Citace z knihy Brumov - stručný přehled dějin města a okolí od Marie Tošnerové :

     "….v naší krásné vlasti zůstalo dnes už jen málo míst, kterých se dotkla ruka civilizace jen nepatrně, takových, které se i nyní mohou pochlubit půvabem své nedotčené přírody. Právě takovým místem, kde si příroda zachovala svou neměnnou tvář až do dnešní doby, je moravské pohoří Západních Karpat, které tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Slovenskem. Na moravské straně těchto hor je ukryto, střeženo ruinami kdysi významného a mohutného hradu, starobylé město Brumov, o jehož historii Vám chtějí vyprávět následující stránky. "

* Místopis oblasti Brumova - Bylnice

Brumov leží na moravskoslovenském pomezí v severovýchodní části Bílých Karpat, na území odvodňovaném na uherskou (slovenskou) stranu do Váhu. Je situován v hlubokém širokém údolí při soutoku Klobouckého potoka a Říčky, z nichž zde vzniká Brumovka, do níž se pod vysokou a úzkou hradní ostrožnou od západu vlévá Hložecký potok a od východu Doubravka, vše pak ústí do řeky Vláry. Brumovský hrad, se kterým jsou dějiny města úzce spjaty, strategicky ovládal celé poříčí Vláry. Byl výhodně situován při vyústění hlubokého úzkého údolí od Valašských Klobouků, čímž chránil klobouckou kotlinu před útoky z jihu. Zároveň však umožňoval kontrolu jednak širokého údolí Říčky (SV) a především strategicky exponovaného údolí Vláry pod Brumovem.


* Držitelé hradu

Smil z Brumova 1255-1273	Bernard z Cimburka 1440-1468	Meziříčští z Lomnice 1520-1574

Kavkové z Říčan 1574-1622	Forgáčové z Gýmeše 1626-1659	Ilešháziové 1659-1835

Nad Brumovem hrad stojí

V tom brumovském údolíčku
potůček se vine,
na návrší hrad ten starý,
na pozdrav nám kyne.
Tento svědek zašlých časů,
pyšně na nás vzhlíží
a tou svojí půvabností
k návštěvě vybízí.

Čarokrásné - romantické
pěkné on má místo,
kde si šlechta holdovala
měla svoje hnízdo.
Do kraje se kolem dívá
jak majestátně tu stával,
na zašlé časy zavzpomíná
jak ochranu svým pánům dával.


* Dějiny místa

     Výhodná poloha při důležité cestě spojující Pováží s Pomoravím (Vlárský průsmyk) poskytovala příznivé podmínky pro dávné osídlení těchto míst. První doklady o pobytu člověka na Brumovsku pocházejí ze starší doby kamenné. Výzkum lokality Nemšová, při vyústění Vlárského průsmyku na Slovensku, přinesl důkazy osídlení v rozmezí zhruba mezi 30 000 až 20 000 př.n.l. Lid této kultury vyráběl pracovní nástroje z různě zbarveného radiolaritu, který získával jednak v prostoru hory Chmelová ( Vršatecké Podhradie ), jednak na katastru dnešní obce Sidonie.

     Po dlouhém období, charakteristické osídlením v nižších polohách, kdy Vlárský průsmyk sloužil pouze jako komunikace, se na přelomu doby bronzové a doby železné začalo osídlení posouvat také do vyšších poloh. V oblasti Vlárského průsmyku známe významné žárové pohřebiště na katastru obce Sidonie a další mezi Brumovem a Štítnou n.Vlářím.

     S příchodem prvního historicky známého etnika na naše území - Keltů ( laténská kultura ) vzrostl i význam Vlárského průsmyku. Zřejmě na ochranu obchodního spojení vybudovali Keltové na návrší, na kterém byl později postaven středověký hrad, opevněné sídliště neznámého jména. Keltské osídlení hradní ostrožny z 1. století př.n.l. je nejstarším prokázaným osídlením na katastru Brumova.

     S odchodem Keltů zaniklo i místní osídlení, i když Vlárský průsmyk zůstával důležitou komunikací.


