|
Kód CZ 15156
Staré Město
pod Králíckým Sněžníkem
(Mährisch Altstadt, Goldeck)
Osady: Hajmrlov, Štěpánov, Malé Vrbno, Květná, Starý Kopec, Medvědí rokle, U
Zámečku, [Vinice]
|
Politický okres Šumperk, s.o.Staré Město
1961 Okres Šumperk
1949 Připojeno Velké Vrbno s osadou Adamov
1976 připojeny obce Chrastice, Kunčice, Stříbrnice, Nová
Seninka,
2003 Pověřený městský úřad Hanušovice
Historie
510 - 570 m.n.m.
Město, sídlo bývalého soudního okresu
Již přes 700 let vévodí malebnému údolí řeky Krupé na
rozhraní masívů Králického Sněžníku, Rychlebských hor a Jeseníků typické
horské městečko – Staré Město pod Sněžníkem. Původně se jmenovalo Goldek, což znamená Zlatý kout nebo Zlatý roh. Název
Staré Město se začal užívat teprve v 15. století. Založení Starého Města
spadá do období hornické kolonizace severní Moravy v druhé polovině 13.
a na počátku 14. století. Bylo také původním sídlem pozdějšího kolštejnského panství, v jehož zástavním držení se
setkáváme s předními šlechtickými rody: s pány z Lipé (14. stol.), z Valdštejna (první pol. 15.
stol.), ze Zvole (druhá pol. 15. a 16. stol.), z Vrbna (přelom 16. a 17.
stol.), z Petřvaldu (počátek 17. stol.) a z Liechtenštejna
(pol. 17. až pol. 19. stol.).
První přímá zmínka o
Starém Městě pochází z listiny datované 3.5.1325. Touto listinou rytíř Jan Wüstehube daroval Staré Město (v latinsky psaném textu Antiqua Goldek, čímž se
rozeznávalo od mladšího Goldeku, pozdějšího Kolštejna) s deseti okolními vesnicemi
cisterciáckému klášteru v Kamenci v Kladsku. Už zde se označovalo
jako oppidum tedy městečko. Zprávu z pozdějších dob, že Staroměstsko navštívil roku r. 1336 markrabě moravský a
pozdější císař Karel IV. a povýšil městečko na svobodné horní město a udělil
mu městský znak s medvědem a horníkem, nutno brát jako nedoloženou. Její
historické jádro se skrývá v tom, že původní obyvatelé byli horníci a že
v okolí města, jak dokazují různé stopy v terénu i řada pomístních
názvů, se intenzívně dolovalo, zejména zlato, stříbro, měď a železná ruda.
Za husitských válek
byla báňská díla v okolí zničena. R. 1448 se Staré Město dostalo do
majetku pánů ze Zvole. Zejména Václav ze Zvole se v polovině 16. století
snažil Staré Město povznést a učinit z někdejšího horního města
v době, kdy sláva zlatých a stříbrných dolů již náležela minulosti,
obchodní a řemeslnické středisko. Roku 1560 vymohl Starému Městu pravidelné
týdenní trhy a dva trhy výroční. V témž roce bylo Staré Město znovu vysazeno
na město. Tehdy už bylo zejména městem pláteníků.
Dalším významným
příznivcem města se stal od r. 1582 nový majitel panství Hynek Bruntálský
z Vrbna, který hned udělil městu výroční trh na sůl, o dva roky později
osvobodil zdejší měšťany od robot a r. 1586 jim udělil právo várečné. Jeho
syn Jan dal pak měšťanům náboženskou svobodu, svobody dědické a řadu
drobnějších hospodářských výsad.
