Kod CZ 12036

Pernštejn

Hradní kaple ^C)

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

Před mostem k hradu

Socha by Alffik

Socha ^C)

Za mostem před hradem, jen sokl

Kašna ^C)

Na nádvoří předhradí, se sochou sv.Jana Nepomuckého

Socha sv.Jana Nepomuckého ^C)

Na nádvoří předhradí, v kašně

Pernštejn, okres Brno-venkov, 2013 (4).JPG

Erby Mittrovských a Schröfflů ^C)

1828, na hradě

Hrad Pernštejn (Pernstein) - erby.jpg

Socha ^C)

Na nádvoří hradu

Pernštejn, okres Brno-venkov, 2013, sochy na nádvoří (2).JPG

Socha ^C)

Na nádvoří hradu

Pernštejn, okres Brno-venkov, 2013, sochy na nádvoří (5).JPG

Socha ^C)

Na nádvoří hradu

Pernštejn, okres Brno-venkov, 2013, sochy na nádvoří (1).JPG

Socha ^C)

Na nádvoří hradu

Socha ^C)

Na nádvoří hradu

Obelisk ^D)

V dolní zahradě hradu

Hrad Pernštejn ^{2) C)}

1270-1285, nejlépe zachovalá moravský hrad. V historických pramenech je první historická zmínka o hradu datována do konce 13. století, kdy se roku 1285 uvádí Štěpán z Pernštejna a Medlova. Byla to nepříliš rozsáhlá stavba s palácem a bergfritem, břitovou věží zvanou Barborka. Moc rodu z Pernštejna rostla a finanční možnosti též, na přelomu 15. a 16. století byla uskutečněna větší přestavba na reprezentační politické a správní centrum. Není známo, kde stavební úpravy začaly, snad byl nejdříve rozšířen palác a na jih od něj bylo vystavěno nové nádvoří. V 15. století byly dostavěny další obytné budovy a vnější hradební zeď. Na nově vybudovaném nádvoří vyrostla reprezentativní stavba s nejrozlehlejší místností na hradě nazvanou Rytířský sál. Pernštejn zakrytím věže Barborky získal výraz mohutné a pevné stavby.

Před příchodem druhé poloviny tisíciletí byly také rozšířeny hradby o účinné věže. Na Pernštejně se ale stavět nepřestalo. Sklípková klenba překlenula vstupní prostor v přízemí. Dále byla dostavěna, v blízkosti Černé brány, knihovna a několik obytných místností. Po obvodu jádra se nacházejí krakorce nejrozmanitějších tvarů nesoucí arkýře a ochozy, typické pro Pernštejn, díky čemuž mají vyšší patra větší objem a plochu než nižší podlaží. Nástěnné malby v ložnici, dětském pokoji a pokoji vychovatelky pocházejí asi z 60. let 18. století. Hradní kapli Obrácení sv. Pavla vymaloval roku 1716 František Řehoř Ignác Eckstein. Začátkem 18. století byla původní výzdoba Rytířského sálu doplněna štukovými reliéfy G. A. Corbelliniho. Hrad Pernštejn je zajímavý svým složitým stavebním vývojem a proměnou středověkého hradu v barokní moravskou zemskou pevnost, ceněné jsou také architektonické detaily a sochařská i malířská výzdoba. Hradu se také někdy říká „mramorový“ pro hojné využití místního nedvědického mramoru při jeho stavbě.

Největší vojenskou katastrofou Pernštejna bylo obléhání hradu Švédy v roce 1645. Tehdy přišla o svou horní část Hranolová věž. Při ostřelování přišla o své nejvyšší patro také věž nad třetí hradní bránou, které už pak nikdy nebylo zrekonstruováno. Hradu však obléhání Švédy paradoxně i prospělo, došlo k němu v údobí, kdy se do objektu již příliš neinvestovalo. Jeho odolnost prokázaná právě v roce 1645 totiž zapříčinila, že byl Pernštejn zařazen mezi udržované zemské pevnosti