* Dějiny hradu

Brumovský hrad měl v minulých dobách velký význam. Jeho úloha spočívala především ve střežení Vlárského průsmyku, kterým procházela důležitá cesta z Moravy do Uher. Hrad se stal centrem východomoravské oblasti. Pro jeho stavbu bylo vybráno strategicky výhodné místo na středně vysoké ostrožně na katastru městečka Brumova (parc.č. 1594), která byla na severu oddělena úzkou přístupovou šíjí od okolního pohoří, tzv. Hložeckou skupinou Bílých Karpat. Jedná se o jihovýchodní výběžek vrcholového hřebene s pomístním názvem Židáky (kóta 447 m). Návrší, využité později ke stavbě hradu, bylo podle výsledků archeologického výzkumu osídleno poprvé na sklonku prvního století před naším letopočtem. Tehdy bylo zřejmě na brumovském hradním kopci zbudováno opevněné hradiště púchovské kultury, jak nám to potvrdily nálezy jejich keramiky, tak i starší nálezy zlatých mincí, tzv. duhovek.

     Na konci 12. století n. l. byla brumovská ostrožna znovu osídlena, souvisí to patrně s rozšiřováním osídlení hornatého Valašska, neboť již v té době máme doloženou existenci řady osad na Slavičínsku a Uherskobrodsku. Můžeme předpokládat , že zde byla postavena neurčitá dřevěná stavba, která se stala přímým předchůdcem pozdějšího kamenného hradu.       Na rozhraní první a druhé čtvrtiny 13. století (1220 - 1230) zde byl zbudován kamenný hrad, který patřil mezi přední zeměpanské hrady v našich zemích. Archeologickým průzkumem se podařilo zjistit přibližný rozsah původního hradu, jemuž vévodila mohutná hranolová věž z bosovaných kvádrů o půdorysu přibližně 12 x 12 m. Na hradě stála také honosně zdobená hradní kaple, jak dokládají nálezy bohaté architektonické výzdoby ( tympanon, hlavice portálu, apod. ).

Obrázek kreslil Ing.Arch.Pavel Šimeček

     Můžeme předpokládat, že podnět k výstavbě kamenného brumovského hradu dal patrně moravský markrabě Vladislav Jindřich (1197 - 1222), bratr českého krále Přemysla Otakara I. Tehdy zanikají jednotlivá údělná knížectví na Moravě a starou, tzv. hradskou soustavu nahrazuje nová síť zeměpanských hradů, které se stávají správními centry nových oblastí, označovaných v písemných pramenech jako provincie. Jednotlivé hrady byly svěřovány do správy předním zeměpanským velmožům z blízkého panovníkova okruhu, kteří vykonávali pravomoci správní, soudní a vojenské. Brumov tak náležel k nejstaršímu horizontu existence hradů v našich zemích, jako jsou v Čechách např. Loket, Křivoklát a nebo Zvíkov, na Moravě pak Buchlov, Lukov, Veveří u Brna, Děvičky na Pálavě aj.

     Za nejstarší písemnou zprávu, která se vztahuje ke královskému brumovskému hradu, lze považovat listinu z roku 1255, ve které je jmenován Smil, purkrabí brumovský. O hradě samotném pak je zmínka o něco později, a to v roce 1271 v souvislosti s boji, které byly pod ním svedeny za česko-uherské války. Smil patřil k rodu pánů z Kunštátu (ze kterého pocházel pozdější český král Jiří z Poděbrad) a byl v souvislosti s Brumovem uváděn i v pozdějších letech (např. 1256). Někdy užíval (např. r. 1261 a 1273) predikátu "ze Střílek" podle stejnojmenného hradu u Koryčan. Patřil ve své době k předním šlechticům. Domohl se velkého majetku a dost často se s ním setkáváme i v okolí samého krále. Z panovníkovy vůle spravoval brumovský hrad a jeho okolí. V roce 1261 založil klášter Rosa Mariae (Růže Mariina) ve Vizovicích, nazývaný také po svém zakladateli Smilheim, kterému se souhlasem panovníka věnoval rozsáhlé území, které příslušelo pod správu brumovského hradu. Smil ze Střílek zemřel patrně bez dědiců. Rozsáhlý majetek, který v tomto kraji vlastnil, přenechal vizovickému klášteru.

