Kód CZ

Doubravy

Zvonice ^{Zdroj A)}

na návsi. Původní zvonice byla zničena při velkém požáru vesnice v roce 1839. Dnešní stavba pochází z roku 1848, je roubená z listnatého dřeva a má prkenné dveře. V roce 1973 získala novou šindelovou střechu, avšak původně byla kryta doškem. Pod stříškou, nesenou dvěma dřevnými sloupy, visí nový zvon, posvěcený v roce 1994. Byl ulit ve zvonařské dílně rodiny Dytrichových v Brodku u Přerova.

Kaple sv.Vojtěcha ^{Zdroj C)}

…

Zvonice ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Vojtěcha

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U zvonice

Památník padlým ^{Zdroj C)}

…

[Větrný mlýn] ^{Zdroj A)}

nad obcí na kopci Dodnes se tomuto kopci říká Větřák. Můžeme předpokládat, že byl postaven v roce 1802 nad Doubravami a sloužil obyvatelům, ale hlavně jako panský mlýn, patřící ke statku, asi do roku 1895, kdy byl demontován, odvezen a postaven ve Březnici.

Stavba měla dvě podlaží a půdu a byla konstruována na střední sloup (trám), který se nazýval "mama". Tento typ mlýna je pojmenovaný "beraní" nebo "kozelčí" a další nejbližší zachovaný příklad bychom našli v malém skanzenu kroměřížského muzea v Rymicích u Holešova. Mlýn se mohl přizpůsobovat síle větru, do lopatek se přidávala "péra" a to tím více, čím byl vítr slabší. Také se celá dřevná stavba otáčela kolem své osy pomocí 5 m dlouhého trámu (táhla) - tak, aby se vítr do lopatek opíral co nejpříhodněji.

Špýchar ^{Zdroj C)}

U č.p.21

Špýchar ^{Zdroj A)}

…

Dům ^{Zdroj A)}

…

Dům č.p.68 ^{Zdroj A)}

…

[Dům č.p.69] ^{Zdroj A)}

Zemědělská usedlost vznikla roku 1834 rozdělením půllánového statku č. 57, patřícího rodinně Mrázků. 1882 je doložen majitel v č. 69 domkař František Mrázek s rodinou.

1882 se rodí v č. 69 chlapec František Mrázek, který, když se oženil s Marií Žákovou z č. 77, si postaví na svém poli domek - Okruhlice č.p. 17. Jeho bratr (asi) Jan Mrázek zůstává doma a je dalším majitelem hospodářství.

1885 se z domku 69 vdává Kristína Mrázková do č. 38 za Josefa Kolaříka.

1898 se v č. 69 rodí prvorozený Ferdinand Mrázek (matka Marie, otec Jan), žení se s Annou Záhorovou z č. 43. Do války narukoval 1918, přežil a vrátil se zpět hospodařit na usedlosti. Ferdinand má ještě sourozence – Jana (* 1900), Marii (*1902), Antonínu (*1904) a Hedviku (*?). Jan, nar. 1900, narukoval 1918 do války, zběhl a byl zastřelen na četnické stanici ve Vel. Ořechově v neděli 8.9.1918. Marie byla světoběžnice, vrací se do Doubrav svobodná v 50-ti letech a v roce 1958 odchází do domova důchodců na Lukov. Antonína se vdává do č. 35 za Josefa Janču („Hadamovi“). Hedvika si vzala Bohuslava Horáka a odstěhovala se do Hřivínova Újezda.

1934 se rodí Ferdinandovi a Marii v č. 69 jediná dcera Marie Mrázková (přezdívka Mařenka Krásná), která umírá svobodná a bezdětná 2012, po uklouznutí na zledovatělé silnici, již téměř u svého domu, při návratu z obchodu.

Dům po její smrti dědí její strýc, žijící bratr maminky František Záhora, starý 94 letý pán, bydlící v Bohuslavicích u Zlína. Pokud by už v roce 2012 nežil, tak by domek zdědil stát.

Pan Záhora umírá rok poté a domek dědí jeho čtyři děti, ty jej přes realitní kancelář prodávají manželům Janě a Ing. Jakubovi Kadlečíkovi, rodákovi ze Lhoty.

4. dubna 2014, na žádost vlastníků, vydává Stavební úřed Zlín Souhlas s odstraněním domu. Replika stojí ve skanzenu lidových staveb ve Strážnici (Selská usedlost č. 69 Anny Horákové z Doubrav). Zbořena 29.6.2014

[Panský dvůr] ^{Zdroj A)}

1695. Poslední zbytky zbořeny 2006

Zpět na okres

panství

1850 politický i soudní okres Uherský Brod

1961 Okres Zlín

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj A)}

Historie Doubrav se počíná nejspíše někdy ve 14. století. První písemnou zmínku obce bychom našli v zemských deskách, kam se zapisovaly převody majetku mezi jednotlivými šlechtici. K roku 1406 je zde uvedena ves Weledoubravy, patřící k malenovickému panství. Zápisem stvrdil markrabě Jošt (bratr císaře Karla IV.) převod panství do rukou Heralta z Kunštátu. Vesnice se v této době patrně nelišila od jiných středověkých vsí. Na vymýceném místě, obklopeném lesy, žili zemědělci. Jejich zvířata se pásla mezi stromy a oni sami se snažili ze všech sil kultivovat půdu, aby rodila jednoduché plodiny. Ze své úrody platili daně majiteli vsi. Od počátku Doubravy patřily k farnímu obvodu prastarého kostela na Velkém Ořechově. Obyvatelé tam docházeli na bohoslužby.

