|
Kód CZ 8672 Lomnice
Kostel Navštívení P.Marie 2)
C) 1669-82. Na
výstavbě nového kostela začal hrabě František Gabriel Serényi,
který měl jako majitel lomnického panství patronátní právo nad tamní farou, s
níž bylo počítáno od roku 1668. Původní středověký kostel, který byl nahrazen
novým, stál v místech mariánského sloupu a okolo něj byl hřbitov obehnaný
zdí. Asi od druhé poloviny 16. století sloužil evangelíkům. Po bitvě na Bílé
hoře byla v Lomnici obnovena katolická duchovní správa a v roce 1650 vídeňský
biskup Filip Friedrich hrabě Breuner dal kostelu
nové vysvěcení, při němž získal kostel patrocinium sv. Víta a sv. Jana
Křtitele. Na konci 60. let 17. století se nacházel ve špatném stavu, ke
kterému přispěla i třicetiletá válka. Chrám také nedostačoval kapacitou pro
lomnické obyvatele, kterých stále přibývalo. Ve starém kostele
se nacházela socha trůnící Panny Marie s dítětem (Madona z Lomnice), která
pocházela z poloviny 13. století a byla přenesena do chrámu nového. Protože
byl kostel v nešťastném stavu a byl malý, byl zbourán. Vedle nového kostela
měla být postavena fara a na druhé straně špitál, ale k jeho stavbě nedošlo.
Na památku starého kostela a hřbitova který byl okolo něj, byl na jejich
místě postaven mariánský sloup. Plocha bývalého hřbitova je vydlážděna
mramorovou dlažbou. Hrabě Serényi požádal olomouckého biskupa Karla z
Liechtensteina-Castelkornu, aby mu dal svolení k
výstavbě nového chrámu a Mariánského sloupu, už 22. listopadu 1668 a 14.
března 1669 dostal svolení. Kostel má výšku 26 sáhů a šířku 6 sáhů a je
vybaven dvěma věžemi. K položení základního kamene chrámu, který se konal v
úterý po svatodušní neděli 8. června 1669, pozval hrabě opata
premonstrátského kláštera v Zábrdovicích Gottfrieda Olenia.
Hrabě František Gabriel Serényi se dostavění chrámu
nedožil, dohlížel na ně jeho bratr Jan Karel. Kostel byl roku 1682 benedikován, opět opatem Oleniem.
Ale úplně dokončený byl nejdříve v září 1683. Kostel získal zasvěcení
Navštívení Panny Marie. Vysvěcen byl roku 1775 olomouckým biskupem
Ferdinandem Juliem Troyerem, který tady konal
generální vizitaci.
Fara 2) C) 1670
Kaple sv.Antonína Paduánského 2) C) Hřbitovní, 1670, výzdoba
brněnský sochař Mathias Thomasberger. Společně s
velkou barokní přestavbou Lomnice, kterou provedl František Gabriel Serényi, museli ustoupit dřívější gotický kostelík a
hřbitov novému konceptu náměstí. Proto nechal František Gabriel postavit nový
hřbitov s hřbitovní kaplí na cestě k Ochozi u
Tišnova, na tehdejším konci obce. Podle zaznamenaného data svěcení hřbitova
se usuzuje, že byla postavena mezi léty 1669 - 1670. Hřbitov byl v roce
1886 zrušen a nový obecní hřbitov byl poté založen na protější stráni, kde
stojí dodnes. Z původního hřbitova se dochovala hřbitovní zeď, která přiléhá
ke kapli. Na novém hřbitově se na nejvyšší terase nachází hraběcí hrobka Serényiů. Dále je zde k vidění hrob avantgardního malíře
Bohumíra Matala nebo rodičů spisovatele Josefa Uhra. Kaple je
koncipována na kruhové centrále, zaklenuté kupolí, ke které přiléhá stejně
vysoká čtvercová vstupní předsíň se zvonicí. Interiér, včetně oltáře,
vytvořil brněnský sochař Mathias Thomasberger,
který je taktéž autorem mimořádného morového sloupu na náměstí Palackého. V roce 2008 byla
opravena šindelová krytina na kapli.
Kaple C) Zámecká
Kaplička C) …
Synagoga 2) C) Klasicistní 1780-5.