      Další zmínka o Brumovu pochází až z roku 1294. Území na východní Moravě, především však hrad Brumov, získal od panovníka Oldřich z Hradce (v písemných pramenech je označován jako gubernátor Lucké provincie, rozsáhlého území v Poolšaví a na horním toku řeky Vláry). Na Brumově vládl v letech 1294 - 1305. Vše se událo podle sepsané smlouvy, s jistotou víme, že Oldřich z Hradce tu měl velmi významné postavení. Kromě toho, že ovládal samotné brumovské hradní panství, vykonával ještě širší vojenské a administrativní pravomoci. Ve druhé polovině 13. století význam Brumova rychle stoupal a kolem roku 1300 hrad plnil několik důležitých funkcí.

     Byl:

• hospodářsko-správním centrem brumovského panství
• strategickou pohraniční pevností
• vojensko-správním střediskem kraje při uherské hranici.

* Hrad od 14. století do první poloviny 17. století

     Po vymření Přemyslovců a za nástupu krále Jana Lucemburského na český trůn byly východní Morava znepokojována vpády ambiciózního uherského magnáta Matúše Čáka Trenčanského. V roce 1314 byl patrně vypleněn vizovický klášter a ušetřeny nezůstaly ani některé východomoravské hrady (archeologicky je tato skutečnost doložena v případě hradu Rýsova nad Provodovem a zdá se, že také Brumov byl v té době poškozen). Teprve porážkou Matúšova vojska v bitvě u Holíče králem Janem Lucemburským skončila nevítaná pozornost obtížného souseda, kterou věnoval oblastem jihovýchodní Moravy, jak nás o tom zpravuje Zbraslavská kronika.

Obrázek kreslil Ing.Arch.Pavel Šimeček

     Vojensky se Brumov uplatnil kolem roku 1315 a jeho význam navíc potvrzuje i skutečnost, že v rámci brumovského panství existovala nejméně od 14. století soustava tzv. manských statků.

     Manové - byli to drobní šlechtici, kteří drželi lénem nevelké majetky a byli vázáni k Brumovu vojenskou službou. Brumovští manové se původně dělili na 2 vrstvy:

• manové praví - byli rodem šlechtici, jednalo se o držitele větších lén (manství), kteří i po přijetí léna zůstávali nadále osobně svobodní
• manové nesvobodní - byli původu neurozeného, jednalo se o držitele drobných statečků a byli závislí na vrchnosti i svou osobou.

     V pramenech 15. a 16. století se všichni držitelé vasalských (manských, lenních) statků na Brumovsku nazývají prostě "manové"; r. 1520 se výslovně uvádí zmínky o dvou manstvích - v Jestřabí (zde měl man i tvrz) a v Mirošově. Jinak se zdá, že pro svůj význam zůstával Brumov ve 14. století převážně v moci českých králů a moravských markrabat. Svědčí o tom aspoň fakt, že na Brumově je doložena přítomnost tehdejšího moravského markraběte (pozdějšího krále a císaře) Karla IV. , který tu roku 1342 datoval jednu ze svých listin (jednalo se o koupi vsi Záhlinic u Hulína ).

Obrázek kreslil Ing.Arch.Pavel Šimeček

     Na počátku doby husitské byl hrad v moci pana Bočka mladšího z Kunštátu. Ten byl stoupencem kališníků a odpůrcem krále Zikmunda. V době husitských válečných tažení se zde panovník zdržoval, o čemž svědčí listiny, které v Brumově datoval mezi 16. a 26. říjnem 1421 (bohužel nevíme, zda byly tyto listiny vyhotoveny pod brumovským hradem a nebo přímo na hradě, který by tak byl dobyt. O tři roky později, roku 1424, se Boček bránil vojsku olomouckého biskupa Jana Železného, který Bočka z Kunštátu porazil v bitvě u Slušovic. Jinak se dovídáme, že Zikmund roku 1424 zastavil část brumovského panství Miroslavovi z Cimburka. Hrad s panstvím pak následně roku 1426 odevzdal své druhé manželce, královně Barboře Celské. V jejich službách se na Brumov dostal jako purkrabí známý válečník a protivník Jana Jiskry z Brandýsa, Pankrác ze Sv. Mikuláše. Ten držel Brumov až do čtyřicátých let 15. století, kdy jej vyměnil s pány z Cimburka za hrad Engelsberg, jinak zvaný též Sehradice.