Přestože vesnice zůstala součástí malenovického panství, alespoň malou část musela vlastnit mezi lety 1417 - 1530 vladycká rodina, která se podle místa nazývala "z Veledoubrav". Doloženi jsou mužští členové tří generací. První běžné obyvatele, známé jménem, zachycují prameny v roce 1519. Mimo jiné zde byli usedlí fojt Mikuláš (správce vesnice), Martin Mzik, Jura Mzik, Pavel Syrův, Jiří Vaňkův, Blažek, Mikuláš Slovák, Jiřík a Mikuláš Langaš. K malenovskému panství patřily Doubravy až do počátku 17. století. Mezi jejich majiteli můžeme jmenovat například Buriana Tetoura z Tetova a Václava Gájovského z Gáje.

Roku 1613 už je vesnice i se sousedními Březůvkami připojena k ořechovskému panství. Dostala se do rukou nekatolické šlechty, v pohnuté době po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 patřila Marii Magdaléně ze Žerotína, vdově se dvěma dospívajícími dcerami. Dědictví na ně přešlo v roce 1624. Vzhledem k tomu, že vlastníky panství byly ženy, nedošlo zde ke konfiskacím a dokonce ještě v roce 1624 se zde pohybovali nekatoličtí kněží, kteří byli z jiných panství už dávno vyhnáni za hranice země.

V roce 1652 prodala jedna z dcer - Bohunka Haugvicová z Biskupic, hraběnka Bašínská, ořechovský statek Lvu Vilémovi hraběti z Kounic. Vesnice se tak připojily k brodskému panství Kouniců a pod jeho správou zůstaly Doubravy až do 19. století. Kounicové v obci vybudovali hospodáský (panský) dvůr, který navázal na dřívější z počátku 17. století. Jeho existence je doložena v roce 1695. Budovy dvora byly největší stavbou ve vesnici. Na čtvercovém půdorysu stály blízko návsi ještě v roce 2005, kdy na ně byl vydán demoliční výměr a ze svého místa, po přibližně třech staletích, postupně mizí.

Obec se rozkládá v údolí potoka. Nejstarší stavení vznikala v jeho blízkosti. Obytné domky stály na začátku pozemku, stodoly a chlévy s nimi obklopovaly dvory, od kterých se dozadu táhly podlouhlé parcely se zahradami a poli.Těžko si můžeme na základě osamocených staveb udělat obrázek, jak celé Doubravy ještě před několika desítkami let vypadaly. Usedlosti jednotlivých obyvatel se lišily hlavně velikostí, vybavením a umístním v urbanistické struktuře vesnice. Podle movitosti rodiny vznikaly prostorné domy bohatých sedláků na návsi, neustále modernizované a přizpůsobované rostoucí životní úrovni, nebo jen malinká domkářská stavení, která se nacházela hlavně v části obce, zvané příznačně "Chalúpky".

Původní rozmístění jednotlivých domů a příslušejících budov je ve vesnici dodnes dobře zachováno. Bohaté grunty na návsi mají připojené hospodářské budovy, stodoly a před okny dříve stály komory. Z mnoha se zachovala pouze jedna komora u č.p. 21. Je v dobrém stavu, stojí dodnes a ilustruje fakt, že se i s lidovou architekturou dá v současné vesnici žít.

Malé domkářské příbytky komory neměly a jejich stodoly se nacházely až na okraji obce a ne u stavení. Uprostřed na návsi pak jsou stavby, které využívala celá obec. Na konci 19. století se projevila pro Doubravy nová stavební technika - zdivo z pískovcových kvádříků. Tento materiál se používal v okolí pro svou dobrou odolnost povětrnostním podmínkám jako "lícní kámen" na fasádách, konstrukce pilířů stodol a na sklepy. Kamenné domy musely mezi malými omazanými sruby, případně chalupami z kotovic s nerovnou omítanou fasádou, působit opravdu honosně.

Oproti většině komor a domů, které měly zdivo z nepálených hliněných cihel, byly další hospodářské budovy, stodoly, přístřešky, sušírny, podsady stříšek nad studnami a různé menší objekty často roubené ze dřeva. Dodnes můžeme vidět vedle modernizovaných domů několik zachovaných stodol srubové konstrukce ze zkroucených trámů listnatých stromů.

Nejvýznamnější z drobných památek je roubená zvonice, která stojí na návsi. Jedna z mála, které se dodnes v regionu dochovaly. Většina podobných zanikla během druhé poloviny 20. století. Původní zvonice byla zničena při velkém požáru vesnice v roce 1839. Dnešní stavba pochází z roku 1848, je roubená z listnatého dřeva a má prkenné dveře. V roce 1973 získala novou šindelov ou střechu, avšak původně byla kryta doškem. Pod stříškou, nesenou dvěma dřevnými sloupy, visí nový zvon, posvěcený v roce 1994. Byl ulit ve zvonařské dílně rodiny Dytrichových v Brodku u Přerova.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	465
1930
1947
1961
1970
2001

www.doubravy.eu

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) doubravy.eu

C) cs.wikipedia.org (24.12.2016)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 24.12.2016