Po pánech z Vrbna
získali r. 1615 na krátkou dobu kolštejnské panství
a tím i Staré Město rytíři Petřvaldští z Petřvaldu. Eliška Petřvaldská
se snažila vylepšit vzhled města, a tak dala strhnout staré dřevěné domy a na
nově vytyčeném čtvercovém náměstí nechala vystavět domy zděné z kamene a
cihel. Dala také postavit kostel (1618) a radnici (1619) čili Starému Městu
vtiskla v podstatě jeho dnešní tvář. Majiteli panství Janu Petřvaldskému však
byl majetek pro účast na stavovském povstání zkonfiskován a r. 1624 prodán
knížeti Karlu z Liechtenštejna. R. 1645 město
vydrancovali Švédové a celou jeho polovinu vypálili. Město se však
obdivuhodně rychle vzpamatovalo.
Lichtenštejnové zůstali
pány města až do r. 1848, na kolštejnský zámek však
zajížděli jen zřídka, a tak celá městská správa byla pod kontrolou
vrchnostenských úředníků. Přesto však Lichtenštejnové pečovali o to, aby ze
zdejšího přírodního bohatství co nejvíce vytěžili. Podporovali zemědělství a
lesnictví, obnovovali práce ve starých šachtách, otvírali nové, podporovali
hutnictví, zřizovali železné a mosazné hamry a sklárny. Po celé 17. a pak i
v 18. stol. zůstalo Staré Město typickým zemědělským střediskem
s poměrně rozvinutou řemeslnou výrobou, v níž převládali již
tradiční pláteníci. Vedle pláteníků dále vynikal zejména cech krejčovský,
kožešnický, pekařský a punčochářský. Poměrně důležitou složku hospodářského
života města tvořili i řezníci, obdaření výsadním právem nákupu dobytka na celém panství. Železné
hamry v okolí města zanikly již v 17. stol. Do 18. stol. byla ve
městě soukromá papírna. V 18. stol. tvořil cenný přínos do městské pokladnice
i obchod se solí, který tudy procházel do sousedního Kladska a Slezska.
Jednou z nejcennějších výsad města bylo právo várečné, o něž muselo po
celé 18. a první polovinu 19. stol. svádět neustálé boje s vrchností.
Ani slezské války
v 18. stol. nezastavily hospodářský růst města. Město sice trpělo
válečnými kontribucemi a průtahy vojsk, samo také muselo stavět vojenskou
hotovost na zemských hranicích, na druhé straně však vojenské potřeby
přispěly k udržování cest a ke stavbě mostů, zejména cesty do Kladska.
Tato stará formanská cesta byla v letech 1829 – 1841 přestavěna na
silnici. Dokladem poměrného hospodářského blahobytu je okolnost, že tu v r.
1785 žilo 1.106 obyvatel a do r. 1839 stoupl jejich počet na 1.334 ve 216
domech. Kolem města vyrostla během dvou století také řada menších osad: na
místě někdejších hamrů Malé Vrbno (1625), kolem vrchnostenské sklářské huti
Květná (1788), na místě rozparcelovaného vrchnostenského dvora Hajmrlov (1789), na místě někdejších dolů Starý Kopec
(koncem 18. stol.) a Štěpánov (počátkem 19. stol.).
Průběhem 19.
stol. se zemědělsko-řemeslnické středisko rychle proměnilo nejen ve správní
(od roku 1850 bylo Staré Město v souvislosti se zánikem vrchnostenského
zřízení sídlem soudního okresu s okresním soudcem, berním úřadem a
poměrně silnou četnickou stanicí a v letech 1855 – 1868 tu byl i smíšený
okresní úřad) nýbrž i průmyslové centrum celé oblasti horního toku Moravy a
jejích přítoků Krupé a Branné. Již r. 1828 tu vznikla malá textilní
manufaktura, která se později rychle rozšířila a zpracovávala kromě lnu i
bavlnu. Její majitelé, starousedlá měšťanská rodina Buhlů,
byli také nejvlivnějšími a kapitálově nejsilnějšími podnikateli v celé
oblasti. Buhlové zahájili r. 1828 i dolování tuhy
v okolí města, zejména u Malého Vrbna. V druhé polovině 19. stol.
se tento podnik rozšířil na tuhové závody A. & M. Buhl.