Počátky rodu pánů z Pernštejna sahají do druhé poloviny 13. století, kdy se příslušníci jedné z větví jihomoravského rodu pánů z Medlova rozhodli vybudovat na skalnaté ostrožně nad říčkou Nedvědičkou své nové sídlo - Pernštejn. Záhy pak odložili svůj původní predikát z Medlova a rod se podle svého nového sídla začal označovat z Pernštejna. Pernštejnům hrad patřil až do roku 1596, kdy jej Jan V. z Pernštejna musel prodat. Na hradě se následně vystřídalo několik majitelů. Hrad koupil Pavel Katarin z Kataru, od jeho synů získal Pernštejn koupí roku 1609 Adam Lev Licek z Rýzmburka, jehož vdova Ester Sejdlicová ze Šenfeldu si roku 1623 vzala hraběte Kryštofa Pavla z Lichtenštejn-Kastelkornu. Od Lichtenštejnů hrad koupil roku 1710 vládní rada František ze Stockhammeru, od roku 1798 byl v držení Ignáce Schröffela z Mannsberku. Jeho dcera Josefina se roku 1818 provdala za hraběte Viléma Mitrovského z Nemyšle. V držení rodu zůstal hrad do roku 1945. Protože Mitrovští neměli finanční prostředky na plánovanou romantizující přestavbu hradu, zachoval se dodnes v původní goticko-renesanční podobě.

Dne 2. října 1809 se, jako syn hospodářského správce hradu, narodil Antonín Emil Titl, český kapelník a hudební skladatel († 21. ledna 1882). Napsal mimo jiné i operu Die Burgfrau (Brno 1832) o Bílé paní pernštejnské.

Hrad Pernštejn Pernštejn RCAMOK (cropped).jpg

Čínský pavilon ^C)

osmiboký, šindelem krytý, altán. Roku 1817 jej malíř František Richter zvěčnil na svém obraze hradu. Dnes je ve špatném stavu. V částečně zachovalé výzdobě lze nalézt malby rostlin a ptactva.

Krytý most ^C)

přes Nedvědičku – Krytý trámový most přes Nedvědičku pochází z konce 19. století, v roce 1933 byl zrekonstruován. Je 4 metry široký, 12 metrů dlouhý a v každé z bočních stěn se nachází 4 okna. Krytý je šindelem. Tento krytý most trámové, dvojité věšadlové konstrukce má délku 13,2 m (uváděna je také hodnota 12 m), jeho mostovka se nachází 3 m nad hladinou toku. Jeho zvláštností, na jiných zachovaných krytých dřevěných mostech v Česku jinde se nevyskytující, je čtveřice kamenných pilířů s výškou přibližně 2,5 m, které po dvojicích na každém konci mostu nesou jeho střechu. Mezi pilíři je šířka komunikace 3,6 m. Uprostřed mostu se v obou bočních stěnách nachází čtyři okna. Střecha je sedlová, krytá šindelem. Materiálem pro stavbu bylo smrkové a modřínové dřevo.[2][3]

Most pochází z 19. století, dle názoru místních obyvatel byl postaven snad kolem roku 1830, literatura uvádí konec 19. století. Rekonstruován byl v roce 1933, k celkové opravě došlo roku 2005, kdy musely být vyměněny také nosné trámy

Kamenný most ^C)

Před hradem

Terasová zahrada – barokní osa ^D)

Terasová zahrada, označovaná často také jako "barokní osa", je zachována v severojižní ose, klesající ze západní části jižního svahu hradního kopce. Vychází z bazénu v někdejším parteru a je tvořena soustavou teras v trojúhelníkovitě se sbíhající kompozici. Jednotlivé terasové stupně, propojené navzájem systémem více méně symetrických cest a schodišť, jsou vymezeny opěrnými zídkami, uměle zformovány a doplněny architektonickými solitéry, často spojenými s prvkem vody. Postupujeme-li od vrcholu, jsou řazeny takto:

•vstupní brána

•dvě vyhlídkové terasy

•nika ("Niece, Nische")

•bludíště, původně růžový vršek ("Rosenberg")

•kruhový bazén ("Basin")

•terasa s rondely ("Fichtenrundungen")

•lázně, zvané též turecké ("Baadhaus")

•vodní kaskáda ("Cascade")

•velký bazén, též rybník ("Teichel")

Základní koncepce terasové zahrady je ve své podstatě barokní, odpovídá francouzskému typu parku začátku 18. století a její realizaci je možné připsat již Stockhammerům. Forma architektonického vybavení z pohledu formální stylové analýzy však koresponduje spíše s okruhem návrhů, prezentovaných zahradnickými vzorníkovými časopisy od konce 18. do začátku 19. století (např. nika s kanelovaným soklem pro sochu se zbytky klasicistní výzdoby; stavba lázní).

