Kód CZ

Lžín

Kaple sv.Václava

Barokní

Kamenný kříž

U lesa

Kamenný kříž

Na rozcestí polních cest, torzo

Kamenný kříž

U silnice do Záhoří

Kamenný kříž

U silnice do Závsí

Železný kříž

U silnice do Přehořova

Železný kříž

U silnice do Závsí, torzo

Památník padlým

…

Zámek

Neorenesanční

Zpět na okres

Panství

Politický okres Tábor, s.o.Soběslav

1961 Okres Tábor

2003 Pověřený městský úřad

Část obce Dírné

Historie obce ^{Zdroj C)}

Žádná zakládací listina nebyla nalezena, avšak Ves Lžín lze doložit již koncem 13. století (1289). Roku 1379 náležela vesnice Lžín (Zelzyn) se 16 lány k arcibiskupskému panství chýnovskému. Rychtář měl dva služební lány. Celá obec robotovala při senoseči a žni. K místnímu dvoru byla povinna dovážeti stavební dřevo. Později dostala se ves v zápisný majetek Přehořovských z Kvasejovic a při jejich dělení Oldřichovi (r. 1554). Roku 1615 seděl na Lžíně Jiří Kořenský z Terešova, jenž platil z 11 lidí 33 kopy sbírky a 7 kop 20 grošů berně. Okolo roku 1620 náležel statek Vrchotickým z Loutkova. Z nich uvádí se tu Zikmund Kunrát, roku 1639 Vilém, ale 1638 držel Lžín Kryštof Karel ze Svárova. Později dostal se v majetek kláštera ve Vyšším Brodě, jemuž zůstal až do zrušení kláštera (r. 1870). Později držel Lžín Jan Jiří Piatti z Tiernovie a prodal jej roku 1800 hraběti Janu Filipu Pachtovi, 1803 Jan Nepomuk Varlich rytíř z Bubna s chotí Teresií Schmiedanrovou, od roku 1808 Josef Mayer. Od roku 1811 Jan Jiří ze Stogrů. Po něm zdědily statek jeho čtyři dcery. Od nich koupila Lžín Viléma Elsenwangerová. Od roku 1833 držel jej baron Karel Kaiser, pak Prokop Rychlý. Od roku 1852 Václav Fleisner svobodný pán z Ostrovic a rytíř Komers. Od roku 1881 náleží velkostatek Sconburg Hartensteinům.

V paměti lidu žije zvláště rytíř Antonín Emanuel Komers, jenž založil pěknou alej za dvorem až „k suchému dubu“. V roce 1921 byla alej vykácena od suchého dubu až k Šedivovskému-zadní alej. Zřídil ostrovy v Návesníku, Mlýnském rybníku, vysázel zámecký park, přikoupil k velkostatku 5 živností a zanášel se také úmyslem vystavěti na Hřici kostel. U něho hlučně bývaly oslavovány jmeniny jeho choti, přičemž zase vystrojeno veselí a děti vyčastovány.

Nad Novým rybníkem byl drtič kostí, u domu čp. 5 byl mlýn. Roku 1872 vyhořelo ve vsi 9 stavení. U starosty v čp. 13 hořel i obecní archiv (kroniky), čímž se vysvětluje nedostatek zpráv dřívějších.

Ve Lžíně se narodil spisovatel Jan Vránek, americký kněz. V Chicagu 1905 vydal sbírku veršů „Na půdě americké“. Starostové Lžína: Nejstarší pamětníci vypravují, že v letech 70 starostou tu byl rolník František Míchal čp. 13 za něhož vyhořelo 9 stavení-i jeho-po něm byl starostou Jakub Vopava-6 roků. Po něm dlouhá léta (17let) Jakub Budín, rolník. Za všech těchto starostů písařil Jan bubník (dědoušek Pltů. Roku 1894 dne 7. ?. zvolen Jakub Hlaváček, jenž po roce kvůli nemoci funkci složil. Po něm do roku 1902 byl zvolen Jaroslav Jan Musil čp. 53, od 8. 3. 1902 jeho syn František musil do rou 1907, který v roce 1911 byl zvolen též starostou okresu Soběslavsko do roku 1917. Do roku 1910 starostoval Jan Zajíc, rolník, čp. 20, od roku 1911 Jan Nohava do května 1914. Po celou dobu světové války František Vyhlídka do června 1919. Po něm Jan Žák do 4. dubna 1924, kdy předává starostenský úřad Františku Míchlovi čp. 47. 19. července 1908 konán zde velký tábor lidu – „slavnost 60letého výročí zrušení roboty“ – na ostrově v Návesníku, kde konali slavnostní řeči říšští poslanci Josef Suhrada a Tomáš Mazanec.

Staří pamětníci vypravují, že dříve od nás chodívali do kostela do Dráchova, kamž patřili farností a kamž se i pochovávali, neboť v Dírném byl kostel helvétský, čemuž nasvědčuje i to, že není stavěn oltářem k východu jako kostely katolické. Byl patrně za pronásledování církví nekatolických zabrán církví římskou. Obraz oltářní z kláštera jeptišek (Lžína), prý je v dírenském chrámu. Po zrušení kláštera byl prý v zámku zdejším (lžínském) v první místnosti u vchodu vlevo, která ještě v roce 1909 měla ráz motlitebny s barevnými skly. Konaly se tam prý i pobožnosti, jak mi babička Hořických vyprávěla, když jsem byl v roce 1909 do Lžína ustanoven a po celých 15 roků zde mezi svými spolužáky pracoval ve prospěch zdejší obce, o jejíž blaho mi vždy šlo. Josef Vašta-učitel V roce 1917 při (neznámá) slavnosti z nařízení c. k. okresní školní rady, vsazena napravo od vchodu do školy lípa Karla I. Při tom za vsí vlevo od silnice k Dírnému vysazeny 3 lípy na památku zdejších ve válce padlých vojínů. Ve světové válce padlo 8 mužů. Postaven jim pomník, nápis na něm je „Padli, aniž tušili, že z krve jejich vzejde svoboda národu“.

Škola byla založena byla roku 1833. ale již dříve vyučoval ve Lžíně jakýsi vysloužilec Neumann. Školní budova byla přestavěna v roce 1906, rozšířená na dvojtřídku.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	316
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 2.11.2021

Předchozí editace: 27.7.2013