Židovská obec v Lomnici byla založena krátce po roce 1700 hrabětem Antonínem Amatem. Jako pro každou náboženskou komunitu bylo i pro
tu židovskou nutností mít svou vlastní modlitebnu, proto byla brzy zřízena
dřevěná synagoga. Tato dřevěná budova ale s rozrůstající se obcí a emancipaci
Židů v souvislosti s Josefínskými reformami přestala dostačovat, a proto
židovská rada dne 16. srpna 1791 schválila stavbu nové synagogy. Stavba byla
dokončena roku 1794 a za účasti rychtáře Isaka Wollnera slavnostně otevřena. Nová budova byla
postavena v konzervativním pozdně barokním stylu, i když Evropu touto dobou
ovládaly styl i ideály klasicismu. Synagoga byla ve
vlastnictví lomnických Židů až do doby nacistické okupace, kdy byli Židé z
Lomnice odvezeni do koncentračních táborů, ze kterých se zpět do Lomnice už
žádný z nich nevrátil. Během tohoto období byla využívána jako sklad. Nezájem o budovu
během nacistického a komunistického režimu zanechal stavbu ve špatném stavu.
To bylo napraveno v roce 1997, kdy byla Synagoga důkladně zrekonstruována a
otevřena pro kulturní účely obce, což zahrnuje nejrůznější výstavy a malé
koncerty.
Židovský hřbitov 2) C) Založený po 1708.
svahový hřbitov ve tvaru lichoběžníku založený asi v 1. čtvrtině 18. století,
který má v současnosti rozlohu 3 550 m2,[2] a je obehnán zdí z lomového kamenne. Kamenné náhrobky, jichž je tu asi 1000, jsou
rozmístěny na celé ploše a směřují k východu. Starší jsou z bílého mramoru a
pískovce, novější z černé a světlé žuly. Podle Jiřího Fiedlera pochází
nejstarší čitelný náhrobek z roku 1716. Nicméně Jan Heřman uvádí, že
"nejstarší zachovalé náhrobky jsou datovány od roku 1686". O nich
Fiedler tvrdí, že byly zdokumentovány před válkou a že jsou dnes již
"pravděpodobně neidentifikovatelné". Mohly prý být "převezeny
z předpokládaného, ale nedoloženého staršího hřb. v
Lysicích". Na hřbitově se
pohřbívalo do 2. světové války. Zdejší židovská komunita přestala existovat v
roce 1940
Mariánský sloup 2) C) 1710. Plány na
stavbu morového sloupu měl už František Gabriel Serényi,
který se pokusil vytvořit z lomnického náměstí reprezentativní předpolí svého
zámku a z celé Lomnice velkolepé sídlo svého panství. Kromě
monumentálního kostela obsahoval koncept nového náměstí také faru, radnici,
špitál, vrchnostenské budovy panského pivovaru, hospody a hospodářského
dvora. Morový sloup však František Gabriel už nestihl zrealizovat, a tak byl
sloup dokončen až v roce 1710 za vlády hraběte Antonína Amata. Ten k vytvořením
sloupu pověřil brněnského sochaře Mathiase Thomasbergera,
který také vytvořil interiér kaple sv. Antonína z Padovy. Sloup, vyrůstající
z mohutné kamenné základny na způsob přírodního skaliska, tvoří v dolní části
strom poznání, předcházející v horní části do oblačného dříku s andílčími
hlavami, vrcholícího Immaculatou (podoba panny
Marie s 12 hvězdami nad hlavou). Na soklech z
přírodních kamenů jsou kolem sloupu posazeny sochy šesti světců - sv. Víta,
Antonína Paduánského, Šebestiána, Rocha, Floriána a Jana Nepomuckého.