Porovnáme-li nejstarší dochovaný inventář zahrady z roku 1806 se současným stavem, zůstaly, přes silné poškození, všechny prvky terasové zahrady zachovány.

Parter – rovinná část se štěpnicí^{C) E)}

V údolí pod hradem, zpustlá s čínským pavilonkem. V roce 1570 byla založena okrasná zahrada na terase vnějšího opevnění za vnitřním příkopem. Dva dřevěné kryté mosty spojovaly tuto zahradu s obydlím na hradě. Později se zahradě říkalo „komtesina zahrádka“. Z roku 1596 se dochovala zmínka o ovocné zahradě, která se pravděpodobně nacházela na rovinatém terénu hluboko pod hradem. Před rokem 1720 byla založena nová okrasná a kuchyňská zahrada ve svažitém předpolí hradu, která byla komponována na osu a měla terasy s fontánami a vodními hříčkami. Přičiněním nového majitele hradu v roce 1798 byla zahrada rozšířena na celý jižní svah hradního kopce. Koncepce těchto nových zahrad využila barokních teras. Zahradu tvořily tři části: plošný parter při potoku se zahradnictvím, rybníkem a ovocným sadem, osová terasová kompozice ve svahu se schodišti, rampami, grottou a fontánami a přírodní úsek v horní části s památníky na majitele hradu. Ze staveb v zahradě je nutno uvést čínský letohrádek, poustevnu, vodopád a obelisk jako nezbytné módní doplňky architektury zahrady, ale dva zmíněné památníky pocházejí již z klasicistního období.

Tato zahrada později podlehla zalesnění hradního kopce, které probíhalo postupně od 18. století do 2. poloviny 19. století. Zahrady jsou položené ve výšce 420 m n. m. a zabírají plochu 20,44 ha.

Jedná se o plochu pod svahem hradního kopce, jejíž hlavní část tvořila parterová úprava s velkým bazénem (tzv. rybníkem) při úbočí svahu, upomínající na francouzské zahrady. Je patrně pozůstatkem barokního založení (před rokem 1720). Rozsah tehdejšího parteru lze dosud vyvodit z terénní konfigurace na východní straně od bazénu a na základě modelace zachycené ve starších zaměřeních a situačních mapách. Podle dobového vyobrazení F. Richtera z roku 1817 byl původně po obvodu vymezen kamennými zdmi a plocha pravidelně rozčleněna cestami. Pravděpodobně jde o tzv. ideální pohled. Dle inventářů z let 1806 a 1812 byly v návaznosti na osu terasové zahrady symetricky vysázeny ovocné stromy – na svahu pod lázněmi a po obou delších stranách bazénu. Tomuto uspořádání odpovídá i dochovaná severní část obvodové zdi, která končí před vstupem do sklepa poustevny. Další záhonová úprava bývala pravděpodobně před bývalým domkem zahradníka na jižní straně. Kromě mapy stabilního katastru ji potvrzuje i terénní modelace. Podrobnější informace o podobě barokní zahrady a jejím dalším vývoji může přinést archeologický průzkum. Okrasnou zahradu doplňovala kuchyňská zahrada (vedle panského dvora, pokračující pravděpodobně ve svahu podél terasové zahrady) a ovocná zahrada staršího založení s alejí podél domku zahradníka, štěpnice ve východní části a další výsadba ovocných stromů poblíž bažantnice.

Podle inventáře z roku 1806 stály v rovinné části tyto stavby:

•velký bazén (též "Teichel", rybník), který byl vnímán jako součást parteru, ale také jako část terasové osové zahrady, která z něj vychází. Zůstal zachován.

•čínský pavilon ("Chineserhause"), představující v zahradě exotický prvek, byl umístěn poblíž pravidelně řešeného parteru a obklopen ovocnými stromy. Zůstal zachován.

•pavilon u kuželny ("Lusthaus beim Kögelplank), situovaný v jihozápadním rohu zahrady mezi tehdejší hájovnou, u níž stál, a domkem zahradníka. Stál ještě v roce 1964, kdy je označován jako "paví pavilon".

•haltýř ("Fischbehälter") je mezi zahradními stavbami uveden až v roce 1854. Stál poblíž čínského pavilonu a byl napojen na příkop či potrubí, odvádějící vodu z bazénu do potoka. Zůstal zachován.