Vedle nich tu od r. 1884 dolovalo Staroměstské tuhové těžířstvo Alberti, na
němž se kapitálově podílela celá řada severomoravských podnikatelů. Roku 1903
přibyl ještě další větší průmyslový podnik – jirchárna. S průmyslovým
rozvojem kráčel ruku v ruce i růst dopravní sítě, který byl r. 1905
korunován otevřením lokální dráhy Hanušovice – Staré Město. Návrh na
prodloužení této trati do Kladska zůstal již neuskutečněn.
Staré Město bylo však i
nadále městem současně zemědělským, střediskem rozsáhlé oblasti pastvinářské
a lnářské. V r. 1904 tu bylo z podnětu továrníka Buhla ustaveno Společenstvo pro přípravu lnu ke
zpracování a pěstování této důležité průmyslové plodiny. Počátkem 20. stol.
se Staré Město stalo i výchozím turistickým bodem pro celou oblast Králického
Sněžníku, na němž byla v letech 1895 – 1899 postavena kamenná rozhledna
a v letech 1909 – 1912 turistická chata. Bylo také společenským a
kulturním střediskem, místem pravidelných divadelních zájezdů, městem
s újezdní měšťanskou školou, s muzeem (1916), knihovnou (1925),
stálým kinem (1932) a řadou spolků, mezi nimiž však převládaly spolky
s německou nacionální orientací.
Rozvoj města byl na
druhé straně bržděn četnými živelnými pohromami. Ve
druhé polovině 19. století byly níže položené části města několikrát těžce
poškozeny povodněmi, jejichž nebezpečí zcela neodstranila ani regulace Krupé,
provedená v letech 1903 a 1907. Největší ránu zasadil městu velký požár
v říjnu 1907, který zničil takřka polovinu města. Proto také počet
obyvatelstva nijak výrazně nevzrůstal (2.254 obyvatel v roce 1857, 2.274
obyvatel v roce 1930).
Po r. 1918 se ve Starém
Městě vytvořila i česká menšina, zejména ze státních úředníků a železničářů.
Zásluhou místního odboru Národní jednoty (1922) tu byla v r. 1924
otevřena i česká menšinová škola. Česká menšina se stala předmětem útoků
německých nacionalistů, zejména po vzniku henleinovského hnutí, které se po
volbách v r. 1935 stalo nejvlivnější politickou silou ve městě. Jak
dokázaly dokumenty norimberského tribunálu, počítal tzv. Fall
Grün, plán na přepadení ČSR, se Staroměstskem jako s oblastí jednoho z hlavních
útoků. Proto tu byla r. 1937 zahájena rozsáhlá výstavba pohraničního opevnění
a v r. 1938 dostalo město i stálou československou vojenskou posádku. Do
německé okupace byla dokončena souvislá řada malých pevnůstek tzv. řopíků a šest pevnostních srubů.
Za německé okupace
chtěli nacisté vytvořit ze Staroměstska jakousi vzorovou kulturní a rekreační
oblast. V r. 1941 tu byl zřízen německý učitelský ústav a postavena řada
rekreačních objektů, zejména pro wehrmacht. Definitivní tečku za nacistickými
plány učinil 9. květen 1945, kdy do města dorazila Sovětská armáda.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
2040
|
|
|
1900
|
2114
|
359
|
|
1927
|
1996 N
|
|
|
1930
|
|
|
|
1950
|
1813
|
367
|
|
1991
|
1771
|
291 (557 bytů)
|
|
2006
|
2060
|
|
www.mu-staremesto.cz
www.staremesto.info
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927
2) Kuča Karel, Atlas památek ČR, 2002
3) Jan Březina,
Vlastivěda moravská, 1932
4) M.Melzer aj.Schulz,
Vlastivěda Šumperského okresu, 1993
A) mu-staremesto.cz
C) cs.wikipedia.org (11.6.2015)
fotografie
6.3.2007,
22.10.2007
|
