1866 Chalupa č.p.213 Zdroj C) …
Chalupa Zdroj A) …
Chalupa Zdroj A) …
|
panství 1850 politický okres Uherský Brod, s.o.Bojkovice 1961 Okres Uherské Hradiště 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce Zdroj A)
Minulost Žítkové, jakožto pohraniční oblasti, byla
poznamenána mnoha boji. Zejména při nájezdech Tatarů, Turků a Kuruců v
16. - 17. století docházelo k likvidaci místních obyvatel. Lidé zde žili
skromným životem a tvrdě pracovali, aby si zajistili obživu ze zemědělské
činnosti. Na polích, orientovanýh k jihu se dařilo pěstovat zejména rež
neboli žito seté, pšenici a oves. Nechyběly samozřejmě ani okopaniny a vůbec
zelenina všeho druhu, zejména okurky. Ke každému statku patřilo přibližně 4-5
ha zemědělské půdy. Na zimu bylo také vždy nutno zajistit dostatek sena pro
dobytek. Při sečení luk za tímto účelem si jednotliví statkáři vypomáhali, a
tak když 10 hospodářů začalo s prací za brzkého rána o půl čtvrté, v
devět již byly 3 ha posečeny. Protože až do roku 1948
nebyla v obci zavedena elektřina, zpracovávalo se obilí v žentourech,
poháněných voly, kteří chodili v kruhu. Plevy byly odstraňovány v obdobně
poháněných fukarech. Černá mouka a šrot pro dobytek se mlel v tzv. mlýnci,
poháněném lidskou silou - nohama. Až později, na
povozech tažených voly, zaváželi hospodáři obilí do mlýna v Melčicích za
Trenčín nebo do Vinice, odkud získávali hladkou mouku, z níž se pekl chleba.
Pece na chleba, postavené z udusané hlíny nebo vepřovic sloužily zároveň jako
udírna. Jednou týdně se peklo 6 bochníků chleba nebo 5 plechů buchet. V peci
se rovněž sušil tvaroh, a potom s přidáním soli a kmínu se vytvářely homole,
které se strouhaly na vařená těsta. Někdy se v pecích i dosušovalo ovoce.
Oblíbené zde byly hlavně sušené švestky, které se vařily a sypaly mákem. Voda
po vaření samozřejmě nepřišla nazmar - pila se
jako čaj. Tohle je dnes však již minulostí, je vyřešen i
nejpalčivější problém dopravy. Nutno totiž poznamenat, že až do roku 1950 na
Žítkovou nejezdil autobus. Návštěvník Žítkové však stále může najít soubor
původních domů. Kromě krásné přírody s chráněnými orchidejovými loukami je tu
také přírodní koupaliště. Na nejvyšším vrcholu Lokov prý dříve stával hrad,
který se ale propadl do bažin. Jiný hrad - dřevěný
Kubáň vyhořel. V oblasti zvané Hutě zas stávala sklárna, ta však byla v 18.
století zničena v průběhu válek. Přesto však duch původní Žítkové je stále
patrný. A je proto dobře, že pro udržení tradic nebyla v 70.-tých letech zalesněna a naopak se do svých rodních stavení někteří
obyvatelé navrátili.
literatura
a prameny 1) Administrativní
lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) zitkova.cz C) cs.wikipedia.org (9.12.2016) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace
9.12.2016 |