Přírodně krajinářský park ^D)

volně komponovaná část, romantická zahrada Tato část navazuje na terasovou zahradu a rozšiřuje park pod terasami se skleníky po celém jižním svahu hradního kopce. Sleduje podobu volné přírody a využívá všech možností prudce se svažujícího terénu, jako jsou suťová pole či vystupující skalní stěna s převisy, ale i prvků bývalého obranného systému (dělostřelecký bastion). Základní kompozici tvoří volně rozprostřená síť cest a schodišť, navazujících na komunikace terasové zahrady a lesoparku, rozšířená vyhlídkovými plošinami a odpočívadly. Ty doplňovala řada nepravidelně rozmístěných stylových zahradních stavbiček a památníky se sochařskou výzdobou. Svah byl osázen listnatými stromy, přičemž na jednotlivé solitéry byly navázány stromové průseky. Inventář s z roku 1806 uvádí tyto objekty:

•paraple ("Parable, Paraplui") – otevřená zahradní stavba v podobě deštníku, pravděpodobně umístěná na plošině pod budovou dnešní restaurace. V roce 1854 již není uváděna.

•vodárna? ("Wasserkunstwechsel") – objekt neznámého vzhledu s dřevěnými dvířky opatřenými zámkem, ve kterém byly umístěny mosazné "wechsel" ovládající přívod vody k vodním hříčkám terasové zahrady, byl pravděpodobně umístěn ve svahu poblíž pivovarské brány. Je uváděn ještě v roce 1880. (Tyto objekty stávaly u cesty vedoucí od skleníků, která se napojila na terasovou zahradu, od rondelů se sochami se opět odpojila a pokračovala ve svahu východním směrem, kde stály další stavby.)

•obelisk ("Piramide") – pojatý jako památník Ignaze Schröffla. Svým umístěním na elipsovité plošině, zvýrazněné vysokou půlkruhovou tarasní zdí a otevřené směrem k parteru širokým průsekem v zeleni, se stal dominantou a centrálním bodem celé romantické zahrady. Zůstal zachován.

•tzv. hranice dříví ("Holzstoss") – částečně zděná stavba, imitující hranici dříví, stávala v nižší partii východně od obelisku. V roce 1854 již není uváděna.

•tzv. střelba ku ptáku ("Vogelschußspiel") – lovecká atrakce v podobě dřevěného ptáka na vysoké tyči byla umístěna mezi tzv. hranicí dříví a poustevnou, to znamená pod obeliskem. V roce 1854 již není uváděna.

•bažantnice ("Fasangarten") – kovová voliéra s tzv."Schneckenhausem" (schodištěm?), doplněná kamennými plastikami – sochou skřítka na "divoké" skále, sochou Herkula na podstavci a půlkruhovou lavicí. Její součástí bylo i pět trámových mostků přes vodní příkop. Stávala patrně poblíž dnešní ČOV. Je uváděna ještě v roce 1880.

•poustevna ("Eremitasch") se sklepem a studánkou. Její torzo stojí dodnes nad zdí, ohraničující parter (odkud vede vstup do sklepa), poblíž tureckých lázní. U poustevny bývala vinice.

•kenotaf – tedy památník v podobě náhrobku, který však neobsahuje tělo – byl věnován památce předčasně zesnulého Franze Schröffla v roce 1806, jako sousoší (truchlící manželka s dcerami) zakomponovaného do architektury byl pod skalní převis na východní straně parku umístěn v roce 1807 a není zachycen v žádném inventáři. V minulosti byl vážně poškozen návštěvníky, ale zůstal zachován.

•tzv. smutná alej ("Allee") – završuje romantický park a vede od krytého schodiště kolem hradby k dělostřeleckému bastionu se sochou, odtud pak klesá cesta zpět do parku. Zůstala zachována.

Zahrady příhradí ^D)

Do tohoto oddílu jsou zařazeny ty části areálu hradu, které tvoří samostatné jednotky, ale historicky, funkčně a místně souvisí s parkovým celkem. Rozkládají se při vnějším obvodu hradního areálu a tvoří jeho nejbližší okolí. Jejich založení a vývoj se odvíjí od rozvoje vrchnostenských zahrad. Existence těchto míst je zaregistrována v dobových inventářích, a to od roku 1806. Jedná se o plochy:

•horní terasa

•tzv. skleníkové terasy

•tzv. Schröfflova zahrádka se vstupem do parku a schodištěm ke skleníkům Sem patří i lesopark a bývalé úřednické zahrádky

Tis ^C)

U hradu, cca 800 let starý, dle pověsti sdílí osudy s hradem