     Někdy kolem roku 1440 získali zástavní držbu Brumova páni z Cimburka. Bernard z Cimburka si vytvořil z hradu opěrný bod svých výprav podnikaných hlavně do Uher. Hrad byl v té době dobře opevněn a velmi dobře vyzbrojen (z písemných pramenů se dovídáme, že již před polovinou 15. století byly na hradě tarasnice a houfnice - děla, množství píšťal - předchůdce pušek a zásoby střelného prachu). V zástavním držení Cimburků byl hrad ještě v šedesátých letech 15. století, když po Bernartovi následoval v držení jeho strýc Miroslav a po něm přešlo panství na příbuzného Jana Jičínského z Cimburka, který patřil mezi přední dvořany krále Jiřího z Poděbrad.

     Kolem roku 1468 byl brumovský patrně hrad dobyt vojskem Matyáše Korvína a vzápětí přešla zástava hradu do rukou uherské šlechty Podmanickým z Podmanína, z nichž se Ladislav Podmanický uvádí na Brumově již v roce 1474. Podmaničtí získali nakonec brumovské panství do plného vlastnictví, a to po roce 1500, kdy se Vladislav II. vzdal svého vlastnického práva ve prospěch Jana z Lomnice, Podmaničtí od něj však tato vlastnická práva odkoupili a nechali si je roku 1503 potvrdit panovníkem. Brumov tehdy přestal být královským majetkem a už navždy zůstal vlastnictvím šlechty. Významnými daty se staly pro Brumov roky 1499 a 1500, kdy král Vladislav II. povolil městečku trhy, právo jarmarku, udělil právo hradišťské a povolil užívání pečeti.

     Netrvalo pak ale dlouho a Podmaničtí z Brumova odešli, neboť jej r. 1519 prodali Janovi z Lomnice. Jak Jan z Lomnice, tak jeho syn Adam si zvolili Brumov za své hlavní sídlo a věnovali nejen hradu, ale i celému panství velkou pozornost. Adam z Lomnice přestavěl a zvětšil brumovský hrad, jak dosvědčuje známý genealog a heraldik Bartoloměj Paprocký z Hlahol, který Brumov později osobně navštívil. Roku 1538 založil Adam na svém panství nové rybníky a v roce 1537 povolil obyvatelům Brumova a přilehlých obcí právo od "úmrti" (= majetek poddaných již nespadal pod vrchnost, ale mohl se dědit). Roku 1533 Jan zemřel a jeho náhrobek byl zazděn v bylnické kapli brumovského kostela spolu s náhrobkem jeho sestry Maruše a synka Jana.

     Od Lomnických získal panství i s hradem v roce 1574 Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan. Svým poddaným v Kloboukách a Brumově udělil několik výsadních listin. Dne 6. září 1578 potvrdil Brumovským jejich dosavadní svobody (např. udělil městečku svobodný vinný šenk) a téhož roku vydal kněžím řád církevní. Roku 1582 Zdeněk Kavka zemřel (byl zavražděn u Zádveřic) a brumovské panství odkázal svým synovcům, ale pod podmínkou, že se ho ujmou až po Zdeňkově manželce Johance Trčkové z Lípy. Mezi r. 1582 a 1599 vlastnická práva k Brumovu náležela Kavkovým synovcům, avšak v užívání panství se vystřídalo několik osob (Johanka Trčková z Lípy, Emerich Forgáč, Magdalena z Lomnice).

     Jan Říčanský Kavka z Říčan (1599) měl s držbou panství komplikace, ke kterým přispěla řada událostí: roku 1605-1606 vpád bočkajovců z Uher na Moravu, roku 1608 mu byl Brumov nakrátko zabrán, později, roku 1619, mu vzbouření moravští stavové panství zkonfiskovali a roku 1621 se brumovského hradu zmocnili vzbouření místní Valaši, kteří načas převzali vládu nad panstvím. To vše vedlo Jana Kavku z Říčan k tomu, aby roku 1622 odprodal Brumov uherskému rodu Apponyiů.