Socha P.Marie Immaculaty
2) C) Na vrcholu sloupu
Sousoší Adam a Eva 2) C) Se stromem poznání, pod sloupem
Socha sv.Víta 2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Antonína Paduánského
2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Šebestiána 2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Rocha 2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Floriána 2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Jana Nepomuckého 2) C) Na soklu sloupu
Socha sv.Jana Nepomuckého C) …
Socha Gambrina C) Na pivovaře
Kašna C) …
Znak C) Nad vchodem hostince Panský dům Znak C) Nad vchodem hostince Panský dům Zámek 2) Z raně
gotického hradu. Na místě dnešního zámku stál od první poloviny 13. století
raně gotický hrad, o kterém se prameny zmiňují již v roce 1281, ve vztahu s
jeho majitelem Vznatou z Lomnice, příslušníkem rodu
pánů z Lomnice. Původní lomnický hrad představovala pravidelná budova
dnešního druhého nádvoří, ke které byly v průběhu času přidány další části
celého komplexu. Ve 14. století bylo
ke gotické části přistaveno nepravidelné předhradí, které v současnosti
představuje první nádvoří zámku. Ve stejném století bylo taktéž přistaveno
příčné křídlo, ve kterém byla v 2. polovině 15. století zřízena pozdně
gotická kaple, která je nazývána malým gotickým klenotem Moravy. V kapli se
dochovala spousta gotických prvků, mezi nimiž je nejvýznamnější křížová
klenba, arkýř a původní nástropní malby. V kapli je dále k vidění dřevěný
barokní klekátkový oltář, pocházející ze 17.
století, mobiliář z 19. století a nadále vitrážové okno v již zmíněném
arkýři, které je doplněné rozetami a pochází z 19. století. V období baroka
byla kaple zasvěcena sv. Františku Serafínskému. Během období vlády
Žerotínů byly přidány k zámku renesanční prvky, představované především
přízemní arkádou. Vláda Žerotínů netrvala dlouho a zámek se na základě
pobělohorských konfiskací dostává do majetku rakouského rodu Breunerů a Mansfeldů, od kterých lomnické panství roku
1662 zakoupil moravský zemský hejtman hrabě Gabriel Serényi. S příchodem Serényiů začíná pro Lomnici zlatá éra. Jeho syn František
Gabriel Serényi začal s barokní přestavbou zámku a
celého lomnického náměstí. Tyto změny se týkaly zejména interiérů a během
jeho vlády byl také postaven rytířský sál podle plánů brněnského stavebního
mistra Jana Křtitele Erny. Neklidné období raného baroka vedlo majitele k
fortifikaci celého zámeckého areálu. Největšího
rozšíření dosáhl zámek po roce 1700, kdy byl majitelem lomnického panství
Antonín Amat Serényi,
který mimo jiné nechal postavit morový sloup na náměstí. Interiér zámku
získal podobu luxusního renesančního sídla, naproti tomu zahrada dostala
barokní sestřih. Vstup do zámku byl časem ozdoben renesančním portálem, který
sem byl přenesen z brněnského paláce Serényiů. Posledními úpravami
prošel zámek v 19. století, kdy fasáda získala neomanýristickou
a neogotickou podobu. Z tohoto období pochází také neogotický vyhlídkový
altán, který se nachází v zámeckém parku. Zámek byl
vyvlastněn rodině Serényiů po druhé světové válce
na základě Benešových dekretů. Během období komunistického režimu byl
interiér zámku rozkraden a kvůli nedostatečnému zájmu o tuto cennou památku
celá budova značně zchátrala. V dnešní době se
zájem o udržování dobrého stavu památek opět zvyšuje a jednoho dne snad bude
podoba vrácena do původního stavu, i když nábytek a doplňky interiéru jsou
nejspíše nenávratně ztraceny. Od 70. let je zámek
sídlem SOŠ a SOU SČMSD Zámek s.r.o.
Hrnčírna
C) Národní památkový ústav řadí chátrající zámeckou hrnčírnu mezi
nejohroženější nemovité památky Oranžerie
C) v letech 2011 a 2012 prošla památkovou obnovou. Radnice 2) C) Kol.1670. Jedná se
o patrovou budovu s předsunutou hranolovou věží, ve které se nachází hodinové
cimbály z roku 1766, které byly údajně přeneseny z hodinové věže zdejšího
zámku. Fasáda vychází z manýristických dekorativních zásad v podobě
lizénových rámů. Nad vstupním portálem je erb Serényiů. Radnice byla
postavena na popud hraběte Františka Gabriela Serényia.
Přesné datum stavby není známo, ale předpokládá se, že vznikla mezi léty
1669–1680, protože z této doby pochází první zmínka o radnici, kdy hrabě Serényi vydal městské privilegium, podle kterého nebudou
muset lomničtí měšťané „z radhouze žádného platu po
všechny časy dávati…“. Stavební práce a vnitřní vybavení byly dokončeny k
roku 1680. Od svého dokončení je nepřetržitě sídlem správy obce. Naplánovaný celek
náměstí byl dotvořen v roce 1710 podle konceptu císařského architekta
Giovanniho Pietra Tencally, ve kterém dal lomnickým
památkám jednotný barokní ráz.