* Hrad a městečko od druhé poloviny 17. století do 20. století

Apponyiové měli brumovské panství v držbě pouze několik let, dědictvím po nich se novými držiteli hradu stali r. 1626 Forgáčové - Mikuláš Forgáč a jeho žena Ester. Po smrti Mikuláše Forgáče zdědila celý statek manželka Ester, která udělila brumovským poddaným významné výsady. Listinou ze dne 17. června r. 1654 osvobodila městečko všech povinností a robot, jak tažných, tak pěších a dovolila obyvatelům o jarmarcích svobodně čepovat víno - víceméně se jednalo o úlevy řady povinností poddaných, které byly nahrazeny finanční úhradou. Po její smrti (r. 1659) tak připadl statek jejím pěti dcerám, které se o dědictví r. 1662 rozdělily. Vlivem tohoto dědictví byl hrad rozdělen na pět dílů a i když došlo později ke sloučení jeho podstatné části, nikdy se už nedosáhlo úplného scelení. Pouze hrad s prachárnou, kaplí valchou a oborou zůstal společným majetkem a každá ze sester měla přispívat rovným dílem k jeho údržbě a opravě (je zcela jasné, že tento stav vedl spíše k chátrání hradu a jeho postupné devastaci).

Obrázek kreslil Ing.Arch.Pavel Šimeček

     Už od roku 1662 byla část hradu a panství v držení rodu Iléšházyových. V té době vlastnila Marie IIéšházyová, jedna z pěti dcer Ester Forgáčové, jednu pětinu brumovského panství. Po její smrti vše zdědil její manžel Jiří IIéšházy († 1689) a po něm přechází držení brumovského panství na Mikuláše Iléšházyho († 1723) a vzápětí na jeho syna Josefa Iléšházyho († 1766). Koupěmi v letech 1712-1731 soustředili Iléšházyové nějvětší část panství, kterou vlastnili až do roku 1835.

     Mezitím však postihla městečko i okolní kraj řada válečných událostí:

• 1644 - krvavé zlomení valašské rebelie
• 1663 - vpád Turků a Tatarů, Brumov byl vypálen a téměř zničen, ubránil se pouze hrad.
• 1680-1683 došlo k povstání Thököllyho a povstalecké vojsko znovu vyplenilo Brumov
• počátek 18. století přinesl Valašsku neobyčejně krušné časy. Roku 1703 došlo k povstání v Uhrách, které vedl František II. Rákoczi. Tato událost velmi zneklidnila pohraniční moravské kraje, které se uherští rebelové - kuruci - marně snažili získat. Po celou dobu od roku 1703 až do roku 1710 bylo brumovské panství znepokojováno těmito nájezdy. Obyvatelé městečka se museli po několik let skrývat v horách a lesích. roku 1710, za vlády císaře Josefa I., zavládl konečně mír, avšak všechny osady brumovského panství byly zničeny.

     Po skončení "kuruckých válek" ztratil brumovský hrad svůj význam nedobytné vojenské pevnosti, ale zůstal i nadále hospodářským centrem panství. Došlo ke změnám v majetkoprávních poměrech držitelů brumovského panství, jež zůstalo nadále rozděleno na tři části, které patřily Iléšházyům, Waldorfům a Selbům.

     Klidné a mírové období však netrvalo dlouho. Obyvatelé Brumova stihla další vlna nepříjemných událostí:

• 25. dubna 1750 vyhořelo celé město. Tímto požárem byla zničena: škola, kostel a fara s matrikami i s celým farním archívem
• 1760 podlehl požáru samotný hrad spolu s panským archívem (byl již jen nouzově opraven). V tomto roce byl brumovský hrad popsán takto:
       ... měl dvoje nádvoří, horní a dolní. Na dolním stálo panské, dosti nedostatečné obydlí s příbytkem pro dva úředníky a vrátného. Měli tam také sklep, kterého v létě pro teplotu užívati nemohli. Hluboká, veskrze vyzděná studně byla již hrubě zanesena. Na horním nádvoří nalézaly se dva sklepy, na víno a na bryndzu, úřední skladiště purkrabovo, dvě komory a byt pro úředníka hradního. Po ohni roku 1760 zřídili nad obydlím jeho sýpku ze zbořených vrchních pokojů. Pod obydlím byly tři klenuté konírny, nad sklepy a konírnou chatrné pokoje k obývání se nehodící, ale šindelem dobře kryté. V hradním díle hraběte Walldorfa stálo okrouhlé stavení s rožní věží, jejíž zbytky dosud se zachovaly. Obydlí však bylo pobořeno. Dvoje vyšší poschodí bylo již pro sešlost sneseno. Zámecká kaple se nevzpomíná, byla tedy asi již pusta. Vjezd měl padací most. Před hradem rozkládala se plotem ohrazená prostora se třemi dřevěnými chlévy pro dobytek úředníků a před zámeckou branou zahrádka s dřevěnou střelnicí, u této dřevěná sušírna. Mimo to zde byly tři zahrádky pro úředníky a ovocný sad pro panstvo…
• 1820 došlo k dalšímu velkému požáru, kdy lehlo popelem 86 domů, fara a údajně byl znovu poškozen i hrad. F. S. Pluskal v knize Památky hradu, města a panství Brůmova zaznamenal:
       _na západní straně při samém konci, pouze řekou od něho odloučen, vyvstává úhledný kopec…na jehož temeně místo mohutného a velebného hradu nyní trosky a rozvaliny jeho strmí. Jak již svrchu díno, byl již před polovicí minulého století od držitelův samých, jinde statky a pohodlnější domov mající, zanedbáván a neopravován, pročež také poznenáhla scházel. Roku 1760, v kterém město lehlo popelem, vyhořel také s celou vrchnostenskou listovnou (archivem). Před ohněm měl ještě jedno patro. Toto hořejší patro k obývání se nehodící bylo potom sneseno a hrad byl na novo pokryt, tak že i potom ještě panští úředníci v něm až do roku 1826 bytovati mohli. Do té doby bylo v něm také sídlo úřadu vrchnostenského. Pro osobu svou upravil sobě hrabě Illeshazyi z pálenice na podhradí obydlí, z několika pokojů a konírny stávající. Jakmile však úředníci z hradu se vystěhovali, vyprodalo se všechno, střecha, železo, kamna, cihly atd. veřejnou dražbou a hrad dostal podobu, jakoby již několik století zpustlý stál…
• 1826-1827 byl hrad již natrvalo opuštěn a používán jako zdroj stavebního materiálu (kolem roku 1888 byla zřícenina využita při stavbě nových pivovarských sklepů apod.)
• 1831 a 1836 bylo město s okolím postiženo epidemií cholery
• 1838 a 1839 postihl dobytek dobytčí mor
• 1846-1847 byl Brumov postižen neúrodou, která byla spojena s hladomorem, což mělo za následek rozsáhlou epidemii tyfu.

     Po Iléšházyových koupil jejich díl panství rod Sinů, v jejichž držení zůstal až do roku 1894. Po nich obdržel panství průmyslník Antonín Dreher († 1921), který roku 1896 získal část druhou. (Původně waldorfskou část Brumova vlastnili od roku 1796 hrabata Chorynští, kteří ji měli v držení rovných sto let, až do roku 1896). Třetí, nejmenší díl brumovského panství, často měnil majitele. Po Selbech jej roku 1733 získali Hetzerové, od roku 1782 jej vlastnil Bernard Zhořský ze Zhoře, v roce 1835 panství koupil znojemský purkmistr Wolfgang Manner a v rukou jeho nástupců zůstal až do roku 1945.

     Ještě na počátku 20. století měl hrad alespoň přibližně znatelný půdorys, ale již v padesátých letech tohoto století se z někdy mohutného hradu nad Brumovem uchovala částečně jen jedna bašta, a to ještě díky úpravě z přelomu 19. a 20. století. Hrad postupně chátral, lidé používaly jeho prvků jako stavební materiál a postupem času z něj zůstali jen nevelké ruiny.