Ghetto 2) Sev.pod městečkem 1708-20 Židovská škola C) …
Sýpka C) …
Dům č.p.62 C) …
Dům č.p.72 C) …
Dům č.p.22 C) Pošovská ul.
Zámecký park C) … |
panství 1850 politický a soudní okres Tišnov 1961 Okres Blansko 2003 Pověřený městský úřad Historie městečka 1990 MPZ První písemná
zmínka pochází z roku 1281, kdy jistý Tas, syn Vznaty
z Lomnice, svědčí na listině Artleba Dubna (rodem z
Deblína), který prodává klášteru v Tišnově vesnici Újezd u Pohořelic. Jde tu
o první zmínku Lomnice jako obydleného místa, ale taky o první zmínku
šlechtického rodu, který obýval lomnický hrad. V první;polovině 30. let 12. století zakládají královna
Konstancie, manželka Přemysla Otakara I., a její syn Přemysl, moravský
markrabě a bratr Václava I., klášter blízko Tišnovic,
dnešního Tišnova, který se jmenuje Porta Coeli
(Brána nebeská). Byl to první ženský klášter cisterciáckého řádu na Moravě,
založený královskou rodinou. Roku 1235 věnuje markrabě Přemysl tišnovskému
klášteru ves Lomnici a ta byla později přejmenována na Lomničku. Vedle kolonizace
zeměpanské se v 1. polovině 13. století rozjíždí i kolonizace šlechtická. O
blízkosti Lomnicka a zboží patřících příslušníkům
rodu Tasovců, ze kterého pocházel Vznata, by se mohlo hovořit o listině z roku 1235, jež
potvrzuje statky kláštera v Doubravníku dobře obdařeného pány z Medlova
(později Pernštejnové), která mluví o Manow, Clococh, Racov, Borihnev et omnia novalia, que sunt illa parte aque usque ad terminos Thassonis (o Maňové, Klokočí, Rakově, Boříkově
a o všech nově obdělaných polích (území), která jsou na té straně vody až k
hranicím tohoto území a na ty má nárok Tas. Hrad, kde
pravděpodobně původně přebývali Tasovci, se nachází
2 km na jih od Osik, nad údolím potoka Besénku s
kostelíkem sv. Stanislava v předpolí. O hradu Osiky není žádná písemná
zmínka, není dokonce známo jeho pravé jméno. Ve třetí čtvrtině 13. století
založili Tasovci hrad v Lomnici. Páni z Lomnice jako
svůj erb měli černé křídlo ve stříbrném poli. V roce 1415 měl tento erb
nejvyšší komoří soudního okrsku, Jan starší z Lomnice. Tasovou manželkou
se stala Kateřina z Deblína, zakladatelka kláštera dominikánek na Starém Brně
(nyní na tom místě stojí nemocnice u sv. Anny). Klášter se stal místem, kde
lomničtí pánové mohli přebývat, když byli v Brně. V polovině 14.
století patří rod pánů z Lomnice mezi staré rody a společně s pány z Lipé, Pernštejny, Kunštáty, Lichtenburky,
Boskovici nebo Cimburky
může být počítán mezi šlechtickou elitu Moravy. V blízkosti Lomnice
byl hrad Louka, první zmínky v roce 1360 a vznikl nejspíš do konce 13.
století (v roce 1416 prodán Janu Ozorovi z
Boskovic), a hrad v Deblíně (dědictví po pánech z Deblína, z tohoto rodu
pocházela Tasova manželka Kateřina), v roce 1415 prodán Artlebovi
z Drahotuše. V 2. polovině 15.
století se Lomnice stává městečkem, protože v roce 1504 je takto o ní
zmiňováno. Posledním lomnickým pánem z Markvartovy strany, byl Jiřík z
Lomnice. A pak v Lomnici přebýval Oldřich z Lomnice. Od roku 1662 do roku
1848 v Lomnici byli Serényiové. Za první republiky
a okupace (1918–1945) byl posledním majitelem lomnického velkostatku Alois Serényi. Od 10. října 2006
byl obci vrácen status městyse
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice
čsl, 1927 2)Karel
Kuča, Atlas památek, 2002 C)
cs,wikipedia.org (1.2.2015) fotografie
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 1.2.2015 Předchozí editace _ 28.5.2011 |