* Archeologický výzkum

     Z předchozího textu bude patrné ,že za nejvýznamnější památku Brumova jsou považovány relikty královského hradu. V letech 1977-82 zde probíhal archeologický výzkum, který zde byl zahájen r. 1977, realizovalo jej Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy a jeho vedením byl pověřen Dr. Jiří Kohoutek,Csc. (ve své době to byl jeden z největších výzkumů svého druhu v naší republice). Bezprostředním podnětem se tu stal záměr MěstNV Brumov - Bylnice vybudovat v prostoru hradu areál, který by sloužil k pořádání kulturních akcí (národopisné slavnosti atp.). Cílem průzkumu bylo objasnit jednotlivé fáze výstavby hradu, a pokud možno zjistit jeho nejstarší půdorys a dispoziční členění, eventuálně i stopy ještě staršího osídlení. Archeologický výzkum tedy započal za situace, kdy o podobě a půdorysném rozsahu hradu nebylo nic známo. Již na počátku výzkumu se ukázalo, že poměrně rozsáhlé partie hradního areálu zůstaly uchovány v podstatné míře, a to jak v prostoru hradního jádra, tak i v předhradí.

     Prvním, kdo věnoval této lokalitě pozornost byl A. Prokop, který ji také popsal a zakreslil. Z jeho práce je patrné, že na přelomu století byla ještě podstatná část hradu zachována, zvláště část vnitřní zástavby hradního areálu.

     Prvním pokusem o architektonický rozbor hradních zřícenin provedl K. Svoboda. Vycházel podstatnou měrou z práce Prokopovy, avšak přesnost Prokopova plánu a také poměrně nízký stupeň vědomostí o vývoji hradní architektury na Moravě ho vedly k mylným závěrům.

• První etapa výzkumu (1977) Byl zahájen výzkum na ploše tzv. horního hradu, a to v jeho jižní a jihozápadní části. Prozkoumána byla jižní bašta - bylo odkryto její přízemí, původně zaklenuté valenou klenbou. Zároveň se ukázalo, že pod značnými vrstvami stavební suti se dochovalo částečné přízemí obvodové zástavby hradu. Podařilo se také odkrýt vstup do hradního suterénu.
• Druhá etapa výzkumu (1978 - 1979) V návaznosti na předchozí etapu průzkumu brumovského hradu se také v dalších letech pokračovalo v postupném odkrytu vnitřní obvodové zástavby v západní, jižní a jihovýchodní části areálu vlastního hradu a přistoupilo se také pomocí zjišťovacích sond k částečnému průzkumu předhradí a plochy předpokládaného nádvoří. Vzhledem k tomu, že v areálu hradu byl již značně vzrostlý porost a některé partie byly překryty destrukční sutí až do výšky 8 m, probíhal průzkum za velmi obtížných podmínek.
• Třetí etapa výzkumu (1980 - 1982) V roce 1980 byl dokončen výzkum vstupní části do hradního jádra a pokračovalo se východním směrem od zbytku věže hradu. Zde byla odkryta hradní kuchyně i s částečně dochovanými fragmenty jednotlivých pecí. V prostoru nádvoří horního hradu byla položena síť zjišťovacích sond, které zjistily jednotlivé etapy vývoje lokality od pravěku až po závěr středověku. Částečný výzkum proběhl také ve východním křídle obvodové zástavby hradního jádra a byla také objevena hradní studna - prozkoumána byla částečně do hloubky přes 15 m.

     * Použitá literatura

• 1. DOSTÁL, F. Memoriál Klobučanů z hradu Brumova (září 1707). In: naše Valašsko. 1947
• 2. HOSÁK, L. Historický místopis země moravskoslezské. Praha. 1938
• 3. KOHOUTEK, J. Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín: Archa. 1995
  ISBN 80-900 249-8-X.
• 4. PEŘINKA, F. Vlastivěda moravská II. Místopis Valašsko-Klobouckého okresu. Brno. 1905.
• 5. KOHOUTEK, J. K nejstarším dějinám hradu Brumova. In: Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 84. Okresní archiv Gottwaldov. 1982 .
• 6. TUREK, A. K dějinám manského zřízení na panství brumovském v 15. - 17.stol. In: Naše Valašsko. 1948
• 7. POKLUDA, Z. Historický vývoj. Zlínsko - Vlastivěda moravská. Brno. 1995. ISBN 80-85048-57-4
• 8. BARTOŠ, J. , SCHULZ, J. , TRAPL, M. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960.
  
  

     Děkujeme za poskytnuté podklady PhDr.Jiřímu Kohoutkovi CsC. a kronikáři města
p. Františku Sábovi.

Zdroj: www.brumov-bylnice.cz